63 C 13/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno pro zaplacení 46 852 406,73 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 46 852 406,73 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po změně žaloby spočívající v jejím rozšíření připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , a částečném zastavení řízení týmž rozhodnutím, jakož i částečným zastavením řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 46 852 406,73 Kč, a to z titulu náhrady újmy způsobené mu na zdraví nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci a náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci na jeho přirozeném právu.Žalobní tvrzení2. Žaloba byla odůvodněna tím, že Magistrát města , adresa, , odbor stavebního úřadu („stavební úřad“), pochybil, když při objektivně nezměněných poměrech v místě stavby velkoskladu drogerie , jméno FO, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, („stavba“), jejíž byl žalobce stavebníkem, považoval pro účely vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení bezpečnostní podmínky Stavby za splněné, zatímco v řízení o kolaudaci stavby podmiňoval vydání kolaudačního rozhodnutí splněním bezpečnostních podmínek (ve vztahu k objektům pro skladování a výrobu výbušnin). Stavební úřad se totiž nezabýval včas v rámci v rámci územního a stavebního řízení otázkou bezpečnosti stavby z hlediska jejího umístění ve vztahu k objektům pro skladování a výrobu výbušnin závodu , Anonymizováno, , společnosti , právnická osoba, . Je přitom jeho povinností mimo jiné zkoumat, zda dokumentace stavby splňuje požadavky týkající se veřejných zájmů, mezi nimi též ochrana zdraví a života). Umístění stavby tak pravomocně povolil, aby následně v kolaudačním řízení požadoval po žalobci prokázání splnění nově formulovaných bezpečnostních podmínek.

3. Obvodní báňský úřad v , Anonymizováno, ani Český báňský úřad neudělil žalobci jako stavebníkovi výjimku z předpisů stanovených k ochraně staveb v nebezpečné vzdálenosti od objektů pro skladování a výrobu výbušnin. Stavební úřad proto nevydal souhlas k užívání stavby postavené v souladu s uzemním a stavebním povolením, ačkoliv před tím vydal souhlas k jejímu předběžnému užívání. Na základě vydaného souhlasu s předběžným užíváním stavby žalobce kompletně přemístil svůj podnik do té doby provozovaný v pronajatých prostorách do stavby velkoskladu , jméno FO, . Ten kompletně a nově vybavil zařízením, nábytkem, skladovými regály, manipulační technikou, novými IT systémem a PC stanicemi, zabezpečovací technikou a zaměstnal zde zaměstnance. Žalobce celkově zprovoznil svůj podnik v nových podmínkách.

4. Před místním šetřením ve správním řízení o kolaudaci stavby Obvodní báňský úřad v , Anonymizováno, zahájil šetření o umístění stavby ve vztahu k objektům skladování a výroby výbušnin závodu , Anonymizováno, . Zjistil, že stavba je umístěna v nepovolené vzdálenosti od těchto objektů. Žalobci nebyla k jeho žádosti udělena výjimka z nedodržení stanovené dovolené vzdálenosti od objektů pro skladování a výrobu výbušnin. Nebyla mu stavebním úřadem ani prodloužena doba předběžného užívání stavby tak, aby bylo možné stávající stav, který žalobce nijak nezavinil, rozumně a legitimně vyřešit. Stavební úřad z výše uvedených důvodů rozhodl o zamítnutí návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil všemi legitimními prostředky, včetně podání žaloby na , Anonymizováno, na zdržení se ohrožování výrobou a skladováním výbušnin.

5. I přes výše uvedené bylo rozhodnutí o nevydání kolaudace potvrzeno a nabylo právní moci. Žalobce tak stavbu bez svého zavinění nemohl užívat, přišel o provozovnu svého podniku a postupně i o něj samotný. Nebyl schopen splácet závazky vůči bance a dalším věřitelům. Z náhlého nečekaného překvapivého a zároveň bezvýchodného stavu zhoršovaného frustrací žalobce z manipulací s jeho právy podle potřeby orgánů státní správy se žalobce psychicky zhroutil a byl nucen vyhledat pomoc psychiatra.

6. Od poloviny roku 1997 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti pro rychle se zhoršující závažné psychické problémy, a tato dočasná pracovní neschopnost trvala až do poloviny roku 1998. Dne 12. 6. 1998 byl žalobce v důsledku dlouhodobého závažného psychického stavu uznán plně invalidním. Žalobci je vyplácen od roku 1998 měsíčně invalidní důchod ve výši 6 070 Kč až 11 061 Kč, dnes až 13 172 Kč. Z dávek invalidního důchodu jsou žalobci exekučně strhávány srážky na splacení jeho dluhů, které v důsledku nesprávného úředního postupu nebyl žalobce schopen splatit.

7. Stát, který dluhy žalobce zapříčinil, „obstavil“ žalobci majetek a strhává mu v rozporu s dobrými mravy v exekuci srážky z jeho invalidního důchodu. A to každý měsíc cca 20 let. Žalobce se stal v důsledku nesprávného úředního postupu státu člověkem žijícím pod hranicí životního minima, utlumen léky a pod trvalým tlakem bez jakékoliv vlastní možnosti tento stav změnit jinak než rozhodnutím soudu, ke kterému se logicky upnul.

8. V příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalobce, který měl prosperující a dále se rozvíjející podnik (ale i osobní majetek) a všechny své závazky vyrovnány, přišel o svůj prosperující podnik (a nakonec i o veškerý osobní majetek), stal se dlužníkem, a nejenom on, ale i jeho rodina čelí stálému tlaku a nevybíravému jednání exekutorů narušujících nedotknutelnost obydlí a osobní svobodu žalobce a jeho rodiny.

