64 C 57/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované ., IČO 452 72 956 sídlem Adresa žalované pro: náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 500 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou, odeslanou do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 18. 4. 2019, domáhal po žalované peněžitého plnění ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím, jako nemajetkové újmy. Ve své žalobě uvedl, že dne 4. 12. 2015 došlo na , adresa, , na přechodu pro chodce, ke sražení , jméno FO, (syna žalobce) řidičem autobusu, společnosti , právnická osoba, , panem , jméno FO, , který byl za tento skutek uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. , spisová značka, . Po této nehodě byl zdravotní stav syna žalobce (dále jen „poškozený“) velmi vážný, mimo jiné utrpět frakturu lebky, pohmoždění lebky s nitrolebečním krvácením, oboustranné pohmoždění plic aj. Poškozený musel absolvovat mnohačetné operace, přesto však je trvale a zásadně postižen na zdraví (je ochrnutý na všechny končetiny, imobilní, je trvale upoután na lůžko a je závislý na pomoci druhých) a jeho zdravotní stav se dlouhodobě nikterak závažně nelepší. V současné době je poškozený hospitalizován (ode dne 30. 5. 2017) v , právnická osoba, ., provozovna , jméno FO, , kde jej žalobce pravidelně navštěvuje. Předtím byl léčen ve Fakultní nemocnici , adresa, , ve Fakultní nemocnici , Anonymizováno, a , podezřelý výraz, . Od ledna 2016 se začal zdravotní stav poškozeného zlepšovat, začal otvírat oči v září 2016 pak došlo ke zlepšování motoriky poškozeného. Následně však v prosinci 2016 došlo ke stagnaci zdravotního stavu poškozeného a v lednu 2017 prodělal poškozený epileptický záchvat. Před dopravní nehodou byl poškozený společníkem obchodní společnosti , právnická osoba, a jednatelem společnosti , právnická osoba, , žil ve společné domácnosti se svou družkou , jméno FO, , kdy z tohoto soužití se jim narodily děti , jméno FO, a , jméno FO, (vnoučata žalobce). Žalobce rodinu poškozeného pravidelně navštěvoval a těšil se z jejich přítomnosti, byl s nimi téměř denně ve spojení, s poškozeným má žalobce silný citový vztah. Před příchodem žalobce a poškozeného do České republiky, žila rodina žalobce v , Anonymizováno, . Po příchodu do České republiky byl žalobce na poškozeném finančně závislý, poškozený žalobce podporoval částkou 8 500 Kč měsíčně. Otec poškozeného tak utrpěl v souvislosti se zvlášť závažným ublížením na zdraví poškozeného mučivé duševní útrapy. Kvalita rodinného života žalobce byla v důsledku nehody jeho syna rapidně snížena ve všech aspektech. Z tohoto důvodu pak požaduje odškodnit peněžitou náhradou vyvažující plně jeho utrpení. Pasivní legitimace žalované je pak odvozena z ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění předpisů pozdějších (dále jen „zákon“) ve spojení s ust. § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších (dále jen „o. z.“), když společnost , právnická osoba, , jako provozovatel dopravního prostředku odpovídá za újmu na zdraví způsobenou poškozenému a žalovaná je jako pojistitel škůdce (společnosti , právnická osoba, ) povinna uhradit žalobci újmu způsobenou mu v souvislosti s dopravní nehodou poškozeného. Žalovaná je tak povinna plnit za pojištěného, neboť žalobce vůči ní uplatnil své právo na plnění. V tomto smyslu také žalovaná částečně plnila, když žalobci pojistné plnění (odčinění duševních útrap), pouze však ve výši 500 000 Kč, poskytla. Před podáním žaloby, žalobce (zastoupen advokátem) vyzval žalovanou, dne 12. 4. 2019 k plnění zbylé částky (1 500 000 Kč) předžalobní výzvou postupem podle ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanská soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen „o. s. ř.“). Na tuto výzvu však žalovaná nereagovala a žalobci jím požadované, zbývající plnění, neposkytla.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě (dne 28. 10. 2019), v reakci na usnesení podepsaného soudu ze dne 24. 9. 2019, č. j. , spisová značka, (kvalifikovaná výzva) uvedla, že nesporuje skutečnost, že došlo k výše uvedené dopravní nehodě, kterou byla způsobena újma na zdraví poškozenému, a že za tuto nehodu odpovídá řidič autobusu společnosti , právnická osoba, , tedy společnosti, jež byla pojištěna u žalované (pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Předmětné vozidlo (Mercedes 6301, reg. značky , SPZ, ), které srazilo poškozeného bylo tak pojištěno u žalované. Žalovaná však činí spornou výši nemajetkové újmy požadované žalobcem v souvislosti s újmou na zdraví poškozeného, jež byla způsobena dopravní nehodou. Respektive uvedla, že plnění ve výši 500 000 Kč, které žalobci vyplatila, jako odškodnění duševních útrap, považuje za dostačující a přiměřené a v rámci slušnosti, kdy plnění v této výši jsou poskytována pozůstalým v případech úmrtí, což však tento případ není. Naopak, nárok žalobce (částka 1 500 000 Kč) je nutno považovat za nadsazený. Závěrem navrhla žalobu žalobce zamítnout.

