63 C 231/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že výpověď z nájmu bytu 3+1 ve 3. poschodí domu [adresa], č. or. 3 v obci [obec], k. ú. [část obce] ze dne 17. 4. 2018, daná žalovaným žalobci je neoprávněná i neplatná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal určení neoprávněnosti a neplatnosti výpovědi, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku („ Výpověď“). Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je nájemcem bytu dle výroku I. tohoto rozsudku. Blíže neurčeného dne žalobce obdržel od právního zástupce žalovaného výpověď z nájmu uvedeného bytu vyhotovenou dne 17.4.2018 a odeslanou dne 23.4.2018.

2. Dne 25. 6. 2018 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi. Tato byla vedena pod sp. zn. 20 C 118/2018 a byla odmítnuta pro neodstranění vad podání. Stalo se tomu tak navzdory skutečnosti, že žalobce na danou výzvu k odstranění vad podání ve stanovené lhůtě reagoval. Toto však nebylo soudem shledáno postačujícím. Rozhodnutí o odmítnutí podání bylo následně potvrzeno odvolacím soudem a nabylo právní moci.

3. Téhož dne podal žalobce ke zdejšímu soudu ve snaze o zachování lhůty k podání žaloby dle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění („o. z.“), novou žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi. Řízení o této žalobě bylo vedeno pod sp. zn [spisová značka] a bylo zastaveno z důvodu opožděného uhrazení soudního poplatku. Stalo se tak po zásahu Nejvyššího soudu, který pravomocně zrušil předchozí usnesení odvolacího soudu, jímž posledně uvedený usnesení zdejšího soudu o zastavení řízení zrušil. Žalobce nicméně avizoval, že se v dané věci hodlá obrátit na Ústavní soud.

4. Podle § 648 o. z. je podmínkou stavění lhůty, že účastník v zahájeném řízení řádně pokračuje. K odmítnutí první žaloby vedené pod sp. zn. [spisová značka] nedošlo v důsledku procesní neaktivity žalobce. Ten reagoval na výzvu k odstranění vad podáním ze dne 24. 9. 2018. V něm jednak žalobu mírně upravil a dále soudu vysvětlil, proč je žaloba v tomto znění projednatelná.

5. K věci samé žalobce uvedl, že žalovaný dosud usiloval nejrůznějšími způsoby o vystěhování žalobce. Jedním z těchto způsobů jsou výpovědi z nájmu řešené zdejším soudem v předcházejících řízeních pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Žalovaný se přitom snažil uměle vytvářet důvody pro následné podávání výpovědí.

6. Ohledně předmětné Výpovědi je třeba uvést, že žalovaný byl při znaleckém ohledání předmětného bytu přítomen a jeho prohlídku tedy uskutečnil. Zápach, o němž žalovaný píše, způsobil on sám tím, že v půdním prostoru odřízl vývod nuceného odvětrání kuchyně. Žalobce se v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] neúspěšně domáhal obnovy odvětrání.

7. Žalovaný podal žalobu na strpění instalace elektrických přímotopů jen za účelem eliminace vykonatelného předběžného opatření zdejšího soudu, sp. zn. [spisová značka], ukládajícího mu obnovit na fasádě domu odkouření plynových kamen, které pronajímatel zazdil. Když se žalobou uspěl, o faktickou realizaci se dále nezajímal. Instalačními pracemi začal žalovaný znovu vyhrožovat, až když žalobce odmítal pronajímatelem navrženou výši odstupného za vystěhování. Jde zjevně o jedinou motivaci žalovaného, neboť jinak se ho reálně nijak nemůže dotýkat, zda žalobce v předmětném bytě topí svými přímotopy, nebo přímotopy žalovaného. Ke splnění povinnosti žalobce při instalaci přímotopů je zapotřebí též součinnosti žalovaného. Ten přitom odmítl dát jakýkoli kontakt na zhotovitele, a žalobce proto neměl ožnost se s ním domluvit na konkrétním průběhu prací a způsobu jeho součinnosti.

8. Žalobce si též není vědom, v čem by měla spočívat žalovaným tvrzená protiprávnost objednávky revize elektroinstalace v bytě.

9. Pokud se jedná o nepatnost Výpovědi, tu je namístě konstatovat především pro nedostatečnost zplnomocnění zástupce žalovaného k jejímu podání. Výpověď obsahuje běžně užívaný paušální text procesní advokátské plné moci určené k zastupování před orgány veřejné moci. Nejde o generální plnou moc v hmotněprávním smyslu. Procesní určení textu lze dovodit z jeho příkladmé definice úkonů se zastoupením souvisejících.

10. Podezřelý je rovněž časový odstup mezi udělením plné moci a jejím uplatněním při Výpovědi. Plná moc vznikla v roce 2008 k jinému účelu. Její ověřená kopie pak byla pořízena v roce 2015, aby byla přiložena k výpovědi z téhož roku. Předmětná Výpověď z nájmu pak byla učiněna až v roce 2018.

11. Žalovaný k žalobě uvedl, že Výpověď byla žalobci doručena dne 10. 5. 2018. Žalobce ji dne 25. 6. 2018, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě, napadl žalobou na přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2290 o. z.. Ta byla zdejším soudem vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný ignoroval výzvy soudu a svoji žalobu nedoplnil tak, aby byla projednatelná, Obvodní soud pro Prahu 1 předmětnou žalobu usnesením ze dne 27. 11. 2018, č.j. [číslo jednací], odmítl. Správnost postupu soudu prvního stupně následně k odvolání žalobce potvrdil svým usnesením Městský soud v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 13. 2. 2019, které nabylo právní moci dne 8. 3. 2019.

12. Po odmítnutí první žaloby podal žalobce v téže věci ke zdejšímu soudu dne 8. 3. 2019 novou žalobu. Tato v pořadí druhá žaloba byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětné soudní řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 04. 2021, č.j. [číslo jednací].

13. Předpokladem pro stavení dvouměsíční prekluzivní lhůty pro podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2290 o. z. po dobu trvání soudního řízení je skutečnost, že žalobce řádně pokračuje v zahájeném řízení. Žalobce však v případě obou výše uvedených žalob v řízení řádně nepokračoval. Právo podat žalobu dle § 2290 o. z. tak prekludovalo bez ohledu na výše podané žaloby, neboť uvedená lhůta plynula bez ohledu na ně. Lze tak konstatovat, že nyní projednávaná (již třetí) žaloba byla podána po marném uplynutí prekluzivní lhůty dle § 2290 o. z. a je namístě ji proto bez dalšího zamítnout.

14. Žaloba není důvodná ani z hlediska hmotněprávního. Žalobce svým jednáním nebo naopak nečinností naplnil výpovědní důvody, jak jsou uvedeny v § 2291 o. z. Konkrétní jednání/nečinnost žalobce, se kterým občanský zákoník příkladmo spojuje naplnění porušení povinností nájemce zvlášť závažným způsobem dle § 2291 odst. 2 o. z., žalovaný specifikoval ve Vvýpovědi.

15. Zanedbanost či lépe řečeno zpustlost bytu je zapříčiněna výhradně jednáním žalobce, který již po dobu více jak deseti let neumožnil žalovanému seznámit se s jeho stavem ani jakékoli rekonstrukční práce. Výsledkem žalobcova iracionálního odmítání zřízení otopného systému, výměny oken apod. (vše silami a na náklady žalovaného) je devastace historické kulturní památky vzlínající vlhkostí a plísní. Popsané jednání žalobce naplňující zákonné výpovědní důvody je tím spíše nepochopitelné s ohledem na to, že žalobce je současně nájemcem jiného bytu ve správě ÚMČ [obec a číslo]. Tento byt se přitom zavázal rekonstruovat v částce 890 431 Kč bez DPH a hradí zde nájemné ve výši 23 166 Kč měsíčně.

16. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobci jakožto nájemci byla dne 10. 5. 2018 jménem žalovaného jakožto pronajímatele dána JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem ev. č. [číslo advokáta], předmětná Výpověď nájmu bytu ev. [číslo] o velikosti 3+1, s WC mimo byt, umístěného ve čtvrtém nadzemním podlaží – třetím patře, domu [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo] (viz kopie výpovědi nájmu bytu ze strany pronajímatele ze dne 17. 4. 2018, kopie plné moci udělené žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 29. 12. 2008, kopie dodejky RR [anonymizováno]) Dne 25. 6. 2018 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi. Tato byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a byla pravomocně odmítnuta pro neodstranění vad podání usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 11. 2018, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019, č.j. [číslo jednací] (viz kopie uvedených rozhodnutí soudů, učiněno nesporným na ú.j. dne 14. 3. 2022) Dne 8. 3. 2019 podal žalobce ke zdejšímu soudu další žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi. Řízení o této žalobě bylo vedeno pod sp. zn [spisová značka] a bylo pravomocně zastaveno z důvodu opožděného uhrazení soudního poplatku usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2020, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2021, č.j. [číslo jednací] (viz kopie uvedených rozhodnutí soudů, učiněno nesporným na ú.j. dne 14. 3. 2022).

17. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo vrozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

18. Podle § 2290 o. z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

19. Dle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

20. Dle § 654 odst. 2 o. z. ustanovení tohoto zákona o běhu promlčecí lhůty platí obdobně i pro prekluzivní lhůtu.

21. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: Žalobce se předmětnou žalobou domáhá určení, že Výpověď je„ neoprávněná i neplatná“. Uvedené atributy Výpovědi jsou tedy žalobou stavěny do poměru slučovacího (viz užití spojky„ i“), který dle pravidel formální logiky odpovídá konjunkci a ∧ b. Aby byl uvedený výraz pravdivý (a žalobě mohlo být vyhověno) musí zároveň platit výrok„ a“ (Výpověď je neoprávněná.) i výrok„ b“ (Výpověď je neplatná.). Naopak žalobě není možné vyhovět a je namístě ji zamítnout v případě, že alespoň jeden z těchto výroků pravdivý nebude, resp. nebude možné jeho určení deklaratorním rozhodnutím soudu.

