65 C 70/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud určil, že výpověď z nájmu nebytového prostoru o velikosti 4,5 m2 nacházejícího v přízemí domu [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo], sepsaná žalovanou 18. 9. 2019 a doručena žalobci dne 30. 9. 2019 není oprávněná a je tedy neplatná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10.164 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou domáhá určení neplatnosti výpovědi z podnájmu ze dne 18. 9. 2019. Žalobce k žalobě uvedl, že v postavení podnájemce a žalovaný v postavení nájemce spolu dne 1. 12. 2016 uzavřeli podnájemní smlouvu na dobu určitou, a to do 30. 11. 2023 Podnájemní smlouva byla uzavřena na nebytové prostory – pasáž – [ulice a číslo], [obec a číslo], [obec]. Tato smlouva byla uzavřena na základě souhlasu vlastníka.

2. Žalobce v postavení podnájemce vždy plnil své povinnosti, nebytové prostory o velikosti 4,5 m2 užíval vždy v souladu se smlouvou. Nikdy nebyl v prodlení s placením nájemného. O svěřené prostory řádně pečoval. Dne 30. 9. 2019 obdržel žalobce od žalovaného výpověď s tím, že byl odvolán souhlas pronajímatele s podnájmem. Toto odvolání nesouhlasu bylo datováno 13. 9. 2019. Nutné zdůraznit, že tento souhlas pronajímatel poskytl k uzavření podnájemní smlouvy shora popsané. Na základě tohoto odvolání souhlasu tedy nájemce doručil výpověď podnájemci. Výpovědní doba činí 3 měsíce a podnájem tedy skončí k 31. 12. 2019.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce nesouhlasil s výpovědí, postupoval analogicky s ustanovením § 2314 OZ předložil žalovanému námitky, a to v měsíční lhůtě. Vzhledem k tomu, že sám výpověď převzal 30. 9. 2019, uplynula mu lhůta k podání námitek 31. 10. 2019 Lhůtu k podání námitek splnil s tím, že lhůta pro zpětvzetí výpovědi běžela žalovanému počínaje dne 31. 10. 2019 a skončila 30. 11. 2019. Podnájemce však v uvedené měsíční lhůtě zpětvzetí výpovědi neobdržel. Z tohoto důvodu podává v zákonné dvouměsíční lhůtě tuto určovací žalobu. Ve své výpovědi se nájemce odkazuje na ustanovení § 2288 OZ. Je pravda, že toto ustanovení upravuje výpověď z nájmu (analogicky z podnájmu), který byl sjednán na dobu určitou. Jedná se však o případy kdy nájemce (podnájemce) hrubým způsobem porušuje nájemní (podnájemní) smlouvu a nebo se důvod výpovědi týká veřejného zájmu.

4. Tento veřejný zájem však žalovaný nijak neuvedl, ani neprokázal. Pouze [anonymizována dvě slova] [část Prahy] pronajímatel odvolal souhlas s podnájmem. Bez jakéhokoliv odůvodnění. Žalobci není zřejmé, z jakéhokoliv důvodu byl souhlas s podnájmem odvolán, když žalobce právě se souhlasem pronajímatele má uzavřenou podnájemní smlouvu do 30. 11. 2023. Žalobce vždy plnil své povinnosti řádně a včas. V žádném případě nenaplnil žádný důvod uvedený v ustanovení § 2288 OZ. Současně je toho názoru, že ani pronajímatel není oprávněn kdykoliv a jakkoliv odvolat svůj souhlas s podnájmem, jestliže tento souhlas jednou vydal a to právě k uzavření podnájemní smlouvy s žalobcem, a to na dobu určitou – do 30. 11. 2023.

5. Žalobce se domnívá, že uvedená výpověď je neplatná, neboť pokud se nejedná o veřejný zájem a pokud podnájemce neporuší podnájem hrubým způsobem, je de facto nevypověditelná. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném přezkoumání je dán zejména tím, že podnájmem předmětného nebytového prostoru řeší podnájemce základní životní potřebu podnikat, tedy pracovat a tím získávat finanční prostředky pro sebe a svojí rodinu.

6. Žalovaný je přesvědčen, že žaloba žalobce není opodstatněná. Žalovaný shodně s žalobcem uvedl, že společně uzavřeli smlouvu o podnájmu nebytových prostor ze dne 1. prosince 2016, na základě které žalobci podnajímal nebytové prostory o výměře 4,50 m2 a prosklené výlohy, které se nachází v pasáži v domě v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] - [obec].

