65 C 180/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupeného anonymizováno 7 slov ulice a číslo , obec a číslo o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 53.039 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky jdoucím od 7. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5% p.a.

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 146.961 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 8. 1. 2021 do zaplacení.

III. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zákonný úrok z prodlení z částky 53.039 Kč jdoucím od 8. 1. 2021 do 6. 7. 2021.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26.684 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalobce podává žalobu u [název soudu], který je místně příslušný k projednávání této věci podle § 87 písm. b) o.s.ř., neboť ke skutečnostem zakládajícím nárok na náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení došlo při vyřizování věci vedené u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka].

3. Žalobce je účastníkem stále probíhajícího kompenzačního řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Kompenzační řízení bylo zahájeno uplatněním nároku na náhradu škody u žalovaného dne 11. 8. 2017. Žaloba byla podána o [název soudu] dne 19. 12. 2016, kdy věc byla vedena pod sp.zn. [spisová značka]. Řízení nadále probíhá a probíhat bude s ohledem na dovolání žalobce.

4. Žalobce požaduje odškodnit za nepřiměřenou délku řízení, kdy požaduje odškodnění za celou délku řízení a nikoliv jen za jeho určitou část. Žalobce uplatnil dne 6. 1. 2021 písemně u žalovaného žádost na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši Kč 200.000 -. Žalovaný do dnešního dne nevydal stanovisko a dne 7. 7. 2021 se dostal formálně do prodlení s plněním.

5. Žalobce uvádí, že však považuje prodlení žalovaného již od 8. 1. 2021, a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6ti měsíců neodpovídá úrovni společnosti/techniky atd. Žalobce má za to, že přiměřená doba pro předběžné projednání nároku byla stanovena podstatně nižší a žalobce vychází při určení prodlení z toho, jak je to zcela obvyklé v civilních věcech.

6. Žalovaný neuznává žalobou tvrzený nárok co do důvodu, ani co do výše, a to ani částečně. Žalovaný činí nesporným, že žalobce u něj přípisem, doručeným žalovanému dne 6. 1. 2021, uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslil na částku 200.000 Kč. Důvod nároku spatřoval žalobce v nesprávném úředním postupu (nepřiměřené délce) v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný uplatněný nárok předběžně neprojednal, neboť neměl k dispozici příslušný procesní spis. Žádosti žalovaného o jeho zapůjčení nebylo vyhověno. Žalovaný předně uvádí, že věc, která je předmětem žaloby, nebyla u žalovaného mimosoudně projednána. Žalovanému tedy není znám detailní průběh řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že ohledně průběhu žalobcem napadeného řízení má žalovaný poznatky pouze z tvrzení uváděných žalobcem, nemůže tato tvrzení učinit nespornými, neboť dosud nemá žádných poznatků ze své vlastní činnosti. Z tohoto důvodu nelze učinit ze strany žalovaného nesporným splnění ani jedné ze základních podmínek, s nimiž je přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. spojeno, tedy nelze učinit nespornou existenci odpovědnostního titulu státu za škodu, vznik nemajetkové újmy, ani příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady. Bude proto na žalobci, aby prokázal, že průběh soudního řízení byl takový, jak ve své žalobě uvádí, a aby prokázal, že v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

7. Řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] probíhá od 11. 8. 2017 po dobu 4 let a 1 měsíce. Ve věci rozhodl jednou soud I. stupně a jednou soud II. stupně. Žalovaný má za to, že v průběhu řízení nedocházelo k výrazným prodlevám, a že všechny úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Žalobce ani žádné průtahy nespecifikuje. Žalovaný namítá, že kompenzační řízení nezačalo u žalovaného dne 10. 3. 2016, jak tvrdí žalobce. Mimosoudní žádost o odškodnění uplatnil žalobce u Ministerstva financí dne 23. 2. 2017 a tato žádost byla [stát. instituce] postoupena dne 17. 3. 2017. Žalovaný má za to, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

8. Žalovaný dále namítá, že význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako nízký vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení, žalobce totiž požaduje odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, jehož předmětem bylo také zadostiučinění za délku soudního řízení. Žalovaný za to, že v případě závěru soudu o nepřiměřenosti délky řízení by bylo dostačujícím a odpovídajícím odškodněním konstatování porušení práva na projednávání věci v přiměřené lhůtě v kompenzačním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

9. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalovaný ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. požaduje přiznání nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. Z důvodu procesní opatrnosti se žalovaný vyjadřuje rovněž ke lhůtě k plnění, která je obsažena v žalobním návrhu. Ačkoliv žalobní návrh nikterak neuznává, navrhuje, pokud by soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby, aby lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to z organizačně-technických důvodů na straně žalovanému. Jde o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

10. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce uplatnil u žalovaného dopisem ze dne 6. 1. 2021 nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a požaduje úhradu 200.000 Kč (viz důkaz žádost o odškodnění ze dne 6. 1. 2021)

11. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dopisem ze dne 7. 1. 2021 čj. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] potvrdil přijetí žádosti o odškodnění žalobce ze dne 6. 1. 2021 (viz důkaz dopis – registrace nároku žalovaný ze dne 7. 1. 2021)

12. Soud má dále za prokázané, že dopisem ze dne 16. 3. 2017 [číslo jednací] sdělilo [stát. instituce] žalovanému, že obdrželo dne 23. 2. 2017 žádost žalobce o poskytnutí odškodnění za nepřiměřeně dlouhou délku řízení ve výši 250.000 Kč [stát. instituce] postoupilo žalovanému tuto žádost, vzhledem k tomu, že se jedná o nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením před soudy. (viz důkaz postoupení uplatněného nároku ze dne 17. 3. 2017)

13. Ze soudního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] se podává, že řízení bylo zahájeno žalobou žalobce proti [stát. instituce] ze dne 11. 8. 2017, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím, jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu která žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení o dodatečném povolení stavby studny vedeného u [stát. instituce] (v jehož rámci bylo rozhodováno i o správní žalobě - [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Usnesením asistentky soudce ze dne 18. 9. 2017 č.j. [číslo jednací] bylo žalobci uloženo doplnění žaloby. Proti tomuto usnesení podal žalobce námitky, které byly zamítnuty usnesením ze dne 25. 9. 2017 č.j. [číslo jednací]. [stát. instituce] se ve věci vyjádřilo na výzvu soudu dne 23. 11. 2017. Soud v rámci přípravy jednání vyžádal spisy u příslušných úřadů. První jednání bylo nařízeno na den 20. 3. 2019, kterého se účastnili právní zástupce žalobce a [stát. instituce]. Žalobce byl poučen na jednání dle § 118a o.s.ř. a byla mu poskytnuta lhůta k doplnění. Žalobce doplnil svá tvrzení podáním ze dne 8. 7. 2019. Další jednání se uskutečnilo dne 17. 6. 2019. Další jednání se uskutečnilo dne 9. 10. 2019 a bylo odročeno za účelem doplnění dokazování. Další jednání bylo odročeno na 29. 1. 2020. Další jednání nařízené na 23. 3. 2020 bylo odročeno z důvodů epidemie COVID. Na jednání 15. 6. 2020 byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací]. Rozsudkem byla uložena [instituce] [stát. instituce] povinnost zaplatit částku 62 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 8. 2017. Ve zbytku tj. co do částky 187 784 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 8. 2017 byla žaloba zamítnuta. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 53.482 Kč. Proti rozsudku ze dne 15. 6. 2020 se žalobce odvolal dne 15. 6. 2020 a [instituce] [stát. instituce] se odvolala dne 16. 9. 2020. Spis spolu s odvoláními byl předložen odvolacímu [název soudu] dne 14. 12. 2020. O odvolání proti rozsudku rozhodl po jednání [název soudu] rozsudkem ze dne 3. 3.2021, č.j. [číslo jednací] tak, že rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 351 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od 24. 8. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku a ve vyhovujícím výroku o věci samé (I) potvrzuje. Současně uložil [instituce] [anonymizováno] [stát. instituce] povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Dne 1. 6. 2021 podal žalobce dovolání do zamítavého výroku, kdy po doplnění byl spis předložen dne 8. 12. 2021 [název soudu], který dosud o dovolání nerozhodl. <i>(viz důkaz spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka])</i> 14. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to: kopie žádosti o zapůjčení soudního spisu pod sp. zn. [spisová značka], a bez skutkového vztahu k projednávané věci rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 9. 2021, rozsudek [anonymizována dvě slova] [obec] čj. [číslo jednací].

15. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. <i>Podle § 5 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.</i> <i>Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.</i> <i>Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 citovaného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.</i> <i>Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.</i> <i>Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> 16. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve zdůrazňuje, že byla naplněna podmínka předběžného projednání nároku dle § 14 odst. 3 OdpŠk. Žaloba byla podána 1. 7. 2021, a žalobce uplatnil nárok v rámci předběžného projednání dne 6. 1. 2021, přičemž, jak bylo výše uvedeno, žalovaný žalobci ničeho neplnil.

17. Ve vztahu k zákonné úpravě odpovědnosti státu za škodu soud poznamenává, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka.

18. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Již z tohoto důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona, popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Současně je třeba připomenout, že skutečnost, že účastník využívá svých procesních práv daných mu vnitrostátním právním řádem (podávání opravných prostředků, námitek atd.), nemůže jít k jeho tíži z hlediska prodloužení délky řízení.

19. Soud rekapituluje výše uvedené, že posuzované řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen:„ posuzované řízení“) je řízení, ve kterém žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, která žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení o dodatečném povolení stavby studny vedeného u [stát. instituce].

20. Posuzované řízení bylo zahájeno žalobou ze dne 11. 8. 2017 a ke dni rozhodnutí o této žalobě nebylo rozhodnuto o dovolání (ze dne 1. 6. 2021). Jak opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk nebylo doposud pravomocně skončeno. Pro účely posouzení odpovědnosti státu za škodu je tak třeba považovat řízení za stále běžící a dobu rozhodnou ke dni vyhlášení rozhodnutí. Tj. doba trvání posuzovaného řízení je 11. 8. 2017 15. 7. 2022.

21. Ve vztahu k projednávané věci je třeba připomenout ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen:„ Stanovisko“) vyjádřené, že je nepřijatelné, aby řízení o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení bylo samo nepřiměřeně dlouhé, či aby v jeho průběhu dokonce docházelo k dalším průtahům. Jinými slovy řečeno, není přípustné, aby osoba domáhající se poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení se znovu i v tomto řízení ocitala v situaci, kterou je možné kvalifikovat jako nepřiměřenou délku řízení. K obavám z přílišného prodlužování délky řízení o kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se ostatně vyjádřil i ESLP v konečném rozhodnutí senátu páté sekce ze dne 16. 10. 2007, o přijatelnosti stížnosti č. 40552/02, ve věci Vokurka proti České republice, odst. 61.

22. Při posouzení otázky, zda doba trvání posuzovaného řízení je nepřiměřeně dlouhá, je soud názoru, že v posuzovaném řízení byla řešena skutkově nesložitá otázka délky naříkaných řízení a naplnění odpovědnostních předpokladů státu za škodu, kdy, a to je třeba zdůraznit, se vznik nemajetkové újmy presumuje a odpovědnost státu je objektivní. V posuzovaném řízení od podání žaloby (11. 8. 2017) do prvoinstančního rozhodnutí (15. 6. 2020) uplynuly bez mála 3 roky, přičemž bylo realizováno několik jednání (viz výše), aniž však četnost jednání byla vynucena rozsahem dokazování. Lze se přiklonit k hodnocení, že žaloba tak, jak byla podána, byla projednatelná a soud při postupu dle § 114a a násl. o.s.ř. mohl ve věci rozhodnout v menším rozsahu procesních úkonů. Procesní aktivity žalobce a obsah jeho jednotlivých podání, dle názoru soudu, nelze hodnotit tak, že by zásadní měrou způsobily prodloužení doby posuzovaného řízení. Soud se tak přiklání k názoru, že, ač spory vycházející z odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk jsou spory svojí náročností vybočující z běžné agendy, a to zejména s ohledem na teoretické a judikaturní konsekvence aplikace právní úpravy, nelze dobu posuzovaného řízení (cca 5 let) považovat za přiměřenou. Soud jenom připomíná, již výše uvedené, že využívání procesních práv účastníkem, daných mu vnitrostátním právním řádem (podávání opravných prostředků, námitek atd.), nemůže jít k jeho tíži z hlediska délky řízení. To samé platí i ve vztahu k organizačnímu zajištění výkonů veřejné moci.

