64 C 121/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 141 358 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 141 358 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 141 358 Kč od 8. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 81 699,26 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů částku 18 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 14. 2. 2020 se žalobce na žalované domáhá zaplacení shora uvedené částky jako pojistného plnění z titulu toho, že dne 30. 6. 2018 kolem 8:33 hod. v [obec] došlo k dopravní nehodě žalobce jako řidič motocyklu Kawasaki Z 800, r. z. [anonymizováno] [číslo], kdy se střetl s vozidlem Škoda Fabia r. z. [anonymizováno] [číslo] řízeném [jméno] [příjmení], který při nerespektovaní dopravního značení nehodu způsobil. Posledně jmenované vozidlo je pojištěno u žalované v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Při nehodě utrpěl žalobce vážná zranění – polytrauma, traumatickohemoragický šok, kraniotrauma – krvácení do mozkového kmene, subarachnoidní krvácení, rupturu močového měchýře, poranění konečníku, frakturu pánve a kosti křížové s nutností opakovaných operačních zákrok. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu za ztrátu výdělku za období od 30. 6. 2018 do 4. 10. 2019 ve výši 282 715 Kč. Žalobci byla žalovanou vyplacena pouze částka 141 357 Kč s tím, že došlo ke krácení pojistného plnění ve výši 50 % s odůvodněním, že žalovaná dovozuje spoluzavinění žalobce na dopravní nehodně. Krácení ve výši 50 % je zcela neadekvátní, pokud by [jméno] [příjmení] povinnost ze zákona o provozu na pozemních komunikacích, oproti značce„ Dej přednost v jízdě!“ nedal přednost v jízdě, k dopravní nehodě by prokazatelně nedošlo. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 25 Cdo 4463/2017 a 25 Cdo 584/2018, s tím, že soud zvažuje veškeré jednání, které je v příčinné souvislosti se vznikem škody. [příjmení] překročení rychlosti žalobcem tak v porovnání s porušením povinnosti nedáním přednosti v jízdě panem [příjmení], nelze považovat za rovnocennou příčinu vzniku škody. Převažující příčinu na vzniku škodní události nese pan [příjmení].

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela neuznává. Nesporovala, že došlo k předmětné dopravní nehodně a že byla pojistitelem vozidla škůdce. Tvrdila, že Okresní soud v Opavě rozsudkem č. j. 4 T 21/2019-212, odkázal žalobce se svým nárokem na občanskoprávní řízení, neboť shledal podíl žalobce na dopravní nehodě. Znaleckým posudkem [číslo] dospěl znalec [příjmení] [příjmení] v trestním řízení k závěru: že„ v době cca 2,7 s před střetem se žalobce nacházel ve vzdálenosti 45 m před místem střetu a jel rychlostí ve výši 56 km/hod. (v technicky přijatelném rozmezí 53 až 59 km/hod.) a svou rychlost jízdy zvyšoval. V těchto místech mohl žalobce registrovat řidiče vozidla Škoda Fabia, žalobce měl možnost dané dopravní nehodě zabránit, kdyby začal reagovat na vozidlo v době, kdy řidič vozidla Škoda Fabia začal vjíždět z ulice [ulice] do pravého jízdního pruhu ulice [ulice]. Maximální povolená rychlost v místě střetu byla 50 km/hod. Žalovaná při posuzování podílů obou účastníků nehody na nehodě vážila tři paramenty: možnost nehodě zabránit, porušení předpisů a existence ostatních okolností. Oba účastníci mohli nehodě zabránit, oba účastníci se dopustili porušení dopravních předpisů. Žalobci lze v projednávané věci tak přičítat zvýšení rozsahu škody při porušení maximální povolení rychlosti. Spoluzavinění ve výši 50 % bylo pasivně uznáno VZP i Policií ČR ve věcech nemocenského pojištění, když tyto subjekty na žalovanou žalobu nepodaly. Žalobce neměl řádně připevněnou helmu, která tak nemohla plnit svoji funkci.

