64 C 147/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 67 442 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 67 442 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 28 299 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhá v projednávané věci pojistného plnění ve výši 67 442 Kč. Tvrdí, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem je pojištění žalobce za škodu způsobenou při výkonu povolání. Tato pojistná smlouva kontinuálně navazovala na mezi stranami již dříve uzavřenou pojistnou smlouvu [číslo] ze dne [datum] (společně dále jen pojistné smlouvy). V průběhu trvání pojištění dle výše uvedených pojistných smluv došlo v průběhu roku 2015 na straně žalobce k pojistné události, kdy byl žalobce svým tehdejším zaměstnavatelem, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Přestože žalobce vznik škody popíral, v souladu s uzavřenou Pojistnou smlouvou byla žalovaná o vzneseném nároku informována, stejně jako o skutečnosti, že ve věci bylo následně [právnická osoba] CZ proti žalobci zahájeno soudní řízení. [ulice] sporu vedeném [právnická osoba] CZ proti žalobci u [název soudu], [anonymizována dvě slova] požadovala po žalobci zaplacení částky v původní výši 918 211 Kč. Řízení bylo velmi složité. Předmětné soudní řízení bylo nakonec ukončeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který byl v odvolacím řízení co do merita potvrzen rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] Těmito rozhodnutími byla žaloba [právnická osoba] [anonymizováno] v převažujícím rozsahu zamítnuta, ale žalobci byla současně uložena povinnost zaplatit škodu ve výši 48 000 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 48 000 Kč od [datum] do zaplacení. Protože uvedená soudní rozhodnutí byla pravomocná a žalovaná z uzavřené pojistné smlouvy přes opakované žádosti žalobce nic nezaplatila, nezbylo žalobci než uloženou povinnost splnit z vlastních zdrojů a tak zaplatil dne [datum] [právnická osoba] CZ částku ve výši 67 442 Kč. S ohledem na uzavřené pojištění žalobce dne [datum] po pravomocném skončení sporu informoval o výsledku žalovanou a uplatnil u ní žádost o vyplacení náhrady škody dle pravomocného rozhodnutí. Žalovaná reagovala dopisem ze dne [datum] a odmítla plnění s odůvodněním, že pojistné plnění nemůže poskytnout s ohledem na výluku z pojištění, když škoda byla údajně způsobena hrubou nedbalostí žalobce. [jméno] spatřuje v nedodržování nastavených interních předpisů a v absenci kontroly proplacené služby. Výslovně poukázala na čl. 2 písm. v ) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu (dále jen VPP O 2008/02), kterými se má pojistná smlouva také řídit. Z tohoto ustanovení pak vyplývá, že„ Hrubou nedbalostí je jednání nebo opomenutí, při kterém musel být vznik škody předpokládán nebo očekáván a pojistník nebo pojištěný věděl či mohl a měl vědět, že při takovém jednání nebo opomenutí škoda nastane nebo může nastat, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že nenastane, případně byl s jejím vznikem srozuměn nebo mu její vznik byl lhostejný.“ S takovým odůvodněním však žalobce zásadně nesouhlasí a je přesvědčen o tom, že jednání žalobce nelze s ohledem na skutkové okolnosti věci v žádném případě posuzovat jako hrubou nedbalost. Z tohoto důvodu žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou opětovně dne [datum] vyzvala ke splnění povinnosti z uzavřené pojistné smlouvy s požadavkem na vyplacení pojistného plnění ve výši odpovídající škodě vzniklé žalobci, tzn. v částce 67 442 Kč.

