40 C 84/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou, jako zastupující soudkyní, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované na náhradu škody ve výši 29 221,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 29 221,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % z částky 29 221,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 29 221,50 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mu vnikla škoda v důsledku nesprávného procesního postupu Magistrátu hlavního města Prahy, jenž zahájil přestupkové řízení proti žalobci. Dle žalobce přestupkové řízení již od počátku vykazovalo znaky nezákonnosti, zejména v tom, že správní orgán nekriticky vycházel z podkladů od orgánu Policie České republiky, zejména ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], z něhož muselo být patrno, že nemůže být podkladem pro správné rozhodnutí ve věci, čímž jednal v rozporu se zásadou oficiality, rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalobce tak byl nucen svou nevinu dokazovat dalším znaleckým posudkem, jenž vyvrátil závěry původního znaleckého posudku. Přestupkové řízení bylo zastaveno, když spáchání přestupku, o němž se řízení vedlo, nebylo žalobci nijak prokázáno. Žalobce má za to, že na usnesení o zahájení řízení o přestupku ze dne [datum] a na něj navazující řízení je třeba hledět jako na nezákonné rozhodnutí. V přestupkovém řízení se žalobce nechal zastoupit advokátem. V důsledku zahájení a vedení výše uvedeného řízení o přestupku, jež se později ukázalo jako nedůvodné a nesprávně vedené, mu vznikla majetková škoda rovnající se nákladům na právní zastoupení v řízení před policejním a správním orgánem ve výši 29 221,50 Kč. Škoda je složena z odměny za 10 úkonů právní služby, režijního paušálu za tyto úkony a nákladů na vypracování znaleckého posudku, to celé navýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne [datum] uplatnil žalobce u žalované náhradu škody včetně příslušenství ve výši 37 570,50 Kč. Dne [datum] bylo žalobci doručeno vyjádření k žádosti o odškodnění, v němž žalovaná nárok žalobce neuznala.

