58 C 5/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 78 736 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 78 736 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 3. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení 17 097,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta B, , , Anonymizováno, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 7. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 78 736 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že jako spotřebitel uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o životním pojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné pojistné podmínky a doplňkové pojistné podmínky. Podle žalobkyně je předmětná smlouva smlouvou formulářového typu, a byla připravena žalovanou, aniž by žalobkyně mohla ovlivnit její jednotlivá ujednání. Pojištění zaniklo ke dni , datum, a žalovaná vyplatila žalobkyni odkupné ve výši 138 428 Kč. Žalobkyně měla za to, že předmětná pojistná smlouva obsahuje nepřiměřená a zneužívající smluvní ujednání, která byla obsažena v doplňkových pojistných podmínkách. Podle žalobkyně nelze z podkladů k pojistné smlouvě zjistit konkrétní obsah ujednání těchto podmínek, protože od žalobkyně neobdržela technické zásady, a neměla možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat a snižovala, a tím ani nemohla zjistit výši budoucího pojistného plnění. Žalobkyně měla rovněž za to, že ujednání pojistné smlouvy jsou i obsahově neurčitá, neboť neobsahují určení konkrétní výše rizikového pojistného, resp. počátečních, správních a inkasních nákladů, ani mechanismus, kterým by jejich výše měla být určena. Podle žalobkyně jsou tato ujednání neoddělitelná od zbývající části smlouvy, a smlouva je proto jako celek absolutně neplatná. Žalobkyně odkázala na judikaturu Městského soudu v Praze, jakož i Nejvyššího soudu a právní úpravu evropského práva. S ohledem na to, že žalobkyně uhradila žalované pojistné ve výši 217 164 Kč a při ukončení pojištění jí bylo vyplaceno výše uvedené odkupné, domáhala se vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi těmito částkami, tj. 78 736 Kč. Žalobkyně ohledně námitky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení uvedla, že její nárok není promlčen. Smlouva obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání, která jsou v rozporu s evropským právem, a prosazení práva na vydání bezdůvodného obohacení brání vnitrostátní právní úprava. Z tohoto důvodu nelze na posuzovaný případ aplikovat příslušnou vnitrostátní právní úpravu, a to ani ohledně promlčení, a soudy musí vycházet přímo z práva Unie. Žalobkyně dokázala na rozsudek Soudního dvoru EU C-485/19. Žalobkyně dále měla za to, že je nejprve třeba zúčtovat vzájemná plnění bez ohledu na promlčecí lhůtu a teprve následně přihlédnout k promlčení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaná jí však ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná uvedla, že pojistná smlouva zanikla ke dni , datum, na základě dohody žalobkyně a žalované v souvislosti s uzavřením nové pojistné smlouvy č. , hodnota, , a žalovaná v této souvislosti převedla odkupné ve výši 138 428 Kč na novou pojistnou smlouvu jako mimořádné pojistné. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, a uvedla, že žalobkyně měla v době uzavření smlouvy k dispozici veškeré relevantní dokumenty včetně všeobecných pojistných podmínek a doplňkových pojistných podmínek a byla s nimi seznámena, a proto z nich mohla dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy. Stejně tak měla možnost dovolat se údajné neplatnosti smlouvy a vydání údajného bezdůvodného obohacení, přesto smlouvu 17 let využívala, čerpala z ní plnění a nikdy proti ní nevznesla námitky. Žalovaná namítla promlčení i pro případ, že by soud posoudil jako absolutně neplatnou i jen část pojistné smlouvy. Podle žalované jsou promlčena veškerá plnění žalobkyně uhrazená přede dnem , datum, . Žalovaná měla za to, že pojistná smlouva je platná a určitá, a neobsahuje zneužívající ujednání. Žalobkyni musely být známy částky, které byla žalovaná oprávněna strhávat, a tedy jí musela být známa i konečná výše plnění. Stejně tak bylo žalobkyni jasné, že jí vzniká povinnost hradit rizikové pojistné a poplatky. Podle žalované nelze předem pevně stanovit výši rizikového pojistného, neboť se odvíjí se od úmrtnostních tabulek a času, a právní předpisy v době sjednání smlouvy tyto skutečnosti nepožadovaly. Pokud ve smlouvě chyběly podstatné informace, jednalo se jen o nedostatek projevu vůle spočívající v nejednoznačnosti věcného obsahu, tedy o vadu neurčitosti. Dotčená ujednání se pak týkají pojistného a nákladů spojených s pojištěním (počáteční, správní, inkasní, rizikové náklady), což tvoří hlavní předmět a cenu plnění, a proto je nelze ani podle evropské směrnice podrobovat testu nepřiměřenosti. Žalovaná rovněž namítla, že pokud by byla pojistná smlouva v některých částech neurčitá a neplatná, jednalo by se o neplatnost relativní, které se však žalobkyně nedovolala a toto její právo se promlčelo ještě před podáním žaloby. I v případě, že by dané ujednání bylo neplatné, jednalo by se o neplatnost dílčí, nikoli celé smlouvy. Žalobkyni proto podle žalované začala v okamžiku uzavření pojistné smlouvy běžet subjektivní promlčecí lhůta. Podle žalované chce naopak žalobkyně vytvořit bezúplatný vztah, ač jde o smlouvu úplatnou. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně byla každoročně informována o způsobu nakládání žalované se zaplaceným pojistným, a o konkrétní výši částek určených k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného. Od roku 2017 obsahovaly informace k pojistné smlouvě i informaci o konkrétní částce zaúčtované na rizikové pojistné, o nákladech spojených s pojistnou smlouvou a aktuální výši odkupného včetně modelového příkladu budoucího vývoje pojištění v čase. Žalovaná dále odkázala na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

3. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že uzavřely dne , datum, smlouvu o životním pojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, , jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky , Anonymizováno, (dále jen „Všeobecné pojistné podmínky“) a Doplňkové pojistné podmínky životního pojištění , Anonymizováno, (dále jen „Doplňkové pojistné podmínky“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně, a takto bylo i placeno. Předmětnou pojistnou smlouvu připravila žalovaná. Pojistná smlouva zanikla ke dni , datum, , kdy žalovaná vyplatila žalobkyni odkupné ve výši 138 428 Kč, a to převodem těchto finančních prostředků na novou smlouvu. Dále účastníce učinily nesporným, že žalované byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne , datum, , a že žalovaná žádnou další částku žalobkyni neuhradila. Soud vzal tato shodná tvrzení účastnic za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z pojistné smlouvy o životním pojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, soud dále zjistil, že smlouva byla uzavřena na pojistnou dobu 27 let. Ve smlouvě bylo sjednáno základní pojištění žalobkyně pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou 200 000 Kč (viz též životní pojistka). Současně bylo sjednáno pojištění závažných onemocnění se stejnou pojistnou částkou, a pojištění zproštění od placení pojistného sjednávané se žalovanou. Ze smlouvy dále vyplývá, že z celkového pojistného se podle doplňkových pojistných podmínek uhrazuje rizikové pojistné za další pojištění sjednané se základním pojištěním. Žalobkyně prohlásila, že jí byly před uzavřením pojistné smlouvy písemně oznámeny informace podle § 66 zákona o pojistné smlouvě, a že při uzavření smlouvy převzala Všeobecné pojistné podmínky a Doplňkové pojistné podmínky, (které byly součástí smlouvy), a že s nimi byla seznámena.

5. Z univerzální žádanky – životní pojištění ze dne , datum, je zřejmé, že následně došlo k navýšení pojistné částky na 800 000 Kč, a ke zvýšení pojistného na částku 1 000 Kč měsíčně.

