41 C 164/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Dne [datum] podal žalovaný vůči panu [příjmení] [jméno], [datum narození], bytem [adresa] (dále jen„ pan [příjmení]“) exekuční návrh k Exekutorskému úřadu Trutnov, JUDr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor. Pan [anonymizováno] je jednatelem a bývalým společníkem ([datum] - [datum]) společnosti [právnická osoba], [IČO]. Exekuce byla následně k návrhu pana [příjmení] zastavena usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] to pro nezákonnost jejího vedení, když rozhodnutí, na základě, kterého podal žalovaný exekuční návrh, tj. exekuční titul (rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum] [číslo] v právní moci dne [datum]), byl zrušen rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum]. Zastavení exekuce tak zavinil žalovaný, když podal exekuční návrh na základě exekučního titulu, který byl později zrušen. Dalším důvodem pro zastavení exekuce přitom bylo, že podle § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „exekuční řád“) rozhodnutí vydané soudem [země] může být způsobilým exekučním titulem jen tehdy, bylo-li by zde uznáno rozhodnutím o uznání, takové rozhodnutí však žalovaný nepředložil. Žalobce vznesl i další námitky vůči průběhu shora uvedeného řízení v [země]. V roce 2019 požádala společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši [částka], který měl být ze strany [právnická osoba] použit na rozvoj podnikatelských aktivit této společnosti, zejména pak na pronájem a opravy prostor podnikání, nákup nábytku a nákup vozidel s cílem dalšího pronájmu. Žádost o úvěr však byla bankou zamítnuta s zdůvodněním, že na podíl pana [příjmení] (jednatele a bývalého společníka [právnická osoba]) ve [právnická osoba] byla v roce 2017 [číslo] prováděna exekuce. K uzavření úvěrové smlouvy v souvislosti s výše uvedeným nedošlo, [právnická osoba] nemohla realizovat (rozvíjet) své podnikatelské aktivity, pro které hodlala čerpat výše označený úvěr a byla tak připravena o možnost dosáhnout předpokládaného zisku v celkové částce [částka]. Ušlý zisk je představován částkou, kterou by [právnická osoba] v předmětném období za obvyklých okolností v daném místě a čase získala, po odečtení částky, kterou by musela [právnická osoba] vynaložit na dosažení tohoto zisku. Společnost [anonymizováno] uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení uvedené pohledávky z titulu nároku na náhradu škody za žalovaným (ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku, který přes předžalobní výzvu ze dne [datum] žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, a to v zásadě proto, že zásadně nesouhlasí s tím, že by zahájením exekuce jednal jakkoliv protiprávně, když k této přistoupil na základě pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí. O způsobu provedení exekuce přitom rozhoduje soudní exekutor ve smyslu § 58 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí neposkytnout shora uvedený úvěr bylo svobodným rozhodnutím banky. Poskytnutí úvěru ze strany banky není nikterak nárokové.

3. Po poučení soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání konaném dne [datum] žalobkyně, aby žalobkyně doplnila svá rozhodná skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání takto doplněných skutkových tvrzení, tvrdí-li, že jí vznikla škoda v podobě ušlého zisku ve výši [částka], nechť doplní svá tvrzení, jak k této částce dospěla, na základě jakých skutečností dovozuje, že mohla důvodně očekávat zisk ve výši [částka] a dále nechť doplní tvrzení, z nichž by byla zřejmá příčinná souvislost mezi vznikem této škody a mezi tím, že došlo k provádění předmětné exekuce na podíl pana [příjmení] ve [právnická osoba], právní předchůdkyni žalobkyně, žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum] (č.l. 40 – 41 spisu), v němž uvedla, že v důsledku neposkytnutí úvěru nemohla realizovat své podnikatelské aktivity, pro které hodlala úvěr čerpat, žalobkyně chtěla úvěr použít mimo jiné na pronájem bytu v centru [obec], který by za úplatu dále pronajímala třetím osobám, jednak na hrazení nájmu a nákladů na služby a k zakoupení vybavení bytu. Žalobkyně předpokládá, že čistý zisk z nájmu by po odečtení nákladů spojených s nájmem činil [částka] měsíčně a za dobu tří kalendářních měsíců (které žalobkyně nespecifikovala) by se tak jednalo o částku [částka], 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené [datum] spolu s připojenou výzvu k náhradě škody z [datum] a plnou mocí udělenou společností [právnická osoba] [jméno] [příjmení], advokátu, [datum] bylo zjištěno a prokázáno, že jí společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku, jejíhož uspokojení se domáhá žalobou, a to s odkazem na výzvu k náhradě škody ze dne [datum], která tvoří přílohu smlouvy. (viz též vyrozumění o postoupení pohledávky).

6. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] ke dni 4. srpnu 2020 bylo zjištěno a prokázáno, že jednatele společnosti je od [datum] pan [jméno] [příjmení].

7. Exekuční návrh byl podán oprávněným [celé jméno žalovaného] [anonymizována dvě slova], narozeným [datum], vůči povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení], dne [datum], exekuční návrh odkazuje na rozhodnutí v nepřítomnosti [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek], [země] z [datum], které nabylo právní moci [datum] a je vykonatelné a podle které měl povinný zaplatit oprávněnému zde uvedené peněžité plnění s tím, že oprávněnému je známo, že má na území České republiky povinný povolen trvalý pobyt na zde uvedené adrese a nachází se zde jeho nemovitosti a finanční prostředky na peněžním účtu.

8. Návrh na zastavení exekuce ze dne [datum] podal povinný [jméno] [příjmení] Exekutorskému úřadu Trutnov, soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení].

9. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] bylo rozhodnuto k návrhu povinného na zastavení exekuce o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], a to ve věci oprávněného [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] proti povinnému [jméno] [příjmení], s tím, že odkazuje na usnesení Okresního soudu v Kolíně, kterým bylo rozhodnuto, že exekuce vedená u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] se zastavuje a oprávněný je povinen zaplatit povinnému náhradu nákladů exekučního řízení. Soud prvého stupně přitom odůvodnil své rozhodnutí tak, že exekuční titul byl zrušen rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum], proto soud prvého stupně zastavil exekuci s odkazem na § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Z odůvodnění toho rozhodnutí se podávají bližší okolnosti exekuční věci s tím, že podle názoru odvolacího soudu, jak se uvádí v odst. 21, z ustanovení § 37 odst. 2 ex. ř. je zřejmé, že rozhodnutí vydané soudem [země] mohlo být způsobilým titulem coby titul exekuční jen tehdy, bylo-li by zde rozhodnutí o uznání, to však v dané věci nebylo, respektive to nebylo ani tvrzeno. Ohledně smlouvy s [země] platí, že nejenže nenabízí způsob, kterým by rozhodnutí soudu [země] bylo vykonatelné v exekučním řízení, nýbrž svým zněním naopak předkládá možnost výkonu pouze cestou výkonu soudního, jak se podává z čl. 55 odst. 1, kde je stanoveno, že návrh na výkon rozhodnutí se postoupí soudu příslušnému o návrhu rozhodnout, respektive může být návrh podán přímo u tohoto soudu. Dále podle čl. 56 odst. 2 soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí se omezí na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto smlouvou a zjistí-li, že tyto podmínky jsou splněny, nařídí výkon rozhodnutí, takže je zde výslovně uveden pouze soud jakožto orgán veřejné moci způsobilý danou věc posoudit z hlediska podmínek stanovených v čl. 60 a rozhodnutí vykonat. Podle čl. 57 vzniknou-li při vydávání rozhodnutí o výkonu rozhodnutí pochybnosti, může provést před vydáním rozhodnutí zde uvedené procesní úkony. Je zde tak výslovný předpoklad, že soud rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí soudem vydané pověření soudního exekutora tento požadavek naplnit nemůže. Proto je dán důvod pro zastavení exekuce, pokud je již vedena. (oznámení o skončení exekuce ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] (viz též Oznámení o skončení exekuce ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]).

10. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci. Další důkazy soud provedl pro nerozhodnost pro posouzení věci. Důkaz výslechem pana [příjmení] a pana [příjmení] soud neprovedl, neboť nebyla dostatečně doplněna skutková tvrzení, která by jejich výpovědí měla být prokázána.

11. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (též jen „o.z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle § 2909 o.z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2951 odst. 1 o.z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, pročež ji v celém rozsahu zamítl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, a to v zásadě proto, že není splněna jedna ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, neboť žalobkyně dostatečně netvrdí skutkové okolnosti svědčící o tom, že její právní předchůdkyni, společnosti [právnická osoba], vznikla tvrzená škoda ve výši [částka]. Žalobkyně neuvedla žádná konkrétní skutková tvrzení, ze kterých by bylo lze usuzovat a v tomto směru vést případné dokazování, že její právní předchůdkyně mohla důvodně očekávat, že se její majetek rozmnoží o částku [částka], tím méně pak lze uvažovat o příčinné souvislosti mezi takovou škodou a tvrzeným porušením povinnosti žalovaného počínat si tak, aby nedošlo ke škodě v majetkové sféře žalobkyně (§ 2910 o.z., § 2900 o.z.), tedy o příčinné souvislosti mezi návrhem na podání předmětné exekuce, neposkytnutím úvěru ve výši [částka] [právnická osoba] od [právnická osoba] a následném ušlému zisku (§ 2951 odst. 1 věta druhý o.z., § 2952 o.z.) ve výši [částka] v důsledku nerealizovaného záměru právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že její právní předchůdkyně měla zajištěn zamýšlený nájemní vztah konkrétního bytu, tím méně že by měla zajištěny podnájemní vztahy, z nichž by mohla dosahovat nájemného ve výši [částka] měsíčně, když žalobkyně ani neuvedla období (konkrétní tři měsíce), po něž měl zamýšlený podnájemní vztah trvat, pročež se tvrzený nárok na náhradu ušlého zisku jeví soudu jako spekulativní. Již z těchto důvodů soud shledal nárok žalobkyně neopodstatněný.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. výrokem II. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení žalovaného advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum] a [datum]), včetně 4 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 a. t., náhrady za promeškaný čas na dvou cestách k jednání ze sídla advokátky žalované [příjmení] – [obec] – [obec a číslo] půlhodin po [částka], tj. [částka], náhrada cestovného ve výši [částka] (2 x cesta [obec] - [obec] – [obec], 4 x 49 km x [částka] za km), dle doloženého velkého technického průkazu vozidla, a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ([částka]), tj. celkem náklady ve výši [částka]. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.