41 C 33/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdškZ“), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Toto řízení bylo zahájeno [datum] návrhem žalobkyně jako spotřebitele proti [právnická osoba] jako instituci a bylo skončeno dne [datum] rozhodnutím finančního arbitra o námitkách proti jeho nálezu, celkem tedy trvalo 18 měsíců. Předmětem uvedeného řízení bylo určení neplatnosti pojistné smluv o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení, prvoinstanční řízení před arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č.j. FA/SR/ZP [číslo], kterým arbitr žalobci část nároku přiznal, žalobkyně i instituce nález napadly námitkami, o nichž finanční arbitr rozhodl rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č.j. FA/SR/ZP [číslo], jimiž byly námitky zamítnuty a řízení bylo pravomocně skončeno. V řízení před arbitrem došlo k průtahům, když žalobkyně předložila s návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem veškeré nezbytné podklady pro řízení, zejména pojistné smlouvy, pojistné podmínky, výzvu adresovanou instituci. Závěr o neplatnosti pojistné smlouvy, k níž finanční arbitr dospěl, byl opřen právě a výlučně o obsah pojistných podmínek a pojistných smluv. Proto žalobkyně důvodně očekávala rozhodnutí v devadesátidenní lhůtě od shromáždění podkladů ve smyslu ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, k čemuž nedošlo, finanční arbitr v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí neprodloužil a nález vydal teprve [datum]. Celková doba řízení před finančním arbitrem proto není přiměřená. Dle názoru žalobkyně počala arbitrovi běžet lhůta pro rozhodnutí den po doručení návrhu na zahájení řízení, tj. [datum] (viz rozhodnutí NSS ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], NSS ČR ze dne [datum], čj. 4 [anonymizováno] [číslo]). O námitkách podaných [datum] a [datum] pak nebylo rozhodnuto v 30 denní lhůtě podle 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi, tj. do [datum], nýbrž až [datum]. Řízení před arbitrem trvalo extrémně dlouhou dobu, po níž byla žalobkyně v nejistotě ohledně výsledku sporu a vznikl jí tak nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 13 a § 31a OdškZ, k úhradě jejíž kompenzace vyzvala žalobkyně žalovanou výzvou ze dne [datum], žalovaná v dopise ze dne [datum] konstatovala přijetí předžalobní výzvy, ničeho však žalobkyni neuhradila. Žalobkyně se proti nečinnosti finančního arbitra bránila výzvou na odstranění nečinnosti podle § 80 správního řádu. Žalobkyně požaduje kompenzaci nemajetkové újmy ve výši celkem [částka], k níž dospěl tak, že žádá základní částku ve výši [částka] (náhrada za jeden rok ve výši [částka], tj. [částka] měsíčně, procento snížení sazby kompenzace za délku řízení předjímanou zákonem činí 50 %, přičemž žalobkyně žádá náhradu za 18 měsíců, z toho 5 měsíců činí zákonem předjímaná délka řízení se sníženou výší kompenzace, základní výměra kompenzace tak činí [částka], žalobkyně přitom žádá za zákonem předjímanou dílku řízení v trvání 5 měsíců částku [částka], tj. 5 x [částka], tj. [částka], za překročenou délku řízení žádá 13 x [částka], tj. [částka], tj. celkem [částka]), tuto základní výši navyšuje o 30% na částku celkem [částka], sestávající z navýšení o 10% za neprodloužení lhůty arbitrem pro vydání nálezu, o 10% za neprodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách a o 10% za aktivní obranu proti nečinnosti.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že konstatování porušení práva žalovanou a omluva, které se žalobkyni ze strany žalované dostalo, se jeví odpovídající způsobené újmě. Pokud celková délka řízení trvala 18 měsíců, jeví se přitom přiměřená. Žalovaná má za to, že předmětné řízení před finančním arbitrem není řízením ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a neuplatní se tak vyvratitelná domněnka vzniku žalobkyní tvrzené újmy, pročež by žalobkyně měla tvrzenou újmu prokázat.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková tvrzení nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázaný tento skutkový stav: Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že řízení vedené před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] bylo zahájeno 10. 4. 2019 návrhem žalobkyně jako spotřebitele proti [právnická osoba] jako instituci a bylo skončeno dne [datum] rozhodnutím finančního arbitra o námitkách proti jeho nálezu, celkem tak trvalo 18 měsíců. Na výzvu k odstranění nedostatků návrhu ze dne [datum] žalobkyně reagovala dne [datum] tak, že jiné dokumenty nemá k dispozici. Předmětem uvedeného řízení bylo určení neplatnosti pojistné smluv o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení. Dne [datum] finanční arbitr oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření k návrhu na zahájení řízení, dne [datum] požádala instituce o prodloužení lhůty k vyjádření, čemuž bylo finančním arbitrem vyhověno, vyjádření instituce bylo předloženo [datum] a [datum], dne [datum] vyzval finanční arbitr instituci k doplnění podkladů, dne [datum] instituce podklady předložila, dne [datum] oznámila žalobkyně finančnímu arbitrovi změnu právního zástupce. Dne [datum] vyzvala žalobkyně finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti ve smyslu ust. § 80 správního řádu a požádala jej o zaslání podkladů pro rozhodnutí, dne [datum] finanční arbitr zaslala žalobkyni podklady, dne [datum] obdržel finanční arbitr vyjádření žalobkyně (obsahující nesouhlas žalobkyně s posouzením ze strany finančního arbitra pro rozpor se zákonem a poukazující na aktuální judikaturu týkající se předmětu sporu) a dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni a instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Prvoinstanční řízení před arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne 22. 4. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], kterým arbitr žalobci část nároku přiznal, žalobkyně i instituce nález napadly námitkami, o nichž finanční arbitr rozhodl rozhodnutím ze dne 6. 10. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], jimiž byly námitky zamítnuty a řízení bylo pravomocně skončeno. Žalobkyně předložila s návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem posuzované pojistné smlouvy, pojistné podmínky a výzvu k plnění adresovanou instituci. Závěr o neplatnosti pojistné smlouvy, k níž finanční arbitr dospěl, vycházel ze znění (obsahu) pojistných podmínek a pojistných smluv. Finanční arbitr nerozhodl o prodloužení lhůty k vydání svého prvostupňového rozhodnutí a nález vydal dne [datum] O námitkách podaných žalobkyní a institucí ve dnech [datum] a [datum] bylo rozhodnuto finančním arbitrem dne [datum]. K úhradě v tomto řízení před soudem požadované nemajetkové újmy žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne [datum], žalovaná v dopise ze dne [datum] konstatovala přijetí předžalobní výzvy dne [datum], ničeho však žalobkyni neuhradila.

4. Další účastníky označené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost s ohledem k zásadě hospodárnosti řízení.

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (též jen„ OdškZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Podle § 13 odst. 1 a 2 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

7. Podle § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

8. Podle § 31a odst. 2 OdškZ zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Podle § 31a odst. 3 OdškZ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb., má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

11. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (též jen „zákon o finančním arbitrovi“) k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

12. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.

13. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

14. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. Soud je tohoto názoru, že na řízení před finančním arbitrem dopadá ust. § 6 odst. 1 Úmluvy a v předmětném správním řízení tak bylo jeho účastníkům garantováno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. V předmětném správním řízení bylo předmětem určení neplatnosti smluv o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení o tuto neplatnost se opírající, tedy jednalo se o opravdové a vážné právo, mající přímý vliv na způsob výkonu práva, toto právo má svůj původ ve vnitrostátním právu – konkrétně v zákoně o finančním arbitrovi. Současně se jednalo o právo mající povahu civilní. Proto má soud za to, že na čl. 6 odst. 1 Úmluvy lze v daném případě aplikovat. Současně je tedy namístě vycházet ze zásad uvedených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, pročež se vznik nemajetkové újmy v osobnostní sféře žalobkyně, tedy to, že již nepřiměřená délka řízení znamenala pro žalobkyni újmu, je presumován. Žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy nikterak nevyvrátila, nebyly tvrzeny, tím méně prokázány žádné skutkové okolnosti, které by vyvracely existenci té nemajetkové újmy, a vznik tvrzené újmy, tedy nepříznivý dopad nepřiměřené délky předmětného správního řízení do osobnostní sféry žalobkyně nebyl žalovanou vyvrácen, pročež soud dospěl k závěru, že bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016; rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizováno] ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [číslo jednací]). V předmětném správním řízení bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení ve smyslu ust. § 13 odst. 1 a 2 OdškZ a § 31a OdškZ, když od podání návrhu na zahájení řízení finančnímu arbitrovi ([datum]) do jeho skončení ([datum]) uběhla doba 18 měsíců, kterou soud hodnotí jako zjevně nepřiměřenou, a to za situace, kdy finanční arbitr opřel své rozhodnutí o neplatnosti předmětných pojistných smluv o jejich obsah, tedy jeho rozhodnutí se opírá o podklady, které měl k dispozici již s podáním návrhu na zahájení řízení a nelze proto dospět k žádnému ospravedlnitelnému důvodu, pro nějž nebylo rozhodnuto o návrhu ve lhůtě 90 dnů, zakotvené v ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, k jejímuž prodloužení ve smyslu téhož zákonného ustanovení nedošlo. Obdobně o námitkách podaných proti nálezu finančního arbitra [datum] a [datum] bylo rozhodnuto teprve dne [datum], tj. i v tomto případě došlo k porušení zákonné, ve smyslu ust. § 16 odst. 2 věty druhé zákona o finančním arbitrovi třicetidenní, lhůty pro rozhodnutí, když se nejednalo o případ zvlášť složitý a lhůta pro rozhodnutí prodloužena nebyla. Podle ustanovení § 31a OdškZ náleží žalobkyni přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci v důsledku nepřiměřené délky předmětném řízení před finančním arbitrem, které představuje odškodnění nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajícího sporu do osobnostní sféry žalobkyně. Předmětné správní řízení jako celek délkou svého trvání neodpovídá času, v němž mohla žalobkyně očekávat vyřízení předmětné věci, když řízení trvalo 18 měsíců. Žalobkyně shora uvedené průtahy a celkovou délku řízení nikterak nezavinila, nejednalo se o věc právně či skutkově natolik složitou, aby to ospravedlňovalo uvedenou délku řízení v trvání 18 měsíců, neplatnost předmětných pojistných smluv byla odvoditelná již z obsahu smluv a jejich pojistných podmínek doložených žalobkyní již s návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem (toto nebylo žádnou spornou stranou sporováno). Konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě se nejeví soudu jako dostačující, nýbrž žalobkyni náleží peněžitá kompenzace za způsobenou újmu.

16. Při stanovení výše přiznané kompenzace soudu vycházel ze shora uvedeného Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, podle něho náleží za nepřiměřeně dlouhé řízení částka v rozmezí [částka] - [částka] za rok. Žalobkyni tak náleží základní částka ve výši [částka], při uvažované výši náhrady [částka] z jeden měsíc za prvních pět měsíců trvání řízení (náhrada za jeden rok v základní výši činí [částka] za rok, tj. [částka] měsíčně, po snížení na částku [částka] ročně se jedná o částku [částka] za prvních pět měsíců při úvaze, že každé řízení nějakou dobu trvá) a při výši [částka] za každý z dalších 13 měsíců, a to s ohledem k předmětu sporu a jeho průběhu, když nález mohl být vydán již v zákonem předjímané devadesátidenní lhůtě, resp. rozhodnutí o námitkách ve lhůtě třicetidenní. Tuto základní výši soud navýšil o 10% za neprodloužení lhůty arbitrem pro vydání nálezu a o 10% za aktivní obranu proti nečinnosti. Soud však neshledal oprávněným požadavek na zvýšení o 10% za prodloužení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, neboť tento postup byl příčinou celkově nepřiměřené délky předmětného řízení, která je již dostatečně odškodněna přiznáním základní výše náhrady nemajetkové újmy způsobené právě touto nepřiměřenou délkou řízení.

17. Nárok žalobce na úrok z prodlení se opírá o ust. § 15 odst. 1 OdškZ, podle něhož přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Lhůta šesti měsíců v daném případě marně uplynula [datum] (nárok byl uplatněn u žalované [datum]), pročež [datum] se žalovaná ocitla v prodlení. Výše úroku z prodlení se opírá o nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobou uplatněný nárok je co do základu oprávněný, výše nároku pak závisela na úvaze soudu, proto soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši [částka] (§ 9 odst. 4 písm. a) a.t.) sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum]) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ([částka]), jíž je, jak doloženo, právní zástupce žalobkyně plátcem a kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad. Celkem se jedná o částku [částka].

19. Dále soud postupoval podle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.