42 C 135/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů a určení vlastnictví nemovitosti

I. Žaloba žalobkyně, kterou žalobkyně žádá vypořádat společné jmění manželů ve vztahu ke stavební parcele č. st. [anonymizováno] a na ní se nacházejícímu objektu k bydlení [adresa], v obci [obec], [katastrální uzemí], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Vzájemná žaloba žalovaného na určení, že stavební parcela č. st. [anonymizováno] a na ní se nacházející objekt k bydlení [adresa], v obci [obec], [katastrální uzemí], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], je ve vlastnictví žalovaného, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 7. 2019 domáhá, aby soud přikázal stavební parcelu č. st. [anonymizováno] a na ní se nacházející objekt k bydlení [adresa], v obci [obec], [katastrální uzemí], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ Nemovitost“) do podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného tak, že podíly činí ideální 1/2. Z žalobních tvrzení vyplývá, že mezi účastníky bylo dne 4. 12. 2012 uzavřeno manželství na Ukrajině, které bylo následně rozsudkem ze dne 3. 6. 2016 rozvedeno opět na Ukrajině. Dosud však nebylo vypořádáno společné jmění manželů, jelikož mezi nimi není možná jakákoliv dohoda. Vzhledem k tomu, že za dobu trvání manželství a ze společných finančních prostředků byla pořízena Nemovitost, domáhá se žalobkyně toho, aby soud jako předběžnou otázku určil, že Nemovitost je součástí zaniklého a doposud nevypořádaného společného jmění manželů a následně ji přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků.

2. Žalovaný se v této věci vyjádřil k podané žalobě tak, že nárok žalobkyně zcela neuznává. Uvedl, že ve věci není založena příslušnost českého soudu, když mezi účastníky nevzniklo společné jmění manželů dle českého právního řádu. Dále uvedl, že Nemovitost sice nabyl za trvání manželství, ale výlučně ze svých finančních prostředků. Kupní smlouva byla uzavřena dne 7. 11. 2013, přičemž sjednaná kupní cena činila 400 000 Kč. Žalovaný měl veškeré tyto finanční prostředky na svých účtech již před uzavřením manželství. Ke dni 1. 10. 2012 činil součet finančních prostředků na jeho účtech 627 060,60 Kč a v době podpisu kupní smlouvy 604 108,02 Kč. Žalovaný proto tímto podáním současně uplatnil vzájemný nárok na určení, že vlastníkem Nemovitosti je on, přičemž svůj právní zájem spatřuje ve skutečnosti, že vzhledem k podané žalobě nemůže s Nemovitostí nakládat. V doplnění tvrzení a důkazů ze dne 21. 12. 2020 pak doložil výpisy z účtů a detailně popsal, jakými finančními prostředky v jednotlivých okamžicích disponoval.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Dne 4. 12. 2012 bylo na Ukrajině uzavřeno manželství mezi účastníky, a to před matričním úřadem [oblast na Ukrajině], toto manželství bylo rozvedeno dne 3. 6. 2016 rozhodnutím [soud na Ukrajině], které nabylo právní moci dne 20. 7. 2016 (pas žalobkyně přeložený soudním tlumočníkem). Posledním společným bydlištěm účastníků bylo na adrese [adresa žalovaného] (sdělení žalobkyně), tedy na adrese, na níž v současné době stále žije žalovaný. Dne 7. 11. 2013, tedy v době trvání manželství, byla uzavřena žalovaným kupní smlouva k Nemovitosti, přičemž sjednaná kupní cena činila celkem 400 000 Kč a jako jediný kupující byl uveden žalovaný (kupní smlouva ze dne 7. 11. 2013). Žalovaný je na základě této smlouvy v katastru nemovitostí uveden jakožto jediný vlastník Nemovitosti (výpis z katastru nemovitostí).