2. Žalovaná činila nesporným, že s žalobcem uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] dne [datum], na základě které měl žalobce sjednáno pojištění na škodu způsobenou při výkonu povolání. Žalobce v rámci žalobních tvrzení uvedl, že v průběhu roku 2015 došlo k pojistné události, kdy jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] způsobil této společnosti škodu. Žalovaná primárně jeho odpovědnost za vznik škody vůči této společnosti popírala. Poprvé byla předmětná škoda ze strany žalobce žalované nahlášena dne [datum], z titulu pojistné smlouvy [číslo] [ulice] roku 2016 byla žalobcem doložena informace, že proti žalobci byla podána z titulu nároku na náhradu škody žaloba. Předmětná žaloba byla podána však již v roce 2015 u [anonymizováno 5 slov] a byla vedena v řízení [anonymizováno] [číslo jednací]. V roce 2020 byla v rámci přechodu interních systémů žalované ohledem na fúzi [právnická osoba] s [právnická osoba], žalobcem nahlášena škodní událost přeregistrována do nového systému pod [číslo]. Žalovaná v rámci primárního šetření škodní událost, kdy požadovaná částka z uzavřeného pojištění se vztahovala ke způsobené škodě z roku 2013 uzavřela, že s ohledem na datum platného a účinného pojištění, které bylo mezi stranami sjednáno dne [datum], žalobcem nahlášená odpovědnost za způsobenou škodu byla mimo časový rozsah sjednaného pojištění. Následně pak akceptovala, názor, že žalobcem tvrzenou škodní událost lze subsumovat pod pojistnou smlouvu [číslo] ve znění ze dne [datum] včetně pojistných podmínek označených jako VPP O 2008/02, ZPPZ 2010 a DPP O [číslo]. Žalovaná pak přistoupila k věcnému šetření nahlášené škodní události. Z podkladů doložených žalobcem v průběhu šetření vyplynulo, že v daném případě byl žalobce u výše specifikovaného zaměstnavatele zaměstnán jako marketingový manažer. Z žalobního tvrzení tohoto zaměstnavatele, které bylo následně [anonymizována čtyři slova] v řízení [anonymizováno] [číslo jednací], akceptováno jako relevantní pro osvědčení jeho nároku na náhradu škody proti žalobci vyplývá, že pojištěný žalobce v rámci své pracovní činnosti u tohoto subjektu odpovídal za aktivity zaměstnavatele v konkrétním v regionu v oblasti vedení a řízení marketingu a administrativy a odpovídal rovněž za schvalování a faktickou správnost výdajů, což vyplývá z popisu jeho pracovní činnosti, která je součástí předložené pracovní smlouvy žalobce. Při plnění pracovních úkolů z titulu sjednané pracovní smlouvy, měl žalobce při proplácení faktur reklamních agentur postupovat takovým způsobem, aby ověřil, že skutečně došlo k plnění, které je agenturami požadováno uhradit, aby tak jeho zaměstnavateli nevznikla škoda. Pojištěný žalobce tuto povinnost v rámci sjednaného pracovního vztahu vůči svému zaměstnavateli nesplnil, plnění objednané a proplacené v červenci 2013, ve výši 48 000 Kč, [právnická osoba], nebylo následně realizováno a zaměstnavateli žalobce v důsledku toho pak vznikla škoda. V předloženém pravomocném rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ, č.j. 35 C 328/2015-636, v rámci skutkových zjištění provedených v daném řízení vyplynulo, že žalobce si měl být při způsobení výše specifikované škody minimálně vědom toho, že pokud nebude realizaci fakturovaného plnění kontrolovat, taková škoda může nastat. Dále žalovaná uvedla, že mezi účastníky není sporné, že nahlášená škodní událost spadá pod pojistnou smlouvu [číslo] v znění Všeobecných pojistných podmínek VPP O 2008/02, Zvláštních pojistných podmínek ZPPZ 2010 a Doplňkových pojistných DPPO [číslo]. Odkázala tak v projednávané věci na článek [číslo] písmeno v ) VPP O 2008/02 podle kterého, hrubou nedbalostí pojištěného je jednání nebo opomenutí, při kterém musel být vznik škody předpokládán nebo očekáván a pojistník nebo pojištěný věděl či mohl a měl vědět, že při takovém jednání nebo opomenutí může škoda nastat, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že nenastane, případně byl s jejím vznikem srozuměn nebo mu její vznik byl lhostejný. Jenomže k vyjádření připojila pojistné podmínky VPP O 2005/01 a ZPP Z 2006/02. Upozornila na čl. 93 shora označeného pravomocného rozsudku [anonymizována čtyři slova], kdy soud uvedl následující skutkový závěr:„ porušením prevenční povinnosti ve vztahu k majetku zaměstnavatele – žalobkyně – ji vznikla škoda spočívající ve zmenšení jejího majetku (když v řízení bylo prokázáno, že faktura č. 2013 ze dne [datum] byla žalobkyní proplacena) bez ekvivalentního plnění, přičemž žalovaný si měl být minimálně vědom toho, že taková škoda, pokud nebude realizaci fakturovaného plnění kontrolovat, může nastat, a tudíž na jeho straně je zavinění ve formě nevědomé nedbalosti.“ Z citovaného skutkového zjištění a závěru uvedeného soudu, který rozhodoval o základu a výši nároku zaměstnavatele pojištěného žalobce vyplývá, že žalobce si prováděním nedostatečné kontroly měl být vědom možnosti vzniku škody, což dle názoru žalované bezezbytku naplňuje obsah definice hrubé nedbalosti, která je shora citovaná žalovanou z obsahu všeobecných pojistných podmínek čl. 2 písm. v ) VPP O 2008/02. Závěrem uvedla, že pojistně právní vztah mezi účastníky řízení jako soukromoprávními subjekty je založen na principu smluvní volnosti. Odkázala na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 387/99. Výrazem uplatnění zásady smluvní volnosti mezi účastníky pojistně právního vztahu je mj. možnost sjednat výluky z pojištění, tedy specifikovat ta jednání, v důsledku kterých, bez ohledu na spolupůsobící příčinu, není nastalá událost pojistnou událostí, s níž je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. S poukazem na sjednanou výluku, navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne [datum] uzavřeli pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti zaměstnance č [číslo], s účinností od [datum], na dobu neurčitou. Účastníci uzavřeli i pojistnou smlouvu [číslo] dne [datum]. Součástí pojistné smlouvy ze dne [datum] byly všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu žalované [příjmení] O 2005/01 a zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání ZPP Z 2006/02. Uvedené okolnosti též vyplývají z pojistky vystavené žalovanou dne [datum] a z písemné smlouvy ze dne [datum], dále z dopisu žalované ze dne [datum], ve kterém sama žalovaná odkazuje na skutečnost, že smlouva se řídí VPP O 2005/01 a odkazuje na výluku ujednanou v čl. 22 bod 1 písm. a).

