65 C 1/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 97 500 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10% p.a.

II. Zamítá se žaloba podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 62 500 Kč spolu s se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10% p.a.

III. Řízení se ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 160 000 Kč od [datum] do [datum] zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku, ve výši 19.000 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v souvislosti s projednáváním jím uplatněného nároku v řízení pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro Prahu 1.

2. Žalobce uvedl, že uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nečinností, průtahy a nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., podané dne [datum] u Magistrátu hlavního města Prahy, na jejímž vyřizování se podílel Magistrát hlavního města Prahy, jeho nadřízený orgán Ministerstvo dopravy, Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud, jejichž postup (průtahy, nečinnost a vydávání nezákonných, na základě důvodných opravných prostředků rušených rozhodnutí) vedl k mnohonásobnému překročení zákonné lhůty 15 dnů, ve které měla být žádost vyřízena a informace žalobci poskytnuty.

3. Jednalo se o informace o protiprávním a korupčním jednání bývalého soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 Mgr. [jméno] [příjmení], který dne [datum] spáchal několik vážnějších dopravních přestupků, odmítl se podrobit dechové zkoušce a ovlivňoval hlídku Policie ČR svým služebním průkazem soudce, a to natolik, že mu hlídka Policie ČR nezadržela jeho řidičský průkaz ani mu nezabránila v další jízdě, ačkoliv tak byla povinna učinit. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění ve formě písemné omluvy a zaplacení peněžité náhrady nemajetkové újmy ve výši 70.000 Kč.

4. Protože nárok žalobce nebyl v [anonymizováno] stanovené šestiměsíční lhůtě nijak mimosoudně uspokojen, uplatnil jej žalobce dne [datum] žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1, u kterého je žaloba projednávána pod sp. zn. 25 C 10/2013. Předmětné řízení započalo dne [datum] a dosud stále neskončilo. I když totiž [datum] nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání ze dne [datum], dál pokračuje řízení o části nároku. Kromě toho proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu má žalobce v úmyslu podat ústavní stížnost.

5. Ministerstvo dopravy na žádost žalobce uplatněnou v předběžném projednání vůbec neodpovědělo, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodoval o meritu věci dvakrát, Městský soud v Praze rozhodoval o meritu věci také dvakrát, Nejvyšší soud rozhodoval o věci dvakrát, kdy podruhé rozhodl o odmítnutí dovolání proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze o částečném odmítnutí žaloby.

6. Taková délka řízení je zcela nepřiměřená, protože jde o řízení se zvýšeným významem (neboť jeho předmětem je kompenzace za nepřiměřenou délku jiného řízení), které musí probíhat urychleně, tzn. nanejvýš v řádu měsíců a nikoliv let.

7. Nepřiměřenou délkou (kompenzačního) řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro Prahu 1 vznikla žalobci nemajetková újma, pociťovaná jako deziluze a frustrace z faktické nevymahatelnosti práva na soudní ochranu v reálném čase.

8. Kromě porušení základního práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod bylo proto zároveň porušeno i základní právo žalobce na účinný právní prostředek nápravy porušení práva před vnitrostátním orgánem, zaručené článkem 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Za vzniklou nemajetkovou újmu má žalobce právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

9. Žalobce proto žádostí ze dne [datum] uplatnil u Ministerstva spravedlnosti v předběžném projednání podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a tohoto zákona a žádal, aby mu Ministerstvo spravedlnosti zaplatilo peněžité zadostiučinění ve výši 160.000 Kč, a aby mu zaslalo písemnou omluvu doporučeným, datovaným, podpisem oprávněné úřední osoby a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem.

10. Teprve dne [datum] bylo žalobci doručeno stanovisko Ministerstva spravedlnosti č.j. [spisová značka] ze dne 16. 12. 2019, ve kterém nemajetkovou újmu (vzniklou žalobci nepřiměřenou délkou řízení, které v tuto chvíli trvá již 7 a půl roku a dosud není skončeno) bagatelizuje a ve kterém sdělilo žalobci, že mu bude (samostatným dopisem) zaslána pouze písemná omluva, ale žádné peněžité zadostiučinění žalobci poskytnuto nebude. Žalobce proto uplatňuje nárok na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 160.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

11. Žalobce se žalobou domáhal i písemné omluvy, avšak podáním ze dne [datum] vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobci písemnou omluvu zaslal podáním ze dne [datum]. Soud tak v této části žalobu zastavil usnesením ze dne 27. 3. 2020, č.j. 65 C 1/2020-25.

12. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobní nárok žalobce neuznává. Žalovaný sdělil, že žalobce se obrátil se svým nárokem mimosoudně na žalovaného svým podáním ze dne [datum] doručeným dne [datum] Žalovaný svým stanoviskem ze dne [datum] dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytl zadostiučinění za nemajetkovou újmu v podobě konstatace porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení a dále žalobci samostatným podáním poskytl omluvu způsobem a ve znění přesně tak, jak žalobce mimosoudně požadoval, tedy doručeným, datovaným, podpisem oprávněné úřední osoby a otiskem úředního razítka opařeným dopisem a na adresu uvedenou jako adresa pro doručování v jeho mimosoudní žádosti. Omluva byla žalobci doručena řádně a včas.

13. Žalovaný uvedl, že v daném případě se žalobce domáhá poskytnutí finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, v němž se domáhá poskytnutí finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního řízení o jeho žádosti o poskytnutí informace dle zák. č. 106/1999 Sb. a za nepřiměřenou délku správního řízení soudního o jeho správní žalobě proti nečinnosti správního orgánu v řízení o poskytnutí informace. V konkrétní věci se žalobce domáhal informace o průběhu a vyřízení řízení o přestupku v dopravě jiné osoby, kdy požadované informace nebyly takové povahy, aby byly schopny ovlivnit osobnostní práva žalobce a jejich neznalost nemohla žalobci způsobit pocit frustrace.

14. Žalobce přitom činí velké množství žádostí o poskytnutí informací na různé úřady, přičemž následně žadatel uplatňuje nároky na přiznání finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o jeho žádostech na poskytnutí těchto informací, přičemž v následných kompenzačních řízeních nikdy nevyšlo najevo, že by požadované informace žalobce potřeboval či použil na obranu svých práv či ke splnění svých povinností, stejně jako informace požadovaná v tomto konkrétním řízení, kde ve vztahu ke správnímu řízení samotnému již byla žaloba pravomocně odmítnuta, když žalobce neunesl břemeno tvrzení o vzniku újmy na své straně v souvislosti s tímto správním řízením.

15. Žalovaný shledává význam věci pro žalobce jako nepatrný, přičemž navíc žalobce sdílí tuto nepatrnou újmu s druhým žalobcem, jenž se ve stejném řízení domáhá fakticky téhož. Na základě výše uvedeného žalovaný žalobci mimosoudně poskytl zadostiučinění ve formě konstatování, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku obou řízení, avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující.

16. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. 25 C 10/2013 bylo zahájeno dne 2. 1. 2013 podáním žaloby žalobcem, kterou se domáhal proti žalovanému České republice Ministerstvu dopravy přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti o poskytnutí informace dle zák. č. 106/1999 Sb. o průběhu a vyřízení řízení o dopravním přestupku pana [příjmení] [jméno] [příjmení], soudce Obvodního soudu pro Prahu 9.

17. Toto řízení bylo spojeno s řízením vedeným u stejného soudu pod sp. zn. [spisová značka], kde se naprosto shodného nároku domáhal další žalobce, který podal identickou žádost.

18. Na jednání dne [datum] byla připuštěna změna žaloby učiněná žadatelem. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 25C 6/2013-53 ze dne 17. 9. 2014 bylo žalobě částečně vyhověno, když soud uložil žalovanému povinnost k písemné omluvě za porušení základního práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, jejíž obsah ve výroku specifikoval (výrok I), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 60.000 Kč s příslušenstvím (výrok II), co do částky 10.000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 20.018 Kč Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku (I) o písemné omluvě a ve vyhovujícím výroku (II) o povinnosti k zaplacení 60.000 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu co do zaplacení 60.000 Kč s příslušenstvím a co do konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení zamítl.

19. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne č.j. 30 Cdo 3755/2015-154 ze dne 27.6.2017 zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení, když se v dané věci jedná o nesprávný úřední postup dle ust. § 13 odst. 1 věta druhá, když nejde o věc, kde se nemajetková újma předpokládá, tedy o řízení o občanských právech účastníka soukromoprávní povahy, ale žalobce musí tvrdit újmu a zkoumají se toliko jednotlivé průtahy, přičemž Obvodní soud pro Prahu 1 musí žadatele vyzvat ke specifikaci, zda a případně jakého odškodnění se domáhá ve vztahu k řízení před správními orgány na straně jedné a k řízení před správními soudy na straně druhé, jež mají z výše vyložených hledisek pro účely odškodnění tvrzené nemajetkové újmy samostatnou povahu.

20. Po vrácení spisu Obvodní soud pro Prahu 1 v intencích pokynů dovolacího soudu usnesením ze dne [datum] vyzval oba žalobce k doplnění žaloby. Podáním ze dne [datum] žadatel i druhý žalobce odmítli žalobu dle poučení soudu doplnit. Dalším podáním ze dne [datum] žadatel doplnil tvrzení, kdy poprvé tvrdí, že došlo i k nepřiměřené délce soudního řízení správního vedeného u Městského soudu v Praze pod sp zn. [spisová značka], kde zároveň mělo dojít i k vydání nezákonného rozhodnutí, avšak tato tvrzení se nijak neprojevila v samotném žalobním petitu žadatele. Vzhledem k tomu usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 23. 7. 2018 Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu odmítl.

21. Žadatel proti tomuto usnesení podal odvolání, kdy až v něm vyčíslil konkrétní částky za soudní řízení správní, kdy žadatel sám požaduje částku 19.000 Kč a druhý žalobce částku 14.800 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 35Co 388/2018-350 ze dne 28. 11. 2018 bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 o odmítnutí žaloby potvrzeno ohledně částky 51.000 Kč požadované za nesprávný úřední postup před správním orgánem a pokud šlo o nárok žadatelem na zaplacení částky 19.000 Kč za nesprávný úřední postup v soudním řízení správním, bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 změněno tak, že se žaloba neodmítá.

22. Po vrácení spisu Obvodní soud pro Prahu 1 dne [datum] vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. Dne [datum] se vyjádřil žalovaný. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum], ale dne [datum] jednání odročil na neurčito, když žadatel podal dne [datum] dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne [datum] Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl usnesením ze dne 4. 12. 2019, č.j. 30 Cdo 1097/2019-448. <i>(viz důkaz spis 25C 10/2013 Obvodního soudu pro Prahu 1)</i> 23. Soud má dále za prokázané, že žalobce uplatnil u žalovaného podáním ze dne [datum] v předběžném projednání nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a současně žádal, aby mu Ministerstvo spravedlnosti zaplatilo peněžité zadostiučinění ve výši 160.000 Kč, a aby mu zaslalo písemnou omluvu doporučeným, datovaným, podpisem oprávněné úřední osoby a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem. (viz důkaz žádost žalobce ze dne [datum])

24. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal přípisem ze dne 16. 2. 2019 č.j. MSP-1666/2019-ODSK-ODSK/7 stanovisko, ve kterém konstatuje porušení práva na přiměřenou délku řízení, avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující. Dále sděluje, že bylo vyhověno žalobci žádosti o poskytnutí omluvy, která bude žalobci zaslána samotným podáním. (viz důkaz stanovisko žalovaného ze dne [datum], doručenka)

25. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal žalobci podáním ze dne 16. 12. 2019 č.j. MSP-1666/2019-ODSK-ODSK/8 omluvu v tomto znění:„ Přijměte prosím omluvu od České republiky Ministerstva spravedlnosti za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 10/2013 a za porušení Vašeho základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a ochraně lidských práv a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v důsledku čehož soudy projednávající tuto věc porušily také další [příjmení] základní právo na účinný právní prostředek nápravy porušení Vašich práv před vnitrostátním orgánem podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“. (viz důkaz omluva žalovaného ze dne [datum])

26. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: spisem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 17C 352/2011. <i>Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena</i> <i>a. rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,</i> <i>b. nesprávným úředním postupem.</i> <i>Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.</i> <i>Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k</i> <i>c. celkové délce řízení,</i> <i>d. složitosti řízení,</i> <i>e. jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,</i> <i>f. postupu orgánů veřejné moci během řízení a</i> <i>g. významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> <i>Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.</i> 27. S ohledem na výše uvedené soud nejprve rekapituluje, že žalobce se domáhá přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 10/2013 (dále jen:„ předmětné řízení“), jehož předmětem je nárok žalobce na úhradu přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy (viz výše).

28. Soud dále konstatuje, že byla naplněna podmínka předběžného projednání nároku dle § 14 odst. 3 OdpŠk, kdy tento nárok žalobce uplatnil dopisem ze dne [datum].

29. Při rozhodnutí o oprávněnosti nároku uplatněného žalobou soud zmiňuje, že přiměřenost délky soudního řízení, jakožto součást práva na spravedlivý proces, je garantována v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních práv a svobod ("Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům."), jakož i v čl. 6 odst. 1 větě první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. ("Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem (...) .").

30. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud konstatuje, že předmětné řízení je svou povahou řízením kompenzačním (uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy) a že doba trvání předmětného řízení činí více než 7 let, kdy řízení bylo zahájeno dne [datum] podáním žaloby a dosud nebylo skončeno. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 24/2016, shledal, že podle judikatury ESLP může rozhodný počátek posuzovaného řízení předcházet zahájení řízení ve smyslu příslušných procesních předpisů. Judikatura ESLP přitom dlouhodobě považuje za začátek odškodňovacího řízení již okamžik, kdy je poškozeným předběžně uplatněn jeho nárok u žalovaného, nebo tento krok je podmínkou zahájení soudního řízení o náhradě škody. Podle ESLP přitom skutečnost, že řízení před Ministerstvem spravedlnosti nemá charakter„ sporu“ v obvyklém smyslu, na tomto závěru nic nemění (srov. [příjmení] proti České republice, [číslo] první rozsudek sekce ze dne [datum], § 133, [příjmení] proti České republice, [číslo] rozsudek ze dne [datum], § 54 a 55, [příjmení] proti České republice, [číslo] rozsudek ze dne [datum], § 51 a 52, a dále přiměřeně Mocie proti Francii, [číslo] rozsudek ze dne [datum], § 21, jakož i X proti Francii, [číslo] rozsudek ze dne [datum], § 31). V rozsudku ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017, proto Nejvyšší soud ČR s odkazy na shora zmiňovanou judikaturu ESLP dovodil, že do celkové délky řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk se zahrnuje i doba předběžného projednání nároku podle § 14 OdpŠk, maximálně však v délce 6 měsíců (§ 15 OdpŠk). Do celkové doby trvání předmětného řízení se tak započítává i doba od [datum] kdy žalobce uplatnil nárok v režimu předběžného projednání dle § 14 OdpŠk. Celkem tak žalobce uplatňuje nárok za dobu běžícího předmětného řízení od [datum] do [datum], tedy za 90 měsíců.

31. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný v rámci předběžného projednání nároku přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy formou konstatování porušení práva a současně zaslal žalobci omluvu (viz výše). Dle názoru soudu však s přihlédnutím ke specifikům předmětného řízení, zejména jeho délce a významu předmětného řízení pro žalobce je na místě přiznat žalobci odškodnění formou peněžité satisfakce, kdy soud opakuje judikaturou dlouhodobě zastávaný názor, že odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.

32. Pro existenci nemajetkové újmy u nepřiměřené délky řízení platí závěry stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen:„ Stanovisko“), které odkazuje na závěry Evropského soudu, jenž vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou, co by rozhodné skutečnosti, obtížně prokazovatelné.

33. Ve vztahu k výši přiměřeného zadostiučinění Nejvyšší soud ČR dospěl ve Stanovisku k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud ČR přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud ČR pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč).

34. Bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit.

35. S ohledem na kritéria demonstrativně uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk, soud konstatuje, že celková délka předmětného řízení, je zjevně nepřiměřená, kdy v kompenzačním řízení není ani po více než 7 letech ve věci rozhodnuto, přičemž se nejedná o věc mimořádně složitou, nýbrž o standardní uplatněný nárok na kompenzaci nemajetkové újmy. Skutečnost, že ve věci rozhodovaly různé stupně soudní soustavy (2 x soud 1 stupně, odvolací soud 2x dovolací soud 2x) nelze přičítat žalobci k tíži a nenasvědčuje sama o sobě o tom, že se jedná o věc složitou po stránce právní a skutkové. K tíži žalobce nelze přičítat ani opakované využívání zákonných opravných prostředků. Odmítnutí doplnění žaloby žalobcem po poučení a v intencích dovolacího soudu se na celkové době řízení podílelo jen nepatrnou měrou. Je třeba zdůraznit, že žalobce nepodal stížnost na průtahy ani návrh na určení procesní lhůty. Na celkové délce řízení se nejvíce podílelo opakované rozhodování na jednotlivých stupních soudní soustavy, kdy dotčené soudy postupovaly v souladu s platnou právní úpravou a v reakci na uplatněné opravné prostředky žalobce.

36. Ve vztahu k významu předmětného řízení pro žalobce soud zdůrazňuje, že Nejvyšší soud ČR formuloval, že přípustným není, aby se osoba domáhající se poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení znovu v kompenzačním řízení ocitala v situaci, kterou je možné kvalifikovat jako nepřiměřenou délku řízení, avšak nejedná se o vyzdvihnutí důležitosti kompenzačních řízení oproti řízením jiným. Obecně platí postulát, že každé řízení má být vedeno k co možná nejrychlejšímu rozhodnutí ve věci samé, a to při zachování principů zákonnosti a spravedlivosti řízení. V tomto ohledu kompenzační řízení není výjimkou a není tedy ani možné činit závěry, že by takové řízení mělo skončit dříve (nebo naopak později) oproti řízením jiným. Kompenzační řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam. Řečeno jinými slovy, pro posouzení přiměřenosti délky kompenzačního řízení platí zásadně stejná pravidla, jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení.

37. Z uvedeného jasně vyplývá, že význam řízení pro žalobce není nepatrný. Soud zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat předmětné řízení (ve kterém je předmětem řízení nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení) od původního řízení, ve kterém se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení o poskytnutí informace v režimu zákona č. 106/1999 Sb. Kdy s ohledem na odlišný předmět řízení je i význam řízení pro žalobce různý. Nelze též přehlédnout, že nárok v předmětném řízení uplatnil žalobce samostatně, teprve spojením věci se spisem sp. zn. 25 C 6/2013 došlo k společnému projednávání věci v předmětném řízení s dalším žalobcem. Soud tak neshledává důvod pro snížení výše odškodnění nemajetkové újmy z důvodu toho, že v řízení vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy.

38. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že přiměřenou částkou odškodnění nemajetkové újmy žalobce, reflektující individuální znaky posuzovaného předmětného řízení za období od [datum] do [datum] ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, a to zejména celkovou dobu řízení, význam řízení pro žalobce, složitosti řízení a jednání žalobce a žalovaného v řízení, je částka 97.500 Kč (sestávající ze základní částky 1.250 Kč za jeden měsíc řízení, kdy prvních 24 měsíců řízení bylo ohodnoceno nižší částkou ve výši ½ základní částky). Dle názoru soudu není dán důvod pro zvýšení této částky s ohledem na kritérium významu předmětného řízení pro žalobce, kdy jak bylo výše uvedeno, toto řízení nelze považovat za řízení s vyšším významem pro žalobce. Také další kritéria demonstrativně zmíněná ustanovením § 31a odst. 3 OdpŠk nezakládají v projednávané věci důvod pro moderaci výše uvedené částky. Soud tak žalobě vyhověl v rozsahu částky 97.500 Kč shora ve výroku ad. I. Ve zbytku žalobu zamítl ve výroku ad. II.

39. Jak uzavřel Nejvyšší soud ČR ve Stanovisku, poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Žalobce vzal dne [datum] zpět část požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 160.000 Kč od [datum] do [datum]. Žalovaný ve smyslu § 96 odst. 3 o.s.ř. s částečným zpětvzetím souhlasil. Soud tak v tomto rozsahu dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil ve výroku shora ad. III. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení až od podání žaloby, tj. od [datum], přičemž žalovaný je, dle závěrů Stanoviska, v prodlení od [datum].

40. O pariční lhůtě rozhodl k žádosti žalovaného soud dle § 160 odst. 4 o.s.ř.

41. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k tomu, že procesně posuzováno, konstatování porušení práva ve smyslu § 31a OdpŠk je úspěchem žalobce ve věci a tedy žalobce byl v žalobě úspěšný. Soud uvádí, že rozhoduje-li se o výši přiměřeného zadostiučinění podle OdpŠk, pak se soudní praxe nakonec uchýlila k přímé aplikaci § 142 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv lze najít i přesvědčivé argumenty vedoucí k použití § 142 odst. 3 o. s. ř. (pro srovnání rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10) o tom, že výše plnění zde byla závislá na úvaze soudu. Výsledek je však v obou případech totožný. Jak bylo judikováno Nejvyšším soudem ČR, výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (pro srovnání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, publ. pod Rc 40/2014). Jak určil ve svých rozhodnutích Nejvyšší soud ČR pro účely stanovení výše odměny advokáta v dané věci je na místě aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, podle kterého tarifní hodnota sporu představuje částku 50 000 Kč, tj. dle § 7 bod 5. pak představuje 3 100 Kč za úkon. Není totiž možné přehlédnout, že v řízeních, v nichž se jedná o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu. Nemajetková újma, o jejíž odškodnění v takových řízeních jde, je totiž vždy následkem zásahu do některé ze složek nemajetkové (osobní) složky jednotlivce (poškozeného) - ať už jde o nepřiměřenou délku řízení (kdy se poškozený ocitá ve stavu nejistoty ohledně svých práv a povinností, která mohou být v řízení dotčena), nebo v případě trestních stíhání, která neskončí pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nebo v případech nezákonného omezení osobní svobody atd. (pro srovnání usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Soud tak přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.000 Kč spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 2000 Kč a dále náhrady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby ve výši 3.100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předběžné uplatnění nároku, žaloba, námitky ze dne [datum], účast na jednání [datum]) dále pak 5x paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč.