65 C 40/2022
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 660,26 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 660,26 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 491,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 425,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 660,26 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, s úrokem 18,9 % ročně z částky 6 660,26 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 660,26 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“) se žalovaným dne 25. 6. 1990 uzavřela Smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet, a dále dne 15. 8. 2018 uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat. Vzhledem k tomu, že debetní zůstatek vyrovnán nebyl, převedla banka pohledávku dne 1. 9. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021, s účinností ke dni 1. 7. 2021. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě jeho dluhu, avšak svůj dluh neuhradil. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 01. 07. 2021, činila celkem částku 7 577,55 Kč a skládala se z: zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 6 660,26 Kč, úroku z úvěru do 01. 07. 2021 ve výši 425,45 Kč, z úroku z prodlení do 01. 07. 2021 ve výši 491,84 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. V řízení bylo prokázáno, že banka uzavřela se žalovaným dne 25. 6. 1990 smlouvu o účtu [číslo] dne 15. 8. 2018 uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. V této smlouvě se banka zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet a žalovaný se zavázal dodržovat podmínky vedení účtu dle smlouvy. [příjmení] svůj závazek plnila (výpisy z účtu), žalovaný ovšem porušil svou smluvní povinnost (Všeobecné obchodní podmínky), když překročil dostupný zůstatek na účtu a nezajistil dostatek prostředků na účtu k pokrytí částky platební transakce, tento debetní zůstatek neuhradil, a to přes upomínky učiněné bankou. Ode dne vzniku nepovoleného debetního zůstatku byl žalovaný povinen hradit bance z nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení banky o úrokových sazbách, tj. v zákonné výši (Oznámení banky o úrokových sazbách). [příjmení] ke dni 1. 9. 2020 převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil úrok z úvěru částku 78,75 Kč a úrok z prodlení 29,45 Kč. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou (výzva k úhradě, výpověď smlouvy o účtu). Pohledávka za žalovaným dle smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021, a to s účinností ke dni 1. 7. 2021 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021). Pohledávka za žalovaným ke dni postoupení, tj. 01. 07. 2021, činila celkem částku 7 577,55 Kč a skládala se z: zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 6 660,26 Kč, úroku z úvěru do 01. 07. 2021 ve výši 425,45 Kč, z úroku z prodlení do 01. 07. 2021 ve výši 491,84 Kč (Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání). Žalovaný byl následně opětovně vyzván k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2021, do dne podání žaloby však na svůj dluh ničeho neuhradil. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o vedení účtu, na základě níž byl žalovanému zřízen účet, a to v souladu s § 2662 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Dle Všeobecných obchodních podmínek byl žalovaný povinen zajistit na účtu dostatek prostředků k pokrytí platební transakce, tuto povinnost žalovaný porušil, když překročil dostupný zůstatek a vznikl mu dluh vůči bance. Dle § 2665 OZ ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, provede převod peněžních prostředků účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Žalovanému vznikl dluh vůči bance, žalovaný tento dluh, resp. nepovolený debetní zůstatek neuhradil, dle § 2665 OZ se na tento případ přiměřeně použijí ustanovení o úvěru, kdy dle § 2396 OZ je úvěrovaný (žalovaný) povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Žalovaný tvrzení v žalobě nesporoval, nijak se k žalobě nevyjádřil a ničeho na svou obranu neuvedl. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci a že její nárok je důvodný, na základě čehož žalobě v plném rozsahu vyhověl. Požadované příslušenství pak bylo přiznáno v souladu s ust. § 1970 OZ. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 660,26 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.