65 C 29/2022
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 3 789,97 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 789,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 789,97 Kč od 24. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně uzavřela s žalovaným účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 23. 6. 2018, ze dne 10. 5. 2018 a ze dne 29. 6. 2017 pro telefonní čísla [anonymizováno], [číslo] a [číslo], jejichž nedílnou součástí byly i všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] [právnická osoba] a ceník služeb. Na základě účastnických smluv se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. audiotex a žalovaný se zavázal tyto služby uhradit. Žalobkyně své služby řádně účtovala v pravidelných vyúčtováních služeb, konkrétně fakturu [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 9 564,40 Kč. Dlužná částka se skládá z neuhrazených služeb třetích stran ve výši 3 789,97 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes několik výzev. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (zejména ze Smlouvy ze dne 23. 6. 2018, ze dne 10. 5. 2018 a ze dne 29. 6. 2017, Všeobecných podmínek žalobkyně platných a účinných od 15. 9. 2017 (dále jen„ VOP“), faktur za poskytnuté služby [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] předžalobní upomínky ze dne 8. 4. 2019 včetně podacího scanu obálky) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastnici uzavřeli dne 23. 6. 2018, dne 10. 5. 2018 a dne 29. 6. 2017 Smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly VOP, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému zprostředkovatelské služby (SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS, M-platba) dostupné prostřednictvím speciálních telefonních čísel. Na základě Smlouvy byly žalovanému poskytnuty služby žalobkyně za což se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit smluvenou cenu. Žalobkyně vystavila žalovanému jednotlivá vyúčtování za poskytnuté služby: [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Žalovaný na tato vyúčtování za poskytnuté služby žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný na dlužnou částku žalobkyni neuhradil ničeho ani poté, co mu byla zaslána dne 8. 4. 2019 předžalobní výzva. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že podle ust. § 3 odst. 3 písm. e) bod 2 zák. č. 370/2017 Sb., o platebním styku, je platební službou provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedení platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Umožnění zadávání platebních příkazů účastníkům žalobkyně pomocí jejich koncových elektronických zařízení je plně v souladu s příslušnými ustanoveními zák. č. 370/2017 Sb., o platebním styku a nejedná se o služby elektronických komunikací podle zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění. Platební transakce žalobkyně umožňuje svým účastníkům realizovat na základě Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] [právnická osoba] vydaných v souladu s ust. § 1751 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, podání žaloby) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.