65 C 364/2010

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně , zastoupeného anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa žalované , o zaplacení 1.541.469 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 637.262,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 12. 2010 do zaplacení ve výši 7,75% p.a.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 405.918 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 1.541.469 Kč s příslušenstvím. K žalobě uvedl, že ve vztahu k zdaňovacímu období únor, březen a duben 2004 vedl správce daně vytýkací řízení po dobu více než 35 měsíců. V tomto postupu spatřuje žalobce nesprávný úřední postup. Tím, že není v přiměřené lhůtě ukončeno vytýkací řízení, jehož maximální časovou délku stanovil ústřední správní úřad interním pokynem, nedostává se subjektivnímu právu plátce u správce daně zvláštní kvality, totiž vyplacení částky nadměrného odpočtu na jeho účet. Potřeboval-li plátce (žalobce) částku nadměrného odpočtu k profinancování některých obchodních aktivit firmy a v důsledku jiné nečinnosti správce daně byl tento proces narušen, a v příčinné souvislosti s tím vznikne na straně žalobce škoda, ať již skutečná, či v podobě ušlého zisku, pak jde, dle názoru žalobce, o vznik škody v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem.

2. Důsledkem nesprávného úředního postupu správce daně byl stav, kdy žalobci v řádných termínech nebyl vrácen uplatněný nadměrný odpočet DPH (2/04 834156 Kč, 3/04 - 406.331 Kč, 4/04 502.399 Kč). V příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem tak vznikla žalobci škoda, sestávající ze skutečné škody ve výši 133.617,68 Kč spočívající v rozdílu mezi úrokem, který zaplatil správce daně a úrokem, který v předmětných souvislostech a v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem byl povinen žalobce zaplatit na základě úvěrové smlouvy [právnická osoba]. A dále ušlého zisku ve výši 1.407.851,18 Kč, tedy ztráta očekávaného přínosu za situace, kdy žalobce měl zajištěny předpoklady pro očekávaný chod věcí, který by vedl k tomu, že by nastalo zvětšení majetku, které bylo možno, nebýt škodné události, důvodně očekávat právě s ohledem na pravidelný běh věcí. Jinými slovy, nebýt nezákonného zásahu, docílil by žalobce vyššího majetkového prospěchu.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ji z části neuznává. Zmínil, že dne 28. 6. 2010 uplatnil žalobce u žalovaného mimo jiné i nárok na náhradu škody ve výši 1.541.469 Kč, který byl složen z náhrady skutečné škody ve výši 133.617,68 Kč, jež představovala úrok, který musel žalobce uhradit bance v důsledku nedostatku finančních prostředků. Dále z ušlého zisku ve výši 1.407.851,18 Kč, který také vznikl žalobci v souvislosti s nedostatkem finančních prostředků. Ve věci probíhalo mimosoudní jednání o vypořádání uplatněného nároku s tím, že žalovaný z důvodu opatrnosti neuznal uplatněný nárok na náhradu škody. V mimosoudním jednání uznal žalobcem uplatněnou skutečnou škodu ve výši 133.617,68 Kč a ušlý zisk ve výši 318.456 Kč, což je 22,62 % z částky nárokované, a uhradil i k tomu se vázající příslušenství. Spornou pak žalovaný činí částku 1.089395 Kč, kterou žalobce kvalifikuje jako ušlý zisk.

4. Žalovaný přiznal výši ušlého zisku žalobci dle revizní zprávy [právnická osoba] [anonymizováno] v procentuálním vyjádření 22,62% s přihlédnutím k tomu, že žalobce měl u banky zřízen kontokorentní účet u banky. Žalovaný dále uvádí, že je třeba tvrdit zcela konkrétní příčiny poklesu obratu, nestačí jen obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či škodné události ani pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku toho.

5. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení, má za to, že vytýkací řízení bylo ukončeno 16. 3. 2007, tedy toto je nejzazší datum, kdy vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že byl nárok uplatněn dne 28. 6. 2010, uběhla dle žalovaného promlčecí doba.

6. Žalovaný pak jako zásadní vidí otázku, proč žalobce použije dvakrát stejný prostředek a vypočítá z něj škodu, respektive ušlý zisk. Neboť žalobce vzal finanční částku a počítá z ní náhradu tak, jako by ji v podstatě dvakrát zhodnotil. Poprvé tak, že částku vložil do banky a pobíral z ní úroky a podruhé tak, že částku investoval a měl z ní zisk.

7. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci již rozhodl rozsudkem ze dne 13. listopadu 2014 č.j. 65 C 364/2010-96, kterým ve výroku I. řízení ohledně částky 452.073,68 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 29. 12. 2010 ve výši 7,75% p.a. zastavil, a to vzhledem ke zpětvzetí žalobce po podání žaloby, pro dobrovolnou úhradu žalovaným. A dále ve výroku II. zamítl žalobu, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.089.395,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 12. 2010 do zaplacení ve výši 7,75% p.a. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (dále jen:„ rozsudek I.“)

8. Do výroku II. rozsudku I. podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. října 2015 č.j. [číslo jednací] tak, že výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. co do částky 637.262,32 Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 29. 12. 2010 do zaplacení potvrdil a co do částky 452.133 Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 29. 12. 2010 do zaplacení jej v tomto výroku zrušil a řízení zastavil. Současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (dále jen:„ rozsudek MS“)

9. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. února 2018 čj. [číslo jednací] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. [číslo jednací] (rozsudek MS), a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 11. 2014, č. j. 65 C 364/2010-96 (rozsudek I.), ve výrocích, v nichž byla žaloba co do částky 637 262,32 Kč zamítnuta, jakož i ve výrocích, v nichž bylo rozhodnuto o náhradách nákladech řízení před těmito soudy zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. (dále jen:„ rozsudek NS“).

10. S ohledem na uvedené soud shrnuje, že výrok I. rozsudku I. (ve kterém bylo řízení zastaveno co do částky 452.073,68 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 29. 12. 2010 ve výši 7,75% p.a.) nebyl rozhodnutím odvolacího ani dovolacího soudu dotčen. Dále pak nebyl rozsudkem NS dotčen výrok rozsudku MS, kterým co do částky 452.133 Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 29. 12. 2010 do zaplacení se v tomto výroku zrušil výrok rozsudku I. a v tomto rozsahu řízení zastavil. Předmětem dalšího řízení tak zůstává toliko nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 637.262,32 Kč s příslušenstvím, ve které byla rozsudkem I. a rozsudkem MS žaloba zamítnuta a tyto výroky byly poté zrušeny rozsudkem NS. Soud prvního stupně ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 19. 2. 2021 č.j. 65 C 364/2010-215, ve kterém zamítl žalobu ve zbytku, tj. co do částky 637.262,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2021 č.j. [číslo jednací].

11. Na základě provedeného dokazovaní a shodných tvrzení účastníků, které vzal podle § 120 odst. 3 o.s.ř. soud za svá skutková zjištění, má za prokázané, že [anonymizována dvě slova] v [obec] vedl od 25. 3. 2004 do 16. 3. 2007 vytýkací řízení ve věci žalobce. Dne 7. 11. 2007 byl vydán [anonymizována dvě slova] v [obec] platební výměr na daň z přidané hodnoty za únor 2004 [číslo jednací] (nadměrný odpočet 834.156 Kč), dne 7. 11. 2007 byl vydán [anonymizována dvě slova] v [obec] platební výměr na daň z přidané hodnoty za březen 2004 [číslo jednací] (nadměrný odpočet 406.331 Kč), dne 7. 11. 2007 byl vydán [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] platební výměr na daň z přidané hodnoty za duben 2004 [číslo jednací] (nadměrný odpočet 502.399 Kč). Uvedené platební výměry byly žalobci doručeny dne 12. 11. 2007. Předmětné nadměrné odpočty byly žalobci vráceny dne 16. 11. 2007. Tedy nadměrný odpočet za období [číslo] ve výši 834.156 Kč neměl žalobce k dispozici od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007; nadměrný odpočet za období [číslo] ve výši 406.331 Kč, neměl žalobce k dispozici od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007; nadměrný odpočet za období [číslo] ve výši 502.399 Kč neměl žalobce k dispozici od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007. (viz shodná tvrzení účastníků, spis [anonymizována tři slova] [obec] týkající se vytýkacích řízení za zdaňovací období 2, 3, 4/ 2004 ohledně daňového subjektu [právnická osoba], tabulka 1 celkový přehled – skutečná škoda, výpis z č. účtu [číslo] ze dne 23. 11. 2007, ze dne 5. 12. 2008, ze dne 8. 7. 2005, ze dne 30. 9. 2005, ze dne 30. 9. 2005, ze dne 31. 3. 2006, ze dne 16. 2. 2007, ze dne 16. 2. 2007, ze dne 30. 3. 2007).

12. Soud má dále za prokázané, že žalobce se domáhá zaplacení náhrady škody za jiná období i dalších řízeních (viz důkaz žaloby sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]).

13. Soud má dále za prokázané, že žalobce uplatnil u žalovaného dne 28. 6. 2010 nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve výši 1.541.468 Kč (viz důkaz podání žalobce ze dne 25. 6. 2010, které bylo úřadu doručeno dne 28. 6. 2010).

