41 C 71/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku v částce [částka], oproti čemuž se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit nejpozději dne [datum]. Žalovaná zápůjčku nevrátila, proto byla ze strany žalobkyně vyzvána k plnění. V reakci na výzvu reagovala žalovaná vyjádřením ze dne [datum], v rámci kterého pohledávku uznala a přislíbila úhradu v případě zlepšení ekonomické situace.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ve kterém uvedla, že žalobu neuznává. Žalovaná nesporuje, že s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku [částka]. Strany smlouvy se ale dohodly, že pro případ, že bude žalovaná v prodlení s vrácením zápůjčky, poskytuje žalovaná jako„ jistinu“ dvě umělecká díla, jejichž hodnota byla určena znaleckým posudkem soudního znalce na celkovou výši [částka]. Podle jasně vyjádřené vůle stran smlouvy o zápůjčce se jednalo o zajištění dluhu ve formě převodu vlastnictví k uměleckým předmětům s odkládací podmínkou, a to ke dni marného uplynutí lhůty pro vrácení zápůjčky. Žalobkyně se tak stala vlastnicí uvedených uměleckých objektů, jejichž hodnota převyšuje o [částka] výši poskytnuté zápůjčky. S ohledem na shora uvedené měl být postup žalobkyně takový, že měla vyzvat žalovanou, aby jí oba umělecké objekty, které má žalovaná ve svém držení, vydala. Tak se nestalo a žalobkyně podala na žalovanou žalobu na zaplacení částky [částka], která odpovídá výši poskytnuté zápůjčky. Žalovaná je ale přesvědčena, že dluh vůči žalobkyni zanikl ke dni [datum], kdy se stala žalobkyně vlastnicí uměleckých děl a žaloba tak není podána po právu. Zaplacením žalované částky by na straně žalobkyně došlo k bezdůvodnému obohacení, protože zápůjčka byla uhrazena převodem vlastnického práva k uměleckým předmětům, jejichž hodnota je [částka], a s tímto zajišťovacím instrumentem žalobkyně výslovně souhlasila.

3. K vyjádření žalované se žalobkyně vyjádřila replikou ze dne [datum], ve které uvedla, že vyjádření žalované uvádí, že pokládá ustanovení o„ jistině“ za neurčité, pročež se jedná o zdánlivé, resp. nulitní právní jednání. Obrat„ stává se majetkem“ žalobkyně pokládá taktéž za neurčitý, přičemž uvádí, že uvedené posudky fakticky neobdržela a netvoří tak nedílnou součást smlouvy. Zároveň odkazuje na vyjádření žalované ze dne [datum], ve kterém žalovaná uvádí, že:„ potvrzuji, že na mé straně je skutečný zájem dlužnou částku uhradit, jakmile obdržím výše zmíněné prostředky.“ Uvedená deklarace žalované pak vylučuje zánik závazku zmiňovaný ve vyjádření žalované ze dne [datum].

4. V návaznosti na jednání konaná před zdejším soudem dne [datum], [datum] a [datum] dospěl zdejší soud k závěru, že mezi účastnicemi není sporné, že dne [datum] uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku [částka]. Mezi stranami je však sporné, zda závazek trvá či zanikl, a rovněž zda hodnota díla žalobkyně odpovídá částce [částka].

5. Zdejší soud provedl ve věci listinné důkazy navržené účastnicemi a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které se žalobkyně, jako věřitel, zavázala neprodleně půjčit žalované, jako dlužníku, částku [částka] formou převodu na svěřenecký účet advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] do advokátní úschovy, č. účtu: [bankovní účet] se zprávou, že se jedná o úhradu kupní smlouvy. Žalovaná se jako dlužník zavázala vrátit půjčku žalobkyni nejpozději ke dni [datum] formou převodu na účet č. [bankovní účet]. Dále se dle smlouvy žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni jako jistinu dva umělecké objekty v celkové hodnotě [částka] (dle znaleckých posudků č. [číslo] a č. [číslo]), které zůstanou u žalované v úschově do data vrácení půjčky. Pokud by bylo vrácení zpožděno, stávají se objekty majetkem věřitele, tedy žalobkyně. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že dne [datum] byl proveden převod prostředků ve výši [částka] pro příjemce Mgr. [jméno] [příjmení], na účet č. [bankovní účet] s poznámkou úhrada kupní ceny – [celé jméno žalované]. Z nedatované výzvy k úhradě soud zjistil, že žalovaná byla ze strany právního zástupce žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši [částka]. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná vyrozuměla právního zástupce žalobkyně, že důvodem zpoždění platby je nedostatečné finanční plnění ze strany investorů. Dále žalovaná uvedla, že akceptuje dohodnutou podmínku dle smlouvy o půjčce, že jistina, kterou tvoří dva umělecké objekty, se stávají majetkem žalobkyně. Dále žalovaná uvedla, že má skutečný zájem dlužnou částku uhradit, jakmile obdrží finanční prostředky. Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že předmětem ocenění je obraz [anonymizována dvě slova], jehož hodnota byla znalcem určena částkou [částka]. Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že předmětem ocenění je obraz [anonymizována dvě slova], jehož hodnota byla znalcem určena částkou [částka]. Další důkazy navržené účastníky soud neprováděl, neboť je neshledal relevantními pro rozhodnutí ve věci samé (dopis ze dne [datum], výpis z portálu [webová adresa], kopie textové zprávy).

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2391 odst. 1 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

10. Podle § 2391 odst. 2 občanského zákoníku, při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla.

11. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku, neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

12. Na základě shora uvedeného dospěl zdejší soud k závěru, že účastnice platně a účinně uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce, a to převedením finančních prostředků ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet] dle písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Dle smlouvy o zápůjčce bylo mezi stranami ujednáno, že předmět zápůjčky má být vrácen nejpozději dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, a žalovanou nebylo rozporováno, že žalovaná zápůjčku nevrátila, splatnost zápůjčky nastala ke dni [datum]. Dále se zdejší soud zabýval ujednáním o zástavním právu v druhé části smlouvy.

13. Podle § 1312 odst. 1 občanského zákoníku, zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

14. Podle § 1312 odst. 2 občanského zákoníku, zástava může být určena jednotlivě, nebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva.

15. Podle § 1314 odst. 1 občanského zákoníku, není-li movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli, nebo osobě třetí, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala, vyžaduje se pro zástavní smlouvu písemná forma.

16. Podle § 1314 odst. 2 občanského zákoníku zástavní smlouva vyžaduje formu veřejné listiny: a) je-li zástavou závod nebo jiná věc hromadná, b) je-li zástavou nemovitá věc, která nepodléhá zápisu do veřejného seznamu, nebo c) má-li zástavní právo k movité věci vzniknout zápisem do rejstříku zástav.

17. Podle § 1315 odst. 1 občanského zákoníku zakazují se ujednání, podle kterých dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit.

18. Podle § 1315 odst. 2 občanského zákoníku dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že a) zástavní věřitel se nebude domáhat uspokojení ze zástavy, b) věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat nebo c) věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky.

19. Podle § 1315 odst. 3 občanského zákoníku je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, nepřihlíží se k ujednání s obsahem uvedeným v odstavci 2 písm. b), ať již k němu došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo i poté, co zajištěný dluh dospěl.

20. Podle § 1317 odst. 1 občanského zákoníku, zástavní právo k movité věci vznikne odevzdáním zástavnímu věřiteli. Požádá-li o to zástavce, vydá mu věřitel zástavní list, v němž zástavu popíše tak, aby byla od jiných věcí dostatečně odlišena.

21. Podle § 1317 odst. 2 občanského zákoníku odevzdání movité věci lze nahradit znamením tak, že se věc označí jako zastavená. Vzniklo-li zástavní právo označením, lze se jej dovolat vůči třetí osobě, pokud nebyla v dobré víře; jinak se má za to, že věc označená nebyla.

22. Podle § 1318 občanského zákoníku určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k movité věci tím, že zástavce nebo zástavní věřitel odevzdá věc třetí osobě, aby ji opatrovala pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka. Není-li jinak ujednáno, hradí zástavce náklady s tím spojené.

23. Podle § 1319 odst. 1 občanského zákoníku určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k movité věci zápisem do rejstříku zástav.

24. Na základě shora uvedeného dospěl zdejší soud k závěru, že mezi účastnicemi byla dne [datum] uzavřena zástavní smlouva ve smyslu § 1312 a násl. občanského zákoníku, na základě které bylo ujednáno, že se zřizuje zástavní právo ve prospěch žalobkyně, jakožto zástavního věřitele, přičemž jako zástava byly označeny dva umělecké objekty žalované, blíže specifikované ve znaleckých posudcích tvořících součást smlouvy, v hodnotě [částka]. S ohledem na skutečnost, že smlouva o zápůjčce a zástavní smlouva jsou součástí jedné smlouvy, nemá zdejší soud pochyb o tom, že zástavní smlouva směřovala k zajištění dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Ačkoli zástavní smlouva splňuje zákonné náležitosti a jako taková byla uzavřena platně, nemůže zdejší soud přisvědčit tvrzení žalované, že zástavní právo vzniklo, zástava přešla do vlastnictví žalobkyně, čímž došlo k zániku povinnosti žalované vrátit žalobkyni zápůjčku, a to z několika důvodů.

25. Předně zdejší soud musí přisvědčit námitce žalobkyně o neplatnosti ujednání zástavní smlouvy, dle kterého v případě zpoždění vrácení zápůjčky se objekty stávají vlastnictvím žalobkyně, vznesenou žalobkyní při jednání konaném dne [datum]. Podle ustanovení § [číslo] odst. 2 písm. b) platí, že dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat. Takové ujednání občanský zákoník označuje jako zakázané a chrání zástavního dlužníka před sjednáváním tzv. propadných zástav ve fázi, než nastoupí uhrazovací funkce zástavního práva. Jedná se o neplatnost relativní. Nicméně s ohledem na skutečnost, že strany ve smluvním vztahu nevystupují jako podnikatelé, uplatní se v projednávaném případě ustanovení § 1315 odst. 3 občanského zákoníku, dle kterého je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, nepřihlíží se k ujednání s obsahem uvedeným v odstavci 2 písm. b), ať již k němu došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo i poté, co zajištěný dluh dospěl.

26. Nicméně, i nad rámec shora uvedeného zdejší soud dospěl k závěru, že ačkoli byla platně sjednána zástavní smlouva, kterou soud vyjma části o propadné zástavě shledal jako platným ujednáním, má tato toliko obligační účinky, neboť zástavní právo dosud nemohlo vzniknout. Tzv. dvoufázová konstrukce zástavního práva předpokládá nejen titulu, tedy smlouvy, kterou je zástavní vztah ujednán, ale rovněž k němu musí přistoupit další právní skutečnost, v tomto případě odevzdání zástavy zástavnímu věřiteli. Ujednání stran o tom, že zástava zůstává u dlužníka, tedy žalované, v úschově do data vrácení zápůjčky a následně se v případě zpoždění navrácení stávají objekty rovnou majetkem zástavního věřitele, není ujednáním, na základě kterého by bylo možné dovodit vznik zástavního práva, neboť to zákon ve svých ustanoveních nepředpokládá. Jak bylo uvedeno výše, zákon rozlišuje v případě movitých věcí několik způsobů vzniku zástavního práva, a to: odevzdáním zástavy zástavnímu věřiteli, označením věci, odevzdáním třetí osobě, nebo zápisem do rejstříku zástav. Společným znakem je však odevzdání zástavy zástavním věřitelem tak, aby s ní nemohl volně disponovat, případně její jasné označení, že se jedná o zástavu. Ujednání stran o ponechání si věci zástavním dlužníkem tak není možné shledat jako platným ujednáním a je třeba aplikovat ustanovení § 1317 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého zástavní právo k movité věci vznikne odevzdáním zástavnímu věřiteli. Jak vyplývá z vyjádření žalované ze dne [datum] (čl. l. 25 soudního spisu) zástava je stále v držení žalovaná a k jejímu odevzdání tedy nedošlo a zástavní právo dosud nevzniklo.

27. V poslední řadě se soud zabýval rovněž tvrzením žalované v podání ze dne [datum], ve kterém žalovaná uvedla, že poskytnutá jistina představuje zajištění dluhu ve formě převodu vlastnictví k uměleckým předmětům s odkládací podmínkou, a to ke dni marného uplynutí lhůty pro vrácení zápůjčky. K tomu zdejší soud stručně uvádí, že smyslem zajišťovacího převodu práva dle ustanovení § 2040 a násl. občanského zákoníku je dočasný převod práva k věci z věřitele na dlužníka s vyvratitelnou právní domněnkou, že se jedná o převod s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Smyslem zajišťovacího převodu práva je totiž vždy převod vlastnického práva, to ať již se sjednáním zpětného odkupu či nikoli. Uvedené proto nelze na projednávaný případ aplikovat, neboť jak vyplývá ze smlouvy o zápůjčce, k převodu vlastnického práva k objektům žalované nedošlo.

28. Na základě veškerých shora uvedených skutečností proto soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná netvrdila, tím méně prokázala, že žalobkyni zápůjčku dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vrátila a ocitla se tak v prodlení od [datum]. Zdejší soud proto výrokem I. tohoto rozhodnutí žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od data [datum] do zaplacení (§ 1802 občanského zákoníku).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].