5. Z obsahu VPP O 2005/01 dále vyplývá, že soukromé pojištění odpovědnosti za škodu, které sjednává pojistitel, je pojištění škodové a platí zákon č. 37/2004 Sb., v platném znění občanský zákoník, tyto všeobecné pojistné podmínky a pojistná smlouva. Uvedené vyplývá z čl.

1. Uvedené pojistné podmínky, předložené žalovanou, tedy se týkají pojistné smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., tj. do [datum]. Z čl. 2 uvedených podmínek vyplývá dále výklad pojmu, v němž účastníci pro účely pojištění sjednali, že oprávněnou osobou je osoba, které v důsledku pojistné události vznikne nárok na pojistné plnění, oprávněnou osobou je pojištěný, pokud právní předpis nebo pojistná smlouva nestanoví jinak, náhradu škody platí pojistitel poškozenému, poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá. Pojistnou událostí je vznik odpovědnosti pojištěného za škodu z činnosti nebo vztahu uvedeného v pojistné smlouvě, jestliže jsou současně splněny podmínky, s nimiž je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Škodnou událostí je jednání nebo opomenutí pojištěného, jehož následkem je vznik škody, za kterou pojištěný dle právního předpisu odpovídá. Hrubou nedbalostí je jednání nebo opomenutí, při kterém musel být vznik škody předpokládán nebo očekáván a pojistník nebo pojištěný věděl či mohl a měl vědět, že při takovém jednání nebo opomenutí škoda nastane nebo může nastat, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že nenastane, případně byl s jejím vznikem srozuměn nebo mu její vznik byl lhostejný. V čl. 13 účastníci ujednali, že pojistné plnění je splatné do 15 dnů po ukončení šetření nutného ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitele plnit. Šetření je skončeno, jakmile pojistitel sdělí jeho výsledky oprávněné osobě. Rozhoduje-li o důvodu nebo výši náhrady škody příslušný orgán, vzniká povinnost poskytnout pojistné plnění až po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu. Pojistné plnění je platné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V čl. 20 účastníci ujednali, že pojištění se vztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu, ke které dojde v době trvání pojištění a pokud byl současně nárok na náhradu škody poprvé písemně uplatněn vůči pojištěnému v době trvání pojištění. V čl. 22 odst. 1 písm. a) účastníci ujednali výluky z pojištění a to tak, že pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou úmyslně nebo hrubou nedbalostí, dále se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, k nimž není oprávněn nebo nesplňuje podmínky pro výkon takové činnosti nebo účast v takovém vztahu.

