42 C 121/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Kozákovou ve věci žalobců: a) osobní údaje žaloce a) b) osobní údaje žaloce b) proti žalovaným: 1. osobní údaje žalovaného 1. 2. osobní údaje žalovaného 2. obě zastoupeny osobní údaje právního zástupce pro určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Řízení se ve vztahu mezi žalobcem A) proti žalovaným 1. a 2. zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně B) domáhá, aby soud určil, že žalovaná 2) je vlastníkem bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa], na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. a [územní celek], se zamítá.

III. Žalobce A) a žalobkyně B) jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit oběma žalovaným 1. a 2., k rukám jejich právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 9 873,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se domáhají, aby soud určil, že vlastníkem bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa], na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. a [územní celek], je žalovaná 2) (dále jen„ Nemovitost“). Žaloba vychází z tvrzení, že kupní smlouva ze dne 22.7.2013, kterou žalovaná 2) převedla Nemovitost na žalovanou 1) je neplatná, neboť byla uzavřena osobou vystupující jako člen představenstva žalované 2), přestože tato osoba se členem představenstva nikdy nestala a žalovaná 1) o sporech o vlastnictví akcií mezi žalobcem A) a žalovanou 2) měla být vyrozuměna v rámci převodu nemovitosti. Žalobce 1) je skutečným jediným akcionářem a členem představenstva žalované 2) a zdánlivé představenstvo žalované 2) rozprodalo majetek žalované 2) a znehodnotilo tak obsah a rozsah majetkového práva spojeného s vlastnictvím akcií. Žalobce B) je věřitelem žalované 2), který uplatňuje své právo na navrácení majetku z důvodu vyvádění majetku ze společnosti žalované 2), čímž dochází ke zkracování jeho práv.

2. Žalované se v této věci vyjádřily k podané žalobě shodně tak, že ji shledávají nedůvodnou, jde v pořadí již o čtvrtou žalobu na určení vlastnického práva k totožné nemovité věci. Vzhledem k tomu, že žalobce A) se totožné věci domáhá i v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl vydán pravomocný rozsudek, navrhují, aby soud v tomto rozsahu řízení zastavil, pro překážku věci rozsouzené. Dále namítají nedostatek aktivní legitimace obou žalobců, neboť ani jeden ze žalobců nebyl v rozhodné době vlastníkem nemovitosti, účastníkem převodu vlastnického práva k Nemovitosti, ani členem orgánu žalované 2). Pokud jde o žalobkyni B) žalovaná 2) odmítá, že by byla v postavení dlužníka vůči žalobkyni B). Žalobkyni B) navíc nesvědčí ani naléhavý právní zájem na určení existence právního vztahu, když se svého potenciálního práva (jehož existenci však žalované odmítají), může domoci cestou žaloby na plnění. Nedostatek naléhavého právního zájmu shledávají žalované i v případě nároku uplatněného žalobkyní A), když ani otázka vlastnictví akcií žalované 2) nemůže mít jakýkoli vliv na postavení žalobkyně A) v tomto sporu. Nositelem práv z titulu převodu vlastnictví nemovitosti je totiž případně pouze žalovaná 2), nikoli žalobce A) a už vůbec ne žalobkyně B).

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Dne 21.7.2016 byla zdejšímu soudu doručena žaloba žalobce A), kterou se jmenovaný domáhá proti žalovaným 1) a 2) určení, že vlastníkem Nemovitosti je žalovaná 2). Toto řízení je vedeno Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] a dosud nebylo pravomocně skončeno (žaloba ze dne [datum], rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací]). Předmětem řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] je tedy totožná věc, která je předmětem žaloby žalobce A) proti žalovaným v tomto řízení. Vzhledem k tomuto zjištění, soud dále meritorně nezjišťoval skutkové okolnosti tvrzeného nároku žalobce A) a postupoval, jak bude dále uvedeno v oddíle právního zhodnocení věci.

