65 C 191/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr Jiřím Kohoutkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 250 000 Kč a 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 250.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 9.1.2021 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 9. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.800 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy, a to v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 6. 5. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo], které bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 28.7.2020 čj. [anonymizováno] [číslo], a to ve výši 250.000 Kč (dále také:„ nárok 1.“) a dále náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v řízení [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] spočívající v nesprávném úředním postupu, a to nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě v řízení ve věci sp. zn. [anonymizováno] [číslo] poté, co [anonymizováno 5 slov] rozhodnutím ze dne 28. 7. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo] zrušil rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 6. 5. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo], přičemž [anonymizováno] nevydalo další rozhodnutí v zákonné lhůtě, ale až dne 4. 11. 2020 pod čj. [anonymizováno] [číslo], přičemž dle žalobkyně se rozhodnout mělo ve lhůtě max. 60 dnů ode dne zrušení rozhodnutí ze dne 6. 5. 2020. A za tento nesprávný úřední postup uplatňuje nárok ve výši 50.000 Kč (dále také:„ nárok 2.“).

2. Žalobkyně uvádí, že takto vymezený nárok na nemajetkovou újmu v režimu odpovědnosti státu za škodu byl vůči žalované uplatněn formou předběžného uplatnění nároku podáním ze dne 8. 1. 2021.

3. K nároku 1. žalobkyně uvedla, že nemajetkovou újmu, kterou utrpěla a která i nadále trvá, v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí [anonymizováno] pociťuje žalobkyně zejména ve skutečnosti, že se jedná již o několikáté nezákonné rozhodnutí správních orgánů v její věci, a to bez ohledu na to, že tato rozhodnutí jsou opakovaně rušena pro nezákonnost, v předchozích případech navíc při nerespektování závazného právního pokynu soudu, v daném případě pak bez posouzení merita věci žalobkyně odvolacím správním orgánem ([anonymizováno]) po nezákonném odmítnutí jejího opravného prostředku (odvolání) pro opožděnost.

4. Všechny tyto skutečnosti, v jejichž důsledku doposud z důvodů na straně [anonymizováno] nedošlo ke skončení řízení o žádosti o uznání výsledkem, který by obstál při soudním přezkumu, přičemž dosavadními výsledky nepřiměřeně zdlouhavých procedur ze strany správních orgánů bylo toliko konstatování nezákonnosti jejich závěrů soudem, a to několikrát, vyvolávají v žalobkyni dlouhodobý pocit frustrace z nefungování (selhání) státu, resp. státní správy, neboť jakýkoli postup či výstup správních orgánů, který byl předmětem posuzování ze strany moci soudní, resp. nadřízeného orgánu v daném případě, dopadl optikou hodnocení jejich zákonnosti v neprospěch těchto orgánů. Tento postup [anonymizováno] jako organizační složky státu, rozhodující závazně o právech žalobkyně opakovaně protiprávním způsobem, který se ve vztahu k žalobkyni projevuje mj. libovůlí a nerespektováním závazného právního názoru soudu způsobuje dlouhodobě žalobkyni intenzívní nemajetkovou újmu, spočívající v bezmoci k tomuto protiprávnímu postupu. S ohledem na intenzitu porušení žalobkyně uplatňuje tímto vůči státu nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích. Vzhledem k tomu, že se jedná již o několikáté nezákonné rozhodnutí správních orgánů ve stejné věci žalobkyně vyčísluje tak žalobkyně svůj nárok 1, resp. svou nemajetkovou újmu utrpěnou v souvislosti s ním, a tudíž i výši požadovaného přiměřeného zadostiučinění v penězích na 250.000 Kč.

5. K nároku 2. žalobkyně uvedla, že nemajetkovou újmu pociťuje žalobkyně zejména z důvodu, že správní orgány v řízení o právech a povinnostech žalobkyně v zásadě vydají rozhodnutí ve věci žalobkyně až tehdy, kdy je žalobkyní úspěšně uplatněn (ať již soudní či správní) právní prostředek ochrany před nečinností. Poslední případ podnětu pro nečinnost, který je podkladem pro nárok 2, není bohužel výjimkou, nýbrž pravidlem v rozhodování žádosti o uznání žalobkyně ze strany příslušných správních orgánů.