6. Podle čl. 2 ZPP Z 2006/02, které žalovaná ke své procesní obraně předložila, vyplývá ujednání, že pojištění se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání. Pojištění se vztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu způsobenou při plnění úkolu dle pracovní smlouvy nebo vztahu konaného na základě dohody o pracovní činnosti nebo v přímé souvislosti s nimi, za kterou odpovídá zaměstnavateli podle ustanovení zákoníku práce v platném znění (4 a půl násobek průměrného hrubého měsíčního výdělku).

7. Z obsahu pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že podmínky a rozsah pojištění vymezují Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání VPP ZAM 2014. Tato pojistná smlouva a přílohy jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Pojistnou událostí je vznik povinnosti pojištěného nahradit škodu a pojistným nebezpečím je jednání (konání či opomenutí), které může vést ke vzniku pojistné události. V pojistné smlouvě účastníci ujednali pojistné za roční pojistné období ve výši 3 500 Kč, kterou se zavázal žalobce zaplatit jednou ročně. Podle zvláštního ujednání, se jedná o náhradu smlouvy [číslo].

8. Z formulářové žádosti žalované ze dne [datum] vyplývá, že žalobce oznámil žalované pojistnou událost, kterou způsobil svému zaměstnavateli a poškozenému [právnická osoba] ve výši 48 000 Kč i s úroky z prodlení dle rozhodnutí soudu. Při popisu škodné události uvedl, že zaplacená faktura za reklamu nebyla poskytována dle plnění. Žalobce též sdělil žalované, že částku uloženou mu na základě rozhodnutí soudu zaplatil na účet společnosti.

9. Z dopisu žalované ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná registrovala předmětnou škodnou událost již v roce 2016. Žalovaná vyžádala od žalobce doklady prokazující vznik škody.

10. Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k pojistnému plnění z předmětné pojistné události do [datum].

11. Z dopisu žalované ze dne [datum] vyplývá, že právnímu zástupci žalobce žalovaná sděluje ohledně předmětné pojistné události, že řešila jednak platnost pojistné smlouvy, včetně starší verze, a s poukazem na ujednání účastníků ve VPP O 2005/01 výslovně čl. 2 písm. v ) odmítá poskytnout pojistné plnění, protože jednání žalobce kvalifikovala jako hrubou nedbalost podle pojistných podmínek. V dopisu argumentovala tím, že při plnění pracovních úkolů měl žalobce při proplácení faktur reklamních agentur postupovat takovým způsobem, aby ověřil, že došlo k plnění z jednotlivé fakturace, která byla agenturou požadována. Pokud by tak učinil, tak by zaměstnavateli nevznikla žádná škoda.

12. Z emailové korespondence ze dne [datum] vyplývá, že žalobce zaslal žalované dokumenty včetně pravomocného rozhodnutí o povinnosti zaplatit svému zaměstnavateli vzniklou škodu a žádá o rychlé vyřízení předmětné události.

13. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], vyplývá, že žalobci byla uložena výrokem soudu povinnost zaplatit žalobkyni, společnosti [právnická osoba], částku 48 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 48 000 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Řízení bylo co do částky 187 498 Kč zastaveno a co do částky 574 413 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že žalobce pro zaměstnavatele schválil fakturaci firmy [anonymizováno] č. [rok] ze dne [datum], na částku 58 080 Kč, i když nebylo poskytnuto plnění ve výši 48 000 Kč bez DPH. Uvedená fakturace byla zaplacena k neprovedenému plnění, tím žalobce [anonymizováno] svému zaměstnavateli škodu. Projednávanou věc soud posuzoval dle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce. Soud shledal u žalobce jeho zavinění ve formě vědomé nedbalosti s tím, že v řízení bylo prokázáno, že výše uvedená fakturace byla zaměstnavatelem proplacena bez ekvivalentního plnění, přičemž žalobce si měl být minimálně vědom toho, že taková škoda, pokud nebude realizaci fakturovaného plnění kontrolovat, může nastat.

