64 C 92/2018

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Enikö Machovou Ph.D. v právní věci žalobce: celé jméno žalobce , datum narození , ulice a číslo , PSČ , obec , zast. údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zast. anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , obec a číslo - část obce o zaplacení 91 012 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 91 012 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 24 587 Kč, k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou ze dne [datum], došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 91 012 Kč z titulu existence nároku na plnění z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Tvrdil, že účastníci [datum] uzavřeli pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti žalobce jakožto podnikatele, za jejíž účinnosti dne [datum] přijal do opravy v rámci své podnikatelské činnosti vozidlo [značka automobilu], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Uvedeného dne při zkušební jízdě jako řidič vozidla zavinil dopravní nehodu, při které byla způsobena škoda na vozidle [anonymizováno], [registrační značka]. V této době tedy žalobce měl platně sjednané pojištění výše uvedené u žalované. Následně však vyšlo najevo, že vozidlo řízené žalobcem v době nehody nemělo platně sjednané smluvní pojištění tzv. zelenou kartu. Škodu zaplatila poškozenému v souladu s ustanovením § 24 zákona č. 168/1999 Sb., [ulice] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] pak podala proti žalobci i vlastníku vozidla škůdce žalobu k Okresnímu soudu v Litoměřicích. Na základě pravomocného rozhodnutí uvedeného soudu ze dne 3.4.2017, č.j. 19C 319/2016-69 byla žalobci uložena povinnost společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla zaplatit [obec] [anonymizována dvě slova] částku ve výši 61 290 Kč i s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Dne [datum] však žalobce oznámil výše popsanou škodnou událost žalované v rámci uzavřené smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu podnikatele. Žalovaná pak v dopise ze dne [datum] sdělila žalobci, že v souladu s čl. VI odst. 1, písm. d) všeobecných obchodních podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu odmítá poskytnout pojistné plnění, jelikož se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla. S vyjádřením žalované žalobce nesouhlasil a dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k pojistnému plnění a zaplacení žalované částky. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí. Nesporným činila skutečnosti týkající se uzavření pojistné smlouvy mezi účastníky. Uvedla, že účastníci sjednali pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti v souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti žalobce. Součástí pojistné smlouvy byly též všeobecné pojistné podmínky žalované [příjmení] [příjmení] [rok] a doplňkové pojistné podmínky žalované [příjmení] [rok]. Nesporovala dále, že žalovaná též předmětnou škodnou událost registrovala pod evidenčním [číslo]. Při likvidaci této škodné události též dopisem ze dne [datum] písemně vyrozuměla žalobce o tom, že odmítá z předmětné škodné události poskytnout plnění, jelikož škodný nárok není pokryt pojištěním. Žalovaná zároveň vznesla v protinároku námitku promlčení, nejdříve s odkazem na ustanovení § 629 a ustanovení § 635 zákona č. 89/2012 Sb., následně pak uvedla, že promlčení nároku vychází ze zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě ve znění účinném ke dni uzavření předmětné pojistné smlouvy a nárok tedy podle uvedeného zákonného ustanovení se promlčuje za tři roky a ta počíná běžet jeden rok po pojistné události. Pokud tedy v projednávané věci žalobce tvrdí, že pojistná události nastala dne [datum], k promlčení nároku došlo [datum], avšak žaloba byla podána soudu po uplynutí této lhůty až dne [datum]. Žalobce následně při jednání soudu dne 25.3.2021 uvedl, že námitku vznesenou žalovanou o promlčení nároku pokládá za námitku v rozporu s dobrými mravy. Poukazoval dále na to, že žalobce identický nárok uplatnil u Obvodního soudu pro Prahu 1 v senáru 30C. Jeho nárok byl projednán ve věci spisové značky 30C 12/2018, nicméně uvedené řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Dle jeho názoru uvedená skutečnost vedla k přerušení promlčecí lhůty v projednávané věci a námitka tak není důvodná. Žalobce byl též při jednání soudu dne 25.3.2021 poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a soudu prokázat konkrétní okolnosti o korekci dobrých mravů, tj. že v projednávané věci se jedná o specifický případ, kdy v jednání a chování žalované strany lze shledat nekorektnost, výjimečnost, které by bylo v rozporu s hmotným právem, s pravidly slušnosti a byl též poučen, že pokud nedoplní svá tvrzení, neoznačí důkazy, nese ohledně námitky dobrých mravů následky neúspěchu. Po poučení žalobce uvedl, že porušení těchto pravidel chování na straně žalované spočívá v tom, že žalovaná odmítla poskytnout pojistné plnění s odkazem na pojistné podmínky, jelikož v projednávané věci nelze vykládat v neprospěch žalobce ujednání o skutečnosti, že se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla. Poukazoval na to, že v doložce pojistné smlouvy účastníci ujednali odchylně od ustanovení čl. VI bod 1 písm. b) [anonymizována dvě slova] [rok], že pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla. Ujednání v pojistné smlouvě tak má přednost a žalobce škodu způsobil provozem vozidla, na které se předmětné pojištění vztahuje. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Mezi účastníky nebylo sporu, že dne [datum] uzavřeli písemnou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu podnikatele, jejíž součástí bylo úvodní ujednání k pojistné smlouvě. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobce pojistnou smlouvu uzavřel jako podnikatel podnikající podle živnostenského rejstříku pod [IČO]. Výše uvedené bylo soudu prokázáno též úvodní částí pojistné smlouvy, z pojistné smlouvy [číslo] internetových stránek veřejné části živnostenského rejstříku žalobce. Z předmětné pojistné smlouvy soud dále zjistil, že účastníci pojistné smlouvy ujednali pojistné nebezpečí a to tak, že pojištění se sjednává pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s činnostmi uvedenými ve výpisu z živnostenského rejstříku vedeného Městským úřadem v Litoměřicích, konkrétně s činnostmi, jimiž je údržba motorových vozidel a jejich příslušenství. Odchylně od čl. 3 bod 1 písm. c) [anonymizováno] [rok] pak účastníci ve smlouvě ujednali, že pojištění se vztahuje i na škody na věcech, na kterých pojištěný prováděl objednanou činnost, pokud ke škodě došlo proto, že tato činnost byla provedena vadně. Předpokladem vzniku práva na plnění z pojištění je skutečnost, že pojištěný dodržel předepsaný nebo notoricky známý či běžně používaný postup. Účastníci dále v pojistné smlouvě ujednali, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se odchylně od ustanovení čl. 6 bod 1 písm. b) [anonymizována dvě slova] [rok] ujednává, že pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla v rozsahu, v jakém vznikl nárok na plnění z povinně smluvního pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla. V čl. 6 bod 2 písm. a) účastníci také ujednali, že z pojištění nevzniká nárok na plnění za pojištěnému uložené nebo proti němu uplatňované pokuty, penále či jiné platby, které mají represivní, exemplární nebo preventivní charakter. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky žalované [příjmení] [příjmení] [rok] a doplňkové pojistné podmínky žalované [příjmení] [rok]. Z [anonymizováno] [rok] soud dále zjistil, z čl. 5, že pojistnou událostí je vznik povinnosti pojištěného nahradit vzniklou škodu. Z čl. 2 [anonymizováno] [rok] dále, že pojištění se sjednává pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jiné osobě poškozením, zničením věci, kterou má tato osoba ve vlastnictví, v užívání nebo má oprávněně u sebe bez jakéhokoliv jiného právního titulu. Předpokladem vzniku práva na plnění z pojištění je, že k poškození, zničení věci (škodná událost) došlo v době trvání pojištění v souvislosti s oprávněně prováděnou činností uvedeného v pojistné smlouvě nebo vztahy z této činnostmi vyplývajícími a na území vymezeném v pojistné smlouvě. Soud dále z oznámení škodné události zjistil, že žalobce oznámil žalované škodnou událost, ke které došlo dne [datum] a popsal vznik škody tak, že uvedeného dne přijal do svého autoservisu do opravy vůz [anonymizováno], [registrační značka], se kterým se vydal na zkušební jízdu. Během této jízdy na parkovišti u supermarketu došlo ke střetu tohoto vozidla s vozidlem, které nemělo zelenou kartu. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že poškozené vozidlo bylo [anonymizováno], [registrační značka]. Nebylo dále sporné, že vozidlo [anonymizováno], které žalobce dne [datum] vzal do opravy, nemělo sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3.4.2017, č. j. 19C 319/2016-69, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.11.2017, č. j. 8Co 222/2017-120 byla žalobci uložena povinnost společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] zaplatit [obec] [anonymizována dvě slova] částku [částka] s příslušenstvím a nahradit náklady řízení žalobci. Z výše uvedeného rozsudku soudu I stupně i odvolacího soudu soud též zjistil, že žalobce v řízení vystupoval jako fyzická osoba, s datem narození [datum], bytem [adresa žalobce], nikoliv jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona místem podnikání a IČ. Rozhodnutí nabylo právní moci ve vztahu k žalobci dne 19.1.2018. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobce k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podal identický nárok, který byl veden v senátu 30C 12/2018. Protože žalobce neuhradil soudní poplatek, řízení bylo zastaveno dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/19991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Uvedené bylo soudu osvědčeno též usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.7.2018, č. j. 30C 12/2018-12. Soud dále zjistil mezi účastníky nespornou skutečnost, že žalobce byl vyzván [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], aby uhradil regresní nárok pojistitele v souladu s ustanovením § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jelikož [ulice] [anonymizována dvě slova] uhradila poškozenému vozidla [anonymizováno], [registrační značka] částku 61 290 Kč a to z důvodu, že uvedené vozidlo bylo dne [datum] poškozeno při střetu s vozidlem [anonymizováno] [registrační značka], které nebylo pojištěno podle zákona č. 168/1990 Sb., z titulu povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Na základě dostatečných skutkových zjištění soud zhodnotily všechny provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. a uzavírá v projednávané věci následující skutkový závěr. Účastníci dne [datum] uzavřeli písemnou pojistnou smlouvu o pojištěné odpovědnosti žalobce, jako podnikatele pod [IČO]. Součástí písemné smlouvy byly [anonymizována dvě slova] [rok] a [anonymizováno] [rok]. Za účinnosti pojistné smlouvy došlo dne [datum] k nahodilé pojistné události, kdy žalobce přijal do svého autoservisu do opravy vůz [anonymizováno], [registrační značka], se kterým se vydal na zkušební jízdu. Vozidlo nemělo ke dni [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a jeho vlastníkem byla fyzická osoba [jméno] [příjmení]. Dne [datum] řídil uvedené vozidlo žalobce a způsobil s vozidlem dopravní nehodu a škodu na vozidle [anonymizováno], [registrační značka]. Škoda na vozidle byla likvidována [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] z garančního fondu. Na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích pak byl žalobce společně a nerozdílně povinen zaplatit s vlastníkem vozidla na základě regresního práva dle zákona. Žalobce ani po poučení soudu dle ust. § 118a o.s.ř. netvrdil a neprokazoval konkrétní okolnosti a důvody za nichž byla námitka promlčení předmětného nároku uplatněna. <i>Podle ust. § 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni [datum], pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 3 písm. h) pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje, podle písm. i) oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění, podle písm. n) uvedeného zákona, pojistným zájmem je oprávněná potřeba ochrany před následky nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečím, podle písm. o) pojistnou hodnotou nejvyšší možná majetková újma, která může v důsledku pojistné události nastat. Podle ust. § 4 odst. 4 uvedeného zákona, součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle ust. § 4 odst. 5, pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Podle ust. § 26, v případě vzniku pojistné události je pojistitel povinen poskytnout náhradu škody v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ust. § 43 odst. 1 uvedeného zákona, pojištění odpovědnosti za škodu lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Podle § 43 odst. 2, pojištění odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému. Podle ust. § 43 odst. 3, náhradu škody platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak. Podle ust. § 44 odst. 1, z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Podle § 44 odst. 3, uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel. Podle ust. § 8, právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky, a jedná-li se o životní pojištění (§ 54), za 10 let; promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vznikl přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný žádá na pojistiteli úhradu částky, kterou poskytl poškozenému jako náhradu škody, za kterou poškozenému odpovídá.</i> Na základě provedených důkazů a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na pojistné plnění v žalované výši není po právu. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že uzavřeli pojistnou smlouvu na dobu neurčitou dne [datum], jejíž právní úprava se řídí zákonem č. 37/2004 Sb., se kterou je spojen vznik povinnosti žalované poskytnout pojistné plnění v případě pojistné události, definované ve smlouvě. Předně soud konstatuje, že pojistná smlouva je dvoustranný právní úkony mezi pojistníkem a pojistitelem o poskytnutí pojistné ochrany. Pojistný vztah mezi účastníky založený na základě pojistné smlouvy upravený podle zákona č. 37/2004 Sb., pak lze jednoznačně zařadit do práva soukromého. Nicméně zákon ponechána smluvní volnost mezi smluvními stranami za dodržení zákonem stanovených podmínek. V základní rovině platí, že základními právy a povinnostmi smluvních stran je povinnost pojistníka platit pojistné a na druhé straně právo pojistitele toto pojistné obdržet a právo pojistníka (na straně pojistitele povinnost) obdržet výplatu pojistného plnění při nastání pojistné události v zákoně o pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách předpokládané. Jednotlivé pojistné podmínky obsahují výčet pojistných událostí, na které se výplata předmětného pojistného plnění vztahuje, jak pozitivní, tak i negativní. Ustanovení § 4 zákona č. 37/20004 Sb., vymezuje základní obsah pojistné smlouvy, který musí být vždy dodržen. Pojistitel je oprávněn zabezpečit identifikaci pojistníka a pojištěného stanoveným způsobem. Součástí pojistné smlouvy jsou též v projednávané věci pojistné podmínky. Zákon současně stanoví i základní obsah pojistných podmínek, a to pouze v nejobecnější rovině, neboť tento obsah je převážně závislý na typu pojištění. S nimi musí být pojistník před uzavřením pojistné smlouvy seznámen. Pojistné podmínky mohou být během doby trvání pojistné smlouvy měněny pouze se souhlasem smluvních stran. Účastníkem pojištění je pojistitel a pojistník, jakožto smluvní strany. Pojistitelem je právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona. Pojistníkem osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu a pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje. Pojistný zájem je pak oprávněnou potřebou ochrany před následky pojistné události, která má objektivní charakter a podmiňuje vznik a trvání pojištění. Pojistná událost je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpise, na který se pojistná smlouva odvolává, skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění, tj. událost kryta pojištěním. Pojistná částka, pojistné nebezpečí a pojistné riziko jsou faktory, které ovlivňují výši pojistné sazby a zároveň vytvářejí cenu pojištění (pojistné). Z těchto základních faktorů vychází pojišťovna při stanovení pojistného. Pojištění škodové pak dle zákona o pojistné smlouvě je soukromým pojištěním, jehož účelem je náhrada škody vzniklé v důsledku pojistné události. Pojištění odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému. Náhradu škody platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak. Dle ustanovení § 44 zákona č. 37/2004 Sb., z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Nebyl-li v pojistné smlouvě rozsah pojistného plnění pojistitele omezen limitem pojistného plnění, je pojistitel povinen plnit v rozsahu a ve výši vzniklé škody, za kterou pojištěný odpovídá. Uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel. Předně soud uvádí, že je nutno rozlišovat mezi právem oprávněné osoby na pojistné plnění a právem poškozeného na náhradu škody. Jedná se o dva odlišné nároky. Pojistitel není škůdcem a neodpovídá za škodu škůdcem způsobenou, tudíž právo směřující vůči němu je vždy právem na pojistné plnění, nikoli právem na náhradu škody. Právo vůči pojistiteli na pojistné plnění nemá povahu nároku na náhradu škodu; jedná se o originální právo (k tomu obdobně srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2014, sp. zn. 25 Cdo 1002/2012 a ze dne 23. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012). Mezi účastníky nebylo dále sporu o tom, že k pojistné události došlo dne [datum] za účinnosti pojistné smlouvy. Podle ust. § 8 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, účinného v době uzavření smlouvy, tříletá promlčecí doba počíná běžet rok po vzniku pojistné události a tak uplynula dne [datum], zatímco žalobce nárok uplatnil i soudu dne [datum]. K otázce odepření účinků vznesené námitky promlčení soud odkazuje na ustálenou právní praxi, podle které zneužití subjektivního práva musí vykazovat znaky úmyslného jednání, které má poškodit druhého účastníka a výjimečnou intenzitu. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2905/99, sp. zn. 28 Cdo 329/2010. Uvedené znaky jednání žalované v projednávané věci prokázané nebyly. Neobstála ani argumentace žalobce o přerušení běhu promlčecí doby v souvislosti s uplatněním nároku ve věci vedené pod sp. zn. 30C 12/2018, neboť ve věci nebylo jednáno o nároku žalobce soudem, ale řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 129/99, sp. zn. 25 Cdo 1939 /200 nebo sp. zn. 25 Cdo 2221/2020. Závěrem soud konstatuje, že účastníci v pojistné smlouvě ujednali též, že pojištění se nevztahuje na plnění uložené pojištěnému za platby, které mají represivní povahu dle čl 6 bod 2 písm. a) [anonymizováno] [rok], Právo [obec] [anonymizována dvě slova] na náhradu toho, co plnila za škůdce podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném ke dni [datum], má povahu originárního nároku, který vzniká výplatou plnění z garančního fondu. Právo [anonymizováno] na tzv. postih tedy není nárokem na náhradu škody, a proto vzniká okamžikem, kdy bylo skutečně poskytnuto plnění z garančního fondu a má zcela represivní povahu. Jde o regresní nárok [obec] [anonymizována dvě slova] na náhradu částek, které plnila právě ze škodné události namísto pojišťovny. Pro srovnání soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1468/2007. S poukazem na výše uvedené soud žalobu zamítl a námitku žalované o promlčení nároku shledal důvodnou. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhod podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů, které představující náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif za 4 úkony právní služby po částce ve výši 4 780 Kč z tarifní hodnoty věci za 4 úkonů právní služby dle § 11 vyhl., (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne 19.1.2019 a účast na jednání dne 15.8.2019 a 25.3.2021) dále pak režijní paušál za 4 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl., a DPH, neboť advokát žalované je plátcem DPH v sazbě 21% ve výši 4 267 Kč, celkem tedy ve výši 24 587 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalobce povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).