65 C 46/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 535 606,63 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, podle které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 1.535.606,63 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, podle které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 1.535.606,63 Kč ve výši 11,75 % p. a. od 4. 1. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.100 Kč.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 535 606,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 4. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že se v roce 2021 účastnil zadávacího řízení k veřejné zakázce„ [anonymizováno 9 slov] [právnická osoba]“, které vyhlásil žalovaný.

2. Dne 1. 7. 2021 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena realizační smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí služeb žalobce žalovanému v rámci shora uvedených sanačních prací. Dle čl. 2 smlouvy byl žalobce povinen doručit žalovanému bankovní záruku k zajištění řádného provedení díla, a to do 20 dnů ode dne nabytí účinnosti smlouvy. Žalobce nicméně bankovní záruku ve výši 492 000 Kč složil [právnická osoba], [anonymizováno] až dne 7. 10. 2021, zejména kvůli home-office zaměstnanců bank.

3. Žalovaný proto po žalobci požadoval smluvní pokutu ve výši 1 534 534,56 Kč za 78 dnů prodlení s doručením bankovní záruky, přičemž splatnost byla stanovena na den 13. 11. 2021. Žalobce považoval tuto smluvní pokutu za neoprávněnou a nepřiměřenou a zaslal žalovanému žádost o prodloužení lhůty k její úhradě, aby mohl požadavek dostatečně posoudit.

4. Žalovaný však dne 15. 11. 2021 žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl, proto žalobce z opatrnosti dne 18. 11. 2021 smluvní pokutu uhradil. Dne 9. 12. 2021 žalovaný vyzval žalobce k úhradě úroků z prodlení, a to za tři dny prodlení ve výši 1 072,07 Kč. I tuto částku žalobce dne 3. 1. 2022 uhradil.

5. Dne 31. 1. 2022 žalobce vyzval žalovaného k vrácení smluvní pokuty a úroků z prodlení, neboť byly neoprávněně uplatněné a nepřiměřené, a to pro zjevné zneužití práva žalovaného a výši v rozporu s hodnotou a významu utvrzené povinnosti. Smluvní pokuta byla dle žalobce sjednána neplatně pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Nad to má žalobce za to, že splatnost smluvní pokuty nastala až dne 3. 8. 2021 Ani přes předžalobní výzvu ze dne 14. 2. 2022 žalovaný však do dnešního dne žalobci ničeho nevrátil.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok neuznává co do důvodu a výše, a to ani z části. Povinnost žalobce uhradit smluvní pokutu plyne z čl. VIII. Bodu 8.2 a čl. II bodů 2.7 a 2.8 realizační smlouvy. Na žádost žalobce o prodloužení splatnosti ze dne 11. 11. 2021 odpověděl žalovaný dne 15. 11. 2021 s tím, že je dle § 14 odst. 5 zák. č. 219/2000 Sb. o majetku ČR povinen smluvní pokutu a úroky z prodlení požadovat.

7. K námitce počítání dnů, kterou uplatnil žalobce, odkázal žalovaný na čl. XXIII. bod 23.3, kde je stanoveno, že pokud smlouva neříká nic jiného, jedná se o dny kalendářní.

8. K tvrzení žalobce, že bankovní záruka neplnila žádnou funkci před datem 9. 12. 2021, žalovaný uvedl, že i během přípravy realizačního projektu může zhotovitel způsobit škodu na místě plnění, a proto je záruka sjednávána. K výši smluvní pokuty pak žalovaný uvedl, že povinnost bankovní záruky zajišťovala řádné provedení díla v ceně 11 902 480 Kč. Pro účely smluvní pokuty pak smlouva vychází z výše 0,2% z ceny díla za každý byť i započatý den porušení povinnosti.

9. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce jakožto zhotovitel a žalovaný jakožto objednatel uzavřeli smlouvou označenou jako„ [smlouva] [číslo] [rok] [číslo] [anonymizováno 9 slov] –„ [anonymizováno 10 slov] [právnická osoba]“ (dále jen:„ Realizační smlouva“). Žalobce Realizační smlouvu podepsal dne 26. 6. 2021 a žalovaný dne 1. 7. 2021. Předmětem plnění Realizační smlouvy bylo provedení díla v rozsahu dle projektové dokumentace a v souladu se zadávacími podmínkami. Zhotovitel se v čl. I. zavázal zajistit, aby při provádění díla nedošlo k újmám na majetku, zdraví, životech ani životním prostředí, a dále se zavázal zajistit„ realizační projekt“. V čl. II. bod 2.1. byla ujednána cena za provedení díla, a to na částku 9 836 760 Kč bez DPH, tj. 11 902 480 Kč s DPH. V čl. II. bod 2.7. je pak stanovena další povinnost zhotovitele, a to„ Zhotovitel se zavazuje do 20 dnů od účinnosti smlouvy doručit objednateli bankovní záruku k zajištění řádného provedení díla. Bankovní záruka musí být sjednána ve výši 5% z ceny za provedení díla uvedeného v bodě 2.1 smlouvy bez DPH, tj. 492 000 Kč ve prospěch objednatele“. V bodě 2.7 čl. V. je stanoveno, že„ Namísto bankovní záruky může zhotovitel do 20 dnů od účinnosti smlouvy složit částku ve výši bankovní záruky na účet objednatele [číslo] pod [variabilní symbol], o čemž bude objednatele písemně informovat. Na vklad se hledí jako na bankovní záruku“. V čl. II. bod 2.8. pak bylo zakotveno právo objednatele od smlouvy odstoupit, pokud zhotovitel neposkytne ve stanovené lhůtě bankovní záruku nebo vklad. Objednatel může rovněž postupovat podle čl. 8 této smlouvy, a to i během záruční doby. V čl. III bod 3.2. bylo ujednáno, že zhotovitel zahájí„ přípravné práce“ bezprostředně po účinnosti smlouvy. V čl. III. bod 3.3. bylo mezi stranami dohodnuto, že zhotovitel zpracuje a doručí objednateli realizační projekt do dvou měsíců od účinnosti této smlouvy. Čl. VIII. smlouvy upravuje sankce, kdy v bodě 8.2. je stanoveno, že„ Objednatel má právo za každé jednotlivé porušení povinnosti zhotovitele, kterým bude naplněn důvod k odstoupení od této smlouvy, uplatnit vůči zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 0,2% z celkové ceny díla bez DPH, uvedené v bodě 2.1 této smlouvy, za každý i započatý den, po který trvá porušení povinnosti zhotovitele“. Z čl. XXIII odst. 23.3 pak plyne, že„ V této smlouvě uvedená plnění ve dnech se rozumí dny kalendářní, pokud není výslovně uvedeno, že se jedná od dny pracovní, kterými se rozumí pondělí až pátek s výjimkou státních svátků“. Dle čl. XXIII. bod 23.3 uvádí, že v této smlouvě uváděná plnění ve dnech se rozumí dny kalendářní, pokud není výslovně uvedeno, že se jedná o dny pracovní, kterými se rozumí pondělí až pátek s výjimkou státních svátků. Dle čl. XXIII. bod 23.7 se pak objednatel zavázal zaslat smlouvu správci registru smluv k jejímu uveřejnění bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od uzavření smlouvy, přičemž smlouva nabývá účinnosti dnem jejího uveřejnění v registru smluv z podnětu objednatele. (viz důkaz realizační smlouva ze dne 1. 7. 2021)

10. Soud má dále za prokázané, že Realizační smlouva byla v registru smluv uveřejněna dne [datum] v [údaj o čase] hodin, a to žalovaným. (viz důkaz oznámení o zveřejnění smlouvy).