23. Soud tak částečně uzavírá, že doba trvání posuzovaného řízení je nepřiměřená.

24. Ve vztahu ke vzniku škody spočívající v nemajetkové újmě dle § 31a OdpŠk soud připomíná ve Stanovisku vyjádřený názor Nejvyššího soudu ČR, který uvedl, že Evropský soud vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). Uvedené neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu – jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o.s.ř.) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou co by rozhodné skutečnosti obtížně prokazovatelné, i proto by bylo nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 o.s.ř. Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Byla-li by újma spojována s jiným následkem, uplatní se plně procesní povinnosti a břemena včetně důkazního. Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu.

25. Soud tak částečně uzavírá, že žalobci v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení vznikla nemajetková újma, za kterou nese odpovědnost žalovaný.

26. Pro formu odškodnění nemajetkové újmy je na místě připomenout Nejvyšším soudem ČR opakovaně vyjádřený závěr, že i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit.

27. Byť dovolací soud formuloval, že přípustným není, aby se osoba domáhající se poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení znovu v kompenzačním řízení ocitala v situaci, kterou je možné kvalifikovat jako nepřiměřenou délku řízení, nejedná se o vyzdvihnutí důležitosti kompenzačních řízení oproti řízením jiným. Obecně platí postulát, že každé řízení má být vedeno k co možná nejrychlejšímu rozhodnutí ve věci samé, a to při zachování principů zákonnosti a spravedlivosti řízení. V tomto ohledu kompenzační řízení není výjimkou a není tedy ani možné činit závěry, že by takové řízení mělo skončit dříve (nebo naopak později) oproti řízením jiným. Kompenzační řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam. Řečeno jinými slovy, pro posouzení přiměřenosti délky kompenzačního řízení platí zásadně stejná pravidla, jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení.

28. Soud tak částečně uzavírá, že pro odškodnění nemajetkové újmy žalobce v posuzovaném řízení za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení nepostačí jako satisfakce konstatování porušení práva, ale je na místě přiznat mu odškodnění peněžité.

29. Jak Nejvyšší soud ČR ve Stanovisku uvedl, pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč).

30. V posuzovaném řízení tak soud vycházel ze Stanoviska, kdy pro určení základní částky vycházel z dolní hranice tj. 15.000 Kč vzhledem k tomu, že dobu trvání posuzovaného řízení nelze považovat za extrémně dlouhou, byť přesáhla dobu přiměřenou. Pro výpočet základní částky pak platí výsledek součinu celkové doby posuzovaného řízení (1799 dní) a částky 15.000 Kč/rok, za první dva roky (730 dní) snížené na polovinu. Tj. 15.000 + 43.932 Kč = 58.932 Kč.

31. Takto stanovená základní částka, byla následně modifikována ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. soud přihlédl při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Uvedená kritéria musejí být brána v potaz jednak každé zvláště a jednak ve svém souhrnu jakožto soubor okolností daného případu. Obecná a závěrečná úvaha o přiměřenosti délky řízení musí vycházet z okolností případu, jejichž jsou daná kritéria součástí, přičemž tyto okolnosti musejí být hodnoceny ve své celistvosti.

32. Z hlediska celkové délky řízení již bylo v posuzovaném řízení výše konstatováno (pro určení základní částky), že ač soud dospěl k závěru, že doba posuzovaného (dosud neskončeného) řízení je nepřiměřená, nejedná se o extrémní délku řízení (a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno i o opravných prostředcích). Je třeba neopomenout, že posuzované řízení probíhalo v době opatření proti epidemii COVID, což také negativně ovlivnilo dobu trvání řízení. Soud je tak názoru, že není dán důvod pro navýšení základní částky z hlediska celkové délky řízení.

33. Z hlediska složitosti řízení je třeba v posuzovaném řízení zohlednit již uvedené, že v řízení bylo rozhodováno o odvolání a je dále rozhodováno o dovolání tedy před více stupni soudní soustavy, kdy každé z těchto dílčích řízení vyžaduje odpovídající lhůty k realizaci procesních postupů. Tato skutečnost pak soud vede k závěru, že složitost řízení se na celkové délce podílela 10%, což zakládá důvod pro snížení základní částky v této výši.

34. Z hlediska jednání poškozeného v řízení, lze dle názoru soudu uzavřít, že nelze v konání žalobce shledat znaky obstrukčního chování a nelze mít za to, že žalobce zavinil průtahy v řízení či se negativně podílel na celkové době řízení. Dle názoru soudu tak není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska jednání žalobce v posuzovaném řízení.

35. Pro hledisko postupu orgánů veřejné moci během řízení lze postup ve věci lze hodnotit jako poměrně pravidelný, v rámci procesních mantinelů a v přiměřených reakcích na jednotlivá podání účastníků. Ač již soud uvedl, že ve fázi rozhodování před soudem prvního stupně mohlo být využito méně procesních úkonů, současně tyto úkony byly realizovány v přiměřených lhůtách a postup soudu nevybočoval ze zákonných mantinelů. Dle názoru soudu tak není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska postupu soudů.

36. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného již bylo výše uvedeno, že sice dovolací soud formuloval, že přípustným není, aby se osoba domáhající se poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení znovu v kompenzačním řízení ocitala v situaci, kterou je možné kvalifikovat jako nepřiměřenou délku řízení, nejedná se o vyzdvihnutí důležitosti kompenzačních řízení oproti řízením jiným. Obecně platí postulát, že každé řízení má být vedeno k co možná nejrychlejšímu rozhodnutí ve věci samé, a to při zachování principů zákonnosti a spravedlivosti řízení. V tomto ohledu kompenzační řízení není výjimkou a není tedy ani možné činit závěry, že by takové řízení mělo skončit dříve (nebo naopak později) oproti řízením jiným. Kompenzační řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam. Řečeno jinými slovy, pro posouzení přiměřenosti délky kompenzačního řízení platí zásadně stejná pravidla, jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení. Soud je tak názoru, že není dán důvod pro navýšení základní částky z důvodu významu řízení pro žalobce.

37. Soud tak uzavírá, že při určení výše nemajetkové újmy pro žalobce za část řízení od 11. 8. 2017 15. 7. 2022, dospěl k základní částce 58.932 Kč, kterou dále při zohlednění individuálních znaků posuzovaného řízení ponížil o 10% z důvodu složitosti posuzovaného řízení. Celkem tak za část řízení od 11. 8. 2017 15. 7. 2022 přísluší žalobci náhrada nemajetkové újmy ve výši 53.039 Kč. V tomto rozsahu tak soud ve výroku ad. I. žalobě vyhověl. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy dle Stanoviska má žalobce právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk, tedy ode dne 7. 7. 2021 do zaplacení.

38. Ve zbytku soud žalobu zamítl ve výroku shora ad. II. a III.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř. (neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění). Pokud se tedy žalobci podařilo prokázat nesprávný úřední postup, imateriální újmu mu způsobenou i příčinnou souvislost mezi touto újmou a nesprávným úředním postupem, prokázal základ nároku a je třeba na něj v zásadě hledět jako na úspěšného účastníka řízení. Jevilo by se jako nespravedlivé, pokud by za to, že jeho odhad výše odškodnění nesouzněl s úvahou soudu, měl být žalobce sankcionován v rámci náhrady nákladů řízení (pro srovnání nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1310/09). Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč a dále odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2599/2013), tj. z částky 50.000 Kč ve výši 3.100 Kč (§ 7 advokátního tarifu) za celkem 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a/advokátního tarifu, žádost o předběžné projednání nároku na náhradu nemateriální újmy -§ 11 odst. 1 písm. d/, § 11 odst. 3 advokátního tarifu, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d/advokátního tarifu, účast u jednání soudu dne 31. 5. 2022, 15. 7. 2022 - § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu). Součástí náhrady nákladů řízení je i paušální náhrada 6 hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 1.800 Kč. K odměně a náhradě advokáta byla dále přiznána i částka připadající na daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celková výše náhrady nákladů tak představuje částku 26.684 Kč.