5. Žalovaný před vznikem manželství i v jeho průběhu disponoval dvěma bankovními účty, a to č. [bankovní účet] u [právnická osoba] a č. [bankovní účet] u [právnická osoba], u které měl ještě před uzavřením manželství se žalobkyní zřízeny tři termínované vklady (dne 25.10.2012 na částku 200 000 Kč – [číslo] dne 30.10.2012 na částku 200 000 Kč – [číslo] dne 12.11.2012 na částku 150 000 Kč – [číslo]). Před vznikem manželství (dne 8.10.2012) žalovaný zapůjčil svému příteli [jméno] [příjmení] částku 95 000 Kč, který postupně zapůjčenou sumu splácel, přičemž poslední splátku zaslal v říjnu roku 2013 (výpisy z účtů u [právnická osoba] a [právnická osoba], čestné prohlášení [jméno] [příjmení]). Lze uzavřít, že ke dni vzniku manželství (4.12.2012) měl žalovaný na svých bankovních účtech (vč. účtu termínovaného vkladu) složeny finanční prostředky v minimální výši 550 000 Kč a dále disponoval pohledávkou na vrácení částky 95 000 Kč vůči třetí osobě. Žalovaný pak tvrdí, že právě z těchto prostředků, které jsou v jeho výlučném vlastnictví, a které mu byly v průběhu manželství vráceny ze zrušených termínovaných vkladů, resp. od p. [příjmení], financoval koupi Nemovitosti.

6. Svá tvrzení prokazuje předloženými výpisy z obou bankovních účtů a čestným prohlášením [jméno] [příjmení], ze kterých vyplývá, že žalovaný si část finančních prostředků v minimální výši 400 000 Kč ponechal netknutých na svém běžném účtu i po zrušení smluv o zřízení termínovaných vkladů, resp. po vrácení půjčky p. [příjmení], a tyto částky byly použity až na zaplacení kupní ceny Nemovitosti. K uvedenému závěru soud došel po zjištění, že výše finančních prostředků uložených na běžných účtech žalovaného (vč. prostředků uložených na termínovaných vkladech a prostředků půjčených panu [příjmení]) v každém jednotlivém dni následujícím po uzavření manželství (4.12.2012) až do zaplacení kupní ceny Nemovitosti (8.11.2013) neklesla pod výši této kupní ceny, tedy pod částku 400 000 Kč (výpis z účtu a transakční historie účtu č. [bankovní účet] za období 1.10.2012 – 31.12.2013 a výpis z účtu a přehled pohybů na účtu č. [bankovní účet] za období 1.10.2012 31.12.2013, příjmový dokad z 7.11.2013 na částku 35 000 Kč, čestné prohlášení pana [příjmení] ze dne 19. 12. 2020).

7. Žalovaný měl v domácnosti jako jediný pravidelný měsíční příjem, když pracoval jako programátor s výší čistého příjmu kolem 40 000 Kč. Žalobkyně se starala o společnou domácnost a vypomáhala též na Nemovitosti, pěstovala tam rajčata a jinou zeleninu, zatímco žalovaný tam choval králíky, pročež Nemovitost i pořizoval. Žalovaná byla o koupi Nemovitosti žalovaným informována, smluvní stranou kupní smlouvy však nebyla (výslech účastníků na jednání dne 12. 1. 2021, kupní smlouva ze dne 7.11.2013).

8. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována, přičemž provedeny byly všechny účastníky navrhované důkazy. Pokud soud k důkazu provedl ještě další důkazy, žádné relevantní závěry pro věc samu z nich již neučinil.

9. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

10. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

11. Vzhledem k tomu, že oba účastníci jsou občany Ukrajiny, přičemž na Ukrajině bylo jejich manželství uzavřeno i rozvedeno, zabýval se soud nejprve otázkou toho, zda je dána pravomoc zdejšího soudu ve věci rozhodnout, když tato byla zpochybňována žalovaným v jeho vyjádření k žalobě.

12. Pokud se jedná o pravomoc zdejšího soudu ohledně vypořádání společného jmění manželů, ta je založena čl. 29 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vydané pod č. 123/2002 Sb.m.s. (dále jen„ Smlouva o právní pomoci s Ukrajinou“), když tento článek uvádí, že 1. Osobní a majetkově právní vztahy manželů se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé společné bydliště.

2. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkoprávní vztahy se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území měli poslední společné bydliště.

3. Jestliže manželé neměli společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, použije se právního řádu té smluvní strany, kde byl podán návrh na zahájení řízení ve věci úpravy těchto vztahů.

4. Pravomoc rozhodovat v právních vztazích uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku přísluší justičnímu orgánu smluvní strany, jejímž právním řádem se tyto vztahy řídí. V případech, kdy manželé neměli nikdy společné bydliště na území smluvních stran, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které přitom postupují podle právního řádu svého státu.

13. Jelikož poslední společné bydliště manželů se nacházelo v České republice, konkrétně na [obec a číslo], řídí se jejich osobní a majetkové vztahy českým právním řádem, a dána je tak též pravomoc českých soudů v těchto věcech rozhodovat.