3. Skutkové otázky týkající se předmětné dopravní nehody a otázky věcné legitimace byly mezi účastníky nesporná. Účastníci učinili rovněž za nesporné, že v důsledku dopravní nehody vznikla žalobci škoda ve formě ztráty na výdělku od 30. 6. 2018 do 4. 10. 2019 v celkové výši 282 715 Kč a že žalovaná poskytla žalobci plnění v rozsahu 50%, tj. ve výši 141 357 Kč. Jádro sporu spočívalo v řešení právní otázky, zda je možné v projednávané věci aplikovat 50 % krácení pojistného plnění.

4. Soud provedl dokazování a vycházel z následujících důkazů:

5. Z Informace o výši krácení pojistného plnění ze dne 8. 11. 2019 bylo zjištěno, že přípisem adresovaným právní zástupkyni žalobce žalovaná sděluje ke škodní události [číslo] ze dne 30. 6. 2018, pojištěný [jméno] [příjmení], [registrační značka] vozidla [anonymizováno] [číslo], že ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] ze dne 24. 9. 2018 vyplývá, že žalobce, který v místě nehody překročil maximální povolenou rychlost, nese podíl na zavinění předmětné dopravní nehody. S odkazem na ust. § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) žalovaná uzavírá, že újma na zdraví vznikla také následkem okolností, které lze přičítat žalobci. Dle názoru žalované činí míra odpovědnosti obou účastníků dopravní nehody na jejím zavinění 50 %.

6. Z Informace o úhradě ze dne 8. 11. 2019 bylo zjištěno, že přípisem adresovaným právní zástupkyni žalobce žalovaná ve vztahu k pojistné události [číslo] ze dne 30. 6. 2018, pojištěný [jméno] [příjmení], [registrační značka] vozidla [anonymizováno] [číslo], informuje o provedené platbě ve výši 141 357 Kč poškozenému jako náhradu způsobené újmy: náhradu za ztrátu výdělku od 30. 6. 2018 do 31. 8. 2019: 260 363 Kč a od 1. 9. 2019 do 4. 10. 2019: 22 352 Kč, minus spoluvina 50 % 141 358 Kč.

7. Z Předžalobní výzvy k úhradě ze dne 6. 1. 2020, vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobcem prostřednictvím právní zástupkyně vyzvána k dobrovolnému splnění předmětného dluhu s poukazem na ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

8. Z Dopisu žalované ze dne 17. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná v reakci na předžalobní výzvu žalované doručené dne 7. 1. 2020 sděluje, že bylo prověřeno vyřízení pojistné události z 30. 6. 2018 evidované pod [číslo] že žalovaná setrvává na svém předchozím závěru, tj. žalobce nese 50 % spoluvinu na zavinění předmětné nehody.