14. Z výpovědi žalobce vyplývá, že vykonával pro svého zaměstnavatele marketing, mj. měl na starosti reklamu v časopisech na volný prodej léků a doplňků stravy. Vše probíhalo tak, že zadával buď konkrétní reklamu, nebo reklamu nějakému mediálnímu domu a poté, co byla reklama realizována, byla vystavena fakturace. Je pravda, že mezi množstvím fakturace jednu nezkontroloval, zda reklama byla zveřejněna v deníku a zadal pokyn k proplacení fakturace. Způsobil svému zaměstnavateli škodu tím, že reklama nevyšla v periodikách a faktura byla uhrazena. Žalobce dále uvedl, že na základě pravomocného rozhodnutí soudu zaplatil svému zaměstnavateli částku 48 000 Kč, včetně úroků z prodlení, tedy celkem částku 67 442 Kč.

15. Soud hodnotil provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co účastníci uvedli. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl v roce 2013 zaměstnán u společnosti [právnická osoba] Žalobce při výkonu své práce zadal fakturu č. 2013, ze dne [datum], firmy [anonymizováno], k proplacení bez ekvivalentního plnění, bez provedení reklamní činnosti. Tímto jednáním způsobil svému zaměstnavateli škodu ve výši 48 000 Kč (bez DPH). Zaměstnavatel žalobce své nároky na náhradu škody uplatnil u soudu. O jeho nároku bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], a žalobci byla uložena výrokem soudu povinnost zaplatit zaměstnavateli, společnosti [právnická osoba], částku 48 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 48 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce zaplatil po pravomocném skončení řízení zaměstnavateli škodu v žalované výši, včetně úroků z prodlení. Žalovaná nesporovala, že žalobce od roku 2010 byl jejím pojištěncem a pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání uzavřeli již pod [číslo] dne [datum] a poslední směnu pojistné smlouvy dne [datum] pod [číslo]. Žalobce předmětnou škodnou událost oznámil žalované již v roce 2016, kdy žalovaná dopisem ze dne [datum] vyžádala od žalobce doklady prokazující vznik škody. Protože bylo zahájeno soudní řízení o nároku zaměstnavatele na zaplacení škody v roce 2015, žalovaná byla zcela nečinná a žalobce rovněž nesdělil pojistiteli, která podání v řízení učinil, která sdělení, podání, výzvy či rozhodnutí mu byly soudem zaslány. Žalovaná dopisem ze dne [datum] sdělila žalobci, že odmítá poskytnout pojistné plnění s poukazem na ujednání účastníků ve VPP O 2005/01 výslovně čl. 2 písm. v ).

