63 C 372/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 30 854 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 30 854 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 854 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 23 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 30 854 Kč s příslušenstvím. <i>Žalobní tvrzení</i> 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl dne 14. 09. 2020 v 7:26 hod. v pozici poškozeného účastníkem dopravní nehody motorového vozidla Superb [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] („ motorové vozidlo“) a motocyklu tovární značky [příjmení], model [anonymizováno], [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] („ motocykl“). Řidičem motocyklu byl žalobce a řidičem motorového vozidla byl Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa]. K dopravní nehodě došlo tak, že Ing. [jméno] [příjmení], který řídil motorové vozidlo po ulici [ulice] ve směru ke křižovatce s ulicí [ulice], kde v křižovatce těchto ulic při odbočování vlevo ve směru k ulici [ulice] nesledoval situaci v silničním provozu, nerespektoval svislou dopravní značku P4„ Dej přednost v jízdě!“, po zastavení se opětovně rozjel a přehlédl motocykl, který řídil po ulici [ulice], označené svislou dopravní značkou P2„ [ulice] pozemní komunikace“, ve směru od ulice [ulice], protisměrnou částí komunikace, kdy objížděl kolonu stojících vozidel, žalobce [celé jméno žalobce], nedal mu přednost v jízdě a střetl se s ním.

3. Při nehodě utrpěl žalobce otevřenou tříštivou zlomeninu obou bércových kostí vpravo s tržně zhmožděnou ránou délky 10 cm a dále utrpěl věcnou škodu na motocyklu. Ing. [jméno] [příjmení] tím, že jako řidič nedal přednost vozidlu přijíždějícímu po hlavní pozemní komunikaci porušil důležitou povinnost uloženou mu v § 22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v tehdy platném znění. Na základě protiprávního jednání Ing. [jméno] [příjmení] vznikla žalobci mj. také věcná škoda na motocyklu, a to ve výši 134 711 Kč.

4. Žalobci byla tato věcná škoda uhrazena pouze částečně, a to plněním ve výši 46 282 Kč, které obdržel žalobce v červnu 2021. Od celkové věcné škody byla odečtena zůstatková hodnota motocyklu, s čímž žalobce souhlasí. Dále vak došlo ke krácení pojistného plnění ve výši 40 % a žalobci nebyla vyplacena částka ve výši 30 584 Kč, a to z důvodu, že žalobce údajně předjížděl v bezprostřední blízkosti přechodu pro chodce v rozporu s § 17 odst. 5 zákona o silničním provozu. Z obsahu trestního spisu vedeného Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 7. oddělení pod [číslo jednací] však vyplývá, že žalobce objížděl kolonu stojících vozidel.

5. To dle § 16 zákona o silničním provozu odpovídá objíždění a nikoliv předjíždění. V tomto směru je nutné akcentovat, že žalobce nikdy nebyl správním orgánem řešen pro uvedené jednání, které by však naplňovalo skutkovou podstatu přestupku. Nadto je nutné akcentovat, že i pokud by žalobce skutečně předjížděl, nepřičinil by se o zavinění nehody ve výši 40 %, protože k nehodě došlo výhradně z toho důvodu, že Ing. [jméno] [příjmení] nedal žalobci přednost.

6. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 As 196/2016-24, který cituje žalovaná, na projednávanou věc nedopadá. Reaguje totiž na situaci, kdy před přechodem pro chodce zastaví vozidlo proto, aby umožnilo chodcům bezpečný přechod. Taková situace však nenastala v případě žalobcově. Ten objížděl kolonu vozidel z bezpečné vzdálenosti před přechodem, za situace, kdy byl seznámen s tím, že v době objíždění kolony stojících vozidel po chodnících žádný chodec nejde a nemůže tedy dojít k situaci, kterou judikát předjímá. Na tuto okolnost pak svým manévrem reagoval.

7. S ohledem na to, že ke škodě došlo v silničním provozu, je řidič motorového vozidla na způsobenou škodu pojištěn dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Pojistným ústavem Ing. [jméno] [příjmení] je žalovaná, která škodní událost eviduje pod [číslo jednací]. <i>Vyjádření žalované</i> 8. Žalovaná k žalobě uvedla, že dle doložené policejní fotodokumentace a detailu relace o dopravní nehodě je patrné, že v bezprostřední blízkosti před křižovatkou ve směru jízdy motocyklu je přechod pro chodce. Jelikož sám žalobce vypověděl, že vozidla, která stála před ním v koloně, předjel, porušil svým jednáním povinnost dle §17 odst. 5 zákona o silničním provozu. Dle tohoto ustanovení nesmí řidič předjíždět na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi.

9. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 As 196/2016-24,„ jízdní manévr, jímž se řidič vozidla vyhýbá vozidlu, které před ním zastavilo před přechodem pro chodce ke splnění povinnosti neohrozit a neomezit přecházející chodce, je předjížděním ve smyslu § 17 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nikoliv objížděním podle § 16 téhož zákona“. Pokud by tedy žalobce dodržel povinnosti stanovené mu zákonem a vyčkal za vozidly stojícími před přechodem pro chodce a nepředjížděl je, nemuselo k dané dopravní nehodě dojít, případě by její následek mohl být menšího rozsahu.

10. Žalovaná nechala vypracovat Ing. [jméno] [příjmení] znalecký posudek [číslo] ze dne 5. 9. 2022 („ znalecký posudek“). Z něj vyplynulo, že žalobce mohl odvrátit střet vozidel, pokud by se pohyboval pomalou rychlostí při předjíždění stojících vozidel cca 10-20 km/h tak, aby byl schopen za přechodem pro chodce při najíždění do křižovatky i zastavit a překontrolovat si situaci vpravo, tedy i situaci na vedlejší pozemní komunikaci. Pro techniku jízdy žalobce byla rozhodná rychlost, jakou se blížil k přechodu. Žalobce zvolil nesprávně vyšší rychlost, a to vzhledem k zakrytému výhledu, který tvořila stojící vozidla v pravém jízdním pruhu před přechodem pro chodce. Žalobce v dané situaci nemohl v žádném případě vidět přecházející chodce, kteří vycházejí ze zákrytu za stojícím vozidlem a naopak. Rovněž je nutné s ohledem na vzájemný dohled připustit, že po přechodu pro chodce mohlo přecházet dítě (které je malého vzrůstu) a zde by vozidla tvořila tzv. do posledního momentu zakrytý výhled. Správná technika jízdy u motocyklu (žalobce) v daném místě a čase by měla být následující: Jestliže motocyklista (žalobce) začal objíždět stojící vozidla v rychlosti 40 km/h, tak musí decelerovat, či nepatrně přibržďovat tak, aby před přechodem pro chodce byl schopen dostatečně reagovat na možné chodce, kde vzhledem ke stojícím vozidlům měl značně ztížený dohled na chodce vstupující do vozovky a naopak. Rychlost motocyklu v blízkosti přechodu pro chodce by měla být dokonce zvolena tak, aby v případě zjištění přecházejícího chodce stačil motocyklista plynule zastavit, a to bez ohrožení své stability na motocyklu. Pokud by žalobce jel nižší rychlostí, mohl střetu vozidel zabránit a neohrožoval by případné chodce na přechodu. To, že se v danou dobu na přechodu nikdo nevyskytoval, nelze považovat jako omluvu či okolnost ospravedlňující žalobcovo jednání – nepřiměřeně zvolenou rychlost pro danou dopravní situaci, ale spíše brát jako štěstí, že nedošlo k další kolizi a zranění chodců.

11. S ohledem na výše uvedené přistoupila žalovaná při výpočtu výše pojistného plnění k jeho adekvátnímu krácení dle míry spoluzavinění žalobce. Výše pojistného plnění byla v rámci likvidace pojistné události evidované pod [číslo] týkající se poškození motocyklu provedena formou totální škody s ohledem na rozsah jeho poškození. Obvyklá cena motocyklu byla stanovena na základě výpočtu v expertním systému Audatex na 134 711 Kč bez DPH. Od ní byla následně odečtena hodnota zbytků ve výši 57 575 Kč. Hodnota zbytků poškozeného motocyklu byla stanovena provedeným šetřením trhu s poškozenými motocykly na aukčním portále společnosti [právnická osoba] Následně žalovaná odečetla míru spoluzavinění žalobce na předmětné dopravní nehodě na základě porušení jeho zákonných povinností. <i>Skutkový stav</i> 12. Účastníci řízení na jednání soudu dne 3. 11. 2022 učinili nespornými svá vzájemná tvrzení ohledně průběhu předmětné dopravní nehody, jakož i hodnotu motocyklu bezprostředně před nehodou i jeho zbytkovou hodnotu po ní. Účastníci řízení výslovně potvrdili, že je mezi nimi veden toliko v rovině právního hodnocení rozsahu povinnosti žalované poskytnout žalované plnění. Soud proto, pokud jde o průběh autonehody a následnou likvidaci pojistné události odkazuje na body 2 až 4 odůvodnění tohoto rozsudku a z nich bez dalšího vychází.

13. Pokud jde o hodnocení podílu žalobce na vzniklé škodě, soud ze znaleckého posudku doplněného výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] na jednání dne 17. 4. 2023 zjistil, že by ze strany žalobce jakožto řidiče motocyklu došlo k odvrácení střetu, pakliže by se pohyboval pomalou rychlostí při objíždění stojících vozidel cca 10-20 km/h tak, aby byl schopen za přechodem pro chodce při najíždění do křižovatky i zastavit motocykl a překontrolovat si situaci vpravo, tedy i situaci na vedlejší pozemní komunikaci. Ze strany řidiče motorového vozidla by došlo k odvrácení střetu, kdyby řidič zastavil v úrovni počátku pravého jízdního pruhu tzn. přední částí vozidla by nezasahoval do protisměrného jízdního pruhu. Pak by se motocyklista při průjezdu křižovatkou pohyboval v protisměrném jízdním pruhu a ke střetu by nedošlo.

14. Dále bylo na základě znaleckého zkoumání zjištěno, že u motocyklu nelze zpětným výpočtem odvodit, kdy došlo k objíždění stojících vozidel, tedy u motocyklisty k vyjetí do protisměrného jízdního pruhu. Pro techniku jízdy motocyklisty však není rozhodná vzdálenost k přechodu pro chodce, nýbrž rychlost, jakou se k přechodu pro chodce motocyklista přibližuje v protisměrném jízdním pruhu. Řidič motocyklu zvolil nesprávně vyšší rychlost, a to vzhledem k zakrytému výhledu, který tvořila stojící vozidla v pravém jízdním pruhu před přechodem pro chodce. Řidič motocyklu v dané situaci nemohl v žádném případě vidět přecházející chodce, kteří vycházejí ze zákrytu za stojícím vozidlem, a to platí i naopak. V případě, že by se na přechodu nacházela osoba malého vzrůstu (např. dítě), vozidla by tvořila do posledního momentu zakrytý výhled. Motocyklista by pak chodce spatřil, až když by vycházel ze zákrytu vozidla, tedy když by se nacházel téměř u středu vozovky. Správná technika jízdy u motocyklisty vdaném místě a čase měla být následující: Jestliže motocyklista započal objíždění stojících vozidel v rychlosti cca 40 km/h, tak musí decelerovat, či nepatrně přibrzďovat tak, aby před přechodem pro chodce byl schopen dostatečně reagovat na možné chodce, kde vzhledem k stojícím vozidlům měl značně ztížený dohled na chodce vstupující do vozovky a naopak. Rychlost motocyklu v blízkosti přechodu pro chodce by měla být dokonce volena tak, aby v případě zjištění přecházejícího chodce stačil motocyklista plynule zastavit, a to bez ohrožení své stability na motocyklu. Pokud jde o eliminaci rizik daného manévru předjíždění, bylo zásadní chybou motocyklisty, že před přechodem nezastavil. Pokud by tak učinil, aby mohl vyhodnotit situaci na přechodu, zda po něm někdo případně přechází a poté se znovu rozjel, jednak by jeho rychlost byla tímto snížena a byl by viděn a viděl by. Lze proto předpokládat, že by do křižovatky vjížděl obezřetněji. Skutkový děj by pak byl pravděpodobně takový, že by motorové vozidlo vjelo do křižovatky a v době, kdy by se motocyklista měl teprve rozjíždět na přechodu, by již bylo v předjížděcím pruhu motocyklisty, tedy byl by mezi nimi vizuální kontakt. <i>Relevantní právní úprava</i> 15. Podle § 16 zákona o silničním provozu řidič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí, nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích anebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, nesmí ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy.

16. Dle § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu řidič nesmí předjíždět na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi.

17. Dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

18. Dle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

19. Dle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, ušlý zisk, účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. <i>Právní posouzení</i> 20. Soud se při rozhodování ve věci samé v prvé řadě zabýval tím, k jakým pochybením, resp. porušením právních předpisů došlo na straně jednotlivých účastníků dopravní nehody.

21. V případě řidiče motorového vozidla Ing. [jméno] [příjmení] lze bez dalšího konstatovat, že pokud nerespektoval svislou dopravní značku P4„ Dej přednost v jízdě!“, porušil tím závažným způsobem dopravní předpisy, zejména povinnost účastníka provozu na pozemních komunikacích řídit se dopravními značkami dle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu.

22. Pokud se dále jedná o osobu poškozeného – žalobce, je třeba se blíže zabývat tím, nakolik lze jím prováděný manévr podřadit pod hypotézu § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, tj. zda lze objíždění kolony stojících vozidel před přechodem a křižovatkou považovat za předjíždění. Východiskem v tomto ohledu by měl být žalovanou citovaná judikatura - rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 As 196/2016-24, (viz bod 9 odůvodnění tohoto rozsudku). Důvodem, proč Nejvyšší správní soud v dané věci označil manévr, jímž se řidič vozidla vyhýbá vozidlu, které před ním zastavilo před přechodem pro chodce ke splnění povinnosti neohrozit a neomezit přecházející chodce, za předjíždění ve smyslu § 17 zákona o silničním provozu, a nikoliv za objíždění dle § 16 téhož zákona, je nebezpečnost daného manévru pro chodce na přechodu. Pokud se žalobce snaží dovozovat neuplatnitelnost uvedené judikatury na jím prováděný manévr (viz bod 6 odůvodnění tohoto rozsudku), nelze takovouto argumentaci přijmout. Žalobce se dovolává toho, že se před manévrem ubezpečil, že se na přechodu ani na přiléhajících chodnících žádný chodec nenachází. Takovéto tvrzení ovšem neodpovídá skutkovým zjištěním soudu, neboť je v přímém rozporu se závěry znalce (viz body 13 a 14 odůvodnění tohoto rozsudku). Lze naopak konstatovat, že žalobce nemohl mít za daných okolností přehled o tom, kdo se případně na daném chodníku nachází. To, že tento byl skutečně prázdný, bylo v konečném důsledku pouze šťastnou shodou okolností, která nemůže nijak snížit nebezpečnost počínání žalobce, a nemůže mu tak být ani přičítána k dobru.

23. Soud proto neshledává jakýkoli důvod, proč by se výše nastíněná judikatura neměla na žalobce vztahovat. Žalobce se při vjíždění do křižovatky choval způsobem, který nebyl o nic méně nebezpečný než počínání řidiče motorového vozidla. Porušil tím § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu.

24. Soud rovněž zvažoval, zda bylo z hlediska snížení spoluodpovědnosti žalobce a navýšení odpovědnosti řidiče motorového vozidla relevantní případné vzdání se přednosti v jízdě ze strany řidiče vozidla [příjmení] [příjmení] (první vozidlo v koloně předjížděné žalobcem, jež stálo v křižovatce na hlavní). Závěr, který v tomto ohledu učinil, je ovšem negativní. Uvedené počínání řidiče vozidla [příjmení] [příjmení], bylo-li by prokázáno, mohlo vést pouze k založení spoluodpovědnosti posledně uvedeného za předmětnou škodu. Nijak by se však nepromítalo do nebezpečnosti počínání žalobce. Jeho míra spoluodpovědnosti by tak zůstala zachována. Naopak by se případně snižovala míra odpovědnosti řidiče motorového vozidla, a tím i rozsah povinností žalované vůči žalobci. Pokud tedy danou okolností argumentuje pouze žalobce a žalovaná se této nijak nedovolává, nepovažoval soud za podstatné se jí dále zabývat. I kdyby byla prokázána, nemohlo by to s ohledem na výše uvedené vést k pro žalobce příznivějšímu výsledku tohoto řízení.

25. Soud si je vědom skutečnosti, že v případě dopravních nehod spočívajících ve střetu dvou vozidel na křižovatce hlavní silnice se silnicí vedlejší, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 7 Tdo 214/2010). Porušení této povinnosti lze proto považovat za primární příčinu dopravní nehody. Na druhou stranu je ovšem třeba přihlédnout k tomu, že počínání žalobce při vjíždění do křižovatky a bezprostředně předtím nebylo o nic méně nebezpečné než počínání řidiče motorového vozidla. Je navíc zřejmé, že v případě, že by se žalobce neuchýlil k výše popsanému předjížděcímu manévru v rozporu s dopravními předpisy a zůstal by na konci kolony vozidel, k předmětné dopravní nehodě by nedošlo. Dokonce i pokud by daný zakázaný manévr provedl a počínal by si přitom obezřetnějším způsobem pospaným znalcem (viz bod 14 odůvodnění tohoto rozsudku), lze s ohledem na závěry znalce předpokládat, že by to bylo dostačující k předejití dopravní nehodě.

26. Za daných okolností soud považoval krácení pojistného plnění ve výši 40 % ze strany žalované pojišťovny za adekvátní. Žalobu proto výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 000 Kč představující 300 Kč za každý z deseti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (odpor žalované ze dne 29. 9. 2021, vyjádření žalované ve věci samé ze dne 19. 10. 2021, příprava účasti na jednání před soudem dne 16. 6. 2022 a účast na něm, vyjádření žalované ke znaleckému posudku ze dne 29. 9. 2022, příprava účasti na jednání před soudem dne 3. 11. 2022 a účast na něm, příprava účasti na jednání před soudem dne 17. 4. 2023 a účast na něm a vyjádření žalované ze dne 20. 4. 2023). K uvedeným nákladů je třeba dále přičíst náklady na zpracování znaleckého posudku dle § 127a o. s. ř. ve výši 20 200 Kč, jak vyplývají z faktury - daňového dokladu [číslo] vystaveného žalované znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Uvedené náklady považoval soud s ohledem na rozsah znaleckého posudku za přiměřené, a proto je nijak nekrátil.