14. Soud má dále za prokázané, že mezi účastníky probíhal po podání žaloby pokus o smírné vyřešení sporu, kdy žalobce uznal žalobcem uplatněnou skutečnou škodu ve výši 133.617,68 Kč, která byla uhrazena dne 2. 4. 2012 a dále byl uhrazen ušlý zisk ve výši 318.456 Kč což je 22,62 % z částky nárokované a uhradil 20. 2. 2013 i k tomu se vázající příslušenství (viz zápis z jednání mezi účastníky ze dne 3. 8. 2011, sdělení žalovaného žalobci ze dne 19. 10. 2012, sdělení žalobce žalovanému ze dne 25. 10. 2011, sdělení žalovaného žalobci ze dne 8. 11. 2011, sdělení žalobce žalovanému ze dne 8. 12. 2011, elektronické sdělení žalobce žalovanému ze dne 16. 2. 2012, sdělení žalobce žalovanému ze dne 11. 4. 2012, elektronická komunikace mezi účastníky ze dne 1. a 2. 8. 2012 a 10. 8. 2012, sdělení žalobce žalovanému ze dne 5. 10. 2012 a ze dne 21. 1. 2013, sdělení žalovaného žalobci ze dne 17. 1. 2013 a 15. 2. 2013, sdělení žalobce žalovanému ze dne 18. 6. 2013 a ze dne 31. 5. 2013, sdělení žalovaného žalobci ze dne ze dne 24. 5. 2013 a 4. 7. 2013, likvidační doklad [číslo] [rok], likvidační doklad [číslo]).

15. V řízení byl dále proveden účastnický výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ([datum narození]), která uvedla, že je zaměstnankyně, ekonomická ředitelka společnosti, člen představenstva a prokuristka od ledna 2004 jsem ekonomická ředitelka a od r. 2005 je členem statutárního orgánu. K ekonomické situaci žalobce v období roku 2004 do roku 2007 sdělila, že společnost obdržela první platební výměry. Společnost měla uzavřenou smlouvu o běžném kontokorentním úvěru, který se prodlužoval v kratších časových úsecích než 1 rok. Hlavní financující [anonymizováno] byla [anonymizována dvě slova], kde byl uzavřen kontokorentní úvěr ve výši 75 milionů. Potom společnost ještě využívala od [anonymizována dvě slova] regresní factoring. Společnost využívala k financování běžný kontokorentní úvěr. Společnost měla hlavní majetek ve zlatě, ve stříbře, materiálu a ve zboží v řádové hodnotě 100 až 200 milionů Kč. Společnost provozovala velkoobchod a maloobchod a prodejny polotovarů a z tohoto generovala zisk prodejem vlastních výrobků, zboží. Společnost neměla volné finanční prostředky, protože čerpala úvěr, a když nebylo možno čerpat úvěr, tak nemohla investovat a tak dosáhnout zisku. K otázce dopadu nevrácených finančních prostředků v roce 2004 a souvisejících obdobích [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že společnost nemohla nevrácené finanční prostředky použít k financování běžné činnosti společnosti tj. nakupování materiálu hlavně pro výrobu a protože se jednalo v celkovém objemu o více než 30 mil., dopad na společnost to mělo obrovský, činila se opatření jako propouštění zaměstnanců a odprodej zásob, jak materiálu, tak zboží., Společnost si musela najít jiný zdroj financování třeba tím, že prodávala zásoby, propouštěla zaměstnance a zavírala některé provozovny. K těmto změnám by nedošlo, kdyby nebyly zadržovány prostředky v rozsahu 30 mil. Společnost měla limit a [anonymizováno] po zásahu státu požadovala vrácení finančních prostředků, proto byly ty kratší termíny tedy místo 1 roku 3 - 5 měsíců nebo dokonce i měsíc. Společnost užívala běžný kontokorentní úvěr k financování běžného chodu společnosti. To bylo na mzdy, na odvody, nákup materiálu, na pronájmy, na běžný chod společnosti. Jednatelka dále uvedla, že společnost nedosahovala takového zisku, protože neměla takovou nabídku a sortiment zboží, plus byly uzavřeny prodejny, tím se přišlo o další prodej a významná událost byla, že společnost zrušila vývoz. Pokud by společnost měla k dispozici zadržované prostředky, omezení by nenastalo. K otázce, zda byl v dotčeném období 2004 – 2007 vyčerpáván pravidelně kontokorentní úvěr do limitní úrovně 75 milionů běžně a případně jaká byla praxe v období předcházejícím [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že kontokorentní úvěr byl snížen na 70 milionů a společnost čerpala kontokorentní úvěr plně, ale byla s povinností řádného hospodáře nucena pracovat tak, aby měla na mzdové prostředky, které dělaly 5 mil. měsíčně a aby bylo na zaplacení fixních nákladů a byla možnost nakoupit materiál k výrobě. K otázce jaké společnost dělala kroky, aby nahradila chybějící finanční prostředky, [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že společnost využila factoringové společnosti, kde byl navýšen limit na 15 mil. na financování pohledávek, dále si půjčila 5 mil. od [právnická osoba] [anonymizováno], dále propouštěla zaměstnance, odprodávala zásoby, neinvestovala do společnosti, do majetku, měla možnost odprodat budovu, ale ta byla v zástavě. S péčí řádného hospodáře se snažili udržet chod společnosti. (viz důkaz výslech [anonymizováno] [příjmení])

16. Soud má dále za prokázané, že byl žalobci [právnická osoba] poskytován kontokorentní úvěr v období od 2/3 do 12/ 2008, kdy měl k dispozici finanční prostředky na kontokorentním účtu [číslo] částky uvedené v tabulce níže. (viz důkaz potvrzení o zůstatku na účtu ze dne 20.12.2016 číslo účtu [číslo])

17. Soud má dále za prokázané, že žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] dne 2. 5. 2003 smlouvu o provádění regresního faktoringu pohledávek [číslo] [rok], jejímž předmětem je provádění regresního faktoringu do limitu 4 500 000 Kč. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o provádění regresního faktoringu pohledávek [číslo] [rok] soud zjistil, že žalobce a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 19. 1. 2005 dodatek ke smlouvě o provádění regresního faktoringu pohledávek [číslo] [rok], kterým navýšili faktoringový limit na částku 15 000 000 Kč (viz důkaz smlouva o provádění regresního faktoringu [číslo] [rok], dodatek [číslo] ke smlouvě o provádění regresního faktoringu)

18. Soud má dále za prokázané, žalobce a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 8. 4. 2003 smlouvu o úvěru reg. [číslo] [spisová značka], kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalobci úvěr ve výši 10 000 000 Kč a žalobce se zavázal jej vrátit do 31. 3. 2004 (viz důkaz smlouva o úvěru [číslo] [spisová značka] se spol. [právnická osoba])

