64 C 151/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Dominikou Bujalkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 130 282,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 130 282,41 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 130 282,41 Kč od 17.2.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 67 549 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalované žalobou ze dne 22.6.2023 domáhala zaplacení částky 130 282,41 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně jako postupník uzavřela dne , datum, s , jméno FO, (dříve , jméno FO, ) (dále i jako „DO“, „povinný“, „úvěrovaný“ či „postupitel“), jakožto postupitelem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemným oznámením ze dne 10.5.2023. Žalovaná jakožto úvěrující uzavřela s postupitelem jakožto úvěrovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, (dále i jako „úvěrová smlouva“), mezi stejnými stranami byla téhož dne uzavřena i rozhodčí smlouva, podle které veškeré spory z úvěrové smlouvy měly být řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrové smlouvy žalovaná poskytla úvěrovanému částku ve výši 25 000 Kč za poplatek ve výši 31 832 Kč, přičemž celková částka činila 56 832 Kč splatná v 24 měsíčních splátkách, úroková výpůjční sazba činila 150,91% p.a. a RPSN 158,98%. Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou smluvních sankcí podle článku 12 smluvních ujednání - zejména žalobkyně poukazuje na článek, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky, která byla splatná v den následující po vzniku této smluvní pokuty, žalované pak mimo jiné vznikl i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Žalovaná následně zahájila vůči postupiteli rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, . Později žalovaná zahájila na základě exekučního titulu – rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jako „exekuční řízení“ či „exekuce“). Postupitel podal dne 25.2.2021 návrh na zastavení exekuce. Exekuční řízení bylo vůči postupiteli zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí smlouvy i navazující úvěrové smlouvy, neboť v rozhodčím řízení nerozhodoval rozhodce, nýbrž zastřený rozhodčí soud – , právnická osoba, , v důsledku čehož rozhodčí nález vydal subjekt, který k tomu neměl pravomoc a rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem. Právní moci nabylo toto usnesení ke dni 24.9.2021. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor vymohl na postupiteli částku 59 374,13 Kč, částku 47 189,43 Kč soudní exekutor vyplatil žalované jako oprávněné exekučním řízení. Ještě před zahájením exekučního řízení postupitel uhradil žalované částku v celkové výši 111 120 Kč. Postupitel před zahájením exekučního řízení uhradil žalované téměř 4,5 násobek toho, co od ní reálně obdržel. Celkem postupitel žalované uhradil částku 158 309,43 Kč. Jistina bezdůvodného obohacení, kterého se žalobkyně domáhá, je tvořena rozdílem mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněná si z vyplaceného plnění ponechat. Z vyplaceného plnění žalované náleží částka 25 000 Kč představující jistinu úvěru a částka 3027,02 Kč odpovídající zákonnému úroku z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 8,05% ročně ode dne 31.5.2014 do 30.11.2015, celkem 28 027,02 Kč. Jelikož v rámci řízení o návrhu na zastavení exekučního řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že úvěrová smlouva je v celém rozsahu absolutně neplatná, jakož i související rozhodčí smlouva je absolutně neplatná, zaniká tím nárok žalované na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí uvedených v úvěrové smlouvě i nákladů předchozího řízení. Podle žalobkyně je úvěrová smlouva v celém souhrnu absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům. Žalobkyně má rovněž za to, že žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost postupitele, a tedy úvěrová smlouva je i z tohoto důvodu absolutně neplatná. Žalobkyně má za to, že počátek běhu promlčecí lhůty je třeba ztotožnit s okamžikem právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení, neboť do doby zastavení exekuce přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Žalobkyně dále poukázala na rozsudek SDEU ve věci C-485/19 ze dne 22.4.2021 a má za to, že nelze aplikovat subjektivní tříletou promlčecí lhůtu, ale třeba uplatnit objektivní promlčecí lhůtu 10 let jako by byla subjektivní. Žalobkyně dále uvedla, že v případě námitky promlčení vznesené ze strany žalované se tato námitka se příčí dobrým mravům a nelze k ní přihlížet. Ačkoli žalobkyně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaná odkázala toliko na promlčení nároku, avšak v rámci smírného řešení nabídla vrátit částku ve výši 23 594,71 Kč, což žalobkyně neakceptovala.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala ji jako nedůvodnou zamítnout. Uvedla, že ani zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotně právní závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy, která nebyla řádně hrazena, úvěr byl proto zesplatněn a rovněž byly uplatněny i smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nejedná se o bezdůvodné obohacení. Pokud byla exekuce zastavena, přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný, ten stále existuje. Stále existuje i rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu podána nebyla. Jestliže právní předchůdce žalobkyně zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. Dle žalované nelze se zastavením exekuce vyvozovat, že by zanikl hmotně právní závazek přiznaný platným rozhodčím nálezem. Žalovaná poukázala na závěry rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 196/2021-107, v němž byla řešena obdobná situace, požadavek na vydání bezdůvodného obohacení zde byl zamítnut, odvolací soud rozhodnutí potvrdil. Dovolání pak bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1784/2022 odmítnuto. Žalovaná vznesla námitku promlčení s uvedením, že právní předchůdce žalobkyně věděl, respektive vědět měl a mohl, všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku vydání bezdůvodného obohacení a zcela ignoroval běh promlčecí doby. Právní předchůdce žalobkyně měl a mohl mít takové skutkové informace, že mohl již dříve v průběhu exekučního řízení podat žalobu na zaplacení tvrzeného vznikajícího bezdůvodného obohacení a spolu s tím i logicky návrh na zastavení a odklad exekučního řízení. Pokud tak neučinil, jde jen o jeho neopatrnost a nepozornost, žalobkyně toto při koupi pohledávky bez pochyby věděla. Žalovaná má za to, že i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí tříletá promlčecí doba, a to ode dne uskutečnění tohoto plnění.

3. Účastníci učinili nesporným, že před zahájením exekuce právní předchůdce žalobkyně žalované uhradil částku 111 120 Kč a dále, že částka 25 000 Kč jakožto poskytnutý úvěr byla právnímu předchůdci žalobkyně vyplacena dne 30.5.2014.

4. K výzvě soudu žalovaná uvedla, že schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany poskytovatele prověřená na základě dokladů a informací získaných od dlužníka, jakož i z jiných zdrojů (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpis z databáze NRKI, potvrzení o bankovním účtu a hodnocení klienta). Zjistila, že dlužník měl celkový měsíční příjem ve výši 12 225 Kč a celkové měsíční náklady ve výši 8998 Kč. Žalovaná ověřovala historii dlužníka v insolvenčním rejstříku, zda neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zda zaměstnavatel žadatele není evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených klientem, ten podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta tyto údaje. Žalovaná nemá možnost ověřit si údaje sdělené klientem. Dlužník uvedl, že splácí měsíčně částku 1188 Kč na další výdaje spojené se splátkami ostatních půjček či úvěrů. Žalovaná má za to, že schopnost spotřebitele dlužníka splácet byla tedy řádně prověřena a žalovaná tímto považuje dosavadní zkoumání za zcela dostačující.

5. V reakci na tato tvrzení žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná při vyplňování hodnocení klienta uváděla napříč ČR stejné údaje o nájemném 4000 Kč i nákladech právních předchůdců a jeho manželů/partnerů ve výši 3800 Kč.

6. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o revolvingovém úvěru číslo návrhu , Anonymizováno, , návrhem smlouvy o revolvingovém úvěru mezi úvěrující - žalovanou a úvěrovaným , jméno FO, ze dne , datum, vyplynulo, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 25 000 Kč, základní doba trvání spotřebitelského úvěru činila 24 měsíců, měsíční splátka 2368 Kč, základní počet měsíčních splátek 24, základní celková částka, kterou je třeba zaplatit činila 56 832 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru 150,91 % p.a., roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činí 150,90%. Dle smluvního ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru vyplynulo dle čl. 12, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokutu ve výši 8% z výše dlužné splátky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené pod písmenem a) úhradu další smluvní pokuty ve výši 13% z výše dlužné splátky. V případě, že nebudou uhrazeny 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě že se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její částí o délce 60 dnů, dochází automaticky k zesplatnění úvěrů. K zesplatnění úvěru dochází i v dalších případech popsaných v článku 12 a 13 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru. V případě, že po zesplatnění úvěru nezaplatí dlužník částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 25% z této dlužné částky. V případě, že částka odpovídající nové jistině úvěru není zaplacena ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího zaplacení, a to i v případě, že věřiteli vznikne nárok na zaplacení shora uvedené 25% smluvní pokuty z dlužné částky odpovídající aktuální výši nové jistiny úvěru.Z hodnocení klienta ke smlouvě číslo , hodnota, vyplynulo, že byl zvažován měsíční čistý příjem , částka, , mezi měsíční výdaje ve vztahu k úvěrovanému a manželce/partnerce patřila částka , částka, , na splátkách uvedena částka ve výši , částka, , nájemné, inkaso, doprava a ostatní , částka, , volné zdroje , částka, .Z pracovní smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem , jméno FO, ze dne 5.12.2012 vyplynulo, že byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou od , datum, do , datum, . Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, vyplynulo, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z výplatních listin vyplynulo, že za období , Anonymizováno, , jméno FO, byla od zaměstnavatele poukázána částka , částka, , za období , Anonymizováno, částka , částka, , za období , Anonymizováno, částka , částka, .Z oznámení o schválení úvěru ze dne 2.6.2014 vyplynulo, že úvěrující schválila úvěr č. , hodnota, .Z rozhodčí smlouvy vztahující se k smlouvě o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, vyplynulo, že se smluvní strany dohodly, že veškeré spory vzniklé ze shora uvedeného návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru či v souvislosti s ním budou rozhodovány v rozhodčím řízení dle pravidel rozhodčího řízení. Mezi rozhodci byl zmíněn i , tituly před jménem, J. , jméno FO, .Z výpisu z banky ke dni 12.5.2014 vyplynulo, že od zaměstnavatele byla připsána částka ve výši , částka, , byla vybírána hotovost , částkaZ výpisu z banky ze dne 11.4.2014 vyplynulo, že od zaměstnavatele byla připsána částka ve výši , částka, , byla vybírána hotovost v částkách , částka, .Z návrhu na zahájení rozhodčího řízení podaného úvěrující zastoupené advokátem ze dne 21.11.2014 vyplynulo, že úvěrující se domáhala vydání rozhodčího nálezu.Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že úvěrovanému byla uložena povinnost zaplatit úvěrující částku 63 438 Kč s úrokem z prodlení z částky 63 438 Kč od 21.11.2014 do zaplacení a dále smluví pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 52 096 Kč od 22.10.2014 do zaplacení, a dále náklady rozhodčího řízení ve výši 10 683,20 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci ke dni 6.2.2015 a vykonatelnosti k 10.2.2015.Z exekučního návrhu podaného úvěrující zastoupenou advokátem ze dne 12.5.2020 vyplynulo, že se úvěrující domáhala s odkazem na rozhodčí nález č.j. , spisová značka, úhrady pohledávek v podobě kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5851 Kč, smluvní pokuty ve výši 28 294,63 Kč, náhrady nákladů nalézacího řízení a nákladů oprávněné souvisejících s exekucí.Z vyúčtování exekuce ze dne 15.1.2021 vyplynulo, že bylo vymoženo na úrocích z prodlení částka 5851 Kč, na nákladech oprávněného 3460,60 Kč, nákladech řízení 9583,20 Kč, smluvní pokutě 28 294,63 Kč, celkem 47 189,43 Kč. Náklady soudního exekutora činily 12 184,70 Kč.Z návrhu na zastavení a odklad exekuce podané prostřednictvím soudního exekutora povinným zastoupeným advokátem ze dne 25.2.2021 vyplynulo, že se povinný domáhal zastavení exekuce spolu s návrhem na její odklad. Advokát povinného byl zplnomocněn plnou mocí ze dne 15.12.2020.Z výzvy k okamžitému zastavení všech protiprávních exekucí, které jsou vedeny na základě rozhodčího nálezu ze dne 3.2.2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k okamžitému auditu všech exekucí, v nichž je exekučním titulem rozhodčí nález a v této souvislosti vyzval k zastavení všech protiprávních exekucí, které jsou vedeny na základě rozhodčího nálezu. Z doručenky k datové zprávě vyplynulo, že výzva byla žalované doručena dne 4.2.2021.Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že výrokem I. se exekuce vedená proti povinnému , jméno FO, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 63 438 Kč s příslušenstvím, spolu se smluvní pokutou ve výši 0,25% denně z částky 52 096 Kč od 22.10.2014 do zaplacení a dalších nákladů podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , se do právní moci usnesení o zastavení exekuce odkládá, výrokem II. exekuce vedená proti povinnému , jméno FO, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 63 438 Kč s příslušenstvím, spolu se smluvní pokutou ve výši 0,25% denně z částky 52 096 Kč od 22.10.2014 do zaplacení a dalších nákladů podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , se zastavuje. Z odůvodnění usnesení dále vyplynulo, že se soud zabýval otázkou, zda rozhodci svědčila pravomoc vydat rozhodčí nález – exekuční titul. S odkazem na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3226/2014 nelze považovat za nezávislé třetí osoby, tzv. arbitrážní centra, což jsou obvykle právnické osoby, které nejsou stálými rozhodčími soudy, jež se zabývají organizováním rozhodčího řízení ad hoc, mají z této činnosti ekonomický prospěch a jako rozhodce jmenují opakovaně osoby, s nimiž mají dlouhodobé vztahy a poskytují jim při jejich rozhodovací činnosti servis. Nejvyšší soud uzavřel, že „je-li třetí osobou“, která má podle rozhodčí smlouvy vybrat rozhodce právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jež rozhodce jmenuje z okruhu osob, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, jejichž seznam i nadále vede a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, nelze takto učiněný výběr rozhodce považovat za transparentní, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb, občanského zákona, ve znění účinném do 31.12.2013. V daném případě je významně dotčená jak transparentnost rozhodčí smlouvy, tak i nezávislost (nepodjatost) rozhodce. , právnická osoba, sice nepoužívala označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud, fakticky se ale tak po dohodě s oprávněnou chovala. Jde o zjevné obcházení právní úpravy stálých rozhodčích soudů podle § 13 zákona o rozhodčích řízeních. Konkrétní jména rozhodců činných pro uvedenou společnost včetně , tituly před jménem, , jméno FO, , byla v rozhodčí smlouvě uvedena jen na oko, nešlo minimálně v této části smlouvy o pravdivé, přesné a úplné informace o rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud a o odměně rozhodce podle § 3 odst. 3 a 5 zákona o rozhodčím řízení bez spojení s § 7 citovaného zákona, což má za následek neplatnost rozhodčí smlouvy. Povinnému bylo zamlčeno, že oprávněná je pro uvedenou rozhodčí společnost, respektive pro z její strany najímané rozhodce, klíčovým obchodním partnerem. O tomto uspořádání svědčí nejen placení poplatků uvedené společnosti, ale i způsob následného odměňování rozhodců, způsob projednávání a přípravy rozhodnutí a konečně i paušální přiznání všech nároků uplatněných v rozhodčích řízeních oprávněnou. Soud tak dospěl k závěru, že celá rozhodčí smlouva byla účelovým konstruktem oprávněné a uvedené rozhodčí společnosti s cílem mimosoudního získání zcela vyhovujících exekučních titulů a další obchodní spolupráce. Nejde tedy jen o podjatost rozhodce, ale o součást systému na výrobu vyhovujících exekučních titulů. Taková rozhodčí smlouva je neplatná, a to nejen podle § 3 odst. 3 a 5 zákona o rozhodčím řízení, ale také podle § 588 OZ, neboť nejen že odporuje zákonu, ale také narušuje veřejný pořádek. Soud tak uzavřel, že rozhodčí smlouva je neplatná a rozhodce tak neměl pravomoc k vydání exekučního titulu, který je tím pádem nicotným aktem a není způsobilým exekučním titulem, je pro to dán pro zastavení exekuce. Jestliže exekuční soud dodatečně zastavil exekuci skončenou vymožením, má se za to, že plnění, kterého se oprávněné již dříve dostalo, nebylo v rozsahu dodatečného zastavení exekuce po právu. Oprávněný je tak povinen plnění bez dalšího vrátit, aniž by v projednávané exekuční věci musel být k vydání takového bezdůvodného obohacení výslovně soudně zavázán. Výrok I. a II. nabyl právní moci ke dni , datum, .Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že k odvolání soudního exekutora proti výroku týkajícímu se náhrady nákladů exekuce ve výši 6665 Kč bylo v tomto rozsahu usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Odvolací soud odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 1500/17 – procesní zavinění leží na straně oprávněné, která je v oboru své činnosti profesionálem, měl jí být znám vývoj judikatury a měla zvážit další pokračování exekuce na základě neexistujícího exekučního titulu mající dopad i na výši nákladů řízení.Ze sdělení soudního exekutora ze dne 4.5.2022 vyplynulo, že povinný v průběhu exekuce uhradil částku 59 374,13 Kč, z této částky bylo oprávněné vyplaceno 47 189,43 Kč, na účet povinného bylo odesláno dne 24.3.2022 částka 12 184,70 Kč.Z předžalobní výzvy – žádosti o vydání bezdůvodného obohacení ze dne 2.2.2023 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně se na žalované domáhala vydání částky 130 282,41 Kč jakožto bezdůvodného obohacení s upozorněním na podání žaloby, nebude-li uvedená částka uhrazena. Z doručenky k datové zprávě vyplynulo, že výzva byla doručena žalované dne 2.2.2023.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , jméno FO, jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem ze dne 27.3.2023 vyplynulo, že postupitel prohlásil a doložil že má za společností žalované pohledávku ve výši 130 282,41 Kč s příslušenstvím, která vznikla postupiteli za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně dlužníka vzniklo v důsledku vyplacení plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení na základě nezpůsobilého exekučního titulu, tedy neoprávněně, smlouvou je tato pohledávka za dlužníkem společně s veškerými právy, nároky, součástmi a příslušenstvím podstoupena na postupníka, postupník pohledávku přijímá a zavazuje se postupiteli uhradit sjednanou úplatu.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vyplynulo, že žalované bylo ze strany postupitele , jméno FO, (dříve , jméno FO, ) žalované společnosti oznámeno postoupení pohledávky na stávající žalobkyni.Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 7.2.2023 vyplynulo, že právní zástupce žalované nesouhlasil s požadavkem na vydání bezdůvodného obohacení, neboť bylo plněno na hmotně právní závazek, navrhoval smírné vyřešení sporu.Soud provedl dokazování i dalšími listinami, ty ale nepřinesly pro rozhodnutí ve věci žádné další relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění pro stručnost blíže nezmiňuje.

7. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaná a , jméno FO, spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru ve výši 25 000 Kč, celková částka, kterou bylo třeba zaplatit činila 56 832 Kč, což odpovídalo výpůjční úrokové sazbě úvěru 150,91% p.a., RPSN 150,90%. Na základě uvedené smlouvy žalovaná poskytla DO částku 25 000 Kč. Úvěrovaný se zavázal hradit měsíční splátku ve výši 2368 Kč po dobu 24 měsíců. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky o více než 15 dnů po termínu splatnosti byla žalovaná oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 8% z dlužné splátky a v případě prodlení delší než 30 dní po termínu splatnosti pak další smluvní pokutu 13% z dlužné splátky. Pokud po zeplatnění úvěru nebyla zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů, žalovaná žádala smluvní pokutu ve výši 25% z této dlužné částky a dále smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny úvěru denně až do úplného zaplacení, a to i v kombinaci se smluvní pokutou 25%. Žalovaná prováděla hodnocení klienta, přičemž zohlednila jeho měsíční příjem ze zaměstnání v měsíční výši , částka, , na druhé straně mezi výdaje zohlednila částku , částka, , splátky , částka, měsíčně, nájemné ve výši , částka, . Od úvěrovaného získala mj. výpisy z účtu za období od 13.3.2014 – 11.4.2014 a 12.4.2014-12.5.2014, z nichž však je zřejmé, že výběry podstatně převyšují náklady uvedené v posouzení úvěrovaného. Úvěr byl DO schválen dle oznámení z 2.6.2014, žalovaná úvěrovanému poskytla peněžní prostředky v částce 25 000 Kč. Dne , datum, byla rovněž sjednána rozhodčí smlouva.