3. Žalovaná následně své vyjádření ještě doplnila (dne 2. 12. 2020), když vznesla námitku promlčení nároku žalobce, podle ust. § 635 o. z. ve spojení s ust. § 620 o. z. Uvedla, že k dopravní nehodě došlo dne 4. 12. 2015 a lhůta k uplatnění nároku uplynula 4. 12. 2018, přičemž řízení bylo zahájeno až dne 18. 4. 2019. Pro počátek běhu promlčecí lhůty je pak podstatná vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Nárok žalobce byl tak dne 4. 12. 2018 promlčen. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soud ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , spisová značka, a rozsudky Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, a č. j. 30 145/2019-35 a dále na rozsudek městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. , spisová značka, .

4. V reakci na toto podání žalované žalobce uvedl, s odkazem na žalovanou uvedený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. , spisová značka, (rozsudek se týkal nároků matky a sestry poškozeného na náhradu nemajetkové újmy způsobené jim v souvislosti dopravní nehody poškozeného), že lhůta pro uplatnění jeho nároku není promlčena. Městský soud v Praze dospěl v této věci k závěru, že promlčecí lhůta v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu duševních útrap, vzniklých v souvislosti s dopravní nehodou poškozeného uplynula dne 23. 9. 2019. V předmětné věci však podal žalobce svou žalobu dne 18. 4. 2019. Dále ve svém podání analyzoval ust. § 635 odst. 2 o. z. ve vztahu k ust. § 2959 o. z., a s oporou k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018 uvedl, že pro jeho nárok je podstatná míra zásahu do života osob blízkých primární oběti a je třeba zohledňovat v jakém rozsahu a kvalitě se primární oběť podílela na společenském životě s danými blízkými osobami v minulosti ve srovnání s tím, v jakém rozsahu a kvalitě se primární oběť, s ohledem na svůj nynější zdravotní stav podílí na společném životě s danými blízkými osobami po škodné události. Odškodnění podle ust. § 2959 o. z. má odpovídat míře zásahu do života osob blízkých. Je tedy tak zřejmé, že primární oběť (poškozený) je vyřazena ze všech oblastí společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící vážným zdravotním stavem. Pro začátek běhu promlčecí lhůty tak není podstatný okamžik dopravní nehody (4. 12. 2015) ale až okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o závažnosti a trvalosti zdravotního stavu poškozeného. V rámci trestního řízení vůči viníkovi dopravní nehody se ke zdravotnímu stavu poškozeného vyjádřil v září 2016 znalec, který uvedl, že zlepšení zdravotního stavu poškozeného je z lékařského hlediska téměř nereálné. Z toho tedy plyne, že tuto prognózu nemohl znát žalobce v okamžiku dopravní nehody (4. 12. 2015). Ze správ lékařských institucí (přiložených k žalobě) je pak patrno, že se postupně zdravotní stav poškozeného maličko zlepšoval, přičemž ke stagnaci zlepšování zdravotního stavu poškozeného došlo až v prosinci 2016, tedy rok po dopravní nehodě. Žalobce se tak mohl dozvědět o závažnosti a nezvratnosti zdravotního stavu poškozeného nejdříve v záři 2016. Dále žalobce uvedl, že výklad ust. § 635 odst. 2 o. z. je nejasný a nemůže jít k tíži žalobce, když výklad tohoto ustanovení žalobcem byl dříve prezentován jako správný některými soudy a teprve až po podání žaloby stanovil sjednocující výklad Nejvyšší soud, obdobně nález Ústavního soud ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/17. Dřívější výklad promlčení práva na pojistné plnění vycházel pak z principu 1+3, tedy promlčecí lhůta začala plynout až po jednom roku od škodní události, a trvala od tohoto okamžiku běžela 3 roky. Námitku promlčení nároku, vznesenou žalovanou, je pak ve světle výše uvedeného nálezu Ústavního soud nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy a představuje zjevné zneužití práva.

