64 C 140/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 107 589,25 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 98 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 4 750 Kč, se zamítá.

III. Řízení v rozsahu, ve kterém se žalobce na žalovaném domáhá uhrazení částky 4 589,25 Kč, se zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku 61 931,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá na žalované uhrazení částky 99 089,25 Kč, a to z titulu jednak pokut za nedodání řádného vyúčtování v rozsahu 94 500 Kč a jednak bezdůvodného obohacení v částce 4 589,25 Kč.

2. Soud na tomto místě rekapituluje jednotlivé změny žalobního návrhu, které budou zmíněny i níže. Jednak rozšíření žaloby podáním doručeným soudu dne 15. 6. 2023 o částku 12 750 Kč. Soud toto rozšíření připustil usnesením ze dne 17. 7. 2023 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 15. 8. 2023. Žalobce podáním ze dne 21. 2. 2024 vzal svoji žalobu částečně zpět co do částky 4 250 Kč. Soud v intencích tohoto zpětvzetí řízení částečně zastavil usnesením ze dne 26. 4. 2024 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 25. 5. 2024. Předmětem řízení se tak stala částka 107 589,25 Kč.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, , v domě č.p. , Anonymizováno, (dále jen "byt"), na pozemku parc. č. , hodnota, v obci , adresa, , Katastrální Území , adresa, , zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, . S ohledem na vlastnictví bytu je žalobce též členem žalovaného. , jméno FO, vztahu k vlastnictví bytu je žalobce povinen podílet se na úhradě poplatků za služby spojenými se správou bytu a společných prostor v domě. Oproti tomu má žalobce nárok, aby mu žalovaný poskytl řádné vyúčtování služeb a poplatků. Žalobce opakovaně minimálně od roku 2019 po žalovaném požaduje předložení řádného vyúčtování. Řádné vyúčtování však žalobci předloženo nebylo. Zároveň žalobce při kontrole vyúčtování zjistil, že na straně žalovaného dochází k bezdůvodnému obohacení, kdy tento si účtuje více než je jeho nárokem. , jméno FO, žalovaného je pak uvedeno, jakým způsobem mají být služby rozúčtovány, co je službami míněno a vyúčtování má být předloženo nejpozději do 6 kalendářních měsíců po skončení roku, za který se vyúčtování provádí.

4. Žalobce akcentoval zejména tyto pochybení v předložených vyúčtování: nejsou zohledněny správně počty jednotek (bytové a nebytové, celkem 22) a stejně tak nejsou správně zohledněny podíly na společných částech domu. Vyúčtování je tak provedeno v rozporu s tím, když žalovaný použil ve vyúčtování podíly na společných částech odlišné od podílů zapsaných v katastru nemovitostí. Podíl žalobce přitom činí , Anonymizováno, . Žalobce pak přesně vyčíslil v kontextu těchto skutečností, pochybení v předloženém vyúčtování za rok 2021, kdy dospěl k závěru, že žalovaný se obohatil na jeho úkor o částku 4 589,25 Kč. (Elektřina VZT 824,96 Kč, kamery 98,86 Kč, pojištění 446,66 Kč, správa nemovitosti 1155 Kč, účetnictví 198 Kč, výtah 628,59 Kč, administrativa 218,84 Kč, mConn 1 018,34 Kč).

5. Dle žalobce jsou tedy, všechna vyúčtování předložená od vzniku SVJ, chybná a žalobce se domáhá uhrazení pokut za prodlení s dodáním řádného vyúčtování za roky 2019 - 2021 v celkové výši 94 500 Kč (pro rok 2019 za dobu od 1. 7. 2020 do 22. 3. 2023, celkem za 995 dnů, 49 750 Kč, pro rok 2020 za dobu od 1. 7. 2021 do 22. 3. 2023 celkem za 630 dnů, 31 500 Kč, pro rok 2021 za dobu od 1.7.2022 do 22.3.2023 celkem za 265 dnů, 13 250 Kč).

6. Žalovaný se k podané žalobě vyjádři podáním ze dne 2. 6. 2023, kdy uvedl, že navrhuje žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout. Jednak konstatoval, že bezdůvodné obohacení bylo žalobci dne 17. 4. 2023 resp. 2. 6. 2023 uhrazeno.