19. Soud má dále za prokázané, že žalobce měl v období od 2/ 2003 do 12/ 2008 k dispozici v tabulce uvedené finanční prostředky z kontokorentního úvěru u [anonymizováno] a vnitropodnikové spořitelny ve výši: kalendářní měsíc; vnitropodniková spořitelna v Kč; kontokorentní úvěr – nejvyšší měsíční zůstatek v Kč (v mínusových hodnotách) 2/ 2003; 11 478 299,35; 74 122 974,50 3/ 2003; 18 116 645,75; 69 801 972,56 4/ 2003; 16 120 804,95; 68 579 720,62 5/ 2003; 15 964 116,45; 68 541 420,01 6/ 2003; 1 069 992,25; 68 967 024,63 7/ 2003; 3 604 057,75; 68 398 286,35 8/ 2003; 10 894 715,15; 68 572 757,99 9/ 2003; 5 874 497,15; 68 984 454,96 10/ 2003; 10 623 784,35; 69 219 334,69 11/ 2003; 18 667 256,95; 69 526 022,13 12/ 2003; 1 072 357,45; 67 910 181,54 1/ 2004; 1 067 871,45; 66 865 644,33 2/ 2004; 910 814,45; 65 408 333,11 3/ 2004; 1 969 412,45; 67 095 723,51 4/ 2004; 3 027 357,45; 68 993 929,50 5/ 2004; 1 270 377,95; 66 588 418,28 6/ 2004; 1 648 473,95; 64 306 883,32 7/ 2004; 1 253 232,45; 66 457 259,98 8/ 2004; 1 166 946,45; 66 744 544,87 9/ 2004; 3 252 597,45; 69 498 013,35 10/ 2004; 4 684 831,95; 69 608 536,96 11/ 2004; 5 570 086,95; 69 553 896,99 12/ 2004; 5 354 277,45; 69 482 051,81 1/ 2005; 5 344 703,95; 49 233 066,92 2/ 2005; 3 464 741,95; 52 348 279,25 3/ 2005; 6 495,95; 57 391 970,29 4/ 2005; 983 182,95; 69 565 383,65 5/ 2005; 983 708,45; 68 593 653,30 6/ 2005; 1 132 547,95; 69 718 327,48 7/ 2005; 1 080 024,45; 62 659 273,37 8/ 2005; 2 043 138,45; 61 835 542,10 9/ 2005; 1 824 732,45; 62 195 019,83 10/ 2005; 1 892 247,45; 61 738 473,45 11/ 2005; 2 011 879,95; 68 302 546,64 12/ 2005; 1 970 727,95; 63 426 871,87 1/ 2006; 2 059 558,95; 41 099 874,38 2/ 2006; 1 025 979,95; 63 929 505,14 3/ 2006; 1 089 959,95; 64 960 837,82 4/ 2006; 1 026 074,35; 62 184 757,89 5/ 2006; 1 029 233,75; 62 065 252,13 6/ 2006; 1 008 139,45; 68 056 331,96 7/ 2006; 981 087,45; 66 050 873,86 8/ 2006; 454 521; 60 307 054,70 9/ 2006; 455 127; 67 849 612,61 10/ 2006; 455 766,45; 67 723 844,72 11/ 2006; 456 383,45; 67 054 908,96 12/ 2006; 457 011,45; 60 871 291,51 1/ 2007; 457 640,45; 43 505 106,70 2/ 2007; 458 209,45; 45 128 109,86 3/ 2007; 458 840,45; 42 964 109,26 4/ 2007; 459 451,45; 51 976 026,85 5/ 2007; 460 084,45; 56 322 412,56 6/ 2007; 460 697,45; 59 818 117,68 7/ 2007; 461 331,45; 60 687 001,06 8/ 2007; 461 966,45; 56 429 158,57 9/ 2007; 462 582,45; 55 313 530,35 10/ 2007; 463 219,45; 65 882 375,36 11/ 2007; 463 836,45; 66 344 125,87 12/ 2007; 464 475,45; 64 735 626,56 1/ 2008; 465 113,45; 45 352 411,44 2/ 2008; 465 711,45; 57 219 889,72 3/ 2008; 466 351,45; 64 825 959,49 4/ 2008; 466 971,45; 69 174 850,76 5/ 2008; 467 612,45; 67 335 352,92 6/ 2008; 468 233,45; 69 380 716,44 7/ 2008; 468 876,45; 69 398 877,39 8/ 2008; 469 520,45; 69 681 216,57 9/ 2008; 470 144,45; 67 091 185,01 10/ 2008; 4 473 712,45; 69 999 962,53 11/ 2008; 4 479 654,45; 68 781 210,53 12/ 2008; 485 448,45; 66 834 439,12 <i>(viz důkaz tabulka čerpání prostředků vnitropodnikové spořitelny, potvrzení o zůstatku na účtu ze dne 20. 12. 2016 číslo účtu [číslo])</i> 20. V řízení byl k důkazu proveden znalecký posudek [právnická osoba], [číslo] ze kterého se podává, že škoda spočívající v ušlém zisku v souvislosti s nároky uplatněnými [právnická osoba] v řízeních č.j. 18 C 5/2011, č.j. 65 C 364/2010, čj. 25 C 5/2011, 16 C 5/2011 vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 se pohybuje v intervalu od 64.536.160 Kč do 148.349.000 Kč. Znalecký posudek se však konkrétně nezabývá dotčeným obdobím (od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007). Soud doplnil dokazování o výslech znalce (zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]), který na závěry znaleckého posudku odkázal, kdy zdůraznil, že byl zjištěn propad tržeb žalobce v období zadržení finančních prostředků, přičemž závěrem znalce je, že si nedokáže vysvětlit jiný objektivní důvod propadu. Akcentoval, že je velice nepravděpodobné a neobvyklé, že by společnost ve fázi vývoje, jako byla [právnická osoba] v letech 2003 2004 za pravidelného běhu věcí ztratila takto razantně svůj tržní podíl. K výši ušlého zisku odkázal na obsaženou tabulku, kdy by rozpočtem celkové částky bylo možné určit výši ušlého zisku v předmětném období. Tento znalecký posudek byl následně podroben zkoumání [právnická osoba] [anonymizováno], kdy ze zprávy z revize znaleckého posudku [právnická osoba] [anonymizováno] se podává (a na těchto závěrech setrval i při výslechu zástupce [jméno] [příjmení]), že jak je zřejmé z dílčích závěrů formulovaných znalcem [příjmení], je výpočet možného ušlého zisku provedený znalcem [příjmení] z hlediska ekonomicko-finanční logiky a použitých matematických výpočtů a postupů v daném případě akceptovatelný. Z hlediska věcné podstaty výpočtů a závěrů uvedených v ZP je dle názoru znalce [příjmení] znalecký posudek nepřezkoumatelný, resp. nedostatečně podložený a zdůvodněný. Dále byly k závěrům a přezkumu znaleckého posudku vypracovány zprávy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (viz důkaz znalecký posudek [číslo] společnosti [právnická osoba] ze dne 28. listopadu 2011, doplnění znaleckého posudku, zpráva z revize znaleckého posudku [číslo] spol. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 31. srpna 2012, zpráva č. 2 z revize znaleckého posudku [číslo] spol. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 17. prosince 2012, vyjádření ke zprávě z revize znaleckého posudku, stanovisko k doplnění znaleckého posudku, výslech znalce)

