63 C 137/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 494 650 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 494 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 494 650 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 58 063 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Právní zástupce žalované je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 8 616,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 494 650 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 1. 3. 1999 žalobce jako pronajímatel uzavřel se [právnická osoba] [obec] u [právnická osoba], [IČO] jako nájemcem smlouvu o nájmu pozemků („ Nájemní smlouva“) v katastrálním území Dobřejovice, mj. i pozemku parc. [číslo] („ Pozemek“). V článku II. Nájemní smlouvy byla sjednána výpovědní lhůta 10 let. V článku III. Nájemní smlouvy bylo dohodnuto, že pronajímatel může mimořádně smlouvu vypovědět písemnou výpovědí k 1. 10. s roční výpovědní lhůtou v případě, že pozemek bude určen k zástavbě.

2. Dne 14. 1. 2015 žalobce s žalovanou dohodu o zprostředkování a poskytování služeb. Předmětem dohody byl závazek žalované vykonávat činnosti, na jejichž základě vznikne klientovi příležitost uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem bude Pozemek. Žalobce uzavřením dohody zmocnil žalovanou, aby se zájemcem o pozemek uzavřela rezervační smlouvu a převzala od něho zálohu na zaplacení kupní ceny. Dále bylo sjednáno právo žalované na provizi v případě, že zprostředkovatel opatří žalobci příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Za zaplacení provize se považuje i započtení částky odpovídající provizi oproti záloze na zaplacení kupní ceny složené zájemcem dle smlouvy o rezervaci. V dohodě o zprostředkování a poskytování služeb se žalovaná vedle hlavního závazku zavázala mj. i k vyhotovení návrhu smlouvy o převodu.

3. Téhož dne žalobce s žalovanou uzavřeli dodatek [číslo] k dohodě o zprostředkování a poskytování služeb, v němž je sjednáno, že„ v případě podpisu kupní smlouvy prodávající zajistí kupujícímu do třiceti dnů po zápisu pozemku do katastru nemovitostí výpověď dohody o využívání pozemku pro zemědělské využití příslušnému agropodniku“.

4. Dne 29. 1. 2015 žalovaná jako zprostředkovatel uzavřela se společností [právnická osoba], IČO: [číslo] jako zájemcem dohodu o zprostředkování koupě nemovitosti a poskytování služeb. Předmětem dohody byl závazek žalované obstarat zájemci příležitost uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem bude Pozemek. Zájemce se zavázal složit blokační úhradu 500 000 Kč. Dne 31. 3. 2015 žalovaná uzavřela s Ing. [jméno] [příjmení] jako zájemcem dohodu o zprostředkování koupě nemovitosti a poskytování služeb, která nahradila předchozí dohodu uzavřenou se společností [právnická osoba] Bylo ujednáno, že se rezervační záloha ve výši 500 000 Kč složená na základě předchozí smlouvy stává rezervační zálohou dle této dohody.

5. Dne 1. 4. 2015 byla ohledně Pozemku uzavřena kupní smlouva mezi žalobcem jakožto prodávajícím a Ing. [jméno] [příjmení] jakožto kupujícím („ Kupní smlouva“). Kupní smlouva byla vypracována žalovanou, která též vystupovala jako její vedlejší účastník - zprostředkovatel. V článku III. Kupní smlouvy byla sjednána kupní cena 9 893 000 Kč. Dle bodu 2.1 Kupní smlouvy je záloha 500 000 Kč složená kupujícím na účet žalované součástí kupní ceny. Smluvní strany se dále dohodly, že částka 494 650 Kč z již složené zálohy na kupní cenu se podpisem Kupní smlouvy započítává na úhradu zprostředkovatelské provize žalované.

6. Dne 16. 4. 2015 byl podán u Katastrálního pracoviště Praha – východ návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch Ing. [jméno] [příjmení] dle Kupní smlouvy. Dopisem ze dne 5. 5. 2015 kupující odstoupil od Kupní smlouvy z důvodu nepravdivého prohlášení prodávajícího v Kupní smlouvě. Zjistil totiž, že Pozemek je zatížen Nájemní smlouvou. Současně vzal zpět návrh na vklad svého vlastnického práva k Pozemku. Žalobce dopisem ze dne 17. 5. 2015 se zpětvzetím návrhu souhlasil. Na to Katastrální pracoviště Praha – východ rozhodlo usnesením ze dne 19. 5. 2015, čj. V [číslo] 2015 [číslo], o zastavení řízení.

