64 C 171/2013

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s přísl.

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ode dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je dále povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit na nákladech řízení státu částku [částka], na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se návrhem podaným k soudu dne [datum] domáhal na žalované odškodnění ve výši [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo [anonymizováno] v jeho vlastnictví. Viník dopravní nehody jakožto provozovatel vozidla měl u žalované sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované a žalovaná předmětnou škodnou událost likvidovala formou rozpočtu. Dne [datum] ukončila šetření této události a poskytla plnění snížené o amortizaci, tzn. po odečtení korekce nákladů na materiál. Žalobce má za to, že postup žalované byl v rozporu s ustálenou judikaturou.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Sporovala okolnosti o dopravní nehodě a poškození vozidla [anonymizováno], učinila sporným právní základ nároku uplatněného u soudu. Poukazovala na to, že v projednávané věci žalobce svůj nárok uplatnil z odpovědnosti vozidla [značka automobilu], které měla řídit paní [celé jméno svědka], již v předcházejícím roce však likvidovala škodní událost ze dne [datum] ze škody, která měla vzniknout na předmětném vozidle, jak tvrdí žalobce, v jeho vlastnictví. Uvedená škodná událost však byla likvidována úplně jiné osobě, jelikož podle technického průkazu vozidla byl vlastníkem a provozovatel [jméno] [příjmení]. Žalobce však v evidenci vozidel předmětného dne zapsán jako vlastník rozhodně nebyl. Co se týče tvrzeného nároku, žalobce netvrdil a nedoložil žádné doklady o skutečné opravě vozidla, ani ke škodné události dne [datum], ani k předmětné škodné události ze dne [datum]. Vozidlo bylo uvedeno do provozu dne [datum] v zahraničí. Nebyla známa jeho servisní historie ani počet provozovatelů. V České republice bylo vozidlo uvedeno do provozu až dne [datum]. Ke dni předmětné události tedy poškozené vozidlo bylo v provozu 15 let a jeho technická hodnota byla asi 10%. Žalobcem předkládaná fiktivní kalkulace nákladů opravy však nezohlednila stav ani hodnotu věci bezprostředně před poškozením. Pokud žalovaná plnila, nebyl k tomu právní nárok. Z uvedeného důvodu žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] vznesla vzájemný návrh a domáhala se zaplacení již vyplaceného odškodnění žalobci z předmětné škodné události ve výši [částka], kterou poukázala na bankovní účet žalobce. Žalovaná dále uvedla, že předmětnou škodnou událost oznámila paní [celé jméno svědka]. Uvedla, že dne [datum] vyjížděla z parkoviště v [obec] a po hlavní ulici projíždělo auto, do něhož nacouvala. Dne [datum] se žalobce prezentoval jako vlastník vozidla. Podle záznamu v technickém průkazu vozidlo však bylo dne [datum] odhlášeno předchozím vlastníkem [jméno] [příjmení]. Po provedené prohlídce poškozeného vozidla žalovaná též zadala znalecký posudek k tvrzenému nehodovému ději. Podle posudku byl tvrzený nehodový děj nepřijatelný. Z uvedeného důvodu, s poukazem na ust. § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě, tedy žalovaná s ohledem na výše uvedené měla právo plnění odmítnout, jelikož při uplatňování práva na plnění byly uvedeny vědomě nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, týkající se jak rozsahu pojistné události, tak i dalších podstatných údajů.

3. Žalobce následně uvedl, že škodná událost ze dne [datum] je pouze ze strany žalované vykonstruovaná a nesouvisí s předmětnou škodnou událostí. Uvedl dále, že po škodné události ze dne [datum] žalobce vozidlo opravil a technický stav byl v [anonymizováno] [rok] stvrzen i technickou kontrolou vozidla.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne [datum] účastníci nehody vozidla [anonymizováno] a [anonymizováno] sepsali záznam o střetu vozidel, při kterém došlo k poškození dveří, blatníku, lišty, zadního nárazníku vozidla [anonymizováno]. Pojistitelem vozidla [anonymizováno] z titulu zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byla žalovaná. Z opisu technického průkazu vozidla [anonymizováno], č. [anonymizováno] [číslo] dále bylo zjištěno, že dne [datum] bylo vozidlo odhlášeno nebo převedeno na žalobce. Vozidlo bylo prvně registrováno [datum] a registrováno v České republice dne [datum]. Podle úředních záznamů vozidlo tedy bylo odhlášeno nebo převedeno z evidence [datum]. Mezi účastníky bylo nesporné, že provozovatel vozidla [anonymizováno] oznámil předmětnou událost žalované a žalovaná provedla prohlídku poškozeného vozidla dne [datum]. O prohlídce vozidla byl vyhotoven písemný zápis, který podepsal sám žalobce. Jako popis nehodového děje v zápisu bylo uvedeno, že při couvání vozidlo narazilo do projíždějícího vozidla a došlo k poškození zadního nárazníku, který byl prasklý, dále pravých zadních dveří, ochranné lišty a oprava byla provedena svépomocí, likvidace se má plnit na účet žalobce. Z dopisu žalované ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovaná likvidovala předmětnou událost, ukončila šetření a stanovila plnění ve výši [částka], které zaslala bankovním převodem na účet žalobce dne [datum]. Ze znaleckého posudku Bc. [jméno] [příjmení], který byl vypracován na základě zadání žalované soud zjistil, že znalec při vypracování posudku vycházel z kopie technického průkazu vozidla [anonymizováno], ze zápisu o poškození, z fotodokumentace poškozeného vozidla, z fotodokumentace předešlého poškození a z kalkulace nákladů na opravu, které provedla žalovaná. Znalec vycházel ze znaleckého standardu, údajů firmy [anonymizováno] a z programu [anonymizováno]. Byla provedena prohlídka vozidla dne [datum]. Znalec nezjistil počet ujetých kilometrů, pouze vycházel ze záznamu a sdělení majitele. Z předchozího poškození vozidla znalec dále konstatoval, že vozidlo bylo obdobným mechanismem poškozeno již v roce [rok] na přední části. Předpokládal běžnou údržbu vozidla. Z fotodokumentace vozidla též zjistil, že dne [datum] na vozidle byla provedena tzv. oprava ekonomickou cestou, kdy byl kladen důraz na co nejmenší náklady na odstranění poškození. Poškození bylo patrné na pravém předním blatníku, intenzivně pokračovalo do první třetiny pravých předních dveří. Bylo poškozeno dále na liště v jejím středu, kdy byly patrné stopy škodícího vozidla. [ulice] nárazník byl poškozen souborem vodorovně vedených křivolakých vrypů různé velikosti a intenzity. Konstatoval, že na pravém zadním rohu nárazníku bylo též patrné poškození rohu, avšak dle zápisu toto poškození nesouvisí s předmětnou událostí, protože došlo k poškození zcela jiným mechanismem. Též zjistil z fotodokumentace a zápisu, že k poškození zadní pneumatiky [značka automobilu] došlo na vnějším boku třemi podélnými nepravidelně se opakujícími vrypy. Mechanické poškození disku bylo majitelem zcela vyloučeno. Konstatoval, že poškození pravé zadní pneumatiky bylo účelově modifikováno, směr a tvar poškození této pneumatiky neodpovídá dynamickému pohybu kola při deklarovaném střetu. Poškození zadní části rohu nárazníku je jako neplausibilní vyloučeno. Rozsah poškození pravého boku svojí intenzitou a rozsahem taktéž neodpovídá deklarovanému střetu. Pokud vozidlo [anonymizováno] mělo narazit nejprve do přední části pravého boku a poté sklouznout po jeho celé délce až k nárazníku, je to technicky nepřijatelné. Rýhy v oblasti A sloupku byly též přerušovaně vedené, což svědčí o pozvolně narůstající síle bez reakce druhého vozidla. Takový vznik stop lze pozorovat například, když poškozené vozidlo stojí. O tom svědčí i stopy nalezené na disku pravého zadního kola. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], který byl vypracován na základě zadání soudu, soud dále zjistil, že znalec vycházel z obsahu spisu a z pokladů od žalované. Znalec oslovil též v daném období pro opravu vozidla [anonymizováno] opravce v [obec] s dotazem na hodinové sazby a zjistil, že sazby při opravách vozidel [anonymizováno] v průměru za mechanické práce se pohybovaly ve výši [částka] za hodinu, za klempířské práce ve výši [částka] za hodinu a za lakýrnické práce ve výši [částka] za hodinu bez DPH. Postup opravy též hodnotil podle výrobce vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] a stanovil celkem dobu opravy klempířských prací v rozsahu 14,70 a mechanických prací 1,14. Znalec oslovil též dodavatele náhradních dílů a stanovil cenu za originál náhradních dílů ve výši [částka] dle systému [anonymizováno] bez DPH a celkem náklady na opravu ve výši [částka] bez DPH. Znalec dále stanovil průměrnou cenu vozidla ke dni poškození ve výši [částka] včetně DPH a cenu před poškozením ve výši [částka] včetně DPH. K předmětné škodné události uvedl, že nebylo bližší určení místa stanoveno účastníky nehody, ke střetu došlo na komunikaci u zámku v obci [obec], které vyobrazil mapou z období roku [rok] z internetového portálu. Poukazoval na to, že vozidla podle tohoto pohledu však v žádném případě neparkují tak, jak je zakresleno v záznamu o dopravní nehodě, ale šikmo na opačnou stranu, což je i logické vzhledem ke směru jízdy vozidel. V daném případě by tak nemohlo dojít k poškození vozidla [anonymizováno] na pravé boční části pravou zadní částí vozidla [anonymizováno], přičemž znalec při znaleckém zkoumání vycházel i ze zápisu o poškození vozidla [anonymizováno]. Uvedl, že nákres nehodového děje tak není technicky přijatelný. Z podkladů spisu a fotodokumentace se vyjádřil k deklarovanému poškození pravého zadního kolového disku a pneumatik. Uvedl, že kolový disk nese stopy po mnohačetném poškození v různém časovém odstupu a je zřejmé, že byl výrazně poškozen již před danou událostí. Poškození pneumatik též nese stopy poškození za jízdy, řezy na pneumatikách jsou nepravidelné a kolmé, poškození zadního a předního nárazníku nemá přímou příčinnou souvislost s popisovaným nehodovým dějem. K deklarovanému poškození tak nemohlo za daného postavení vozidel nikdy dojít. Znalec též popisovaný nehodový děj simuloval pomocí podpory programu [anonymizována dvě slova]. Popsal parametry nárazu, výškovou korespondenci poškození vozidel [anonymizováno] a [anonymizováno] a závěrem konstatoval, že k celkovému deklarovanému rozsahu a způsobu poškození vozidla [anonymizováno] nemohlo dojít popisovaným nehodovým dějem. Následně pak žalobce předložil soudu znalecký posudek, který zadal k vypracování [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Znalec vycházel ze záznamu o dopravní nehodě, dále ze dvou kusů fotografií znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] a z 12 ks fotografií ze znaleckého posudku [celé jméno znalce]. Závěrem se neztotožnil s postupy znalce [celé jméno znalce] o technické nepřijatelnosti nehodového děje, ani k určení obvyklé ceny vozidla [anonymizováno] před poškozením a nákladů na opravu. <i>6. Podle ust. § 3081 zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ) je tento zákon účinný od [datum] dle § 3028 odst. 3 zákona není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.</i> <i>7. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění ke dni [datum], pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle ust. § 2 písm. g) uvedeného zákona, pro účely tohoto zákona se rozumí poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena škoda a má právo na náhradu škody, h) škodnou událostí způsobení škody provozem vozidla. Podle § 6 odst. 2, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle ust. § 6 u příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle §</i> <i>8. Podle ust. § 442 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném ke dni [datum], hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle ust. § 451 odst. 1, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ust. § 451 odst. 2, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> 9. Soud předně konstatuje, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Základným předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Podle § 6 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni předmětné dopravní nehody, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody vzniklé na zdraví a poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škody vzniklé odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti. Škoda se hradí v penězích, maximálně však do výše limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Z této úpravy je zřejmé, že zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má zásadně pokrývat co nejširší okruh újem, které vzniknou v souvislosti s dopravními nehodami, aby jednak poškozenému byla poskytnuta možnost dosáhnout odškodnění, jednak aby i provozovatel vozidla mohl využít dobrodiní pojištění odpovědnosti za škodu vyvolanou relativně nebezpečnou činností, jíž je provoz silničního motorového vozidla. Na druhé straně však nejde o pojištění absolutní či všezahrnující, čemuž odpovídá pozitivní taxativní vymezení nároků, které jsou touto formou pojištěny, to je doplněno vymezením negativním v ustanovení § 7, které naopak výslovně vyjmenovává případy, na které se pojištění nevztahuje. Konečně je tu i limit výše pojistného plnění, který doplňuje závěr o tom, že pojistné plnění je pojišťovna povinna poskytnout jen za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem č. 168/1999 Sb. Každá škoda (újma) vzniklá zvláštní povahou provozu motorového vozidla, za kterou odpovídá provozovatel či řidič, se odškodňuje prostřednictvím pojistného plnění, resp. že pojišťovna je povinna za odpovědnou osobu plnit poškozenému pouze tehdy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3521/2006, sp. zn. 25 Cdo 3086/2011). Především však je pojišťovna povinna plnit pouze na úhradu těch nároků na náhradu škody, jež mají oporu v úpravě náhrady škody obsažené v občanském zákoníku. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že rozumí-li se podle ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., pro účely tohoto zákona pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a podle ustanovení § 6 odst. 1 tohoto zákona se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, je třeba za pojištěného považovat nejen provozovatele vozidla, ale i osobu odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní nehody řídila a za škodu odpovídá. Podle ust. § 2 písm. g) uvedeného zákona poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena škoda a má právo na náhradu škody. Pojištění odpovědnosti za škodu podle uvedeného zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle § 427 a násl. obč. zák., tak i na osoby odpovídající za škodu podle § 420 obč. zák., například na řidiče vozidla. V posuzované věci žalobce uplatnil nárok na náhradu škody proti pojistiteli škůdce a svou majetkovou újmu spatřuje v tom, že žalovaná nenahradila veškeré náklady na opravu vozidla, protože zkrátila odškodnění z důvodu tzv. korekce nákladů v žalované výši. V této souvislosti nutno konstatovat, že žalobce odkazoval pouze na ustálenou judikaturu, ale žádné konkrétní okolnosti netvrdil a neprokazoval. Neuvedl servisní historii vozidla, bezškodní průběh této historie, okolností o změně počtu provozovatelů, a skutečném technickém stavu vozidla a jeho skutečných funkčních ukazovatelů. Netvrdil a neprokazoval skutečné okolnosti o opravě vozidla ani o provozuschopnosti tohoto vozidla. Znaleckým posudkem, který neobsahuje popis skutečné prohlídky vozidla, způsob použití hodinových sazeb prací oprávce v daném místě a čase, ani skutečnosti o technickém stavu jednotlivých skupin vozidla před poškozením. Provedeným dokazováním tak skutečný stav poškozené věci před škodnou událostí nebyl zjištěn. Žalobce však požaduje náhradu za poškození věci (§ 443 obč. zák.). Újma na majetku v důsledku škodné události (havárie vozu) spočívající v rozdílu mezi hodnotou vozu před a po poškození, a je skutečnou škodou. Soud tak v projednávané věci nevycházel z odškodnění hypotetické škody, kdy konkrétní okolnosti o technické a ekonomické hodnotě poškozeného vozidla před škodnou událostí nebyly prokázané. Jak bylo soudu dále znaleckým posudkem a výpovědí znalce [celé jméno znalce] prokázáno, náklady na opravu vozidla byly ve výši [částka] bez DPH a jeho obvyklá cena před poškozením byla ve výši [částka] s DPH. Oprava vozidla byla zcela neekonomická a konkrétní okolnosti o opravě vozidla nebyly prokázané. Znalec též konstatoval, že k deklarovanému rozsahu a způsobu poškození vozidla nemohlo dojít popisovaným dějem, který byl sepsán účastník dopravní nehody dne [datum]. Z leteckého zkoumání místa nehody též konstatoval, že vozidla parkující na jízdním pruhu dle tvrzení účastníků záznamu, jsou v opačném sklonu a popsanému postavení vozidel v záznamu nemohlo dojít. Závěrem soud konstatuje, že náhrada škody zásadně náleží vlastníkovi věci. Je-li poškozený vlastníkem věci, jeho majetkový stav zahrnuje hodnotu této věci a v důsledku jejího poškození či zničení dochází ke zmenšení jeho majetkového stavu. Tomu, kdo není vlastníkem věci, však škoda spočívající ve snížení hodnoty věci v důsledku škodné události oproti její hodnotě před poškozením nevzniká, neboť ten, kdo nenabyl věc do vlastnictví, nezískal majetkovou hodnotu, kterou by mohl ztratit. Registr silničních vozidel je veřejnoprávní evidencí, která plní funkce v oblasti zajištění veřejného zájmu. Stav zápisu v této evidenci má tak dopady i do oblasti práva soukromého (zejména ztížení možnosti převodu vlastnického práva k vozidlu v případě, že evidovaný stav neodpovídá stavu skutečnému). Žalobce své postavění poškozené osoby prokazoval opisem technického průkazu vozidla. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni škodné události, každý, kdo hodlá provozovat na území České republiky silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo, je povinen tato vozidla přihlásit k registraci na předepsaném tiskopisu u příslušného okresního úřadu, s výjimkou osob, jejichž pobyt na území České republiky netrvá déle než 185 dnů v příslušném kalendářním roce. Podle ust. § 11 odst. 1 uvedeného zákona, vlastník registrovaného silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, zástavní věřitel a další osoby, jichž se zápis v registru silničních vozidel týká, jsou povinni požádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o provedení zápisu změn údajů zapisovaných v registru silničních vozidel. Z provedeného dokazování vyplývá, že dne [datum] došlo buď k odhlášení poškozeného vozidla, nebo k převodu tohoto vozidla na žalobce. Uvedená změna však zákonné lhůtě v registru vozidel provedena nebyla ani ke dni předmětné škodné události, tj. do [datum]. Skutečný stav tak nebyl uveden do souladu se zápisem. Z registru tak vyplývá, že vlastníkem a provozovatelem vozidla byl [jméno] [příjmení]. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 691/08 Ústavní soud uvedl: "Zákonem [číslo] Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl vytvořen registr silničních vozidel. Dle ustanovení § 4 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., se do registru silničních vozidel zapisuje vlastník (název, sídlo a identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele; jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého nebo povoleného pobytu, popřípadě adresa místa pobytu při udělení azylu, jde-li o fyzickou osobu). Takové údaje jednoznačně definují osobu, které svědčí vlastnické právo, tedy toho, o jehož právu na věc není pochyb“. Zákon [číslo] Sb., též vytváří veřejnoprávní systém evidence silničních motorových vozidel, jehož hlavním účelem je zajistit, aby na pozemních komunikacích byla provozována pouze vozidla splňující předepsané technické podmínky a s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z jejich provozu. Ačkoliv registrace vozidla nemá sama o sobě žádné právní následky v oboru soukromého práva, především práva vlastnického, třebaže osoba vlastníka vozidla se v registru eviduje (§ 4 odst. 4 písm. a) citovaného zákona), a údaje mj. i o vlastníku vozidla musí být v případě jejich změny uvedeny v předepsané lhůtě do souladu se skutečným stavem (§ 11 a § 12 citovaného zákona), přesněji řečeno musí být v předepsané lhůtě povinnou osobou požádáno o provedení změny údaje o vlastníku v registru. [příjmení] vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného či nikoli, je tedy osoba, která podle předpisů práva občanského, nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto nepozbyla. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na skutečnost, zda jsou v okamžiku nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel registrována či nikoli, platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné movité věci, neboť žádný k občanskému zákoníku speciální právní předpis nestanoví jinak.

10. S poukazem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není po právu. Procesní obrana žalované byla zcela důvodná, protože s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci nebylo soudu prokázáno, že žalobce je osobou poškozenou ve smyslu ust. § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., že došlo ke škodné události dne [datum] a že v příčinné souvislosti se škodnou událostí, jímž byl provoz vozidla [anonymizováno] vznikla žalobci škoda na majetku, konkrétně vozidla [značka automobilu], [anonymizována tři slova] [rok]. Žalobu jako nedůvodnou soud zamítl. Jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. Jelikož v projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná zaplatila žalobci částku [částka] z titulu ust. § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., dne [datum], soud uložil žalobci povinnost vydat žalované toto bezdůvodné obohacení dle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném ke dni [datum], protože má prokázané, že získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalované v přiznal náhradu nákladů dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 7 úkonů po [částka] (písemné vyjádření ze dne [datum], [datum], vzájemní návrh ze dne [datum], příprava účasti na jednání [datum], [datum], účast na jednání [datum], [datum]), a náklady znalečného Bc. [jméno] [příjmení] ve výši [částka], celkem [částka]. Náhradu nákladů řízení je pak žalobce povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodoval dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., a neúspěšnému žalobci uložil povinnost k jejich náhradě.