40 C 45/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 19 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou žalobkyně požaduje na žalované zaplacení částky ve výši 19 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 11 761,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se po rozšíření žaloby domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 19 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba vychází z tvrzení, že žalobkyně jako spotřebitel uzavřela dne [datum] s žalovanou Smlouvu o zájezdu [číslo] který se měl uskutečnit v období od [datum] do [datum] a za který uhradila 19 000 Kč. Uvedla, že s ohledem na vypuknutí pandemie onemocnění Covid-19 a s ním spojenými opatřeními byla dne [datum] emailem kontaktována žalovanou s nabídkou označenou„ Jistota pro [příjmení] dovolenou“. Žalovaná žalobkyni emailem sdělila, že má tři možnosti, jak nastalou situaci řešit – přijmutí poukazu na nový zájezd (dále též„ poukaz TS+“), odstoupení od smlouvy dle podmínek uvedených v ust. § 2533 občanského zákoníku a ponechání rezervace zájezdu ve stavu beze změny. Žalobkyně namítá, že žalovaná ji v předmětném emailu chybně informovala, když neuvedla možnost odstoupení od smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku, a dále ji účelně naváděla k přijetí poukazu na nový zájezd, když uvedla„ uvedenou variantu doporučujeme jako optimální, protože nepřijdete o žádné peníze a naopak získáte i něco navíc.“ Žalobkyně dovodila, že nejvýhodnější volbou je přijetí poukazu TS+, který obdržela dne [datum] (poukaz [číslo]) spolu s informací, že s přijetím možnosti poukazu na zájezd odstoupila od smlouvy o zájezdu dle ust. § 2533 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně má za to, že k odstoupení od smlouvy nemohlo dojít podle § 2533 občanského zákoníku, nýbrž podle § 2535 občanského zákoníku, když v místě určení cesty nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, jež mají významný dopad na poskytování zájezdu. [příjmení], kterou žalobkyně za zájezd dosud zaplatila, je stále zadržována žalovanou. Žalobkyně poukázala, že v době odeslání emailu žalovanou již probíhalo schvalování zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadu epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále jen jako„ lex voucher“), o kterém musela žalovaná vědět. Žalobkyně se domnívá, že jako spotřebitel se stala obětí nekalé obchodní praktiky ze strany žalované, která se dopustila jednání v rozporu s požadavky péče dle zákona o ochraně spotřebitele, čímž podstatně narušila ekonomické chování žalobkyně, která by jinak popsanou volbu nikdy neučinila. Jednání ze strany žalované naplňuje skutkovou podstatu klamavého konání, neboť žalovaná jakožto podnikatel nepoučila žalobkyni jakožto spotřebitele o možnosti odstoupit od smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku. Žalobkyně považuje jednání žalované spočívající ve vystavení poukazu na zájezd podle § 583 občanského zákoníku za neplatné, a proto měla žalovaná povinnost navrátit plnění dosud na zájezd poskytnuté ve chvíli, kdy byl zájezd zrušen, resp. nebylo žalobkyni umožněno na zájezd odcestovat. Žalobkyně žalovanou dne [datum] písemně vyzvala k vrácení všech uhrazených prostředků, což žalovaná dobrovolně neučinila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě potvrdila, že mezi ní jako cestovní kanceláří a žalobkyní jako zákazníkem byla dne [datum] uzavřena Smlouva o zájezdu [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné smluvní podmínky (dále jen„ VSP“) a jejímž předmětem bylo poskytnutí zájezdu do hotelu [příjmení] [jméno] [jméno] *** v destinaci Řecko (Heráklion), Kréta, [příjmení], v termínu od [datum] do [datum], za který měla žalobkyně uhradit částku 33 760 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení částky v nominální hodnotě poukazu však odmítá. Žalovaná uvedla, že žalobkyně dne [datum] odstoupila v souladu s ust. § 2533 odst. 1 občanského zákoníku od Smlouvy s tím, že jí dle ust. § 2533 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s odst. [číslo] VSP vznikla povinnost uhradit odstupné. Žalovaná především odmítá tvrzení, že by žalobkyni jakkoli uvedla v omyl. Žalovaná popsala postup při vystavení poukazů a uzavírá, že žalobkyně poukaz přijala dobrovolně, na základě nabídky učiněné dne [datum]. Tím, že žalobkyně požádala ze tří nabízených variant o variantu o vystavení poukazu TS+ na nový zájezd, tedy prošla jednotlivými kroky, kde akceptovala podmínky a potvrdila rovněž odstoupení od Smlouvy, čímž tedy odstoupila od uzavřené Smlouvy podle ust. § 2533 občanského zákoníku. Následně byl dle dohody mezi žalovanou a žalobkyní vydán Poukaz TS+, jenž obsahoval podmíněný závazek žalované k prominutí povinnosti k úhradě odstupného z cestovních smluv. Žalovaná uvedla, že k žádnému klamavému jednání nedošlo, nabídkou ze dne [datum] informovala zákazníky o tehdy platných možnostech a reálných právech, které zákazníkovi náležely s tím, že bylo pouze na zákazníkovi, jakým způsobem svá práva využije. Dále uvedla, že k datu odeslání nabídky ani odstoupení od Smlouvy nebyly splněny podmínky pro odstoupení podle § 2535 občanského zákoníku, proto žalovaná nemohla informovat o možnosti odstoupit od smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku. Žalovaná dále uvedla, že je připravena prokázat, že její nárok na přiměřené odstupné byl fakticky s ohledem na marně vynaložené náklady a nemožnost přeprodeje zájezdu vyšší, než částka sdělená žalobkyni jako požadavek žalované na odstupné. K námitce obcházení ustanovení [příjmení] voucher žalovaná podotýká, že v době vydání Poukazu TS+ nebyl ani zahájen legislativní proces v Parlamentu České republiky, splnění ex post požadavku na aplikaci [příjmení] voucher bylo nejen nemožné s ohledem na účinnost [příjmení] voucher, ale i nezákonné s ohledem na princip zákazu retroaktivity právní normy. Tento zákon byl zákonodárným procesem schválen a nabyl účinnosti až poté, co žalovaná zaslala žalobkyni nabídku na vystavení poukazu. Navíc, žalobkyně odstoupila od smlouvy dle ust. §2533 o.z. a nikoli dle ust. §2535 nebo 2536 odst. 1 písm. b) o.z. Z uvedených důvodů navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Na jednání konaném dne [datum] soud připustil změnu žaloby tak, že předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím (úplná hodnota poukazu TS+), namísto 9 000 Kč s příslušenstvím.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