8. Návrhem na zahájení rozhodčího řízení žalovaná dne , datum, žádala rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , , právnická osoba, o vydání rozhodčího nálezu s tím, aby úvěrovanému uložil povinnost zaplatit úvěrující společnosti částku 63 438 Kč s úrokem z prodlení z částky 63 438 Kč od 21.11.2014 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 52 096 Kč od 22.10.2014 do zaplacení, a dále náklady rozhodčího řízení. Dne , datum, byl vydán rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodčí nález č.j. , spisová značka, ukládající povinnému OD zaplatit úvěrující částku 63 438 Kč s úrokem z prodlení z částky 63 438 Kč od 21.11.2014 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 52 096 Kč od 22.10.2014 do zaplacení, a dále náklady rozhodčího řízení. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 6.2.2015 a vykonatelnosti k 10.2.2015.

9. Před podáním návrhu na zahájení exekučního řízení právní předchůdce žalobkyně žalované uhradil částku 111 120 Kč, což účastníci učinili nesporným.

10. Exekučním návrhem z 12.5.2020 se úvěrující domáhala na základě vydaného rozhodčího nálezu úhrady pohledávek za úvěrovaným OD kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5851 Kč, smluvní pokuty ve výši 28 294,63 Kč, náhrady nákladů nalézacího řízení a nákladů oprávněné souvisejících s exekucí. V rámci exekuce ke dni 15.1.2021 byla vymožena částka 5851 Kč na úroky z prodlení, smluvní pokuta ve výši 28 294,63 Kč, náklady oprávněné ve výši 3460,60 Kč, náklady řízení 9583,20 Kč, náklady soudního exekutora 12 184,70 Kč, celkem 59 374,13 Kč, na účet oprávněné pak bylo vymoženo 47 189,43 Kč.

11. Dne 25.2.2021 byl podán návrh na zastavení a odklad exekuce podaný prostřednictvím právního zástupce povinného s doloženou plnou mocí z 15.12.2020. Usnesením Okresního soudu v , adresa, z , datum, , č.j. , spisová značka, byla exekuce vedená proti povinnému zastavena. Důvodem byla skutečnost, že soud dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva je neplatná nejen s ohledem na § 3 odst. 3 a 5 zákona o rozhodčím řízení, ale také dle § 588 OZ, neboť nejen že odporuje zákonu, ale také narušuje veřejný pořádek. Rozhodčí smlouva je neplatná, a rozhodce tak neměl pravomoc k vydání exekučního titulu, který je nicotným právním aktem a způsobilým exekučním titulem. K odvolání oprávněné soud odvolací rozhodl usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, tak, že rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil co do výroku týkajícího se povinnosti oprávněné uhradit exekutorovi náhradu nákladů exekuce ve výši 6665 Kč. Odvolací soud odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 1500/17 – procesní zavinění leží na straně oprávněné, která je v oboru své činnosti profesionálem, měl jí být znám vývoj judikatury a měla zvážit další pokračování exekuce na základě neexistujícího exekučního titulu mající dopad i na výši nákladů řízení. Rozhodnutí soudu I. stupně ohledně zastavení exekuce nabylo právní moci dne 24.9.2021. Jelikož v průběhu exekuce povinný uhradil 59 374,13 Kč, z této částky byla oprávněné – žalované vyplacena částka 47 189,43 Kč, z účtu exekutora byla povinnému vrácena částka 12 184,70 Kč.

12. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla smlouvou o postoupení postoupena na žalobkyni, přičemž žalované tato skutečnost byla oznámena.

13. Při posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení:Podle ust. § 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jako „OZ“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle ust. § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.Podle ust. § 629 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky.Podle ust. § 638 odst. 1 OZ právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle ust. § 1880 odst. 1 OZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle ust. § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ust. § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána, když tato jako postupník v souladu s § 1879 OZ vstoupila do práv a povinností právního předchůdce žalobkyně – postupitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

15. V řízení bylo zjištěno, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru z 21.5.2014 s odkazem na ust. § 2395 OZ uzavřené na předtištěném formuláři, žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně jakožto spotřebiteli poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, naproti tomu právní předchůdce žalobkyně zaplatil celkem 158 309,43 Kč, z toho částka 111 120 Kč byla uhrazena před zahájením exekuce, částka 47 189,43 Kč byla vymožena v rámci exekuce. Soud dospěl k závěru, že úvěrovou smlouvu stíhala neplatnost, a to hned z několika důvodů.

16. Prvotním důvodem je výše úrokové sazby 150,91% p.a., navázané výše smluvní pokuty, a tedy jednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu judikatury. Dle rozhodovací praxe Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 199/11, IV. ÚS 457/10, IV. ÚS 2735/11, II ÚS 3406/10, atp.) je: „neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují správnost svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěná a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 nebo 45% z dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy.“ Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková sjednaná výše úroků, jež podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, kupříkladu dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 pokud činila úroková míra úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smluv 9 až 15,5% ročně, pak výše úroků ve výši 60% ročně podstatně horní hranici této obvyklé úrokové míry přesahuje a jedná se o ujednání v rozporu s dobrými mravy. V posuzovaném případě úroková sazba tento přesah měla. I pokud jde o sjednanou smluvní pokutu, i v tomto směru byla úvěrová smlouva v neprospěch úvěrovaného značně nevyvážená.

17. Zároveň má soud za to, že nebyla dostatečně v souladu s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost úvěrovaného, když na první pohled je evidentní, že výše skutečných výdajů převyšovala výdaje zaznamenané v dokumentu vztahujícího se k posouzení úvěruschopnosti (žalovaná nikterak nezohlednila četnost a výši částek, jež úvěrovaný opakovaně vybíral z bankomatu). Zároveň je soudu z úřední činnosti známo, že žalovaná vyplňovala shodné částky ve vícero případech (kupř. 64 C 97/2023), aniž by to vycházelo z reálného stavu věci. Skutečné výdaje dle bankovních výpisů pak přesahovaly pravidelný příjem ze zaměstnání.