16. Pro právní posouzení věci je rozhodná právní úprava účinná v okamžiku škodní události, která naplňuje znaky události pojistné. <i>17. Podle ust. § 3081 zákona č. 89/2012 Sb., (NOZ) je tento zákon účinný od [datum]. Dle § 3028 odst. 3 zákona, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>18. Podle ust. § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění účinném ke dni [datum], zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.</i> <i>19. Podle ust. § 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni [datum], pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 3 písm. b) pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění, podle písm. h) pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje, podle písm. i) oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění, podle písm. n) uvedeného zákona, pojistným zájmem je oprávněná potřeba ochrany před následky nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečím, podle písm. o) pojistnou hodnotou nejvyšší možná majetková újma, která může v důsledku pojistné události nastat podle písm. u) škodnou událostí skutečnost, ze které vznikla škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění. Podle ust. § 4 odst. 4 uvedeného zákona, součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle ust. § 4 odst. 5, pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Podle ust. § 26, v případě vzniku pojistné události je pojistitel povinen poskytnout náhradu škody v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ust. § 43 odst. 1 uvedeného zákona, pojištění odpovědnosti za škodu lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Podle § 43 odst. 2, pojištění odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému. Podle ust. § 43 odst. 3, náhradu škody platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak. Podle ust. § 44 odst. 1, z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Podle § 44 odst. 3, uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel.</i> 20. Na základě provedených důkazů a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na pojistné plnění je po právu. Na předmětný závazkový vztah z pojištění odpovědnosti žalobce lze nahlížet podle zákona č. 37/2004 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013. Pojistná smlouva podle uvedeného právního předpisu je dvoustranný právní úkony mezi pojistníkem a pojistitelem o poskytnutí pojistné ochrany. Pojistný vztah mezi účastníky založený na základě pojistné smlouvy upravený podle zákona č. 37/2004 Sb., pak lze jednoznačně zařadit do práva soukromého. Nicméně zákon ponechána smluvní volnost mezi smluvními stranami za dodržení zákonem stanovených podmínek. V základní rovině platí, že základními právy a povinnostmi smluvních stran je povinnost pojistníka platit pojistné a na druhé straně právo pojistitele toto pojistné obdržet a právo pojistníka (na straně pojistitele povinnost) obdržet výplatu pojistného plnění při nastání pojistné události v zákoně o pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách předpokládané. Jednotlivé pojistné podmínky obsahují výčet pojistných událostí, na které se výplata předmětného pojistného plnění vztahuje, jak pozitivní, tak i negativní. Ustanovení § 4 zákona č. 37/20004 Sb., (dále jen ZPS) vymezuje základní obsah pojistné smlouvy, který musí být vždy dodržen. Pojistitel je oprávněn zabezpečit identifikaci pojistníka a pojištěného stanoveným způsobem. Součástí pojistné smlouvy jsou též v projednávané věci pojistné podmínky. Účastníkem pojištění je pojistitel a pojistník, jakožto smluvní strany. Pojistitelem je právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona. Pojistníkem osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu a pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje. Pojistný zájem je pak oprávněnou potřebou ochrany před následky pojistné události, která má objektivní charakter a podmiňuje vznik a trvání pojištění. Pojistná událost je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpise, na který se pojistná smlouva odvolává, skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění, tj. událost kryta pojištěním. Podle § 3 písm. a) a b) ZPS, se pro účely tohoto zákona nahodilou