51 C 594/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa , obec , zastoupen opatrovníkem příjmení jméno příjmení , Ph.D. advokátem se sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 44 186,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 42 528,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 30% ročně z částky 42 528,52 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 399,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Právní nástupkyně žalobkyně (pohledávka postoupena na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]) se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky z důvodu, že na základě smlouvy o kontokorentním [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně-banka [právnická osoba] žalovanému kontokorentní rámce pro opakované čerpání peněžních prostředků do celkové výše 51 000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,5% ročně a pro případný nepovolený debet-překročení rámce, byla sjednána úroková sazba ve výši 30% ročně. Smlouva o úvěru byla sjednána v souladu s ust. § 497 obchodního zákoníku a to mezi podnikatelskými subjekty na obou stranách. Splácení úvěru bylo dohodnuto zápočtem proti peněžním prostředkům žalovaného na jeho podnikatelském běžném účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný však řádně neplnil podmínky výše uvedené smlouvy, a proto mu byla zrušena možnost čerpat kontokorent a debetní zůstatek běžného účtu byl s účinností od [datum] převeden na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný na upomínky nereagoval a dluh neuhradil. Žalovanému byla zaslána výzva úhradě dluhu ve smyslu § 142a obč. zák., avšak ani po té žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává jak do výše částky, tak příslušenství. Není mu známo, z jakého titulu je žaloba podána. Nesouhlasí s úrokovou sazbou 30% ročně. Kontokorentní úvěr byl řádně splácen, ale následně došlo k finančním problémům, které hodlal řešit na pobočce banky. Žalobcem nebyl informován o tom, že by debetní zůstatek byl převeden od [datum] na úvěrový účet. Není mu známo, jak žalobce dospěl k žalované částce, neobdržel žádné výzvy ani upomínky. Úrok z prodlení ve výši 30% ročně považuje za nezákonný. Uvedenou smlouvu nemá k dispozici.

3. V replice žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že posledním měsícem, kdy účet žalovaného dosahoval kladné saldo byl říjen 2013. Počínaje listopadem 2013 již žalovaný nedorovnal záporný zůstatek na svém běžnému účtu a čerpal kontokorentní úvěr, aniž by alespoň jednou za 180 dní tento úvěr splatil. Tato skutečnost byla v rozporu s jeho povinností stanovenou smlouvou o úvěru (čl. III, odst 2 smlouvy) V takovém případě je dle odst. 2 uvedeného článku banka oprávněna převést částku ve výši odpovídající celému debetnímu zůstatku z běžného účtu na otevřený úvěrový účet. Výsledná částka nesplaceného úvěru vyplývá z přiložených výpisů z běžného a úvěrového účtu žalovaného. V mezidobí od podání žaloby žalovaný provedl několik částečných úhrad dlužného úvěru, celkem částku 2000 Kč a o tuto částku vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Žalobkyně zasílala žalovanému opakované výzvy k úhradě a k dodržování smlouvy o úvěru, a to na adresu žalovaného v [obec a číslo], když zpočátku žalovaný zásilky tam přebíral, počínaje listopadem 2015 přestal zásilky zásadně vyzvedávat, a to přes to, že na této adrese vlastní spolu s manželkou rodinný dům, v němž bydlí. Co se týká námitek žalovaného ohledně výše úroku z prodlení, tak součástí smlouvy byly rovněž VPP žalobce, kde je uvedeno, že žalobkyně má nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené v úrokovém lístku platném k datu prodlení. Ke dni vzniku prodlení žalovaného činila sazba částku 30% ročně.