7. Žalovaný zejména uvedl, že nárok na uhrazení pokud za neřádné vyúčtování za roky 2019 – 2021 co do základu uznává. Žalovaný pak s odkazem na recentní judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, sp. zn. 26 Co 1105/2020 a sp. zn. 26 Cdo 2088/2022) navrhl moderaci pokut. Tuto moderaci navrhl, neboť žalobce se soudní cestou nedomáhá vydání řádných vyúčtování služeb, ale pouze uplatňuje nárok na samotné pokuty. Žalovaný navrhl z důvodu moderace žalobu co do částky 49 750 Kč zamítnout. Jediná újma, která žalobci vznikla bylo bezdůvodné obohacení, které mu již bylo uhrazeno.

8. Žalobce reagoval přípisem ze dne 15. 6. 2023 kdy odmítl moderaci výše požadované pokuty. K uhrazené částce ze strany žalovaného uvedl, že ji obdržel, nicméně vzhledem k tomu, že mu stále nebylo předloženo řádné vyúčtování nelze určit, zda výše bezdůvodného obohacení odpovídá uhrazené částce či nikoliv. Zároveň rozšířil požadovaný nárok na pokutu o období od 23. 3. 2023 do 15. 6. 2023, tedy 85 dnů, odpovídající částce 4 250 Kč za každé neobdržené vyúčtování, celkem tedy nárok rozšířil o částku 12 750 Kč. Soud toto rozšíření připustil usnesením ze dne 17. 7. 2023 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 15. 8. 2023.

9. Žalovaný reagoval podáním ze dne 14. 9. 2023, kdy uvedl, že ve vztahu na právo předložení řádného vyúčtování za rok 2019 je již promlčeno, nárok na pokutu tak nenarůstá do nekonečna, ale pouze do okamžiku promlčení nároku na předložení řádného vyúčtování.

10. Podáním ze dne 15. 11. 2023 žalobce uznal, že nárok na pokutu za pozdě dodané vyúčtování služeb za rok 2019 nemůže požadovat za období od 23. 3. 2023 do 15. 6. 2023 a změnil návrh na rozšíření žalobního návrhu ze dne 15. 6. 2023 tak, že nově žalobu rozšiřuje pouze co do částky 8 500 Kč.

11. V podání ze dne 6. 2. 2025 žalobce přesně specifikoval v čem spatřuje nesprávnost závěrů předložených vyúčtování za roky 2019, 2020 a 2021. Demonstrativně uvedl, že ve vyúčtování za rok 2019 (jakož i ve všech dalších) v sekci „Vyúčtování jednotky , jméno FO, , tituly před jménem, “ je uvedeno následující Elektřina-VZT 1-12 Spoluvl. Podíl – podle tohoto se elektřina VZT rozděluje na jednotky podle spoluvlastnických podílů. Spoluvlastnický podíl žalobce s ohledem na výše uvedené je , Anonymizováno, , jak vyplývá z katastru nemovitostí. Předpis záloh na tuto položku byl 4.539, které žalobce uhradil. Reálné náklady pak dle vyúčtování činily 6 107,45 Kč, které byly vypočteny dle spoluvlastnického podílu z částky uvedené v sekci „Celkové náklady na dům: , adresa, “, kde je uvedeno Elektřina-VZT náklady v Kč 115 598,80. Na spoluvlastnický podíl pak připadá částka 5 001,15 Kč, kdy výpočet je následující: 115 598,80 : 19393 x 839 = 5 001,15 Kč Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný vyčíslil žalobci za tuto položku o 1 106,30 Kč více, a tedy jedná se o nesprávnost v počtech, která působí neplatnost Vyúčtování. Tento mylný výpočet byl použit u všech služeb ro zúčtovávaných dle klíče dle podílu na společných částech budovy – spoluvlastnického podílu, a to ve všech vyúčtováních za roky 2019, 2020 a 2021.

12. Žalobce podáním ze dne 21. 2. 2024 vzal svoji žalobu částečně zpět co do částky 4 250 Kč. Soud v intencích tohoto zpětvzetí řízení částečně zastavil usnesením ze dne 26. 4. 2024 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 25. 5. 2024.