5. Ve věci žaloby žalobkyně B) soud zjistil, že vlastníkem Nemovitosti byla ke dni 20.7.2016 žalovaná 1), a to na základě kupní smlouvy ze dne 22.7.2013, uzavřené mezi žalovanou 1) a žalovanou 2) (výpis z katastru nemovitostí, žaloba ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně B) nebyla účastníkem kupní smlouvy, jejíž neplatnost je v tomto řízení namítána, svou aktivní legitimaci a současně i naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalované 2) dovozuje z titulu věřitelského závazku. Jelikož tuto skutečnost v žalobě tvrdí pouze obecně, soud žalobkyni 2) vyzval k doplnění jejích tvrzení, a to jednak tvrzení směřujících k existenci věřitelského závazku, jednak tvrzení odůvodňujících naléhavý právní zájem na určení. Tuto výzvu společně s poučením o procesních následcích jejího nesplnění soud nejprve zaslal žalobkyni B) výzvou ze dne 11.11.2020, poté ji zopakoval při jednání ve věci dne 19.1.2021. Žalobkyně B) na výzvu soudu reagovala až při jednání tak, že uvedla, že žalovaná 2) je jejím dlužníkem z titulu znehodnocení akcií vlastněných žalobkyní B). K existenci naléhavého právního zájmu uvedla, že žalovat žalovanou 2) na plnění má smysl pouze v případě, že tato bude mít nějaký majetek, přičemž její hlavní majetek tvořilo vlastnictví Nemovitosti. Jinak nebude možné její případně přiznanou pohledávku úspěšně vymáhat. K prokázání svých tvrzení navrhla výpis z obchodního rejstříku žalované 2), z nějž soud zjistil, že od dubna 2011 je základní kapitál žalované 2) rozdělen na [číslo] akcií na jméno, s tím, že od [datum] je jako jediný akcionář zapsán pan [osobní údaje]. Žalobkyně B) byla jediným zakladatelem této společnosti při jejím vzniku v roce [rok] (výpis z obchodního rejstříku z 19.1.2021). Další důkazy prokazující její tvrzení o existenci závazku žalované 2) vůči žalobkyni B) nenavrhla. Pokud žalobce A) a žalobkyně B) při jednání dne 19.1.2021 navrhli provést důkaz kupní smlouvou mezi žalovanou 2) a žalovanou 1) ze dne 22.7.2013, zápisem z jednání představenstva žalované 2) z [datum], notářským zápisem [osobní údaje notáře] ze dne [datum], [spisová značka], [spisová značka], soud uvádí, že tyto důkazy nijak nesměřují k prokázání tvrzení žalobkyně B) ohledně existence její blíže nespecifikované pohledávky vůči žalované 2). Jelikož tyto důkazy soud shledal nadbytečnými, i s ohledem na dále uvedené právní posouzení věci, jejich provedení zamítl.

6. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

7. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

9. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. O tuto překážku litispendence se jedná, jde-li v pozdějším řízení o tentýž stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se dříve zahájené řízení stejného předmětu řízení a týchž osob. Není podstatné, mají-li osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (tzn. vystupuje-li osoba v jednom řízení jako žalobce a v druhém jako žalovaný).

10. Vzhledem k tomu, že v totožné věci je s žalobcem A) a oběma žalovanými vedeno zdejším soudem dříve zahájené řízení pod sp. zn. [spisová značka], je ve věci dána překážka věci zahájené (litispendence). Soud proto řízení v žalobě žalobce A) proti oběma žalovaným pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení v souladu s § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (výrok I.).

11. Aby účastník řízení jakožto žalobce mohl uspět ve věci samé (jde-li o sporné řízení, aby spor vyhrál), musí být on sám i jeho odpůrce (žalovaný) tzv. věcně legitimován.