21. S ohledem na skutečnost, že předmětem řízení je otázka škody (ušlého zisku) výlučně spojená s nemožností nakládat s neoprávněně zadrženými prostředky (2/04) ve výši 834.156 Kč od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007; (3/04) ve výši 406.331 Kč, od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007; (4/04) ve výši 502.399 Kč od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007, a výše zmíněné znalecké posudky se konkrétně nezabývaly tímto obdobím, kdy navíc závěry znaleckých zkoumání nelze ve vztahu k předmětnému období zcela jednoznačně interpretovat, bylo soudem zadáno vypracovaní znaleckého posudku společnosti [právnická osoba], která zpracovala znalecký posudek [číslo] ve věci případné škody vzniklé [právnická osoba] a.s. v důsledku toho, že jí bylo ze strany finančního úřadu neoprávněně znemožněno disponovat peněžní částkou v celkové výši 43 534 tis. Kč. -) Znalecký ústav k otázce, zda z hlediska znaleckého pohledu posoudit, zda bylo reálné (za situace, kdy podstatná část majetku žalobce byla zastavena ve prospěch úvěrující banky a byly vydány platební výměry, které mohly být kdykoliv realizovány), aby si žalobce obstaral další finanční zdroje, uvedl:„ Na základě informací získaných ze soudních spisů rozumíme, že v reakci na nastání škodní události: [právnická osoba] snížila úvěrový limit pro kontokorentní úvěr na 70 mil. Kč. Je tedy zřejmé, že [anonymizována dvě slova] vyhodnotila novou situaci jako rizikovou. Zároveň rozumíme, že podstatná část majetku již byla zastavena ve prospěch [právnická osoba] Za této situace i s ohledem na určitou míru sdílení informací mezi různými bankovními domy je vysoce pravděpodobné, že další bankovní úvěr by Společnost nezískala. Společnosti se podařilo získat nebankovní úvěr ve výši 10 mil. Kč od faktoringové společnosti [právnická osoba], se kterou rozumíme, že Společnost již měla vybudovaný dlouhodobější obchodní vztah. Na základě našich zkušeností jsme toho názoru, že by se Společnosti další nové zdroje financování sehnat nepodařilo. Důležitou skutečností je rovněž fakt, že během období posouzení stále běželo řízení před finančním úřadem, a nebylo zřejmé, zda by v případě, kdyby nakonec skutečně nebylo možné nárokovat odpočty DPH, bylo budoucí podnikání Společnosti vůbec rentabilní. Běžný nezávislý subjekt by Společnosti další nezajištěnou půjčku nebo úvěr již za této situace nebyl ochotný poskytnout.“ -) Znalecký ústav k otázce, nechť uvede, zda v období od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007 bylo dosaženo investičního limitu disponibilních prostředků žalobce a nevyplacením částky ve výši 834.156 Kč od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007 bylo žalobci znemožněno tuto částku investovat ve vazbě na všechny zdroje financování žalobce, případně zajistit pokrytí výpadku této částky z dalších zdrojů, a to i při vynaložení vyšší odborné péče a zvýšených nákladů na zajištění těchto prostředků, sdělil:„ Z námi provedených analýz, zejména z analýzy využívání kontokorentu Společnosti vyplynulo, že Společnost skutečně dosáhla investičního limitu a bylo ji znemožněno uvedenou částku investovat.“. -) Znalecký ústav k otázce, nechť uvede, zda žalobci v příčinné souvislosti s nevyplacením částky ve výši 834.156 Kč v období od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007 vznikla škoda, případně ušlý zisk a v jaké výši, sdělil:„ Jak ukázala kapitola 8, nerealizované zisky Společnosti související s nevyplacením uvedené částky ve Variantě 1 činí 1 370 tis. Kč, ve Variantě 2 pak 1 036 tis. Kč. Variantou 1 se přitom rozumí situace, kdy bezvadný stav byl vypracován výhradně na základě informací od vedení Společnosti, Varianta 2 pak situace, kdy bezvadný stav byl vypracován na základě vývoj relevantního trhu. S ohledem na znalosti vedení Společnosti týkající se její pozice na relevantním trhu se přikláníme k tomu, že lépe vystihuje nerealizované zisky Varianta 1. Vzhledem k tomu, že i s ohledem na dlouhou dobu, která uplynula od škodní události, není možné nezávislé ověřit pohled vedení Společnosti, prezentujeme i Variantu 2, která blíže kopíruje vývoj relevantního trhu. Vyčíslení nerealizovaných zisků bylo provedeno na úrovni brutto hodnoty, tedy bez vlivu zdanění na úrovni [právnická osoba] [anonymizováno]. Důvodem je předpoklad, že případný příjem odpovídající kompenzaci způsobené škody by měl být odpovídajícím způsobem zdaněn. Pro úplnost si dovolujeme uvést, že obecně považujeme za vhodné, aby ušlé zisky byly dále při uznání nároku na náhradu škody přepočteny na současnou cenovou hladinu, čímž však není rovněž dotčena možnost stanovit další úroky z prodlení.“. -) Znalecký ústav k otázce, nechť uvede, zda v období od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007 bylo dosaženo investičního limitu disponibilních prostředků žalobce a nevyplacením částky ve výši 406.331 Kč od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007 bylo žalobci znemožněno tuto částku investovat ve vazbě na všechny zdroje financování žalobce, případně zajistit pokrytí výpadku této částky z dalších zdrojů, a to i při vynaložení vyšší odborné péče a zvýšených nákladů na zajištění těchto prostředků, sdělil:„ Z námi provedených analýz, zejména z analýzy využívání kontokorentu Společnosti (viz kapitola 6) vyplynulo, že Společnost skutečně dosáhla investičního limitu a bylo ji znemožněno uvedenou částku investovat.“. -) Znalecký ústav k otázce, nechť uvede, zda žalobci v příčinné souvislosti s nevyplacením částky ve výši 406.331 Kč v období od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007 vznikla škoda, případně ušlý zisk a v jaké výši, sdělil:„ Jak ukázala kapitola 8, nerealizované zisky Společnosti související s nevyplacením uvedené částky ve Variantě 1 činí 756 tis. Kč, ve Variantě 2 pak 572 tis. Kč. Analogicky naší odpovědi na otázku č. 6 máme za to, že výši nerealizovaných zisků lépe vystihuje Varianta 1.“. -) Znalecký ústav k otázce, nechť uvede, zda v období od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007 bylo dosaženo investičního limitu disponibilních prostředků žalobce a nevyplacením částky ve výši 502.399 Kč od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007 bylo žalobci znemožněno tuto částku investovat ve vazbě na všechny zdroje financování žalobce, případně zajistit pokrytí výpadku této částky z dalších zdrojů, a to i při vynaložení vyšší odborné péče a zvýšených nákladů na zajištění těchto prostředků, sdělil:„ Z námi provedených analýz, zejména z analýzy využívání kontokorentu Společnosti (viz kapitola 6) vyplynulo, že Společnost skutečně dosáhla investičního limitu a bylo ji znemožněno uvedenou částku investovat.“ -) Znalecký ústav k otázce, nechť uvede, zda žalobci v příčinné souvislosti s nevyplacením částky ve výši 502.399 Kč v období od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007 vznikla škoda, případně ušlý zisk a v jaké výši, sdělil:„ Jak ukázala kapitola 8, nerealizované zisky Společnosti související s nevyplacením uvedené částky ve Variantě 1 činí 825 tis. Kč, ve Variantě 2 pak 624 tis. Kč. Analogicky naší odpovědi na otázku č. 6 máme za to, že výši nerealizovaných zisků lépe vystihuje Varianta 1.“. -) Znalecký ústav k otázce, zda odpovídá skutečnosti, že by při zpracování předmětného Znaleckého posudku měli Zpracovatelé k dispozici auditované roční účetní závěrky? Uvedl:„ Ačkoliv nemůžeme jednoznačně potvrdit, že konkrétní verze výročních zpráv, které použila [právnická osoba] pro vypracování ZP [číslo] byly auditované, můžeme konstatovat, že obecně výroční zprávy Společnosti auditované byly, a [právnická osoba] k nim přístup mít mohla..“. -) Znalecký ústav k otázce zda odpovídá, z hlediska znaleckého posouzení, skutečnosti, že z předmětných AUDITOVANÝCH ROČNÍCH ÚČETNÍCH VÝKAZŮ, z části Rozvaha (bilance) objemu oběžných aktiv, jako i z obsahu spisu 65 C 364/2010 a z obsahu spisu 18 C 5/2011 vyplývá, znalecky podložený, závěr o tom, jaké prostředky měl, v předmětném období, žalobce k dispozici a jaký je rozdíl mezi těmito prostředky a stavem, kdy by měl k dispozici prostředky nezákonně zadržované Finančním úřadem, uvedl:„ Dle auditovaných ročních účetních výkazů měla Společnost k dispozici peněžní prostředky dle následující tabulky (v tis. Kč): <i>22. Položka; 1998; 1999; 2000; 2001; 2002; 2003</i> <i>23. Peníze celkem; 15 590; 2 815; 7 044; 10 474; 18 175; 25 319</i> <i>24. Položka; 2004; 2005; 2006; 2007; 2008 1;</i> <i>25. Peníze celkem; 20 003; 10 465; 7 339; 10 248; [číslo];</i> <i>Vzhledem k tomu, že škodní událost spočívá v nemožnosti Společnosti disponovat s peněžními prostředky, lze odhadovat, že v případě jejího nenastání, by disponibilní peněžní prostředky Společnosti byly patrně vyšší. Jejich přesnou výši však s ohledem na množství proměnných, které výši peněžních prostředků může ovlivnit, nejsme schopni přesně vyčíslit.“.</i> -) Znalecký ústav k otázce, zda odpovídá znaleckému posouzení, z podkladů, které byly znalcům předloženy a z obsahů spisů 65 C 364/2010 a 18 C 5/2011 to, že samotný objem peněžních prostředků, které reálně byly čerpány v předmětných obdobích, je vyčíslen vždy k určitému datu souhrnně, tj. jedním číslem, bez rozlišení toho, co je označováno jako hlavní nebo vedlejší financování, uvedl:„ Peněžní prostředky, jako součást aktiv libovolné společnosti, jsou s ohledem na jejich homogenitu v rozvaze vykázány vždy souhrnně, respektive rozděleny na peníze v pokladně a peníze na účtech. Dle obsahu soudních spisů a jejích účetních výkazů rozumíme, že Společnost čerpala v období od února 2003 do prosince 2008 peněžní prostředky formou: <i>Kontokorentního úvěru od [právnická osoba] až do výše 70,0 mil. Kč, vykázaný jako krátkodobé bankovní úvěry;</i> <i>Vnitropodnikové spořitelny, tedy formou krátkodobých půjček od zaměstnanců, až do výše 18,7 mil. Kč, vykázané patrně jako součást závazků k zaměstnancům;</i> <i>Úvěru od [právnická osoba] do výše 10 mil. Kč, vykázané jako krátkodobé finanční výpomoci.</i> Pojmy hlavní a vedlejší financování nemají dle našeho názoru žádný ekonomický obsah. I tak je však z výše uvedeného zřejmé, že jednotlivé zdroje peněžních prostředků na straně pasiv souhrnně vykazovány nebyly.“. Znalecký ústav setrval na svých závěrech i při výslechu jeho zástupce ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]), a lze tak uzavřít v souhrnu výše uvedeného, že znalecký ústav zdůraznil, že nelze z ekonomického úhlu pohledu separovat částku 1.742.886 Kč (částky zadržované v posuzovaném období) a posuzovat ji„ ve vakuu“. Bez ohledu na to, že žalovaná částka byla rozdělena do více soudních řízení, je z ekonomického úhlu pohledu nutné posuzovat následky úkonů finančního úřadu jako jednu souhrnnou škodní událost. Z tohoto důvodu zvolil znalecký ústav přístup, kdy stanovil škodu vzniklou Společnosti v souvislosti s nemožností disponovat celou částkou ve výši 43.534.295 Kč a následně provedl alokaci této škody na částku 1.742.886 Kč. Znalecký ústav uzavřel, že při posouzení určujících ekonomických ukazatelů je vysoce pravděpodobné, že další bankovní úvěr by žalobce v rozhodném období nezískal, ale ani další zdroje financování. I vzhledem k nejistotě výsledku řízení před finančním úřadem nebylo zřejmé, zda by v případě, kdyby nakonec skutečně nebylo možné nárokovat odpočty DPH, bylo budoucí podnikání žalobce vůbec rentabilní. Běžný nezávislý subjekt by žalobci další nezajištěnou půjčku nebo úvěr již za této situace nebyl ochotný poskytnout. Dle doplňujících informací při výslechu znalecký ústav nevyloučil možnost dodatečného financování z vnitřních zdrojů (vklady, příplatkem mimo základní kapital, atp.), avšak právě uvedené, tedy nejistota ohledně výsledků daňového řízení, hraniční finanční situace, a ohrožení samé podstaty podnikání žalovaného, takové dodatečné financování v podstatě vylučuje. Znalecký ústav uzavřel, že v období od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007 bylo dosaženo investičního limitu disponibilních prostředků žalobce a nebylo mu umožněno investovat v tomto období nevyplacenou částku ve výši 834.156 Kč (nadměrný odpočet 2/04). V období od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007 bylo dosaženo investičního limitu disponibilních prostředků žalobce a nebylo mu umožněno investovat v tomto období nevyplacenou částku ve výši 406.331 Kč (nadměrný odpočet 3/04). V období od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007 bylo dosaženo investičního limitu disponibilních prostředků žalobce a nebylo mu umožněno investovat v tomto období nevyplacenou částku ve výši 502.399 Kč (nadměrný odpočet 4/04). Výše ušlého zisku za rozhodná období je uvedena v tabulce: Nadměrný odpočet; období; Výše odpočtu; Ušlý zisk (varianta I.); Ušlý zisk (varianta II.) nadměrný odpočet 2/04; 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007; 834.156 Kč; 1.370.000 Kč; 1.036.000 Kč nadměrný odpočet 3/04; od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007; 406.331 Kč; 756.000 Kč; 572.000 Kč nadměrný odpočet 4/04; od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007; 502.399 Kč; 825.000 Kč; 624.000 Kč celkem;; 1.742.886 Kč; 3.088.000 Kč; 2.232.000 Kč <i>(viz důkaz znalecký posudek společnosti [právnická osoba], [číslo] výslech znalce)</i> 26. Soud dospěl k závěru, že z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků zjistil dostatečně skutkový stav pro rozhodnutí ve věci a tedy, že další dokazování by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a zamítl proto návrh důkazu: účastnický výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (na kterém žalobce netrval), spisem [spisová značka], Bulletin advokacie č.10/2017.

27. V řízení byly provedeny i další důkazy, z nichž však nevyplynula žádná další významná skutková zjištění nad rámec výše uvedených, a to: tabulka 2 rozbor ušlého zisku pro náhradu škody v Kč, tabulka 3 celkový přehled – ušlý zisk, soupis dob obratu zásob zlata a stříbra ve fyzických jednotkách za jednotlivá rozhodná období 2004 – 2008, 5-12 2004 – 1. 6., výroční zprávy spol. [anonymizováno] za r. 1996 až 2009, výroční zprávy spol. [příjmení] za r. 2003 až 2009, výroční zprávy spol. [anonymizováno] 2000 za r. 2005 až 2009, webové stránky [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], protokol o výslechu Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] pod sp.zn. [spisová značka]. <i>Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění účinném v rozhodném období (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.</i> <i>Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.</i> <i>Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).</i> <i>Podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne promlčení oznámení zrušovacího rozhodnutí.</i> <i>Dle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OZ“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>Podle § 442 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen:„ SOZ“) se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).</i> 28. Při posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou ve výše uvedeném rozsahu, tj. co do částky 637.262,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 12. 2010 do zaplacení ve výši 7,75% p.a. (viz rozsudek I., rozsudek MS, rozsudek MS) soud rekapituluje, že jej žalobce uplatňuje z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v opožděném vrácení částky nadměrného odpočtu za období únor, březen duben 2004. Tímto postupem pak vznikla žalobci (jak sám uvádí) škoda, sestávající ze skutečné škody ve výši 133.617,68 Kč (spočívající v rozdílu mezi úrokem, který zaplatil správce daně a úrokem, který v předmětných souvislostech a v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem byl povinen žalobce zaplatit na základě úvěrové smlouvy [právnická osoba]) a ušlého zisku ve výši 1.407.851,18 Kč (tedy ztráta očekávaného přínosu za situace, kdy žalobce měl zajištěny předpoklady pro očekávaný chod věcí, který by vedl k tomu, že by nastalo zvětšení majetku, které bylo možno, nebýt škodné události, důvodně očekávat právě s ohledem na pravidelný běh věcí. Jinými slovy, nebýt nezákonného zásahu, docílil by žalobce vyššího majetkového prospěchu).

29. Soud zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení je pouze nárok žalobce na náhradu škody spočívající v ušlém zisku v příčinné souvislosti opožděného vyplacení nadměrného odpočtu pouze za období 2/04 ve výši 834.156 Kč (v období od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007), za období 3/04 ve výši 406.331 Kč, (v období od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007) a za období 4/04 ve výši 502.399 Kč (v období od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007).

30. Soud konstatuje, že žalobce uplatnil v rámci předběžného projednání dle § 14 OdpŠk svůj nárok u žalovaného dopisem ze dne 25. 6. 2010, který byl doručen dne 28. 6. 2010.

31. Dále soud vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovaným uvádí, že platební výměry [číslo jednací], [číslo] byly žalobci doručeny dne 12. 11. 2007. Od tohoto dne nejpozději počala běžet žalobci dle § 32 odst. 1 OdpŠk tříletá subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Ke dni oznámení předmětného rozhodnutí bylo žalobci nepochybně známo, kdo za škodu odpovídá, tedy že jde o stát, a rovněž, že na jeho straně případně vznikla škoda, tj. odškodnitelná újma určitého druhu a rozsahu, kterou lze objektivně vyčíslit v penězích (ušlý zisk). Byl-li nárok na předběžné projednání náhrady škody u žalovaného uplatněn dne 28. 6. 2010, tak nepochybně tříletá subjektivní promlčecí doba neuplynula.

32. Jak bylo výše uvedeno, soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem (I.) ze dne 13. listopadu 2014 č.j. 65 C 364/2010-96 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění uzavřel:„ Ve shora uvedených souvislostech je třeba zdůraznit, že žalobce se domáhá ušlého zisku s odůvodněním, že škoda mu vznikla nemožností použít nezákonně zadržované prostředky ve výši 1.742.886 Kč od 26. 4. 2004 (v částce 834.156 Kč) od 27. 5. 2004 (v částce 406.331 Kč) od 25. 6. 2004 (v částce 502.339 Kč) do 16. 11. 2007 ve své podnikatelské činnosti. Soud je toho názoru, že takto tvrzený vznik škody nemůže obstát zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce sumu odpovídající zadržovaným prostředkům měl, a mohl mít, k dispozici formou úvěru, jak konečně sám uvádí ve vyčíslení uplatněné skutečné škody, kdy tuto škodu definuje jako náklady, které musel vynaložit, spočívající v zaplacených úrocích [právnická osoba] na základě smlouvy o kontokorentním úvěru (viz žalobní tvrzení, uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 28. 6. 2010). Jinými slovy, pokud tedy žalobci v rozhodném období ušel zisk z běžného podnikání, nemohlo k tomu dojít následkem tvrzeného nesprávného úředního postupu správce daně. Žalobce sumu odpovídající zadržovaným chybějícím prostředkům k dispozici měl a mohl jí k běžné podnikatelské činnosti použít, stejně jako hodlal použít zadržované finanční prostředky.“. 33. [název soudu] jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. října 2015 č.j. [číslo jednací] co do merita potvrdil, kdy uzavřel:„ Z výše uvedených důvodů lze ve shodě se soudem I. stupně uzavřít, že v příčinné souvislosti s žalobcem tvrzeným nesprávným úředním postupem žalovaného žalobci vedle skutečné škody žádná další škoda v podobě ušlého zisku nevznikla a vzniknout ani nemohla, neboť žalobce měl žalovaným zadržované prostředky k dispozici z úvěru a z těchto prostředků mohl příslušný zisk generovat, není tak splněn jeden z předpokladů pro odpovědnost státu podle § 13 zák. č. 82/98 Sb. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud výrokem II. žalobu zamítl.“ 34. Bylo již zmíněno, že [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] předchozí rozsudky zrušil, kdy uvedl:„ [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyslovil právní názor, že nárok na náhradu ušlého zisku i skutečné škody (§ 442 odst. 1 ob_. zák.) jsou samostatné nároky, na sob_ nezávislé, oba mohou vzniknout z téže škodní události, existence skutečné škody není předpokladem vzniku ušlého zisku, a to platí i naopak. Okolnost, že při určení výše ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodní události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit, nevylučuje možnost vzniku skutečné škody. Náklady, které na dosažení zisku podnikatel vynaložil, získává totiž při své podnikatelské činnosti zpět, neboť k tomu, aby byl dosažen zisk, musí být příjem z podnikatelské činnosti vyšší než vynaložené náklady. Při stanovení výše ušlého zisku se vychází z celkových předpokládaných výnosů z podnikání snížených o předpokládané náklady. Ušlý zisk je tedy hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv. Jestliže však poškozený vynaložil určité náklady, jež by k dosažení příjmů z podnikání sice sloužit mohly, avšak v důsledku škodní události k tomu nesloužily a příjmem z podnikatelské činnosti nebyly uhrazeny, jde o skutečnou škodu, na jejíž náhradu má poškozený právo za podmínky, že vznik této újmy je v příčinné souvislosti se škodní událostí.“.