13. Žalovaný podáním ze dne 30. 10. 2025 rozšířil svou obranou argumentaci tak, že nově uvedl, že žalobce se dožaduje předložení řádného vyúčtování obsahující taková plnění, která nejsou službami ve smyslu zákona a ani stanov žalovaného. Žalovaný tak namítá, že ve vztahu ke službám a komoditám namítaným žalobcem v žalobě není žalovaný povinen vyúčtování těchto předkládat dle zákona ani Stanov, pročež se na ně nemůže vztahovat ani požadovaná pokuta.

14. Žalobce doplnil svým podáním ze dne 30. 10. 2025, že vyúčtování bylo chybně provedeno v tom ohledu, že zákon vyžaduje, aby se náklady rozdělovaly mezi ty jednotky, které skutečně službu čerpají, a podle kritéria stanoveného ve smlouvě nebo (není-li sjednáno) podle právního předpisu. Pokud jsou garáže a sklepy samostatnými nebytovými jednotkami (evidovanými v katastru s vlastními podíly na společných částech budovy), nejsou ani „společnou částí“, ani „společným prostorem“ domu. Do výpočtu podílů, jimiž se rozděluje např. osvětlení, úklid nebo teplo společných prostor, se tyto jednotky zcela nepochybně zahrnují se svým vlastním podílem (měli by platit jejich vlastníci). Zahrnutí garáží a sklepů do kategorie „společné prostory“ a rozpočítání jejich nákladů na všechny byty je tedy nesprávné. Zároveň žalobce odmítl argument žalované, že zákonné úpravě nepodléhají služby, jejichž vyúčtování žalobce napadá, když uvádí, že žalovaný musí řádně vyúčtovat i ty služby, které v zákoně nejsou explicitně vyjmenovány. Výčet jak v zákoně, tak ve stanovách je pouze demonstrativní. Zároveň za tyto služby jsou žalovaným vybírány zálohy, pročež podléhají řádnému vyúčtování. V neposlední řadě žalobce namítl, že žalovaným požadovaná moderace pokuty se příčí dobrým mravům, neboť přes opakované výtky žalobce není schopen dlouhodobě předložit řádné vyúčtování.

15. Při jednání konaném dne 10. 12. 2025 pak žalobce vzal svůj nárok částečně zpět co do částky 4 589,25 Kč, neboť tato byla žalovaným uhrazena ve dnech 14. 7. 2023 a 2. 6. 2023.

16. Soud provedl následující dokazování, kdy z listinných důkazů zjistil tyto skutečnosti.

17. Z výpisu z rejstříku společenství vlastníků bylo zjištěno, že žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek vzniklým a existujícím podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný jako právnická osoba vznikl dne 23. 3. 2016. Žalovaný sdružuje vlastníky jednotek umístěných v domě na adrese , adresa, , a to včetně žalobce jakožto vlastníka jednotky v domě, a to jednotky č. , Anonymizováno, , s níž je spojen spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, , postavené na pozemku parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , LV č. , hodnota, .

18. Z vyúčtování zálohových plateb za rok 2019, 2020 a 2021 soud zjistil, že spoluvlastnický podíl žalobce je uveden jako 82,22 m2, podlahová plocha 84,98 m2. , jméno FO, vyúčtování záloh za rok 2019 je u položky Elektřina – VZT uvedena spotřeba pro celý dům 115 598,80 Kč a částka odpovídající pro žalobce 6 107,45 Kč. Položky, které byly vyúčtovány podle spoluvlastnického podílu jsou Elektřina VZT, Pojištění, VZT-servis, Kotelna-servis, EPS servis a Mconn.

19. Z informace o jednotce soud zjistil, žen podíl žalobce na společných částech činní , Anonymizováno, , dále to, že jednotky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jako způsob využití mají uvedeno garáž a jsou v podílovém spoluvlastnictví několika osob.