6. Ze Všeobecných pojistných podmínek , Anonymizováno, (dále jen „Všeobecné pojistné podmínky“) soud zjistil, a toz článku 4.1, že výše a splatnost pojistného byla uvedena v pojistné smlouvě. Výše pojistného se určovala podle Sazebníku pojistného stanoveného žalovanou pro jednotlivé druhy a sazby pojištění zejména s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou dobu, platnou pojistnou částku v aktuálním pojistném období a na zdravotní stav žalobkyně jako pojištění k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojištění.Podle článku 8.1 platilo, že pokud bylo u pojištění za běžné pojistné zaplaceno pojistné alespoň za dva roky nebo šlo-li o pojištění za jednorázové pojistné sjednané na dobu delší než jeden rok nebo o pojištění s redukovanou pojistnou částkou nebo o pojištění se zaplaceným předplaceným pojistným, měla žalobkyně právo, aby na její žádost žalovaná pojištění zrušila s výplatou odkupného. Toto právo neplatilo u pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovenou dobu, a u pojištění, ze kterého se již vyplácí důchod, pokud v pojistné smlouvě nebylo dohodnuto jinak.Podle článku 8.2. pojištění zaniklo dnem, kdy žalovaná odkupné vyplatila v hotovosti, vystavila šek nebo dala příkaz k provedení výplaty peněžnímu ústavu.Podle článku 8.3. žalovaná stanovila výši odkupného podle pojistně technických zásad.Způsoby zániku pojištění byly uvedeny v článku 10, s tím, že podle článku 10.1, j) mohlo dojít k zániku smlouvy i vyplacením odkupného.Podle článku 26 byla žalovaná oprávněna účtovat žalobkyni poplatky za mimořádné úkony, které prováděla na její žádost, a které byly uvedeny v Přehledu poplatků. Výši poplatků určovala žalovaná, a byl obsažen v aktuálním Přehledu poplatků přístupném na obchodních místech žalované jako pojistitele. Úhrada poplatků se prováděla započtením vzájemných pohledávek. Nebylo-li započtení možno provést, byla splatná předem.

7. Z doplňkových pojistných podmínek , Anonymizováno, ( dále jen „Doplňkové pojistné podmínky“) soud zjistil, žepodle bodu 2.3 se rizikovým pojistným rozuměla úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou.Podle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozuměla aktuální hodnota pojištění a členila se na kapitálovou hodnotu tvořenou běžným pojistným a kapitálovou hodnotu tvořenou mimořádným pojistným. Kapitálová hodnota tvořená běžným pojistným se zvyšovala o zaplacené běžné pojistné a dále se zvyšovala k 1. dni každého zúčtovacího období o měsíční úrok odpovídající ročnímu úročení 2 %. Kapitálová hodnota tvořená mimořádným pojistným se zvyšovala o zaplacené mimořádné pojistné a dále se zvyšovala k 1. dni každého zúčtovacího období o měsíční úrok odpovídající ročnímu úročení ve výši uvedené v Přehledu poplatků. Kapitálová hodnota se snižovala k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné, počáteční a správní náklady a poplatky. Dále se kapitálová hodnota mohla snižovat o mimořádné výběry.Podle článku 1, bodu 1.5 byla žalobkyně oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a o rizikové pojistné za další sjednaná pojištění.Podle článku 1, bodu 1.6. stanovila žalobkyně rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a rizikové pojistné za další sjednaná pojištění podle pojistně technických zásad, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.Podle článku 1, bodu 2.1 byla žalobkyně oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad.Podle článku 1, bodu 2.2. byla žalobkyně oprávněn započítat žalované inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.Podle článku 1, bodu 6.3 se odkupné určovalo jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná žalovanou jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku pojištění.Podle článku 2, bodu 3.1 měla oprávněná osoba právo na podíl na výnosech z finančního umístění aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy (dále jen „výnosy“), za každý kalendářní rok trvání pojištění, a to za podmínky, že o jejich přiznání za příslušný kalendářní rok rozhodne představenstvo společnosti, a v rozsahu, které ve svém rozhodnutí určí představenstvo společnosti. Představenstvo společnosti učiní rozhodnutí o přiznání či ne přiznání a rozsahu podílu oprávněné osoby na výnosech za uplynulý kalendářní rok do 30.6. běžného kalendářního roku. 3.

