41 C 210/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Marsovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , advokát datum narození bytem adresa žalobce sídlem adresa žalované b) anonymizována tři slova celé jméno žalobce , anonymizováno datum narození bytem adresa žalobce sídlem adresa žalované proti žalovaným: 1. právnická osoba , identifikační číslo PSČ anonymizováno se sídlem adresa zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená JUDr. jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu <b>I. Soud určuje, že výpověď z nájmu prostoru sloužícího podnikání bytové jednotky na adrese [adresa žalované], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], nacházející se v zadním traktu domu ve [anonymizováno 5 slov] o velikosti [anonymizováno] m² sestávající ze dvou pokojů, ložnice, kuchyně, šatny, koupelny, chodby a komory ze dne [datum] je neoprávněná.</b> <b>II. Ve vztahu mezi žalobci a) a b) a druhou žalovanou se žaloba, aby soud určil, že výpověď z nájmu prostoru sloužícího podnikání bytové jednotky na adrese [adresa žalované], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], nacházející se v zadním traktu domu ve [anonymizováno 5 slov] o velikosti [anonymizováno] m² sestávající ze dvou pokojů, ložnice, kuchyně, šatny, koupelny, chodby a komory ze dne [datum] je neoprávněná, zamítá.</b> <b>III. První žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) a žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13 552 Kč k rukám právního zástupce druhé žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění návrhu na přistoupení druhé žalované do řízení ze dne [datum] se žalobci domáhali vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud určil, že výpověď z nájmu prostor sloužícího podnikání bytové jednotky na adrese [adresa žalované], parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], [územní celek], nacházející se v zadním traktu domu ve [anonymizováno 5 slov] o velikosti [anonymizováno] m² sestávající ze dvou pokojů, ložnice, kuchyně, šatny, koupelny, chodby a komory ze dne [datum] je neoprávněná. Žalobci výše uvedený prostor sloužící podnikání užívají na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], nájemní smlouva byla uzavřena na dobu od [datum] do [datum]. Oznámením o plánované rekonstrukci ze dne [datum] sdělila první žalovaná žalobcům prostřednictvím svého právního zástupce, že zamýšlí zahájit neprodleně po získání stavebního povolení rekonstrukci celého objektu na adrese [adresa žalované], která znemožní užívání prostor sloužících k podnikání, v nichž žalobci vykonávají advokacii. Dne [datum] obdrželi žalobci výpověď z nájmu prostor, kterou první žalovaná odůvodnila plánovanou rekonstrukcí budovy, kdy budova bude přestavována tak, že ji nebude možné užívat nejméně po dobu jednoho roku, což pronajímatel v roce [rok] nemohl předvídat. Přípisem ze dne [datum] zaslali žalobci první žalované námitky proti výpovědi, v níž uvedli, že výpověď shledávají neoprávněnou a neplatnou, namítli, že první žalovaná je vlastníkem pouze [anonymizováno] budovy, v níž se předmět nájmu nachází, zbylou [anonymizováno] vlastní druhá žalovaný, jejíž plná moc k dání výpovědi nebyla k výpovědi přiložena. První žalovanou plánovaná rekonstrukce pak sleduje pouze ekonomické a profitabilní zájmy první žalované, které však odporují smyslu ust. § 2309 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), resp. § 711a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), jímž není zbavit se první žalovanou nepohodlného závazku. První žalované nesvědčí žádný spravedlivý důvod a její postup lze označit za zjevné zneužití práva, které podle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany. První žalovaná svou výpověď ani k podaným námitkám zpět nevzala, naopak dne [datum] zaslala žalobcům sdělení, že na této trvá.

