65 C 235/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu nemajetkové újmy

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit za utrpěnou nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí částku ve výši 200.000 Kč za společný souhlas pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo].

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit za utrpěnou nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí částku ve výši 200.000 Kč za společný souhlas pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo].

III. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit za utrpěnou nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí částku ve výši 200.000 Kč za společný souhlas pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo].

IV. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit za utrpěnou nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí částku ve výši 200.000 Kč za společný souhlas pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo].

V. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit za utrpěnou nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí částku ve výši 200.000 Kč za společný souhlas pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo].

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 9. 2021 domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonných rozhodnutí [stát. instituce], odboru [anonymizováno 5 slov]. Konkrétně žalobkyně požadovala částku 200 000 Kč za společný souhlas [stát. instituce], odboru [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo]; částku 200 000 Kč za společný souhlas [stát. instituce], odboru [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo]; částku 200 000 Kč za společný souhlas [stát. instituce], odboru [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo]; částku 200 000 Kč za společný souhlas [stát. instituce], odboru [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a částku 200 000 Kč za společný souhlas [stát. instituce], odboru [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo].

2. Svůj návrh odůvodnil toliko tím, že dne 20. 3. 2021 podal žádost o náhradu nemajetkové újmy na [stát. instituce], které přijetí žádostí potvrdilo přípisy ze dne 26. 5. 2021, ale doposud se k žádosti nijak nevyjádřilo.

3. Po doplnění žaloby dle poučení § 43 o.s.ř., kdy byl žalobce vyzván, aby dotvrdil jakým nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem žalované jí vznikla škoda; jaká škoda či nemajetková újma žalobci vznikla (v případě skutečné škody je třeba uvést, kdy jí tato škoda vznikla a z čeho žalobkyně dovozuje její výši, tj. uvést výpočet škody); z čeho žalobkyně dovozuje, že škoda či nemajetková újma vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem státního orgánu; zda a kdy žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok u příslušného úřadu (postup podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb.), žalobce uvedl, že [název soudu] vydal dne [datum] rozsudky, kterými zrušil pro nezákonnost shora uvedená rozhodnutí [stát. instituce] a vrátil věc k dalšímu řízení tak, aby byla šetřena procesní práva žalobce, a aby byly vypořádány jeho námitky. Dle žalobce se tak jedná o újmu, jejíž vznik není třeba prokazovat, neboť by rovněž vznikla jakékoliv osobě v obdobném postavení a za stejných okolností. Příčinu této nemajetkové újmy spatřuje ve skutečnosti odepření práva uplatnit námitky jako účastník společného územního a stavebního řízení, které v obou případech stavební úřad neprovedl. Výši zadostiučinění, které se žalobce v penězích podanou žalobou domáhá, považuje za přiměřenou s ohledem na stupeň rozestavěnosti staveb povolených předmětnými společnými souhlasy a rozdílný postup úřadu.

4. Žalovaný uvedl, že nárok neuznává co do důvodu a výše, a to ani z části. Žalobce u žalovaného vznesl nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 1 000 000 Kč za vydání nezákonných rozhodnutí. Dopisy žalovaného ze dne 2. 9. 2021, [číslo jednací]; MMR [číslo]; MMR [číslo] a [anonymizováno] [číslo], byl nárok žalobce odmítnut s tím, že po vydání rozsudků dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]; [číslo jednací]; [číslo jednací] a [anonymizováno] [číslo] došlo k nápravě postupu stavebního úřadu, který vede řízení o dodatečném povolení stavby, přičemž žalobci byl v tomto řízení přiznán statut účastníka.

5. Žalovaný dále uvedl, že žalobce se domáhal účastenství, resp. možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání společných souhlasů. S ohledem na shora uvedené rozsudky krajského soudu je nesporné, že všechny společné souhlasy byly zrušeny pro nezákonnost, neboť stavebníci měli s ohledem na nepřehlédnutelnou míru určité možnosti dotčení práv žalobce, povinnost předložit souhlas žalobce s ohlašovaným stavebním záměrem. V tomto případě lze mít za to, že žalobci nemajetková újma mohla v důsledku nezákonných rozhodnutí, resp. výše uvedených společných souhlasů vzniknout. Nicméně žalobce neuvedl, čím konkrétně mu měla nemajetková újma vzniknout, a ani to, jakým způsobem se u něj projevuje. Vznik újmy tak není prokázán. Pokud by žalobci přesto nějaká újmy vznikla, není takového rozsahu, aby bylo přiměřené zadostiučinění odškodnitelné v penězích, neboť došlo k nápravě postupu správního orgánu, kdy po rozsudcích soudu vede stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby a v tomto řízení náleží žalobci statut účastníka řízení, tedy se bude moci bránit námitkami.

6. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že [název soudu] vydal dne [datum rozhodnutí] rozsudky pod č. j. [číslo jednací]; [číslo jednací]; [číslo jednací] a [anonymizováno] [číslo]. Těmito rozsudky byla zrušena všechna rozhodnutí [stát. instituce] odbor [anonymizováno 5 slov] konkrétně: územní souhlas a souhlas s provedením stavby ze dne 11. 5. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ územní souhlas 1.“); územní souhlas a souhlas s provedením stavby ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ územní souhlas 2.“); společný územní souhlas a souhlas s provedením stavby ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ územní souhlas 3.“) a společný územní souhlas a souhlas s provedením stavby ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ územní souhlas 4.“) a společný územní souhlas a souhlas s provedením stavby ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ územní souhlas 5.“); a věc byla vrácena Úřadu k dalšímu řízení. V odůvodnění všech rozsudků bylo [název soudu] konstatováno, že zrušená rozhodnutí byla vydána nezákonně, neboť u žalobce v době vydání rozhodnutí existovalo potenciální dotčení vlastnického práva a k souhlasu tak měl být stavebníky dodán i souhlas žalobce se stavebním záměrem, a žalobci měla být dána možnost se k věci vyjádřit. Úřadu pak bylo uloženo, aby věc znovu rozhodl, a to postupem dle § 96a odst. 5 stavebního zákona (viz důkaz rozsudek [anonymizováno] [obec] čj. [číslo jednací], rozsudek [anonymizováno] [obec] čj. [číslo], rozsudek [anonymizováno] [obec] čj. [číslo jednací], rozsudek [anonymizováno] [obec] čj. [číslo jednací])

7. Soud má dále za prokázané, že žalobce podal dne 20. 3. 2021 k žalovanému žádost o náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 1 000 000 Kč (5 žádostí po 200 000 Kč), způsobené jí nezákonnými rozhodnutími Úřadu. Žalovaný potvrdil přijetí těchto žádostí přípisy ze dne 26. 5. 2021 (viz důkaz přípis [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo]; přípis [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo]; přípis [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] a přípis [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo])

8. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dne 2. 9. 2021 zaslala žalobci odmítnutí nároků na náhradu škody, uplatněných dne 20. 3. 2021 přičemž v odůvodnění uvedl, že po prostudování spisového materiálu a vyjádření Úřadu, dospěla k závěru, že žádosti žalobce je nutné odmítnout, neboť žalobce neprokázal vznik nemajetkové újmy, neuvedl, v čem konkrétně měla újma vzniknout, ani jakým způsobem se projevuje. Po vydání rozsudků nadto došlo k nápravě postupu Úřadu, který vede nové správní řízení, jehož je žalobce účastníkem. (viz důkaz přípis [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo]; přípis [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo]; přípis [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] a přípis [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo])

9. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to zejména s ohledem na právní závěry uvedené níže, a to: návrh veřejnoprávní smlouvy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] přípis žalobce ze dne 18. 9. 2017, spisová dokumentace [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo].

10. Soud v řízení dospěl k závěru, že žalobce, ač vyzván dle § 43 o.s.ř. k doplnění žaloby nedostatečně vylíčil rozhodné skutečnost a nenavrhl důkazy k jejich prokázání, že kterých by vyplývalo, že v příčinné souvislosti s označenými nezákonnými rozhodnutími mu vznikla nemajetková újma a v jakém rozsahu. Ačkoliv se žalobce neúčastnil nařízeného jednání dne 6. 9. 2022 a bylo jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř., soud jej poučil v zmíněném rozsahu dle § 118a o.s.ř. a poskytl mu dodatečnou lhůtu k doplnění rozhodných skutečností a návrhů důkazů. Žalobci tak byla poskytnuta dostatečná procesní možnost unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

11. Na uvedenou povinnost zareagoval žalobce podáním ze dne 26. 9. 2022, ve kterém setrval na názoru, že:„ Nedodržením povinnosti stavebního úřadu rozhodnout usnesením o provedení společného územního a stavebního řízení ve smyslu ust. § 96 odst. 5 stavebního zákona s ohledem na obsah mého podání ze dne 18. 9. 2017 nedošlo, čímž je dána i příčinná souvislost mezi vznikem této nemajetkové újmy a předmětnými nezákonnými rozhodnutími (společnými souhlasy) . …. Co se týče navrhované výše nemajetkové újmy, mám za to, že je ve všech případech přiměřená s ohledem na rozestavěnost, resp. dokončení staveb povolených předmětnými společnými souhlasy…“. <i>Podle § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.</i> <i>Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.</i> <i>Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.</i> <i>Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.</i> 12. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve zdůrazňuje, že žalobce se domáhá odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s výše uvedenými společnými souhlasy 1-5, ve věci stavebního záměru novostaveb RD, které byly zrušeny výše uvedenými rozsudky [název soudu].

13. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je současné splnění tří podmínek: 1) zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy. V každém jednotlivém případě uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy je třeba zkoumat splnění uvedených tří podmínek, tedy rovněž to, zda ve sféře poškozeného vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí újma.

14. V posuzované věci má soud za to, že v případě společného souhlasu 1.-5 (společně:„ předmětná nezákonná rozhodnutí“) lze mít za to, že podmínka nezákonného rozhodnutí byla naplněna, a to s ohledem na již zmiňované zrušení těchto předmětných nezákonných rozhodnutí rozsudky [název soudu], přičemž dle usnesení rozšířeného senátu [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] lze považovat společné souhlasy za rozhodnutí.

15. Jak soud uvedl, pro naplnění podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk musí být dále prokázán vznik újmy a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy. V tomto kontextu je na místě uvést judikaturou konzistentně zastávaný právní názor, že ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nepřiměřenou délkou řízení vychází Nejvyšší soud ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Naopak v případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a v případě procesní potřeby pokazoval, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí újma vznikla (srov. 3. právní věta Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod R 58/2011, dále jen„ Stanovisko“).

16. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. V rozsudku ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce.

17. S ohledem na uvedené, soud vyzval žalobce k doplnění rozhodných skutečností a návrhů důkazů k jejich prokázání (jednak postupem podle § 43 o.s.ř., ale zejména dle § 118a o.s.ř. - viz výše), avšak žalobce setrval na svém stanovisku žádná tvrzení ani důkazy nenavrhl, kdy je přesvědčen,„ Jelikož je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, jedná se o notorietu, kterou dokazovat netřeba.“ 18. S ohledem na absenci skutkových tvrzení a návrhů důkazů, ze kterých by bylo možné dovodit míru zásahu předmětných nezákonných rozhodnutí do nemajetkové sféry žalobce a učinit zjištění, zda by se i jiná osoba v obdobném postavení cítila dotčená ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce, má soud za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal vznik nemajetkové újmy (její výši) v příčinné souvislosti s předmětnými nezákonnými rozhodnutími.

19. Dle soudu se nelze ztotožnit s názorem, že každé rozhodnutí, které naplňuje znaky nezákonného rozhodnutí dle OdpŠk, automaticky zakládá vznik nemajetkové újmy a nároku na její odškodnění. Je zřejmé, že každé (drtivá většina) rozhodnutí orgánu veřejné moci zasahuje do osobnostní sféry účastníků (případně dotčených osob) například tím, že se s ním musí seznámit, zpravidla konstituuje, či konstatuje existenci práv a povinností atp., což pochopitelně vytváří reakci minimálně v psychické a osobnostní sféře dotčené osoby. Je také zjevné, že i samotné uplatnění procesních práv vedoucích ke zrušení takového rozhodnutí, se dotýká osobnostní sféry účastníků (případně dotčených osob), a to např. nutností formulovat opravný prostředek, zabývat se procesními otázkami atp. Dle názoru soudu však zásadní, pro vyhodnocení vzniku nemajetkové újmy, je míra tohoto zásahu, která musí dosahovat zvýšené intenzity oproti běžné, objektivně akceptovatelné zátěži - zásahu do osobnostní sféry dotčené osoby. Při opačném závěru by nezbylo než konstatovat, že každé nezákonné rozhodnutí (dle definice § 7 a § 20 OdpŠk) zakládá nárok na náhradu nemajetkové újmy.

20. V kontextu uvedeného je pak na žalobci, aby prokázal, že míra zásahu do jeho osobnostní sféry přesahuje v posuzované věci intenzitu obvyklou, zakládající vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s předmětnými nezákonnými rozhodnutími. V posuzovaném případě však žalobce přes poučení dle § 118a o.s.ř., na tuto povinnost rezignoval.

21. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve výroku shora I., II., III., IV., V. zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 900 Kč sestávající ze 3 úkonů v paušální výši á 300 Kč (vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.