5. Po jednání soud (dne 22. 3. 2021) kde žalobce požádal o lhůtu 30 dnů k doplnění jeho žalobních tvrzení, pak ve svém podání ze dne 20. 4. 2021 rozvinul svá žalobní tvrzení o oprávněnosti a včasnosti jím podané žaloby. Zejména doplnil, že byl o zdravotním stavu poškozeného informován omezeně od družky poškozeného paní , jméno FO, a domníval se, na základě pokroků v léčbě poškozeného, že jeho zdravotní stav nebude tak značně a de facto trvale závažný. Dále zopakoval, že o trvalosti zdravotního stavu poškozeného se mohl dozvědět nejdříve v záři 2016 a o totožnosti odpovědného subjektu se mohl dozvědět nejdříve z trestního rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. , spisová značka, přičemž o průběhu trestního řízení nebyl žádným způsobem informován orgány činnými v trestním řízení. K otázce nemravnosti promlčení nároku odkázal na již, ve svém podání ze dne 15. 3. 2021, uváděný judikát Ústavního soud ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 76/17 a nově na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. , spisová značka, a zopakoval, že námitka promlčení nároku, vznesená žalovanou je výrazem zneužití tohoto práva. Dále shrnul situaci v rodině poškozeného. K tomuto uvedl, že v době dopravní nehody poškozeného byla jeho rodina tvořena jeho družkou a dvěma nezletilými dětmi (, jméno FO, -10 let a , jméno FO, -2,5 měsíce), družka žalovaného a matka výše uvedených dětí následně v roce 2019 zemřela. Žalobce jako cizinec, nemluvící česky ani nevěděl o nároku na odškodnění újmy a byl odkázán na pomoc a informace od družky poškozeného. Informace o možném nároku získal až v roce 2018 a svůj nárok vůči žalované pak uplatnil dne 31. 8. 2018. Žalovaná mu pak poskytla den 6. 12. 2018 plnění ve výši 500 000 Kč. V okamžiku podání žaloby se pak řídil, v té době aktuální judikaturou nižších soudů, neboť sjednocující judikatura Nejvyššího soudu dosud chyběla. K rozsahu jím uplatněného nároku, v podstatě zopakoval svá tvrzení již obsažená v žalobě a svém podání ze dne 15. 3. 2021. Ve vztahu k žalované uvedl, že žalovaná uznala v základu právní nárok žalobce a již mu poskytla částečné plnění ve výši 500 000 Kč, přesto však vznáší námitku promlčení nároku žalobce. Dále postavil do kontrastu skutečnost, že zisk žalované z její podnikatelské činnosti dosahuje částek 3 až 4 miliardy ročně a žalobce se potýká s nedostatkem finančních prostředků, kdy byl závislý na finanční podpoře poškozeného. Jeho důchod z , Anonymizováno, je ve výši 4 000 Kč.

6. V dalším svém podání (ze dne 16. 6. 2021) již žalobce tvrdil, že mu s ohledem na jeho příjmy a výdaje docházejí finanční prostředky na živobytí, částku vyplacenou mu doposavad žalovanou jako náhradu za útrapy, ve výši 500 000Kč již skoro spotřeboval. Uvedl, že mu poškozený měsíčně poskytoval 20 000 Kč až 25 000 Kč (v žalobě však tvrdil částku 8 000 Kč, poznámka podepsaného soudu), kdy tyto platby mu po nehodě poškozeného poskytovala družka poškozeného, paní , jméno FO, . Po její smrti mu nový opatrovník (pana , jméno FO, ) žádné výplaty neposkytuje.

7. V dalším svém podání, konkrétně ze dne 2. 6. 2022, žalobce v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. , spisová značka, opětovně uvádí, že jeho nárok promlčen není, neboť pro jeho nárok je podstatné, kdy se po dopravní nehodě ustálil zdravotní stav poškozeného a kdy se o tomto žalobce dozvěděl. Zdravotní stav poškozeného se ustálil v prosinci 2016 a o totožnosti odpovědného subjektu se žalobce dozvěděl až z trestního rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 9. 2016. Jeho nárok, ke dni podání žaloby (18. 4. 2019), tak nemůže být promlčen. Rozsah újmy poškozeného je srovnatelný se smrtí. S odkazem na judikaturu nejvyššího soudu je pak za spravedlivou a slušnou náhradu považována částka minimálně ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce pak opětovně zdůraznil skutečnost své ekonomické závislosti na poškozeném.