2. Žalovaná uvedla, že s žalobou nesouhlasí a v ní uplatněný nárok neuznává. Namítala, že v případě zastavení přestupkového řízení nelze automaticky dovozovat odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb., jak tomu bývá v případě škody vzniklé zahájením trestního řízení, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Uvedla, že v těchto případech je třeba, aby byla zjištěna celá řada zřetelných a flagrantních pochybení správních orgánů, která vedla k tomu, že v řízení byla činěna řada úkonů, jež neúměrně zvyšovaly jimi vynaložené náklady na zastoupení a odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 41/22 ze dne [datum]. Dle názoru žalované v případě předmětného přestupkového řízení k tomuto nedošlo, neboť řízení bylo vedeno pouze v jenom stupni a skončilo zastavením řízení z důvodu, že spáchání přestupku nebylo žalobci prokázáno. Správní orgán tak nečinil žádné nadbytečné úkony. Žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno zcela důvodně na základě došlého odevzdání věci k projednání přestupku policejním orgánem, správní orgán postupoval v souladu se zákonem a znalecký posudek [anonymizována dvě slova] při ústním jednání provedl k důkazu. K tomu žalobce navrhl předložení dalšího alternativního znaleckého posudku, který nechá vypracovat jím vybraným znalcem. Postup správního orgánu, který po provedeném dokazování řízení s ohledem na zásadu„ in dubio pro reo“ zastavil, nelze dle názoru žalované považovat za nesprávný ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná se dále vyjádřila k samotné výši majetkové škody a účelnosti vynaložených výdajů. Navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. <b>3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:</b> 4. Z obsahu správního spisu byla učiněna tato skutková zjištění: -) Z plné moci ze dne [datum] vyplývá, že žalobce [celé jméno žalobce] se v přestupkovém řízení nechal zastoupit advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. -) Odevzdáním věci k projednání přestupku ze dne [datum] byl Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy, Službou kriminální policie a vyšetřování, Odborem vyšetřování dopravních nehod, odevzdán spisový materiál jako podklad k projednání přestupku, spočívajícího v tom, že dne [datum] v [anonymizováno] hod řídil obviněný [celé jméno žalobce] osobní automobil po ul. [anonymizována dvě slova], směrem od ul. [ulice], a při odbočování doleva, do ul. [ulice] se střetl s motocyklem, který stejným směrem řídil [jméno] [příjmení], jenž předjížděl kolonu popojíždějících vozidel v místě, kde směry jízdy byly uprostřed vozovky odděleny podélnou čarou svislou, při střetu došlo vedle hmotné škody na automobilu a motocyklu ke zranění spolujezdkyně na motocyklu [jméno] [příjmení], které je hodnoceno jako ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1. tr. zákoníku. Jednání bylo posouzeno jako přestupek dle ust. § 125c zákona č. 361/2020 Sb., o silničním provozu, když obviněný svým jednáním porušil ust. § 21/1 téhož zákona a zavinil popsanou nehodu, hmotnou škodu a zranění [jméno] [příjmení]. -) Oznámením o zahájení řízení o přestupku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a dokladem o jeho doručení, Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností, oddělení správního řízení (dále jen„ správní orgán“) vyrozuměl obviněného o zahájení řízení ve věci přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu pro podezření z porušení ust. § 21 odst. 1 a odst. 3 uvedeného zákona, a předvolal jej k ústnímu jednání nařízenému na den [datum]. Oznámení bylo právnímu zástupci obviněného doručeno dne [datum]. -) Podáním ze dne [datum] právní zástupce obviněného požádal o změnu termínu ústního jednání, a to na [datum], z důvodu kolize s termínem již nařízeného hlavního líčení v jiném řízení, čemuž bylo vyhověno předvoláním – změna termínu nařízeného ústního jednání o přestupku ze dne [datum]. -) Z protokolu o ústním jednání ze dne [datum] vyplývá, že se jej vyjma úřední osoby zúčastnil žalobce a jeho právní zástupce. K jednání se nedostavili poškození [jméno] [příjmení], řidič motocyklu, [jméno] [příjmení], spolujezdkyně na motocyklu a [právnická osoba] Obviněnému bylo zopakováno obvinění z přestupku, následně bylo provedeno dokazování spisovou dokumentací orgánu Policie České republiky, zejména odevzdáním věci k projednání přestupku, protokolem o nehodě v silničním provozu, situačním plánkem místa dopravní nehody, fotodokumentací, úředními záznamy výpovědí dalších osob zúčastněných na nehodě, znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a znaleckým posudkem z oboru doprava, vypracovaným dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení]. Obviněný se ke skutku, který mu byl kladen za vinu, vyjádřil tak, že nesouhlasí se zjištěným stavem věci a předpoklady pro vypracování znaleckého posudku, jenž je součástí spisu. Uvedl, že ve znaleckém posudku je spousta možných úvah a spekulací, a proto navrhl doplnění vyjádření ve věci a vypracování alternativního znaleckého posudku, který bude vypracován znalcem z oboru dopravy Ing. [jméno] [příjmení]. Správní orgán stanovil obviněnému termín do [datum] k doložení jeho písemného vyjádření ve věci a alternativního znaleckého posudku. Vyjádření obviněného spolu se znaleckým posudkem bylo dne [datum] správní orgánu doloženo. -) Podáním ze dne [datum] se právní zástupce obviněného vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí. Argumentoval zejména tím, že obviněný při řízení motorového vozidla, konkrétně provádění odbočovacího manévru, žádnou povinnost neporušil a počínal si v souladu se zákonem, a že projednávaná dopravní nehoda byla způsobena chováním řidiče motocyklu. Dále namítal, že znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] neobsahuje všechny skutečnosti, které jsou třeba ke správnému zhodnocení skutkového děje. -) Usnesením Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo řízení o přestupku zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž se řízení vedlo, nebylo obviněnému prokázáno. Z odůvodnění vyplývá, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, zda obviněný dával znamení o změně směru jízdy s dostatečným předstihem, zda se motocykl vyskytoval v oblasti volného nebo zakrytého výhledu obviněného a jakým způsobem byla uspořádána vozidla stojící v koloně za obviněným. Správní orgán dále přihlédl k námitce obviněného, že došlo k neoprávněným úpravám plánku znalcem [příjmení] [příjmení], což namítl i znalec [příjmení] [příjmení] ve svém znaleckém posudku.

5. Skutková zjištění z dalších provedených důkazů jsou následující:

6. Z Uplatnění nároku na náhradu škody ze dne [datum] vyplývá, že žalobce prostřednictvím právního zástupce doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., uplatnil u Ministerstva dopravy nárok na náhradu škody ve výši 37 570,50 Kč, spočívající v náhradě nákladů za právní zastoupení v řízení před policejním a správním orgánem, které podrobněji rozvedl v přiložené Příloze [číslo] – přehled úkonů právních služeb.