6. Tuto újmu pak žalobkyni způsobují vedle celkové nepřiměřené délky řízení rovněž aktuální průtahy předcházející vydání nového rozhodnutí ve věci, což je nicméně bohužel standardem při rozhodování správních orgánů ohledně žádosti o uznání a porušuje to mj. práva žalobkyně na to, aby její věc byla projednána řádně bez průtahů. Žalobkyně uplatňuje vůči státu nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, a to zejména s ohledem na intenzitu porušení.

7. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní v celém rozsahu neuznává. Pokud jde o tvrzený nárok žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného rozhodnutí ze dne 6. 5. 2020, [číslo jednací] (nárok 1.), nelze v souvislosti s tímto rozhodnutím bez dalšího presumovat vznik nemajetkové újmy. Vznik této nemajetkové újmy je zde potřeba prokázat, a to včetně příčinné souvislosti. V posuzovaném řízení se navíc přímo neřešilo žádné konkrétní právo civilní povahy. Naopak, v řízení šlo o konkrétní veřejné subjektivní právo o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Akt uznání vzdělání dosaženého v zahraničí náleží do působnosti orgánů státní správy, se soukromým právem však takové uznání nemá nic společného. Tudíž dané řízení není možné podřadit pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ani pod čl. 38 odst. 2 Listiny základních lidských práv a svobod. Jediným rozhodnutím, které případně mohlo být způsobilé poškodit žalobkyni, bylo rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 5. 3. 2019, které bylo následně zrušeno [název soudu] [země] rozsudkem ze dne 18.11.2021 č.j. [spisová značka]. Tvrzený nárok žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu se týká výlučně procesního rozhodnutí, které v současnosti reaguje na rozhodnutí [anonymizováno] zrušené rozsudkem [název soudu] ze dne 29. 3. 2022, č.j. [číslo jednací]. Důsledky rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] jsou tedy pro žalobkyni s ohledem na rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací] zcela zanedbatelné a nerelevantní. To platí tím spíš, že žalobkyně předložila k uznání na [země] neplatný diplom.

8. Pokud jde o tvrzený nárok žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v tvrzeném nevydání rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020 [číslo jednací], (nárok 2.) je s ohledem na specifické okolnosti posuzované věci nutné konstatovat, že žalovaná vydala své rozhodnutí [číslo jednací] ve lhůtách stanovených § 71 správního řádu, a tudíž nevznikly zde jakékoliv průtahy. V posuzované věci jednalo o zvlášť složitý případ. Lhůta tedy měla být navýšena o 30 dnů dle § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu. K takto vzniklé délce lhůty je pak potřeba připočítat i dobu, která byla nutná k získání podkladového stanoviska cizozemského orgánu (dožádání z ciziny). Lhůta tak byla dodržena a nedošlo k jakémukoliv nesprávnému úřednímu postupu.

9. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobkyně podala dne 19. 6. 2008 žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89 a § 90 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). O této žádosti bylo v prvním stupni rozhodnuto rozhodnutím [anonymizována tři slova] [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) [číslo jednací] ze dne 6. 8. 2008 tak, že ZČU uznala zahraniční vzdělání žalobkyně a její kvalifikaci. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 8. 2008; rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 6. 8. 2008 bylo zrušeno [název soudu] rozsudkem sp. zn. [spisová značka] ze dne 31. 5. 2011 z důvodu nepřezkoumatelnosti pro jeho nesrozumitelnost a [název soudu] věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení. Tento rozsudek [název soudu] nabyl právní moci dne 3. 6. 2011; [anonymizováno] přerušila řízení a vyzvala žalobkyni k doplnění podkladů žádosti ze dne 19. 6. 2008. Po doplnění některých podkladů žádosti ze strany žalobkyně [příjmení] v této věci dál rozhodla rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 24. 5. 2015, kterým žádost žalobkyně ze dne 19. 6. 2008 zamítla; proti rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 24. 5. 2015 podala žalobkyně odvolání ze dne 8. 6.2015. Dne 18. 8. 2015 vydala žalovaná rozhodnutí [číslo jednací], kterým se podané odvolání zamítlo a rozhodnutí sp. zn. [anonymizováno] [číslo] potvrdilo; (viz důkaz rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 24.5.2015 sp. zn. [anonymizováno] [číslo]) proti rozhodnutí žalované [číslo jednací] podala žalobkyně žalobu ke [název soudu], který rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 9. 2016 zrušil rozhodnutí žalované [číslo jednací] pro vady řízení a vady rozhodnutí způsobující jeho nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení; dne 26. 1. 2018 vydala žalovaná rozhodnutí [číslo jednací], kterým opětovně zamítla odvolání žalobkyně a rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 24. 5. 2015 potvrdila. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.1.2018; (viz důkaz Rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 26. 1. 2018 čj. [anonymizováno] [číslo]) proti rozhodnutí [číslo jednací] podala žalobkyně žalobu ke [název soudu] [název soudu] rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 5. 3. 2019 tak, že rozhodnutí žalované [číslo jednací] i rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] zrušil pro vady řízení. Tento zrušovací rozsudek [název soudu] nabyl právní moci dne 5. 6. 2019; proti rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] podala žalovaná kasační stížnost k [název soudu] [země]; [anonymizováno] vydala nové rozhodnutí sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 13. 12. 2019 (v návaznosti na vyhlášení rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací]), kterým byla žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace žalobkyně opět zamítnuta pro nesplnění podmínek stanovených v § 90 odst. 2 zákona o vysokých školách; proti rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] podala žalobkyně odvolání ze dne 6. 1. 2020. [anonymizováno] jakožto prvostupňový správní orgán vyhodnotila podané odvolání jako opožděné a postoupila věc žalované k vydání rozhodnutí. Žalovaná tedy vydala rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 6. 5. 2020, kterým odmítla odvolání žalobkyně jako opožděné. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 5. 2020; (Odvolání proti správnímu rozhodnutí ze dne 6. 1. 2020) žalobkyně podala dne 27. 5. 2020 ke [název soudu] žalobu na zrušení rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne 6. 5. 2020. Na základě této žaloby (která byla následně žalobkyní vzata zpět) došlo k opětovnému prověření věci a bylo zahájeno zkrácené přezkumné řízení, v rámci kterého bylo vydáno rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 28. 7. 2020, kterým bylo z rušeno rozhodnutí [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 6. 5. 2020 a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 8. 2020; (viz důkaz rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne 28. 7. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo] vč. dokladu o doručení, rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 6. 5. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo]) v návaznosti na procesní rozhodnutí ze zkráceného přezkumného řízení [číslo jednací] vydala žalovaná další meritorní rozhodnutí ve věci, a to rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne 4. 11. 2020, kterým zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 13. 12. 2019; (viz důkaz rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 4.11.2020 čj. [anonymizováno] [číslo] rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne 28.7.2020 čj. [anonymizováno] [číslo] vč. dokladu o doručení) dne 3. 1. 2021 podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí žalované [číslo jednací] ke [název soudu]. Toto řízení se vedlo pod sp. zn. [spisová značka]; dne 18.11.2021 vydal [název soudu] [země] rozhodnutí č.j. [číslo jednací], prostřednictvím kterého rozhodl o kasační stížnosti žalované tak, že napadené rozhodnutí [název soudu] ze dne 5.3.2019, č.j. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení; (viz důkaz rozsudek [anonymizováno] ze dne 18. 11. 2021 sp. zn. [spisová značka]) usnesením ze dne 10. 12. 2021, č.j. [číslo jednací] [název soudu] žalobu původně vedenou pod sp. zn. [spisová značka] spojil ke společnému projednání s žalobou vedenou pod sp. zn. [spisová značka] V návaznosti na důsledek rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] rozhodl [název soudu] dne 29. 3. 2022 rozsudkem č.j. [číslo jednací] tak, že zrušil rozhodnutí žalované ze dne 4. 11. 2020, [číslo jednací] a rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 13.12.2019, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] z důvodu věci již jednou rozsouzené a dál obě žaloby žalobkyně zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 4. 2022. Z odůvodnění se podává, že soud výrokem I. zrušil napadené rozhodnutí v důsledku zrušujícího rozsudku [název soudu] ze dne 18. 11. 2021 č.j. [číslo jednací] totiž došlo k obživnutí rozhodnutí žalovaného, respektive rozhodnutí [anonymizováno], která byla zrušena rozsudkem ze dne 5. 3. 2019, [číslo jednací] a [číslo] v projednávané věci tak existovala dvě prvoinstanční rozhodnutí, respektive dvě rozhodnutí o odvolání proti prvoinstančním rozhodnutím, a to rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 14. 5. 2015, [číslo jednací], a ze dne 13. 12. 2019 [číslo jednací] resp. rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, [číslo jednací] [číslo] a ze dne 4. 11. 2020, [číslo jednací], přičemž tato se týkala jediné záležitosti žalobkyně ze dne 19. 6. 2008 žádosti žalobkyně nebylo vyhověno. Ačkoliv se jednalo o negativní správní akty nezakládající překážku věci pravomocně rozhodnuté, stále existovalo o téže věci pravomocné rozhodnutí. Nastalá procesní situace tak byla v rozporu s principem non bis in idem a soud přistoupil ke zrušení posledně vydaného rozhodnutí [anonymizováno] bez ohledu na žalobní námitky. Dále se podává, že soud uzavřel, že s ohledem na zrušující rozsudek [název soudu] ze dne 25. 1. 2022, č.j. [číslo jednací], je nezbytné dospět k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat naplnění již první podmínky pro uznání zahraničního vysokoškolského zahraničního vzdělání a kvalifikace, tedy že je„ absolventem zahraniční vysoké školy“. Soud uzavřel s odkazem na mailové odpovědi [anonymizována dvě slova], že žalobkyní předložené listiny nelze považovat za listiny prokazující absolvování zahraniční vysoké školy. Připomíná, že [anonymizována dvě slova] jednoznačně prohlásil, že nelze legálně obdržet akademický titul„ bakalář práva“ ve zkratce„ Bc“ a„ magistr práva“ ve zkratce„ Mgr“, vzdělávací aktivity musí probíhat na území [země] nikoli na území [země] a diplom žalobkyně není platný. (viz důkaz rozsudek [název soudu] ze dne 29.3.2022, č.j. [číslo jednací])