2. První žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K věci uvedla, že předmětnou výpověď opírá o výpovědní důvod zakotvený v ust. § 2309 písm. a) o.z. a potvrdila (viz vyjádření žalované ze dne [datum] (č.l. 13 spisu), že ke stavebním úpravám v předmětné budově mělo dojít na základě vlastního podnikatelského rozhodnutí žalované za účelem modernizace celého objektu budovy a souvisejících pozemků, přičemž takový podnikatelský záměr první žalovaná považuje za zcela legitimní výkon svého vlastnického práva, které je může být ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod omezeno pouze v zákonem stanovených případech, ve veřejném zájmu a za náhradu. Smyslem ust. § 2309 písm. a) o.z. je podle prvé žalované umožnit vlastníkovi věci realizovat své vlastnické právo, tj. nakládat se svým majetkem, ať je důvodem dispozice vlastní volní rozhodnutí nebo rozhodnutí správního orgánu, z něhož by potřeba rekonstrukce předmětné nemovitosti vyplývala. První žalovaná navrhla doplnění dokazování znaleckým posudkem, který by určil, zda je objektivně možné užívat po dobu plánované rekonstrukce předmětného objektu předmět nájmu.

3. Druhá žalovaná rovněž navrhla zamítnutí žaloby, a to v zásadě pro nedostatek pasivní věcné legitimace druhé žalované, neboť s účinností od [datum] k převodu spoluvlastnického podílu druhé žalované o velikosti [anonymizováno] na nemovité věci, v níž se nachází předmět nájmu.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků, provedl dokazování listinnými důkazy a takto zjistil a vzal za prokázaný tento pro posouzení věci rozhodný skutkový stav: Mezi účastníky není sporu o tom, že na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění Dodatku [číslo] ze dne [datum] vznikl mezi žalobci a) a b) jako nájemci a první a druhou žalovanou jako pronajímateli nájemní vztah, jehož předmětem je nájem prostoru sloužícího podnikání bytové jednotky na adrese [adresa žalované], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], nacházející se v zadním traktu domu ve [anonymizováno 5 slov] o velikosti [anonymizováno] m² sestávající ze dvou pokojů, ložnice, kuchyně, šatny, koupelny, chodby a komory, a to na dobu určitou od [datum] (resp. dle shora uvedeného dodatku od [datum]) do [datum]. Oznámením ze dne [datum] první žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce sdělila žalobcům, že zamýšlí neprodleně po získání stavebního povolení zahájit rekonstrukci celého objektu na adrese [adresa žalované], v důsledku čehož bude znemožněno žalobcům užívání jimi užívaných prostor, proto je třeba upravit nájemní smlouvu. Z výpovědi z nájmu prostor ze dne [datum], bylo zjištěno a prokázáno, že jí první žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce vypověděla nájem shora uvedených prostor, a to s odkazem na shora uvedené Oznámení ze dne [datum], kdy dohodu v tomto směru žalobci dne [datum] odmítli, proto je tímto dávána výpověď s výpovědní lhůtou tři měsíce, která začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé straně, a to s odkazem na us. § 2309 písm. a) občanského zákoníku, důvodem výpovědi je rekonstrukce celého objektu, kterou má první žalovaná v úmyslu zahájit na základě pravomocného stavebního povolení s tím, že provoz bude omezen, od [anonymizováno] [rok] potom nemůže pronajímatel garantovat zajištění služeb spojených s užíváním prostor; objekt bude přestavován tak, že nebude možné je užívat nejméně po dobu 1 roku, přičemž pronajímatel při uzavření nájemní smlouvy v roce [rok] nezbytnost této rekonstrukce nemohl předvídat, předmětem rekonstrukce bude mimo jiné i rekonstrukce veškerých rozvodů v budově, topení, elektřiny a vody. Výpověď obsahuje poučení o právu podat proti ní námitky do jednoho měsíce od doručení (§ 2314 odst. 1 o.z.), jakož i právo žádat soudní přezkum oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi (§ 2314 odst. 3 o.z.). Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno a prokázáno, že výpověď byla odeslána žalobci a) dne [datum] a téhož dne mu doručena. Výpověď byla adresována oběma žalobcům. Žalobci napadli výpověď námitkami ze dne [datum] doručenými právnímu zástupci první žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátu dne [datum] (viz detail odeslané zprávy), první žalovaná v dopisu ze dne [datum], doručeném žalobci a) podle doručenky datové zprávy dne [datum], na výpovědi setrvala. V návaznosti na tento dopis zaslal žalobce a) e-mailovou zprávu dne [datum], jíž žalobce a) žádal doložení dohody mezi první a druhou žalovanou, podle níž měla být první žalovaná oprávněna jednat za druhou žalovanou ve věcech předmětného nájemního vztahu včetně dání shora uvedené výpovědi. Z listiny Pověření ze dne [datum] bylo zjištěno a prokázáno, že jí druhá žalovaná potvrzuje, že první žalovaná byla na základě Dohody spoluvlastníků o způsobu užívání společných věcí, správy a hospodaření se společnou věcí ze dne [datum] oprávněna za druhou žalovanou jednat vlastním jménem a dle vlastní úvahy ve všech věcech, souvisejících se správou předmětné nemovité věci, totéž bylo zjištěno a prokázáno z uvedené Dohody. Uvedená dohoda byla uzavřena dne [datum] s odkazem na ust. § 1746 o.z., podpis první žalované (resp. osoby oprávněné za ni jednat) a druhé žalované na smlouvě byl legalizován dne [datum] Úřadem Městské části [obec a číslo] a Mgr. [jméno] [jméno], notářem. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] bylo zjištěno a prokázáno, že s právními účinky ke dni [datum] se stala první žalovaná výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [část obce], [adresa], obč. vyb.,v níž se předmět nájmu nachází.

5. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, soud se proto těmito důkazy dále nezabývá, tyto nehodnotí a při svém rozhodování z nich nevycházel a neprováděl další důkazy pro nadbytečnost s ohledem k zásadě hospodárnosti řízení. Již na základě důkazů shora provedených bylo totiž zjištěno a prokázáno, že žaloba je důvodná ve vztahu mezi žalobci a první žalovanou, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a nedůvodná ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud neprovedl důkaz první žalovanou navrhovaným znaleckým posudkem, neboť pro posouzení věci není rozhodné, zda by bylo možné předmět nájmu po dobu první žalovanou plánované rekonstrukce užívat, když závěr soudu o důvodnosti žaloby, a tedy závěr o neoprávněnosti přezkoumávané výpovědi, se opírá již o právní názor, že výpovědní důvod tak, jak byl v přezkoumávané výpovědi specifikován, nelze o ust. § 2309 písm. a) o.z. opřít.

6. Podle § 3028 odst. 2 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

7. Podle § 3074 odst. 1 o.z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

8. Podle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2205 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

10. Podle § 2302 odst. 1 o.z. se ustanovení tohoto pododdílu 3 Zvláštní ustanovení o nájmu prostor sloužícího podnikání vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

11. Podle § 2309 písm. a) o.z. jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby.

12. Podle § 2310 o.z. odst. 1 ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná. Podle ust. § 2310 odst. 2 o.z. je výpovědní doba (v případě skončení nájmu dle § 2308 a § 2309 o.z.) tříměsíční.

