64 C 97/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Dominikou Bujalkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 75 176,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75 176,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 75 176,54 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 36 537,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalované žalobou ze dne 13.4.2023 domáhala zaplacení částky 75 176,54 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne , datum, s , jméno FO, , jakožto postupitelkou, postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že žalovaná jako úvěrující uzavřela s postupitelem jakožto úvěrovaným dne 10.9.2014 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byla i smluvní ujednání, stejného dne uzavřel postupitel s žalovanou i rozhodčí smlouvu navázanou na smlouvu o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy žalovaná poskytla postupiteli částku ve výši 40 000 Kč za poplatek ve výši 62 270 Kč, celková částka splatná postupitelem činila 105 270 Kč ve 30 měsících s výpůjční úrokovou sazbou 148,15 % p.a. a RPSN 136,73%. Úvěrová smlouva byla zajištěna řadou smluvních sankcí - smluvní pokuta ve výši 25% z dlužné částky, která byla splatná v den následující po vzniku smluvní pokuty, smluvní pokuta ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Jelikož nebylo v možnostech postupitele plnění splácet, došlo k prodlení a v jeho důsledku žalovaná zahájila vůči postupiteli rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale i excesivní úrok a řadu smluvních pokut, včetně nákladů rozhodčího řízení. Žalovaná následně podala exekuční návrh na základě rozhodčího nálezu, exekuční řízení bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jako „exekuční řízení“ či „exekuce“). Postupitel podal dne 22.4.2020 prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce. Exekuční řízení vůči postupiteli bylo zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, z , datum, z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, a to zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nepřiměřenost smluvních sankcí. Úvěrová smlouva a na ní navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy byly shledány pro rozpor s dobrými mravy a pro rozpor se zákonem jako absolutně neplatné, v důsledku toho rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat a rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení. Exekuční řízení bylo po odvolání žalované pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, z , datum, , který jako věcně správné potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, . V průběhu exekučního řízení soudní exekutor vymohl na postupiteli částku v celkové výši 96 607,14 Kč. Z vymožené sumy v celkové výši 72 768,24 Kč soudní exekutor v průběhu exekučního řízení vyplatil žalované. Postupitel ještě před zahájením exekučního řízení uhradil žalované částku ve výši 46 634 Kč. Celkem tak postupitel uhradil žalované částku 119 402,24 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že rozhodce neměl pravomoc spor rozhodovat, rozhodčí nález je nicotný, poukázala na ekonomickou závislost rozhodce na skupině žalované, propojení subjektů se společností , Anonymizováno, , atd. Žalobkyně se nároku domáhá z titulu bezdůvodného obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněná si z vyplaceného plnění ponechat. Žalované z vyplaceného plnění náleží a žalovaná je tak oprávněna si ponechat částku 40 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku 4225,70 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 8,05% ročně ode dne 17.9.2014 do 8.1.2016. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 44 225,70 Kč. Zbývající část vyplaceného plnění je tvořená peněžními prostředky při padajícími na nemravně vysoký úrok z úvěru, smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty. Jelikož bylo usnesením rozhodnuto o zastavení exekučního řízení, s odkazem na neplatnost úvěrové smlouvy, jakož i související rozhodčí smlouvy, zaniká tím nárok žalované na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí uvedených v úvěr ve smlouvě i nákladů předchozího řízení. Žalobkyně má rovněž za to, že žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost postupitele, a proto smlouvu úvěrovou stíhá i z tohoto důvodu absolutní neplatnost. Žalobkyně se žalobou domáhá rozdílu mezi tím, co žalovaná skutečně získala 119 402,24 Kč a tím to co jí z vyplaceného plnění po právu náleží (44 225,70 Kč), tedy částku 75 176,54 Kč. Dále poukazuje na skutečnost, že vznik bezdůvodného obohacení vzniklého v exekuci spojuje až s právní mocí usnesení o zastavení exekuce, kterým se deklaruje, že exekuce neměla běžet, protože exekuční titul je vadný, až tímto okamžikem vzniká bezdůvodné obohacení, a to odpadnutím právního důvodu v podobě nařízené exekuce. Dále poukázala na rozsudek SDEU ve věci C-485/19 s tím, tak že nelze aplikovat ustanovení týkající se subjektivní promlčecí lhůty, je nutné aplikovat objektivní promlčecí lhůtu, jako kdyby byla subjektivní. Dále se žalobkyně bránila námitce promlčení, když uvedla, že námitka promlčení se příčí dobrým mravům.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala ji jako nedůvodnou zamítnout. Uvedla, že ani zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotně právní závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy, která nebyla řádně hrazena, úvěr byl proto zesplatněn a rovněž byly uplatněny i smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh. Pokud byla exekuce zastavena, přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný, ten stále existuje. Stále existuje i rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci a stal se vykonatelný. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu podána nebyla. Jestliže právní předchůdce žalobkyně zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. Dle žalované nelze se zastavením exekuce vyvozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek přiznaný platným rozhodčím nálezem. Žalovaná poukázala na závěry rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 196/2021-107, v němž byla řešena obdobná situace, požadavek na vydání bezdůvodného obohacení zde byl zamítnut, odvolací soud rozhodnutí potvrdil. Žalovaná vznesla námitku promlčení s uvedením, že právní předchůdce žalobkyně věděl, respektive vědět měl a mohl, všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku vydání bezdůvodného obohacení a zcela ignoroval běh promlčecí doby. Právní předchůdce žalobkyně měl a mohl mít takové skutkové informace, že mohl již dříve v průběhu exekučního řízení podat žalobu na zaplacení tvrzeného vznikajícího bezdůvodného obohacení a spolu s tím i logicky návrh na zastavení a odklad exekučního řízení. Pokud tak neučinil, jde jen o jeho neopatrnost a nepozornost, žalobkyně toto při koupi pohledávky bez pochyby věděla. Žalovaná má za to, že i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí tříletá promlčecí doba, a to ode dne uskutečnění tohoto plnění.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 10.9.2014 vyplynulo, že úvěrující nabídl právní předchůdkyní žalobkyně spotřebitelský úvěr v základní celkové výši 40 000 Kč s dobou trvání 30 měsíců a základní celkovou částkou splatnou úvěrovaným ve výši 105 270 Kč s měsíční splátkou po 3509 Kč, vypůjční úroková sazba u úvěru činila 148,15% ročně, RPSN 148,15% s možností revolvingu ve výši 20 212 Kč s prodloužením po 18 měsíců, výpůjční úroková sazba u revolvingu činila 118,40% p.a. a RPSN revolvingu 121,32 %. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru vyplynulo, že dle článku 12 v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8% z výše dlužné splátky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené pod písmenem a) úhradu další smluvní pokuty ve výši 13% z výše dlužné splátky. V případě, že nebudou uhrazeny 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě že se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její částí o délce 60 dnů dochází automaticky k zesplatnění úvěru. V případě, že po zesplatnění úvěru nezaplatí dlužník částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 25% z této dlužné částky. V případě, že částka odpovídající nové jistině úvěru není zaplacena ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího zaplacení, a to i v případě, že věřiteli vznikne nárok na zaplacení shora uvedené 25% smluvní pokuty z dlužné částky odpovídající aktuální výši nové jistiny úvěru.Z rozhodčí smlouvy uzavřené mezi úvěrující právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrovanou z dne 10.9.2014 vyplynulo, že úvěrovaný a úvěrující učinili návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a strany se dohodly že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze shora uvedeného návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru či v souvislosti s ním budou dle zákona číslo 216/1994 Sb., rozhodovány v rozhodčím řízení kterýmkoli z dohodnutých rozhodců uvedených v rozhodčí smlouvě.Z hodnocení klienta ke smlouvě číslo , hodnota, vyplynulo, že průměrný pravidelný čistý příjem v měsíční výši činí , částka, , mezi výdaje patří - pokud jde o úvěrovaného jejího manžela či partnera částka , částka, , nájemné, inkaso, doprava a ostatní , částka, .Z oznámení o schválení úvěru adresované právnímu předchůdci žalobkyně ze dne 17.9.2014 vyplynulo, že žalovaná akceptovala návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , po posouzení schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši 40 000 Kč s dobou trvání úvěru 30 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách po 3509 Kč, jejichž počet se poskytnutím revolvingu navyšuje o dalších 18 splátek, výše revolvingu činí 20 212 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činí 148,15% ročně výpůjční úroková sazba u revolvingu činí 118,4% ročně, RPSN 136,73%. Celková základní částka splatná činí 105 270 Kč.Z karty klienta vyplynulo, že celkem byla splacena částka 46 634 Kč ze strany klienta, částka 40 000 Kč byla klientce vyplacena dne 16.9.2014.Z návrhu na zahájení rozhodčího řízení ze dne 7.7.2015 vyplynulo, že úvěrující se prostřednictvím právního zástupce domáhala návrhem vydání rozhodčího nálezu.Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že právnímu předchůdci žalobkyně byla uložena povinnost zaplatit úvěrující částku 107 883,86 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 106 568 Kč od 7.7.2015 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25% za každý den prodlení s úhradou částky 84 216 Kč od 11.6.2015 do zaplacení a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 14 845,60 Kč.Z exekučního návrhu podaného oprávněným prostřednictvím právního zástupce dne 6.5.2016 vyplynulo, že žalovaná se exekučním řízením domáhala zaplacení částky 82 005 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty, nákladů nalézacího řízení 14 845,60 Kč, nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněné souvisejících s exekucí.Z návrhu na zastavení a odklad exekuce podaný prostřednictvím právního zástupce povinné ze dne 22.4.2020 vyplynulo, že se povinná domáhala, aby exekuce vedená , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, na základě exekučního titulu – rozhodčího nálezu č.j. , spisová značka, rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, byla zastavena.Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že exekuce vedená vůči právnímu předchůdci žalobkyně byla zastavena, neboť je dán důvod k zastavení exekuce ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 exekučního řádu. Z odůvodnění pak vyplynulo, že povinná uplatnila v podstatě 3 důvody, pro které nemělo rozhodce pravomoc rozhodovat předmětnou věc – rozhodující rozhodce byl ekonomicky provázaný s oprávněným, neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru včetně rozhodčí smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a neplatnost pro nesplnění povinnosti oprávněné řádně zjišťovat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost povinné. Soud se zabýval námitkou neplatnosti rozhodčí smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy v souvislosti s uzavřenou smlouvou o poskytnutím revolvingového úvěru, když k vyřešení této otázky není nutno provádět rozsáhlé dokazování. Soud se zabýval posouzením, zda závazky povinné vyplývající z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a smluvních ujednání nejsou ve svém souhrnu nepřiměřenými či dokonce odporujícími dobrým mravům a zda případná neplatnost této smlouvy o úvěru jako smlouvy hlavní je významnou pro hodnocení i na ni navazující rozhodčí smlouvy, zda tedy vzhledem k jejímu obsahu a procesu jejího sjednání byla či nebyla dána pravomoc k vydání vykonávaného rozhodčího nálezu. Ačkoli neplatnost smlouvy hlavní nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy rozhodčí, je nutno zároveň hodnotit, zda obojí ve svém celku není v rozporu s dobrými mravy, respektive se zákonnými principy ochrany spotřebitele coby slabší smluvní strany, v tomto směru je tedy nutno hodnotit konkrétní závazek povinné včetně závazků sankčních. Okresní soud dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu, jenž uvedl že: „Považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěná a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 nebo 45% dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění bianko směnkou nejeví nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. … z těchto důvodů by ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takových nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, respektive mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému.“ Soud I. stupně dospěl k závěru, že v daném případě sjednáním úroku při uzavření smlouvy ve výši 94,42% a úroků při automatickém poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 194,36% zcela nepochybně došlo k podstatnému narušení jejich výše zmíněné funkce, nebylo-li cílem oprávněného získání odměny za užívání půjčené jistiny, nýbrž získat prostřednictvím takto neúměrně vysokých úroků, jakož na ně bez jakéhokoli motivačního faktoru navazujících smluvních pokut majetek dlužníka, jehož hodnota bude ve významném nepoměru k původnímu dluhu. Přiznání práva na plnění za stavu, kdy k dané věci úroky z poskytnuté částky 40 000 Kč ve výši 94,42% představují bezmála čtyřnásobek zjištěné horní hranice obvyklé úrokové míry, a především kdy úroky z revolvingového úvěru jsou skoro 14 násobkem obvykle horní hranice úrokové míry, proto musí být považováno za zásadní vadu exekučního titulu, nehledě na další ujednání obsažená ve smluvních podmínkách týkající se možností ukončení této zcela nevýhodné spotřebitelské smlouvy. Soud považuje za zcela nemravnou skutečnost, že v případě řádného plnění smluvních ujednání ze strany povinné by jí byl vždy každoročně automaticky poskytován revolvingový úvěr úročený na 194,36%. Z těchto důvodů je zřejmé, že by výkonem takového rozhodnutí evidentně došlo ke zjevné nespravedlnosti. Dovodil-li Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy dohodnutá výše úroků představovala téměř čtyřnásobek obvyklé úrokové míry, že šlo o ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tedy ze zákona neplatné, pak je zcela nepochybné, že o to více musí být v rozporu s dobrými mravy shledána situace, v níž rozhodce přiznal předmětným rozhodčím nálezem oprávněnému právo na úroky mimo jiné ve výši 194,36%, které horní hranici obvykle úrokové míry přesáhly více než čtrnáctinásobně. Stejně tak jde v případě smluvní pokuty o ujednání v neprospěch povinné značně nevyvážená. Exekuční soud dospěl k závěru, že není na místě poskytovat právní ochranu oprávněnému jako věřiteli, který v souvislosti s půjčkou peněžních prostředků evidentně poškozuje práva svých klientů nepřiměřenými Smluvními ujednáními, která jsou v rozporu s dobrými mravy, v důsledku čehož způsobují absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru a s ohledem na její obsah je nepochybně významnou pro hodnocení na ni navazující rozhodčí smlouvy. Soud má za to, že obě je nutno hodnotit ve vzájemných souvislostech a soud je s ohledem na vše shora uvedené hodnotí obojí ve svém celku v rozporu s dobrými mravy taková respektive se zákonnými principy ochrany spotřebitele coby slabší smluvní strany. S ohledem na uvedené tedy nemohl , tituly před jménem, , jméno FO, být v nalézacím řízení vybaven pravomocí k projednání a rozhodnutí sporu mezi oprávněným a povinnou, v důsledku čehož nemůže být ani předmětný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem. Trpí-li tedy exekuční tituly již od samého počátku nedostatkem vykonatelnosti, jsou dány důvody pro zastavení exekuce. Dle doložky usnesení nabylo právní moci dne 4.11.2021.Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že usnesení soudu I. stupně bylo potvrzeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud posoudil po právní stránce věc správně, když rozhodl o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., neboť konkrétní podmínky, za nichž došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a následně i rozhodčí smlouvy ve svém souhrnu naplňují kritérium tzv. zjevné nespravedlnosti, jak jej v rozhodovací praxi vymezil Ústavní soud. Odkázal na nález ústavního soudu I ÚS 199/11, jenž stanovil kritérium zjevné nespravedlnosti pro posuzování rozhodčích nálezů jako způsobilých exekučních titulů, podle něhož nelze připustit, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů kombinací celé řady právních prostředků, jimiž může být dotčena nejen svéprávní, ale v konečném důsledku i osobní sféra klienta. Z uvedeného je zřejmé, že by vždy mělo jít o posouzení souhrnu konkrétních smluvních podmínek i okolností, za nichž byla uzavřena smlouva o půjčce či úvěru a rozhodčí smlouva, zda jde o exces mimořádně silný, v kolizi se základními principy demokratického řádu, neboť pouze v takovém případě lze povinnému poskytnout ochranu exekučním řízení. V této souvislosti poukázal i na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 3631/2015, ve kterém tento soud dospěl k závěru, že platnost rozhodčí smlouvy je nutno zkoumat nejen z hlediska transparentnosti výběru rozhodce, ale je třeba důsledně posoudit i další okolnosti, za kterých k uzavření smlouvy došlo, a to především z pohledu, zda nejsou v rozporu s dobrými mravy. Nemá-li spotřebitel žádnou možnost při procesu uzavírání rozhodčí smlouvy či doložky podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace je postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele pouze jediná možnost, a to zcela bezvýhradně akceptovat návrh na uzavření rozhodčí smlouvy učiněný podnikatelem, včetně podnikatelem určeného rozhodce, pak nelze mít za to, že za takové situace byly naplněny podmínky pro ochranu spotřebitele, coby presumované slabší smluvní strany. Odvolací soud shodně s okresním soudem uzavřel, že samotná zjištění o výši úrokové sazby a RPSN s přihlédnutím k výši fakticky poskytnuté částky na sjednanou dobu postačují k závěru, že v daném případě je nutno exekuci zastavit, když smlouva mezi účastníkem je značně nevyvážená, a to v neprospěch povinné. Je nutno poukázat rovněž na nepřiměřené zajištění závazku výše uvedenými vysokými smluvními pokutami a na zajištění tzv. blankosměnkou. Shodně s okresním soudem má odvolací soud za to, že za situace, kdy je nutno dospět k závěru, že exekuční titul je nevykonatelný pro tzv. zjevnou nespravedlnost a s ohledem na sjednanou výši úroků a s ohledem na okolnosti zajištění závazků, není nutné se zabývat dalšími tvrzeními povinné, jimiž návrh na zastavení exekuce odůvodňuje.Ze sdělení exekutorského úřadu , adresa, ze dne 11.1.2022 vyplynulo, že povinný v průběhu exekučního řízení uhradil celkem částku 96 607,14 Kč, z této částky bylo oprávněnému vyplaceno 72 768,24 Kč, povinnému byla na účet poukázána částka 23 838,90 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 14.2.2023 vyplynulo, že se žalobkyně obrátila na žalovanou ve věci protiprávní exekuce, kdy vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, a proto vyzvala žalovanou k uhrazení částky ve výši 75 176,54 Kč. Z doručenky datové zprávy vztahující se k předžalobní výzvě vyplynulo, že tato byla doručena 15.2.2023.Z odpovědi žalované na předžalobní výzvu ze dne 6.3.2023 vyplynulo, že se neztotožňuje s požadavkem žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž navrhovala věc řešit smírnou cestou.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , jméno FO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 22.3.2023 vyplynulo, že postupitelka postoupila svoji pohledávku ve výši 75 176,54 Kč s příslušenstvím a všemi ostatními právy sní souvisejícími, která vznikla postupiteli za dlužníkem – spol. , právnická osoba, ., postupník pohledávku a s ní spojené práva a příslušenství přijímá a zavazuje se za postoupení pohledávky uhradit postupiteli sjednanou úplatu.Z oznámení o postoupení pohledávky z 23.3.2023 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně – postupitel oznámila žalované postoupení pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 75 176,54 Kč s příslušenstvím.Soud provedl dokazování i dalšími listinami, ty ale nepřinesly pro rozhodnutí ve věci žádné další relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění blíže nezmiňuje.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou jednal o úvěrové smlouvě z 10.9.2014 týkající spotřebitelského úvěru v základní celkové výši 40 000 Kč s dobou trvání 30 měsíců a základní celkovou částkou splatnou úvěrovaným ve výši 105 270 Kč s měsíční splátkou po 3509 Kč, vypůjčení úroková sazba u úvěru činila 148,15% ročně, RPSN 148,15% s možností revolvingu ve výši 20 212 Kč s prodloužením po 18 měsíců, výpůjční úroková sazba u revolvingu činila 118,40% p.a. a RPSN revolvingu 121,32 %. Dle smluvních ujednání, zejm. s odkazem na článek 12 bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8% z výše dlužné splátky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené pod písmenem a) úhradu další smluvní pokuty ve výši 13% z výše dlužné splátky. V případě, že nebudou uhrazeny 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě že se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její částí o délce 60 dnů dochází automaticky k zesplatnění úvěru. V případě, že po zesplatnění úvěru nezaplatí dlužník částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 25% z této dlužné částky. V případě, že částka odpovídající nové jistině úvěru není zaplacena ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího zaplacení, a to i v případě, že věřiteli vznikne nárok na zaplacení shora uvedené 25% smluvní pokuty z dlužné částky odpovídající aktuální výši nové jistiny úvěru. Spolu s uvedenou smlouvou žalovaná s klientkou – právním předchůdcem žalobkyně sjednali i rozhodčí smlouvu. Žalovaná dne , datum, úvěr schválila v návaznosti na její hodnocení klienta.

5. Žalovaná se následně dne 7.7.2015 obrátila s návrhem na vydání rozhodčího nálezu na rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , který dne , datum, vydal rozhodčí nález , č.j. , Anonymizováno, , jímž právnímu předchůdci žalobkyně uložil povinnost zaplatit úvěrující částku 107 883,86 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 106 568 Kč od 7.7.2015 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25% za každý den prodlení s úhradou částky 84 216 Kč od 11.6.2015 do zaplacení a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 14 845,60 Kč.

6. Následně se žalovaná dne 6.5.2016 obrátila na soudního exekutora , jméno FO, , nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněné souvisejících s exekucí. K návrhu právního předchůdce žalobkyně ze dne 22.4.2020 na odklad a zastavení exekuce Okresní soud v , adresa, usnesením z , datum, , č.j. , spisová značka, exekuci zastavil. Usnesení bylo následně potvrzeno i odvolacím soudem č.j. , spisová značka, . Pravomocně tak ke dni 4.11.2021 došlo k zastavení předmětné exekuce, přičemž povinný v průběhu exekučního řízení uhradil celkem částku 96 607,14 Kč, z této částky bylo oprávněnému vyplaceno 72 768,24 Kč, povinnému byla na účet poukázána částka 23 838,90 Kč.

7. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu z 14.2.2023 týkající se vydání bezdůvodného obohacení, přičemž žalovaná dle odpovědi z 6.3.2023 plnit odmítla a navrhovala smírné vyřešení věci.

8. Následně byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně týkající se pohledávky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 75 176,54 Kč s příslušenstvím a všemi ostatními právy s ní souvisejícími postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22.3.2023 na žalobkyni. Tato skutečnost pak byla postupitelem žalované oznámena.

9. Právní předchůdce žalobkyně uhradil žalované dle karty klienta částku 46 634 Kč, v rámci exekučního řízení byla žalované vyplacena částka 72 768,24 Kč.

10. Při posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení:Podle ust. § 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jako „OZ“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle ust. § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.Podle ust. § 629 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky.Podle ust. § 638 odst. 1 OZ právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle ust. § 1880 odst. 1 OZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle ust. § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ust. § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána, když tato jako postupník vstoupila do práv a povinností právního předchůdce žalobkyně – postupitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené ve smyslu ust. § 1879 OZ.

12. V řízení bylo zjištěno, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, uzavřené na předtištěném formuláři s odkazem na ust. § 2395 OZ, žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně jakožto spotřebiteli poskytla částku 40 000 Kč, naproti tomu právní předchůdce žalované zaplatil celkem 119 402,24 Kč, z toho částka 46 634 Kč byla uhrazena před zahájením exekuce, částka 72 768,24 Kč byla vymožena ve prospěch žalované rámci exekuce. Soud dospěl k závěru shodnému s Okresním soudem v , adresa, (potažmo Krajským soudem v , adresa, jako soudem odvolacím), že předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru a rozhodčí smlouvu stíhala neplatnost. Důvodem je výše úrokové sazby, navázané výše smluvní pokuty, a tedy se jednalo o jednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu shora (v rozhodnutích) zmíněné judikatury, na kterou soud pro stručnost odkazuje.

13. Exekuční řízení bylo vedeno na základě neplatného a nezpůsobilého exekučního titulu. V rámci exekuce byla od povinné vymožena částka v celkové výši 96 607,14 Kč, částka ve výši 72 768,24 Kč byla poukázána na účet oprávněné. Následně částku ve výši 23 838,90 Kč povinné exekutor vrátil, a to v návaznosti na usnesení o zastavení exekuce, jenž nabylo právní moci dne 4.11 2021. Jestliže odpadl důvod, pro který byla vedena exekuce, na plnění poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně je třeba nahlížet jako na bezdůvodné obohacení, které je třeba vypořádat.

14. Rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, nemůže vytvářet překážku věci rozhodnuté a není ani právním titulem, na jehož základě mělo být na plnění poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně nahlíženo jako na plnění poskytnuté po právu. Neobstojí ani odkaz žalované na rozhodnutí Městského soudu v Praze, č.j. 25 Co 196/2021 (následně Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1784/2022), dle kterého nezrušený rozhodčí nález, dle něhož bylo ze strany povinné plněno, nezakládá bezdůvodné obohacení, neboť tato rozhodnutí byla ze strany Ústavního soudu nálezem zrušena (sp. zn. II. ÚS 997/23).

15. Soud se neztotožňuje s názorem žalované, dle něhož exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu čí věcný přezkum exekučního titulu, a to zejména s odkazem na již zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, na jehož základě nelze připustit, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů kombinací celé řady právních prostředků dotýkajících se sféry právní i osobní.

16. Vzhledem k tomu, že ani úvěrová smlouva ani rozhodčí nález nezakládají nárok žalované na ponechání si přijatého peněžitého plnění v plném rozsahu, soud na plnění žádané v tomto řízení ve výši 75 176,54 Kč nahlížel jako na bezdůvodné obohacení žalované získané na úkor žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, bez platného právního důvodu.

17. Jestliže žalovaná namítala promlčení nároku žalobkyně, soud se zaměřil na otázku posouzení promlčení a dospěl k závěru, že k promlčení nedošlo.

18. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v kombinované promlčecí lhůtě. Subjektivní a objektivní promlčecí lhůta nejsou navzájem provázány – počínají, běží a končí nezávisle na sobě, subjektivní promlčecí lhůta však nemůže začít běžet dříve než lhůta objektivní (k tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1006/2018 a 28 Cdo 3836/2018).

19. Jestliže je bez právního důvodu či na základě absolutně neplatného, respektive zdánlivého právního jednání poskytováno více po sobě následujících plnění, zakládá každé z těchto jednotlivých plnění bezdůvodné obohacení a po každém z nich rovněž počíná běžet objektivní lhůta (§ 638 OZ) ohledně práva na jeho vrácení. Za předpokladu, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena v roce 2014, jednotlivé dílčí platby poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně byly činěny po tomto datu, k uplynutí objektivní promlčecí lhůty, pokud žaloba byla podána dne 13.4.2023, nemohlo dojít.

20. Subjektivní promlčecí lhůta ohledně práva na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 629 odst. 1 OZ trvá tři roky a počíná běžet dnem, kdy se ochuzený dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 OZ).

21. Z hlediska subjektivní promlčecí lhůty je podstatný den, kdy ochuzený nabyl vědomost o skutečnostech, jež neplatnost, potažmo zdánlivost působí, nikoli den, kdy byl obeznámen s právně kvalifikační úvahou vedoucí k závěru o neplatnosti či zdánlivosti titulu, na základě kterého bylo plněno. Teprve v exekučním řízení, konkrétně rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, právní předchůdce žalobkyně (příp. žalobkyně) získal vědomost o tom, že plnění poskytnuté žalované nebylo plněním poskytnutým po právu. Do doby zastavení exekuce totiž přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněné (viz např. 20 Cdo 3331/2017, 20 Cdo 1227/2019, 33 Cdo 1124/2023). Následně poté se mohla žalobkyně (příp. její právní předchůdce) dozvědět, že v rozsahu plnění nad rámec toho, co plnila v exekučním řízení, je možné svůj nárok uplatnit z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo z titulu neplatného rozhodčího nálezu, potažmo neplatné úvěrové smlouvy.

22. Plnil-li ochuzený na základě pravomocného rozhodnutí, jež bylo posléze zrušeno a které nemělo oporu v hmotném právu, případně na základě právních skutečností, o nichž se následně dozvěděl, že nezakládají jeho povinnost plnit, vzniklo bezdůvodné obohacení dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí, o něž se plnění opíralo (k tomu např. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 5236/2014, 28 Cdo 386/2018, 28 Cdo 961/2020, aj.). Od uvedeného data soud posuzoval plynutí subjektivní promlčecí lhůty. Soud se proto ztotožňuje a odkazuje na závěry v rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (sp. zn. 14 Co 99/2023, 36 Co 331/2022, 35 Co 77/2023, 36 Co 196/2023, 20 Co 243/2023 a 68 Co 435/2022) i rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 3451/2023, 23 Cdo 1588/2023), podle kterých teprve s právní mocí usnesení o zastavení exekuce mohla žalobkyně (právní předchůdce) důvodně uplatnit žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo plněním podle neplatné úvěrové smlouvy, resp. plněním v exekuci na podkladě nezpůsobilého exekučního titulu v podobě rozhodčího nálezu.

23. Jestliže usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 4.11.2021, žaloba byla podána 22.6.2023, ani k uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty nedošlo.

24. Plnil-li právní předchůdce žalobkyně žalované částku v souhrnné výši 119 402,24 Kč bez právního důvodu, ze strany žalobkyně se mu dostalo částky 40 000 Kč, zároveň odečítá-li zároveň žalobkyně jí kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4225,70 Kč, je požadavek na úhradu částky 75 176,54 Kč oprávněný.

25. Dlužník je povinen splnit dluh (vydat majetkový prospěch odpovídající bezdůvodnému bohacení) v návaznosti na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ). Jelikož žalovaná neuhradila žádanou částku v reakci na výzvu žalobkyně, dostala se ode dne následujícího po splatnosti do prodlení (§ 1970 OZ). S ohledem na uvedené soud tedy žalobě v plném rozsahu výrokem I. rozsudku vyhověl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 537,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 759 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 176,54 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření z 3.10.2023, 13.11.2023) a z částky 2 070 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění, odkaz na judikaturu z 14.10.2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 75 176,54 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 090 Kč ve výši 5 688,90 Kč.