9. Z obsahu listin spisu 4 T 21/2019 Okresního soudu v Opavě vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 3. 2019, č. j. 4 T 21/2019 -212, [jméno] [příjmení], bytem [adresa], byl uznán vinným, že dne 30. 6. 2018 kolem 08.33 hod. v [obec], jako řidič osobního motorového vozidla značky Škoda Fabia [registrační značka], na ulici [příjmení], ve směru jízdy na [anonymizováno], nejprve odbočil vpravo na ulici [ulice], kde se v prostoru přechodu pro chodce otočil do protisměru a zahájil odbočování vlevo na ulici [příjmení], přičemž oproti dopravní značce„ Dej přednost v jízdě!“ nedal přednost zleva po hlavní silnici v levém jízdním pruhu jedoucímu motocyklu značky Kawasaki Z800 [registrační značka], řízenému [celé jméno žalobce], který jel rychlostí 61 až 67 km/hod., čímž porušil ustanovení § 22 odstavec 1 a § 24 odstavec 4 písmeno c) zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších novel, v prostoru levého jízdního pruhu došlo ke střetu mezi levou boční částí vozidla a přední části motocyklu, v důsledku čehož upadl motocyklista na vozovku a utrpěl zranění — polytrauma, traumaticko- hemoragický šok, kraniotrauma — krvácení do mozkového kmene, subarachnoidní krvácení, rupturu močového měchýře, poranění konečníku, frakturu pánve a kosti křížové s nutností opakovaných operačních zákrok a s hospitalizací od 30. 6. 2018 nejméně do 20. 3. 2019. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 24. 9. 2018 vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce jedoucí na motocyklu v době 2,7 s před předmětnou dopravní nehodou, ve vzdálenosti 45 m před místem střetu, jel rychlostí 56 km/h (rozmezí 53 až 59 km/h) a svou rychlost zvyšoval. V době 1,2 s před střetem se nacházel ve vzdálenosti 21 m před místem střetu a jel 64 km/h (61 až 67 km/h). Žalobce se snažil zabránit střetu bržděním, po uplynutí reakční doby řidiče, tj. v době 0,4 s před střetem, nastal náběh brzd. V okamžiku střetu se pohyboval rychlostí 54 km/h (51 až 57 km/h). Žalobce měl možnost předmětné nehodě zabránit, kdyby začal reagovat v době, kdy vozidlo Škoda Fabia začalo vyjíždět z ulice [ulice] do pravého jízdního pruhu v ulici [ulice], tj. 2,7 s před střetem, v daném případě by musel žalobce měnit náhlým způsobem rychlost a směr jízdy.

10. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 5. 4. 2023 vypracovaného prof. PhDr. [celé jméno znalce], DrSc. bylo zjištěno, že z dokumentace ohledání místa nehody je zřetelné poškození předního skla a předního okraje střechy osobního vozidla, které odpovídá nárazu tupým předmětem. Lze reálně předpokládat, že v tomto místě došlo k úderu helmou v průběhu nehody. Nelze předpokládat náraz nekrytou hlavou. Je zřejmé, že v tomto okamžiku musel mít motocyklista nasazenou helmu na hlavě. Pokud by tomu tak nebylo, došlo by k působení velmi vysokých sil na hlavu poškozeného. Motocyklová helma chrání hlavu jezdce především proti nárazům vedeným translačním zrychlením, tj. síla směřuje např. kolmým směrem na hlavu, k závažnému zranění může dojít při nárazech hlavy vedených pod šikmým úhlem a dochází k impulsnímu působení na mozek a hlavu, tj. k rotačnímu zrychlení. V takových případech motocyklová helma nechrání mozek. Pokud by byla helma řádně zapnuta, a neodletěla by po nárazu z hlavy, utrpěl by poškozený stejné působení rotačním zrychlením a došlo by s velmi vysokou pravděpodobností ke stejnému poranění mozku. V okamžiku nárazu hlavou do vozidla měl motocyklista helmu na hlavě, k jejímu uvolnění z hlavy a odletu došlo až po nárazu do vozidla.

11. Každý z uvedených důkazů hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 30. 6. 2018 kolem 8.33 hod. v [obec] řidič osobního motorového vozidla značky Škoda Fabia [registrační značka] [jméno] [příjmení], na ulici [příjmení] ve směru jízdy na [anonymizováno] nejprve odbočil vpravo na ulici [ulice], kde se v prostoru přechodu pro chodce otočil do protisměru a zahájil odbočování vlevo na ulici [příjmení], přičemž oproti dopravní značce„ Dej přednost v jízdě!“ nedal přednost zleva po hlavní silnici v levém jízdním pruhu jedoucímu motocyklu značky Kawasaki Z800 [registrační značka] řízenému žalobcem, v prostoru levého jízdního pruhu došlo ke střetu mezi levou boční částí vozidla a přední části motocyklu, v důsledku čehož upadl motocyklista na vozovku a utrpěl zranění - polytrauma, traumaticko- hemoragický šok, kraniotrauma - krvácení do mozkového kmene, subarachnoidní krvácení, rupturu močového měchýře, poranění konečníku, frakturu pánve a kosti křížové s nutností opakovaných operačních zákrok. Žalobce jedoucí na motocyklu v době 2,7 s před předmětnou dopravní nehodou, ve vzdálenosti 45 m před místem střetu jel rychlostí 56 km/h (rozmezí 53 až 59 km/h) a svou rychlost zvyšoval. V době 1,2 s před střetem se nacházel ve vzdálenosti 21 m před místem střetu a jel 64 km/h (61 až 67 km/h). Žalobce se snažil zabránit střetu bržděním, po uplynutí reakční doby řidiče, tj. v době 0,4 s před střetem, nastal náběh brzd. V okamžiku střetu se pohyboval rychlostí 54 km/h (51 až 57 km/h). Žalobce měl možnost předmětné nehodě zabránit, kdyby začal reagovat v době, kdy vozidlo Škoda Fabia začalo vyjíždět z ulice [ulice] do pravého jízdního pruhu v ulici [ulice], tj. 2,7 s před střetem, v daném případě by musel žalobce měnit náhlým způsobem rychlost a směr jízdy. Žalovaná, jako pojistitel provozovatele vozidla Škoda Fabia [registrační značka], která předmětnou dopravní nehodu eviduje jako pojistnou událost [číslo] vyplatila žalobci jako poškozenému 141 357 Kč jako náhradu způsobené újmy: náhradu za ztrátu výdělku od 30. 6. 2018 do 31. 8. 2019: 260 363 Kč a od 1. 9. 2019 do 4. 10. 2019: 22 352 Kč, minus spoluvina 50 % 141 358 Kč.

12. Po právní stránce věc posoudil soud následovně. <i>13. Podle ust. § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni 30. 6. 2018, poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy. Podle ust. § 6 odst. 2, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle ust. § 9 odst. 1, poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle ust. § 9 odst. 2, plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Podle ust. § 9 odst. 3, pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.</i> <i>14. Podle ust. § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle ust. § 2910, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ust. § 2918, vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Podle ust. § 2962 odst. 1 o. z., náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Podle ust. § 2861 odst. 1 o. z., z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.</i> 15. Soud předně konstatuje, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Základným předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Podle § 6 odst. 2 Z této úpravy je zřejmé, že zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má zásadně pokrývat co nejširší okruh újem, které vzniknou v souvislosti s dopravními nehodami, aby jednak poškozenému byla poskytnuta možnost dosáhnout odškodnění, jednak aby i provozovatel vozidla mohl využít dobrodiní pojištění odpovědnosti za škodu vyvolanou relativně nebezpečnou činností, jíž je provoz silničního motorového vozidla. Na druhé straně však nejde o pojištění absolutní či všezahrnující, čemuž odpovídá pozitivní taxativní vymezení nároků, které jsou touto formou pojištěny, to je doplněno vymezením negativním v ustanovení § 7, které naopak výslovně vyjmenovává případy, na které se pojištění nevztahuje. Konečně je tu i limit výše pojistného plnění, který doplňuje závěr o tom, že pojistné plnění je pojišťovna povinna poskytnout jen za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem č. 168/1999 Sb. Každá škoda (újma) vzniklá zvláštní povahou provozu motorového vozidla, za kterou odpovídá provozovatel či řidič, se odškodňuje prostřednictvím pojistného plnění, resp. že pojišťovna je povinna za odpovědnou osobu plnit poškozenému pouze tehdy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3521/2006 nebo sp. zn. 25 Cdo 3086/2011). Především však je pojišťovna povinna plnit pouze na úhradu těch nároků na náhradu škody, jež mají oporu v úpravě náhrady škody obsažené v občanském zákoníku. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že rozumí-li se podle ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., pro účely tohoto zákona pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a podle ustanovení § 6 odst. 1 tohoto zákona se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, je třeba za pojištěného považovat nejen provozovatele vozidla, ale i osobu odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní nehody řídila a za škodu odpovídá. Pojištění odpovědnosti za škodu podle uvedeného zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle § 2927 a násl. o. z., tak i na osoby odpovídající za škodu podle § 2910 o. z., například na řidiče vozidla. Ustanovení § 2927 o. z., upravující odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem motorového vozidla není ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 2910 o. z. ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění dokonce může absentovat, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený nese i následky náhody, která jej postihla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2216/2019).