7. Z Vyrozumění Ministerstva dopravy o přijetí ze dne [datum] má soud za prokázané, že dne [datum] byla Ministerstvu dopravy, Odboru právnímu, doručena žádost žalobce o uplatnění nároku na náhradu škody.

8. Z Vyjádření Ministerstva dopravy k žádosti o odškodnění ze dne [datum] vyplývá, že dle posouzení Ministerstva dopravy nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., a nelze tudíž dovozovat odpovědnost státu za vznik škody. Uplatněný nárok nebyl uspokojen.

9. Z Přílohy [číslo] Přehled úkonů právních služeb v celkové výši 29 221,50 Kč vyplývá, že žalobce nárokuje náhradu škody spočívající v náhradě nákladů za právní zastoupení v řízení před správním orgánem, konkrétně se jedná o odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 2 000 Kč a za 9 úkonů právní služby ve výši 1 000 Kč za úkon, dále režijní paušál ve výši 300 Kč za každý jeden úkon (10 x 300 Kč) a náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 10 150 Kč, to celé navýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

10. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí. <b>11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:</b> 12. Vzhledem k tomu, že žalobce splnil podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu (ust. § 14 odst. 1,3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále také jako„ zodpšk“) dne [datum] a nárok nebyl do 6 měsíců uspokojen (§15 odst. 2 zodspšk), když žalovaná nárok vyjádřením ze dne [datum] neshledala oprávněným, přistoupil soud k meritornímu projednání věci.

13. V první řadě bylo nezbytné posoudit otázku, zda na základě zjištěného skutkového stavu lze určit odpovědnostní titul, na základě kterého by bylo možné případnou odpovědnost státu dovodit.

14. Dle ust. § 5 zodpšk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Z ustanovení § 7 odst. 1 zodpšk vyplývá, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 zodpšk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

17. Dle § 13 zodpšk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle ust. § 31 odst. 1 zodpšk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

19. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 zodpšk, neboť v posuzovaném správním řízení neexistuje rozhodnutí, které by splňovalo podmínky tohoto ustanovení, když v řízení nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, které by bylo následně pro nezákonnost zrušeno, stejně tak nebylo vydáno ani rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, které by bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Správní řízení o přestupku skončilo v dané věci pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení, když spáchání přestupku, o němž se řízení vedlo, nebylo žalobci prokázáno. Soudu je v této souvislosti známa judikatura Ústavního soudu, např. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19, ve kterém Ústavní soud mimo jiné odkazuje na ustálenou judikaturu ve věci odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání a uvádí, že toto lze aplikovat analogicky i na přestupkové řízení, tj. na situaci, kdy došlo k nezákonnému zahájení řízení o přestupku. Ústavní soud v nálezu konstatoval, že:„ v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů.

20. Dále v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3005/14 ze dne [datum], na nějž odkazoval žalobce, Ústavní soud konstatoval, že:„ pokud se správní orgány v přestupkovém řízení dopustily procesních pochybení v intenzitě, která "mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé" (§ 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), a proto bylo odvolací správní rozhodnutí zrušeno krajským soudem, nicméně pro uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro projednání přestupku (§ 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů) již nemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena zjištěná procesní pochybení, nelze tuto okolnost klást k tíži stěžovatele v tom směru, že mu nenáleží nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení podle zákona o odpovědnosti státu. To nicméně neznamená, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodu podle zákona o odpovědnosti státu.“ Ústavní soud v této věci posuzoval situaci, kdy řízení o správních deliktech bylo zastaveno po té, kdy správní orgán uzavřel, že nebylo prokázáno, že by se stěžovatel dopustil deliktního jednání. V předmětné věci taktéž nebylo prokázáno, že by se obviněný dopustil deliktního jednání, což však samo o sobě nezakládá důvod pro založení odpovědnosti podle zákona o odpovědnosti státu za škodu. Soud proto s ohledem na výše uvedenou judikaturu zkoumal, zda v předmětném správním řízení došlo k procesnímu pochybení správního orgánu, jenž by vedlo k řadě úkonů, které by neúměrně zvyšovaly vynaložené náklady žalobce na zastoupení. V dané věci k ničemu takovému nedošlo, správní řízení bylo po provedeném dokazování a doplnění důkazů ze strany žalobce, které uvedl teprve při ústním jednání a následně je doplnil, zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť spáchání skutku, o němž se řízení, vedlo nebylo žalobci prokázáno. Žádné nadbytečné úkony a pochybení správního orgánu soud neshledal.