7. Žalovaná je autorem návrhu Kupní smlouvy, který byl bez dalšího akceptován jak smluvními stranami, tak i žalovanou jako vedlejším účastníkem. Žalovaná během kontraktačního procesu, od samého počátku věděla, že Pozemek je zatížen Nájemní smlouvou, ale tuto skutečnost nepromítla do textu kupní smlouvy. Žalobce jako spotřebitel důvěřoval žalované, že návrh Kupní smlouvy bude v souladu se skutečnostmi a informacemi, které žalované sdělil.

8. V době odstoupení Ing. [příjmení] od Kupní smlouvy nikdo neoperoval s pozemkovými úpravami, na základě nichž předmětný pacht jakožto právní vada Pozemku zanikl. Nenapadlo to ani žalobce ani žalovanou. [příjmení] [příjmení] [jméno] u [právnická osoba], jakožto nájemce Pozemku souhlasila s jeho vyklizením v roce 2020, a to na základě argumentace žalobce, že pacht jako takový zanikl na základě daných pozemkových úprav v roce 2011. Bylo nicméně sporné, zda nedocházelo k jeho konkludentnímu uzavírání následným užíváním těchto pozemků ze strany [příjmení] [jméno] u [právnická osoba] a placením pachtovného. Daná situace byla narovnána dohodou, na základě níž [příjmení] [jméno] u [právnická osoba] Pozemek opustilo v roce 2020. V roce 2018, resp. v roce 2015, kdy byla uzavírána Kupní smlouva s Ing. [příjmení], předmětný pacht reálně existoval.

9. Žalobce se o povinnosti vydat ochuzenému Ing. [jméno] [příjmení] bezdůvodné obohacení ve výši 494 650 Kč dozvěděl až doručením výzvy Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 3. 2018. Za použití § 573 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění („o. z.“) lze předpokládat, že předmětnou výzvu žalobce obdržel dne 19. 3. 2018. Právo na náhradu škody tak mohlo být uplatněno poprvé dne 20. 3. 2018. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta skončí dnem 20. 3. 2021. Objektivní desetiletá promlčecí lhůta skončí dnem 12. 5. 2025. Žalobce byl v dobré víře, že žalovaná vrátí Ing. [příjmení] blokační úhradu 500 000 Kč. Tato dobrá víra byla potvrzena i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 8. 2016, čj. [číslo jednací], který vyhověl žalobě Ing. [jméno] [příjmení] proti žalované o zaplacení částky 494 650 Kč.

10. Jestliže platí zásada iura novit curia, nelze u žalobce jako spotřebitele a osoby neznalé práva dovodit, že se dnem 11. 5. 2015 dozvěděl o okolnostech podstatných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo se o nich dozvědět měl a mohl. Tedy, že doručením odstoupení kupujícího od Kupní smlouvy mohl žalobce hypoteticky dovodit svoji povinnost vrátit Ing. [jméno] [příjmení] částku 494 650 Kč a současně mohl získat vědomost o odpovědnosti žalované společnosti za škodu v téže výši. K tomuto složitému skutkovému i právnímu hodnocení dospěl teprve Nejvyšší soud ČR, který řešil dovolání Ing. [jméno] [příjmení] proti rozsudku Městského soudu v Praze. Námitku promlčení lze odmítnout z důvodů pozice žalobce jako spotřebitele a slabší smluvní strany, nebo z důvodů zakotvených v § 5 odst. 1 o. z., § 6 odst. 1, odst. 2 o. z., § 8 o. z., anebo z důvodu porušení dobrých mravů. Žalovaná sice žalobci zprostředkovala uzavření Kupní smlouvy, ale současně jednala nepoctivě a nečestně, když zanedbala svou smluvní povinnost i zákonnou povinnost řádně informovat zájemce o koupi nemovitosti i řádně vyhotovit návrh smlouvy o převodu. Protiprávní stav tak nejen vyvolala, ale měla nad ním i kontrolu. Z protiprávního činu nesmí nikdo těžit.

11. Není postaveno najisto, že Obvodní soud pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že pohledávka žalobce na náhradu škody je promlčena. Uvedené řízení bylo vedeno o náhradu újmy spočívající ve ztrátě kapitalizace ušlého zisku. Obvodní soud pro Prahu 1 dovodil, že žalobce získal dnem 11. 5. 2015 vědomost o tom, že se převod vlastnictví neuskuteční, kupní cenu neobdrží, a tudíž ji ani neuloží na spořící účet. Nyní je však žalováno o náhradu škody, nikoli o ušlý zisk v důsledku zrušení kontraktu.

12. Dále žalobce uvedl jednotlivá soudní řízení, jež byla vedena v souvislosti s vypořádáním Kupní smlouvy. Ing. [jméno] [příjmení] podal u zdejšího soudu proti žalované žalobu o zaplacení částky 494 650 Kč Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 8. 2016, čj. [číslo jednací], žalobě v celém rozsahu vyhověl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2017, čj. [spisová značka], změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl. Věc právně posoudil tak, že blokační záloha 500 000 Kč složená Ing. [jméno] [příjmení] jakožto kupujícím se ve výši 494 650 Kč započítala na úhradu provize žalované. Odstoupil-li Ing. [příjmení] od Kupní smlouvy, je k vydání sporné částky z titulu bezdůvodného obohacení povinna nikoli žalovaná, nýbrž žalobce jakožto prodávající. Dovolání Ing. [jméno] [příjmení] proti rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, čj. [číslo jednací] zamítl.

13. Ing. [jméno] [příjmení] proto uplatňoval výše uvedený nárok na žalobci. Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 10. 9. 2020, čj. [číslo jednací], jeho žalobě vyhověl. Neztotožnil se s argumentací žalobce založené na zneužití práva kupujícím Ing. [jméno] [příjmení]. Konstatoval, že nelze jednoznačně dovodit, že o existenci nájemního vztahu k Pozemku byl kupující seznámen před uzavřením Kupní smlouvy Ani v inzerátu, ani v Kupní smlouvě není o této informaci žádná zmínka. Žalovaná uvedla nepravdivá tvrzení v Kupní smlouvě a v inzerátu, čímž uvedla kupujícího Ing. [příjmení] v omyl. Uvedený rozsudek Okresního soudu v Benešově byl k odvolání žalobce Krajským soudem v Praze potvrzen vyjma doby, za kterou je dána povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení.

14. Žalobce v důsledku výše popsaných pochybení žalované zbytečně vynaložil náklady na její odměnu ve výši 494 650 Kč Tyto zbytečně vynaložené náklady představují škodu, kterou je žalovaná povinna žalobci nahradit.

15. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Sám žalobce ve svém žalobním návrhu uvádí, že„ dopisem ze dne 5. 5. 2015 kupující Ing. [příjmení] odstoupil od kupní smlouvy“. Dle § 573 o. z. se přitom má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. S ohledem na dikci daného zákonného ustanovení tak lze předpokládat, že předmětnou zásilku žalobce obdržel dne 11. 5. 2015, a právo tak mohlo být uplatněno poprvé dne 12. 5. 2015. Právě dodání tohoto odstoupení je klíčové pro určení počátku promlčecí lhůty, když se dle § 2004 o. z. odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku. § 2005 o. z. pak stanoví, že odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. S ohledem na dataci jednotlivých procesních podání žalobce tak nemůže být sporu o promlčení uplatňovaného nároku.

16. K uvedenému závěru dospěl i zdejší soud v rozsudku ze dne 8. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 12. 3. 2021, a to na základě téhož skutkového základu v paralelně vedeném sporu mezi týmiž účastníky. Uvedený rozsudek byl pak potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č.j. [číslo jednací], z něhož vyplývá:„ V projednávaném případě si strany kupní smlouvy sjednaly možnost odstoupení od smlouvy v čl. IV. bod 3 a kupující Ing. [příjmení] od smlouvy skutečně odstoupil dopisem ze dne 5. 5. 2015. Žalobce potvrdil, že tento dopis obdržel, nebyl však schopen říci kdy. V takovém případě soud postupoval zcela správně, když vyšel z § 573 o. z. a tzv. domněnky dojití a dovodil, že dopis byl adresátovi doručen 3. pracovní den, tj. 11. 5. 2015 (jedná se o pondělí, když v pátek 8. 5. 2015 byl státní svátek). Tento den je potom dnem, kdy se žalobce dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo, kdy se o něm dozvědět měl a mohl (§ 619 odst. 2 o. z.). Právo tak mohl poprvé uplatnit 12.5.2015 (§ 619 odst. 1 o. z.) a tříletá promlčecí lhůta tak skončila 12. 5. 2018. Za situace, kdy žaloba byla podána 17. 5. 2018, je právo na náhradu ušlého zisku promlčeno, jak ostatně zcela správně dovodil i soud I. stupně… Odstoupení od smlouvy je hmotněprávním úkonem, který se stává perfektním okamžikem doručení protistraně. Své stanovisko ohledně odstoupení od smlouvy nemůže již odstupující od smlouvy následně měnit (§ 2003 o. z.). Dnem doručení odstoupení od smlouvy protistraně se smlouva od počátku ruší (§ 2004 o. z.) a toto datum je třeba považovat za okamžik, kdy se adresát dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. Argumentace žalobce, že tímto okamžikem je až sdělení katastrálního úřadu, je nesprávná.“.

17. Žalovaná si není vědoma jakéhokoli porušení smluvní povinnosti na své straně. Je pravdou, že na str. 1 dohody o zprostředkování a poskytování služeb je v sekci„ služby zprostředkovatele“ zaškrtnuta položka„ vyhotovení návrhu smlouvy o převodu“. Této své povinnosti však žalovaná dostála. Jednalo se však toliko o obecný návrh, který byl smluvním stranám (žalobci jako prodávajícímu a Ing. [příjmení] jako kupujícímu) předán k připomínkování. Toto připomínkování u obou smluvních stran proběhlo, ze strany žalobce dokonce jeho právním zástupcem, který navíc v den podpisu Kupní smlouvy přinesl její finální znění na flash disku. Právě toto znění bylo nakonec podepsáno. Odpovědnost za znění Kupní smlouvy tak je v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt čistě na jeho smluvních stranách, tedy na žalobci jako prodávajícím a Ing. [příjmení] jako kupujícím, nota bene za situace, kdy byl žalobce právně zastoupen.

18. Předmětný pacht zanikl již v roce 2011 v souladu s § 15 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění („ zákon o pozemkových úpravách“). Stalo se tak na základě pozemkových úprav dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu Praha-východ, [číslo jednací]. Žalobce se tedy měl řádně proti odstoupení Ing. [příjmení] od Kupní smlouvy bránit, neboť předmětný pozemek již v rozhodné době nebyl zatížen pachtem ani jinou obdobnou právní vadou.

19. Podstata zprostředkovatelské smlouvy navíc záleží v závazku zprostředkovatele vyvíjet činnost, která má vést k uzavření určité smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou, tj. činnost spočívající v podstatě ve vyhledání potenciální strany určité smlouvy, již zájemce hodlá uzavřít (srov. např. též Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J., a kol. Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, s. 1349). Zprostředkovatel je tak zavázán pouze k vyhledání smluvního partnera pro zájemce a nikoliv k uzavření smlouvy se třetí osobou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 772/2001). Činnost zprostředkovatele zásadně směřuje jen k nalezení potencionálního smluvního partnera pro zájemce, jeho závazek vyplývající ze zákona je splněn vyhledáním třetí osoby a je již věcí zájemce, zda s ním smlouvu uzavře. Zprostředkovatel obecně neručí za výsledek kontraktačního jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5296/2008).

20. Žalované vznikl nárok na úhradu sjednané provize dle dohody o zprostředkování a poskytování služeb uzavřené mezi stranami sporu ve výši 5 % z kupní ceny, tj. 494 650 Kč. Tento nárok posvětil i Nejvyšší soud ve sporu mezi žalovanou a Ing. [příjmení] rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 33 Cdo 5501/2017. V něm se mimo jiné uvádí:„ Došlo-li následně ze strany kupujícího (žalobce) k odstoupení od kupní smlouvy, jsou její strany povinny si vrátit plnění, která podle ní dostaly (§ 2993 o. z.). Prodávající F. V. by tak měl vydat žalobci částku ve výši 500.000 Kč, která byla„ započtena“ na část kupní ceny. Skutečnost, že tuto částku prodávající nemá ve své moci, neboť žalovaná proti své povinnosti ji vyplatit prodávajícímu započetla svou pohledávku z titulu provize, k jejíž úhradě se v souvislosti se zajištěním příležitosti uzavřít kupní smlouvu zavázal F. V., je ve vztahu mezi žalobcem a prodávajícím bez významu. Odstoupením od kupní smlouvy se vypořádávají pouze vztahy mezi jejími stranami (žalobcem a F. V.) a toto jednání nedopadá (nemá žádný vliv) na dohodu ze dne 31. 3. 2015 mezi žalobcem a žalovanou. Důsledkem odstoupení od kupní smlouvy není obnovení práv a povinností z dohody o zprostředkování ze dne 31. 3. 2015, která zanikla v okamžiku, kdy byla uzavřena kupní smlouva (žalovaná obstarala příležitost žalobci uzavřít kupní smlouvu a se souhlasem stran dohody byla rezervační úhrada použita na částečnou úhradu kupní ceny).“. Lze tedy shrnout, že žalobci žádná škoda ve výši 494 650 Kč nevznikla, když tato částka byla použita na úhradu provize žalovaného.

21. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci řízení spolu dne 14. 1. 2015 uzavřeli výše uvedenou dohodu o zprostředkování a poskytování služeb týkající se Pozemku. [ulice] společnost [právnická osoba] uzavřela dne 29. 1. 2015 s žalovanou dohodu o zprostředkování koupě nemovitosti, jejímž předmětem byl Pozemek. Tato smlouva byla nahrazena smlouvou ze dne 31. 3. 2015, ve které došlo jen ke změně v osobě zájemce o koupi, společnost [právnická osoba] byla nahrazena Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], (v dané době jednatel posledně uvedené společnosti). Na základě této smlouvy poskytl Ing. [jméno] [příjmení] žalované tzv. blokační úhradu ve výši 500 000 Kč, která měla být podle ujednání v dohodě o zprostředkování koupě nemovitosti okamžikem uzavření Kupní smlouvy započtena na zaplacení kupní ceny. V dohodě o zprostředkování koupě nemovitosti bylo sjednáno, že provizi za zprostředkování tohoto obchodu ve výši 494 650 Kč (5 % z kupní ceny 9 893 000 Kč) zaplatí žalobce tak, že v této výši dojde k započtení části kupní ceny, kterou žalobce přijme z tzv. blokační úhrady poskytnuté Ing. [jméno] [příjmení] žalované. (viz spis Okresního soudu v Benešově sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č.j. [číslo jednací], spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č.j. [číslo jednací], a spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č.j. [číslo jednací])

22. K uzavření Kupní smlouvy podle zmíněných zprostředkovatelských dohod došlo mezi žalobcem jako prodávajícím a Ing. [jméno] [příjmení] jako kupujícím dne 1. 4. 2015. Vzhledem k tomu, že Ing. [jméno] [příjmení] zjistil, že Pozemek je v rozporu s ujištěním prodávajícího, výslovně obsaženým v Kupní smlouvě, zatížen nájmem na základě Nájemní smlouvy, využil svého smluvního práva od Kupní smlouvy odstoupit, a to dopisem adresovaným žalobci ze dne 5. 5. 2015. Z tohoto důvodu vzal Ing. [jméno] [příjmení] rovněž zpět svůj návrh na vklad vlastnického práva k Pozemku v řízení vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, přičemž žalobce na výzvu katastrálního úřadu vyslovil s tímto zpětvzetím souhlas a vkladové řízení bylo zastaveno. (viz spis Okresního soudu v Benešově sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č.j. [číslo jednací], spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č.j. [číslo jednací], a spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č.j. [číslo jednací])

23. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, pozemkový úřad [okres], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 3. 3. 2011 v souladu se schváleným návrhem komplexních pozemkových úprav v k. ú. Dobřejovice dle § 15 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách zaniklo zatímní užívání dotčených pozemků včetně Pozemku. (viz kopie rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkový úřad Praha-východ, ze dne 29. 10. 2010, [číslo jednací], vč. doložky právní moci, spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č.j. [číslo jednací]) Pozemek byl přitom v dané době předmětem nájmu [právnická osoba] [obec] u [právnická osoba] [příjmení] Nájemní smlouva byla uzavřena dne 1. 3. 1999 na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 10 let. (viz kopie dopisu právního zástupce žalobce adresovaného [právnická osoba] [obec] u [právnická osoba] z dne 11. 11. 2019, značka [spisová značka])

24. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

25. Podle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

26. Dle § 1725 věta druhá o. z. v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

27. Dle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

28. Dle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

29. Soud byl při rozhodování ve věci veden následujícími úvahami: V prvé řadě je třeba uvést, že se soud neztotožňuje s úvahou žalobce ohledně mechanizmu, jímž mělo dojít ke vzniku tvrzené škody. Obecně lze sice připustit, že náklady, jež se v důsledku škodné události stanou nikoli účelně vynaloženými (zbytečnými), představují materiální újmu – skutečnou škodu (viz např. komentář k § 2952 o. z. in ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019 Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7598 -955-0). Toto však nelze aplikovat na projednávanou věc. Důvodem je, že částka 494 650 Kč, jež je předmětem tohoto řízení, je primárně regulována smluvním ujednáním mezi jeho účastníky, tj. dohodou o zprostředkování a poskytování služeb ze dne 14. 1. 2015. Sám žalobce přitom potvrzuje, že nárok žalované na odměnu 494 650 Kč na základě této dohody je dán (viz zejména písemné vyjádření žalobce ze dne 7. 8. 2021, č. l. 23). Bylo by v rozporu se zásadou autonomie vůle (§ 1725 věta druhá o. z.) a zásadou pacta sunt servanda (§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.), pokud by uvedená smluvní ujednání, jejichž platnost a účinnost nebyla nikdy zpochybněna, bylo možné obcházet na základě ustanovení o deliktní odpovědnosti za škodu.

30. Výše uvedené platí tím spíše, že (ne) účelnost daných nákladů je třeba posuzovat in concreto s ohledem na konkrétní situaci poškozeného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 3831/17). Sám žalobce přitom svoji představu o účelnosti nákladů na odměnu žalované vtělil do ujednání o podmínkách vzniku nároku na ni. Žalobce s danými smluvními ujednáními vyslovil svůj souhlas a byl připraven žalované sjednanou odměnu uhradit bez toho, aby jí zajištěná příležitost k uzavření Kupní smlouvy vedla k úspěšné realizaci zamýšlené transakce. Je tedy zřejmé, že žalobce takto vynaložené náklady na odměnu žalované v době uzavírání a plnění dohody o zprostředkování a poskytování služeb ze dne 14. 1. 2015 vnímal jako účelné. Pokud nyní požaduje vrácení takto sjednané odměny z titulu odpovědnosti žalované za škodu, de facto tím po soudu požaduje, aby ten autoritativně vstoupil do daného soukromoprávního vztahu a svým rozhodnutím jej změnil. Takovýto postup je však v rozporu s výše uvedenými zásadami soukromého práva a soud není nadán potřebnou pravomocí, aby toto mohl učinit.

31. Soud má rovněž výhrady k logice žalobce, podle níž škoda vznikla odstoupením kupujícího Ing. [jméno] [příjmení] od Kupní smlouvy. Ta totiž zakládá synallagmatický právní vztah. Jejím zánikem ex tunc na základě odstoupení kupujícího tak nedošlo pouze k jednostrannému vzniku povinnosti prodávajícího - žalobce k vrácení bezdůvodného obohacení v podobě již uhrazené části kupní ceny. Žalobce na základě odstoupení dostal ekvivalentní protihodnotu v podobě navrácení předmětu koupě – Pozemku do jeho majetkové sféry. Předmětné odstoupení od Kupní smlouvy tedy bylo z hlediska majetkové sféry žalobce zcela neutrální a z podstaty věci nemohlo vést k jejímu umenšení a vzniku skutečné škody na straně žalobce.

32. Podstatné je též, že sám žalobce připouští, že nájemní/pachtovní vztah, jenž posloužil Ing. [jméno] [příjmení] jako důvod pro odstoupení od Kupní smlouvy, zanikl již v roce 2011 na základě pozemkových úprav (viz bod 23 odůvodnění tohoto rozsudku). Je tak zřejmé, že dané odstoupení od Kupní smlouvy nebylo důvodné, nemohlo přivodit zánik Kupní smlouvy, a tedy ani vznik škody, jíž se žalobce dovolává. Náklady žalobce na odměnu žalované tak nemohly být neúčelné (zbytečné) i z toho důvodu, že její služby v konečném důsledku vedly k uzavření platné Kupní smlouvy, od níž nikdy nebylo platně odstoupeno. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, že následně mohlo docházet ke konkludentnímu uzavírání nájemních/pachtovních smluv následným užíváním Pozemku ze strany [právnická osoba] [obec] u [právnická osoba] a placením nájemného/pachtovného.

33. Smlouva je dvoustranné či vícestranné právní jednání spočívající ve vzájemných a obsahově shodných projevech vůle smluvních stran směřujících ke vzniku, změně či zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Aby tedy mohlo dojít k uzavření jakékoli smlouvy, musí být u všech jejích účastníků splněny dvě základní náležitosti, tj. vůle smlouvu uzavřít a tomu odpovídající projev v přípustné formě (např. jednáním ve vzájemné shodě - konkludentně). Žalobce a [právnická osoba] [obec] u [právnická osoba] sice mohli jednat ve vzájemné shodě (umožnění užívání Pozemku [právnická osoba] [obec] u [právnická osoba] za úplatu), nikdy však u nich nebyla dána vůle uzavřít novou nájemní/pachtovní smlouvu. Sám žalobce připouští, že v dané době pozemkové úpravy a jejich důsledky zkrátka nikdo neřešil (viz bod 8 odůvodnění tohoto rozsudku). Daným subjektům tedy nebylo zřejmé, že nájem založený Nájemní smlouvou ze dne 1. 3. 1999 v důsledku pozemkových úprav zanikl, a tyto nepociťovaly ani potřebu jej nahradit závazkem novým. Nebyly tedy u nich dány předpoklady pro vznik vůle novou nájemní/pachtovní smlouvu uzavřít.

34. Na posuzovaný případ nedopadají ani zákonná ustanovení o prodloužení nájmu/pachtu (§ 2230 o. z. a § 2338 o. z.). Ta se totiž týkají toliko případů, kdy má dojít k zániku daného vztahu uplynutím doby, na níž byl původně sjednán. V námi posuzované věci byl však nájem sjednán na dobu neurčitou a zanikl nikoli plynutím času, ale v důsledku pozemkových úprav.

35. Konečně soud konstatuje, že i kdyby byl uplatňovaný nárok dán, byl by již promlčený. Žalobce se o všech skutkových okolnostech podstatných pro uplatnění předmětného nároku na náhradu škody dozvěděl v den, kdy mu bylo doručeno odstoupení od Kupní smlouvy Ing. [jméno] [příjmení]. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že se právní hodnocení těchto skutkových okolností v paralelně vedených sporech měnilo. Právní hodnocení věci totiž není z hlediska určení počátku běhu subjektivní promlčecí doby podstatné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Soud proto v tomto ohledu plně odkazuje na hodnocení provedené v paralelně vedeném sporu zdejším soudem v rozsudku ze dne 8. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 11. 2. 2021, č.j. [číslo jednací], (viz bod 16 odůvodnění tohoto rozsudku), s nímž se plně ztotožňuje.

36. Žalobce se rovněž dovolává nemravnosti námitky promlčení. Tuto ve zkratce spatřuje v celkové neprofesionalitě žalované při poskytování služeb na základě dohody o zprostředkování a poskytování služeb ze dne 14. 1. 2015 Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020 k této problematice uvádí, že„ (r) ozpor námitky promlčení s dobrými mravy je (…) třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov․ například usnesení NS z 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky NS z 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a z 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009)“. Žalobce se tedy nemůže s úspěchem dovolávat neprofesionality žalované při poskytování jejích služeb jakožto důvodu vzniku jeho nároku na náhradu škody a zároveň z týchž důvodů dovozovat nemravnost jí uplatňované námitky promlčení tohoto nároku.

37. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení žalované rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 063 Kč, neboť byla v řízení zcela úspěšná. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 494 650 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 7. 2021, z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 5. 2022 a z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 8. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 6 150 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 5. 2022 náhrada 1 476 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 15 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 8. 2022 náhrada 1 774 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 1 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 45 300 Kč ve výši 9 513 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalované ze dne 25. 7. 2022, neboť je obsahově zcela totožné s podáním ze dne 1. 7. 2021.

39. O náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 8 616,46 Kč rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 147 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalované zmařil jednání soudu dne 21. 4. 2022, neboť mu ujel vlak z Ostravy Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 494 650 Kč sestávající z částky 5 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 14 odst. 2 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 4. 2022 náhrada 1 971,04 Kč za 186 ujetých km v částce 1 371,04 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 7,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 121,04 Kč ve výši 1 495,42 Kč.