16. Žalobce se v souladu s § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla obrátil na žalovanou, u níž byl uvedený škůdce a provozovatel vozidla pro případ odpovědnosti pojištěn, s nárokem na zaplacení náhrady za ztrátu výdělku (§ 2962 odst. 1 o. z.) za období od 30. 6. 2018 do 4. 10. 2019 ve výši 282 715 Kč, z titulu náhradu za ztrátu výdělku. Žalovaná vyplatila na náhradě žalobci 141 357 Kč jako 50 % požadovaného, s tím že žalovaná při šetření předmětné pojistné události dospěla s odkazem na ust. § 2918 o. z. k závěru, že žalobci vinou překročení maximální povolené rychlosti a toho, že žalobce neměl řádně připevněnou helmu.

17. V podmínkách posuzované věci však dospěl soud k závěru, že není na místě aplikovat ust. § 2918 o. z. a snížit tak povinnost k náhradě vzniklé újmy. Jak vyplynulo ze znaleckého zkoumání znalce [příjmení] [příjmení], viz posudek [číslo] ze dne 24. 9. 2018, jež je součástí spisu zn. 4 T 21/2019 Okresního soudu v Opavě, v okamžiku střetu byla rychlost žalobce 54 km/h v přípustném technickém rozmezí 51 až 57 km/h, tedy rychlost, která nijak významně nepřekračuje 50 km limit v místě nehody a sama o sobě nemůže odůvodnit snížení náhrady za vzniklou újmu. I když znalec dospěl k závěru, že žalobce měl možnost střetu zabránit, jedná se dle názoru soudu pouze o teoretickou eventualitu a tedy to, že ke škodní události došlo, nelze poškozenému klást za vinu, resp. připustit poměrné snížení náhrady za újmu. Totiž v době 2,7 s před střetem, kdy znalec připouští, že bylo v možnostech žalobce se střetu vyhnout, zatím střet nehrozil, vozidlo Škoda Fabia řízené škůdcem vjíždělo na čtyřproudou hlavní komunikaci, nebylo jisté, že vozidlo Škoda Fabia bude křižovat levý jízdní pruh, ve kterém jel žalobce a ani žalobce sám možnost střetu nepředpokládal, neboť svou rychlost zvyšoval. V době 1,2 s , kdy již nebezpečí střetu bezprostředně hrozilo, neboť vozidlo Škoda Fabia začalo vjíždět do levého jízdního pruhu, znalec možnost střetu ze strany žalobce zabránit vylučuje. Dále v řízení ustanovený znalec prof. [celé jméno znalce] dospěl k jednoznačnému závěru, že během střetu vozidel měl žalobce na hlavě nasazenou helmu, ta z hlavy žalobce odletěla až po nárazu. Znalec současně nepřipustil, že řádně nasazená helma mohla žalobce ochránit před zraněními, která žalobce během nehody utrpěl. V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že pravidla silničního provozu a z nich vyplývající povinnosti řidičů jsou upraveny především v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve zněních pozdějších předpisů (dále jen„ ZSP“). Přednost v jízdě je řidič povinen dát zejména v těchto typických případech a) při odbočování (§ 21 ZSP), b) při jízdě křižovatkou při vjíždění z vedlejší pozemní komunikace na hlavní pozemní komunikaci a při vjíždění na kruhový objezd (§ 22 ZSP), c) při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci (§ 23 ZSP), d) při vyhýbání se překážce (§ 20 ZSP), e) při zařazování do průběžného jízdního pruhu (§ 12 ZSP). Dle konstantní judikatury dát přednost v jízdě neznamená povinnost řidiče počínat si tak, aby žádným způsobem neomezil směr nebo rychlost jízdy řidiče, který má přednost v jízdě. Řidič poruší takovou povinnost jen tehdy, jestliže vytvoří dopravní situaci, kdy řidič s předností musí pro zabránění střetu s jeho vozidlem učinit takový zásah do řízení, který lze charakterizovat jako náhlou změnu směru nebo rychlosti jízdy. Tím však není např. mírné přibrzdění nebo plynulé přejetí do jiného jízdního pruhu za okolností, kdy k těmto manévrům má řidič dostatek času a není jim na překážku stav vozovky nebo dopravní situace. S povinností řidiče dát přednost v jízdě souvisí i povinnost řidiče dle § 4 písm. a) ZSP chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. Pokud tedy nastane při vjíždění na hlavní komunikaci situace, která je nejasná a nepřehledná, nemůže si ji řidič na vedlejší silnici vyložit ve svůj prospěch. V nejasné dopravní situaci se od řidiče vyžaduje odpovídající míra zdrženlivosti projevující se zejména provedením zamýšleného jízdního manévru až poté, co se situace dostatečně vyjasní. Nelze odhlédnout v projednávané věci od pravomocného rozsudku v trestní věci, kdy soud při hodnocení kauzálního významu jednání poškozeného, tj. žalobce, kdy hodnotil rychlost jízdy motocyklu na hlavní silnici podle znaleckého zkoumání, nevzal v úvahu posouzení vlivu jednání žalobce jako poškozeného, a s ohledem na zásadu gradace ani nevyslovil, že kauzální význam jednání žalobce je srovnatelný s kauzálním jednáním řidiče vozidla, tj. obviněného. Naopak vyslovil, že je naplněn znak porušení důležité povinnosti u osoby obviněné, tj. řidiče vozidla a tím i následek naplnění znaku objektivní stránky jednání obžalovaného v rozporu s ust. § 147 tr. zákoníku. To znamená, že pokud by byly naplněny znaky porušení povinností v případě žalobce a bylo by srovnatelné s jednáním obviněného, nebyl by odůvodněn závěr trestního soudu o spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Pro srovnání soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009 sp. zn. 7 Tdo 38/2009, ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. 3 Tdo 839/2009 a ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 7 Tdo 214/2010.

18. S poukazem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. Soud současně přiznal žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení jdoucí ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná vyzvána k plnění podle § 1970 o. z. v sepjetí s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ust. § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.

19. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 81 699,26 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 141 358 Kč sestávající z částky 6 780 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, žaloba, vyjádření z 6. 2. 2023 a účast na jednání ve dnech 29. 4. 2021, 25. 8. 2022 a 3. 8. 2023) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 16 038,56 Kč, (soud vycházel z průměrné spotřeby vozidla 6,3 l motorové nafty/ 100 km, jak vyplývá z předloženého technického průkazu) a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 4. 2021 náhrada 6 160,75 Kč za 746 ujetých km v částce 4 560,75 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 odst. 1 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 8. 2022 náhrada 7 319,81 Kč za 746 ujetých km v částce 5 719,81 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 odst. 1 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 8. 2023 náhrada 2 558 Kč za cestovné v částce 958 Kč (jízdné ČD) podle § 13 odst. 1 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 598,56 Kč ve výši 13 775,70 Kč a dále náhradu hotových výdajů advokáta (nocležné před jednáním dne 3. 8. 2023) dle § 13 odst. 1 a. t. v částce 2 325 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalovaná povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Usnesením ze dne 13. 2. 2023 byl ve věci ustanoven znalec prof. PhDr. [celé jméno znalce], [titul], který soudu předložil znalecký posudek, za který mu byla přiznána odměna v celkové ve výši 28 000 Kč. Zcela neúspěšná žalovaná je tak povinna uhradit náklady řízení státu v celkové výši 28 000 Kč, po odečtení zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč, celkem ve výši 18 000 Kč dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.