5. Mezi stranami bylo nesporné, že dne [datum] žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zájezdu [číslo] do hotelu [příjmení] [jméno] [jméno] *** v destinaci Řecko (Heráklion), Kréta, [příjmení], v termínu od [datum] do [datum]. Mezi stranami nebylo dále sporu, že žalovaná zaslala žalobkyni dne [datum] email s nabídkou tří variant možného postupu ohledně jí plánované dovolené, ze kterých si žalobkyně dne [datum] vybrala variantu (i) vystavení poukazu na nový zájezd. Poukaz byl žalované vystaven na částku 19 000 Kč s možností využití poukazu k platbě jakéhokoli zájezdu z aktivní nabídky žalované s návratem nejpozději do [datum].

6. Ze Smlouvy o zájezdu [číslo] soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zájezdu [číslo] to pro cestující [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], do hotelu [příjmení] [jméno] [jméno] *** v destinaci Řecko (Heráklion), Kréta, [příjmení], v termínu od [datum] do [datum], za celkovou cenu 33 760 Kč, splatnou ve třech splátkách (první splátka ve výši 8 000 Kč byla splatná dne [datum] a téhož dne byla uhrazena, druhá splátka ve výši 11 000 Kč byla splatná dne [datum] a třetí splátka ve výši 14 760 Kč byla splatná dne [datum]). Žalobkyně na tento zájezd uhradila první dvě splátky, tj. celkem 19 000 Kč, což bylo mezi stranami nesporné. Ve smlouvě žalobkyně potvrdila, že se seznámila se Všeobecnými smluvními podmínkami Blue Style, které tvoří nedílnou součást Smlouvy o zájezdu.