10. Soud má dále za prokázané, že žalobce dne 29. 8. 2019 zaslal [anonymizována dvě slova] podnět k přijetí opatření proti nečinnosti správního orgánu kdy uvedl, že [název soudu] bylo pod spis. značkou [číslo jednací], s datem nabytí právní moci 6. 6. 2019, mj. zrušeno žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu [číslo jednací] – [číslo] a věc vrácena zpět správnímu orgánu k dalšímu řízení. Z důvodu, že správní orgán doposud nevydal rozhodnutí ve věci v zákonem stanovené lhůtě (§ 71 správního řádu), činí navrhovatelka vůči nadřízenému orgánu tento podnět k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 správní řádu) a dovoluje si navrhnout, aby nadepsaný nadřízený orgán usnesením převzal věc a rozhodnul namísto nečinného správního orgánu, neboť se nejedná o první případ jeho nečinnosti v projednávané věci. (viz důkaz podnět k přijetí opatření proti nečinnosti správního orgánu ze dne 29. 8. 2019)

11. Soud má dále za prokázané, že žalobce dne 13. 10. 2020 zaslal [anonymizována dvě slova] podnět k přijetí opatření proti nečinnosti ve kterém uvádí, že správním orgánem bylo vydáno rozhodnutí ze dne 6. 5. 2020 [číslo jednací] které bylo zrušeno revizním rozhodnutím. Z důvodu, že správní orgán doposud nevydal rozhodnutí o odvolání činí navrhovatelka podnět k přijetí opatření proti nečinnosti. (viz důkaz podnět pro nečinnost ze dne 13. 10. 2020)

12. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně uplatnila nárok na nemajetkovou újmu u žalované dopisem ze dne 8. 1. 2021 (mezi účastníky je nesporné, že žádost byla žalovanému doručena dne 8. 1. 2021). Žalobkyně uplatnila nárok na nemajetkovou újmu ve výši 180.000 Kč a 36.000 Kč, ke které žalovaná dopisem ze dne 2. 7. 2021 sdělila, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu nelze poskytnout. (viz důkaz žádost s dokladem o doručení do DS [anonymizováno], Výzva [anonymizováno] k doplnění žádosti ze dne 25. 1. 2021 přípis Stanovisko [anonymizováno] k žádosti ze dne 2. 7. 2021)

13. Soud má dále za prokázané, že [anonymizováno] požádala přípisem ze dne 21. 19. 2019 [anonymizováno 12 slov]) (dále jen:„ ENIC“) o poskytnutí informace zejména, zda předložená vysokoškolská kvalifikace absolventů vystavená zahraniční univerzitou [anonymizována tři slova] byla vydána vysokou školou, která je součástí vysokoškolského vzdělávacího systému [země]. Na uvedený dotaz reagoval [anonymizováno] dopisem ze dne 5. 11. 2019 (viz důkaz žádost [anonymizováno] v [obec] ze dne 21. 10. 2019, odpověď [anonymizována dvě slova] ze dne 5.11.2019)

14. Soud má dále za prokázané, že žalovaný požádal stanovisko ENIC také dne dne 23. 7. 2020, a v rámci urgence opětovně dne 7. 8. 2020, následně po obdržení odpovědi dne 26. 8. 2020, že je třeba oslovit [anonymizována dvě slova], ještě týž den ministerstvo k tomuto kroku přistoupilo. Stanovisko [anonymizována dvě slova] bylo doručeno dne 25. 9. 2020 (viz důkaz e-mail ze dne 23.7.2020 od [příjmení] [jméno] pro [anonymizováno], e-mail ze dne 7.8.2020 od [jméno] [příjmení] pro [anonymizováno]); sdělení [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 8. 2020 e-mail od [anonymizováno] pro [příjmení] [jméno]; žádost o stanovisko [příjmení] [anonymizováno] ze dne 26. 8. 2020 e-mail od [jméno] [příjmení] pro,, [email]“; stanovisko [příjmení] [anonymizováno] ze dne 25. 9. 2020 e-mail [email]“ pro [jméno] [příjmení])

15. Při účastnickém výslechu žalobkyně setrvala na svých žalobních tvrzeních a vymezení pocitu frustrace z důvodu dlouhodobého nerozhodnutí její věci a opakovaný nezákonný postup správních orgánů. (viz důkaz účastnický výslech žalobkyně)

16. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to spisem [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [číslo], správní žaloba proti rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, usnesení [název soudu] ze dne 7. 9. 2020 čj. [číslo], reakce žalobkyně na výzvu k doplnění žádosti ze dne 7. 2. 2021, vzdání se práva žalobce podat rozklad.)

17. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: spisem [anonymizováno] [číslo], spisem [anonymizováno] [číslo], žádostí o uznání zahraničního vzdělání ze dne 19. 6. 2008. <i>Podle § 3odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen:„ OdpŠk““) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily</i> <i>a) státní orgány,</i> <i>b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"),</i> <i>c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").</i> <i>Podle § 7 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.</i> <i>Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.</i> <i>Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.</i> <i>Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k</i> <i>d) celkové délce řízení,</i> <i>e) složitosti řízení,</i> <i>f) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,</i> <i>g) postupu orgánů veřejné moci během řízení a</i> <i>h) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> 18. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve zdůrazňuje, že žalobkyně se domáhá žalobou dvou samostatných nároků, a to náhrady nemajetkové újmy, v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím žalované ze dne 6. 5. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo], které bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 28.7.2020 čj. [anonymizováno] [číslo] ve výši 250.000 Kč (nárok 1) a náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v řízení žalované v řízení pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] spočívající v nesprávném úředním postupu, a to nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě v řízení ve věci sp. zn. [anonymizováno] [číslo] poté, co [anonymizováno 5 slov] rozhodnutím ze dne 28. 7. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo] zrušil rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo], přičemž žalovaná nevydala další rozhodnutí v zákonné lhůtě, ale až dne 4. 11. 2020 pod čj. [anonymizováno] [číslo], přičemž dle žalobkyně se rozhodnout mělo ve lhůtě max. 60 dnů ode dne zrušení rozhodnutí ze dne 6. 5. 2020. Za tento nesprávný úřední postup uplatňuje nárok ve výši 50.000 Kč (nárok 2.).

19. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované v rámci předběžného projednání nároku dle § 14 OdpŠk soud tak považuje tuto podmínku za splněnou.

20. Ve vztahu k nároku 1. tj. nároku na nemajetkovou újmu způsobené žalobkyni v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, a to konkrétně rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 6. 5. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo] (dále jen:„ Rozhodnutí“) je na místě v prvé řadě zdůraznit, že se jedná toliko o rozhodnutí procesní, které reaguje na rozhodnutí [anonymizováno] zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 13. 12. 2019 zrušené rozsudkem [název soudu] ze dne 29. 3. 2022, č.j. [číslo jednací] (viz výše). Jak již bylo uvedeno, [název soudu] zrušil napadené rozhodnutí v důsledku zrušujícího rozsudku [název soudu] ze dne 18. 11. 2021 č.j. [číslo jednací] totiž došlo k obživnutí rozhodnutí žalovaného, respektive rozhodnutí [anonymizováno], která byla zrušena rozsudkem ze dne 5. 3. 2019, [číslo jednací] a [číslo]. V projednávané věci tak existovala dvě prvoinstanční rozhodnutí, respektive dvě rozhodnutí o odvolání proti prvoinstančním rozhodnutím, a to rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 14. 5. 2015, [číslo jednací], a ze dne 13. 12. 2019 [číslo jednací] resp. rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, [číslo jednací] a ze dne 4. 11. 2020, [číslo jednací], přičemž tato se týkala jediné záležitosti žalobkyně ze dne 19. 6. 2008 žádosti žalobkyně nebylo vyhověno. Ačkoliv se jednalo o negativní správní akty nezakládající překážku věci pravomocně rozhodnuté, stále existovalo o téže věci pravomocné rozhodnutí. Nastalá procesní situace tak byla v rozporu s principem non bis in idem a soud přistoupil ke zrušení posledně vydaného rozhodnutí [anonymizováno] bez ohledu na žalobní námitky. Dále se podává, že soud uzavřel, že s ohledem na zrušující rozsudek [název soudu] ze dne 25. 1. 2022, č.j. [číslo jednací], je nezbytné dospět k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat naplnění již první podmínky pro uznání zahraničního vysokoškolského zahraničního vzdělání a kvalifikace, tedy že je„ absolventem zahraniční vysoké školy“. Soud uzavřel s odkazem na mailové odpovědi [anonymizována dvě slova], že žalobkyní předložené listiny nelze považovat za listiny prokazující absolvování zahraniční vysoké školy. Připomíná, že [anonymizována dvě slova] jednoznačně prohlásil, že nelze legálně obdržet akademický titul„ bakalář práva“ ve zkratce„ Bc“ a„ magistr práva“ ve zkratce„ Mgr“, vzdělávací aktivity musí probíhat na území [země] nikoli na území [země] a diplom žalobkyně není platný.