22. Pokud se jedná o určení neoprávněnosti výpovědi, toto je možné výhradně na základě žaloby dle § 2290 o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017). Posledně uvedené ustanovení však stanoví propadnou 2měsíční lhůtu pro její podání, po jejímž marném uplynutí již nelze žalobě vyhovět. Uvedená lhůta počíná běžet dnem, kdy výpověď nájemci dojde. Tak se v případě Výpovědi stalo dne 10. 5. 2018. Předmětná žaloba však byla podána až dne 24. 5. 2021, tj. více než tři roky poté. Lze tak bez dalšího uzavřít, že neoprávněnost Výpovědi již soud konstatovat nemůže.

23. Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že žalobce předtím podal dvě žaloby, jimiž se rovněž domáhal takovéhoto určení. Lze souhlasit s žalovaným, že uvedené žaloby nemohli vést ke stavění předmětné prekluzivní lhůty dle § 648 o. z. ve spojení s § 654 odst. 2 o. z. Žalobce totiž v takto zahájených řízeních řádně nepokračoval. V případě první žaloby (sp. zn. [spisová značka]) sám žalobce připouští, že tato byla pravomocně odmítnuta pro neodstranění vad podání vytknutých soudem dle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“). Je tedy zřejmé, že dané podání bylo natolik vadné, že nebylo projednatelné, a o žalobu dle § 2290 o. z. stricto sensu se tak ani nejednalo. Na uvedeném nemůže nic změnit ani žalobcova polemika s opodstatněností odmítnutí jeho první žaloby. K tomuto soud ve stručnosti uvádí, že danou argumentaci bylo namístě uplatnit právě v řízení o první žalobě (sp. zn. [spisová značka]). Pokud se tak nestalo, resp. soud v daném případě tuto argumentaci nepřijal, a usnesení o odmítnutí žaloby nabylo právní moci, není namístě tuto otázku nyní znovu otevírat. Soud naopak z uvedeného bez dalšího vychází dle § 135 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

24. Co bylo uvedeno výše k první žalobě (sp. zn. [spisová značka]), platí obdobně i pro žalobu druhou (sp. zn. [spisová značka]). V daném případě sice žaloba nebyla odmítnuta, ale řízení o ní bylo pravomocně zastaveno pro neuhrazení soudního poplatku. I toto lze bezpochoyby označit za nedostatek řádného pokračování v řízení na straně žalobce. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby Ústavní soud příslušné rozhodnutí o zastavení řízení na základě ústavní stížnosti žalobce zrušil, nemohlo by to na výše uvedeném závěru o podání předmětné žaloby po marném uplynutí propadné lhůty nic změnit. Tato druhá žaloba (sp. zn. [spisová značka]) totiž byla podána až téměř po roce od doručení Výpovědi žalobci (viz bod 16 odůvodnění tohoto rozsudku).

25. Lze tak shrnout, že soud nemůže konstatovat neoprávněnost Výpovědi dle § 2290 o. z. S ohledem na to, co bylo uvedeno pod bodem 21 odůvodnění tohoto rozsduku je proto namístě žalobu jako takovou zamítnout.

26. Pro úplnost lze dodat, že by nebylo možné konstatovat ani neplatnost Výpovědi, a to s ohledem na nedostatek naléhavého právního zájmu na tomto určení (§ 80 o. s. ř.) Nejvyšší soud k tomuto ve svém rozsudku ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, uvádí, že„ je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne) existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem. Vycházeje z těchto - v poměrech rozhodovací praxe Nejvyššího soudu samého ustálených a opakovaně formulovaných - judikatorních závěrů, Nejvyšší soud pokládá za správný i závěr odvolacího soudu, že není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi z nájmu. Posouzení platnosti výpovědi z nájmu je totiž jen posouzením předběžné otázky předcházejícím úsudku, zda nájemní vztah nadále trvá nebo trval (jelikož touto výpovědí platně ukončen nebyl).“. Uvedené závěry Nejvyššího soudu musí platit v podmínkách žalobce tím spíše, že jak sám připouští, je geneze předmětného nájemního vztahu již poměrně komplikovaná, bylo učiněno vícero pokusů o jeho ukončení a je nebo bylo v souvislosti s ním vedeno vícero soudních sporů (viz bod 5 odůvodnění tohoto rozsudku). Za daných okolností nemůže být naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti Výpovědi dán.

27. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 9. 2021 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 3. 2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.