13. Podle § 2314 odst. 1 o.z. má vypovídaná strana právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu.

14. Podle § 2314 odst. 3 o.z. vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

15. Podle ust. § 2286 odst. 2 o.z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná vůči první žalované, která se ke dni rozhodnutí v projednávané věci, na rozdíl od druhé žalované, nachází v postavení vlastníka a pronajímatele z předmětné nájemní smlouvy vůči žalobcům jako nájemcům, pročež první žalovaná je na rozdíl od druhé žalované ve věci pasivně věcně legitimována, jak však již výše uvedeno, přezkoumávaná výpověď, byť jinak z obsahového hlediska vyhovující ust. § 2310 o.z. a § 2286 odst. 2 o.z., není oprávněná, neboť výpovědní důvod tak, jak byl v přezkoumávané výpovědi specifikován, nelze o ust. § 2309 písm. a) o.z. opřít. První žalovaná ani v zásadě nečinila sporným, naopak toto výslovně v průběhu sporu před soudem potvrdila, a vyplývá to rovněž z přezkoumávané výpovědi, přistoupila k dání výpovědi z důvodu zamýšlené rekonstrukce budovy, v níž se předmět nájmu nachází, přičemž tato rekonstrukce byla motivována podnikatelským záměrem první žalované a jemu konvenující zamýšlené modernizaci předmětné budovy. Ustanovení § 2309 písm. a) o.z. pamatuje na případy, kdy pronajímatel zamýšlí přistoupit ke stavebním úpravám nemovité věci, v níž se pronajímaný prostor sloužící k podnikání, v důsledku čehož nebude lze tento prostor užívat, přičemž pronajímatel nemohl tento postup při uzavření nájemní smlouvy předvídat, současně však takové stavební úpravy musí vycházet z objektivního stavu stavby, v níž se pronajímaný prostor nachází, jejíž stavebně technický stav neumožňuje jejich užívání, pročež je třeba provést jejich stavební úpravy. Výpovědní důvod zakotvený v ust. § 2309 písm. a) o.z. je odrazem výpovědního důvodu, který byl do [datum] zakotven v ust. § 9 odst. 2 písm. f) zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor a podle něhož mohl pronajímatel nájem vypovědět, bylo-li rozhodnuto o odstranění stavby nebo o změnách stavby, jež brání užívání nebytového prostoru. Tento výpovědní důvod je třeba vykládat v souladu s ust. § 2209 o.z., podle něhož pronajímatel nemá právo během nájmu o své vůli pronajatou věc měnit, tím méně zničit. Konkrétně tak ust. § 2309 písm. a) o.z. dopadá na situaci, kdy je orgánem veřejné moci nařízeno stavbu odstranit nebo přestavět tak, že nájemce poté nebude již moci pronajatý prostor užívat (srov. § 129 stavebního zákona, nařízení neodkladného odstranění stavby podle § 135 a 136 stavebního zákona, nařízení nezbytné úpravy podle § 137 stavebního zákona). Nejedná se však o případ, kdy pronajímatel v průběhu trvání nájemního vztahu toliko změní názor na další využití předmětu nájmu. První žalovaná odkazovala na ochranu vlastnického práva zakotvenou v Listině základních práv a svobod v čl. 11 odst.

4. Podle tohoto ustanovení však platí, že vlastnické právo lze omezit pouze v zákonem stanovených případech, ve veřejném zájmu a za náhradu. První žalovaná zcela pomíjí, že její právo užívat věc (předmět nájmu), tj. jedna ze složek jejího vlastnického práva, je omezena právě existencí nájemního práva k předmětu nájmu, který je ve vlastnictví první žalované, a to zcela v souladu s nájemní smlouvou a zákonnou úpravou zakotvenou v ust. § 2205 o.z., podle něhož se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata a zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu, tj. v tomto případě do [datum] (srov. § 3704 odst. 1 o.z.). V projednávaném případě se jedná o nájem uzavřený na dobu určitou. Podmínky pro dání výpovědi ve smyslu ust. § 2309 písm. a) o.z. však, jak výše odůvodněno, splněny nebyly, proto soud žalobě ve vztahu mezi žalobci a první žalovanou již z tohoto důvodu vyhověl. Pro úplnost soud dodává, že ze shora k důkazu provedené Dohody ze dne [datum] má za prokázáno, že první žalovaná byla oprávněna k dání výpověď za druhou žalovanou (když současně není sporu, že první žalovaná se nacházela v postavení většinového spoluvlastníka předmětné nemovité věci), kdy však na rozhodnutí o neoprávněnosti výpovědi z důvodů shora uvedených posouzení této otázky změnit nemůže. Ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou žalobu soud pro absenci pasivní věcné legitimace na straně druhé žalované žalobu zamítl, neboť bylo zjištěno a prokázáno, že druhá žalovaná v průběhu projednání věci pozbyla vlastnické právo k předmětné nemovité věci ve prospěch první žalované, žalobci však v tomto směru procesně nikterak nereagovali.

17. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a první žalovanou soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud neshledal důvodu přiznat žalobcům, byť do předmětného nájemního vztahu, v souvislosti nímž vznikl spor o shora uvedenou výpověď, žalobci vstoupili žalobci v souvislosti s jejich výkonem advokacie, když předmět nájmu užívají v rámci provozování jejich advokátní praxe, neznamená tato skutečnost bez dalšího, že by jim bylo lze přiznat jako účelně vynaložený náklad řízení odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhl. [číslo], o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), neboť žalobci v předmětném sporu – řízení před soudem jako právní zástupci účastníků nevystupovali. Ve smyslu ust. § 137 odst. 1 a 2 o.s.ř. odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát. Ostatně i advokátní tarif upravuje náhradu odměny a náhrady hotových výdajů v případě zastoupení klienta, resp. účastníka řízení před soudem advokátem, nikoliv v případě, že advokát se sám v postavení účastníka řízení ocitá. Žalobci v rámci tohoto řízení advokátní služby účastníku řízení neposkytovali, když sami se v postavení účastníka řízení nacházeli, proto nelze o přiznání nároku na odměnu a na náhradu hotových výdajů uvažovat a tím méně též o případné náhradě za daň z přidané hodnoty, která náleží advokátu, který zastupoval účastníka řízení a kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad. Pokud žalobci poukazovali na to, že jednání před soudem konaným dne [datum] se účastnil žalobce b) též jako zástupce žalobce a) (viz zmocnění ze dne [datum] na č.l. 75 spisu), nelze o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu uvažovat ani v tomto případě, když se nejedná o procesní plnou moc ve smyslu ust. § 25 o.s.ř., když ve smyslu ust. § 25 odst. 1 věty druhé o.s.ř. platí, že advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení, přičemž ze zmocnění ze dne 147. 12. 2020 vyplývá, že žalobce a) zmocnil žalobce b) pouze ke svému zastoupení u jednání před soudem [datum], pročež je na zastoupení žalobce a) u tohoto jednání žalobcem b) třeba pohlížet jako na zastoupení ve smyslu ust. § § 24 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení přiznaná žalobci a) a b) vůči ve věci neúspěšné žalované výrokem III. tak sestává z těchto paušálních náhrad: 1 x 300 Kč za sepis žaloby, 1 x 300 Kč repliku ze dne [datum], 2 x 300 Kč za přípravu na jednání konané před soudem dne [datum], 2 x 300 Kč za účast u jednání konaného před soudem dne [datum], 1 x 300 Kč sdělení ze dne [datum], 1 x 300 Kč přípravu na jednání konané před soudem dne [datum], jehož se účastnil pouze žalobce b), byť to též jako zmocněnec žalobce a) a 1 x 300 Kč účast u jednání konaného před soudem dne [datum] Celkem se jedná o částku 2 700 Kč.

18. Výrokem IV. soud přiznal ve věci zcela úspěšné druhé žalované právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobcům podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení účelně vynaložených druhou žalovanou sestává ze 4 paušálních náhrad po 2 500 Kč podle advokátního tarifu, § 9 odst. 3 písm. e), § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), za převzetí a přípravu zastoupení, podání ze dne [datum], účast u jednání před soudem dne [datum] a dne [datum], 4 paušálních náhrad po 300 Kč, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (2 352 Kč) se jedná celkem o 13 552 Kč. Soud neshledal důvodu upírat druhé žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí nelze klást k tíži, že žalobci zůstali v reakci na zjištění nedostatku pasivní věcné legitimace druhé žalované v průběhu sporu procesně nečiní.

19. O místu k plnění v nákladovém výroku IV. soud rozhodl v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

20. Lhůty k plnění v nákladových výrocích soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.