18. Jde-li o rozhodčí smlouvu, soud se ztotožnil s posouzením neplatnosti rozhodčí smlouvy, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, a pro stručnost na něj odkazuje v části věnující se jednotlivým důkazům. Soud dále poznamenává, že úvěrující, který poškozuje práva svých klientů nepřiměřenými ujednáními v rozporu s dobrými mravy majícími za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, s ohledem na tento obsah je nepochybně významnou pro hodnocení i na ni navazující rozhodčí smlouvy. Obě tyto smlouvy soud hodnotil ve svém celku jako v rozporu s dobrými mravy, i v rozporu s ochranou spotřebitele jakožto slabší smluvní strany. K tomu soud rovněž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3631/2015, sp. zn. 30 Cdo 2401/2014 či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12.

19. Rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, tak nemůže vytvářet překážku věci rozhodnuté a není ani právním titulem, na jehož základě mělo být na plnění poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně nahlíženo jako na plnění poskytnuté po právu. K tomu lze rovněž odkázat na samotné odůvodnění rozhodnutí č.j. , spisová značka, , kdy v situaci, v níž exekuční soud dodatečně zastavil exekuci skončenou vymožením, se má za to, že: „Plnění, jehož se oprávněné dříve dostalo, nebylo v rozsahu dodatečného zastavení exekuce po právu; oprávněný je povinen plnění vrátit (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 20 Cdo 1503/2016) aniž by v projednávané exekuční věci musel být k vydání takové bezdůvodného obohacení výslovně soudem zavazován.“ Nelze se ztotožnit ani s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, č.j. 25 Co 196/2021 (následně Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1784/2022), dle kterého nezrušený rozhodčí nález, dle něhož bylo ze strany povinné plněno, nezakládá bezdůvodné obohacení, neboť tato rozhodnutí byla ze strany Ústavního soudu nálezem zrušena (sp. zn. II. ÚS 997/23).

20. Soud se neztotožňuje s názorem žalované, dle něhož exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu čí věcný přezkum exekučního titulu, a to zejména s odkazem na již zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, na jehož základě nelze připustit, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů kombinací celé řady právních prostředků dotýkajících se sféry právní i osobní.

21. Exekuční řízení bylo vedeno na základě neplatného a nezpůsobilého exekučního titulu pro úhradu kapitalizovaných úroků z prodlení a smluvní pokuty. V rámci exekuce byla od povinného vymožena částka v celkové výši 59 374,13 Kč, částka ve výši 47 189,43 Kč byla poukázána na účet oprávněné. Následně částku ve výši 12 184,70 Kč povinnému soudní exekutor vrátil, a to v návaznosti na usnesení o zastavení exekuce, jenž nabylo právní moci dne 24.9.2021. Na plnění poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně je třeba nahlížet jako na bezdůvodné obohacení, které je třeba vypořádat, když postrádá hmotněprávní základ. Jinak řečeno vzhledem k tomu, že ani úvěrová smlouva ani rozhodčí nález nezakládají nárok žalované na ponechání si přijatého peněžitého plnění v plném rozsahu, soud na plnění žádané v tomto řízení ve výši 130 282,41 Kč nahlížel jako na bezdůvodné obohacení žalované získané na úkor žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, bez platného právního důvodu.

22. Jestliže žalovaná namítala promlčení nároku žalobkyně, soud se posléze zaměřil na otázku posouzení promlčení.

23. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v kombinované promlčecí lhůtě. Subjektivní a objektivní promlčecí lhůta nejsou navzájem provázány – počínají, běží a končí nezávisle na sobě, subjektivní promlčecí lhůta však nemůže začít běžet dříve než lhůta objektivní. Subjektivní promlčecí lhůta ohledně práva na vydání bezdůvodného obohacení trvá 3 roky a počíná běžet dnem, kdy se ochuzený dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání.

24. Jestliže je bez právního důvodu či na základě absolutně neplatného, respektive zdánlivého právního jednání poskytováno více po sobě následujících plnění, zakládá každé z těchto jednotlivých plnění bezdůvodné obohacení a po každém z nich rovněž počíná běžet objektivní lhůta ohledně práva na jeho vrácení. Jestliže smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena v roce 2014, jednotlivé dílčí platby poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně byly činěny po tomto datu, k uplynutí objektivní promlčecí lhůty, pokud žaloba byla podána dne 22.6.2023, dojít nemohlo.