skutečností rozumí skutečnost, která je možní a u které není jisté, zda v době trvání soukromého pojištění nastane, nebo není známa doba jeho vzniku. Nahodilou není událost, o níž v době vzniku pojištění ví, že už nastala, ani událost, kterou úmyslně přivodil ten, na jehož majetek, život nebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje. Pro srovnání výkladu nahodilé skutečnosti soud odkazuje na judikaturu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1273/2006, sp. zn. 30 Cdo 427/2006 či sp. zn. 25 Cdo 3771/2008. Pojistná částka, pojistné nebezpečí a pojistné riziko jsou faktory, které ovlivňují výši pojistné sazby a zároveň vytvářejí cenu pojištění (pojistné). Z těchto základních faktorů vychází pojišťovna při stanovení pojistného. Pojištění odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému. Náhradu škody platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak. Dle ustanovení § 44 zákona o pojistné smlouvě z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Nebyl-li v pojistné smlouvě rozsah pojistného plnění pojistitele omezen limitem pojistného plnění, je pojistitel povinen plnit v rozsahu a ve výši vzniklé škody, za kterou pojištěný odpovídá. Uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel. Předně soud uvádí, že je nutno rozlišovat mezi právem oprávněné osoby na pojistné plnění a právem poškozeného na náhradu škody. Jedná se o dva odlišné nároky. Pojistitel není škůdcem a neodpovídá za škodu škůdcem způsobenou, tudíž právo směřující vůči němu je vždy právem na pojistné plnění, nikoli právem na náhradu škody. Právo vůči pojistiteli na pojistné plnění nemá povahu nároku na náhradu škodu; jedná se o originální právo (k tomu obdobně srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1002/2012 či sp. zn. 25 Cdo 2902/2012). Povinnost žalované jako pojistitele poskytnout pojistné plnění se pojí především s ust. § 3 písm. b) ale písm. i) zákona o pojistné smlouvě. Škodná událost dle ust. § 3 písm. u) zákona o pojistné smlouvě je událost, ze které vznikla škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění. Pojistná událost je tedy definována objektivně, zatímco škodná událost subjektivně. [příjmení] byla škodná událost pojistnou událostí a tedy byla tzv. likvidní, musí oba výše uvedené znaky splňovat kumulativně. Pojistná událost dle pojistné smlouvy je vznik povinnosti pojištěného nahradit škodu pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti vzniklou jinému v souvislosti s vykonávanou činností. [příjmení] byla likvidní, musí tedy splňovat zákonné předpoklady odpovědnosti, jimž jsou: 1) protiprávní jednání - jednání v rozporu s objektivním právem nebo zákonem nebo jiným právním předpisem, také porušení povinnosti vyplývající ze závazku nebo událost vyvolávající škodu, se kterou takový následek spojuje zákon, 2) vznik škody - majetková újma vyjádřitelná v penězích (nemajetková újma), 3) příčinná souvislost - mezi protiprávním úkonem a vznikem škody musí být vztah příčiny a následku, jedná se o objektivní kauzální vztah, existující nezávisle na vědomí a vůli jednajícího subjektu, 4) zavinění - vnitřní psychický vztah škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a výsledku tohoto jednání - subjektivní charakter, ostatní jsou objektivního charakteru. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 250 odst. 1 zák. práce). Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 občanského soudního řádu) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Škodou, jako jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce, se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou (§ 257 odst. 1 zák. práce) je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. Zavinění je vlastně jednání škůdce v rozporu s požadovaným standardem chováním a vyžaduje, aby škůdce byl vědom svého jednání a dokázal nejen posoudit své jednání, ale též jej ovládnout a stanovit její meze. [příjmení] zavinění je klasickou právní teorií rozlišován formou vědomé a nevědomé nedbalosti a podle úmyslu přímého a nepřímého. Podle vynaložené péče pak hrubá nedbalost vykazuje znaky takového jednání, které spočívá na bezstarostnosti, která by neměla nastat, kdy nepoužití péče je obzvlášť podstatné.