8. Při svém výslechu, na jednání soudu dne 8. 9. 2022 žalobce uvedl, že je otcem poškozeného, je ženatý, ale se svou ženou nesdílí společnou domácnost (žena žalobce bydlí ve , Anonymizováno, ), do České republiky za poškozeným přijel v roce 2008. Do roku 2013 podnikal, následně pobíral starobní důchod z , Anonymizováno, a také od , právnická osoba, . Po roce 2013 byl na poškozeném finančně závislý, neboť důchody které pobíral, dosahovaly v souhrnu výše cca 5 000 Kč a jeho výdaje byly cca 15 000 Kč. S poškozeným měl velmi dobrý vztah, pravidelně jeho rodinu (přítelkyni poškozeného-, jméno FO, a jejich dvě společné děti , jméno FO, a , jméno FO, ) navštěvoval a jezdili spolu na výlety v České republice a příhraničí. O majetkových poměrech poškozeného však žádné bližší údaje nevěděl, nevěděl, jaké jsou příjmy poškozeného z podnikání ani konkrétní předmět podnikatelské činnosti poškozeného. O dopravní nehodě poškozeného se dozvěděl od družky poškozeného, paní , jméno FO, , den po nehodě (5. 12. 2015), která byla ustanovena následně opatrovnicí poškozeného a která i obstarávala záležitosti ohledně dopravní nehody poškozeného. Žalobce měl pouze kusé informace od paní , jméno FO, , informace o trestním řízení s viníkem dopravní nehody, řidičem autobusu, neměl. Nárok na náhradu útrap vůči viníkovi dopravní nehody (řidiči autobusu) ani vůči jeho zaměstnavateli (, právnická osoba, ) neuplatnil. Opatrovníkem poškozeného se také nestal. Poškozeného pravidelně navštěvoval v nemocnicích (Fakultní nemocnice , adresa, , Fakultní nemocnice , Anonymizováno, , , podezřelý výraz, , nemocnice , adresa, , , právnická osoba, ) Při návštěvách poškozeného vnímal, že se jeho zdravotní stav mírně zlepšuje, nicméně stále potřebuje nepřetržitou péči po celý den. Po dopravní nehodě poškozeného zůstal nadále v kontaktu s jeho rodinou, vnoučata jej pravidelně navštěvovala. Po smrti paní , jméno FO, se stal opatrovníkem poškozeného její bratr pan , právnická osoba, .

9. Z tohoto důkazního prostředku dospěl soud ke skutkovému zjištění, že žalobce přišel do České republiky za poškozeným (v roce 2008), na kterém byl od roku 2013 finančně závislí. O dopravní nehodě poškozeného se dozvěděl od družky poškozeného. Poškozeného navštěvoval po dobu jeho hospitalizace v nemocnicích a zajímal se o jeho zdravotní stav. Nárok na náhradu útrap po řidiči autobusu ani po jeho zaměstnavateli neuplatnil a opatrovníkem poškozeného se také nestal, tím se stala družka poškozeného. Po dopravní nehodě poškozeného pak udržoval nadále kontakt s jeho rodinou.

10. Při výslechu, na jednání soudu dne 8. 9. 2022, svědek , právnická osoba, (dále jen „svědek“) uvedl, že jeho setra, paní , jméno FO, byla družkou poškozeného, s kterým měla dvě děti, a že se po dopravní nehodě poškozeného stala jeho opatrovnicí, neboť s ním sdílela společnou domácnost. Po smrti sestry (duben 2019) se pak stal opatrovníkem nezletilých dětí a i poškozeného on (rozsudek Okresního soudu v , Anonymizováno, ). Opatrovníkem poškozeného se nestal žalobce z administrativních důvodů a také proto, že nemluví česky, konkrétnější důvody však svědek nevěděl. Svědek soudu sdělil, že se stará o děti poškozeného a spravuje jeho majetek (peněžní prostředky na účtu poškozeného a spolumajitelský podíl na domu , Anonymizováno, , celkem cca 20 milionů) o čemž podává zprávu opatrovnickému soudu. Žalobci pak žádné peníze z majetku poškozeného neposílá, ty mu před dopravní nehodou dával sám poškozený. Dále svědek uvedl, že mu není známo, proč žalobce neuplatnil nárok na náhradu újmy po řidiči autobusu a po společnosti , právnická osoba, v trestním řízení. Svědek soudu potvrdil, že žalobce poškozeného pravidelně v nemocnicích navštěvoval a dostával od lékařů, společně s družkou poškozeného, informace o zdravotním stavu poškozeného. Ohledně podnikání poškozeného uvedl, že mu jen známo jen to, že se jednalo původně o překladatelskou firmu a následně šlo o firmu, která zastupovala farmaceutické společnosti.

11. Z tohoto důkazního prostředku dospěl soud ke skutkovému zjištění, že se svědek stal opatrovníkem poškozeného a jeho dětí, poté co zemřela družka poškozeného a že vychovává děti poškozeného a spravuje jeho majetek. Žalobci pak svědek žádné finanční prostředky neposkytuje.

12. Z listinného důkazního prostředku (Dekurz, Fakultní nemocnice , Anonymizováno, , adresa, , klinika anesteziologie a resuscitace ze dne 2. 1. 2016) plyne, že poškozený utrpěl při dopravní nehodě (sražení autobusem dne 4. 12. 2022 na Rohanském náměstí) traumatický edém mozku, ložiskové poranění mozku a poranění plic. Poškozený zde byl hospitalizován od 4. 12. 2015 do 23. 3. 201613. Z listinného důkazního prostředku (Závěrečná zpráva, , podezřelý výraz, v Praze ze dne 13. 6. 2016) plyne, že poškozený je schopen i náročnějších mentálních procesů a verbální komunikace, během dne se ale střídají periody lepší aktivity a dobré spolupráce s únavou, je však nesoběstačný a plně závislý na ošetřovatelské péči. Prognóza pacienta je nejistá. Poškozený zde byl hospitalizován od 24. 3. 2016 do 13. 6. 201614. Z listinného důkazního prostředku (chorobopis č. , hodnota, , Rehabilitační ústav , adresa, , ze dne 20. 6. 2016 plyne, že se poškozený je neschopen komplexní rehabilitační léčby, jeho stav se ode dne 18. 6. 2016 zhoršil, od tohoto dne je poškozený bezkontaktní. Poškozený zde byl hospitalizován od 14. 6. 2016 do 20. 6. 2016, následně byl převezen do Fakultní nemocnice , Anonymizováno, , na interní kliniku.

