65 C 209/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 150 Kč od 24. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobou podanou dne 8. 7. 2022 se žalobkyně domáhá proti žalovanému nároku na zaplacení částky 2 150 Kč s úrokem z prodlení. Částku představuje cena ve výši 1 900 Kč za odtah vozidla žalovaného registrační značka, provedený dne 7. 2. 2019, částku 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částku 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky dopisem ze dne 2. 6. 2022, avšak žalobkyni ničeho nezaplatil. Žalovaný byl usnesení ze dne 21. 10. 2022, č. j. 65 C 209/2022-14, vyzván, aby se vyjádřil k žalobě a označil veškeré důkazy, které mají být v dalším průběhu řízení provedeny. Současně byl poučen o možnosti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů dle § 115a o.s.ř., a o tom, že zůstane-li tato výzva bez vyjádření, má soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k žalobě na předmětnou výzvu ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil, a soud tak ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že nemá námitky. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. již v žalobě. Soud tedy rozhodl o žalobě bez jednání za souhlasu obou účastníků dle § 115a o. s. ř. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je příspěvkovou organizací hl. m. Prahy, mezi jejíž oprávnění patří odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací. Žalovaný je provozovatelem a vlastníkem vozidla registrační značka. Toto vozidlo bylo dne 7. 2. 2019 odtaženo žalobkyní, vozidlo bylo následně umístěno na odstavné parkoviště provozované žalobkyní dle protokolu o odtahu vozidla číslo Cena za odtah vozidla činí 1 900 Kč. Žalovaný byl dne 2. 6. 2022 vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil a na výzvu k úhradě nijak nereagoval. Co se právního posouzení týče, je soud toho názoru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaný údaje v žalobě tvrzené nijak nerozporoval, nebylo tvrzeno, tím méně prokazováno, že by dlužná částka byla před vyhlášením rozsudku k rukám žalobkyně uhrazena. Žalovanému bylo v souladu s § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, odtaženo vozidlo, přičemž cenu za odtah a parkovné neuhradil. Cena za odtah je určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s úhradou dlužné částky v prodlení, soud žalobkyni rovněž přiznal dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo i na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud vzhledem k výše uvedenému žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.