11. Soud má dále za prokázané, že dne 7. 10. 2021 zaslala [právnická osoba] žalovanému„ Bankovní záruku č. [anonymizováno]“. [příjmení] se z příkazu žalobce zavázala zaplatit žalovanému částku až do výše 492 000 Kč, s platností do 30. 9. 2026. Bankovní záruka zajišťuje splnění povinností žalobce z Realizační smlouvy účinné 1. 7. 2021 (viz důkaz Bankovní záruka, doklad o doručení žalovanému o bankovní záruce)

12. Soud má dále za prokázané, že žalovaný žalobce dne 13. 10. 2021 vyzval k zaplacení smluvní pokuty, a to dle bodu 2.7 Realizační smlouvy, neboť žalobce nedoručil bankovní záruku ve lhůtě 20 dnů od účinnosti smlouvy. Žalobce byl v prodlení od 21. 7. 2021 do 6. 10. 2021, tj. 78 dnů. Žalovaný proto požadoval smluvní pokutu dle bodu 8.2 ve spojení s bodem 2.8 Realizační smlouvy, tj. ve výši 0,2% denně z celkové ceny díla bez DPH. Celkový výše smluvní pokuty tak činila 1 534 534,56 Kč, a byla splatná dne 13. 11. 2021 (viz důkaz výzva žalovanému ze dne 13. 10. 2021)

13. Soud má dále za prokázané, že dne 15. 11. 2021 žalovaný v reakci na žádost žalobce ze dne 11. 11. 2021 o prodloužení splatnosti shora uvedené smluvní pokuty o 30 dnů uvedl, že jí nemůže vyhovět, neboť by obcházel povinnosti dle § 14 odst. 5 zák. č. 219/2000 Sb. Odpověď obsahovala rovněž upozornění na to, že pokud žalobce smluvní pokutu dne 15. 11. 2021 neuhradí, bude žalovaný požadovat úroky z prodlení. (viz důkaz vyjádření ze dne 15. 11. 2021 vč. doručenky)

14. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dopisem ze dne 9. 12. 2021, po žalobci požadoval úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 534 534,56 Kč od 16. 11. 2021 do 18. 11. 2021, kdy žalobce smluvní pokutu uhradil, tj. celkem 1 072,07 Kč. Tato částka byla splatná dne 3. 1. 2022 (viz důkaz Výzva k zaplacení úroků ze dne 9. 12. 2021)

15. V řízení byl dále proveden dopis žalovaného žalobci označený datem 17. 11. 2021, kdy ovšem z doručenky a jeho obsahu je zřejmé, že se jedná o dopis ze dne 17. 1. 2022. Z dopisu pak plyne, že žalobce zaslal žalovanému dne 3. 1. 2022 vyjádření, ve kterém rozporoval oprávněnost smluvní pokuty a úroků z prodlení. Žalovaný opětovně uvedl, že nárok na smluvní pokutu plyne z ust. 2.7, 2.8 a 8.2 smlouvy, přičemž nárok na úroky z prodlení se řídí ust. § 1970 OZ. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (viz důkaz vyjádření ze dne 17. 11. 2021 ze dne 17. 1.2022)

16. Soud má dále za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 1 535 606,63 Kč předžalobní výzvou ze dne 14. 2. 2022. Ve výzvě žalobce uvedl, že smluvní pokutu považuje za neoprávněnou a její výši za nepřiměřenou. Proto opakovaně žádal její vrácení, včetně zaplacených úroků z prodlení, a to do 5 dnů od doručení této výzvy. (viz důkaz předžalobní výzva ze dne 14. 2. 2022 vč. doručenky)

17. Soud má dále za prokázané, že žalobce uhradil na smluvní pokutě žalovanému dne 18. 11. 2021 celkem částku ve výši 1.534.534,56 Kč, a že žalobce uhradil žalovanému dne 3. 1. 2022 jako úrok z prodlení ze smluvní pokuty částku 1.072,07 Kč. Dopisem ze dne 18. 11. 2021 žalobce sděluje, že se smluvní pokutou nesouhlasí a hradí ji pouze z principu opatrnosti. (viz důkaz potvrzení o provedené platby ze dne 18. 11. 2021, oznámení o provedené platby ze dne 18. 11. 2021 vč. doručenky a potvrzení o provedené platby ze dne 3. 1. 2022, oznámení o provedené platby ze dne 3. 1. 2022)

18. Žalobce soudu předložil i smlouvu o supervizi [číslo] [rok] [číslo] ze dne 19. 10. 2021, uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba], [anonymizováno] jakožto supervizorem. Smlouva obsahovala závazek supervizora provádět kontrolní činnost sanačních prací prováděných žalobcem na levém břehu řeky [anonymizováno] Smlouva nabyla účinnosti zveřejněním v registru smluv dne [datum] (viz důkaz oznámení o zveřejnění smlouvy (supervizor) a smlouva o supervizi)

19. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to printscreen základních informací.

20. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazů: potvrzení o registraci DPH a vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 23. 2. 2022. <i>Podle § 2048 zákona č. 89/2012Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OZ“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.</i> <i>Dle § 2051 OZ může soud na návrh dlužníka snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.</i> <i>Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 21. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve konstatuje, že mezi účastníky (kdy ani jeden nevystupoval v pozici spotřebitele) byla řádně a platně uzavřena Realizační smlouva dle § 2586 a násl. OZ. Tato smlouva, která nabyla účinnosti dne [datum] jejím zveřejněním v registru smluv, obsahovala v čl. VIII. bodě 8.2. ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 OZ) ve výši 0,2% denně z celkové ceny díla bez DPH. Dle konstantní judikatury není v rozporu s dobrými mravy smluvní pokuta až do výše 0,5% denně (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 927/2016 a 33 Cdo 14/2021). Výše smluvní pokuty dle čl. VIII. 8.

2. Realizační smlouvy je zcela logicky vztažena k ceně díla bez DPH, kdy je aktivována porušením povinností zhotovitele vyplývajících z Realizační smlouvy, které splňují vymezená kritéria, tj. zejména naplnění důvodu k odstoupení od smlouvy. Účelem této smluvní pokuty je tak zajistit (nátlaková funkce) plnění smluvních povinností zhotovitelem, kdy každé kvalifikované (podstatné) porušení sjednaných podmínek Realizační smlouvy ohrožuje (i s přihlédnutím k právní povaze žalovaného) dosažení výsledku veřejné zakázky a případně i porušení pravidel zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

22. Ve vztahu k vymezenému porušení smluvní povinnosti je třeba zdůraznit, že sjednání bankovní záruky dle čl. II. bodu 2.

7. Realizační smlouvy je jednou z povinností, jejímž účelem je zajištění řádného provedení díla v celkové výši 11.902.480 Kč včetně DPH. Z Realizační smlouvy je zjevné, že objednatel s ohledem na rozsah prováděného díla a návaznosti jednotlivých kroků, vrství jednotlivé povinnosti stran tak, že v každé z fází trvání smluvního vztahu je předpokládaná realizace jednotlivých kroků (přípravná fáze, projektová fáze, realizační fáze). Prizmatem tohoto vnímání je tak pro žalovaného každé porušení nastavených podmínek extrémně významné z hlediska ohrožení realizace zadané zakázky, v tomto případě sanace ekologických škod, ale i nesplnění případných podmínek realizace veřejné zakázky dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. K významu bankovní záruky dle Realizační smlouvy je třeba také upozornit na smluvními stranami (tedy i žalobcem) sjednaný čl. II. bod 2.8., který spojuje s nesložením bankovní záruky možnost odstoupení od smlouvy (viz čl. 2 Realizační smlouvy). Na tomto místě soud poznamenává, že je překvapivé, že ač význam bankovní záruky dle Realizační smlouvy je postaven na roveň podstatného porušení smlouvy, s možností od smlouvy odstoupit, její výše je stanovena pouze na 5% ceny díla. Přesto, jinými slovy shrnuto, složení bankovní záruky je pro konstrukci smluvního vztahu (Realizační smlouvy) zásadní, kdy porušení této povinnosti je dle smluvního ujednání stran hodnoceno na úrovni podstatného porušení smlouvy s možností od smlouvy odstoupit. (Jednou z možných motivací žalovaného pro sjednání povinnosti složit bankovní záruku za definovaných podmínek, je mimo zajištění řádné realizace díla, také ověření způsobilosti a připravenosti zhotovitele dostát sjednaným smluvním podmínkám již v úvodní fázi realizace předmětu smlouvy.)

