64 C 73/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 269 306 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 269 306 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonem stanovené výši z částky 202 214 Kč od [datum] do [datum], z částky 220 386 Kč od [datum] do [datum], z částky 236 066 Kč od [datum] do [datum], z částky 252 355 Kč od [datum] do [datum] a z částky 269 306 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podáním doručeným soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 202 214 Kč. Uvedla, že dne [datum] řidič motorového vozidla tov. zn. Hyundai Lantra, r.z. [příjmení] [číslo] [celé jméno svědka], nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména svým schopnostem a vzdálenosti, na kterou měl rozhled, v důsledku čehož srazil levou přední částí vozidla cyklistu [jméno] [příjmení], pojištěnce žalobkyně, jedoucího na kole stejným směrem při středu vozovky, neboť nemohl jet při krajnici, která byla nezpevněná. Cyklista upadl přes kapotu a přední sklo na vozovku. Následkem tohoto utrpěl cyklista mnohočetná zranění - subdurální plášťový hematom vpravo, subarachnoidní krvácení vlevo, otevřená rána na hlavě, otevřená zlomenina pravého bérce. Žalobkyně uhradila v souvislosti s léčení poškozeného poskytovatelům zdravotních služeb náhradu nákladů za léčení v celkové výši 674 048,00 Kč. Zavinění řidiče [celé jméno svědka] na zranění poškozeného [příjmení] vyplývá z usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Vozidlo Hyundai bylo v době dopravní nehody pojištěno z titulu odpovědnosti u žalované. Na základě výzvy žalobce uhradila žalovaná částku ve výši 202 214,00 Kč s tím, že stanovila míru spoluzavinění poškozeného ve výši 70%. Žalobce s tímto krácením nesouhlasí, míra spoluzavinění je podle něho nepřiměřená. Dle názoru žalobkyně lze míru spoluzavinění stanovit max. ve výši 40%, a proto požadovala po žalované úhradu částky 202 214 Kč, což představuje doplatek do výše 60% Tyto náklady žádala uhradit v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

2. Následně rozšířením žaloby ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] uplatnila žalobkyně náklady léčení poškozeného ve výši 269 306 Kč vzhledem k tomu, že se nejednalo o částku konečnou a léčení poškozeného nebylo ukončeno, dále pokračovalo, vznikly další náklady léčení. Domáhala se zaplacení částky ve výši 269 306 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonem stanovené výši z částky 202 214 Kč od [datum] do [datum], z částky 220 386 Kč od [datum] do [datum], z částky 236 066 Kč od [datum] do [datum], z částky 252 355 Kč od [datum] do [datum] a z částky 269 306 Kč od [datum] do zaplacení. Soud při jednání dne [datum] připustil změnu žaloby.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nesporovala okolnosti dopravní nehody a skutečnost, že dne [datum] došlo ke střetu vozidla [anonymizována dvě slova], r.z. [příjmení] [číslo], na silnici I. třídy, v obci [obec], kdy řidič vozidla se míjel s protijedoucím vozidlem a přehlédl před ním jedoucího cyklistu, do kterého následně narazil levou přední částí zezadu. Nesporovala dále okolnost, že byla pojistitelem vozidla [anonymizována dvě slova] ze zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a že cyklista, který utrpěl zranění, byl pojištěncem žalobkyně. Žalovaná dále učinila nesporným, že vyplatila žalobkyní uplatněné nároky v rozsahu 30 %, protože při šetření této pojistné události zjistila, že sám sražený cyklistou se výraznou měrou podílel na vzniku svého úrazu. U pojištěnce žalobkyně dvě hodiny po nehodě byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi ve výši 0,97 promile, dále bylo zjištěno, že nebyl v době dopravní nehody osvětlen, ačkoli po vozovce se pohyboval v nočních hodinách. Pohyboval se dále u středu vozovky, nikoli na pravé straně. Navíc neměl nasazenou cyklistickou helmu. Poukázala na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2258/08 a 25 Cdo 2974/2011 a na okolnost, že nepoužití ochranné přilby cyklistou může zakládat spoluzavinění na vzniklé škodě i v rozsahu 80 %.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne [datum] na silnici I. třídy došlo ke střetu osobního automobilu Hyundai Lantra a jízdního kola s cyklistou [jméno] [příjmení], který byl v době dopravní nehody pojištěncem žalobkyně. Vozidlo bylo pojištěno u žalované z titulu zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Mezi účastníky dále nebyla sporná výše nákladů, které žalobkyně poskytla na náklady léčení [jméno] [příjmení] a nebyla sporná ani skutečnost, že žalovaná uhradila tyto náklady v rozsahu 30 % a zaplatila žalobkyni částku ve výši 202 214 Kč z celkových nákladů léčení pojištěnce.

6. Z listin spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. [spisová značka] které soud provedl při jednání, dále vyplývá následující skutkový stav.

7. Z protokolu o nehodě v silničním provozu vyplývá, že v místě dopravní nehody na silnici I. třídy, v katastru obce Blatnice pod svatým Antonínkem v [anonymizováno] v [údaj o čase] hodin dne [datum] došlo ke střetu vozidla Hyundai Lantra a neregistrovaného jízdního kola značky Merida Cross, kdy osoba cyklisty nebyla zjištěna, a byla těžce zraněna. [ulice] závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledání zjištěna. Řidič vozidla [celé jméno svědka], který jel s vozidlem z obce Blatnice pod svatým Antonínkem směrem na obec Veselí nad Moravou v době, kdy se míjel s protijedoucím vozidlem, přehlédl před ním jedoucího cyklistu a narazil levou přední částí vozidla zezadu do neztotožněného cyklisty, který dopadl před vozidlo. Jízdní kolo bylo odhozeno vpravo mimo komunikaci a cyklista byl letecky transportován do Fakultní nemocnice [obec] [obec]. V daném případě se jednalo o přímý úsek silnice mezi obcemi, kdy vozovka byla v dobrém stavu, bez výmolů a výtluků, byla široká 5,4 m. Na vozovce byly po obou stranách komunikace krajnice a jízdní pruhy byly rozděleny přerušovanou čarou. Po obou stranách komunikace byl zpevněný okraj, za kterým je silniční příkop, vzdálený od krajnice 2,6 m. U řidiče motorového vozidla byla provedena dechová zkouška na zjištění alkoholu s negativním výsledkem. Dne [datum] byl vyžádán i odběr krve na zjištění alkoholu u neztotožněného cyklisty Policií ČR. Z protokolu o ohledání věci dále vyplývá, že cyklista v době dopravní nehody měl oblečení tmavé barvy. Dle pořízené fotodokumentace měl na sobě černou textilní bundu, černou textilní mikinu s kapucí, rifle modré barvy a černé boty. Z podání vysvětlení řidiče vozidla dále vyplývá, že předmětného dne jel z obce Blatnice, protože mu skončila noční služba, v 1:00 hod. Po službě vezl kamaráda do [obec]. Necítil se být nějak unavený, provoz na silnici byl slabý. Když vyjížděl z obce Blatnice, v protisměru zahlédl osobní vozidlo, které mělo zapnuto potkávací světla. V momentu, kdy ho minulo vozidlo v protisměru, zapnul dálková světla a zahlédl skoro u středové čáry cyklistu, ihned brzdil, zároveň došlo i k nárazu v zadní části kola. Po nárazu vnímal, že cyklista spadl na čelní sklo, které se rozbilo, tělo se sesunulo před auto. Z podání vysvětlení [jméno] [příjmení] dále vyplývá, že byla ustanovena opatrovníkem svého syna [jméno] [příjmení], který při dopravní nehodě byl těžce zraněn. Uvedla dále, že její syn nepracoval, drogy v těle musel mít stále, sdělené informaci o dopravní nehodě se vůbec nedivila, nedivila se ani skutečnosti, že syn v době dopravní nehody měl v těle i nějaký alkohol, kolo měl půjčené od [jméno] [příjmení]. Před dopravní nehodou podle její informace byl syn u strýce, který mu též říkal, ať nikam na kole již nejezdí. Z protokolu o lékařském vyšetření dále vyplývá, že bylo provedeno z odběru krve cyklisty vyšetřením hladiny alkoholu dne [datum] v 4:20 hod., s výsledkem 0,97 g, metodou plynové chromatografie a enzymaticky. Ze znaleckého posudku, který byl vypracován na základě zadání Policie ČR z oboru doprava městská a silniční se specializací technické posudky o příčinách dopravních nehod z oboru ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel dále vyplývá, že v době dopravní nehody z technického hlediska vozidlo jelo rychlostí cca. 72 km/hod. Ke střetu vozidla s cyklistou došlo v jízdním pruhu tohoto vozidla a to za situace, kdy cyklista v okamžiku střetu se nacházel v těsné blízkosti středové čáry. Znalecký posudek též obsahuje technicky přijatelné místo střetu vozidla s cyklistou v projekci 3 D. Dle znalce po prvotním kontaktu vozidla s cyklistou, vlivem nárazu do cyklisty došlo obrazně k nalehnutí těla cyklisty na přední část vozidla, respektive na víko motoru. Jízdní kolo cyklisty z hlediska své tuhosti a váhy pak v první fázi střetu bylo odraženo od vozidla, řidič vozidla na cyklistu reagoval v čase 1,2 s před střetem, kdy v tomto okamžiku mohl být cyklista před ním ve vzdálenosti cca. 31 m, při reakční době řidiče a intenzitě zpomalení vozidla, během brzdění bylo možné stanovit dle znalce rozmezí reakce řidiče v čase 0,7 s až 1,4 s před střetem, kdy cyklista před vozidlem byl ve vzdálenosti 17 až 38 m, rychlost cyklisty mohla být kolem 10 km/hod. Ve vztahu, zda cyklista mohl zabránit střetu, ze znaleckého posudku vyplývá, že z hlediska aktivní bezpečnosti, cyklista mohl zabránit vzniku kolize za situace, kdy by byl především osvětlen a jel při pravém okraji vozovky, tj. při vodící čáře. Řidič vozidla při předjíždění cyklisty by pak musel dodržet bezpečný odstup. Okresnímu soudu v Hodoníně pak byla podána obžaloba na obviněného [celé jméno svědka], protože dne [datum] v 02:21 hodin na silnici I. třídy jako řidič osobního vozidla tovární značky Hyundai Lantra, v místě mimo obec, neosvětleném pouličními lampami, v rozporu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména svým schopnostem a vzdálenosti, na kterou měl rozhled, v důsledku čehož srazil levou přední částí cyklistu [jméno] [příjmení], jedoucího na kole stejným směrem, kdy se pohyboval na úrovni středové čáry, načež po nárazu došlo k pádu cyklistu a k následnému pádu na přední kapotu vozidla, čelní sklo a přední část střechy vozidla a k následnému pádu na vozovku, přičemž [jméno] [příjmení] utrpěl mnohačetná zranění. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] byla trestní věc obžalovaného [celé jméno svědka] podle § 223 a odst. 1 trestního řádu za použití § 307 odst. 1 trestního řádu podmíněna zastavena pro výše uvedený skutek, v němž byl spatřován přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákona a obžalovanému byla stanovena zkušební doba ve výměře dvou let podle § 307 odst. 3 trestního řádu. <i>8. Podle ust. § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni [datum], poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy. Podle ust. § 6 odst. 4, pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.</i> <i>9. Podle ust. § 2927 odst. 1 o. z., ve znění účinném ke dni [datum], kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle ust. § [číslo], škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ust. § [číslo], vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.</i> <i>10. Podle ust. 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném ke dni [datum], příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.</i> 11. Soud předně konstatuje, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Základným předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Pojištění odpovědnosti za škodu podle uvedeného zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle § 2927 a násl. o. z., tak i na osoby odpovídající za škodu podle § 2910 o. z., například na řidiče vozidla. Ustanovení § 2927 o. z., upravující odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem motorového vozidla není ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 2910 o. z. ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti podle. V projednávané věci žalobkyně uplatnila nárok vyplývající z ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. V rozsudku ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4330/2014 Nejvyšší soud vysvětlil, že zákonným předpokladem vzniku tohoto nároku je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu. Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu partnerovi (poskytovateli zdravotní péče) náklady péče poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události. Ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., jako speciální norma ve vztahu k ustanovením občanského zákoníku zakládá pak zdravotní pojišťovně specifické právo postižního charakteru (tzv. regres) požadovat náhradu škody od třetích osob za náklady na péči hrazenou zdravotním pojištění, vznikly-li v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěncům zdravotní pojišťovny. Nejde tedy o nárok na náhradu škody podle občanského zákoníku, nýbrž o zvláštní postižní právo, jehož podmínky se řídí především citovaným ustanovením. Při posuzování nároku zdravotní pojišťovny pak platí, že třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém je její zaviněné protiprávní jednání v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. Na náhradu nákladů v rozsahu, v jakém je sice vynaložila na péči o pojištěnce, avšak jednáním třetí osoby zapříčiněny nebyly, totiž zdravotní pojišťovna nárok nemá, neboť s takovou skutečností zákon její nárok vůči třetím osobám nespojuje. Z toho plyne, že v rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl způsoben spoluzaviněním pojištěnce, třetí osoba za škodu podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. neodpovídá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1113/2002, sp. zn. 25 Cdo 1005/2003).

12. Mezi účastníky v projednávané věci nebylo sporné, že dne [datum] na silnici I. třídy, v katastru obce Blatnice pod svatým Antonínkem, v sobotu v 02:21 hod., došlo k dopravní nehodě, při které došlo ke zranění účastníka dopravní nehody [jméno] [příjmení], pojištěnce žalobkyně. Obviněným z nehody byl řidič osobního vozidla [anonymizována dvě slova], r. z. [příjmení] [číslo] [celé jméno svědka], které bylo u žalované pojištěno z titulu havarijního pojištění. Tím jsou ve smyslu ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., založeny podmínky pro vznik nároku zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů vynaložených na léčebnou péči o jejího pojištěnce, a to vůči žalované, která je pojistitelem provozovaného vozidla. Jestliže okolnosti případu nasvědčují, že na vzniku škody se kromě pachatele mohlo podílet i jednání poškozeného, není soud při posouzení jeho spoluzavinění výrokem o vině pachatele vázán, což v projednávané věci soudem konstatováno nebylo, protože řízení zahájené proti řidiči vozidla bylo zastaveno podle § podle § 223 a odst. 1 trestního řádu za použití § 307 odst. 1 trestního řádu. Soud v občanském soudním řízení nemůže předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal určitý skutek, bylo-li v tomto směru vydáno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu, avšak ani rozhodnutí o zastavení trestní věci neznamená automaticky závěr, že škoda byla způsobena výlučně zaviněním řidiče vozidla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 818/2004). Ze znaleckého posudku, z výpovědi matky [jméno] [celé jméno svědka], z protokolu o dopravní nehodě, z fotodokumentace a z protokolu o lékařském vyšetření, z listin spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo jednoznačně prokázáno, že ze strany cyklisty, tedy pojištěnce žalobkyně, bylo možno zabránit předmětné škodné události, pokud by byl osvětlen a jel při pravém okraji vozovky. V době dopravní nehody cyklista byl ve tmavém oblečení, neměl žádné doklady, cyklistickou helmu a v krvi měl 0,97 g promile alkoholu. K nehodě došlo na silnici I. třídy v 02:21 hod., v přímém úseku silnice mezi obcemi, kdy vozovka byla v dobrém stavu, bez výmolů a výtluků, byla široká 5,4 m a po obou stranách komunikace byl zpevněný okraj. [ulice] závada vozidla nebyla zjištěna. <i>13. Podle § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve znění účinném ke dni [datum], na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka. Podle § 58 odst. 5, cyklista je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklista použít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem. Podle § 4 odst. 1 písm. a) při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Podle § 3 odst. 1, provozu na pozemních komunikacích se nesmí účastnit osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu. To neplatí, pokud osoba sama nebo jiná osoba učinila taková opatření, aby k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nedošlo.</i> 14. Z výše uvedeného je zřejmé, že pojištěnec žalobkyně dne [datum] nejenže požil alkohol při jízdě na kole a jeho duševní schopnost byla snížena v intencích ust. § 3 odst. 1 zákona o silničním provozu a nebyl schopen bezpečné jízdy na kole, ale porušil i další základní povinnosti stanovené zákonem v ust. § 57 a § 58 na chování cyklisty (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 Tz 106/2010). Je zcela zřejmé, že porušil "důležitou zákonnou povinnost“, a bezpochybně jeho nedbalé chování bylo základní příčinou vzniku škodlivého následku, újmy na zdraví. Žalobkyně proto musela vynaložit i náklady na jeho léčení nemalé výši. Okolností vylučující nárok zdravotní pojišťovny či snižující výši náhrady může tedy být i počínání pojištěnce, přičemž při úvaze o jeho podílu na vzniku škody jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se přitom veškeré příčiny, a i když zákon hovoří o spoluzavinění poškozeného (§ [číslo]), není forma zavinění (úmysl, nedbalost) podstatná, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti na jeho straně, ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený dokonce nese i následky náhody, která jej postihla (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009). Podle ustálené judikatury má spoluúčast poškozeného (nejen náhoda) význam i v případě, že škoda vznikla následkem jednání takového poškozeného, který není schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky (srov. např. zhodnocení úrovně rozhodování soudů ve věcech odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1427/2001).

15. S ohledem na výše uvedené skutkové okolnosti projednávané věci soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že podíl poškozeného na vzniklé újmě je pouhých 60 %. Žalovaná uznala a plnila nároky žalobkyně z titulu odpovědnosti provozovatele vozidla v rozsahu 70%, což v projednávané věci zcela odpovídá spoluzavinění poškozeného. Jak soud uzavřel, rozhodující příčinou škodného následku bylo právě počínání pojištěnce žalobkyně, které se kumuluje porušením několika jeho základních zákonných povinností a společenského nebezpečí. V případě porušení zákonných povinností řidiče vozidla šlo o porušení obecné povinnosti spočívající v okolnosti, že nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména svým schopnostem a vzdálenosti, na kterou měl rozhled, které je méně závažným jednáním, než porušení povinností cyklisty a pojištěnce žalobkyně.

16. S poukazem na výše uvedené soud žalobu zamítl, jelikož plnění žalované v rozsahu 30% z titulu regresní náhrady vynaložených nákladů na léčbu pojištěnce bylo s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci v souladu s hmotným právem.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 5 úkonů po 300 Kč (písemné vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na jednání [datum], [datum] a účast na jednání celkem [datum], [datum]), celkem ve výši 1 500 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalobkyně povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.