15. Z listinného důkazního prostředku (lékařská zpráva Fakultní nemocnice , Anonymizováno, , interní klinika) plyne, že zdravotní stav poškozeného je velmi vážný, je ve vigilním kómatu (nereaguje na žádné podměty), je ochrnutý na všechny končetiny a zcela odkázaný na ošetřovatelskou péči. Poškozený zde byl hospitalizován od 20. 6. 2016 do 26. 8. 2016, následně byl přeložen do Centra následné péče.

16. Z listinného důkazního prostředku (lékařská zpráva Fakultní nemocnice , Anonymizováno, , Centrum následné péče ze dne 16. 1. 2017) plyne, že poškozený je ve vegetativním stavu a nespolupracuje.

17. Z listinného důkazního prostředku (překladová zpráva Fakultní nemocnice , Anonymizováno, , Centrum následné péče ze dne 30. 5. 2017) plyne, že poškozený při propuštění z této nemocnice nekomunikoval, pouze oční kontakt, spolupracoval minimálně, je klidný bez alergických projevů, jeho zdravotní stav se mírně zlepšoval, v prosinci 2016 pak došlo ke stagnaci jeho zdravotního stavu, která ustala v únoru 2017.

18. Z listinného důkazního prostředku (lékařská zpráva nemocnice , adresa, , , právnická osoba, ze dne 4. 6. 2017 a dne 21. 7. 2017 a propouštěcí zpráva nemocnice , adresa, ze dne 18. 12. 2017 a dne 29. 3. 2018) plyne, že poškozený mívá záchvaty epilepsie.

19. Z listinného důkazního prostředku (lékařská zpráva nemocnice , adresa, , , právnická osoba, ze dne 25. 10. 2018) plyne, že poškozený reaguje na podněty okolí, je však plně závislý na ošetřovatelské péči, bez schopnosti vyjádřit prokazatelně svojí vůli.

20. Z listinného důkazního prostředku (vyjádření , jméno FO, ze dne 28. 8. 2018) plyne, že poškozený je v tomto ústavu umístěn ode dne 30. 5. 2017, je imobilní, upoutaný na lůžko a je závislý plně na pomoci druhých.

21. Z listinného důkazního prostředku (rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 9. 2016, č. j. , spisová značka, ) plyne, že obžalovaný (řidič autobusu , jméno FO, zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, ) je vinen skutkem, že dne 4. 12. 2015 v , adresa, na přechodu pro chodce srazil , jméno FO, (poškozený).

22. Z listinného důkazního prostředku (Výzva k náhradě nemajetkové újmy ze dne 31. 8. 2018) plyne, že byla žalovaná vyzvána, právním zástupcem žalobce k úhradě částky ve výši 2 000 000 Kč jako náhrady odškodnění za duševní útrapy (škodní událost č. 5581686).

23. Z listinného důkazního prostředku (Předžalobní výzva ze dne 12. 4. 2019) plyne, že žalované na požadované částce zaplatila žalobci pouze 500 000 Kč a žalovaná byla do vyzvána i k úhradě zbývajícího plnění (1 500 000 Kč).

24. Z listinného důkazního prostředku (potvrzení , jméno FO, ze dne 18. 6. 2019) plyne, že poškozený je v tomto ústavu umístěn, je imobilní, upoutaný na lůžko a je závislý plně na pomoci druhých a že jej žalobce pravidelně (3 x 4 x v týdnu) navštěvuje a pomáhá s jeho péčí.

25. Z listinných důkazních prostředků (rodný list , jméno FO, a , jméno FO, ) plyne, že tyto osoby jsou dětmi , jméno FO, (poškozený) a jeho družky paní , jméno FO, .

26. Z listinných důkazních prostředků (barevné a černobílé fotografie) je pak zřejmý ZDRAVOTNÍ stav poškozeného před dopravní nehodou a po ní. Na některých fotografiích po dopraví nehodě je zachycen se svým otcem (žalobce).

27. Z listinných důkazních prostředků (výpisy z účtu žalobce) plyne, že žalobce měl na svém účtu minimum finančních prostředků.

28. Z listinného důkazního prostředku (Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, Úřad práce České republiky- Krajské pobočka pro hlavní město Prahu, ze dne 8. 4. 2022) plyne, že byl žalobci přiznán příspěvek na bydlení ve výši 8 374 Kč měsíčně.