2. Podíly na výnosech z rezerv pojistného se vyplácejí při skončení pojištění, při kterém se vyplácí kapitálová hodnota pojištění.

8. Z přehledu plateb vyplývá, že žalobkyně hradila od , datum, do , datum, pojistné vždy ve výši 500 Kč za každý měsíc a od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, pojistné vždy ve výši 1 000 Kč za každý měsíc, a od , datum, do , datum, pojistné vždy ve výši 1 101 Kč za každý měsíc s tím, že dne , datum, zaplatila 35 Kč, za , Anonymizováno, 2012 částku 500 Kč, a za , Anonymizováno, 2013 navíc 2 628 Kč. Celkem tak žalované uhradila 217 164 Kč (viz též univerzální žádanka). Mezi účastnicemi byl tento přehled plateb nesporný, a proto soud vzal tato shodná tvrzení účastnic za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

9. Z dohody ze dne , datum, o ukončení dosavadní pojistné smlouvy v souvislosti s uzavřením nové pojistné smlouvy č. , hodnota, vyplývám, že se žalobkyně a žalovaná dohodly, že ukončují závazky z dosavadní pojistné smlouvy ke dni , datum, . Současně prohlásily, že veškerá práva a povinnosti smluvních stran zanikají účinností této dohody a nahrazují se právy a povinnostmi podle této dohody. Žalovaná se zavázala převést odkupné z dosavadní pojistné smlouvy na novou pojistnou smlouvu, a to formou mimořádného pojistného. Dále bylo sjednáno, že skutečná výše odkupného bude stanovena k datu počátku pojištění podle nové pojistné smlouvy. Předpokládaná výše odkupného činila 138 428 Kč.

10. Z výročních dopisů z let 2009 až 2016 (, datum, . , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyní o vývoji jejího pojištění (o výši pojistné částky pro případ smrti, o výši zaplaceného běžného pojistného od počátku pojištění, o výši kapitálové hodnoty tvořené běžným pojistným a o celkových podílech na výnosech od počátku pojištění).

11. Z informací o pojistné smlouvě ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , vyplynulo, že žalovaná informovala žalobkyni o výši pojistného, a zároveň jí zasílala pravidelný přehled k pojistné smlouvě - informace o stavu pojistné smlouvy.

12. Z informací o stavu pojistné smlouvy k datu , datum, , k datu , Anonymizováno, , k datu , datum, , k datu , datum, . k datu , Anonymizováno, , k datu , datum, , má soud za prokázané, že žalovaná informovala žalobkyni o vývoji jejího pojištění, o výši pojistné částky pro případ smrti, kapitálové hodnoty tvořené běžnými pojištěním, podílech na výnosech, informace o pojistném na riziková krytí a nákladech uhrazených od počátků pojištění, o aktuální výši odbytného. Dopis současně obsahoval modelový příklad budoucího vývoje pojištění v čase a předpokládané výši odbytného.

13. Podle informace o vypořádání dosavadní pojistné smlouvy ze dne , datum, žalovaná sdělila žalobkyni, že převedla částku odstupného ve výši 138 428 Kč na novou pojistnou smlouvu formou mimořádného pojistného.

14. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 78 736 Kč s poukazem na neplatná ujednání předmětné pojistné smlouvy. Výzva byla žalované doručena , datum, (viz doručenka datové zprávy).

15. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o životním pojištění. Při sjednání smlouvy žalobkyně obdržela Všeobecné pojistné podmínky i Doplňkové pojistné podmínky. Z žádných zmíněných dokumentů však nevyplývá výše rizikového pojistného, ani kolik mělo být účtováno na počátečních či správních nákladech a poplatcích, jakož i inkasních nákladech, a není z nich ani zřejmé, co se rozumí pojistně technickými zásadami. Strany se dohodly na ukončení předmětné pojistné smlouvy dohodou ze dne , datum, a na výplatně odkupného. Žalobkyně za doby trvání smlouvy, tj. od , datum, do , datum, zaplatila žalované na pojistném celkem částku 217 164 Kč, a bylo jí vyplaceno odkupné ve výši 138 428 Kč převodem na novu smlouvu, kterou se žalovanou uzavřela. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 78 736 Kč dopisem ze dne , datum, , žalovaná jí ničeho dalšího nevyplatila.

17. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouva byla uzavřena dne , datum, je třeba s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“) aplikovat na posuzovaní případ ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 30. 9. 2005 (dále jen „obč. zák.“).

18. Podle ust. § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle odstavce 2 téhož ustanovení právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

20. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odstavce 2 téhož ustanovení dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odstavce 3 téhož ustanovení spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která podle písm. c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, podle písm. g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle písm. h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě.

21. Podle § 107 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

22. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

23. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) (dále jen „ZoPS“) ve znění účinném v době uzavření smlouvy do , datum, je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.Podle § 3 ZoPS se pro účely tohoto zákona rozumí podle písm. a) nahodilou skutečností skutečnost, která je možná a u které není jisté, zda v době trvání soukromého pojištění vůbec nastane, nebo není známa doba jejího vzniku, a podle písm. b) pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění.Podle ust. § 4 odst. 1 ZoPS pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odstavce 4 téhož ustanovení součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odstavce 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

24. Podle článku 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, platí, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podle odstavce 2, 1. a 2. věta téhož ustanovení ujednání podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou. Skutečnost, že některé aspekty podmínky nebo jedna konkrétní podmínka byly individuálně sjednány, nevylučuje použití tohoto článku pro zbytek smlouvy, jestliže celkové posouzení smlouvy ukazuje, že jde o předem sepsanou běžnou smlouvu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam ujednání, která mohou být považována za zneužívající.Podle této přílohy je jako nepřiměřené uvedeno mimo jiné ujednání, které stanoví závaznost smlouvy pro spotřebitele, zatímco plnění závisí jen na vůli prodávajícího, nebo bezdůvodné ponechání plateb spotřebitele při zrušení smlouvy prodávajícím, možnost jednostranného zrušení smlouvy prodávajícím bez stejného práva pro spotřebitele, případně neodvolatelný závazek spotřebitele, aby plnil podmínky, se kterými se nemohl seznámit před uzavřením smlouvyPodle článku 4 odst. 1 směrnice aniž je dotčen článek 7, posuzuje se nepřiměřenost smluvní podmínky s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází. Podle odstavce 2 téhož ustanovení posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.

25. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o životním pojištění, při jejímž sjednání žalobkyně obdržela Všeobecné i Doplňkové pojistné podmínky. Z těchto dokumentů však nevyplývá konkrétní výše rizikového pojistného za další pojištění sjednané se základním pojištěním, které se uhrazuje z celkového pojistného, ani způsob jejího určení, stejně jako výše počátečních, správních či inkasních nákladů, ani mechanismus, na jehož základě by je bylo možné stanovit. Dokumentace rovněž neobsahuje definici pojistně technických zásad, na něž odkazoval článek 8.

3. Všeobecných pojistných podmínek, a ze smlouvy ani jiných dokumentů není zřejmé, že by byly součástí smlouvy. Absence takto podstatných údajů tak způsobuje neurčitost daných ujednání ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.. Pojistná smlouva totiž musí obsahovat jasně a určitě sjednané podstatné náležitosti, a kromě ujednání o výši pojistného z ní musí být zřejmý i rozsah povinností pojistníka k úhradě jednotlivých nákladů, a konkrétní způsob jejich výpočtu tak, aby bylo pojistníkovi zřejmé, jaká bude kapitálová hodnota jeho pojištění. Tato se však měla snižovat o rizikové pojistné, počáteční a správní náklady a poplatky. protože však v předmětné pojistné smlouvě takovéto ujednání chybělo, je smlouva od počátku absolutně neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 936/2005 nebo též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023). Protože v pojistné smlouvě chyběly její podstatné náležitosti, které jsou neoddělitelným ujednáním od jejího ostatního obsahu, je pojistná smlouva absolutně neplatná jako celek.