25. Z hlediska subjektivní promlčecí lhůty je podstatný den, kdy ochuzený nabyl vědomost o skutečnostech, jež neplatnost, potažmo zdánlivost působí, nikoli den, kdy byl obeznámen s právně kvalifikační úvahou vedoucí k závěru o neplatnosti či zdánlivosti titulu, na základě kterého bylo plněno. Teprve v exekučním řízení, konkrétně rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, právní předchůdce žalobkyně (příp. žalobkyně) získal vědomost o tom, že veškeré plnění poskytnuté z jeho strany vůči žalované nebylo plněním poskytnutým po právu. Do doby zastavení exekuce totiž přetrvává procesní důvod, pro který plnění náleží oprávněné (viz např. , spisová značka, ). Teprve poté se mohla žalobkyně (příp. její právní předchůdce) dozvědět, že v rozsahu plnění i nad rámec toho, co plnila v exekučním řízení, je možné svůj nárok uplatnit z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo z titulu neplatného rozhodčího nálezu, potažmo neplatné úvěrové smlouvy.

26. Plnil-li ochuzený na základě pravomocného rozhodnutí, jež bylo posléze zrušeno a které nemělo oporu v hmotném právu, případně na základě právních skutečností, o nichž se následně dozvěděl, že nezakládají jeho povinnost plnit, vzniklo bezdůvodné obohacení dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí, o něž se plnění opíralo (k tomu např. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 5236/2014, 28 Cdo 386/2018, 28 Cdo 961/2020, aj.). Od uvedeného data soud posuzoval plynutí subjektivní promlčecí lhůty. Soud se proto ztotožňuje a odkazuje na závěry v rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (sp. zn. 14 Co 99/2023, 36 Co 331/2022, 35 Co 77/2023, 36 Co 196/2023 a 68 Co 435/2022) i rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 3451/2023, 23 Cdo 1588/2023), podle kterých teprve s právní mocí usnesení o zastavení exekuce mohla žalobkyně (právní předchůdce) důvodně uplatnit žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo plněním podle neplatné úvěrové smlouvy, resp. plněním v exekuci na podkladě nezpůsobilého exekučního titulu v podobě rozhodčího nálezu.

27. Jestliže usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 24.9.2021, žaloba byla podána 22.6.2023, k uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty nedošlo. Vzhledem k tomu, že neuplynula ani subjektivní ani objektivní promlčecí lhůta, nárok žalobkyně není promlčen.

28. Zároveň soud poukazuje na skutečnost, že si těžko lze představit, že pokud by právní předchůdce žalobkyně – spotřebitel, tedy slabší smluvní strana, měl povědomí o tom, že úvěrová smlouva, stejně jako rozhodčí nález, je z nějakého důvodu neplatná, nebránil by se dříve a ponechal by, aby v rámci exekuce čelil blokaci účtů a byly dále vymáhány předmětné částky. Stejně tak je třeba mít na zřeteli, že na straně žalované – oprávněné stála úvěrující - podnikatel v silnějším postavení, nadto zastoupena advokátem, rovněž profesionálem, který následně při znalosti právních předpisů a vývoje judikatury přesto podal exekuční návrh. V exekuci oprávněná pokračovala a nesouhlasila se zastavením exekuce.

29. Ke stejnému závěru, a tedy neuplynutí promlčecí lhůty by soud dospěl i při aplikaci rozsudku SDEU ve věci C-485/19, jež se týkal spol. Profi Credit Slovakia s.r.o., rovněž úvěrující společnosti.

30. Dlužník je povinen splnit dluh (vydat majetkový prospěch odpovídající bezdůvodnému bohacení) v návaznosti na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ). Jelikož žalovaná neuhradila žádanou částku v reakci na výzvu žalobkyně, dostala se ode dne následujícího po splatnosti do prodlení (§ 1970 OZ). S ohledem na uvedené soud tedy žalobě v plném rozsahu výrokem I rozsudku vyhověl, včetně úroku z prodlení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 549 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 565 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 130 282,41 Kč sestávající z částky 6 340 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 20.11.2023, 4.11.2024, účast na jednání 14.10.2024) a z částky 3 170 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění, odkaz na judikaturu z 23.9.2024, 12.11.2024) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 130 282,41 Kč sestávající z částky 6 340 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne 27.1.2025) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.