9. Proti žalobci jako povinnému je v důsledku nezákonného postupu státu vedeno více exekucí, přičemž byl naprosto jednoznačně negativně ovlivněn tímto život žalobce i život celé jeho čtyřčlenné rodiny. Žalobce musel a stále musí trpět stovky exekučních výkonů a velké množství dalších úkonů spojených s uplatňováním práv věřitelů, jejichž pohledávky vznikly výhradně v důsledku nesprávného úředního postupu. Žalobce nemá v současné době téměř žádný majetek a majetek, který mu zůstal, je zatížen právy třetích osob, věřitelů.

10. Žalobce byl ve své podstatě zbaven svobody a svobodného rozhodování, majetku, příjmů, schopnosti pracovat, plánovat, emočně vnímat, chtít a alespoň přiměřeným způsobem důstojně existovat ve společnosti. V důsledku dlouhodobého hlubokého stresu, deprese a užívání chemických návykových léků žalobce trpí další dlouhou řadou závažných poruch, bolestí a obtíží. Žalobce je trvale v situaci, kdy se stydí za své jméno, evidenční adresu, svůj zdravotní stav i za svůj život. To vše s trvalým pocitem bezmoci, nespravedlnosti, ztráty důvěry bez možnosti nápravy. Stávající stav žalobce trvale frustruje, psychicky jej ničí a přivádí k beznaději a zoufalství, k agresivním i sebevražedným myšlenkám. Žalobce si uvědomuje, že byla zmařena jeho několikaletá náročná práce, následně celá produktivní část života, i skutečnost, že tento stav nelze odčinit.

11. S ohledem na výše uvedené žalobci vznikla v důsledku nedovoleného a závadného jednání orgánu státu mimořádně vysoká neodčinitelná újma na zdraví ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („o. z.“), v podobě nevratného závažného poškození zdraví a překážky lepší budoucnosti žalobce. Žalobce uplatňuje nárok na její náhradu ve výši 23 352 406,73 Kč, z toho:− 3 803 855 Kč za vytrpěnou bolest ztížení společenského uplatnění, duševní útrapy a trvalé následky. Náhrada je požadována od 2. pol. 1996 do 1. 1. 2022.− 63 544,73 Kč za náhradu účelně vynaložených nákladů s péčí o zdraví (nákup léků) od počátku roku 1997 až do 15. 2. 2023− 401 454 Kč za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti− 19 083 553 Kč za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do 2. 9. 202012. Kromě výše uvedeného žalobce dále nárokuje ve smyslu ustanovení § 2956 o. z. k odčinění újmy žalobce na jeho přirozeném právu chráněném ústavními principy, podle kterých „je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana“ (ČI. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) a „státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“ (ČI. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) a podle kterých, je „vlastnické právo omezitelné pouze v případě kolize s jiným základním právem nebo v případě nezbytného prosazení ústavně aprobovaného veřejného zájmu a za náhradu“ (yvz. ČI. 11 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky), a zásadami o. z., podle kterých „soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým“ a podle kterých „má každý právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti“ nemajetkovou újmu za duševní útrapy v celkové výši 23 500 000 Kč, a to s ohledem na veškeré okolnosti případu žalobce zřetele hodné, tj. zneužití moci orgánu státní správy a soudů. Výše uvedené útrapy byly vyvolány tím, že došlo výše popsaným způsobem k zásahu do žalobcova− Práva na zdraví− Vlastnického práva− Práva na důstojnost vážnost a čest− Práva na soukromíVyjádření žalované13. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce z níže popsaných důvodů neuznává, a to ani zčásti. Žalobce se již v předchozím soudním řízení proti žalované vedeném soudem pod sp. zn. , spisová značka, domáhal náhrady škody vůči žalované podle (dnes již neplatného) zvláštního předpisu, zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, v tehdy platném znění („zákon č. 58/1969 Sb.“), a nebyl v tomto řízení úspěšný. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 28. 11. 2017, č.j. , spisová značka, , byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v , Anonymizováno, , jako soudu odvolacího, ze dne 14. 5. 2019, č.j. , spisová značka, . Úspěšné nebylo ani dovolání žalobce, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2020, č.j. , spisová značka, , zamítnuto. Dle aktuálních informací byla též ústavní stížnost žalobce usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 23.6.2020, , Anonymizováno, , odmítnuta.

14. Soudy v řízení sp. zn. , spisová značka, dospěly k názoru, že žalobce svým odvoláním proti kolaudačnímu rozhodnutí zmařil možnost provedení kolaudace, a především též k názoru, že nebyl dán předpoklad příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a ukončením podnikání žalobce, s nímž žalobce začal již v polovině roku 1996, kdy začali odcházet žalobcovi zaměstnanci a začal rozprodávat zboží na skladě. Žalobce tak ve věci neunesl důkazní břemeno, kdy neprokázal, že ztratil svoje podnikání v přímém následku nezkolaudování stavby, při jejímuž zkolaudování nakonec sám brojil.

15. Žalobce nemůže být vzhledem k platné právní úpravě úspěšný ani s tímto nově vzneseným nárokem na náhradu újmy dle obecných předpisů. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu v občanském právu je naplnění těchto kritérií:− musí dojít k protiprávnímu jednání (porušení zákona, smlouvy či dobrých mravů);− je nutné, aby vznikla újma;− musí existovat příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním jednání a vzniklou újmou;− musí být přítomno zavinění škůdce (úmyslné či nedbalostní).

16. V tomto případě není přítomno protiprávní jednání ze strany žalované, což ostatně bylo konstatováno i soudy. Žalovaná svoje zaváhání z období 9. 12. 1996 až 8. 10. 1997 napravila vydáním kolaudačního rozhodnutí, jímž bylo bez návrhu žalobce stavebním úřadem povoleno užívání stavby. Proti tomuto rozhodnutí však sám žalovaný podal odvolání. Jednání žalované nemohlo mít za následek nepříznivý zdravotní stav žalobce, který tento odůvodňuje rozpadem podnikání a vznikem nepříznivé finanční situace v důsledku nesprávného úředního postupu žalované. Z důkazů provedených v řízení sp. zn. , spisová značka, vzaly soudy za prokázané, že stav podnikání žalobce nebyl uspokojivý sám o sobě a k rozkladu podnikání nedošlo v přímém důsledku nevydání rozhodnutí o kolaudaci stavby.

17. Žalobce ke vzniku újmy na jeho přirozených právech dle § 2956 o. z. nepředkládá žádné důkazy. Žalobce nikterak nesděluje, jak dospěl k výši finanční kompenzace za tvrzenou újmu, tedy k vyčíslení žalované částky.

18. Vzhledem ke skutečnosti, že dle příslušných soudů v paralelním řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nevydáním kolaudačního souhlasu a ukončením podnikání žalobce i jeho nepříznivou finanční situací, absentuje kauzální nexus dle názoru žalované analogicky též v tomto řízení. Žalobce tvrdí, že zhoršení zdravotního stavu způsobil rozpad jeho podnikání a nepříznivá finanční situace, nicméně soudy již dříve dospěly k závěru, že za rozpadem podnikání a nepříznivou finanční situací žalobce nestojí nesprávný úřední postup žalované, jelikož podnikání žalobce nebylo v dobré kondici samo o sobě. Žalovaná tedy konstatuje, že v tomto případě není naplněna podmínka příčinné souvislosti mezi jednáním a újmou.

19. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení nároků žalobce. Nároky žalobce vyplývající z tvrzené újmy na zdraví mohly být uplatněny ve tříleté lhůtě počínající běžet dnem, kdy se žalobce dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měl a mohl. Z dikce žaloby však vyplývá, že žalobcovy zdravotní problémy započaly již od poloviny roku 1997, kdy byl v dočasné pracovní neschopnosti pro rychle se zhoršující závažné psychické problémy, přičemž ode dne 12. 6. 1998 byl žalobce uznán plně invalidním. Žalobce k prokázání svých tvrzení ohledně svého zdravotního stavu předkládá znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, č. , Anonymizováno, ze dne 2. 4. 2013. Ze samotného znění žaloby je tedy zřejmé, že zdravotní problémy žalobce započaly již velmi dávno, přičemž o stavu svých zdravotních poměrů žalobce musel vědět nejpozději ke dni 2. 4. 2013, kdy byl sepsán znalecký posudek popisující jeho zdravotní stav. Žalobce podal svoji žalobu téměř osm let po vzniku předmětného znaleckého posudku, přičemž toto jednání žalobce je dle názoru žalované v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt.

20. Žalovaná vznesla též námitku promlčení domnělého nároku žalobce na náhradu újmy na jeho přirozených právech dle § 2956 o. z. ve výši 23 500 000 Kč. Počátek běhu objektivní 10leté promlčecí lhůty nastal dnem 19. 3. 1997 (konečné rozhodnutí o neprovedení kolaudace) a promlčecí lhůta tedy marně uplynula.

21. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, tu zákon umožnil nahrazovat až v roce 2006, tj. poté co v dané věci mělo k nesprávnému úřednímu postupu dojít. Neexistuje tedy ani titul, na základě nějž by bylo možné tuto újmu přiznat.Skutkový stav22. Z kopie rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. , spisová značka, , vyplývá:Žalobce postavil na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, sklad drogerie se sociální částí v souladu s pravomocným rozhodnutím Magistrátu města , adresa, o umístění stavby a stavebním povolením téhož úřadu ze dne 4. 7. 1995, které nabylo právní moci dne 24. 7. 1995. Rozhodnutím ze dne 22. 3. 1996 povolil stavební úřad předčasné užívání stavby do 30. 6. 1996.Rozhodnutím ze dne 11. 3. 1997, potvrzeným rozhodnutím Okresního úřadu v , adresa, ze dne 27. 6. 1997, však Magistrát města , adresa, zamítl návrh žalobce na vydání kolaudačního rozhodnutí (předešlé zamítavé rozhodnutí o kolaudaci ze dne 9. 12. 1996 bylo rozhodnutím okresního úřadu ze dne 25. 2. 1997 zrušeno) s odůvodněním, že nebyla dodržena bezpečná vzdálenost novostavby od objektů skladů výbušnin a objektu pro výrobu výbušnin v sousedním areálu , právnická osoba, . ve smyslu vyhlášek Českého báňského úřadu č. , Anonymizováno, Sb. a č. 99/1995 Sb. Tuto skutečnost sdělil stavebnímu úřadu dne 1. 7. 1996 (den před místním šetřením za účelem kolaudace) Obvodní báňský úřad v Příbrami, který o předchozím řízení nebyl jako dotčený orgán státní správy informován. Český báňský úřad svým rozhodnutím ze dne 21. 11. 1996 výjimku z nedodržení bezpečné vzdálenosti stavby skladu k areálu , právnická osoba, . nepovolil.Podáním ze dne 22.9.1997 a 6.10.1997 sdělil báňský úřad, že pominuly důvody, pro které nesouhlasil s kolaudací a vyslovil s ní souhlas (došlo k provedení opatření k omezení bezpečnostních pásem v závodě , Anonymizováno, a k povolení změny užívání staveb s ohledem na existenci soukromých staveb v blízkosti objektů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ).Kolaudační rozhodnutí, jímž stavební úřad ne 8. 10. 1997 bez návrhu stavebníka (žalobce) povolil užívání stavby, bylo k odvolání žalobce rozhodnutím Okresního úřadu v , adresa, ze dne 16. 1. 1998 z tohoto důvodu zrušeno. V odvolání žalobce uváděl, že stavbu nepovažuje přes provedená opatření za bezpečnou a neví, zda ji bude užívat.Uvedené skutečnosti nebyly mezi účastníky předmětem sporu a lze je dovodit též z jejich shodných tvrzení dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“).

23. Dále byly k důkazu provedeny listiny obsažené ve spise zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, v paralelně vedeném sporu se stejným skutkovým základem (viz body 24 až 28 odůvodnění tohoto rozsudku).

24. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, Masarykovy univerzity v Brně, Ekonomicko-správní fakulta, ze dne , datum, (součástí spisu zdejšího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že již v roce 1994 šla křivka pozitivního ekonomického trendu podniku žalobce dolů, v polovině roku 1996 (leden – červen 1996) šla křivka do mínusového výsledku hospodaření a výsledek hospodaření nebyl příznivý, v letech 1993–1995 dosáhl žalobce daňové ztráty, v roce 1996 sice dosáhl přebytku příjmů nad výdaji, avšak za cenu odprodeje všech zásob a inkasa pohledávek. Tyto závěry znalecký ústav formuloval na základě účetní dokumentace podniku, jak ji žalobce znalcům poskytl s tím, že se jedná o kompletní dokumentaci, kterou má k dispozici. K požadavku znalců na její doplnění žalobce uvedl: „Doklady jiné, než již předané, nemám.“ (viz bod 3 záznamu z jednání ze dne 18. 3. 2005 (příloha č. 1 znaleckého posudku)).

25. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, zpracovaného společností , právnická osoba, dne 12. 12. 2016 (součástí spisu zdejšího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že tento byl založen na následujících zdrojích:− Žádost o poskytnutí podnikatelského úvěru mezi , jméno FO, a , právnická osoba, . ze dne 30. 8. 1995− Smlouva o úvěru mezi , jméno FO, a , právnická osoba, . ze dne 10. 1. 1996− Smlouva o poskytnutí programové podpory č. , hodnota, mezi , jméno FO, a , Anonymizováno, . ze dne 23. 9. 1996− Přiznání k dani z přijmu , jméno FO, - , jméno FO, za rok 1996− Znalecký posudek č. , Anonymizováno, ze dne 16. 5. 2005 na posouzení náhrady škody žalobci , jméno FO, , , adresa, , zpracovaný Masarykovou univerzitou v Brně, Ekonomicko- správní fakultou− Vyjádření k dotazům a námitkám žalobce k závěrům znaleckého posudku č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , zpracovaného Masarykovou univerzitou v Brně, Ekonomicko-správní fakultou− Znalecký posudek , Anonymizováno, ze dne 25. 2. 2008 na posouzení výše náhrady škody , jméno FO, , zpracovaný společností , právnická osoba, .− Znalecký posudek č, , Anonymizováno, ze dne 30.12.1998 na návrh tržní hodnoty nemovitosti čp. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , zpracovaný , tituly před jménem, , právnická osoba− Znalecký posudek č. , Anonymizováno, ze dne 30. 12. 1998 na návrh tržní hodnoty podniku - , jméno FO, , zpracovaný , tituly před jménem, , právnická osoba− Účetní závěrka jednoduchého účetnictví osob - Výkaz o majetku a závazcích - podniku , jméno FO, k 30. 6. 1996 ze dne 24. 9. 1996− Znalecký posudek č. , Anonymizováno, ze dne 30. 12. 1998 na posouzení nutnosti a výše výdajů spojených se změnou sídla firmy a jejich dopadu na ekonomický vývoj firmy , jméno FO, zpracovaný , tituly před jménem, , právnická osoba− Smlouva o kontokorentním úvěru mezi , jméno FO, a , právnická osoba, . ze dne 3. 10. 1996Pro účely posouzení solventnosti podniku , Jméno žalobce, - , jméno FO, k 30. 6. 1996 zpracovatelé posudku použili testy solventnosti jako standardní nástroj pro posuzování úpadku dlužníka. V souladu s obvyklou praxi aplikovali test cash flow, který posuzuje úpadek ve formě platební neschopnosti, a bilanční test, který posuzuje úpadek ve formě prodlužení.Při použití testu cash flow pro účely posouzení solventnosti podniku , Jméno žalobce, - , jméno FO, k 30. 6. 1996 za hypotetické podmínky, že k tomuto datu bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, dospěli k závěru, že ve sledovaném období by předmětný podnik generoval peněžní toky v takové výši, že není indikace jeho platební neschopnosti.Při použití bilančního testu pro účely posouzení solventnosti podniku , Jméno žalobce, - , jméno FO, k 30. 6. 1996 za hypotetické podmínky, že k tomuto datu bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, dospěli k závěru, že k danému datu činila tržní hodnota aktiv předmětného podniku 33,8 mil. Kč a tržní hodnota jeho cizích zdrojů 22,4 mil. Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že tržní hodnota aktiv je vyšší než tržní hodnota cizích zdrojů, neindikuje provedený test předlužení předmětného podniku.Vzhledem ke skutečnosti, že ani jeden z provedených testů neindikoval k 30. 6. 1996 nesolventnost, lze závěry provedených testů interpretovat tak, že podnik , Jméno žalobce, k 30. 6. 1996 by za hypotetické podmínky, že k tomuto datu bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, byl solventní.Při použití testu cash flow pro účely posouzení solventnosti podniku , Jméno žalobce, k 30. 6. 1996 se znalostí faktu, že kolaudace byla zamítnuta, dospěli k závěru, že na konci roku 1996 by předmětný podnik nebyl schopen splácet své splatné závazky a tedy provedený test indikuje úpadek ve formě platební neschopnosti.Při použití bilančního testu pro účely posouzení solventnosti podniku , Jméno žalobce, k 30. 6. 1996 se znalostí faktu, že kolaudace byla zamítnuta, dospěli k závěru, že k danému datu činila tržní hodnota aktiv předmětného podniku 22,2 mil. Kč a tržní hodnota jeho cizích zdrojů 22,4 mil. Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že tržní hodnota aktiv je menší než tržní hodnota cizích zdrojů, indikuje provedený test úpadek ve formě předlužení.Vzhledem ke skutečnosti, že oba provedené testy indikovaly k 30. 6. 1996 nesolventnost, lze závěry provedených testů interpretovat tak, že podnik , jméno FO, k 30. 6. 1996 se znalostí faktu, že kolaudace byla zamítnuta, byl nesolventní.

26. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, zpracovaného dne 30. 12. 1998 , tituly před jménem, , právnická osoba, vyplývá, že tržní hodnota firmy z , adresa, , Jméno žalobce, , jméno FO, stanovená metodou střední hodnoty byla ke dni 30. 6. 1996 23,200 mil. Kč. Pokud jde o účetní dokumentaci podniku žalobce, znalec ve svém posudku uvádí toliko závěrku jednoduchého účetnictví žalobce ke dni 31. 3. 1996 (příloha č. , hodnota, . znaleckého posudku).

27. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, zpracovaného dne 21. 1. 1999 , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že firma , Jméno žalobce, , IČO , IČO, , měla při dodržení podnikatelského záměru předpoklad pro dosažení kladného hospodářského výsledku, a to minimálně na úrovni roku 1996. Za předpokladu zkolaudování nových provozních prostor a vložení dalších finančních prostředků získaných z prodeje pozemků (i za cenu nižší, tj. cca 800 Kč/m2, což znamená přínos cca 6 mil. Kč), které jsou dosud ve vlastnictví objednatele, měla firma velmi dobré podmínky pro rozvoj podnikatelské činnosti, a to:− snížením úvěrového zatížení o 4,435 mil. Kč, tedy snížení výdajů na úroky (dalšími aspekty jsou příspěvky z fondu PHARE, zahrnutí úroků z investičního úvěru přímo do výdajů)− zvýšením a rozšířením sortimentu zásob zboží o cca 1,5 -2 mil. Kč, což může znamenat zvýšení obratu měsíčně o 2,5 - 3 mil. Kč a to při průměrné obchodní přirážce 9 – 13 % znamená měsíčně 287 - 345 tis. Kč, tedy za rok zisk cca 3,44 - 4,14 mil. Kč− tradicí na trhu a zejména registrací ochranné známky obchodního jména , jméno FO, (ocenění znaleckým posudkem na 6 250 600 Kč)− pevnými dodavatelsko-odběratelskými vztahy s výhodnými podmínkami u největších z nich (splatnost, skonta, rabaty)Výdaje a ztráty příjmů, ke kterým by v důsledku změny sídla firmy nepochybně došlo, by v dalším a poměrně krátkém období nepochybně vedly ke snížení likvidity, zhoršení platební schopnosti firmy, růstu zadluženosti, snižování obratů a zisků, tedy celkově k výraznému oslabení činnosti a ekonomických základů firmy. Je tedy naprosto zřejmé, že otázka přemístění sídla firmy, zejména skladů a potřebného administrativního zázemí by se neobešlo bez vysokých finančních výdajů a ztrát na příjmech z velkoobchodní činnosti. Jejich výše jednoznačně a příčinně souvisí se značným zhoršením ekonomické situace firmy, která by v dalším důsledku vedla k takovému oslabení a snížení likvidity (a dalším souvisejícím jevům výše uvedeným). Tuto situaci by bez dalších finančních zdrojů firma nebyla schopna úspěšně řešit a měla by pro ni nevratné následky.Znalec uvedené závěry učinil zejména z podkladů jemu poskytnutých a předložených objednatelem - daňová přiznání, smlouvy s dodavateli, znalecké posudky apod. (viz str. 3 dole znaleckého posudku).

28. Z kopie smlouvy o kontokorentním úvěru reg. č. , Anonymizováno, , ze dne 3.10.1996, s dodatkem, že žalobci bylo na základě poskytnutí kontokorentního úvěru umožněno čerpat od 3. 10. 1996 do 30. 9. 1997 kontokorent ve výši 7 750 000 Kč.

29. Ze znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, dne 2. 4. 2013 vyplývá, že existuje přímá souvislost mezi událostmi probíhajícími v souvislosti s jeho podnikatelskou činností od července 1996 a objevením se psychických obtíží, které vyústily v následnou psychiatrickou léčbu při nejprve diagnostikované poruše přizpůsobení. Posléze byla diagnostikována depresivní porucha, která na prvně uvedenou navazuje a z této se i vyvíjí, představuje ale kvalitativně i kvantitativně závažnější a trvalejší poruchu duševní. Uvedená depresivní porucha byla již v době zpracování znaleckého posudku chronifikovaná (to znamená trvající s nevýznamnými výkyvy po více než třináct let). Žalobce soustavně devastuje, omezuje a stigmatizuje, a to ve všech standardních funkčních rolích a funkcích (pracovní/profesní, osobnostní, sociální, interpersonální, tělesné).Soud se místo výslechu znalce spokojil s předloženým písemným posudkem dle § 127 odst. 1 in fine o. s. ř., neboť žádný z účastníků jeho závěry nijak nezpochybňoval a výslech znalce nepožadoval.

30. Výše uvedené důkazy již byly předmětem hodnocení odvolacím soudem ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, . Tento k nim mimo jiné uvedl, že „považuje za jediný relevantní znalecký posudek v řízení provedený, a to znalecký posudek znaleckého ústavu Masarykovy univerzity v Brně, neboť ten jediný byl vypracován na základě velkého souboru účetních a jiných dokladů žalobcova podniku, nikoli pouze na základě podnikatelského záměru vypracovaného žalobcem či na základě kusých informací předaných žalobcem ostatním znalcům. V této věci není důvodu, aby z odborných závěrů učiněných znaleckým ústavem soud nevycházel, neboť jde právě o odborné závěry, kde kvalifikací k nim disponuje znalecký ústav, nikoli soud, přičemž tyto závěry jsou podloženy náležitým předchozím znaleckým zkoumáním a jsou s ním v logickém souladu.“ (bod 16 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. , spisová značka, ). S těmito závěry se zdejší soud plně ztotožňuje. Lze tak učinit následující závěr o skutkovém stavu:Žalobce se jakožto podnikatel zabýval velkoobchodem , Anonymizováno, zbožím. V rámci této činnosti postavil na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, sklad , Anonymizováno, se sociální částí v souladu s pravomocným rozhodnutím Magistrátu města , adresa, o umístění stavby a stavebním povolením téhož úřadu ze dne 4. 7. 1995, které nabylo právní moci dne 24. 7. 1995. Rozhodnutím ze dne 22. 3. 1996 povolil stavební úřad předčasné užívání stavby do 30. 6. 1996. Rozhodnutím ze dne 11. 3. 1997, potvrzeným rozhodnutím Okresního úřadu v , adresa, ze dne 27. 6. 1997, však Magistrát města , adresa, zamítl návrh žalobce na vydání kolaudačního rozhodnutí (předešlé zamítavé rozhodnutí o kolaudaci ze dne 9. 12. 1996 bylo rozhodnutím okresního úřadu ze dne 25. 2. 1997 zrušeno) s odůvodněním, že nebyla dodržena bezpečná vzdálenost novostavby od objektů skladů výbušnin a objektu pro výrobu výbušnin v sousedním areálu , právnická osoba, . ve smyslu vyhlášek Českého báňského úřadu č. 102/1994 Sb. a č. 99/1995 Sb. Tuto skutečnost sdělil stavebnímu úřadu dne 1. 7. 1996 (den před místním šetřením za účelem kolaudace) Obvodní báňský úřad v , Anonymizováno, , který o předchozím řízení nebyl jako dotčený orgán státní správy informován. Český báňský úřad svým rozhodnutím ze dne 21. 11. 1996 výjimku z nedodržení bezpečné vzdálenosti stavby skladu k areálu , právnická osoba, . nepovolil. Podáním ze dne 22.9.1997 a 6.10.1997 sdělil báňský úřad, že pominuly důvody, pro které nesouhlasil s kolaudací a vyslovil s ní souhlas (došlo k provedení opatření k omezení bezpečnostních pásem v závodě , Anonymizováno, a k povolení změny užívání staveb s ohledem na existenci soukromých staveb v blízkosti objektů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Kolaudační rozhodnutí, jímž stavební úřad dne 8. 10. 1997 bez návrhu stavebníka (žalobce) povolil užívání stavby, bylo k odvolání žalobce rozhodnutím Okresního úřadu v , adresa, ze dne 16. 1. 1998 z tohoto důvodu zrušeno. V odvolání žalobce uváděl, že stavbu nepovažuje přes provedená opatření za bezpečnou a neví, zda ji bude užívat.Žalobcovo podnikání se nevyvíjelo pozitivně již před výše uvedenými událostmi. V roce 1994 šla křivka pozitivního ekonomického trendu podniku žalobce dolů, v polovině roku 1996 (leden – červen 1996) šla křivka do mínusového výsledku hospodaření a výsledek hospodaření nebyl příznivý, v letech 1993–1995 dosáhl žalobce daňové ztráty, v roce 1996 sice dosáhl přebytku příjmů nad výdaji, avšak za cenu odprodeje všech zásob a inkasa pohledávek. Žalobce měl nicméně v době výše uvedených událostí týkajících se kolaudace jím vybudovaného skladu k dispozici kontokorentní úvěru ve výši 7 750 000 Kč, který mohl čerpat od 3. 10. 1996 do 30. 9. 1997.V důsledku dalšího podnikatelského neúspěchu u žalobce nejprve propukla porucha přizpůsobení, která posléze přešla v depresivní poruchu. Ta je přinejmenším od roku 2 000 chronifikovaná, tj. trvá s nevýznamnými výkyvy.

31. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.Vlastní hodnocení32. Dobu, kdy docházelo k relevantním skutečnostem, z nichž je dovozován základ žalobcem uplatňovaných nároků odděluje od žaloby téměř 25 let. Je proto namístě vypořádat se nejprve s argumentací žalované týkající se proměn právní úpravy nemajetkové újmy v čase, resp. absence právního základu žalobcových nároků v rozhodném období. Je pravdou, že náhrada nemajetkové újmy byla zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), („z. o. š.“) upravena až na základě novely provedené zákonem č. 160/2006 Sb., a to s účinností od 27. 4. 2006. Do té doby relevantní právní úprava prakticky absentovala. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , spisová značka, , k tomuto uvádí: „Odpovědnost státu za újmu vzniklou v době před účinností zák. č. 160/2006 Sb. lze odškodnit toliko přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb., v případě nezákonného omezení osobní svobody nebo v případě újmy způsobené v uvedené době trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, v režimu ochrany osobnosti. V jiných případech nemajetkových újem vzniklých před 27. 4. 2006 nelze odpovědnost státu pro absenci právního základu dovodit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 125/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“.

33. Žalobce situuje veškeré relevantní skutečnosti, z nichž by měla být dovozována odpovědnost státu za jemu vzniklou újmu, do 2. poloviny 90. let minulého století. Právě tehdy došlo ke kolapsu jeho podnikání, v důsledku nějž nebyl dále schopen splácet své závazky. To pak bezprostředně vedlo k tomu, že jednak utrpěl jeho zdravotní stav. Žalobce má od té doby (dnes již chronické) psychické problémy a je pod trvalou medikací. Žalobcova plná invalidita z těchto důvodů trvá již od roku 1998. Nejpozději roku 1999 byl žalobce diagnostikován, jako pacient trpící periodickou depresivní poruchou (F33). Stejně tak jeho společenský status utrpěl bezprostředně po událostech poloviny roku 1996. Žalobce je od té doby v neřešitelné finanční situaci pronásledován exekutory a rozpadla se mu rodina. Všechny výše uvedené skutečnosti, z nichž žalobce dovozuje jím tvrzenou nemajetkovou újmu, zjevně nastaly právě ve 2. polovině 90. let minulého století.

34. Lze tak shrnout, že žalobcem uplatňovaná nemajetková újma měla dle žalobcových tvrzení vzniknout v době, kdy náš právní řád její kompenzaci neumožňoval, resp. nebylo možné dovozovat odpovědnost státu za ni s ohledem na absenci právního základu. Tento nedostatek přitom nelze překlenout ani přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak předpokládá výše uvedená judikatura. Již z těchto důvodů je tak zřejmé, že nelze vyhovět těmto nárokům žalobce:− 3 803 855 Kč za vytrpěnou bolest ztížení společenského uplatnění, duševní útrapy a trvalé následky,− 23 500 000 Kč za nemajetkovou újmu na přirozených právech žalobce dle § 2956 o. z.

35. Žalovaná dále uplatnila námitku promlčení. S ohledem na zásadu procesní ekonomie je tak namístě se před zkoumáním opodstatněnosti uplatňovaných nároků na náhradu materiální škody věnovat této otázce.

36. Uvedená škoda je uplatňována z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že stavební úřad pro účely vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení považoval z bezpečnostního hlediska vzdálenost stavby žalobce od nebezpečných objektů (objekty pro skladování a výrobu výbušnin závodu , Anonymizováno, ) za vyhovující, zatímco vydání kolaudačního rozhodnutí při objektivně nezměněných poměrech v místě stavby podmiňoval splněním bezpečnostních podmínek. Tento nesprávný úřední postup byl již konstatován Nejvyšším soudem v paralelně vedeném sporu žalobce u zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. , spisová značka, ).

37. Dle § 36 z. o. š. je rozhodujícím kritériem z hlediska časové působnosti uvedené normy v případě nesprávného úředního postupu okamžik vzniku škody. Předmětná materiální škoda, která měla vzniknout po účinnosti z. o. š., tj. počínaje 15. 5. 1998, se tak řídí tímto předpisem. Na dříve vzniklou škodu se aplikuje předchozí právní úprava obsažená v zákoně č. 58/1969 Sb. Oba předpisy nicméně upravují promlčení nároku na náhradu škody obdobným způsobem, tj. stanoví 3letou subjektivní promlčecí lhůtu (§ 22 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. a § 32 odst. 1 z. o. š.). Objektivní 10letá promlčecí lhůta se v případě škody na zdraví neuplatní (§ 22 odst. 2 zákona č. 58/1969 Sb. a § 32 odst. 2 z. o. š.).

38. S ohledem na povahu škody (náklady léčení a ztráta na výdělku v důsledku psychiatrického onemocnění žalobce) je zřejmé, že si jí žalobce musel být vědom průběžně, jak vznikla. V tomto ohledu zjevně nedocházelo k prodlevám. Žalobce od samého počátku věděl, že se léči kvůli svým psychickým problémům, které od počátku připisoval postupům stavebního úřadu a jejich důsledkům pro jeho podnikání. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. , spisová značka, , bylo navíc přímo ve věci žalobce postaveno najisto, že se stavební úřad skutečně dopustil nesprávného úředního postupu. Je tak zřejmé, že žalobcem uplatňované nároky na náhradu materiální škody starší 3 let v době podání žaloby by musely být promlčeny, i kdyby jinak byly dány.

