40 C 52/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , spol. s r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ) z titulu dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalovaná se dohodou o narovnání zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, do 30 dnů ode dne uzavření dohody, tedy do , datum, . Žalovaná ničeho nezaplatila, a to ani v termínu určeném v předžalobní výzvě, a ode dne , datum, je v prodlení.

2. Elektronickým platebním rozkazem ze dne , datum, , č.j. EPR , adresa, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , uložil soud žalované, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatila žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, nebo podala proti tomuto platebnímu rozkazu ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení u Obvodního soudu pro , adresa, odpor.

3. Podáním soudu doručeným dne , datum, podala žalovaná prostřednictvím svého zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, odpor, který doplnila dne , datum, . Žalovaná uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, neboť žalobkyně řádně neodvedla služby, za které se domáhá úhrady předmětné částky, služby dodané žalobkyní vykazovaly vady a žalobkyně neprokázala obsah smluv o dílo. Sleva uvedená v dohodě o narovnání ze dne , datum, je nepřiměřeně nízká, žalovaná neměla možnost včas zkontrolovat kvalitu dodaných služeb. Obsahem dohody o narovnání nebylo uznání závazku, žalobkyně je proto povinna tvrdit a dokazovat obsah závazku, na základě kterého se domáhá uhrazení částky. Žalovaná vytkla žalobkyni vady přípisem ze dne , datum, , čímž žalované vznikly další výdaje spočívající v opravě webů a prezentací, revitalizací webových stránek apod. Dále uvedla, že žalované měla být dle dohody o narovnání předána zdrojová data k webovým stránkám a veškerá dokumentace pro řádné užívání díla, k čemuž nedošlo. Žalovaná namítla, že žalobkyně doručila předžalobní výzvu přímo žalované, nikoli jejímu právnímu zástupci, přestože jí bylo známo, že je žalovaná ve věci zastoupena, a proto jí nemůže náležet právo na náhradu nákladů řízení právního zastoupení. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

4. Žalobkyně se podáním ze dne , datum, vyjádřila k odporu žalované. Uvedla, že k předání díla došlo v etapách v prosinci 2021 a lednu 2022. Žalovaná uplatnila reklamaci díla dne , datum, a navrhla uzavření dohody o narovnání, následně však ničeho neučinila. Dne , datum, po první předžalobní výzvě žalobkyně došlo k intenzivnímu jednání mezi stranami, jež vyústilo v dohodu o narovnání, žalovanou podepsanou dne , datum, . Účastníci jednali o obsahu dohody o narovnání více než 4 měsíce, žalovaná tak měla dostatek času i prostoru, aby do dohody o narovnání vtělila jiné závazky, či tuto dohodu nepodepsala. Žalobkyně s odkazem na ust. § 1903 občanského zákoníku uvedla, že dohodou o narovnání zaniká dosavadní závazek, jenž je nahrazen závazkem novým, a proto se po uzavření dohody o narovnání nemůže věřitel domáhat plnění z původního závazku. K otázce doručení předžalobní výzvy žalobkyně uvedla, že se jedná o hmotněprávní úkon, který musí být adresován výhradně dlužníkovi.

5. Na jednání konaném dne , datum, zástupce žalované, jenž převzal právní zastoupení žalované dne , datum, , ve vyjádření k žalobě uvedl, že plně odkazuje na písemné podání svého předchůdce a dále namítá, že dohoda o narovnání je neurčitá, neboť z ní není zřejmé, jaká práva a povinnosti se narovnávají, není specifikována jakost, která je mezi účastníky sporná, a proto je taková dohoda o narovnání neplatná. K vyjádření žalované zástupce žalobkyně uvedl, že žalovaná byla tou osobou, která dohodu o narovnání připravovala, předmět dohody o narovnání jí byl v době uzavření dohody zřejmý a teprve nyní při jednání se žalovaná snaží tvrdit opak, k čemuž žalobkyně namítá, že neplatnosti ujednání se nemůže domáhat ten, kdo ji způsobil, na což žalovaná reagovala námitkou, že dohoda o narovnání je dvoustranným právním úkonem, tedy žalovaná sama neplatnost dohody nemohla způsobit.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