23. Soud tak považuje ujednání o smluvní pokutě (čl. VIII. bod 8.2) za platné, odpovídající právní úpravě, zcela kompatibilní s požadavkem dobrých mravů, kdy ani výše sjednané smluvní pokuty 0,2% denně z celkové ceny díla bez DPH, a ani důvody aktivace smluvní pokuty, nezpůsobují její neplatnost.

24. Žalobce, jako jedna ze smluvních stran, zcela obeznámen s textem Realizační smlouvy a obsahem jednotlivých povinností, byl, mimo jiné, povinen aktivně zajistit splnění povinnosti čl. II. 2.

7. Realizační smlouvy, a to včetně ověření počátku běhu lhůt. Bylo na něm, aby činil veškeré kroky tak, aby dostál svým povinnostem, ke kterým se dobrovolně zavázal při uzavření Realizační smlouvy. Je třeba také připomenout, že žalobce mohl dosáhnout splnění povinnosti čl. II. 2.

7. Realizační smlouvy nejen složením bankovní záruky, ale i zcela triviálním složením částky na účet žalovaného. Veškeré námitky o překážkách bránící žalobci dostát povinnosti dle čl. II. 2.

7. Realizační smlouvy tak nemohou obstát. Jak tedy vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce vědomě porušil povinnost plynoucí mu z čl. II. bodu 2.7 Realizační smlouvy tím, že bankovní záruku, potažmo vklad na účet žalobce, nesložil ve lhůtě do 20ti dnů od účinnosti Realizační smlouvy (tj. do dne 21. 7. 2021), ale až ke dni 7. 10. 2021. Žalovanému tak vzniklo právo v souladu s bodem 8.2 Realizační smlouvy požadovat smluvní pokutu.

25. K výpočtu prodlení žalobce s úhradou bankovní záruky, a s tím spojeným výpočtem smluvní pokuty soud pouze podotýká, že pokud bylo ve smlouvě stanoveno, že žalobce se zavazuje do 20 dnů od účinnosti smlouvy doručit objednateli bankovní záruku k zajištění řádného provedení díla, pak dle čl. XXIII odst. 23.3 se jedná o 20 kalendářních dnů, proto žalovaným vypočtená smluvní pokuta ve výši 1 534 534,56 Kč (9 836 760 Kč * 0,2% * 78 dnů) byla v souladu se smluvním ujednáním i s prokázaným skutkovým stavem.

26. Soud považuje za významné zdůraznit, že to byl žalobce, kdo vlastním uvážením a postupem zavinil, že doba prodlení se splněním smluvní povinnosti byla 78 dní, kdy zde nebyla žádná okolnost zabraňující mu složit bankovní záruku, případně ekvivalentní částku na účet žalovaného. Pokud tedy žalobce považoval smluvní pokutu za nepřiměřeně vysokou, přitom se sám, nedoručením bankovní záruky, vystavil jejímu riziku, bylo na žalobci, aby dobu prodlení zkrátil na minimum, čímž by i snížil předmětnou výši smluvní pokuty. Pokud se však žalobce dostal nejprve do prodlení v délce 78 dnů s doručením bankovní záruky, a poté do prodlení 33 dnů s úhradou smluvní pokuty, tak nelze tomuto jednání žalobce poskytnout soudní ochranu na úkor žalovaného, který postupoval dle smlouvy a zákona, a oprávněně po žalobci požadoval, aby dostál svým smluvním závazkům.

27. Soud znovu zdůrazňuje, že smluvní pokuta plnila v posuzovaném případě primárně motivační funkci, jejímž cílem bylo zajištění splnění povinnosti zřídit bankovní záruku, přičemž nelze zaměňovat funkci smluvní pokuty s funkcí bankovní záruky (jejíž funkce je především uhrazovací ve vztahu k případné škodě). Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný v případě nesplnění povinnosti dle čl. II. bod 2.7 Realizační smlouvy měl bez dalšího možnost od Realizační smlouvy odstoupit, případně, neučinil-li tak, uplatnit smluvní pokutu (viz čl. 2 Realizační smlouvy). Soud znovu opakuje výše uvedené, že povinnost složit bankovní záruku byla oběma smluvními stranami (dle konstrukce Realizační smlouvy) vymezena jako závažná povinnost s důsledky jejího porušení na úrovni vážného porušení smluvních povinností.

