40 C 86/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 150 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši 10 % p.a. za dobu od 5. 4. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 9. 2020 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 2 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 3. 2020 provedla v souladu se zákonem o pozemních komunikacích odtah motorového vozidla [registrační značka], a vozidlo následně umístila na své parkoviště, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením hl. m. Prahy účinným v den odtahu vozidla. Parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy podle nařízení, které je v příslušný den účinné. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč a částkou 250 Kč za 1. den parkovného. Ke dni podání žaloby nebylo ze strany žalované na tento dluh uhrazeno ničeho. Dlužné částky pak žalovaná neuhradila ani poté, co jí byla dne 4. 3. a 27. 8. 2020 zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná proti vydanému platebnímu rozkazu podala včasný odpor, a dále pak ve svém vyjádření ze dne 23. 10. 2020 sdělila, že nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznává a navrhuje jeho zamítnutí. Nejprve uvádí, že je sporné, zda je pasivně věcně legitimovanou, když je sice vlastníkem vozidla, avšak na místo, odkud bylo odtaženo, vozidlo nezaparkovala. Žalovaná sdělila, že její nesouhlas byl vyjádřen již v protokolu o odtahu, tedy že má za to, že vozidlo netvořilo překážku silničního provozu, neboť stálo na místě určeném pro zásobování před budovou, kde má žalovaná provozovnu i sídlo, vozidlo navíc mělo za sklem označení„ Zásobování“ a telefonní číslo, a tedy bylo možné žalovanou vyzvat k přeparkování buď na tomto čísle či v nedaleké provozovně, a k odtahu tak vůbec nemuselo dojít. Nadto má žalobkyně za to, že se ze strany strážníka městské policie jednalo o osobní zášť, podjatost, až zlou vůli, neboť problém s parkováním v dané lokalitě je letitý a okolostojící vozidla pokutována nejsou, přičemž o tomto probíhalo v minulosti několik stížnostních řízení. Nyní se žalobkyně rozhodla, že namísto pokutování bude vozidla rovnou odtahovat a jedná účelově. Konečně pak žalovaná uvedla dva případy, kdy v jednom byla strážníkem městské policie vyzvána k přeparkování a ihned tak učinila, a naopak ve druhém, když bylo městské policii nahlášeno špatné parkování jiného vozidla, došlo k odtahu až po mnoha hodinách a žalované bylo několikrát sděleno, že k odtahu je třeba, aby vozidlo bránilo jinému zásobovacímu vozidlu v zaparkování.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Předmětem činnosti žalobkyně, zřízené zastupitelstvem hl.m. Prahy, je mimo jiné provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků městské policie včetně jejich hlídání a zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hl.m. Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel (zřizovací listina žalobkyně). Vlastníkem a provozovatelem vozidla [tovární značka, registrační značka], byla ke dni 2. 3. 2020, kdy došlo k předmětnému odtahu, žalovaná (shodné tvrzení účastníků, osvědčení o registraci vozidla). Dne 2. 3. 2020 v [údaj o čase] hod. došlo k odtahu tohoto vozidla na adrese [adresa], z parkovacího místa vyhrazeného pro zásobování, přičemž o odstranění tohoto vozidla rozhodl strážník městské policie [číslo] na základě ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen„ ZSP“). Vozidlo si téhož dne v [údaj o čase] hod. vyzvedl jednatel žalované s tím, že do protokolu uvedl, že s odtahem vozidla nesouhlasí, neboť netvořilo překážku v provozu na poz. komunikacích (protokol o odtahu vozidla [číslo]). Protokol obsahoval též vyčíslení celkové částky za odtah a parkovné ve výši 2 150 Kč, která nebyla při vyzvednutí vozidla uhrazena, přičemž tyto odpovídají horní hranici stanovené nařízením hl.m. Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, schváleným usnesením Rady hl.m. Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013 (nařízení hl.m. Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013, usnesením Rady hl.m. Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013). Žalobkyně vyzvala dne 4. 3. 2020 žalovanou k úhradě předmětné částky, přičemž datum splatnosti bylo stanoveno na 3. 4. 2020, a znovu též dne 27. 8. 2020, žalovaná však na dané výzvy neuhradila žalobkyni ničeho (výzvy k plnění ze dnů 4. 3. 2020 a 27. 8. 2020).

5. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedená shodná či nesporná tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována, když spornou byla pouze skutečnost, zda byly naplněny podmínky pro odtah vozidla, což však vzhledem k právnímu závěru níže nebylo nutné posuzovat.

6. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Konkrétně se jednalo o výslechy strážníků městské policie zasahujících při jiných situacích týkajících se žalované, jež soud zamítl z důvodu nadbytečnosti.

7. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

9. Dle § 27 odst. 5 ZSP o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

10. V této věci bylo prokázáno, že provozovatelem motorového vozidla byla v době odtahu žalovaná, přičemž pokud namítá, že vozidlo na dané místo nezaparkovala, nejedná se o relevantní námitku, když zákon hovoří jasně v tom smyslu, že náklady takového odtahu hradí provozovatel, a nikoli osoba, která způsobila, že vozidlo muselo být odtaženo.

11. Pokud žalovaná namítá, že vozidlo netvořilo překážku v provozu, jedná se opět o námitku irelevantní, neboť k odtahu vozidla došlo na základě § 27 odst. 5 ZSP, nikoli § 45 odst. 4 téhož zákona, a tedy dané vozidlo takovou překážku tvořit nemuselo, když postačovalo neoprávněné stání na vyhrazeném parkovišti.

12. Ohledně další argumentace žalované, tedy že vozidlo na vyhrazeném místě nestálo neoprávněně (tedy déle než povolenou dobu), a že k odtahu došlo v důsledku účelového jednání strážníka městské policie, soud uvádí, že tuto argumentaci je nutno odmítnout s tím, že za potenciální nesprávný úřední postup strážníka nemůže být odpovědnou žalobkyně, ale toliko orgán, do jehož působnosti strážník spadá ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., tedy hl.m. Praha. Z pohledu soudu je podstatné, že žalobkyně byla strážníkem městské policie kontaktována a provedla na základě jeho příkazu odtah vozidla, které následně zaparkovala na svém parkovišti, přičemž za takto provedený odtah a parkovné jí náleží náhrada ve výši dle již zmíněného nařízení hl.m. Prahy ze dne 12. 2. 2013.

13. Žalovaná se tak může bránit nezákonnému zásahu správního orgánu v rámci správního soudnictví, případně může též požadovat náhradu škody způsobené nezákonným úředním postupem, za něj však nebude odpovědnou žalobkyně, která toliko jednala na základě příkazu strážníka městské policie, v souladu se svou zakládací listinou, ale příslušný orgán ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

14. Soud vzhledem k výše uvedenému došel k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu požadované částky ze strany žalované, proto rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.

15. Současně soud žalobkyni přiznal též požadovaný zákonný úrok z prodlení od data 5. 4. 2020, když došel k závěru, že s ohledem na datum splatnosti 3. 4. 2020 byla žalovaná skutečně v prodlení, přičemž výši tohoto úroku dovodil z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž k tomuto závěru soud došel na základě srovnání dalších žalob podaných žalobkyní u zdejšího soudu.

17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.