7. Mezi stranami nebylo sporu, že žalobkyně s žalovanou uzavřely prostřednictvím online komunikace několik dílčích smluv o dílo, prostřednictvím kterých se žalobkyně zavázala vytvořit dílo týkající se marketingových služeb pro žalovanou. Žalovaná dne , datum, uplatnila reklamaci a navrhla uzavření dohody o narovnání. Po zaslání první předžalobní výzvy žalované došlo dne , datum, k intenzivnímu jednání mezi žalobkyní a žalovanou o obsahu dohody o narovnání, která byla následně uzavřena. (shodná tvrzení účastníků)

8. Dohodou o narovnání ze dne , datum, zhotovitel (žalobkyně) a objednatel (žalovaná), společně „smluvní strany“, uzavřeli dohodu o narovnání (dále jen „Dohoda“), jejímž obsahem bylo narovnání všech práv a povinností mezi smluvními stranami týkající se díla a dílčích smluv o dílo. Dílo bylo specifikováno v čl. I. odst. 1 Dohody. Z Dohody dále vyplývá, že zhotovitel vystavil objednateli faktury na celkovou částku , částka, vč. DPH, objednatel uhradil pouze část vystavených faktur celkem ve výši , částka, , jak je specifikováno v čl. 1 odst. 2 a 3 Dohody. Jelikož mezi smluvními stranami vznikl spor o jakost díla, zda a jaké vady dílo vykazuje a výší slevy z ceny díla, nahradily smluvní strany svá sporná práva a povinnosti novými závazky. Objednatel se mimo jiné zavázal uhradit zhotoviteli částku , částka, vč. DPH, a to do 30 dnů od uzavření Dohody, kdy se jedná o částku konečnou, a zhotovitel se zavázal bez zbytečného odkladu po uzavření této Dohody a zaplacení částky objednatelem uvedené v Dohodě předat objednateli veškeré zdrojové kódy a dokumentaci nezbytnou pro řádné užívání díla. V závěrečných ustanoveních Smluvní strany prohlásily, že Dohodou a zaplacením částky uvedené v Dohodě jsou veškeré závazky mezi Smluvními stranami týkající se Díla zcela a úplně narovnány a že Dohoda nahrazuje veškeré předchozí dohody, písemné či ústní, učiněné mezi smluvními stranami ohledně předmětu Dohody. Součástí Dohody bylo i prohlášení, že smluvní strany neuzavřely dohodu v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Zhotovitelem (žalobkyní) byla dohoda podepsána dne , datum, , objednatelem (žalovanou) dne , datum, . Součástí dohody byla příloha č. , hodnota, se specifikací Díla a vystavenými fakturami za dílo. Podepsaná dohoda byla žalované doručena dne , datum, . (Dohoda o narovnání ze dne , datum, , doklad o doručení podepsané Dohody)

9. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou v souladu s ust. § 142a o.s.ř. k úhradě dlužné částky na základě dohody o narovnání ve výši , částka, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, , v opačném případě bude věc postoupena soudu. Předžalobní výzva byla žalované dodána do datové schránky dne , datum, . (Předžalobní výzva k úhradě pohledávky ze dne , datum, , doklad o odeslání předžalobní výzvy – ID zprávy , Anonymizováno, )

10. Z emailové komunikace ze dne , datum, mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , právním zástupcem žalobkyně, a , tituly před jménem, , jméno FO, , původním právním zástupcem žalované, soud zjistil, že zástupce žalobkyně se dotazoval zástupce žalované na úhradu dlužné částky dle uzavřené Dohody, jenž mu sdělil, že žalovaná předpokládá uhrazení v pátek (tj. , datum, – pozn. soudu).

11. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud proto další návrhy na provedení důkazů, zejména návrh na doplnění dokazování webovými stránkami a prezentace, které by měly prokázat rozsah vad na dodaných službách žalobkyní, pro nadbytečnost zamítl, neboť dohodou o narovnání došlo k zániku původního závazku, který byl nahrazen závazkem novým.

12. Co se týče závěru o skutkovém stavu lze odkázat na shora vyložená zjištění, která soud učinil.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Dle ust. § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

15. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Ohledně žalované částky soud vycházel z toho, že narovnáním mohou být upraveny mezi účastníky jakákoliv sporná práva a povinnosti, jimiž mohou disponovat. Sporností práv a povinností ve smyslu § 1903 občanského zákoníku se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, jaké jakosti, má být plněno, kdy apod.). Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Spornost či pochybnost se vztahuje jak na skutkové, tak na právní otázky, příčinou může být i omyl; není přitom podstatné, zda se některá ze stran při vlastním hodnocení předpokladů narovnání mýlí. Podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 13/2000, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo a povinnost vyskytly, se zruší a nahradí závazkem novým. Narovnání se může týkat jen některých vzájemných práv a povinností, ohledně nichž účastníci nebyli ve shodě, ale také celého závazku (závazkového právního vztahu) nebo – s výjimkami uvedenými v § 1905 občanského zákoníku – všech dosavadních závazků mezi účastníky (tzv. generální narovnání). Dosavadní závazek, jenž zanikl, je nahrazen nově sjednaným, který je obsažen v dohodě o narovnání. Dohoda o narovnání je vždy samostatným zavazovacím důvodem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). I když spor či pochybnost jsou pojmovými znaky narovnání, nemusí být vždy výsledkem dohody změna rozsahu vzájemných práv a povinností; účastníci se mohou dohodnout na stejném obsahu, jaký měl dosavadní závazkový právní vztah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Spornost nebo pochybnost práv a povinností jsou kategoriemi subjektivními. Těmi subjekty, které právo či povinnost jako sporné či pochybné hodnotí, jsou výlučně strany závazku. Deklarace spornosti či pochybnosti v dohodě o narovnání není nezbytná; absentuje-li, nejedná se – pokud strany projevily vůli, že jimi narovnaný právní stav platí namísto právního stavu dosavadního – o neurčitost s důsledky stanovenými v § 553 odst. 1 občanského zákoníku, případně o neplatnost právního jednání podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 80/ 2020). Z tohoto pohledu je tak naprosto irelevantní, že obsahem dohody nebylo uznání závazku ze strany žalované. Dohodou o narovnání dochází k odstranění dosavadní spornosti vzájemných práv a povinností účastníků této dohody. Původní závazek vyplývající z původní smlouvy o dílo tak je nahrazen závazkem zcela novým, který má svůj původ právě a jen v uzavřené dohodě o narovnání. Jedná se tak o zcela nový zavazovací důvod, který je úplně nezávislý na předchozím závazku, jenž zcela nahrazuje, a proto je naprosto irelevantní, jaké vady žalovaná žalobkyni vytkla, v čem spočívaly a jakého byly rozsahu, neboť současný nárok žalobkyně uplatněný v řízení je již odvozován ze zcela jiného právního titulu (srov. usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto ji zcela vyhověl. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník sjednali dne , datum, platnou dohodu o narovnání ve smyslu § 1903 občanského zákoníku, ve které si ujednali svá předchozí sporná práva a povinnosti ohledně několika dílčích smluv o dílo, které uzavřeli dříve a jsou specifikovány v části I. Dohody spolu s odkazem na přílohu č. , hodnota, k Dohodě, původní právní vztah tedy zcela zanikl. V této Dohodě se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku , částka, , a to do 30 dnů od uzavření dohody o narovnání. S ohledem na citovanou judikaturu soud blíže nezkoumal, jaké vady a v jakém rozsahu žalovaná na dodaném díle žalobkyni vytkla a zda ujednaná částka byla vzhledem k množství vad přiměřená, když žalovaná částka je přiznána na základě zcela samostatného závazku, jehož platnost se neodvíjí od platnosti předchozího závazku (smlouvy o dílo). Uzavřením Dohody o narovnání dosavadní sporný právní poměr zanikl a byl nahrazen závazkem novým a soudu proto nepřísluší posuzovat spornost původního ujednání mezi stranami, když v závěrečném ustanovení dohody bylo ujednáno, že veškeré sporné závazky mezi stranami byly touto Dohodou zcela narovnány, což účastníci stvrdili svými podpisy. Soud nepřisvědčil námitce žalované, že Dohoda je neurčitá a neplatná z důvodu absence přesného vymezení práv a povinností, která se narovnávají, a specifikace jakosti díla, jež je mezi účastníky sporná, neboť po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obsah Dohody byl ujednán dostatečně určitě. Z obsahu Dohody konkrétně vyplývá, o jaká práva a povinnosti se jedná, když v čl. 1 Dohody je uvedeno, že se jedná o smlouvy o dílo, jejichž obsah je v Dohodě konkrétně vymezen, a dále je odkázáno na faktury, které byly za zhotovené Dílo, jež je předmětem Dohody, účtovány. Z přehledu faktur, jež jsou podrobněji popsány v příloze č. , hodnota, Dohody, je zřejmé, co je předmětem narovnání a v jakém rozsahu se práva a povinnosti mezi stranami narovnávají. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, „…závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. Vůle vtělená do smlouvy, je svým projevem určitá a srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat…“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) V posuzované věci je dohoda o narovnání dostatečně určitá, neboť je z ní subjektivně i objektivně seznatelná vůle stran dohody. Nadto soud přihlédl ke skutečnosti, že Dohoda byla uzavřena poté, co si strany svobodně ujednaly obsah této Dohody, neuzavřely ji v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, z čehož vyplývá, že jak žalobkyni, tak žalované byl předmět Dohody znám a měli vůli Dohodu uzavřít. Dle uzavřené Dohody a chování stran má soud za prokázané, že strany byly subjektivně dostatečně seznámeny, co je předmětem Dohody, a právě takové subjektivní přesvědčení stran má přednost před objektivním hodnocením. O platnosti Dohody a vůli plnit z ní svědčí mimo jiné i e-mailová komunikace mezi právním zástupcem žalobkyně a původním právním zástupcem žalované, jenž žalobkyni ujišťoval a splnění povinností žalované z Dohody o narovnání a neplatnost Dohody až do jednání před soudem nijak nenamítal.

18. Soud s ohledem na uvedené posoudil dohodu o narovnání v souladu se zákonem, Dohoda je určitá, nejednalo se o lichevní jednání, ani jednání neúměrně zkracující jednou ze stran, a vzal v potaz i skutečnost, že se jednalo o dohodu mezi právnickými osobami, kdy ani jedna ze stran neměla postavení slabší smluvní strany. Žalovaná v řízení neprokázala (ani netvrdila) řádnou úhradu svého dluhu a dne , datum, se prokazatelně dostala do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu.

19. Vedle dlužné jistiny proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od data prodlení žalované, tj. od , datum, , dle ust. § 1970 OZ, v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že jde o vzájemný závazek podnikatelů, přiznal soud žalobkyni také v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. a ust. § 513 o.z. náklady spojené s uplatněním pohledávky, jejichž minimální výše je stanovena na částku , částka, .

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé, vyjádření ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

21. Soud nepřisvědčil námitce žalované, že žalobkyně řádně nedoručila předžalobní výzvu žalované, když namísto právnímu zástupci, kdy žalobkyně věděla, že žalovaná je zastoupena, doručila předžalobní výzvu přímo žalované, neboť je důležité, aby se výzva dostala do sféry dispozice dlužníka (žalované) podle hmotného práva. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 4047/14 zdůraznil, že předžalobní výzva představuje poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na něž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení. Ve vztahu ke zkoumání náležitostí předžalobní výzvy jsou soudy povinny zvážit, zda si je žalovaný vědom výše dluhu i titulu vzniku svého závazku, posoudit, zda na straně žalované mohly vzniknout pochybnosti o tom, který závazek má podle výzvy stěžovatele splnit, a zohlednit skutečný účel § 142a o. s. ř., jímž je zamezení neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení. Soud po posouzení výše uvedeného dospěl k závěru, že jednostranný písemný projev vůle (předžalobní výzva) je účinný vůči adresátovi okamžikem, resp. dnem, kdy se ocitne v jeho dispoziční sféře a adresát má možnost se s jeho obsahem seznámit, což žalobkyně splnila, neboť doložila, že předžalobní výzva byla žalované dodána do datové schránky dne , datum, a žalovaná nijak nerozporovala, že jí předžalobní výzva byla doručena. Žalovaná se tak seznámila s upozorněním žalobkyně na existenci závazku žalované vůči žalobkyni a na skutečnost, že v případě neuhrazení dlužné částky bude věc postoupena soudu. Žalovaná byla seznámena s výší dluhu, titulem vzniku závazku a lhůtou do kdy má závazek splnit, a proto soud neshledal důvod procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznat.

22. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

23. Uloženou povinnost je žalobkyně povinna splnit ve lhůtě, které byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.