28. V otázce moderace výše pokuty se soud zabýval tím, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Co se týče nepřiměřenosti smluvní pokuty, pak se soud nemá zabývat nepřiměřeností ujednání, ale nepřiměřeností konkrétního nároku na smluvní pokutu. Soud pak přihlédne nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné (pro srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022-162).

29. Jak již bylo výše uvedeno, byl to žalobce, kdo při vědomí důsledků nesplnění povinnosti dle čl. II. 2.

7. Realizační smlouvy vlastním uvážením a jednáním vědomě neplnil uvedenou povinnost (ač bylo možné alternativní převod realizovat v řádu hodin), a tedy byl to žalobce, kdo zavinil aktivaci vzniku nároku na smluvní pokutu a její skutečnou výši. Oproti tomu žalovaný postupoval zcela v souladu se smluvním ujednáním, v rámci zákonných postupů a s péčí řádného hospodáře, když žalobce písemně vyzval k úhradě smluvní pokuty, pro kterou poskytl žalobci lhůtu 30 dnů, tj. poměrně dlouhý časový úsek, který mohl žalobce použít k úhradě smluvní pokuty. Pokud pak žalobce požádal o prodloužení této splatnosti, žalovaný mu písemně odpověděl a vyzval jej k okamžité úhradě. O přístupu žalobce k plnění povinností také výrazně svědčí i skutečnost, že žalobce byl v prodlení se složením nejen bankovní jistoty, ale dále i přes výzvu žalovaného se zaplacením smluvní pokuty. S ohledem na dobu prodlení (78 dnů) se jeví, že výše smluvní pokuty (0,2% z 9.836.760 Kč = 19.673,5Kč) nebyla pro žalobce dostatečně motivační, který, ač vědom vznikající a zvyšující se částky, zcela bezdůvodně otálel se splněním povinnosti dle čl. II. bod 2.7 Realizační smlouvy.

30. Soud tak uzavírá, že po vyhodnocení smluvního základu smluvní pokuty, její funkce a souvislostí v intencích smluvního vztahu žalobce a žalovaného, okolností vzniku nároku na smluvní pokutu, jednání účastníků smluvního vztahu při vzniku smluvní pokuty a v době její úhrady, dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k zájmům žalovaného, které byly ohroženy porušením smluvní povinnosti dle čl. II. bod 2.7., kdy soud znovu zdůrazňuje, že porušení uvedené povinnosti mohlo mít za následek ukončení (odstoupení od smlouvy) celého smluvního vztahu, a tím zmaření veřejné zakázky a ohrožení dosažení výsledku sanací ekologických škod. Soud tak neshledal důvody pro moderaci výše smluvní pokuty.

31. Pokud pak jde o prodlení s úhradou uvedené smluvní pokuty, tak i zde žalobce nesplnil stanovenou lhůtu v délce 30 dnů a žádal o odklad splatnosti. Žalovaný dne 15. 11. 2021 (tj. již dva dny po původní splatnosti) informoval o tom, že této žádosti nelze vyhovět a vyzval žalobce k okamžité úhradě. Žalobce uhradil smluvní pokutu až dne 18. 11. 2021, byl tak i s touto úhradou v prodlení. Žalobci opět s ohledem na ochranu veřejných financí nezbylo, než požadovat i zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ.

32. Soud tak uzavírá, že žalovanému vznikl nárok na smluvní pokutu v uhrazené výši, včetně úroků z prodlení, přičemž žalobce plnil žalovanému na základě existujícího a řádného nároku a tedy plnění poskytnuté žalobcem žalovanému není plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 OZ. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl ve výroku shora I. a II.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 2.100 Kč sestávající se ze 7 úkonů v paušální výši á 300 Kč (vyjádření k žalobě, 2 x vyjádření ve věci, 2x příprava na jednání, 2x účast na jednání) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu.