41 C 201/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní titul celé jméno řešitele ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu imateriální újmy

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení z titulu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce dále uvedeného správního řízení z následujících důvodů. Dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení správního řízení podle § 178 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ služební zákon“), z důvodu podezření ze spáchání přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silničním provozu“). Žalobce se měl tohoto přestupku dopustit dne [datum] v 21:40, kdy řídil služební motorové vozidlo. Během služební jízdy došlo k dopravní nehodě, kterou měl žalobce způsobit svým zaviněním. S žalobcem bylo vedeno přestupkové řízení a byla mu uložena sankce dopadající na žalobce ve smyslu § 51 odst. 3 služebního zákona v režimu zvláštního předpisu, tedy zákona o silničním provozu. Rozhodnutím náměstka ředitele [stát. instituce] [anonymizováno] [územní celek] pro vnější službu ze dne [datum], [číslo] které bylo žalobci doručeno dne [datum], tedy po více než 1 měsíci od jeho vydání, byl žalobce z uvedeného přestupku shledán vinným a byla mu uložena pokuta [částka]. Do vydání uvedeného rozhodnutí dne [datum] byl ve věci vypracován úřední záznam žalobcem, [datum] byl sepsán protokol o projednání přestupku a žalobce se vyjádřil ve věci a k obsahu spisového materiálu, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] byli slyšeni svědci, [datum] nahlédl do spisu právní zástupce a [datum] bylo vydáno uvedené rozhodnutí, doručené žalobci [datum], [datum] bylo podáno proti rozhodnutí žalobcem odvolání, [datum] bylo postoupeno odvolacímu orgánu. K vydání prvostupňového rozhodnutí tak došlo více než 7 měsíců od zahájení řízení. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím ředitele [stát. instituce] ze dne [datum], [číslo] zamítnuto. Celkově celá fáze, v níž bylo řízení s žalobcem vedeno před správními orgány, trvala bezmála 1 rok. Proti uvedenému rozhodnutí o odvolání žalobce podal žalobu Městskému soudu v Praze dne [datum], ve které namítal procesní pochybení během odvolacího správního řízení, v němž nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta pro oznámení nařízení ústního jednání a následně byla věc projednána bez přítomnosti žalobce či jeho právního zástupce, čímž byla zásadně porušena zásada ústnosti. Řízení o této žalobě bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], od jeho zahájení dne [datum] byl soudem ve věci učiněn prvním úkon [datum] (přeposlání vyjádření žalované ze dne [datum]), poté byl soud nečinný. Žalobce podal stížnost na průtahy v řízení. Pověřený místopředseda Městského soudu v Praze sdělení ze dne [datum], [anonymizováno] [značka automobilu] [číslo], shledal stížnost na průtahy důvodnou, konstatoval, že v předmětném řízení dochází k neodůvodněným průtahům a za tyto průtahy žalobci omluvil. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Při jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], jímž byla žaloba zamítnuta. Celková doba řízení vedeného před soudem ke dni podání žaloby v nyní projednávané věci trvala více než 4 roky a 9 měsíců. Žalobce se tak domáhá zadostiučinění ve výši [částka], tedy 2 x [částka] za první dva roky řízení a dále 2,75 x [částka] za další dva roky a devět měsíců, tj. celkem 93 750, to vše zvýšeno o 20 %, tj. o částku [částka], a to s ohledem ke zvýšenému významu, který mělo předmětné řízení pro žalobce, jakož i s ohledem k dlouhým nečinnostem, kterými bylo řízení zatíženo, tj. celkem se jedná o zadostiučinění ve výši [částka].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Akcentovala, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání jednání, majícího znaky přestupku, přičemž příslušné napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, tudíž žalobce nemohl být po vydání rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně v nejistotě, ač nebylo rozhodnuto o jeho správní žalobě. Nadto Městský soud v Praze se dne [datum] žalobci za průtahy v soudním řízení omluvil. Uvedené má význam z hlediska posouzení míry intenzity dopadu nesprávného úředního postupu do osobnostních práv žalobce, což by mělo být zvažováno při úvaze o formě, případně výši zadostiučinění (srov. NS ČR 30 Cdo 3731/2011). Žalovaná má za to, že v projednávané věci lze shledat plně odpovídající žalobci způsobené újmě nejvýše konstatování porušení práva žalobce.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti: Mezi účastníky není sporu o těchto skutkových okolnostech: Dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení správního řízení podle § 178 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ služební zákon“), z důvodu podezření ze spáchání přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silničním provozu“). Žalobce se měl tohoto přestupku dopustit dne [datum] v [anonymizováno], kdy řídil služební motorové vozidlo. Během služební jízdy došlo k dopravní nehodě, kterou měl žalobce způsobit svým zaviněním. S žalobcem bylo vedeno přestupkové řízení a byla mu uložena sankce dopadající na žalobce ve smyslu § 51 odst. 3 služebního zákona v režimu zvláštního předpisu, tedy zákona o silničním provozu. Rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. města Prahy pro vnější službu ze dne [datum], [číslo] které bylo žalobci doručeno dne [datum], tedy po více než 1 měsíci od jeho vydání, byl žalobce z uvedeného přestupku shledán vinným a byla mu uložena pokuta [částka]. Do vydání uvedeného rozhodnutí dne [datum] byl ve věci vypracován úřední záznam žalobcem, [datum] byl sepsán protokol o projednání přestupku a žalobce se vyjádřil ve věci a k obsahu spisového materiálu, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] byli slyšeni svědci, [datum] nahlédl do spisu právní zástupce a [datum] bylo vydáno uvedené rozhodnutí, doručené žalobci [datum], [datum] bylo podáno proti rozhodnutí žalobcem odvolání, [datum] bylo postoupeno odvolacímu orgánu. K vydání prvostupňového rozhodnutí tak došlo více než 7 měsíců od zahájení řízení. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne [datum], [číslo] zamítnuto. Celkově celá fáze, v níž bylo řízení s žalobcem vedeno před správními orgány, trvala bezmála 1 rok. Proti uvedenému rozhodnutí o odvolání žalobce podal žalobu Městskému soudu v Praze dne [datum], ve které namítal procesní pochybení během odvolacího správního řízení, v němž nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta pro oznámení nařízení ústního jednání a následně byla věc projednána bez přítomnosti žalobce či jeho právního zástupce, čímž byla zásadně porušena zásada ústnosti. Řízení o této žalobě bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], od jeho zahájení dne [datum] byl soudem ve věci učiněn prvním úkon [datum] (přeposlání vyjádření žalované ze dne [datum]), poté byl soud nečinný. Žalobce podal stížnost na průtahy v řízení. Pověřený místopředseda Městského soudu v Praze sdělení ze dne [datum], sp. zn. St 48 [číslo], shledal stížnost na průtahy důvodnou, konstatoval, že v předmětném řízení dochází k neodůvodněným průtahům a za tyto průtahy žalobci omluvil. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Při jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], jímž byla žaloba zamítnuta. Celková doba řízení vedeného před soudem ke dni podání žaloby v nyní projednávané věci trvala více než 4 roky a 9 měsíců. Shora uvedené skutečnosti byly zjištěny a prokázány rovněž listinnými důkazy, které soud označuje souhrnně s ohledem k tomu, že skutečnosti z nich zjištěné jsou současně mezi účastníky nesporné: oznámení o zahájení řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí náměstka ředitele [stát. instituce] pro vnější službu ze dne [datum], [číslo] odvolání ze dne [datum], rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne [datum], [číslo] žaloba ze dne [datum], vyjádření žalovaného ze dne [datum], předvolání k soudnímu jednání ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyřízení stížnosti na průtahy v řízení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

4. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], bylo dále zjištěno a prokázáno, že řízení bylo zahájeno k žalobcově správní žalobě datované [datum], podanou proti žalované [země], [anonymizováno] [stát. instituce], kterou žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Z podané žaloby vyplývá, že rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro vnější službu ve věcech služebního poměru [číslo] ze dne [datum] byl žalobce podle § 189 odst. 1 zákona 361/2003 Sb. uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle § 120 c), odst. 1 písm. k ) a § 41 odst. 1 zákona 361/2003 Sb. a podle § 50 odst. 1 písm. e) a odst. 3 zákona o služebním poměru a § 125 c) odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu mu byl uložen kázeňský trest - pokuta ve výši [částka]. Tohoto přestupku se měl dopustit tak, že [datum] při průjezdu křižovatkou služebním vozidlem za použití zvláštního výstražného světla při přejíždění ze středního jízdního do levého jízdního pruhu pro přímý směr jízdy přes podélnou čáru ohrozil řidiče [jméno] [příjmení], který ve stejném pruhu jízdy řídil vlastní vozidlo v levém jízdním pruhu, když se rozjížděl do křižovatky na signál se zeleným světlem„ volno“, přitom došlo ke střetu vozidel. Podanou žalobou bylo navrženo, aby rozhodnutí náměstka ředitele Policie hlavního města Prahy ze dne [datum] a rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne [datum] byla zrušena. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze plyne, že žaloba byla doručena soudu [datum]. Dne [datum] byl spis předán s udělenými pokyny tajemnici. Dne [datum] byl vyměřen soudní poplatek, který byl zaplacen [datum]. Dne [datum] soud zaslal žalobu žalované s přípisem, aby se k podané žaloby vyjádřil. Vyjádření žalované bylo podáno [datum], je datováno [datum]. Dne [datum] bylo zasláno vyjádření žalovaného právnímu zástupci žalobce, jemu bylo doručeno [datum]. Podáním ze dne [datum] sdělil právní zástupce žalobce, že žádá nařízení soudního jednání, tedy projevil nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. Jednání bylo ve věci nařízeno [datum] a to na den [datum]. Dále jsou ve spise založeny zmocnění, protokol o hlasování, záznam a následuje rozsudek č. j. [číslo jednací] ze dne. [datum rozhodnutí], který je opatřen doložkou právní moci [datum]. Tím rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Rozsudek byl rozeslán [datum]. Následovala kasační stížnost datovaná [datum], byl dán pokyn k zaslání spisu s kasační stížností [datum] Nejvyšším správním soudu Nejvyšší správní soud v této věci rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], nabyl právní moci [datum]. Tímto rozsudkem byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen, shodně tak rozhodnutí ředitele [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, dále bylo rozhodnuto o nákladech mezi účastníky. Rovněž ze spisu vyplývá, že spis byl vrácen Městskému soudu v Praze [datum]. Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soud se podává, že shledal klíčovým posouzení přiměřenosti lhůty a vliv skutečnosti, že nedošlo k nahlédnutí do spisu. Ze spisového materiálu poskytnutého žalovaným bylo zjištěno, že ani před vydáním rozhodnutí orgánu prvého stupně nebyl stěžovatel vyzván, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí, případně navrhl doplnění, byla mu v zásadě tedy upřena možnost seznámit se s podklady při jednání senátu poradní komise žalovaného, protože žalovaný oznámil toto jednání v nedostatečné lhůtě a nevyhověl žádosti o odložení jednání. Stejně tak bylo zjištěno, že v projednávané věci hrozilo marné uplynutí lhůty pro projednání jednání majícího znaky přestupku, což mohlo být žalovanému motivem pro stanovení krátkých lhůt pro uplatnění stěžovatelových práv. Je rovněž pravdou, že orgán prvého stupně se v řízení dopustil průtahů například dvouměsíční prodleva mezi dvěma posledními svědeckými výpověďmi nebo opět téměř dvouměsíční prodleva mezi poslední svědeckou výpovědí a vydáním rozhodnutí. V tomto kontextu hodnotil soud dvoudenní lhůtu pro v podstatě první možnost seznámit se s úplnými podklady pro vydání rozhodnutí jako nepřiměřeně krátkou. Nejvyšší správní soud zvažoval s ohledem na judikaturu, zda shledané vady řízení ve věci služebního poměru mohly mít vliv na zákonnost výsledného rozhodnutí. Dospěl k závěru, že každá z nich sama o sobě by vliv na zákonnost mít nemusela, ale ve svém souhrnu představují tak závažné porušení stěžovatelových procesních práv, že je namístě rozhodnutí žalovaného zrušit. Právě skutečnost, že se stěžovatel nemohl účastnit jednání senátu poradní komise žalovaného spolu s absencí reálné možnosti nahlédnout do podkladů pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, vyústila nakonec v pochybnosti i o tom, zda se žalovaný řádně vypořádal se stěžovatelovým návrhem na doplnění dokazování. Soud přihlédl i k tomu, že stěžovatel nebyl ve správním řízení pasivní, svých práv se domáhal, přesto mu byla upřena. I s ohledem na další okolnosti průběhu správního řízení nelze úspěšně čelit stěžovatelovu přesvědčení, že se tak bylo proto, aby žalovaný stihl projednat skutek v zákonné prekluzivní lhůtě. Závěrem bylo shrnuto, že řízení o jednání, které má znaky přestupku, bylo stiženo hrubými procesními vadami, které byly způsobilé ovlivnit zákonnost vydaného rozhodnutí zejména proto, že v rámci řízení o odvolání výrazným způsobem znesnadnili stěžovateli jeho obranu včetně navrhování důkazů.

5. Mezi účastníky rovněž není sporu o tom, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, jehož se domáhá žalobou v projednávané věci u žalované dopisem ze dne [datum] (doručeným žalované téhož dne) žalovaná však nárok žalobce na peněžitou náhradu žalobce, a to v zásadě ze shodných důvodů, pro něž navrhuje zamítnutí žaloby v projednávané věci. (viz též uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze dne [datum], doplnění uplatnění nároku ze dne [datum], sdělení Ministerstva financí o postoupení uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy ze dne [datum], MF [číslo], sdělení Ministerstva vnitra o postoupení uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy zpět Ministerstvu financí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sdělení Ministerstva vnitra o opětovném postoupení věci Ministerstvem Financí na Ministerstvo vnitra ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k plnění nyní žádaného žalobou.

6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, proto se jimi dále nezabývá, tyto nehodnotí a při svém rozhodování z nich nevycházel. Další navržené a soudem neprovedené důkazy soud neprovedl pro jejich nerozhodnost pro projednávanou věc.

7. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OdškZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 6 odst. 1 OdškZ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle § 6 odst. 2 písm. a) OdškZ je úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem. Podle § 6 odst. 2 písm. b) OdškZ je úřadem podle odstavce 1 příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Podle § 6 odst. 3 OdškZ ve znění platném a účinném do 31. 3. 2020 není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí. Podle § 6 odst. 6 OdškZ úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

9. Podle § 8 odst. 1 věty první OdškZ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

10. Podle § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odstavce druhého téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 14 odst. 1 OdškZ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

12. Podle § 15 odst. 1 OdškZ přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle § 15 odst. 2 OdškZ se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 OdškZ se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 OdškZ se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpis (dále jen„ správní řád“) nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Podle § 80 odst. 2 správního řádu opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy, nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední. Podle § 80 odst. 3 správního řádu opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník.

17. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce uplatněný žalobou v projednávané věci byl důvodně podán toliko co do částky [částka] s příslušenstvím, proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Co do zbývající částky [částka] s příslušenstvím, soud žalobu důvodnou neshledal a v tomto rozsahu žalobu zamítl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno. Takto soud rozhodl z následujících důvodů.

18. Nárok zakotvený v ustanovení § 31a OdškZ, který žalobce uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 a § 6 odst. 3 OdškZ (ve znění platném a účinném do 31. 3. 2020), a nyní se jej domáhá podanou žalobou, je konstituován jako realizace práva na spravedlivé a rychlé projednání věci ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 13 Úmluvy o lidských právech a svobodách (k aplikaci čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 13 Úmluvy o lidských právech a svobodách viz NS ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014, dále viz sp. zn. 30 Cdo 1405/2016, přiměřeně srov. nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 1099/19). S účinností od 27. 4. 2006 se podle ustanovení § 1 odst. 3 a § 31a OdškZ poskytuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, zejména v případech tzv. průtahů v řízení, které v souvislosti s délkou řízení představuje odškodnění nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajícího sporu do osobnostní sféry účastníka příslušného řízení. Mezi účastníky není v zásadě sporu a toto bylo prokázáno i provedenými důkazy, že shora uvedené přestupkové řízení včetně navazujícího řízení soudního trvalo ke dni podání žaloby v nyní projednávané věci déle než 4 roky a 9 měsíců, tedy dobu zjevně nepřiměřenou složitosti věci, pročež došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v průtazích v předmětném přestupkovém řízení a navazujícím soudním řízení ve smyslu ust. § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 věta první a druhé OdškZ, když předmětné řízení jako celek ani délkou svého trvání neodpovídá času, v němž mohl žalobce očekávat skončení řízení před správním orgánem a následně před soudem (srov. NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009)). V projednávaném případě lze aplikovat Stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum], jakož i čl. 6 Úmluvy a dále čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o existenci (vyvratitelné) právní domněnky vzniku nemajetkové újmy již z titulu vzniklých průtahů ve shora uvedených řízeních (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014). V posuzovaném případě se nejednalo o věc složitou, žalobce se svým chováním na průtazích nikterak nepodílel a nutno konstatovat, že průtah, k němuž došlo v řízení pře soudem byl skutečně markantní, když trval téměř 3 roky a 5 měsíců, žalobce byl přitom po celou dobu průběhu přestupkového řízení a následně řízení před správním soudem v nejistotě, zda bude uznán vinným ze spáchání skutku majícího znaky trestného činu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nelze přehlédnout, že Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého shora uvedeného rozhodnutí poukázal též na průběh předmětného řízení před správním orgánem prvního stupně došlo ke shora popsanému závažnému porušení žalobcových práv. Soud za těchto okolností neshledává konstatování porušení práva dostatečnou satisfakcí, které by se mělo žalobci dostat v souvislosti s porušením jeho práva na projednání věci bez zbytečných průtahů v přiměřené době, odpovídající a dostatečné, a to zejména s ohledem k délce obou řízení i jejich předmětu. Soud se přitom ztotožňuje s názorem žalobce, že je na něho třeba hledět, jako by nebyl předmětným přestupkem uznán vinným, pročež nelze uvažovat o rozporu žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy, jak namítá žalovaná, s tím, že nebýt žalobcova protiprávního jednání majícího znaky přestupku, ke škodě v podobě nemajetkové újmy, která je předmětem tohoto řízení, by nedošlo. Na druhé straně ve věci nebyly předneseny žádné konkrétní skutkové okolnosti svědčící o tom, že by bylo namístě uvažovat o požadovaném zvýšení přiznané částky nad 20 %, resp. jakémkoliv navýšení nad níže uvedené základní částky, tj. o přiznání částky ve výši celkem [částka], takové plnění soud shledává nepřiměřeným žalobci způsobené újmě, naopak jako odpovídající způsobené újmě soud shledal přiznání částky v poloviční než požadované výši [částka], když soud vychází ze základní částky [částka] za první dva roky řízení a dále ze základní částky [částka] za každý další rok trvání řízení, v němž k průtahům došlo, tj. jedná se o 2 roky x [částka], 2 roky x [částka] a 9 měsíců x [částka] (15 000: 12 = [částka]).

19. Nárok na požadované příslušenství se opírá o ust. § 15 odst. 1 a 2 OdškZ a § 1968 o.z. a § 1970 o.z. a jeho výše o nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ustanovení § l a 2, ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované, kterým je den [datum]. Žalobce totiž uplatnila u žalované, resp. u Ministerstva financí ČR (§ 14 odst. 1 OdškZ) nárok, jehož uspokojení se žalobou domáhá, dne [datum], žalovaná byla nárok žalobce povinna uspokojit do šesti měsíců (§ 15 odst. 1 a 2 OdškZ) a jelikož tak neučinila, ocitla se v den následující, [datum] v prodlení (§ 1968 o.z., 1970 o.z., § 605 odst. 2 o.z. ve spojení § 605 odst. 1 o.z. per analogiam).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný pouze zčásti (v rozsahu poloviny žalobou uplatněného nároku), který je však důvodný co do základu a posouzení výše nároku záleželo na úvaze soudu. Soud přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení se sestávající z náhrady soudního poplatku ve výši [částka] a náhrady nákladů právního zastoupení se stávající z odměny advokáta ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva z [datum], sepis žaloby, podání ze dne [datum], účast u jednání před soudem ve dnech [datum] a [datum]) dle § 8 odst. 4, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), 6 x režijního paušál po [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného v prokázané výši [částka] v souvislosti s účastí advokáta žalobce u jednání před soudem konaného dne [datum] a v prokázané výši [částka] v souvislosti s účastí advokáta žalobce u jednání konaného dne [datum] (výše cestovného byla doložena kopií jízdních dokladů k cestám prostředky veřejné hromadné dopravy na cestě ze sídla advokáta žalobce v [obec] do [obec] a zpět), náhrada za promeškaný čas – 5 půlhodin po [částka] na cestu do [obec] a 5 půlhodin po [částka] za cestu zpět do [obec], tj. 2 x 10 půlhodin po [částka], tj. [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, kterou je advokát žalobce povinen odvést z přiznané odměny a náhrad ([částka]). Celkem se jedná na nákladech řízení o částku [částka].

21. O lhůtách k plnění ve výrocích I. a III. soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když tyto určil třídenní.