39. Toto se týká celého nároku na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Ta dle tvrzení žalobce trvala od poloviny roku 1997 do poloviny roku 1998 a žalobce ji vyčísluje celkem na 401 454 Kč (viz č. l. 194 soudního spisu). Z nároku na náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není promlčeno pouze období posledních tří let z celkového období od 12. 6. 1998 do 2. 9. 2020, tj. pouze částka 3 567 320 Kč (součet částek za roky 2018, 2019 a 1-8/2020 a 1/3 částky za rok 2017 dle tabulkového přehledu ušlého výdělku přiloženého žalobcem k jeho podání ze dne 15. 3. 2023 (č. l. 193)) z celkové požadovaných 19 083 553 Kč. Náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví žalobce je požadována za období od počátku roku 1997 až do 15. 2. 2023. Z tohoto období není promlčena pouze část počínaje dnem 2. 9. 2017 (3 roky před podáním žaloby). Náklady v celkové výši 38 395,73 Kč vzniklé žalobci v předcházejícím období dle tabulkového přehledu účtů za léky přiloženého žalobcem k jeho podání ze dne 15. 3. 2023 (č. l. 193) jsou již promlčeny.

40. Žalobě ovšem především není možné vyhovět jako celku s ohledem na nedostatek příčinné souvislosti mezi uplatňovanou újmou a předmětným nesprávným úředním postupem, jak byl konstatován rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry se týkají adresně nyní řešeného skutkového stavu (viz bod 36 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobce uplatňuje předmětné nároky s tím, že tyto mají být důsledkem událostí, které postihly jeho podnikání v návaznosti na předmětný nesprávný úřední postup stavebního úřadu. Otázkou příčinné souvislosti mezi ním a podnikatelským neúspěchem žalobce se již zevrubně zabývaly soudy v paralelně vedené věci , spisová značka, vycházející ze stejného skutkového základu. Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 14. 5. 2019, č. j. , spisová značka, , k tomuto uvádí:„I pokud by bylo v řízení prokázáno, že v době nesprávného úředního postupu byl podnik žalobce (dle jeho tvrzení) „velmi prosperujícím podnikem“, stěží by mohlo dojít (došlo) k jeho zániku tím, že v létě roku 1996 podmiňoval stavební úřad vydání stavebního rozhodnutí kladným stanoviskem báňského úřadu (které bylo následně po provedení organizačních opatření v podniku , Anonymizováno, vydáno v říjnu 1997). Pokud by podnik žalobce byl v takové kondici, jak žalobce v řízení tvrdil, nemohlo by mít prodlení s vydáním kolaudačního rozhodnutí natolik fatální důsledky pro podnikání žalobce.Pokud jde o vydání kladného kolaudačního rozhodnutí z 8.10.1997, které bylo k odvolání žalobce zrušeno jako nezákonné, neboť nebylo vydáno k žádosti stavebníka, ale z důvodu, že se stavební úřad snažil napravit své předchozí pochybení, lze poznamenat, že pro posouzení dané věci je rozhodující pouze zjištění, že žalobce již nechtěl docílit vydání kolaudačního rozhodnutí a stavbu k účelům jím vybudovanému užívat, neboť ukončil podnikání s „prosperujícím podnikem“.Pokud by žalobcova firma byla v takové kondici, kterou se snažil prokázat v průběhu řízení, nic by mu nebránilo přemístit své podnikatelské aktivity do jiného velkoskladu či se vrátit do původního skladu v areálu závodu Expolsia a požadovat po státu (důvodně) náhradu škody za takto vzniklé náklady či ztráty apod. Jeho námitky v průběhu řízení, že na přestěhování skladu neměl finanční prostředky, je lichá, neboť v té době čerpal v říjnu 1996 kontokorentní úvěr ve výši 7 500 000 Kč.“41. S těmito závěry se zdejší soud plně ztotožňuje i v nyní projednávané věci a neshledává jakýkoli důvod s nimi jakkoli polemizovat. Naopak vztah příčinné souvislosti je u nyní projednávaných nároků dán tím méně, že žalobcem uplatňované újmy na rozdíl od věci , spisová značka, nevyplývají přímo z podnikatelského neúspěchu žalobce, ale mohou být až jeho sekundárním důsledkem zprostředkovaným rozvojem psychického onemocnění, resp. celkově neutěšené sociální situace žalobce, které tento podnikatelský neúspěch vyvolal. Jinými slovy, jestliže není dána příčinná souvislost mezi přímým poškozením podniku žalobce (věc , spisová značka, ) a nesprávným úředním postupem stavebního úřadu, tím méně může být tento v příčinné souvislosti k širším sekundárním újmám generovaným nikoli samotným poškozením žalobcova podniku, ale až následným poškozením jeho zdravotního stavu a společenského statusu.

42. S ohledem na výše uvedené soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 000 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 000 Kč představující 300 Kč za každý z deseti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne 21. 5. 2021, příprava na jednání soudu dne 14. 3. 2022 a účast na něm, vyjádření ze dne 13. 4. 2022, příprava na jednání soudu dne 12. 1. 2023 a účast na něm, příprava na jednání soudu dne 8. 6. 2023 a účast na něm, příprava na jednání soudu dne 25. 3. 2024 a účast na něm).