21. V dané věci má soud po provedeném dokazování za to, že správní orgán nijak nepochybil, když po odevzdání věci policejním orgánem k projednání přestupku řízení zahájil, neboť až po provedeném dokazování v rámci řízení a výstupu ze znaleckých posudků mohl posoudit, zda žalobce přestupek spáchal či nikoli. K námitce žalobce ohledně vadného znaleckého posudku, který byl policejním orgánem předložen správnímu orgánu, soud uvádí, že správní orgán nedisponuje takovými znalostmi, aby sám bez dalšího mohl nahradit závěry znaleckého posudku. Nadto je třeba poznamenat, že vady znaleckého posudku a nesprávného zjištění skutkového stavu věci policejním orgánem žalobce namítal teprve na ústním jednání před správním orgán, a proto nelze dojít k závěru, že by správní orgán pochybil, když řízení proti žalobci zahájil. Správní orgán, jenž se v tomto případě dozvěděl o přestupku oznámením Policie ČR, byl naopak povinen v souladu s ust. § 78 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zahájit řízení. Teprve po provedení dokazování bylo možné ve věci rozhodnout. Odložení věci ihned po oznámení, bez provedení dokazování, by bylo naopak v rozporu se zákonem.

22. V postupu správního orgánu tedy soud neshledal žádné pochybení, shromážděný spisový materiál Policie ČR zakládal důvodné podezření o spáchání přestupku žalobcem. Skutečnost, že žalobce nakonec shledán vinným nebyl, byla výsledkem procesního postupu správního orgánu, jenž vyústil z provedeného dokazování. Teprve po ústním jednání, na kterém žalobce namítal nesprávné vymezení skutkového děje, a doplnění vylíčení skutkového děje žalobcem spolu s doložením nového znaleckého posudku, dospěl správní orgán k tomu, že se dostal do důkazní nouze vůči spáchání přestupku žalobcem a přestupkové řízení zastavil. Nadto soud uvádí, že je pouze domněnkou žalobce, že bez dodaného znaleckého posudku žalobcem, by byl žalobce uznán vinným. Správní orgán provedl při ústním jednání další důkazy, na základě kterých pak rozhodl.

23. K argumentaci žalobce judikaturou ústavního soudu zdejší soud konstatuje, že nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1099/19 se týká případu, kdy došlo k zásadnímu pochybení správního orgánu, což není přiléhavé k dané věci, neboť v řízení před správním orgánem k žádnému pochybení, natož flagrantnímu, jak bylo uvedeno výše, nedošlo. Stejně tak usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 41/22 říká, že je neústavní zamítnout žalobu na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na zastoupení v přestupkovém řízení v případě, že přestupkové řízení bylo stiženo zřetelným pochybením správního orgánu, které vedlo k řadě úkonů, jež neúměrně zvyšovaly vynaložené náklady na zastoupení, což se v daném případě nestalo. Správní orgán, jenž řízení zahájil, jej také zastavil, bylo tedy rozhodováno v jednom stupni, a to po provedeném dokazování a doplnění ze strany žalobce, které navrhl teprve při ústním jednání. Soud proto neshledal, že by v řízení před správním orgánem došlo k pochybení, správní orgán nečinil žádné nadbytečné úkony, jež by žalobci neúměrně zvyšovaly jím vynaložené náklady na zastoupení.

24. S ohledem na výše uvedené, kdy řízení bylo vedeno toliko v jednom stupni a skončilo zastavením pro neprokázání spáchání přestupku, má soud za prokázané, že úřední postup správního orgánu byl správný, nedošlo k pochybení, natož pak k pochybení flagrantnímu, na jehož základě by bylo možné žalobci náhradu škody přiznat, a proto v dané věci neshledal odpovědnostní titul, a dalšími předpoklady odpovědnosti státu za škodu se nezabýval a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“), dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, (vyjádření ze dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, příprava na jednání konané dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky a účast na jednání konaném dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky.

26. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě, která byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.