26. Uvedené nedostatky nelze považovat za pouhou vadu, přezkoumatelnou testem přiměřenosti ve smyslu § 56 obč. zák., resp. článku 6 směrnice Rady 93/13/EHS. Tento test předpokládá existenci platně uzavřeného ujednání, jehož obsah lze posoudit z hlediska poctivosti a rovnováhy práv a povinností stran. Protože však výše uvedená ujednání nebyla ve smlouvě vůbec obsažena, nelze jejich přiměřenost podrobit soudnímu přezkumu. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku sp. zn. 33 Cdo 499/2023 výslovně zdůraznil, že „Spočívá-li důvod neplatnosti smlouvy v absenci určitého ujednání (jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran); ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.“ Soud proto dospěl k závěru, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost, nikoli však pro rozpor s právem Evropské unie, jak se domnívala žalobkyně. Nejde tedy o případ použití nepřiměřených ujednání, ale o nedostatek základní náležitosti právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.

27. Důsledkem absolutní neplatnosti předmětné pojistné smlouvy pak je, že si strany musí navzájem vrátit vše, co podle ní plnily (§ 457 obč. zák.). Žalobkyně uhradila na pojistném částku 217 164 Kč, zatímco žalovaná jí vyplatila odkupné ve výši 138 428 Kč. Rozdíl ve výši 78 736 Kč představuje plnění bez právního důvodu, a žalovaná by z tohoto titulu byla povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení.

28. Žalovaná však v řízení vznesla námitku promlčení. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky od okamžiku, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil, a nejpozději za tři roky ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Soud má za to, že žalobkyně mohla nejpozději ke dni ukončení smlouvy , datum, zjistit výši odbytného, které jí v této souvislosti bylo vyplaceno, a porovnat jej se zaplaceným pojistným. Tím se dozvěděla, že žalované vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení, a to právě na úkor žalobkyně. Žalovaná byla dále v průběhu doby trvání pojištění pravidelně informována výročními přehledy, které uváděly výši pojistného, odečteného rizikového pojistného a poplatků, tedy o stavu pojistné smlouvy a z ní vyplývajících nároků. Vědomost o rozhodných skutečnostech tedy měla žalobkyně nejpozději v okamžiku zániku smlouvy. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta jí tak uplynula dnem , datum, , žaloba však byla žalobkyní podána až , datum, , tedy po uplynutí této lhůty.

29. Totéž platí i z pohledu objektivní lhůty, neboť veškeré platby poskytnuté žalovanou před , datum, byly ke dni podání žaloby již promlčeny. Objektivní tříletá lhůta běží nezávisle na subjektivní lhůtě (§ 107 odst. 1 obč. zák.) a její uplynutí má za následek zánik vymahatelnosti práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 2 obč. zák. je totiž rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení skutečně (fakticky) vzniklo. Promlčecí lhůta začala běžet u každého provedeného plnění zvlášť, nebyl by z hlediska objektivní promlčecí lhůty promlčen nárok žalobkyně na vrácení plnění zaplacených v červenci, srpnu a září 2022, tj. celkem 3 000 Kč. Protože však objektivní a subjektivní promlčecí lhůta běží nezávisle na sobě, a právo se promlčí uplynutím kterékoliv z nich, když z výše uvedeného vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůta žalobkyni uplynula již dnem , datum, , není nárok žalobkyně důvodný.

30. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 odst. 1 obč. zák., pak nutno konstatovat, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, pokud by se jednalo o výraz zneužití tohoto práva, tedy pokud by účastník zavinil, že došlo k marnému uplynutí promlčecí doby (viz nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 643/04 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 129/2010). Tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn natolik významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1839/2000). Při zkoumání úmyslu jednoho z účastníků poškodit druhého účastníka však není možné vycházet z okolností a důvodů, z nichž je dovozován samotný vznik uplatněného nároku, ale pouze z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení uplatněna. Pro závěr o jednání žalované v rozporu s dobrými mravy je totiž podstatné její konkrétní chování, které je možné kvalifikovat jako odporující morálním zásadám společnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 129/2010). Jak shora uvedeno, o jednání žalované vykazující znaky přímého úmyslu poškodit žalobkyni by bylo možné uvažovat jen v souvislosti s okolnostmi, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by žalovaná zavinila marné uplynutí promlčecí doby, tedy, že by nějakým zavrženíhodným způsobem bránila žalobkyni uplatnit svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jak naopak z provedených důkazů vyplývá, žalobkyně měla možnost své právo uplatnit kdykoliv dříve, neboť byla o stavu pojištění pravidelně informována, a nejpozději , datum, se dozvěděla, jaké konkrétní nároky jí ze smlouvy plynou. Žalobkyni tak nic nebránilo domáhat se svých práv soudní cestou bezprostředně po vyplacení odkupného, či v subjektivní promlčecí lhůtě dvou let. Samotná skutečnost, že žalovaná má za to, že předmětná smlouva je platná, nečiní námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy.

31. Soud proto uzavřel, že žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, a její nárok není důvodný. Soud tedy nemohl nároku žalobkyně vyhovět, i když je předmětná pojistná smlouva absolutně neplatná.

32. Pokud jde o námitku žalobkyně, že soud měl nejprve provést započtení vzájemných plnění účastnic a teprve poté na daný případ aplikovat ustanovení o promlčení, pak soud dospěl k závěru, že ani tato námitka neobstojí. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 207/2022, na který odkazovala sama žalobkyně, „Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, že by bylo prokázáno, že existoval. Je-li tedy v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1750/2006, usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). Takový postup by byl v rozporu s § 6 o. s. ř., zejména se zásadou hospodárnosti řízení vyplývající z tohoto ustanovení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikované pod č. 29/1983 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).“ Z uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný uplatní námitku promlčení, soud je povinen se jí zabývat dříve, než přikročí k posouzení samotného důvodu a výše nároku. Promlčení je tzv. procesní obranou, která nevede ke zániku samotného práva, ale brání jeho soudní vymahatelnosti. V tomto smyslu je možné provést započtení jednotlivých plnění stran pouze mezi pohledávkami, které jsou způsobilé k započtení, tj. které existují a jsou vymahatelné. Pohledávka, která je sice existující, ale je již promlčená, způsobilá k započtení není. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 75/2009, z něhož vyplývá, že „Je možné, že pohledávky z bezdůvodného obohacení se promlčí dříve, než dojde k jejich splatnosti. Pokud v době uplatnění pohledávek vůči žalobci (zde současně s uplatněním námitky započtení), tedy v době jejich splatnosti, byly některé z pohledávek žalovaných promlčeny, pak je nelze započíst.“ (viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol., Občanský zákoník: Komentář ASPI, Svazek V, (§ 1721-2520). Teprve v případě, že by soud dospěl k závěru, že pohledávka promlčená není, lze se zabývat jejím zúčtováním s pohledávkami protistrany. Protože však žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení až dopisem ze dne , datum, , kdy teprve svůj nárok zesplatnila, učinila tak až v době, kdy již její nárok byl promlčen, a tedy nebyl způsobilý k započtení. Soud proto i z těchto důvodů dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný.

33. Pokud pak žalobkyně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 52/2002, je nutno konstatovat, že se v něm soud nezabýval otázkou vztahu promlčení a zohledněním vypořádání vzájemných plnění, ale pouze možností vrácení vzájemného plnění i po prohlášení konkursu.

34. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla v řízení plně úspěšná má tedy právo na plnou náhradu jejích nákladů. Žalované vznikly náklady jejího právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 4 260 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.; (převzetí a příprava žaloby, sepis vyjádření, účast na jednání), to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 2 967,30 Kč. Celkem tedy soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17 097,30 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.