29. Z listinného důkazního prostředku (Oznámení, České správa sociálního zabezpečení, ze dne 10. 12. 2020, dne 10. 12. 2021 a dne 31. 3. 2022) plyne, že žalobci byl přiznán starobní důchod ve výši 972 Kč, následně zvýšený na 1 011 Kč a dále na 1 056 Kč.

30. Listinný důkazní prostředek navržený žalobcem (analýza ust. § 635 o. z.) podepsaný soud neprovedl, když vycházel ze zásady iura novit curia (soud zná právo).

31. Soud posoudil každý provedený důkazní prostředek jednotlivě a následně všechny v jejich vzájemných souvislostech, přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

32. Důkazní zjištění plynoucí z osobní důkazních prostředků (výslech žalobce a svědka , jméno FO, ) považoval podepsaný soud za pravdivá a věrohodná. Obdobně považoval za pravé a pravdivé listinné důkazní prostředky. Navíc strany řízení, v průběhu řízení, provedené důkazní prostředky nezpochybňovaly.

33. Z výše provedených důkazních prostředků dospěl soud ke skutkovému závěru, že poškozený utrpěl dne 4. 12. 2015 dopravní nehodu, za kterou byl shledán vinným řidič autobusu společnosti , právnická osoba, . Při této nehodě utrpěl poškozený traumatický edém mozku, ložiskové poranění mozku a poranění plic s kterýmižto zraněními byl převezen do Fakultní nemocnice , adresa, , následně byl převezen do , podezřelý výraz, a poté do Rehabilitačního ústavu , adresa, (zde se, v červnu 2016, jeho zdravotní stav zhoršil). Při léčení ve Fakultní nemocnici , Anonymizováno, (Centrum následné péče) došlo v prosinci 2016 ke stagnaci zdravotního stavu poškozeného, která ustal v únoru 2017, následně byl poškozený přeložen do , právnická osoba, ., provozovna , jméno FO, . Z tohoto ústavu byl dvakráte převezen do nemocnice , adresa, s epileptickými záchvaty. Zdravotní stav poškozeného je i nadále velmi vážný, poškozený vyžaduje soustavnou celodenní péči (je nesoběstačný). Žalobce přijel do České republiky za poškozeným v roce 2008. Do roku 2013 podnikal, poté byl finančně závislý na poškozeném (poškozený mu dával 8 500 Kč měsíčně). O dopravní nehodě poškozeného se dozvěděl den po nehodě (5. 4. 2015), od družky poškozeného , jméno FO, . Žalobce nebyl účastníkem trestního řízení (v pozici poškozeného) s řidičem autobusu, neuplatnil svůj nárok vůči řidiči autobusu ani vůči společnosti , právnická osoba, (zaměstnavatel řidiče autobusu). Po smrti , jméno FO, se nestal opatrovníkem poškozeného. Tím se stal bratr paní , jméno FO, pan , právnická osoba, , který spravuje majetek poškozeného a vychovává jeho děti. Žalobci pak žádné peněžní prostředky neposkytuje, tak jak to dělal před dopravní nehodou poškozený, případně jeho družka paní , jméno FO, . Žalobce poškozeného v nemocnicích pravidelně navštěvoval a je i nadále v kontaktu s dětmi poškozeného (vnoučaty , jméno FO, a , jméno FO, ). Vztah žalobce k poškozenému lze považovat za standardní vztah otce k synovi, nijak zvláště nevybočujícího z tohoto rámce, byť nelze přehlédnout skutečnost, že žalobce přišel ve věku 59 let za poškozeným do České republiky, zde do roku 2012 podnikal a od roku 2013 byl pak na poškozeném finančně závislý.

34. Podepsaný soud podotýká, že ačkoliv žalovaná nárok žalobce v plném rozsahu neuznala, poskytla mu plnění ve výši 500 000 Kč (dne 6. 12. 2018) a následně namítla promlčení nároku, tak i po této námitce promlčení poskytla žalobci ještě částku 200 000 Kč (9. 9. 2022).

35. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za újmu způsobnou provozem vozidla (dále jen OdpŠko) je poškozený oprávněn uplatnit svůj nárok přímo proti pojišťovně. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠko, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozeném způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

36. Podle ust. § 2958 zák. č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o. z.), při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle ust. § 2959 o. z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

37. Soud předně konstatuje, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 OdpŠko je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Základným předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Pojištění odpovědnosti za škodu podle uvedeného zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle § 2927 a násl. o. z., tak i na osoby odpovídající za škodu podle § 2910 o. z., například na řidiče vozidla. Ustanovení § 2927 o. z., upravující odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem motorového vozidla není ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 2910 o. z. ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti. Zásadní právní význam v otázce důkazního břemene ve sporech o pojistné plnění z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona OdpŠko je i v projednávané věci, k tíži žalobců, jinak by byl dán rozpor s ust. § 6 odst. 2 zákona OdpŠko, podle něhož pojistitel hradí na místo pojištěného, jestliže „poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. , spisová značka, , a ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné pod C 528 a C 946 v Souboru civilních rozhodnutí NS, , právnická osoba, . Beck). Právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením osoby blízké nebo a osobě postižené zvlášť závažným ublížením na zdraví je právem ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Za nemajetkovou újmu se považuje příkoří, které se projevuje jinde než na majetku (např. v osobní sféře). Nepřímo však může mít i majetkové důsledky. Současná teorie občanského práva vymezuje duševní útrapy jako vnitřní mučivé pocity, které mohou, ale nemusejí mít přímou vazbu na tělesná zranění (prožívaná trýzeň, strach a utrpení, negativně vnímaný stres, smutek a zármutek, úlek, znepokojení, pocit ponížení apod.). Pokud tedy duševní útrapy mají svůj původ v poškození zdraví nebo ve ztrátě života, odčiní se v rámci nároku na náhradu další nemajetkové újmy podle ust. § 2958 o. z., resp. podle § 2959 o. z., a to podle toho, zda se jedná o primární nebo sekundární oběť (srov. přiměřeně Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014 s. 1701). Ustanovení § 2959 o. z., a ani žádný prováděcí předpis však nestanoví konkrétní částky, které náleží z titulu duševních útrap osob, jež jsou blízké osobě usmrcené nebo osobě postižené zvlášť závažným ublížením na zdraví. Za tohoto stavu je na soudu, aby konkrétní částku stanovil s ohledem na povahu a okolnosti každého individuálního posuzovaného případu. Při úvahách o výši náhrady nemajetkové újmy je třeba vycházet rovněž z principu proporcionality, který zohlední i obdobné, v minulosti posuzované případy tak, aby soudní praxe mohla postupovat s co možná největší mírou eliminace nahodilého přiznávání rozdílných peněžitých částek, aby výsledná částka nemajetkové újmy v penězích nevyvolávala v rámci společnosti představu o disharmonii právního systému, což by ve výsledku vedlo k právní nejistotě zúčastněných stran řízení. Ústavní soud to formuloval ve svém nálezu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14 a to tak, aby při rozhodování obecné soudy porovnávaly částky relutární (peněžní) náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o. z. (tzv. sekundární, odvozená, reflexní újma) s jinými případy, a to nejen v obdobných, ale i dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, a to zejména do práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst nebo ochranu dobrého jména. Relevantní kritéria pro rozhodování o výši relutární náhrady shrnul Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. , spisová značka, , a obdobně tato kritéria vymezil rovněž zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14. S danou problematikou se zabýval rovněž trestní senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015. Za podstatný je pak nutno považovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, uveřejněný jako sjednocující rozhodnutí pod č. 85/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba vzít v úvahu okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Východiska v podobě stanovení základní částky pro určení náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké byly vyjádřené nejprve v rozsudku Nejvyšší soud ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , spisová značka, , v rozpětí od 240 000 Kč až 500 000 Kč. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. , spisová značka, konstatoval, že dolní hranice uvedeného rozpětí je v současné době poněkud nízká. Horní hranice, tj. částka 500 000 Kč (dále modifikovatelná s ohledem na okolnosti konkrétního případu) byla naproti tomu vesměs akceptována i odbornou literaturou (srov. Žďárek, R. in Žďárek, R., Těšinová, J., a kol. Metodika odškodňování imateriálních újem na zdraví. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 52; Ryška, M. Odškodnění sekundárních obětí dle § 2959 ObčZ. Právní rozhledy. 2016, č. 11, s. 381-385). V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud též poukázal na účelnost navázání automatické valorizace náhrad na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (obdobně jako v Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví) a uzavřel, že za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Takto nastavená základní částka je pak východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady. V projednávané věci činila-li průměrná mzda za rok 2015 podle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem 26 467 Kč, představuje částka 529 340 Kč východisko k další úvaze soudu o výši náhrady. Takový postup je v souladu i s judikaturou Ústavního soudu. Žalovaná v projednávané věci poskytla žalobci plnění ve výši 700 000 Kč. Ublíženo bylo synovi žalobce, s kterým nesdílel společnou domácnost. Jeho syn měl vlastní rodinu. Žalobce do České republiky za poškozeným přijel v roce 2008. Do roku 2013 sám podnikal, následně pobíral starobní důchod z , Anonymizováno, a také od České správy sociálního zabezpečení. Žalobce získal občanství České republiky, byl mu rovněž přiznán příspěvek na bydlení ve výši 8 374 Kč měsíčně, starobní důchod a pobírá starobní důchod i z Ruské federace. Sám nebyl svědkem dopravní nehody. V trestním řízení své nároky poškozené osoby neuplatni. Jak bylo prokázáno, poškozený utrpěl při dopravní nehodě traumatický edém mozku, ložiskové poranění mozku a poranění plic. Od ledna 2016 byl ve vegetativním stavu. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobce s poškozeným měl nadstandardní vztahy mimořádné intenzity před předmětnou dopravní nehodou, minimálně standardní. I když v projednávané věci soud nezpochybňuje, že úraz poškozeného, obavy o jeho život, následná pomoc a péče o poškozeného ve zdravotnických zařízení, jeho pobyt v ústavu, citelně zasáhly do života žalobce. Poškozený zůstal upoután na lůžko s velkou mírou závislosti na péči třetích osob, byl ve vegetativním stavu a měl poškozený mozek. Žalobce se mu snaží zajistit důstojný život i se zdravotním handicapem, který v důsledku dopravní nehody utrpěl a pravidelně ho i navštěvuje. Byť došlo k rozsáhlému zásahu do života celé rodiny a kvalita života všech zúčastněných se bezpochybně citelně zhoršila, přesto není možné připustit, že se jedná o stejný či dokonce horší následek než by byla smrt poškozeného, neboť mezi duševními útrapami v důsledku úmrtí a duševními útrapami v důsledku invalidity poškozeného je rozdíl. Náhradu odpovídající navýšení ve výsledku téměř jedné polovině základní částky používané pro případy nejbližších pozůstalých osob, soud s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci považuje za přiměřenou a spravedlivou náhradu v této věci. Přihlédl přitom ke skutečnosti, že žalobce kritéria odvozená od osoby škůdce a řidiče vozidla , jméno FO, netvrdil a nevysvětlil soudu, z jakého důvodu své nároky v adhezním řízení neuplatnil, co mu v tom bránilo. Soud rovněž hodnotil okolnost, že žalobce není opatrovníkem poškozené osoby, ale bratr jeho bývalé družky, ačkoliv sám argumentoval jejich velmi blízkým citovým stavem.

38. S poukazem na výše uvedené žalobu zamítl.

39. Co se týče námitky žalované o promlčení nároku soud odkazuje na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/98 Sb., a dále na § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále o. z.) kdy subjektivní promlčecí lhůta je tříletá. Počátek běhu promlčecí lhůty je obecně upraven v ustanoveních § 619 a § 620 odst. 1 o. z., a je vázán na okamžik, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro uplatnění práva, jimiž jsou existence škody a údaje o povinné osobě. Pojištění z odpovědnosti zabezpečuje pojištěnému právo, aby pojistitel za něj (v případě pojistné) události nahradil poškozenému škodu. Právo pojištěného na úhradu pojistného plnění z odpovědnosti se promlčuje v subjektivní lhůtě, která plyne v rámci objektivní promlčecí lhůty. Obecně platí, že právo je třeba uplatnit u soudu v době, kdy ještě běží obě promlčecí lhůty (tj. subjektivní i objektivní), jinými slovy marným uplynutím jedné ze zmíněných promlčecích lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Dle § 635 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Nová právní úprava (§ 635 odst. 2 o. z.), která sjednocuje konec promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti, směřuje k zamezení situacím, kdy by poškozený mohl vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, ačkoli nárok vůči poškozenému by byl již promlčený. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti tudíž nelze uplatnit u soudu později než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019). Podle § 620 odst. 1 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta nároku běží ode dne, kdy poškozený získal představu o výši škody a o tom, kdo za škodu odpovídá, tento okamžik předchází splatnosti práva na náhradu škody, neboť ke splatnosti dojde, až na základě výzvy k úhradě. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo za ni odpovídá (kdo je škůdce). Objektivní možnost stanovení výše škody rozhodně nelze činit závislou na jakýchkoli subjektivních faktorech na straně poškozeného. Lze přisvědčit žalované, že žalobce již následující den po dopravní nehodě 5. 12. 2015 od paní , jméno FO, se dověděl o škodě, o jejím přibližném rozsahu. Od prosince roku 2015 byl poškozený ve stavu vigilního kómatu a jeho stav se nezlepšil. Účastníkem trestního řízení proti řidiči vozidla nebyl. Netvrdil, jakým způsobem získal znalosti o osobě škůdce. Zaměřil se na počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty a okolnosti, kdy zdravotní stav poškozeného se stal trvalým a nezvratným, což není okolnost počátku běhu objektivní promlčecí lhůty. Odkazuje na rozhodnutí v trestní věci, jehož účastníkem nebyl. S ohledem na výše uvedené proto shledal námitku žalované o promlčení nároku za důvodnou, protože žaloba byla soudu podána dne 18. 4. 2019, po uplynutí tří let od pojistné události, která nastala dne 4. 12. 2015.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná uhradila žalobci po zahájení řízení doplatek za nemajetkovou újmu, i když v rozsahu plnění žalobce neomezil svůj uplatňovaný nárok a výše plnění záviselo na úvaze soudu. Soud z uvedeného důvodu vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

41. Náklady, které vznikly státu v souvislosti zaplacením tlumočeného nelze uložit k úhradě žádného z účastníků, protože žalobce má právo jednat ve své mateřštině.