4. Z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žalovaného mu byl ustanoven opatrovník (usnesením, které nebylo právní moci dne [datum]) a jeho prostřednictvím žalovaný doplnil své vyjádření k žalobě tak, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi účastníky jako mezi podnikateli s uvedením místa podnikání žalovaného na adrese [adresa], [obec], avšak žalobkyně na tuto adresu žalovanému nikdy poštovní zásilky nezasílala. Ve všeobecných obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy, byla stanovena povinnost žalovaného aktualizovat adresu pro doručování písemností. Pakliže tak neučiní, je žalobkyně povinna zasílat zásilky stále na původní adresu, což nečinila. Na adrese [obec a číslo], si žalovaný přestal vyzvedávat poštu po rozvodu se svou tehdejší manželkou, na původní adrese byl k zastižení až do [datum]. Dále uvedl, že úrok z prodlení ve výši 30% ročně je sjednán v rozporu s dobrými mravy, tudíž sjednán neplatně, příp. je způsobilý pro uplatnění moderačního práva soudu podle § 577 obč. zák. Navíc má za to, že tento úrok z prodlení je ve skutečnosti smluvní pokutou, protože svou povahou slouží k utvrzení závazku. Standardní úroková sazba činila 10,5% ročně a úrok 30% ročně měl nastoupit až v případě prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku sjednaného smlouvou. Smluvní pokutu pak lze moderovat s přihlédnutím k veškerým okolnostem případu, jako např. i vadnému doručování ze strany žalobkyně. Žalovanému nebyla z uvedených důvodů řádně doručena ani předžalobní upomínka podle § 142a o.s.ř., a proto žalobkyně nemá ani právo na náhradu nákladů řízení.

5. Žalobkyně v replice k vyjádření opatrovníka uvedla, že s tvrzením žalovaného o závadách v doručování nesouhlasí. Ve smlouvě je uvedena adresa trvalého bydliště žalovaného [obec a číslo], kde si, jak sám žalovaný uvedl, od počátku poštu přebíral. V bodě 28 VOP je uvedena povinnost klientů informovat banku o jakékoliv změně komunikačních údajů. Zároveň je banka oprávněna doručovat na poslední známou adresu klienta, kterou uvedl. Výše úroku z prodlení nijak nevybočuje z přiměřených mezí, a to s ohledem na judikaturu ÚS ČR, např. I. ÚS 523/07, kde již za hranicí je možno považovat až částku ve výši 182% ročně, což je částka 6x menší, než ta, která již je nepřiměřená. Za přiměřenou lze považovat i výši úroků z prodlení 0,5- 0,6 % denně, viz např. 32 Cdo 1164/2007 či III. ÚS 1169/13. Při posuzování souladu uvedené částky s dobrými mravy je třeba přihlédnout ke kompenzační funkci částky za prodlení s úhradou dlužné částky, resp. nemožnost žalobkyně s uvedenou částkou disponovat, jakož i k okolnostem spočívajícím v tom, že žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako podnikatel profesionál vědom si smluvních podmínek (viz např. NS ČR sp. zn. 32 Cdo 1490/2019) a uvedená částka odpovídala majetkovým možnostem žalovaného. Dohodnutý úrok z prodlení nelze považovat za smluvní pokutu a není možné na něj použít obdobná pravidla jako pro její moderaci, jak plyne z dikce § 1970 obč. zák.

6. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného bylo zjištěno, že adresa sídla jeho podnikání v období od [datum] do [datum] byla [adresa žalovaného].

7. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo] s názvem„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobce platných od [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena uvedená smlouva, v níž byla uvedena adresa trvalého bydliště žalovaného [obec a číslo], [číslo], a adresa místa podnikání [ulice a číslo], [obec], [PSČ]. Žalovaný se zavázal rovněž svým podpisem dodržovat Všeobecné obchodní podmínky banky, které tvoří nedílnou součást smlouvy. Dle čl. 28 uvedených podmínek se klient zavázal banku neprodleně informovat o jakékoliv změně komunikačních údajů.