14. Ohledně žaloby žalovaného na určení vlastnického práva k Nemovitosti s Ukrajinou, je pak pravomoc zdejších soudů založena čl. 50 Smlouvy o právní pomoci, který uvádí, že 1. Právní vztahy k nemovitému a movitému majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází. Vlastnické právo k vozidlům podléhajícím státní registraci podle právních předpisů smluvních stran se řídí právním řádem té smluvní strany, jejíž státní orgán provedl registraci vozidla.

2. Forma právních úkonů týkajících se majetku uvedeného v odstavci 1 tohoto článku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá.

3. Pro řízení o věcech týkajících se uznání vlastnického práva k majetku uvedenému v odstavci 1 tohoto článku je dána pravomoc soudu té smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí.

4. Ustanovení odstavců 1 až 3 tohoto článku se použijí v případech, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

15. Jelikož se Nemovitost nachází na území České republiky, řídí se právní vztahy k této nemovitostí českým právním řádem, a dána je tak též pravomoc českých soudů ve věci rozhodnout.

16. Poté, co soud došel k závěru, že má pravomoc o obou žalobách rozhodovat, přešel k samotnému právnímu posouzení těchto žalob, přičemž ve věci žaloby žalobkyně, která žádala vypořádat společné jmění manželů v rozsahu jediné věci, a to Nemovitosti, byla věc posouzena následovně:

17. Dle § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) (1) Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. (2) Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. (3) Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

18. Rozhodné pro zodpovězení otázky, zda Nemovitost, která byla nabyta dne 7. 11. 2013, tedy za trvání manželství, spadá do společného jmění manželů tedy bylo, zda žalovaný pořídil Nemovitost z vlastních finančních prostředků či nikoliv. Pokud by tomu tak bylo, uplatnila by se výjimka uvedená v § 741 odst. 1 písm. d) o.z., a tato Nemovitost by se proto nestala součástí společného jmění manželů, ale výlučným vlastnictvím žalovaného.

19. Žalovaným bylo v řízení prokázáno, že do manželství vstupoval s vlastními finančními prostředky převyšujícími 600 000 Kč, tedy s prostředky, které postačovaly k pořízení Nemovitosti, rozhodným však bylo, zda též v době, kdy byla Nemovitost pořízena, byly na ni využity finance náležející pouze žalovanému nebo již finance získané za trvání manželství. Soud proto dokazování vedl směrem ke zjištění, zda v rozhodném období, tedy od 4. 12. 2012 do 7. 11. 2013, celkový stav finančních prostředků žalovaného během celého tohoto období nikdy neklesl právě pod kupní cenu Nemovitosti, tedy 400 000 Kč, což žalovaný výpisy z účtu po započtení všech jeho termínovaných vkladů, a současně též osobní zápůjčky před vznikem manželství, v tomto řízení prokázal.

20. Jelikož tak soud došel k závěru, že žalovaný Nemovitost pořídil pouze z vlastních finančních prostředků, s nimiž vstupoval do manželství, a tedy se jednalo o majetek, který nabyl právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, soud žalobu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku zamítl, neboť dospěl k závěru, že Nemovitost netvoří součást společného jmění manželů.

21. Ohledně vzájemného návrhu žalovaného na určení, že vlastníkem Nemovitosti je pouze žalovaný, potom soud věc posoudil následovně:

22. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

23. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez autoritativního výroku soudu bylo právo žalobkyně ohroženo, nebo kde by se stalo její právní postavení nejistým. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobkyně dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, přičemž požadované určení musí být objektivně vzato způsobilé odstranit stav nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

24. V posuzované věci bylo zjištěno, že kupní smlouvu z 7.11.2013 uzavřel na straně kupující pouze žalovaný, který byl také následně zapsán jako jediný vlastník Nemovitosti do katastru nemovitostí a takto je v katastru nemovitostí veden i v současné době. Žaloba tak postrádá preventivní charakter a právní postavení žalovaného by se požadovaným určením v ničem nezměnilo. Určení, že žalovaný je vlastníkem Nemovitosti by nemělo žádný vliv na platnost uzavřené kupní smlouvy a na zápis vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí.

25. Soud tak žalobu žalovaného výrokem II. tohoto rozsudku taktéž zamítl.

26. O povinnosti náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z účastníků, když žaloba žalobkyně byla zamítnuta, stejně jako vzájemný návrh žalovaného, týkající se stejné nemovitosti, a tedy úspěch, respektive neúspěch obou účastníků, byl srovnatelný.