20. Dle stanov společenství vlastníků jednotek je zřejmé, že dle čl. XVIII odst. 1 otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty (dále jen "služby") a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby, pokud není v těchto stanovách uvedeno jinak, upravují zvláštní právní předpisy. Dle čl. XVII odst. 3 se ostatní náklady na správu nemovitosti rozvrhnou podle podílů na společných částech. Dle čl. XVIII se službami míní dodávka vody a odvádění odpadních vod, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu. Podle čl. XVIII odst. 5 se služby zejména dodávka vody a odvádění odpadních vod podle počtu osob v domě. Stejně tak se rozúčtuje osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvádění odpadních vod, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem a příjemcem služeb, podle počtu osob v bytě rozhodných pro vyúčtování. Dle čl. XVII odst. 6 se vyúčtování služeb provádí vždy nejpozději do 6 kalendářních měsíců po jeho skončení (například vyúčtování pro rok 2020 musí být provedeno nejpozději do 30.6.2021).

21. Z emailu ze dne 23. 7. 2020 od , jméno FO, adresovaný , jméno FO, vyplývá, že garáže a sklepy jsou společnými prostory, pročež elektřina na osvětlení se rozpočítává na počet osob v bytě.

22. Z emailové komunikace z let 2019 – 2022 je zřejmé, že mezi účastníky probíhala intenzivní jednání vztahující se k předmětným vyúčtováním. Zároveň bylo žalobci sděleno, že elektřinu, vzduchotechniku v garážích nelze rozdělit (email ze dne 29. 4. 2022).

23. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované předžalobní výzvou odeslanou dne 25. 10. 2022, kde mimo jiné uvedl, že v domě se nacházejí tři nebytové jednotky označené č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . 6alovaný mylně tato jednotky pro potřeby vyúčtování považuje za společné prostory domu, za situace že jsou vlastněny některými z vlastníků bytových jednotek v domě. V důsledku toho je podíl žalobce na společných částech domu , Anonymizováno, . Žalobce od roku 2019 žádá o zaslání řádného vyúčtování.

24. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

25. Podle ust. § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

26. Podle ust. § 1181 o.z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

27. Podle § 2 písm. a) - c), e) a f) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „Zákon“) se poskytovatelem služeb rozumí společenství vlastníků jednotek, příjemcem služeb se rozumí vlastník jednotky, se zúčtovacím obdobím míní období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování služeb, rozúčtováním se rozumí vyčíslení výše nákladů za poskytnuté služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb (vlastníka jednotky) a způsob rozdělení nákladů na služby, se vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a zálohy za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

28. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, jsou službami zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu. Podle odst. 2 předmětného ustanovení si rozsah poskytovaných služeb si poskytovatel služeb a příjemce služeb ujednají nebo o něm rozhodne družstvo nebo společenství.

29. Podle ust. § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, Není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

30. Podle § 13 Zákona, pokud je poskytovatel služeb v prodlení s poskytnutím řádného vyúčtování služeb, a tedy nesplní svou povinnost, před řádně a včas vyúčtování služeb příjemci služeb, tedy vlastníkovi, je poskytovatel služeb povinen zaplatit příjemci služeb (vlastník jednotky), poplatek z prodlení, a to ve výši 50 Kč denně.

31. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je v základu po právu.

32. Dle ustanovení zákona doručené vyúčtování musí být řádné, tj. musí obsahovat náležitosti uvedené v § 7 zákon o službách, příp. ve smlouvě mezi poskytovatelem a příjemcem aj. právních předpisech. S odkazem na svou dosavadní judikaturu týkající se řádnosti vyúčtování konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, že „nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb (pronajímatel společenství vlastníků atd.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále.“ Podle Nejvyššího soudu ČR „není přitom významné, zda [poskytovatel] služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně.

33. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 743/2021, tento konstatoval, že soud má povinnost řádnost vyúčtování zkoumat bez ohledu na vznesené námitky proti vyúčtování, neboť ani jejich absence nemůže zhojit vzniklé vady vyúčtování. Pokud vyúčtování není řádné, jedná se pouze o zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží, a soud tedy postupuje stejně, jako by žádné vyúčtování doručeno nebylo.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, a žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek umístěných v domě na adrese , adresa, . Žalovaný je podle citovaných ustanovení zákona a čl. XVIII , jméno FO, žalovaného povinen předložit žalobci řádné výúčtování záloh nejpozději do 6 kalendářních měsíců po skončení zúčtovacího období. Nedoplatky a přeplatky jsou splatné 2 měsíce po obdržení vyúčtování.

35. Dále v rámci řízení vyplynulo, že vyúčtování předložená žalovaným za roky 2019, 2020 a 2021 nabyla řádná. K tomuto závěru dospěl soud s přihlédnutím k těmto okolnostem. Žalovaný v prvotním vyjádření k žalobě v podstatě uvedl, že základ nároku na pokutu je dán a následně dne 14. 7. 2023 a 2. 6. 2023 žalobci uhradil přeplatek za vyúčtování služeb za rok 2021, který vznikl právě v důsledku neřádnosti tohoto vyúčtování. V domě jsou vyčleněny 3 nebytové jednotky garáž a sklep. Zároveň z emailů žalovaného vyplývá, že tento považuje garáže a sklep za společné prostory domu a zároveň elektřinu odebíranou těmito prostory nelze oddělit od zbylé elektřiny ve společných prostorách domu.

36. Soud tak dospěl k závěru, že v důsledku tohoto nahlížení na nebytové jednotky docházelo k mylnému výpočtu těch služeb a komodit, které byly rozpočítávány dle klíče spoluvlastnický podíl. To pak odpovídá chybně učiněnému výpočtu, jak jen uvádí žalobce v bodě 14 tohoto odůvodnění: Elektřina-VZT náklady v Kč 115 598,80. Na spoluvlastnický podíl pak připadá částka 5 001,15 Kč, kdy výpočet je následující: 115 598,80 : 19393 x 839 = 5 001,15 Kč. Ve vyúčtování pro rok 2019 je však u této položky uvedena výsledná částka pro žalobce ve výši 6 107,45 Kč. Výpočet je tedy zjevně chybný, což činí vyúčtování záloh na služby neřádným. Stejný nedostatek je pak obsažen i ve vyúčtování za roky 2020 a 2021.

37. Vzhledem k tomu, že žalobce se soudní cestou nedomáhal vydání řádného vyúčtování vznesl žalovaný námitku promlčení nároku na uhrazení pokut.

38. Řádná vyúčtování měla být žalobci předložena vždy do 1. 7. příslušného roku. Vyúčtování za rok 2019 do 1. 7. 2020, vyúčtování za rok 2020 do 1. 7. 2021 a vyúčtování za rok 2021 do 1. 7. 2022. Řádná vyúčtování předložena nebyla, pročež žalobci vznikl nárok na uhrazení pokut za toto prodlení ve výši 50 Kč denně. Žalobce zároveň uznal, že nárok na pokutu za vyúčtování za rok 2019 je možné z důvodu promlčení nároku požadovat pouze do 22. 3. 2023.

39. Podle § 629 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky.

40. Soud tedy uzavírá, že nárok žalobce není promlčen. Žaloba byla podána dne 22. 3. 2023, požaduje svůj nárok za období pro rok 2019 od 1. 7. 2020 do 22. 3. 2023, pro rok 2020 od 1. 7. 2021 do 22. 3. 2023, pro rok 2021 od 1.7.2022 do 22.3.2023.

41. Soud se dále zabýval obranou žalovaného spočívající v tvrzení, že namítané položky vyúčtování nespadají pod režim zákona 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, neboť tyto položky nejsou v zákoně vyjmenovány a konkrétně je neuvádí ani Stanovy žalovaného. Soud nepovažuje tuto námitku za důvodnou, neboť výčet uvedený jak § 3 tak v č.l. XVIII. Stanov je výčtem pouze demonstrativním, uvozeným slovem „zejména“ a v zákoně zároveň není uvedeno, že by tento výčet musel být upraven Stanovami se sankcí, že na další služby se případně zákonné úprava nevztahuje. Soud má za to, že takovýto výklad by byl v rozporu se smyslem zákonných ustanovení, neboť se jedná o výčet pouze demonstrativní z důvodu, aby mohl dopadat na co nejširší možnou skupinu různorodých služeb, které v rámci společenství vlastníků a specifických potřeb jednotlivých nemovitostí, mají být poskytovány a následně i rozúčtovány.

42. Soud se tedy dále zabýval výší požadovaného nároku, kdy dospěl k závěru, že je opodstatněný co do částky 98 250 Kč, kdy pro rok 2019 za dobu od 1. 7. 2020 do 22. 3. 2023, celkem za 995 dnů, 49 750 Kč, pro rok 2020 za dobu od 1. 7. 2021 do 22. 3. 2023 celkem za 630 dnů, 31 500 Kč, pro rok 2021 za dobu od 1.7.2022 do 22.3.2023 celkem za 265 dnů, 13 250 Kč.

43. Žalovaný pak navrhl soudu moderaci této částky, soud k této nepřistoupil.

44. V posuzovaném případě zákonná pokuta plnila funkci jak prevenční, tak sankční, neboť zajišťovala povinnost žalovaného předložit žalobci každý rok řádné vyúčtování, tak aby mohlo dojít k vypořádání vzájemných nároků účastníků z uhrazených záloh a uhrazených služeb ze strany SVJ. Tvrzení žalovaného, že žalobci nemohla vzniknout žádná škoda, kromě nároku na přeplatek, který ostatně žalovaný žalobci uhradil, není správná. Jednak jak sám žalovaný uvedl ke vzniku nároku žalobce na vyplacení přeplatku došlo, a pokud by nebylo předloženo řádné vyúčtování, žalobce jako člen SVJ by neměl žádného prostředku, jak zkontrolovat nakládání SVJ s hrazenými zálohami, resp. zkontrolovat řádnost a úplnost rozúčtování mezi všechny členy SVJ. Zájem žalobce na předložení řádného vyúčtování je tak dán. Zákonná pokuta tak zajišťuje řádné splnění této povinnosti. Výše této pokuty je pak zákonem jasně stanovena a soud nepřistoupil k její moderaci.

45. Soud tak uzavírá, že nárok žalobce shledal důvodným co do částky 98 250 Kč a v tomto rozsahu mu vyhověl. Ve zbytku pak žalobu zamítl a zároveň rozhodl vzhledem k částečnému zpětvzetí o zastavení řízení co do částky 4 589,25 Kč v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř, kdy částky byly uhrazeny dne 14. 7. 2023 a 2. 6. 2023, tedy po podání žalobního návrhu.

46. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, žalobce byl převážně úspěšný v 92 % svých žalobních požadavků (98 250 Kč + 4 589,25 Kč = 102 839,25 Kč), kdy celkově byla žalovaná částka 111 839,25 Kč. Soud proto uložil povinnost převážně neúspěšné žalovanému nahradit úspěšnému žalobci 84 % jím vynaložených nákladů řízení (v poměru odpovídajícím rozdílu poměru úspěchu žalobce ve věci a poměru jeho neúspěchu).

47. Pro účely výpočtu výše nákladů zastoupení soud rekapituluje, že v době od 22. 3. 2023 do 14. 8. 2023 byla předmětem sporu částka 99 089,25 Kč, v období od 15. 8. 2023 do 24. 5. 2024 částka 11 839,25 Kč a v období od 25. 5. 2024 do 12. 12. 2025 částka 107 589,25 Kč.

48. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 964 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 089,25 Kč sestávající z částky 5 100 Kč z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, před žalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ve věci ze dne 15. 6. 2023, porada s klientem dne 12. 6. 2023) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 111 839,25 Kč sestávající z částky 5 580 Kč za jeden úkon uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ve věci ze dne 15. 11. 2023) včetně jedné paušálních náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 107 589,25 Kč sestávající z částky 5 420 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (písemné vyjádření ze dne 6. 2. 2025, 30. 10. 2025, účast na jednání dne 10. 10. 2025, 10. 12. 2025, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 22. 10. 2025), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 56 830 Kč ve výši 11 934,30 Kč. Žalobce tedy vynaložil náklady řízení v celkové výši 73 728,30 Kč včetně DPH, kdy 84 % z této částky představuje částka ve výši 61 931,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátkou uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo této advokátce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.