35. Soud prvního stupně ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 19. 2. 2021 č.j. 65 C 364/2010-215, ve kterém zamítl žalobu ve zbytku, tj. co do částky 637.262,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tento rozsudek byl zrušen usnesením [název soudu] ze dne 14. července 2021 č.j. [číslo jednací] s tím, že odvolací soud vyslovil:„ V obecné rovině odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pokud by v rozhodném období žalobkyně měla k dispozici částky přesahující 1 742 886 Kč, které by mohla investovat do dalšího podnikání, a tyto částky by neinvestovala z vlastní vůle a nikoliv v důsledku nesprávného úředního postupu správce daně, nemohl by stát být za škodu spočívající v takto vzniklém ušlém zisku odpovědný. V konkrétních poměrech této věci však odvolací soud považuje tento závěr soudu prvního stupně za předčasný. Soud prvního stupně poukázal na zdroje financování činnosti žalobkyně (kontokorentní úvěr, úvěr, regresní faktoring pohledávek, vnitropodniková spořitelna) a vypracovanou tabulku disponibilních finančních prostředků v jednotlivých měsících rozhodného období, nikterak se však nevypořádal s obsahem znaleckého posudku společnosti [právnická osoba] a revizní zprávy společnosti [právnická osoba], v níž se mj. uvádí, že je zřejmé, že čerpání kontokorentního úvěru na maximální limit by nevykrylo zadržované finanční prostředky správce daně. Právě k posouzení této otázky bylo na místě doplnit dokazování dle návrhu žalobkyně výslechem [anonymizováno] [příjmení] (zpracovatele znaleckého posudku) a eventuálně zpracovatele revizní zprávy společnosti [právnická osoba]“.

36. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že žalobce uplatnil ještě další nároky (stejného skutkového základu) za jiná časová období, a to v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo pro zpětvzetí žalobce zastaveno, [spisová značka], které bylo po zamítavém rozsudku soudu prvního stupně pro zpětvzetí žalobce zastaveno. Dále pod sp. zn. [spisová značka], kdy prvoinstanční soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2016 č.j. [číslo jednací] žalobě v majoritní části vyhověl. Tento rozsudek byl zrušen usnesením [název soudu] ze dne 24. 10. 2016 č.j. 68Co 303/2016–209, následně bylo znovu rozhodnuto prvoinstančním soudem rozsudkem ze dne 28. prosince 2016 č.j. [číslo jednací], kterým byla majoritní část nároku přiznána a část zamítnuta. Navazující rozsudek [název soudu] ze dne 26. 7. 2017 [číslo jednací] rozhodnutí soud prvního stupně co do základu potvrdil. Následně [název soudu] rozsudkem ze dne 20. 6. 2018 č.j. [číslo jednací] rozsudek [název soudu] ze dne 26. července 2017, č. j. [číslo jednací] ve výroku I., pokud byl jím ve výroku I. potvrzen rozsudek [název soudu] ze dne 28. prosince 2016, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení téhož obvodního soudu ze dne 14. února 2017, č. j. [číslo jednací], a dále ve výrocích II. až IV. o náhradě nákladů řízení, zrušil. [název soudu] v bodě 38 až 41 uzavřel:„ Nelze vyloučit situaci, kdy je dána existence nároku na skutečnou škodu, ovšem již nikoliv nároku na ušlý zisk, což platí i naopak. Existovat však mohou (více či méně nezávisle na sobě) oba tyto nároky. Ačkoli tyto nároky existují (mohou existovat) nezávisle na sobě, tj. vznik jednoho automaticky nevyvolává vznik druhého, přesto je třeba je hodnotit ve vzájemné souvislosti a podle logických pravidel. Pokud – uvažováno v teoretické rovině – je skutečná škoda představována úroky, které poškozená strana musela zaplatit při získání finančních prostředků, jež měly„ dočasně nahradit“ prostředky zadržované na základě nezákonného rozhodnutí státního orgánu, tj. představovala náklad, který poškozená strana měla se získáním financování, pak je třeba řádně posoudit (a odůvodnit) vznik nároku na ušlý zisk, je-li existence ušlého zisku dovozována právě z absence zadržených finančních prostředků, což v posuzovaném případě z rozhodnutí odvolacího soudu, ale ani soudu prvního stupně nevyplývá. V obecné – teoretické – rovin_ mohou nastat následující situace. Poškozená strana, která tvrdí, že jí vznikla škoda v podob_ ušlého zisku v tom smyslu, že nemohla rozvíjet svépodnikání: <i>a) získala financování, z nějž mohla (a měla) dále rozvíjet své podnikání; v tomto případě její skutečnou škodou je náklad takového financování, tj. např. smluvní úrok,který musela hradit;</i> <i>b) nezískala (např. objektivní nemožností) financování, z nějž mohla (a měla) dále rozvíjet své podnikání; v tomto případě jí nevznikla skutečná škoda, ale mohl (což je na posouzení konkrétní situace) jí vzniknout ušlý zisk.</i> <i>V posuzované věci se sice odvolací soud zabýval existencí obou těchto nároků, ovšem z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí již neplyne, zda a nakolik se odvolací soud zabýval tím, zda existence nároku na náhradu skutečné škody nemohla vyloučit nárok na ušlý zisk.Pro posouzení toho, ušel-li žalobkyni v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím orgánu správy daní zisk, je nutné verifikovat nejen výši financování, které žalobkyně získala (kontokorentní rámec, úvěrové financování, atd.), ale i to, k jakému účelu bylo předmětné financování poskytnuto (jednalo-li se o účelově poskytnuté prostředky), které nemohly být použity k rozvoji podnikání, jehož absencí měl zisk ujít, respektive usilovala-li žalobkyně o to, aby získala prostředky za účelem rozvoje podnikání či jen k pokrytí svých (nezbytných) provozních nákladů, atd.“.</i> 37. Prvoinstanční soud rozhodl ve věci [spisová značka] znovu rozsudkem ze dne 28. 5. 2018 č.j. tak, že žalobu zamítl. Dospěl k závěru v bodě 55:„ Soud dospěl k závěru, že existence skutečné škody spočívající v nákladech na zajištění dodatečného financování vylučuje vznik ušlého zisku. Pokud byly chybějící finanční prostředky nahrazeny jiným způsobem financování, nemohl žalobkyni ujít zisk v souvislosti s nemožností použít zadržené finanční prostředky, když jejich absence byla vykompenzována. V rozsahu, v jakém došlo ke kompenzaci chybějících finančních prostředků, mohly žalobkyni vzniknout pouze náklady na toto dodatečné financování.“. Dále v bodě 57:„ …. Proto soud dospěl k závěru, že v souvislosti s nevrácením přeplatků ušel žalobkyni zisk. Protože však žalobkyně požadovala zaplacení ušlého zisku ve výši 10 703 756,80 Kč a ze strany žalované jí bylo na ušlém zisku po zahájení řízení zaplaceno 10 990 704 Kč, soud se výší ušlého zisku dále nezabýval, neboť celá výše žalobkyní požadovaná jí byla uhrazena.“.