7. Ze Všeobecných smluvních podmínek [právnická osoba] pro kamenný prodej platných a účinných od [datum] soud zjistil, že v čl. 6 jsou upraveny podmínky pro zrušení zájezdu zákazníkem a podmínky pro odstoupení od smlouvy. Podle ust. čl. 6 VSP je zákazník oprávněn kdykoliv před uskutečněním zájezdu od smlouvy odstoupit a zájezd zrušit. Odstoupení od smlouvy musí být provedeno písemnou formou. Pro určení doby odstoupení od smlouvy je rozhodující datum doručení odstoupení od smlouvy na adresu Blue Style, která je uvedena v záhlaví smlouvy. Odstoupení do smlouvy musí být vždy podepsáno osobou, která jako zákazník platně uzavřela smlouvu. Odstoupí-li zákazník z jiného důvodu než je porušení povinnosti Blue Style nebo z důvodu dle ustanovení § 2531 a 2535 OZ, je povinen uhradit Blue Style odstupné. Za úhradu odstupného je odpovědná osoba, která uzavřela smlouvu. Odstupné se stanoví dle zásad přiměřenosti ke dni doručení písemného odstoupení od smlouvy Blue Style a zákazník má právo seznámit se s jeho výší před vlastním odstoupením. V čl. 6 VSP jsou uvedeny Samotné zásady pro výpočet výše odstupného.

8. Z Emailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žalobkyni v souvislosti se zákazem vycestování uloženým vládou ČR nabídla tři varianty možného postupu ohledně jí plánované dovolené v termínu od [datum] do [datum], a to (i) variantu vystavení poukazu na nový zájezd nebo (ii) variantu„ chci zrušit svou dovolenou“ nebo (iii) variantu„ nechci měnit svou existující rezervaci“. K variantě ad (i) žalovaná uvedla, že žalobkyni poskytne poukaz na nový zájezd v hodnotě 100 % uhrazených prostředků a k tomu ještě benefit 10 % jako slevu z nového zájezdu. Poukaz bude možné čerpat kdykoli od jeho vystavení u jejího prodejce nebo v CK Blue Style, s návratem nejpozději do [datum]. Tato nabídka obsahuje tučným písmem větu, že uvedenou variantu žalovaná doporučuje jako optimální, protože při ní žalobkyně nepřijde o žádné peníze a naopak získá něco navíc. Po výběru této varianty žalovaná obratem zajistí vystavení poukazu. U varianty ad (ii) žalovaná nabídla, že žalobkyni zašle návrh odstoupení od smlouvy o zájezdu a vyúčtuje odstupné podle zákona dle data doručení žádosti o odstoupení od smlouvy. Odstupné představuje prokazatelně vynaložené náklady, které žalovaná uhradila za žalobkyní zakoupenou dovolenou. Uvedené náklady jsou pro žalovanou nevratné, a proto je nucena žádat o jejich úhradu. Na základě výběru této varianty žalovaná vystaví doklad o výši odstupného a následně vypořádá finanční záležitosti. V rámci varianty ad (iii) žalovaná nabídla ponechání rezervace ve stavu beze změny. Uvedla, že si žalobkyně s ničím nemusí lámat hlavu, o neuhrazené prostředky za stávající zájezd se nemusí obávat, je žalobkyni plně k dispozici a v případě budoucích požadavků na zájezd se na ni může žalobkyně kdykoli obrátit. Tučným písmem uvedla, že v této chvíli žalobkyně nemusí podnikat žádné kroky. Dále bylo uvedeno, že podrobné informace k nabídce naleznete„ ZDE“ (možné kliknout na odkaz„ ZDE“). V případě dotazů uvedla žalovaná kontakt na emailovou adresu [email], nebo v pracovní dny na telefonickou linku, když z důvodu nařízení vlády došlo k dočasnému uzavření jejích poboček. Přílohou emailu byly Podmínky vydání poukazu, ze kterých soud zjistil, že přijetí nabídky na vydání poukazu na nový zájezd v nominální hodnotě ceny uhrazené zákazníkem dle smlouvy je podmíněno odstoupením od smlouvy podle § [číslo] odst. 1 občanského zákazníku a akceptace těchto podmínek. V bodě 3 podmínek bylo uvedeno, že poukaz bude vystaven na jméno zákazníka, který je oprávněn poukaz následně využít na jakýkoli zájezd z aktivní nabídky žalované s návratem nejpozději do [datum]. V bodě 6 uvedeno, že pokud zákazník vyčerpá celou nominální hodnotu poukazu na služby dle Smlouvy o novém zájezdu, bude mu prominuta povinnost k úhradě odstupného dle Smlouvy o zájezdu. V bodě 13 je pak uvedeno, že Dohoda o vydání poukazu je platná a účinná k okamžiku akceptace nabídky ze strany zákazníka. Vzhledem k tomu, že Podmínky vydání poukazu byly přílohou emailu, jenž žalobkyně obdržela dne [datum], a jako listinu je předložila sama žalobkyně, má soud za prokázané, že tyto se dostaly do její dispozice.

9. Z Poukazu na zájezd [číslo] shodného tvrzení stran má soud za prokázané, že si žalobkyně dne [datum] zvolila variantu ad (i) a poukaz jí byl vystaven v nominální hodnotě 19 000 Kč, vč. uvedení podmínek pro jeho použití. V podmínkách použití poukazu na zájezd je uvedeno, že Blue Style a zákazník uzavřeli smlouvu o zájezdu, od které zákazník odstoupil podle ust. §2533 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. a akceptoval nabídku na vydání Poukazu. Dále bylo uvedeno, že zákazník je oprávněn použít Poukaz k úhradě ceny nového zájezdu z aktivní nabídky Blue Style s návratem nejpozději do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu nejsou podmínky pro použití poukazu na zájezd pro posouzení této věci relevantní.

10. Z listiny„ Nabídky poukazu na zájezd“ doplněnou popisem žalované o procesu akceptace poukazu soud zjistil, že žalobkyně nabídku na vystavení poukazu na nový zájezd přijala tvz. dvoufaktorovým ověřením po zadání jednorázových kódů, které jí byly zaslány na telefonní číslo uvedené ve smlouvě. Zadáním kódů žalobkyně potvrdila svůj projev vůle, když v rámci procesu potvrzování zaškrtla políčko„ potvrzením přijímám nabídku a souhlasím s podmínkami vydání Poukazu na zájezd“ a dále„ potvrzuji odstoupení od smlouvy“ ve smyslu § 2533 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.

11. Z listiny„ Potvrzení nákladů ze dne [datum]“ s překladatelskou doložkou ze dne [datum] vyhotovené [právnická osoba] Tours Traveland Crete soud zjistil, že společnost při plnění cestovní smlouvy [číslo] kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou, účtovala žalované nevratné náklady ze strany hotelu ve výši 726 EUR za ubytování a související služby a ze strany společnosti ve výši 60 EUR za služby DMC, když klient poskytnuté služby nevyužil z důvodu nezaviněného hotelem ani společností.

12. Z Emailu zaslaného dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žalobkyni prodloužila platnost vystaveného poukazu, kdy poukaz lze nově uplatnit až do [datum], a to na kterýkoli zájezd z nabídky žalované s odletem do [datum].

13. Z Informace Velvyslanectví České republiky v Athénách k možnosti cestování z a do Řecka v souvislosti s Covid-19 ke dni [datum], respektive aktualizované ke dni [datum], soud zjistil, že od [datum] bylo možné do Řecka cestovat bez udání důvodu, bez potvrzení o negativním výsledku testu na Covid-19 s tím, že řecká strana mohla namátkově test na Covid-19 provést. (článek z web archivu internetových stránek [webová adresa]).

14. Z Výzvy k vyjádření ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení všech uhrazených plateb na základě smlouvy o zájezdu, neboť vydaný poukaz na zájezd považuje za neplatný, jelikož jí byla odepřena možnost odstoupit od smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku.

15. Z Vyjádření k výzvě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná nárok neuznala, naopak uvedla, že v rámci nabídky poukazu TS+ postupovala v souladu se zákonem a proklientsky. Vzhledem k tomu, že listinu předložila žalobkyně, má soud za prokázané, že tato se dostala do její dispozice.

16. Z Tiskové zprávy Asociace cestovních kanceláří ČR k vládnímu návrhu ohledně poukázek CK ze dne [datum] soud zjistil, že Asociace cestovních kanceláří ČR, jejíž členkou je i žalovaná, což je mezi stranami nesporné, v posledních týdnech intenzivně jednala s představiteli Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen„ MMR“) ve snaze dosáhnout legislativní úpravy cestovního ruchu, která bude k mimořádné situaci adekvátní. Ze zprávy dále vyplývá, že MMR dne [datum] předložilo vládě legislativní úpravu obsahující vouchery na budoucí zájezdy jako plnohodnotnou náhradu za vrácení finančních prostředků.

17. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí podrobněji nezabývá. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

18. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

19. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

20. Podle ust. § 2551 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

21. Podle ust. § 1981 o.z. je stranám na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

22. Podle ust. § 2533 o.z. zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.

23. Podle ust. § 2535 o.z. má zákazník právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

24. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu o zájezdu [číslo] do hotelu [příjmení] [jméno] [jméno] *** v destinaci Řecko (Heráklion), Kréta, [příjmení], v termínu od [datum] do [datum], a že žalobkyně na cestovní smlouvu zaplatila dvě první splátky ceny zájezdu ve výši 19 000 Kč. V průběhu února až dubna 2020 byl vládou vyhlášen nouzový stav a ministerstvem zdravotnictví vydána řada mimořádných opatření znemožňujících vycestování mimo ČR a omezujících volný pohyb osob v rámci ČR. V reakci na aktuální stav zaslala žalovaná žalobkyni dne [datum] email, v němž jí, s ohledem na tehdejší nejistotu možnosti vycestování do zahraničí, nabídla tři možné varianty změny její plánované dovolené dle Smlouvy o zájezdu. Ze tří nabízených variant, jež jsou podrobně popsány v odst. 8 tohoto rozhodnutí, si žalobkyně vybrala variantu ad (i) v odst. 8 tohoto rozhodnutí, tedy poukaz na nový zájezd. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by nemohla tuto variantu nepřijmout, resp. přijmout jinou z nabízených variant či na email nereagovat a tím ve smluvním vztahu zůstat. Skutečnost, že žalobkyně vybrala poukaz na nový zájezd, lze považovat za projev vůle k ukončení stávající smlouvy, tj. odstoupení od smlouvy, jak byla žalobkyně v průběhu procesu akceptace poukazu na nový zájezd poučena. Tomuto závěru nasvědčuje i tvrzení žalované, že po výběru varianty vystavení nového poukazu došlo k upozornění žalobkyně, že přijetím nabídky současně odstupuje od smlouvy podle § 2533 o.z. a nasměrováním žalobkyně k zaškrtnutí políček„ potvrzením přijímám nabídku a souhlasím s podmínkami vydání Poukazu na zájezd“ a dále„ potvrzuji odstoupení od smlouvy“. Soud v této souvislosti nicméně poukazuje na skutečnost, že z učiněného projevu vůle dovozuje vůli smlouvu ukončit vystavením poukazu na nový zájezd, tedy dohodou, nikoli pak od smlouvy odstoupit, jak tvrdí žalovaná. Soud se proto věnoval oběma variantám ukončení smlouvy, i když toto nemá vliv na právní posouzení věci.

25. Kdyby byl projev vůle žalobkyně posouzen jako odstoupení od smlouvy, toto odstoupení v době, kdy bylo učiněno, mohlo splňovat pouze podmínky ust. §2533 o.z., neboť projev vůle k ukončení smlouvy o zájezdu byl žalobkyní učiněn v době téměř tří měsíců před sjednaným termínem zájezdu, což nelze považovat za okamžik, kdy lze odhadnout se značnou mírou pravděpodobnosti, že mimořádné okolnosti budou trvat a významně ovlivní zájezd nebo dopravu do místa konání zájezdu. Jak vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 395/2021-69„ s ohledem na dobu více než tří měsíců od odstoupení od smlouvy do zahájení zájezdu nebylo možné reálně posoudit, zda k datu zahájení zájezdu nebude možné realizovat některou ze služeb dohodnutých v cestovní smlouvě. Odstoupení od smlouvy sice bylo možné, avšak jen s úhradou odstupného dle cestovní smlouvy, žalobci tedy nemají právo na vrácení uhrazené zálohy za zájezd, kterou žalovaná započetla na smluvní odstupné.“„ Ustanovení § 2535 o. z. bylo zakotveno do tuzemského právního řádu zákonem [číslo] sb. a je transpozicí čl. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne /datum/ o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách. Upravuje specifické právo zákazníka odstoupit od smlouvy o zájezdu, pokud se vyskytnou mimořádné a nepředvídatelné okolnosti, které mají dopad na poskytování zájezdu. Přičemž všechny uvedené podmínky v tomto zákonném ustanovení musí být splněny současně. Zákon nicméně neupravuje žádnou lhůtu pro odstoupení, nestanovuje blíže konkrétní časový okamžik, k němuž musí být tyto podmínky splněny. V případech, kdy je smlouva o zájezdu uzavřena s velkým časovým předstihem před konáním zájezdu, což je právě projednávaný případ, může nastat situace, kdy se v průběhu času takové mimořádné okolnosti mohou vyskytnout, nicméně do doby konání zájezdu se situace může opět normalizovat. [obec] bližší je termín konání zájezdu, tím je větší pravděpodobnost, že nastalé mimořádné okolnosti přetrvají a budou mít vliv na poskytování zájezdu. Zánik práva zákazníka odstoupit od smlouvy o zájezdu bez povinnosti zaplat odstupné dle §2535 o. z. je tedy nutno vázat na okamžik,, kdy lze odhadnout se značnou mírou pravděpodobnosti, že mimořádné okolnosti budou trvat a významně ovlivní zájezd nebo dopravu do místa konání zájezdu. Okolnosti každého případu je pak třeba posoudit individuálně s přihlédnutím ke specifikům nastalých mimořádných okolností.“ Soud nadto dodává, že žádné z mimořádných opatření účinných v ČR v dubnu 2020 (nouzový stav, zákaz vycestování) nebylo vyhlášeno tak, aby trvalo i na přelomu června a července 2020, kdy se měla dovolená žalobkyně uskutečnit. Žalobkyně nebyla nucena využít poukazu, byly jí nabízeny i další možnosti, mimo jiné i ta, že může vyčkat na vývoj situace. Soud tak uzavírá, že jelikož nebyly naplněny důvody pro odstoupení od Smlouvy podle § 2535 OZ, je třeba konstatovat, že žalobkyně odstoupila od smlouvy podle § 2533 OZ platně a nedošlo tak ke zneužití postavení žalobkyně jako spotřebitelky. V takovém případě by pak žalované náleželo právo na odstupné ve výši skutečně vzniklých nákladů, nejméně pak v procentuálním vyjádření uvedeným v odrážkách čl. 6 [číslo] všeobecných smluvních podmínek. Žalovaná v průběhu řízení doložila, že výše skutečně vzniklých nákladů, které v souvislosti s těmito smlouvami nevratně vynaložila k okamžiku případného odstoupení, dosáhla částky 786 EUR, tj. ke dni konání dovolené přibližně 20 906,77 Kč, tedy částka převyšující nominální hodnotu vystaveného poukazu.

26. K tvrzení žalobkyně, že nebyla seznámena se všemi možnostmi odstoupení od smlouvy, zejména k tvrzené absenci poučení o odstoupení od smlouvy o zájezdu podle ust. § 2535 o.z., soud uvádí, že v řízení s ohledem na konstantní judikaturu (srov. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 395/2021-69 či rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 271/2022-66) nebyly dány v době akceptace poukazu a odstoupení od smlouvy podmínky k odstoupení dle ust. § 2535 o.z., jak uvedeno výše, a proto nemohla žalovaná žalobkyni o této možnosti poučit. Naopak soud se ztotožňuje s tvrzením žalované, že byla-li by žalobkyně o možnosti odstoupení podle ust. § 2535 o.z. poučena, přestože pro toto odstoupení nebyly splněny podmínky, byla by uvedena v omyl. Nadto žalobkyni bylo dáno na výběr, zda využije možnost vystavení poukazu, odstoupí od smlouvy podle ust. § 2533 o.z. či zda nechá smlouvu o zájezdu v platnosti tak, jak je, a proto bylo pouze na žalobkyni, kterou z variant zvolí. Žalobkyně nebyla nucena využít možnosti vydání poukazu, či odstoupení od smlouvy, neboť jí byla dána i třetí možnost, nechat smlouvu o zájezdu tak, jak je a vyčkat, jak se situace vyvine a případně později odstoupit od smlouvy v souladu s ust. § 2535 o.z., byly-li by pro to splněny podmínky.

27. K argumentaci žalobkyně, že byla úmyslně uvedena v omyl, když jí byl poukaz na nový zájezd nabídnut v době těsně předcházející vydání a účinnosti zákona nazývaného [příjmení] voucher a současně v době, kdy žalovaná, jakožto členka Asociace cestovních kanceláří ČR, musela o chystaném zákonu vědět, když z tiskových zpráv Asociace vyplývá, že tato usilovně pracovala na legislativní úpravě v době mimořádných opatření, soud uvádí, že smyslem [příjmení] voucher bylo primárně chránit cestovní kanceláře, aby nemuseli ihned vracet veškeré poskytnuté zálohy a nedostali se do platební neschopnosti, nikoli samotné zákazníky. Nadto soud uvádí, že ustanovení zákona [příjmení] voucher se použijí na případy, kdy od smlouvy o zájezdu bylo odstoupeno podle ust. § [číslo] nebo § 2536 odst. 1 písm. b) o.z., což není případ žalobkyně, jak již bylo uvedeno. Vzhledem k tomu, že dokazováním bylo prokázáno, že poukaz byl poskytnut ještě před účinností tohoto zákona, bez nátlaku a uvedení žalobkyně v omyl, když tato byla řádně poučena a o všech dostupných možnostech v době odeslání nabídky, nemůže na platnosti poskytnutí poukazu nic změnit ani skutečnost, že žalované, jakožto člence Asociace cestovních kanceláří ČR, mohla být (resp. byla) existence znění [příjmení] voucher v době odeslání emailu ohledně možností jak naložit s objednaným zájezdem, z velké míry známa.

28. Na základě všeho shora uvedeného soud dospěl k závěru, že ukončením smlouvy o zájezdu vydáním poukazu na nový zájezd v hodnotě uhrazených finančních prostředků nedošlo ke zneužití postavení žalobkyně jako spotřebitelky, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v částce 11 761,20 Kč. Náhrada nákladů řízení žalované sestává z odměny zástupce žalované ve výši 1 500 Kč za každý jeden zástupcem žalované realizovaný úkon právní služby (ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a.t.“), a to za převzetí věci - § 11 odst. 1 písm. a/ a.t., vyjádření k žalobě ze dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. d/ a.t., a účast na jednání soudu dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. g/ a.t. a dále ve výši 1 860 Kč za každý jeden zástupcem žalované realizovaný úkon právní služby po změně žaloby, a to za vyjádření k replice žalobkyně ze dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. d/ a.t. a účast na jednání soudu dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. g/ a.t.; a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby (ust. § 13 odst. 1, 4 a. t.), tj. ve výši 5 x 300 Kč. K jednotlivým položkám je dále třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 720 Kč ve výši 2 041,20 Kč.

30. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě, která byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.