21. Soudním přezkumem byla sporná otázky, zda v projednávané věci je nárok žalobce dán po právu, nebo zda procesní obrana žalované o okolnostech sjednané výluky z pojištění, je důvodná. S poukazem na výše uvedený skutkový závěr soud dospěl k závěru, že jednání žalobce, jakožto škůdce při škodné události, nastalé při výkonu jeho práce, kdy zadal fakturu č. 2013 ze dne [datum], firmy [anonymizováno] k proplacení bez ekvivalentního plnění, bez provedení reklamní činnosti, naplňuje znaky nahodilosti. Žalobce zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů skutečně způsobil svému zaměstnavateli škodu v žalované výši. O nároku zaměstnavatele bylo rozhodnuto Okresním soudem Praha-východ. V této souvislosti nutno konstatovat, že otázky, o nichž přísluší rozhodovat jinému orgánu, může soud s výjimkou případů uvedených v § 135 odst. 1 o. s. ř. posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Za rozhodnutí jiného orgánu je třeba podle konstantní judikatury považovat rozhodnutí soudu. V případě, že jde o rozhodnutí soudu, je třeba ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. vykládat v kontextu s ustanovením § 159a o. s. ř. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř, nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 666/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 26 Cdo 612/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 26 Cdo 77/2008). Nejvyšší soud pak v usnesení ze dne 4. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 1382/2002, dovodil, že podle § 159 odst. 2 o. s. ř. (nyní § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.) je závazný výrok pravomocného rozsudku a nikoliv jeho odůvodnění. V tomto směru tedy soud není vázán odůvodněním rozsudku [název soudu], že žalobce se dopustil zaviněného jednání, které naplňuje znaky nevědomé nedbalosti. Pokud účastníci v pojistných podmínkách, účinných v době pojistné události ujednali v čl. 22 odst. 1 písm. a) výluky z pojištění a to tak, že pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou úmyslně nebo hrubou nedbalostí, je to v rozporu s logickým i jazykovým vyjádřením ujednání v čl. 13, podle něhož rozhoduje-li o důvodu nebo výši náhrady škody příslušný orgán, vzniká povinnost poskytnout pojistné plnění až po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu. Jednání žalobce při škodné události rozhodně postrádá znaky úmyslného jednání. Jak bylo výše uvedeno, stupeň zavinění je klasickou právní teorií rozlišován formou vědomé a nevědomé nedbalosti a podle úmyslu přímého a nepřímého. V případě vědomé nedbalosti škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí. Při nedbalosti nevědomé škůdce nevěděl, že svým jednáním může škodu způsobit, ačkoliv to podle okolností a vzhledem ke svým osobním poměrům předvídat měl a mohl ([příjmení], J., [příjmení], J., [příjmení], M., [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. [číslo]). Kromě nedbalosti vědomé a nevědomé se v teorii dle míry její intenzity rozlišuje i nedbalost hrubá (culpa lata), lehká (culpa levis), příp. nejlehčí (culpa levissima). Pojem hrubé nedbalosti je civilnímu právu vlastní již od jeho úplných počátků. V římském (justiniánském) právu se hrubou nedbalostí (culpa lata) rozuměla„ neopatrnost až nepochopitelná, kdy někdo udělá něco, co by někdo jiný neudělal. Porušení vší opatrnosti je tak flagrantní, že se nabízí vysvětlení, že pachatel vzniklou škodu způsobit chtěl, že tedy nejednal nedbale, ale se zlým úmyslem. Proto se také culpa lata stavěla na roveň zlému úmyslu – culpa lata dolo comparabitur“ ([příjmení], J., [příjmení], V., [příjmení], M. Římské právo. 2. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck 1995 str. 112). V trestním právu je definice hrubé nedbalosti vyjádřena až od účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kdy byla zařazena v rámci úpravy zavinění i definice hrubé nedbalosti v ustanovení § 16 odst. 2 tak, že jednáním v hrubé nedbalosti je takové jednání, kdy přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. Hrubou nedbalostí se v platném trestním zákoníku rozumí vyšší stupeň intenzity nedbalosti, ať již vědomé či nevědomé, a to na základě přístupu (postoje) pachatele k požadavku náležité opatrnosti, kterou zákon charakterizuje jako„ zřejmou bezohlednost“ … kde je použita formulace„ byť i z hrubé nedbalosti“, což znamená buď úmyslně, nebo alespoň z hrubé nedbalosti, ať už vědomé či nevědomé (srov. [příjmení], P. a kol. Trestní zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 239). Podle ustanovení § 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Občanský zákoník tak stanoví, že pro aplikaci tohoto ustanovení musí k újmě poškozeného dojít za zvláštních okolností, přičemž základním předpokladem je, že újma byla způsobena protiprávním činem. Ve svém rozhodnutí ze dne 15.7.2021, sp. zn. 25 Cdo 64/2021 pak Nejvyššího soudu ČR se vyjádřili k vymezení pojmu hrubé nedbalosti pro potřeby civilního práva následovně:„ Hrubá nedbalost je nedbalostí nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob“. Z provedeného dokazování, výpovědí žalobce však nebylo prokázáno, že jeho jednání vykazovalo znaky hrubé nedbalosti. Pokud žalobce v rámci své pracovní náplně v určitém regionu v oblasti vedení a řízení marketingu v roce 2013 při udělován pokynů a schvalování velkého množství faktur neověřil při proplacení vystavenou fakturaci reklamní firmy ze dne [datum], ačkoliv předmět fakturace nebyl realizován, zanedbal sice požadavek opatrnosti, jeho jednání naplňuje znaky i nevědomé nedbalosti, ale dle názoru soudu lehké míry nedbalosti, nikoliv hrubé. Jedna proplacena fakturace dle názoru soudu nenaplňuje znaky nejvyšší intenzity ani lehkomyslného přístup žalobce při plnění jeho pracovních povinností.

22. S poukazem na výše uvedené a skutkové závěry projednávané věci soud uzavírá, že neposkytnutí pojistného plnění z pojistné smlouvy o odpovědnosti žalobce za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání [číslo] dne [datum], z pojistné události spočívající v jednání žalobce o proplacení fakturace ze dne [datum], je v rozporu s ust. § 2 zákona o pojistné smlouvě. Protože žalobce poškozenému škodu zaplatil dle ust. § 44 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě dle pravomocného rozsudku soudu, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci pojistné plnění včetně úroků z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy předžalobní výzvou ze dne [datum] žalovaná byla vyzvána k pojistnému plnění do [datum].

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal jejich plnou náhradu zcela úspěšnému žalobci. Náklady řízení účelně vynaložené žalobcem sestávají z nákladů soudního poplatku ve výši 3 373 Kč a nákladů právního zastoupení, a to z odměny advokáta ve výši 19 100 Kč, po 3 820 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], písemné podání ze dne [datum], [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč, náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, kterou je povinen advokát odvést z přiznané odměny a náhrad ve výši 4 326 Kč Celkem ve výši 28 299 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).