38. Tento rozsudek byl potvrzen co do merita věci odvolacím [název soudu] rozsudkem ze dne 20. května 2020 č. j. [číslo jednací], který v bodě 26 a 27 uzavřel:„ Žalobkyni se však získat dodatečné, respektive náhradní financování nepodařilo na vykrytí finančních prostředků z nevrácených přeplatků daní, když objektivně nebylo možné zajistit další financování (druhá situace nastíněná Nejvyšším soudem v jeho kasačním rozhodnutí vydaném v tomto řízení) a žalobkyni tak z tohoto důvodu ušel zisk. Se soudem I. stupně se odvolací soud shoduje i v jeho závěru, že nebylo potřebné se výší ušlého zisku vzniklého z nevrácených přeplatků zabývat, respektive se nebylo třeba více zabývat tímto nárokem, neboť žalovanou bylo zaplaceno na tomto existujícím nároku více, než žalobkyně požadovala, nárok žalobkyně zanikl splněním, přičemž i pro odvolací soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (ust. § 154 odst. 1 o. s. ř.). Proto je pro něj nerozhodné, jaká byla oprávněná výše uvedeného nároku, neboť zjištění této otázky by na rozhodnutí ve věci samé v této věci nemělo vliv (žalovaná v průběhu řízení splnila). Odvolací soud jen k plnění žalované, které se dostalo žalobkyni poté, co byl nárok uplatněn a nyní činěné úvaze o možném bezdůvodném obohacení žalobkyně (kdy odvolací soud odkazuje na její argumentaci ve vyjádření k odvolání a možném výkladu stran přiřazení náhradního financování k částce 11 354 387 Kč) a poukazu na souběžné, jakkoliv přerušené řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], poukazuje na rozsudek [název soudu] ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. [spisová značka], jenž zdůrazňuje, že pokud žalovaná plnila (dle uvedeného rozhodnutí [název soudu] dokonce stačí jen příslib plnění), tak v rozsahu plnění nárok uznala. Je tak na žalované, aby případně tvrdila a prokazovala, že dluh v jí zaplaceném rozsahu neexistoval, což v tomto řízení ani nepřichází do úvahy, neboť řízení bylo stran jí hrazených částek (skutečné škody ve výši 3 724 500 Kč a ušlého zisku ve výši 10 990 704 Kč) zastaveno.“ 39. [název soudu] usnesením ze dne 14. 12. 2021 č.j. [číslo jednací] dovolání odmítl. Z odůvodnění se podává:„ Z dovolání je patrné, že žalobkyně nesouhlasí s tímto závazným právním názorem dovolacího soudu, ani se skutkovými zjištěními, která soudy v jeho intencích učinily. Nicméně nesouhlas se skutkovými zjištěními přípustnost dovolání založit nemůže, jak bylo uvedeno již shora, a současně dovolací soud neshledává důvod se od své ustálené rozhodovací praxe, z níž vyšlo i jeho předchozí kasační rozhodnutí, postupem podle § 20 zákona o soudech a soudcích odchylovat, ani v této neshledává dovolatelkou namítaný rozpor. [název soudu] se totiž svým předchozím rozhodnutí nijak od své dosavadní ustáleného rozhodovací praxe neodchýlil, naopak z této vyšel a pouze ji aplikoval a upřesnil v kontextu žalobkyní tvrzených skutečností tak, aby v právním posouzení uplatněných nároků nebyl logický rozpor. Z toho současně vyplývá, že odvolací soud se od předchozího kasačního rozhodnutí nemohl odchýlit ani tím, že nezjistil existenci skutečné škody, která byla původně současně uplatněna, neboť ve smyslu závazného právního názoru odvolacího soudu pro závěr o možnosti vzniku ušlého zisku v příčinné souvislosti se zadrženými nadměrnými odpočty bylo toliko podstatné, zda se žalobkyni podařilo zajistit náhradní financování pro účely svého dalšího podnikání. Což v případě nevyplacených nadměrných odpočtů dospěly soudy k závěru, že ano. Za situace, kdy nárok na náhradu skutečné škody z tohoto důvodu již nebyl předmětem řízení, logicky nebylo důvodu se blíže zabývat jeho výší, stejně jako nebylo důvodu se zabývat skutečnou výší ušlého zisku z důvodu nevrácených přeplatků, pakliže tvrzený ušlý zisk z tohoto důvodu byl nižší než již žalovanou vyplacená částka.“. 40. [název soudu] usnesením ze dne 24. 5. 2022 sp. zn. [ústavní nález] odmítl ústavní stížnost. Z odůvodnění se podává:„ K takovému závěru však [název soudu] v posuzované věci nedospěl. Soudy nezpochybnily existenci nezákonných rozhodnutí správce daně, ani to, že stěžovatelce vznikla jistá škoda. Ta však byla v době vyhlášení ústavní stížností napadeného rozsudku obvodního soudu již uhrazena vedlejší účastnicí (viz bod 3 výše). Stěžovatelce nebyl přiznán toliko nárok na zaplacení dalších 33 834 376 Kč s příslušenstvím, majících představovat (další) část ušlého zisku. Závěr soudů, že stěžovatelce ve vztahu k těm zadržovaným finančním prostředkům, které dokázala vykompenzovat prostřednictvím kontokorentního úvěru, nemohl pojmově vzniknout ušlý zisk, ale toliko tzv. skutečná škoda (damnum emergens), jež byla vedlejší účastnicí již nahrazena, je náležitě odůvodněný a logický.“. Jak již bylo výše uvedeno, ve věci již rozhodoval soud I. stupně, ale i odvolací a dovolací soud. Soud I. stupně v rozsudku I. uzavřel, že:„ ….Ve shora uvedených souvislostech je třeba zdůraznit, že žalobce se domáhá ušlého zisku s odůvodněním, že škoda mu vznikla nemožností použít nezákonně zadržované prostředky ve výši 1.742.886 Kč od 26. 4. 2004 (v částce 834.156 Kč) od 27. 5. 2004 (v částce 406.331 Kč) od 25. 6. 2004 (v částce 502.339 Kč) do 16. 11. 2007 ve své podnikatelské činnosti. Soud je toho názoru, že takto tvrzený vznik škody nemůže obstát zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce sumu odpovídající zadržovaným prostředkům měl, a mohl mít, k dispozici formou úvěru, jak konečně sám uvádí ve vyčíslení uplatněné skutečné škody, kdy tuto škodu definuje jako náklady, které musel vynaložit, spočívající v zaplacených úrocích [právnická osoba] na základě smlouvy o kontokorentním úvěru (viz žalobní tvrzení, uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 28. 6. 2010). Jinými slovy, pokud tedy žalobci v rozhodném období ušel zisk z běžného podnikání, nemohlo k tomu dojít následkem tvrzeného nesprávného úředního postupu správce daně. Žalobce sumu odpovídající zadržovaným chybějícím prostředkům k dispozici měl a mohl jí k běžné podnikatelské činnosti použít, stejně jako hodlal použít zadržované finanční prostředky. Soud tak uzavírá, že neshledal příčinnou souvislost mezi žalobcem tvrzenou škodou spočívající v ušlém zisku a mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem správce daně….“. (viz rozsudek I.)

41. S ohledem na povahu uplatněného nároku soud zdůrazňuje, že pro poskytnutí náhrady škody dle zákona o odpovědnosti státu za škodu je nezbytné, aby byly současně splněny tři podmínky spočívající jednak v existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, dále v podmínce vzniku škody a v příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vzniklou nemajetkovou újmou, přičemž náhradu škody nelze přiznat v případě, že jedna z podmínek bude při posuzování nároku žalobce absentovat. S ohledem na skutkový stav věci a dobrovolnou částečnou úhradu ze strany žalovaného soud shrnuje, že skutečná škoda požadována žalobcem ve výši 133.617,68 Kč byla žalovaným uhrazena spolu s příslušenstvím po podání žaloby, a tak není již předmětem tohoto posouzení. Jen pro úplnost soud zdůrazňuje, že výpočet skutečné škody byl určen jako rozdíl úroku diskontní úrokové sazby ČNB a úroku KB za jednotlivá období prodlení s vrácením nadměrného odpočtu za únor 2004, březen 2004, duben 2004.

42. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud konstatuje naplnění první podmínky, tj. existence nesprávného úředního postupu správce daně, který měl dle § 64 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění účinném v rozhodném období vrátit žalobci přeplatek daně do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Na straně žalovaného (správce daně) se tak jedná o nesprávný úřední postup, v jehož důsledku neměl žalobce k dispozici nadměrný odpočet za období 2/04 ve výši 834.156 Kč od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007; nadměrný odpočet za období 3/04 ve výši 406.331 Kč, od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007; nadměrný odpočet za období 4/04 ve výši 502.399 Kč od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007.

43. Ve vztahu k druhé podmínce vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu, tj. existenci resp. vzniku škody soud konstatuje, že žalobce sám vymezuje škodu dvojího charakteru, jednak skutečnou škodu (spočívající v rozdílu mezi úrokem, který zaplatil správce daně a úrokem, který v předmětných souvislostech a v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem byl povinen žalobce zaplatit na základě úvěrové smlouvy [právnická osoba]) a dále ušlý zisk (tedy ztráta očekávaného přínosu za situace, kdy žalobce měl zajištěny předpoklady pro očekávaný chod věcí, který by vedl k tomu, že by nastalo zvětšení majetku, které bylo možno, nebýt škodné události, důvodně očekávat právě s ohledem na pravidelný běh věcí. Jinými slovy, nebýt nezákonného zásahu, docílil by žalobce vyššího majetkového prospěchu.).

44. Není pochybností o tom, že žalobce může uplatnit vedle sebe oba typy škody, jednak skutečnou škodu a současně i ušlý zisk (což vyplývá jednak z relevantní právní úpravy § 442 SOZ, ale i ustálené judikatury) přičemž platí, že v obecné rovině nevylučuje přiznání jednoho nároku nárok druhý. V posuzované věci je však dle názoru soudu zásadní otázka, zda po skutkové stránce nedošlo k tomu, že žalobce tím, že si (jak sám tvrdí) opatřil chybějící prostředky čerpáním úvěru, čímž mu vznikla (jím tvrzená) skutečná škoda spočívající v úroku, který za půjčenou částku uhradil Komerční bance, nevyloučil možnost vzniku ušlého zisku, právě proto, že měl chybějící finanční prostředky (nevyplacené vratky) k dispozici formou čerpání úvěru, a tedy využil tyto prostředky k nahrazení výpadku financování, a tím i generování zisku.