8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalující banky za období od [datum] do [datum] a z výpisu z úvěrového účtu žalovaného od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovanému vznikl dluh na úhradě postupným narůstáním debetu na účtu do žalované výše, který byl převeden dne [datum] na úvěrový účet a to ve výši 44 686,61 Kč a dne [datum] žalovaný na tento dluh uhradil částku 1 500 Kč, a tedy zbývající dlužná částka činila 42 528,88 Kč.

9. Z výzev k úhradě ze dne [datum], [datum], [datum], z upomínky před žalobou ze dne [anonymizováno] [rok] a kopií poštovních obálek, doručenek a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán a tyto zásilky mu byly zasílány na adrese [adresa žalovaného], [obec], kdy zásilky se vracely odesílateli jako nevyzvednuté, jedna z výzev byla žalovaným převzata dne [datum].

10. Z provedených důkazů byl zjištěn skutkový stav popsaný v žalobě, který žalovaný žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému kontokorentní úvěr jako fyzické osobě-podnikateli a ten se zavázal jej za podmínek stanovených v úvěrové smlouvě, sazebníku poplatků, úrokovém lístku a všeobecných produktových podmínkách splácet v pravidelných splátkách spolu s úroky a dalšími dohodnutými poplatky. Tuto svou povinnost však řádně nesplnil, proto došlo po právu k zesplatnění celého úvěru a vzniku nároku na dohodnuté sankce v případě neplnění závazku. Žalovaný nárok je proto po právu a žalobě bylo z tohoto důvodu zcela vyhověno.

13. K tvrzení žalovaného ke své obraně ve sporu: Žalovaný neprokázal, že své závazky řádně hradil. Výše dluhu vyplývá z doložených výpisů z účtu, ostatně sám žalovaný jej po podání žaloby částečně uhradil. Co se týká doručování upomínek, pak žalovaný neprokázal, že by se na adrese bydliště v době doručování zásilek žalobkyně nezdržoval, naopak, ze zpráv pošty i z veřejného živnostenského rejstříku vyplynulo, že zásilky žalobkyně adresovala na adresu jeho bydliště uvedenou v rozhodném období i jako adresu podnikání v živnostenském rejstříku. Soud se ztotožnil s tvrzením žalobce, že žalovaný měl povinnost změnu údajů týkajících se korespondenční adresy žalobkyni (bance) sdělit. Pokud mu korespondence nebyla řádně doručena, jde to pouze k jeho tíži, což se týká i předžalobní upomínky, která zakládá nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení v případě úspěchu ve sporu. Žalovaný se dostal s plněním svých povinností do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo na dohodnuté úroky z prodlení. Pokud jde o sankci za porušení povinností plynoucích ze smlouvy spočívající v úroku z prodlení, pak soud má za to, že její výše 30% ročně není v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru se soud zcela ztotožnil s procesní obranou žalobkyně, na kterou odkazuje, a to včetně citované judikatury. Především je nutné vzít v úvahu, že se jedná o obchodní vztah mezi účastníky, nikoliv spotřebitelskou smlouvu, kde platí princip ochrany tzv.„ slabší“ strany oproti profesionálovi v oboru. Při posuzování výše tedy soud především zkoumá zásady poctivé obchodního styku ve smyslu § 265 obchodního zákoníku. V této otázce soud má soud za to, že 30% ročně z dlužné částky zcela splňuje motivační funkci úroku z prodlení k plnění závazku dlužníkem a nikterak nevybočuje ze zásad uvedených v § 265 obch. zák. a nepředstavuje hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran předmětné smlouvy, tedy nijak podstatně nepřesahuje úrokovou míru v bankovním sektoru v době její sjednání obvyklou.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2210 Kč a náhradu právního zastoupení sestávající z odměny za zastupování advokátem za 4 úkony po 2820 Kč a náhrady jeho hotových výdajů za sedm úkonů po 300 Kč, kdy tři úkony z toho učinili zaměstnanci právního předchůdce žalobce plus DPH 21% v souladu s vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif ve výši celkem 18 399,80 Kč.