12. Věcná legitimace je stav plynoucí z hmotného práva, má však význam pouze při uplatňování tohoto práva, tedy v procesu. Věcně legitimován je ten účastník, který je subjektem hmotněprávního vztahu, o němž se v řízení jedná. Jinak lze též říci, že věcně legitimován je ten, kdo podle hmotného práva je skutečně nositelem tvrzeného subjektivního práva či tvrzené subjektivní povinnosti, o nichž soud rozhoduje. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se týká sporný vztah nebo sporné právo. Jelikož žalobkyně B) je dle svého blíže nespecifikovaného tvrzení věřitelem žalované 2), nikoli účastníkem právního vztahu ve věci napadaného převodu Nemovitosti či předchozím vlastníkem Nemovitosti, lze přisvědčit tvrzení žalovaných, že žalobkyni B) aktivní věcná legitimace v tomto sporu nesvědčí. Jakkoli Nejvyšší soud v již ustálené judikatuře (např. rozsudek sp. zn. 29 Cdo 2792/2015) dovodil, že týká-li se spor takové části majetku, jež může mít významný vliv na právní a majetkové poměry akcionářů, svědčí akcionáři aktivní věcná legitimace v řízení o určení neplatnosti této smlouvy, popř. o určení vlastnického práva k majetku smlouvou převáděným, nelze opominout, že v posuzované věci aktivní legitimaci k vedení sporu z titulu jediného akcionáře žalované 2) dovozuje žalobce A) nikoli žalobkyně B). Žalobkyně B) se v této věci prezentuje jako věřitel žalované 2), kterému je v důsledku zbavení se Nemovitosti kráceno právo na navrácení majetku. Tvrzení žalobkyně B) se tedy nejvíce blíží k tzv. odpůrčí žalobě ve smyslu ust. §589 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), tou by však žalobkyně B) musela napadnout samotné právní jednání dlužníka, v daném případě tedy předmětnou kupní smlouvu, což se však nestalo. Lze tedy uzavřít, že žalobkyni B) nesvědčí aktivní věcná legitimace v tomto sporu a již z toho důvodu nezbývá než žalobu žalobkyně B) zamítnout.

13. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že žalobní tvrzení žalobkyně B) jsou vnitřně rozporná, když v žalobě ve shodě s žalobcem A) uvádí, že žalobce A) je jediným akcionářem žalované 2), v rámci plnění výzvy soudu ke specifikaci své pohledávky za žalovanou 2) žalobkyně B) až při jednání dne 19.1.2021 implikuje, že je také v postavení akcionáře žalované 2), z této skutečnosti nicméně nedovozuje svou aktivní legitimaci v tomto sporu či naléhavý právní zájem na určení, ale pouze titul pro uspokojení své pohledávky spočívající ve znehodnocení akcií žalovaného 2) v důsledku prodeje Nemovitosti. Vzhledem k tomu, že tento vnitřní rozpor ve tvrzeních žalobkyně B) se nepodařilo při jednání odstranit (žalobkyně B) tvrdila, že právo k akciím vykonával ten, kdo je předložil, ačkoli z výpisu z obchodního rejstříku je zjevné, že od dubna 2011 jsou akcie vedeny ve formě na jméno a práva s nimi spojená tedy vykonává osoba zapsaná v seznamu akcionářů, přičemž pravdivost zápisu ohledně formy akcií žalobkyně B) nijak nezpochybňuje), soud při svém rozhodování vyšel i ze skutečnosti, že žalobkyně B) svá tvrzení ohledně existence jejího právního titulu vůči žalované 2) nedotvrdila, natož aby jej prokázala.

14. Konečně soud uvádí, že i kdyby žalobkyně B) břemeno tvrzení a důkazní o existenci pohledávky vůči žalované 2) unesla, je třeba poukázat na konstantní judikaturu (srov. rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96) podle které je určovací žaloba zásadně preventivního charakteru a má své místo toliko tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Naléhavý právní zájem pak zpravidla není dán tam, kde lze žalovat na plnění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2553/2009), přičemž pohledávka za dlužníkem je typickým případem, kdy žalovat na plnění lze..

15. O povinnosti náhrady nákladů řízení vůči žalobci A) rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. (když to byl právě žalobce A), jenž podáním žaloby, o níž již probíhalo u zdejšího soudu řízení, tedy i přes překážku litispendence, způsobil jeho zastavení), vůči žalobkyni B) pak dle § 142 o. s. ř. (když její žaloby byla zamítnuta) tak, že přiznal žalovaným, jež byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 873,60 Kč pro každou ze žalovaných s tím, že žalobci jsou povinni k jejich náhradě společně a nerozdílně. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 18. 5. 2019 a účast na jednání dne 19. 1. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. po snížení o 20 % v souladu s § 12 odst. 4 a. t. (tedy celkem 2 720 Kč za jeden úkon) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč.