65 C 138/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená zákonným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 200 000 Kč

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni způsobenou nemajetkovou újmu v penězích, a to ve výši 200.000 Kč ve lhůtě 14 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud rozhodl tak, že Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., je neplatné a ruší se a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá nahrazení nemajetkové újmy v penězích, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou trvání řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vč. navazujících řízení o kasační stížnosti vedené před [název soudu] a to pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Žalobkyně na jednání dne 18. 4. 2023 výslovně vymezila, že se nedomáhá náhrady nemajetkové újmy za část řízení vedeného před [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok].

2. Žalobkyně k žalobě uvedla, že uplatnila dne 8. září 2020 u [stát. instituce] nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] jako soudem I. stupně i v řízeních vedených v předmětné věci u správních orgánů i u soudů vyšších stupňů. 3. [stát. instituce] [země] provedlo ve věci šetření a dospělo k názoru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Dle názoru [stát. instituce] činila celková doba řízení před soudy tři roky a deset měsíců (a před tím ještě téměř rok před správními orgány). [stát. instituce] zároveň dospělo k právnímu názoru, že peněžní satisfakce zde nepřipadá v úvahu, protože morální satisfakce přiznáním porušení práva je v tomto konkrétním případě dostatečnou kompenzací způsobené nemajetkové újmy. Na základě svého právního názoru pak [stát. instituce] vydalo dne 19. srpna 2021 Stanovisko o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup.

4. Povaha nemajetkové újmy žalobkyně má charakter několik let psychického strádání ze své nespravedlivé sociální exkluze a z několika let vnímání snahy a jednání svých rodičů jako jednání neefektivního, selhávajícího a ve svém důsledku neposkytujícího žalobkyni dostatečnou péči a ochranu jejich zájmům a přáním. Dále má povahu zjevně vnímané nespravedlnosti a křivdy vůči ostatním dětem, a zklamaných nadějí a deziluze z toho, že správní orgány a soudy CR budou při ochraně zájmů a práv žalobkyně postupovat efektivně a očima dítěte„ správně" a„ moudře". A to se prokazatelně nestalo. V daném případě šlo v meritu věci o ochranu základních lidských práv a svobod. Dle žalobkyně nelze nepřiměřenou délku řízení ve věci právní ochrany základních lidských práv a svobod odškodnit pouze morálně prostým konstatováním porušení práv a nepřiměřené délky řízení, a proto požaduje satisfakci v penězích.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že činí nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 19.8.2021 uplatnila nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 200.000 Kč. Žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno, když bylo žalovanou konstatováno porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Celková délka posuzovaného řízení činila 3 roky a 10 měsíců, v řízení bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy a [název soudu], z toho 2x [název soudu], 2x [název soudu] a lx [název soudu]. Pokud jde o posouzení délky řízení z hlediska její přiměřenosti, provedeným šetřením bylo žalovanou zjištěno, že v předmětném řízení došlo k jistým prodlevám, zejména v období od 27. 10. 2017, kdy byla odmítnuta ústavní stížnost a až dne 24. 1. 2020 bylo nařízeno ústní jednání. V rámci mimosoudního projednání byly uplatněné nároky žalovanou posouzeny tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení vzhledem k účastenství žalobce nebyla přiměřená. Z tohoto důvodu žalovaná konstatovala porušení práva ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., což se v daném případě jevilo jako dostačující náhrada.

6. Žalovaná na jednání dne 18. 4. 2023 vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, kdy uvedla, že posuzované soudní řízení skončilo konečným rozhodnutím [název soudu] dne 23. 12. 2020 a po uplatnění nároku v rámci předběžného projednání uplynula lhůta k možnosti uplatnit žalobu u soudu dne 7. 9. 2021. Ze spisu se podává, že žalobkyně uplatnila nárok podáním žaloby došlé [název soudu] dne 8. 11. 2021. Dle žalované námitka promlčení ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, byla vznesena legitimně, nikoli contra bonos mores, a plně obstojí i podle recentní judikatury.

7. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobkyně uplatnila dne 8. září 2020 u [stát. instituce] nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] jako soudem I. stupně i v řízeních vedených v předmětné věci u správních orgánů i u soudů vyšších stupňů. [stát. instituce] v reakci na žádost žalobkyně vydalo dne 19. srpna 2021 Stanovisko o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup, které bylo (dle nesporných tvrzení účastníků) žalobkyni doručeno dne 3. 9. 2021. V rámci tohoto stanoviska [stát. instituce] konstatovalo:„ že došlo k porušení práva nezl. [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa], [obec a číslo], na přiměřenou délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující.“. (viz důkaz žádost žalobkyně ze dne 8. 9. 2020, stanovisko [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 8. 2021)

8. Soud má dále za prokázané, že dne 31. 1. 2017 podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, a to rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 16. 11. 2016 [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Mateřské školy, [obec a číslo], [ulice a číslo], ze dne 5. 8. 2016 8. 2016, č. j. [spisová značka]. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyně nepřijímá k předškolnímu vzdělávání do školního roku 2016 2017, neboť nebyla splněna zákonná podmínka pro přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání – doklad o očkování dle očkovacího kalendáře ČR, popř. doklad o trvalé kontraindikaci k očkování nebo o imunitě proti nákaze. Dne 8. 2. 2017 soud rozeslal poučení, žalobu a vyzval žalobkyni k doložení majetkových poměrů, včetně majetkových poměrů rodičů nezletilé. Dne 8. 2. 2017 zákonný zástupce nezletilé sdělil soudu, že do 4. 4. 2017 bude v cizině a nebude tedy schopen přebírat poštu. Dne 22. 2. 2017 bylo soudu doručeno čestné prohlášení otce nezletilé o majetkových poměrech nezletilé. Dne 9. 6. 2017 [název soudu] svým usnesením žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Dne 26. 6. 2017 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 20. 7. 2017 byl spis doručen k [název soudu] k rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu. Dne 27. 7. 2017 [anonymizováno 5 slov] [obec] rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti. Dne 22. 8. 2017 byl spis vrácen [název soudu] a dne 27. 10. 2017 Ustavní soud odmítl ústavní stížnost nezletilé. Dne 24. 1. 2020 [název soudu] nařídil jednání na 14. 2. 2020. Dne 14. 2. 2020 bylo soudu doručeno závěrečné vyjádření žalobkyně. Dne 14. 2. 2020 proběhlo jednání a dne 26. 2. 2020 [název soudu] vydal rozsudek [číslo jednací] ze dne 26. 2. 2020 kterým zrušil rozhodnutí správního orgánu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dne 3. 4. 2020 byl spis doručen [anonymizováno 5 slov] [obec] k rozhodnutí o kasační stížnosti, kterou podal žalovaný proti rozsudku [název soudu] [číslo jednací] ze dne 26. 2. 2020. Dne 10. 12. 2020 [název soudu] kasační stížnost zamítl rozhodnutím č.j. [číslo jednací], toto rozhodnutí se stalo pravomocným dne 23. 12. 2020. <i>(viz důkaz rozsudek [anonymizováno], č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 2. 2020, rozhodnutí [anonymizováno], [spisová značka], spis [anonymizováno] v [obec], sp. zn. [spisová značka], spis [anonymizováno], sp. zn. [spisová značka]).</i> 9. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to vyjádření ředitelky školy ze dne 31. 5. 2016.

10. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: nálezem Ústavního soudu, [ústavní nález] a dále vyjádření [anonymizováno] [obec a číslo]. <i>Podle § 32 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.</i> <i>Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.</i> <i>Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k</i> <i>a) celkové délce řízení,</i> <i>b) složitosti řízení,</i> <i>c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,</i> <i>d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a</i> <i>e) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> 11. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve zdůrazňuje, již výše uvedené, že žalobkyně výslovně uvedla, že se žalobou domáhá nahrazení nemajetkové újmy pouze za nepřiměřenou délku řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vč. navazujících řízení o kasační stížnosti vedené před [název soudu], a to pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a výslovně se nedomáhá náhrady nemajetkové újmy za část řízení vedeného před [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok].

12. Při posouzení uplatněného nároku nelze přehlédnout, že v naříkaném řízení o žádosti a navazujícím soudním řízení vystupovala žalobkyně prostřednictvím svých zákonných zástupců, a vzhledem k nízkému věku je vysoce nepravděpodobné, že byla schopná vnímat souvislosti a důsledky vedených řízení, včetně jejich trvání. Tato skutečnost má bezesporu vliv i na případný vznik nemajetkové újmy žalobkyně, kdy nemajetková újma spočívající v nepřiměřené délce řízení je spojována se stavem nejistoty do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden, a v níž byl takto udržován. Soud zdůrazňuje, že případným poškozeným v daném případě je žalobkyně, a nikoliv její zákonní zástupci.

13. Soud také poukazuje na ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění účinném v rozhodném období, podle kterého se předškolní vzdělávání organizuje pro děti ve věku od 2 do zpravidla 6 let. Dítě mladší 3 let nemá na přijetí do mateřské školy právní nárok. Od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, do zahájení povinné školní docházky dítěte, je předškolní vzdělávání povinné, není-li dále stanoveno jinak. Žalobkyně se narodila dne [datum] a tedy věku 6 let dosáhla v roce [rok]. Je tak zřejmé, že ve školním roce [rok] [číslo] již byla povinna plnit povinnou školní docházku, a tedy došlo k takovým změnám skutkových okolností, že se zcela zjevně nemohla v probíhajícím řízení domoci pozitivního výsledku, tedy přijetí k předškolnímu vzdělávání. (Žalobkyně uvedla, že pro předškolní vzdělávání byla přijata do jiného školního zařízení a do první třídy nastupovala v roce [rok]) Tento faktický stav byl žalobkyni (respektive, kdyby si osoba zletilá a svéprávná byla vědoma) bezesporu znám již v průběhu řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a navazujícím řízení o kasační stížnosti. Žalobkyně tak v průběhu naříkaného soudního řízení nebyla ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, neboť jakékoliv rozhodnutí nemohlo vést k pozitivnímu výsledku, tj. přijetí k předškolnímu vzdělávání. Pro žádost žalobkyně zmíněné znamenalo, že se pro změnu skutkových okolností stala zcela bezpředmětnou. (K uvedenému soud poznamenává, že dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán zastaví řízení o žádosti, jestliže se stala zjevně bezpředmětnou, tedy dojde-li v průběhu řízení o žádosti k takové změně skutkových nebo právních okolností, že žádost, která v době svého podání nebyla bezpředmětná, se bezpředmětnou stane. Dle názoru soudu tak již v průběhu naříkaných soudních řízení byl dán důvod pro zastavení řízení o žádosti žalobkyně.)

14. Žalobkyně se domáhá náhrady nemateriální újmy za naříkané řízení, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou tohoto řízení, kdy platí, že náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. S ohledem na výše uvedené, a to zejména skutečnost, že žalobkyně se domáhala v naříkaných soudních řízeních změny rozhodnutí o nepřijetí k předškolnímu vzdělávání do školního roku [rok] [rok] za stavu, kdy si je vědoma (respektive, kdyby si osoba zletilá a svéprávná byla vědoma), že pro existenci objektivních změn skutkových okolností (uplynutí času a dosažení věku pro povinnou školní docházku) se pozitivní změny nemůže domoci, je soud přesvědčen, že význam řízení pro žalobkyni je nepatrný. Uvedené se také promítá do absence stavu nejistoty žalobkyně, a tedy lze dovodit, že doba trvání naříkaných řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobkyně. Soud tak uzavírá, že ač lze délku naříkaných (soudních) řízení považovat za nepřiměřenou (celková délka od [datum] do [datum] tedy celkem 1422 dnů) nemajetková újma žalobkyni nevznikla, případně v intenzitě, kdy jako odpovídající se jeví satisfakce spočívající v konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, jak již učinilo ve svém Stanovisku Ministerstvo spravedlnosti ČR.

15. Soud se dále zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení. Jak bylo v řízení zjištěno, žalobkyně uplatnila nárok na nemajetkovou újmu u soudu žalobou dne 8. 11. 2021. Naříkané soudní řízení skončilo právní mocí rozsudku č.j. [číslo jednací], tj. dne 23. 12. 2020. Žalobkyně uplatnila dne 8. září 2020 u [stát. instituce] nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, které doručilo žalobkyni dne 3. 9. 2021 stanovisko. K uvedenému je třeba zdůraznit, že OdpŠk nestanoví lhůtu, v níž je třeba nárok uplatnit v rámci předběžného projednání, a proto je limitujícím faktorem pouze běh promlčecí doby, u nároku na náhradu nemajetkové újmy podle § 32 odst. 3 OdpŠk. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu je obligatorní podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu (viz § 14 odst. 3 OdpŠk) a z toho důvodu se také podle § 35 OdpŠk po dobu nejdéle šesti měsíců staví běh promlčecí doby. Uvedené však neznamená, že poškozený během projednávání nároku žalovanou může přestat sledovat běh promlčecí doby.

16. V rozsudku ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, odpovídá okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Totožný závěr je ostatně možno dovodit též z části III bodu 2 stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle zjištěných skutkových okolností bylo posuzované soudní řízení pravomocně skončeno dne 23. 12. 2020 právní mocí rozsudku č.j. [číslo jednací], tj. dne 23. 12. 2020.

17. Šestiměsíční subjektivní promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk tak v případě nároku žalobce začala běžet dne 24. 12. 2020 a uplynula 24. 6. 2021. Žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy byla žalované doručena dne 8. 9. 2020. Ve smyslu § 35 OdpŠk se tak promlčecí doba stavěla od 8. 9. 2020 do 8. 3. 2021. Z toho ovšem vyplývá, že v době podání žaloby dne 8. 11. 2021 byl již nárok žalobce promlčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 377/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 2762/15, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4980/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. III. ÚS 1447/16).

18. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaná projednala nárok žalobce a vydala své stanovisko až dne 3. 9. 2021, neboť žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobu k soudu podal i předtím, než se žalovaná k jeho nároku vyjádří, obzvláště pokud mu hrozilo promlčení jeho práva, neboť § 14 OdpŠk stanoví podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoliv vydání stanoviska žalované. Soud by v takovém případě vyčkal vyjádření žalované a poté by v zahájeném řízení pokračoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011).

19. S ohledem na uvedené soud tak soud zamítl uplatněný nárok na úhradu nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč shora ve výroku ad. I.

20. Dále ve výroku ad. II. zamítl jako zjevně bezdůvodnou část žaloby, podle které by rozhodl o zrušení Stanoviska [stát. instituce] a jeho vrácení k dalšímu řízení. Je třeba připomenout, že předběžné projednání dle § 14 OdpŠk není přenesení kompetence rozhodnout o daném nároku na správní orgány. Jelikož jde o nárok soukromoprávní povahy, přísluší o tomto nároku rozhodnout soudům v občanském soudním řízení (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř. a také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Předběžné projednání nároku u příslušného orgánu tak slouží pouze k formulaci vůle státu ohledně možného odškodnění před zahájením soudního řízení. Sdělení příslušného orgánu poškozenému, že jím uplatněný nárok bude (zcela nebo zčásti) či nebude uspokojen, není správním rozhodnutí, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (resp. právnímu jednání) státu jednajícího příslušným správním orgánem. Aplikace správního řádu je pro tento případ výslovně vyloučena.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 1.200 Kč za 4 úkony v paušální výši á 300 Kč (vyjádření k žalobě, vyjádření ve věci 5. 5. 2023, účast na jednání dne 18.4.2023, 31. 10. 2023) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.