63 C 173/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Štamberka, Ph.D. a přísedících JUDr. Jindřicha Jabornického a Mgr. Marka Kubíka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem tituly před jménem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem tituly před jménem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 129 918 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 129 918 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 129 918 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 52 341,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po částečném zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 2024, č. j. 63 C 173/2023-55, domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci odstupné 129 918 Kč s příslušenstvím. Žalobní tvrzení 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nastoupil k žalované na základě pracovní smlouvy uzavřené dne datum na pozici dělníka – svářeče. V počátečním období vykonával zejména zámečnické práce, přípravu materiálu a následně i svářečské práce. Po několika měsících byl převeden na pozici konstruktéra, kde zajišťoval tvorbu technických výkresů a přípravu projektů pro výrobu. Žalobce uvádí, že jeho pracovní výkon byl po celou dobu hodnocen pozitivně, což dokládá skutečnost, že mu žalovaná opakovaně navyšovala mzdu – od 20 000 Kč v únoru 2021 až na 42 828 Kč v březnu 2023.

3. Podle žalobce došlo v květnu 2023 k ukončení pracovního poměru dohodou, přičemž v dohodě byl uveden důvod „organizační důvody“. Tento důvod byl podle žalobce uveden na jeho žádost, aby dohoda odpovídala skutečnosti, kterou mu žalovaná před jejím uzavřením sdělila – že pro něj nemá práci. Žalobce poukazuje na zprávu jednatele žalované ze dne datum, v níž mu bylo sděleno, že „výhledově pro tebe práci nemáme“ a že ukončení pracovního poměru je nevyhnutelné. Stejný důvod je uveden i v potvrzení pro Orgán veřejné moci ze dne datum.

4. Žalobce tvrdí, že uvedení organizačních důvodů zakládá jeho nárok na odstupné podle § 67 zákoníku práce. Argumentace žalované, že důvodem ukončení pracovního poměru byly neuspokojivé pracovní výsledky, je podle žalobce účelová a nevěrohodná, neboť žalovaná mu nikdy nevytkla nedostatky v práci a naopak mu kontinuálně zvyšovala mzdu. Žalobce dále zdůrazňuje, že ujednání v dohodě o vzájemném vyrovnání závazků nemůže zprostit žalovanou povinnosti poskytnout odstupné, neboť takové ujednání je v rozporu s § 4 a § 346c zákoníku práce.

5. Podle žalobce provedené důkazy potvrzují, že po jeho odchodu nebyla jeho pozice znovu obsazena a konstrukční práce nyní vykonává jediný pracovník, což svědčí o jeho nadbytečnosti. Žalobce uzavírá, že žalovaná byla povinna vyplatit odstupné, a pokud soud dospěje k závěru, že pracovní poměr nebyl rozvázán z organizačních důvodů, odpovídá žalovaná alespoň za škodu způsobenou uvedením nepravdivých informací, přičemž výše této škody odpovídá částce odstupného. V této souvislosti žalobce odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1006/2005. Vyjádření žalované 6. Žalovaná zpochybňuje oprávněnost nároku žalobce na odstupné, neboť má za to, že jeho pracovní poměr nebyl rozvázán z organizačních důvodů, nýbrž z důvodu dlouhodobě neuspokojivých pracovních výsledků žalobce. Podle tvrzení žalované byl žalobce původně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne datum jako dělník – svářeč, avšak po určité době byl převeden na pozici konstruktéra. V této funkci se podle žalované projevily závažné nedostatky v kvalitě práce, včetně chybně zpracovaných technických výkresů, které vedly k reklamacím a finančním ztrátám. Žalovaná dále poukazuje na problémy s docházkou a pracovní morálkou žalobce, které byly opakovaně ústně vytýkány, aniž by došlo k nápravě. Tyto skutečnosti podle žalované vyústily v rozhodnutí ukončit pracovní poměr dohodou.

7. Žalovaná zdůrazňuje, že dohodu o rozvázání pracovního poměru připravila bez uvedení důvodu, přičemž formulace „z organizačních důvodů“ byla do dohody doplněna až na výslovnou žádost žalobce. Žalovaná tvrdí, že žalobce jednal úmyslně s cílem získat neoprávněný prospěch v podobě odstupného, a uvádí, že v době ukončení pracovního poměru nedošlo u žalované k žádné organizační změně ani ke zrušení pracovního místa. Podle žalované je proto nutné zkoumat skutečný důvod rozvázání pracovního poměru, který nespočíval v organizačních změnách, nýbrž v neuspokojivých pracovních výsledcích žalobce.

8. Žalovaná dále uvádí, že po ukončení pracovního poměru žalobce aktivně hledala nového konstruktéra, což dokládá inzeráty zveřejněné na sociálních sítích a Orgán veřejné moci, a současně využívala externí dodavatele výkresové dokumentace. Tím podle žalované vyvrací tvrzení žalobce, že důvodem ukončení pracovního poměru byla nadbytečnost. Žalovaná uzavírá, že žaloba je nedůvodná, neboť žalobce nebyl pro výkon sjednané práce způsobilý, a navrhuje její zamítnutí s přiznáním náhrady nákladů řízení. Skutkový stav 9. Z pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že žalobce uzavřel se žalovanou pracovní poměr na dobu neurčitou s účinností od datum. Druh práce byl sjednán jako dělník – svářeč, místo výkonu práce bylo stanoveno na adrese adresa. Smlouva obsahuje ujednání o zkušební době v délce tří měsíců a stanoví, že mzda je určena samostatným mzdovým výměrem. Dokument je opatřen podpisy obou stran.

10. Z mzdového výměru ze dne datum vyplývá, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici dělníka – svářeče. Výměr stanoví základní měsíční mzdu ve výši 20 000 Kč. Dokument obsahuje označení zaměstnavatele, identifikaci zaměstnance, datum účinnosti a podpis jednatele společnosti.

11. Z výplatního listu žalobce za leden 2023 vyplývá, že žalobci byla vyplacena hrubá mzda ve výši 28 884 Kč. Žalobce odpracoval 14,5 dnů, což odpovídá 116 hodinám.

12. Z výplatního listu žalobce za únor 2023 vyplývá, že žalobci byla vyplacena hrubá mzda ve výši 32 370 Kč. Žalobce odpracoval 16,25 dnů, což odpovídá 130 hodinám.

13. Z výplatního listu žalobce za březen 2023 vyplývá, že žalobci byla vyplacena hrubá mzda ve výši 42 828 Kč. Žalobce odpracoval 21,5 dnů, což odpovídá 172 hodinám.

14. Z výpisu z účtu vedeného u právnická osoba vyplývá, že na účet žalobce byly v období od datum do datum pravidelně připisovány platby od žalované. Platby jsou označeny variabilním symbolem a zpravidla odpovídají měsíčním mzdám. Z výpisu vyplývá, že žalovaná prováděla pravidelné měsíční platby ve prospěch žalobce, jejichž výše skokově narostla mezi únorem a březnem 2022.

15. Z textové zprávy ze dne 3. května vyplývá, že jednatel žalované informoval žalobce, že pro něj výhledově nemá práci a že je nutné podepsat ukončení pracovního poměru. Současně uvedl, že žalobci může nabídnout některé zakázky externě, nikoliv však na plný pracovní poměr.

16. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne datum vyplývá, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil ke dni datum. V dohodě je uvedeno, že důvodem skončení pracovního poměru jsou organizační důvody. Dokument obsahuje identifikaci zaměstnavatele, zaměstnance, datum uzavření dohody a podpisy obou stran.

17. Z potvrzení pro Orgán veřejné moci ze dne datum vyplývá, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil dohodou ke dni datum. V potvrzení je uvedeno, že důvodem skončení pracovního poměru byly organizační důvody. Potvrzení obsahuje identifikaci zaměstnavatele, datum vyhotovení a podpis jednatele společnosti.

18. Z usnesení Orgán veřejné moci – Krajská pobočka v adresa ze dne datum vyplývá, že správní řízení ve věci nároku žalobce na podporu v nezaměstnanosti bylo na jeho žádost přerušeno, neboť k žádosti nedoložil potřebné skutečnosti, a to způsob ukončení pracovního poměru, potvrzení doby důchodového pojištění a potvrzení o odstupném od zaměstnavatele.

19. Z čestného prohlášení zaměstnanců společnosti Jméno žalované ze dne datum vyplývá, že v roce 2023 nedošlo ke zrušení žádné pracovní pozice, a to ani dělnické, ani kancelářské, a současně nedošlo k žádným organizačním změnám. Prohlášení podepsali jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO.