45. Tvrzení žalobce jsou taková, že právě čerpáním předmětné částky (nevyplacené vratky ve výši 1.742.886 Kč) z kontokorentního úvěru došlo k tomu, že žalobce vyčerpal jeho limit natolik, že již nemohl čerpat další prostředky (ve shodné výši), jež by pak využil jinak – ke své podnikatelské činnosti a tudíž také k dosažení zisku. Jak bylo výše uvedeno, neobstál názor soudu prvního stupně (viz rozsudek I.) spočívají v úvaze, že pokud žalobce tvrdil existenci skutečné škody (a současně jí i uplatnil) která mu vznikla tím, že si musel obstarat finanční prostředky na pokrytí výpadku financování (způsobeného nevyplacenými vratkami), uvedené znamená, že žalobce si finanční prostředky opatřil, a tedy vykryl (náhradním financováním) výpadek, a tedy obstaral si finanční prostředky pro zajištění obvyklého chodu fungování společnosti. V takovém případě by pak ušlý zisk nevznikl, neboť žalobce si zajistil finanční prostředky v obvyklé výši (na základě náhradního financování) a mohl rozvíjet podnikatelské aktivity obvyklým způsobem. Tento názor na projednávanou věc však neobstál (viz výše rozhodnutí NS). Soud se tak dále v řízení zaměřil na zjištění ekonomické situace žalobce v kontextu možnosti zajištění financování činnosti žalobce v souvislosti se zadržením prostředků finančním úřadem s případným důsledkem pro ušlý zisk.

46. Soud doplnil dokazování zejména o zjištění, zda si žalobce dodatečné financování zajistil či nikoliv a zda v souvislosti s uvedeným vznikla žalobci škoda spočívající v ušlém zisku. V řízení bylo prokázáno, že žalobce využíval jako základní způsob financování kontokorentní úvěr od [právnická osoba] do výše zůstatku 75.000.000 Kč (resp. 70.000.000 Kč). Dalším financováním byl úvěr od společnosti [právnická osoba], a využití prostředků vnitropodnikové spořitelny. Vedle uvedeného pak také platí, že žalobce v rozhodném období (tj. od 25. 3. 2004 do 16. 3. 2007) zajistil další financování, a to na základě Smlouvy o provádění regresního faktoringu [číslo] [rok] (dodatečné financování 4 500 000 Kč, zvýšené na 15 000 000 Kč, smlouva o úvěru [číslo] [spisová značka] se společností [právnická osoba] (dodatečné financování 10 000 000 Kč), vnitropodniková spořitelna (dodatečné financování až 18 000 000 Kč). V řízení byly dále provedeny znalecké posudky, a to zejména znalecký posudek společnosti [právnická osoba], [číslo] (Závěry tohoto znaleckého posudku principiálně korespondují se závěry znaleckého posudku [právnická osoba], [číslo] který se však zabýval celým posuzovaným obdobím.), který zdůraznil, že nelze z ekonomického úhlu pohledu separovat částku 1.742.886 Kč (částky zadržované v posuzovaném období 2/04, 3/04, 4/04) a posuzovat ji„ ve vakuu“. Je nutné posuzovat následky úkonů [anonymizována dvě slova] jako jednu souhrnnou škodní událost. Znalecký ústav uzavřel, že při posouzení určujících ekonomických ukazatelů je vysoce pravděpodobné, že další bankovní úvěr by žalobce v rozhodném období nezískal, ale ani další zdroje financování. Znalecký ústav akcentoval možné důsledky nejistoty výsledku řízení před finančním arbitrem spočívající v nejistotě další rentability podnikání žalobce a tedy i neochoty ostatních subjektů podílet se na dodatečném financování žalobce. Znalecký ústav v podstatě vyloučil možnost zajištění jakéhokoliv dodatečného financování činnosti žalobce, a to i ve vztahu k „ vnitřním zdrojům“. Znalecký ústav uzavřel, že v naříkaném období, bylo dosaženo investičního limitu disponibilních prostředků žalobce a nebylo mu umožněno investovat v tomto období nevyplacenou částku, čímž mu v jednotlivém období ušel zisk ve výši 3.088.000 2.232.000 Kč (viz tabulka): Nadměrný odpočet; období; Výše odpočtu; Ušlý zisk (varianta I.); Ušlý zisk (varianta II.) nadměrný odpočet 2/04; 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007; 834.156 Kč; 1.370.000 Kč; 1.036.000 Kč nadměrný odpočet 3/04; od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007; 406.331 Kč; 756.000 Kč; 572.000 Kč nadměrný odpočet 4/04; od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007; 502.399 Kč; 825.000 Kč; 624.000 Kč celkem;; 1.742.886 Kč; 3.088.000 Kč; 2.232.000 Kč 47. S ohledem na uvedené tak lze uzavřít, že v řízení byla prokázána existence nesprávného úředního postupu dle § 13 OdpŠk, spočívajícím v opožděném vyplacení nadměrného odpočtu žalobci za období 2/04 ve výši 834.156 Kč od 26. 4. 2004 do 16. 11. 2007; nadměrný odpočet za období 3/04 ve výši 406.331 Kč, od 27. 5. 2004 do 16. 11. 2007; nadměrný odpočet za období 4/04 ve výši 502.399 Kč od 25. 6. 2004 do 16. 11. 2007 shrnuté znalecké posudky vymezily výši ušlého zisku za naříkané období u žalobou vymezených nadměrných odpočtů 2/04, 3/04, 4/04 částkou v rozmezí 3.088.000 – 2.232.000 Kč, jakožto škody vzniklé v příčinné souvislosti s posuzovaným nezákonným úředním postupem. Soudu tak nezbývá než uzavřít, že předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu jsou v posuzované věci naplněny a nárok uplatněný žalobcem je důvodný.

48. Pro úplnost soud uvádí, jak bylo výše uvedeno, v rámci pokusu o smírné vyřešení sporu žalobce uhradil 2. 4. 2012 skutečnou škodu (ve výši 133.617,68 Kč s příslušenstvím) a dále dne 20. 2. 2013 i část nárokované částky za ušlý zisk. (ve výši 318.456 Kč s příslušenstvím). Vzhledem k tomu, že stanovený ušlý zisk byl určen částkou v rozmezí 3.088.000 – 2.232.000 Kč, přičemž žalovaný žalobci uhradil na ušlém zisku částku ve výši 318.456 Kč, a předmětem řízení (vzhledem k částečnému zastavení) je nárok žalobce na ušlý zisk ve výši 637.262,32 Kč s příslušenstvím, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl ve výroku shora ad. I.

49. Požadované příslušenství pak bylo přiznáno v souladu s § 517 odst. 2 SOZ, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. účinné v době vzniku nároku kdy prvním dnem prodlení je den následující po marném uplynutí lhůty 6 měsíců po doručení žádosti o odškodnění, tj. ode dne 29. 12. 2010.

50. Soud zdůrazňuje, že rozsudek [anonymizováno] zrušil všechny výroky o náhradě nákladů řízení rozsudku I. a rozsudku [anonymizováno], a ač soud I. stupně znovu rozhodoval již jen o nároku 637.262,32 Kč s příslušenstvím, bylo třeba vypořádat náklady celého řízení. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 1 a 2 o. s. ř., kdy část nároku uplatněného žalobou byla rozsudkem ze dne 13. listopadu 2014 č.j. 65 C 364/2010-96, ve výši 452.073,68 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 29. 12. 2010 zastavena, a to pro dobrovolnou úhradu žalovaným. V této části, procesně posuzováno, to byl žalovaný, kdo způsobil zastavení řízení. Ohledně zastavení řízení co do částky 452.133 Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 29. 12. 2010, jak byla zastavena rozsudkem [název soudu] ze dne 7. října 2015 č.j. [číslo jednací], soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., tedy, že v této části nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V části řízení do zastavení ohledně části žalované částky, tak byl žalobce, procesně posuzováno, úspěšný co do 1.089.395,31 Kč, tedy co do 70,7% sporu. Přísluší mu tak 70,7 % celkové náhrady nákladů řízení. tj. ve výši 189.914 Kč, sestávající z náhrady právního zastoupení dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 15 úkonů právní služby ve výši 14.500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, návrh na spojení věcí, částečné zpětvzetí, doplnění žaloby, jednání 5. 11. 2013, doplnění ve věci z 5. 12. 2013, stanovisko ze dne 19. 2. 2014, jednání 18. 3. 2014, jednání 10. 6. 2014, jednání 13. 11. 2014, odvolání 28. 1. 2015, stanovisko ze dne 28. 5. 2015, vyjádření ze dne 30. 9. 2015, jednání 7. 10. 2015 u odvolacího soudu) dále pak 15 x paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč. Součástí nákladů řízení je i DPH v zákonné výši. V další části řízení bylo předmětem řízení již jen částka 637.262,32 Kč, kdy žalobce byl v této části zcela úspěšný, přísluší mu tak náhrada nákladů v celkové výši 216.057,6 Kč sestávající z náhrady právního zastoupení dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 16 úkonů právní služby ve výši 10.860 Kč (dovolání, jednání 20. 3. 2018, vyjádření 17. 4. 2018, jednání 27. 4. 2018, jednání 20. 11. 2018, jednání 4. 12. 2020, vyjádření dne 18. 12. 2020, jednání 19. 2. 2021, vyjádření 17. 2. 2021, odvolání 1. 4. 2021, jednání 14. 7. 2021 odvolacího soudu, vyjádření 19. 8. 2021, jednání 17. 9. 2021, vyjádření 4. 10. 2021, jednání 10. 2. 2023, jednání 5. 5. 2023), dále pak 16 x paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč. Součástí nákladů řízení je i DPH v zákonné výši. Celkem tak žalobci přísluší náhrada nákladů ve výši 405.918 Kč.