21. Jinými slovy tím, že došlo ke zrušení rozhodnutí zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 13. 12. 2019, vůči kterému směřovalo odvolání žalobkyně, pozbývá významu následné Rozhodnutí o odmítnutí tohoto odvolání. Soud je přesvědčen, že Rozhodnutí, vzhledem k tomu, že bylo pouze procesním rozhodnutím, a současně odvolání směřovalo vůči později zrušenému rozhodnutí, a tedy nemohlo být úspěšné, nemohlo způsobit žalobkyni nemajetkovou újmu. Je třeba také zdůraznit, jak uzavřel [název soudu] v rozsudku ze dne 29. 3. 2022, č.j. [číslo jednací], žalobkyně se v naříkaném řízení domáhala uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace získaného absolvováním studia magisterského oboru„ Právo“ a„ právní věda, zahraniční vysoké školy s názvem„ Zakarpatská státní univerzita“ a nepodařilo se jí prokázat naplnění již první podmínky pro uznání zahraničního vysokoškolského zahraničního vzdělání a kvalifikace, tedy že je„ absolventem zahraniční vysoké školy“. [název soudu] uzavřel s odkazem na odpovědi zahraničních subjektů, že žalobkyní předložené listiny nelze považovat za listiny prokazující absolvování zahraniční vysoké školy a diplom žalobkyně není platný. Uvedená skutečnost zásadním způsobem redukuje dopad výsledku řízení a jeho význam pro žalobkyni, která si musela být po celou dobu řízení vědoma toho, že předložila neplatný diplom. Soud tak s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že v příčinné souvislosti s Rozhodnutím žalobkyni žádná nemajetková újma nevznikla a žalobu tak v rozsahu uplatněného nároku ve výroku shora ad. I. zamítl.

22. Ve vztahu k nároku 2. tj. náhrady nemajetkové újmy náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nesprávném úředním postupu, a to nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě v řízení poté, co ministr školství mládeže a tělovýchovy rozhodnutím ze dne 28. 7. 2020 čj. [anonymizováno] [číslo] (které nabylo právní moci dne 5. 8. 2020) zrušil Rozhodnutí, přičemž žalovaný nevydal další rozhodnutí v zákonné lhůtě, ale až dne 4. 11. 2020 pod čj. [anonymizováno] [číslo], přičemž dle žalobkyně se rozhodnout mělo ve lhůtě max. 60 dnů ode dne zrušení Rozhodnutí. Žalobce tak dovozuje překročení lhůty o 29 dní.

23. Soud opakuje, že v naříkaném řízení bylo předmětem uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace získaného absolvováním studia magisterského oboru„ Právo“ a„ právní věda, zahraniční vysoké školy s názvem„ [anonymizována tři slova]“, kdy je zcela zásadním pro rozhodnutí ve věci a vyhodnocení důvodnosti žádosti zjištění stanoviska kompetentního zahraničního subjektu. Význam takového stanoviska je markantní právě ve výše zmíněném rozhodnutí [název soudu], jenž ve svých závěrech na stanovisko [anonymizováno] poukazuje. Dle názoru soudu tak postup správního orgánu byl zcela v souladu se zákonnými požadavky a vyžádání si stanoviska [anonymizováno] před vydáním rozhodnutí je zcela legitimní. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, o stanovisko [anonymizováno] žalovaná požádala již dne 23. 7. 2020, následně znovu dne 7. 8. 2020, a po obdržení odpovědi dne 26. 8. 2020, že je třeba oslovit [anonymizována dvě slova], ještě týž den ministerstvo k tomuto kroku přistoupilo. Stanovisko [anonymizována dvě slova] bylo doručeno dne 25. 9. 2020. Dle názoru soudu tak lhůta pro nové rozhodnutí počala běžet až okamžikem obdržení podkladů pro rozhodnutí, tedy ode dne 25. 9. 2020. Lhůta 60 dnů pro rozhodnutí by tak uplynula až dne 25. 11. 2020, a lze tak uzavřít, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti vydat nové rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Soud tak uzavírá, že ve vztahu k nároku 2. neshledal naplnění esenciálních podmínek pro přiznání nároku a žalobu tak v požadovaném nároku zamítl ve výroku ad. II.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a nebyla zastoupena právním zástupcem. Soud tak žalované přiznal náhradu v celkové výši 1.800 Kč za 6 úkonů v paušální výši á 300 Kč (vyjádření k žalobě, vyjádření z 23. 6. 2022, účast na jednání dne 24. 5. 2022, 17. 1. 2023, 30. 5. 2023, 13. 10. 2023) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.