20. Z prohlášení jméno FO, tituly za jménem, ze dne datum vyplývá, že tato osoba byla informována panem jméno FO, jednatelem společnosti Jméno žalované, o zamýšleném ukončení pracovního poměru s žalobcem z důvodu nespokojenosti s jeho pracovními výsledky.

21. Z výzvy k úhradě zaslané žalobcem dne datum vyplývá, že žalobce požadoval po žalované zaplacení odstupného. Ve výzvě je uvedeno, že pracovní poměr skončil z organizačních důvodů a že žalobci vznikl nárok na odstupné podle § 67 zákoníku práce. Žalobce upozorňuje, že pokud nebude částka uhrazena do 7 dnů, bude nucen uplatnit nárok soudní cestou. Dokument obsahuje datum, identifikaci odesílatele a podpis.

22. Z detailu datové zprávy ze dne datum vyplývá, že žalobce odeslal žalované výzvu k úhradě odstupného prostřednictvím datové schránky. Zpráva byla dodána do datové schránky žalované dne datum a vyzvednuta dne datum.

23. Z výpovědi svědka jméno FO vyplývá, že žalobce byl u žalované zaměstnán přibližně 2,5 roku. Nejprve pracoval na dílně, kde vykonával zámečnické práce, přípravu materiálu a kovovýrobu, poté byl po zhruba půl roce převeden do kanceláře na pozici konstruktéra, protože ovládal příslušný program. Svědek neví, z jakého důvodu pracovní poměr skončil, ani zda probíhaly organizační změny. Uvedl, že na dílně počet pracovníků zůstal stejný, v kanceláři se počty měnily, žalobce pracoval spolu s dalšími konstruktéry, kteří postupně odešli. Svědek hodnotil pracovní výkon žalobce jako horší ve srovnání s ostatními konstruktéry. Práce mu trvala déle a výkresy nebyly vždy kompletní. Uvedl, že žalobce nedocházel pravidelně na stanovenou pracovní dobu, chodil později než ostatní, což komplikovalo práci na dílně. Svědek potvrdil, že kolegové si na žalobce stěžovali.

24. Z výpovědi svědka jméno FO vyplývá, že žalobce nastoupil k žalované přibližně před 2–3 lety, nejprve pracoval na dílně, poté přešel do kanceláře kreslit výkresy. Svědek neví, proč pracovní poměr skončil, zaslechl pouze, že došlo k dohodě. O kvalitě práce žalobce uvedl, že spolupráce mezi nimi probíhala standardně, bez konfliktů, a že žalobce se snažil vyhovět. Svědek neví o stížnostech jiných kolegů ani o organizačních změnách. Potvrdil, že po odchodu žalobce zůstal v kanceláři jeden konstruktér. Uvedl, že žalobce při práci na dílně docházel zhruba od osmi hodin.

25. Z výpovědi svědka jméno FO mladšího vyplývá, že žalobce nejprve pracoval na dílně jako pomocná síla, protože nebyl zručný, a poté přešel do kanceláře na pozici konstruktéra. Svědek uvedl, že výkresy žalobce nebyly kvalitní, obsahovaly chyby, které způsobovaly problémy při výrobě, včetně nutnosti oprav po lakování. Podle svědka nebyl žalobce pro firmu přínosem, proto se rozhodli spolupráci ukončit. Svědek uvedl, že žalobce měl problémy s docházkou, chodil později než ostatní, a že práce ve firmě byla i v době ukončení jeho pracovního poměru dostatek. Potvrdil, že v době působení žalobce byli v kanceláři tři konstruktéři, po jeho odchodu zůstal jeden.

26. Z výpovědi svědka jméno FO vyplývá, že žalobce nastoupil jako dělník, poté byl přeřazen do kanceláře na pozici konstruktéra. Svědek uvedl, že kvalita práce žalobce nebyla uspokojivá, výkresy dodával pomalu a s chybami, a že žalobce měl problémy s docházkou, chodil pozdě a odcházel dříve. Podle svědka pracovní poměr skončil dohodou, protože jednatel nebyl spokojen s jeho výkonem. Svědek neví o organizačních změnách, uvedl, že v době působení žalobce byli tři konstruktéři, nyní je jeden.

27. Z výpovědi svědka jméno FO vyplývá, že žalobce nejprve pracoval na dílně, poté přešel do kanceláře. Svědek uvedl, že od žalobce obdržel jeden projekt, který obsahoval chybu (nesprávná výška stolu), což vyžadovalo opravu po lakování. Svědek uvedl, že žalobce dal výpověď, neví však z jakého důvodu. Potvrdil, že po odchodu žalobce zůstali dva konstruktéři, nyní je jeden. Uvedl, že žalobce měl nepravidelnou docházku.

28. Z výpovědi svědka jméno FO vyplývá, že žalobce pracoval nejprve na dílně, kde jeho pracovní výkon nebyl dobrý, chodil pozdě do práce a nebyl samostatný. Poté přešel do kanceláře kreslit výkresy. Svědek neví, jak pracovní poměr skončil, uvedl, že po odchodu žalobce zůstali dva konstruktéři, nyní je jeden. Potvrdil, že práce ve firmě zůstala stejná.

29. Z výpovědi svědkyně jméno FO vyplývá, že tato osoba je externí účetní žalované. Uvedla, že jednatel žalované ji kontaktoval koncem dubna nebo začátkem května 2023 s tím, že chce rozvázat pracovní poměr s žalobcem, protože s ním není spokojen. Dohodli se, že nejlepší bude uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru. Svědkyně potvrdila, že do standardní dohody byla na žádost žalobce doplněna formulace „z organizačních důvodů“, aby měl lepší podporu v nezaměstnanosti. Uvedla, že žalobce skončil datum a že v srpnu nastoupil do kanceláře jméno FO, neví však, zda na místo žalobce. Potvrdila, že po odchodu žalobce vystavila potvrzení pro Orgán veřejné moci, v němž byly uvedeny organizační důvody, a že následně komunikovala s Orgán veřejné moci ohledně odstupného.

30. Z výslechu žalobce vyplývá, že nastoupil k žalované začátkem roku 2021 na pozici dělníka – svářeče, po třech měsících přešel do kanceláře na pozici konstruktéra. Uvedl, že pracovní poměr skončil dohodou na žádost žalované, protože pro něj nebyla práce. Žalobce uvedl, že požadoval doplnění organizačních důvodů do dohody, aby byla správná a aby měl nárok na odstupné. Potvrdil, že nechtěl odcházet, ale souhlasil s dohodou, protože žalovaná s ním nechtěla nadále spolupracovat. Uvedl, že po jeho odchodu skončili i další dva konstruktéři. Popřel, že by mu byly vytýkány nedostatky v práci nebo problémy s docházkou.

31. Z výslechu jednatele žalované jméno FO staršího vyplývá, že žalobce pracoval nejprve na dílně, poté v kanceláři jako konstruktér. Jednatel uvedl, že žalobce nebyl pro firmu přínosem, měl problémy s docházkou a kvalitou práce, což vedlo k rozhodnutí ukončit pracovní poměr dohodou. Potvrdil, že formulace „z organizačních důvodů“ byla do dohody doplněna na žádost žalobce až po jejím sepsání. Uvedl, že po odchodu žalobce žalovaná hledala nového konstruktéra prostřednictvím inzerátů a že nyní využívá externí dodavatele výkresové dokumentace. Potvrdil, že u žalované nedošlo k organizačním změnám a že práce je dostatek.

32. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovanou vznikl dne datum pracovní poměr na dobu neurčitou na druh práce dělník – svářeč, se sjednaným místem výkonu práce adresa a tříměsíční zkušební dobou, přičemž mzda byla stanovena samostatným mzdovým výměrem v základní výši 20 000 Kč. V průběhu pracovního poměru byl žalobce po několika měsících fakticky převeden na práci konstruktéra. Za leden až březen 2023 mu byla vyplácena hrubá mzda ve výši 28 884 Kč, 32 370 Kč a 42 828 Kč. Dne datum bylo žalobci sděleno jednatelem žalované, že pro něj výhledově není práce a že je třeba ukončit pracovní poměr. Současně mu byla nabídnuta možnost případné externí spolupráce, byť v menším rozsahu, než by odpovídalo plnému pracovnímu úvazku. Pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni datum, přičemž v dohodě i v následném potvrzení pro Orgán veřejné moci ze dne datum byl výslovně uveden důvod „organizační důvody“. Formulace o organizačních důvodech byla do dohody doplněna na žádost žalobce. Po odchodu žalobce zůstal z původních 3 konstruktérů jen jeden. V průběhu pracovního poměru se opakovaně vyskytovaly výhrady spolupracovníků a zástupců žalované k docházce žalobce a ke kvalitě jím zpracovávané výkresové dokumentace, a to jak z hlediska rychlosti, tak z hlediska úplnosti a správnosti. Bylo zaznamenáno i konkrétní pochybení vyžadující následnou opravu po lakování. Současně však část spolupracovníků popisovala spolupráci s žalobcem jako standardní a bez konfliktů. Po skončení pracovního poměru žalobce dne datum vyzval žalovanou k úhradě odstupného s odkazem na uvedené organizační důvody; výzva byla žalované odeslána datovou schránkou dne datum, dodána téhož dne a vyzvednuta dne datum. Právní hodnocení 33. Předmětem sporu je, zda žalobci při skončení pracovního poměru dohodou ke dni datum vzniklo právo na odstupné podle § 67 zákoníku práce proto, že skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru byly organizační důvody ve smyslu § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. Žalobce staví nárok zejména na tom, že (i) v dohodě byl uveden důvod „organizační“, (ii) žalovaná mu dne datum sdělila, že pro něj „výhledově nemá práci“, a (iii) po jeho odchodu zůstala z původních tří konstruktérů v kanceláři pouze jedna osoba; žalovaná naopak tvrdí, že skončení bylo motivováno nespokojeností s výkonem žalobce, nikoliv organizační změnou.

34. Podle ustáleného výkladu § 49 zákoníku práce platí, že údaj o důvodu skončení pracovního poměru v dohodě není její podstatnou náležitostí; je-li v dohodě důvod uveden, jde o vyjádření pohnutky (motivu) a nepravdivost či nepřesnost tohoto údaje sama o sobě nečiní dohodu neplatnou. Rozhodné pro vznik práv a povinností navazujících na rozvázání (včetně nároku na odstupné) je skutečný důvod, pro který strany k dohodě přistoupily. Tento závěr opakovaně potvrdil Nejvyšší soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1779/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 983/2013).

35. Právo na odstupné dle § 67 odst. 1 zákoníku práce při rozvázání dohodou vzniká tehdy, jestliže skutečný důvod skončení odpovídá některému z důvodů podle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce (organizační změny). Není rozhodné, zda byl důvod v dohodě výslovně uveden, a už vůbec ne to, jak byl označen. Rozhodující je, zda byl objektivně dán.

36. K naplnění organizačních důvodů podle § 52 písm. c) zákoníku práce judikatura vyžaduje splnění tří kumulativních předpokladů: (i) rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně (změně úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců či jiné organizační změně), (ii) nadbytečnost zaměstnance a (iii) příčinnou souvislost mezi rozhodnutím a nadbytečností. Rozhodnutí o organizační změně nemusí být písemné ani „vyhlášené“; postačí, že bylo skutečně přijato kompetentní osobou a že z něj vyplývá záměr zaměstnavatele regulovat počty či kvalifikační složení zaměstnanců (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1105/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2358/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 610/2013). K posouzení nadbytečnosti je rozhodný den účinnosti organizační změny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3680/2020).

37. V řízení o odstupné při rozvázání pracovního poměru dohodou je na zaměstnanci (žalobci), aby prokázal, že skutečným důvodem skončení byla organizační změna, resp. nadbytečnost podle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 1995, sp. zn. 16 Co 44/95). V projednávané věci soud na základě zjištěného skutkového stavu uzavírá, že žalobce své břemeno unesl a že skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru dohodou byly organizační důvody na straně žalované ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce.

38. Jednak žalovaná dvakrát (v době rozhodné pro skončení) sama kvalifikovala důvod jako organizační: v dohodě o rozvázání pracovního poměru a v potvrzení pro Orgán veřejné moci ze dne datum. Toto dále potvrzuje zpráva jednatele žalované ze dne datum („výhledově pro tebe práci nemáme“). Jednatel žalované v ní zároveň vyjadřuje vůli s žalobcem dále spolupracovat, byť v menším rozsahu na externí bázi. To rovněž vyvrací tvrzení žalované, že skutečným důvodem ukončení spolupráce s žalobcem byla nespokojenost s jeho pracovní morálkou a výstupy. Žalobce tedy v době rozvázání pracovního poměru neměl proč o organizačních důvodech tohoto pochybovat a důvody pro to neshledává ani soud. Ostatně po odchodu žalobce zůstala z původních tří konstruktérů v kanceláři pouze jedna osoba a část konstrukčních prací začala žalovaná zajišťovat externě. To odpovídá judikatorně akceptovanému modelu organizační změny spočívající ve změně kvalifikačního a početního složení a ve způsobu zajišťování činností (outsourcing), aniž je nutno dosáhnout „absolutního“ snížení celkového stavu zaměstnanců; resp. objemu práce (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2128/2019).

39. Obrana žalované, že skutečným důvodem byly neuspokojivé pracovní výsledky žalobce, nepůsobí důvěryhodně ani s ohledem na postup žalované před rozvázáním pracovního poměru žalobce. Pokud by žalovaná skutečně hodlala ukončit jeho pracovní poměr z důvodu dle § 52 písm. f) (část věty za středníkem) zákoníku práce, bylo namístě činit kroky v souladu s tímto ustanovením. Žalovaná však namísto obligatorní písemné výzvy k odstranění neuspokojivých výsledků žalobce ujišťovala o možnostech další spolupráce (viz zpráva jednatele žalované ze dne datum).

40. Jestliže žalovaná namítá, že formulace „organizační důvody“ byla do dohody doplněna na žádost žalobce pro účely podpory v nezaměstnanosti, toto samo o sobě nemůže na výše uvedených závěrech ničeho změnit. Jak bylo vysvětleno výše, dokonce ani nepravdivý údaj o důvodu rozvázání pracovního poměru, nemá bez dalšího vliv na platnost dohody a nárok na odstupné. Tím spíše tomu tak musí být v případě údaje, který se po provedeném dokazování ukázal pravdivým, byť by do dohody byl vpraven s jakýmkoli úmyslem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1779/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 983/2013)

41. Na oprávněnosti žalovaného nároku ničeho nemění ani doložka na konci textu dohody o rozvázání pracovního poměru, podle níž žalobce prohlásil, že mu žalovaná „nic nedluží a mají vše mezi sebou urovnané“. Práva na odstupné se zaměstnanec nemůže platně vzdát dle § 346c zákoníku práce.

42. Žalobci vzniklo právo na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, neboť pracovní poměr trval déle než dva roky (od datum do datum) a důvodem skončení byly organizační změny.

43. Pro účely výpočtu konkrétní výše odstupného soud vyšel z údajů o dosažené hrubé mzdě žalobce za leden až březen 2023 (§ 354 odst. 1 zákoníku práce), kdy mu byla vyplacena částka 28 884 Kč za 116 hodin, 32 370 Kč za 130 hodin a 42 828 Kč za 172 hodin. Celková hrubá mzda za uvedené období činila 104 082 Kč a celkový počet odpracovaných hodin 418. Průměrný hodinový výdělek byl proto stanoven jako podíl dosažené mzdy a odpracovaných hodin, tedy 122 616 Kč ÷ 418 hodin = 249 Kč.

44. Protože se nárok na odstupné určuje dle § 67 odst. 4 zákoníku práce na základě průměrného měsíčního výdělku, bylo nutné průměrný hodinový výdělek přepočíst. Tento postup je upraven § 356 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož se při poskytování náhrady mzdy nebo odstupného vychází z průměrného výdělku přepočteného na dobu, za kterou náhrada přísluší. Přepočet byl proveden tak, že průměrný hodinový výdělek 249 Kč byl vynásoben týdenní pracovní dobou žalobce (40 hodin) a koeficientem 4,348 dle § 356 odst. 2 zákoníku práce. Výsledný průměrný měsíční výdělek žalobce činí 43 306,08 Kč, odstupné ve výši jeho trojnásobku pak 129 918 Kč.

45. Dle § 67 odst. 4 zákoníku práce byla žalovaná povinna vyplatit výše uvedené odstupné po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u ní pro výplatu mzdy. Dle § 141 odst. 1 a 3 zákoníku práce musel být takovýto výplatní termín nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo žalobci právo na mzdu, tj. červen 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

46. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno (výrok I.).

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 341,79 Kč skládající se z následujících položek: 24 110,38 Kč, přičemž tato částka představuje 99,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 99,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 0,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 496 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů („a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 130 095 Kč sestávající z částky 6 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum a z částky 6 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 333,29 Kč za 120 ujetých km v částce 933,29 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 613,29 Kč ve výši 3 068,79 Kč. 28 231,41 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 129 918 Kč sestávající z částky 6 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum, z částky 6 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 6 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 3 081,74 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 540,87 Kč za 120 ujetých km v částce 940,87 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 540,87 Kč za 120 ujetých km v částce 940,87 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 331,74 Kč ve výši 4 899,67 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.