7. Žalovaný následně vypověděl podnájemní smlouvu, a to výpovědí smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne 18. září 2019. Výpověď podnájmu tak byla podána v souladu s § 2311 ve spojení s § 2288 odst. 1 písm. d) OZ, když pronajímatel předmětných prostor ([země] - [název soudu]) odvolal souhlas s jejich podnájmem, který je v souladu s ust. § 2215 OZ podmínkou pro možnost a oprávněnost podnájmu předmětných prostor, resp. prostor sloužících k podnikání, jakékoliv třetí osobě ze strany žalovaného. Žalovaný tak nadále nemá objektivní možnost předmětné prostory žalobci podnajímat, což je bezesporu důvodem pro výpověď podnájmu.

8. Na základě výpovědi podnájmu skončil podnájem žalobce dne 31. prosince 2019, neboť v souladu s uvedenými ustanoveními činí v tomto případě výpovědní doba tři měsíce. Žalobce však do dnešního dne předmětné prostory nevyklidil. Žalovaný je přesvědčen, že výpověď z podnájmu byla oprávněná, neboť pro její podání měl závažný důvod, který žalovaný řádně ve výpovědi podnájmu uvedl, a výpověď z podnájmu žalobci řádně doručil.

9. Nadto žalovaný uvádí, že mu nebyl do zahájení nadepsaného sporu, resp. do nahlédnutí do spisu, znám dokument označený jako„ námitky ze dne 14. 10. 2019“, který žalobce předložil, a to ani jeho obsah, přičemž žalovaný nemá povědomí o tom, že by mu tento dokument byl ze strany žalobce doručen. Žalobce ostatně v žalobě ani nikterak doručení uvedeného dokumentu nedokládá, když předkládá pouze jeho výtisk, navíc bez jakéhokoliv podpisu.

10. S ohledem na skutečnost, že žalovanému nebyly žádné námitky proti výpovědi podnájmu doručeny, právo žalobce podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi podnájmu v souladu s § 2314 odst. 2 OZ zaniklo v říjnu 2019. Žaloba byla přitom podána až v prosinci 2019.

11. Z uvedeného vyplývá, že výpověď z podnájmu byla oprávněná a i kdyby oprávněná nebyla, žalobce nepodal žalobu k přezkoumání oprávněnosti Výpovědi z podnájmu včas, tedy ve lhůtě k tomu stanovené občanským zákoníkem, pročež by měla být žaloba zamítnuta.

12. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce jako podnájemce s žalovaným dne 1. 12. 2016 uzavřeli podnájemní smlouvu na dobu určitou a to do 30. 11. 2023 (dále jen:„ Podnájemní smlouva“). Dle čl. 1 1. Podnájemní smlouvy jsou předmětem podnájmu nebytové prostory o výměře 4,5m2 a prosklené výlohy, které se nachází v pasáži ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], [obec] (dále jen:„ Nebytové prostory“), které má žalobce v nájmu na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 10. 10. 2001 mezi ním a [anonymizována dvě slova] - [název soudu]. Dle čl. 1 Podnájemní smlouvy byl souhlas vlastníka přenechat Nebytové prostory do podnájmu dán. Dle čl. 3 Podnájemní smlouvy je podnájemní smlouva uzavřena na dobu určitou od 1. 12. 2016 do 30. 11. 2023. Dle čl. 7 Podnájemní smlouvy je výpověď možno podat písemně ze strany nájemce (žalobce) jen v případech, že nebude placeno nájemné. Výpovědní lhůta začíná běžet od 1 dne následujícího měsíce, kdy byla výpověď doručena té straně, které se dotýká, a je tříměsíční. (viz důkaz podnájemní smlouva ze dne 1. 12. 2016)

13. Soud má dále za prokázané, že žalobce a [země] [název soudu] uzavřeli dne 13. 9. 2019 dodatek č. 7 ke smlouvě o nájmu nebytových prostor, uzavřené dne 10. října 2001, ze kterého se mimo jiné podává, že pronajímatel a nájemce konstatují, že na základě odvolání souhlasu pronajímatele s podnájmem nebytových prostor, doručeného nájemci dne 13. 9. 2019, nebytové prostory označené v čl. II. (předmět nájmu) smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 10. října 2001 ani jejich část nájemce nadále není oprávněn přenechat do podnájmu třetí osobě/třetím osobám. (dodatek č. 7 ke smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 13. 9. 2019)

14. Soud má dále za prokázané, že [název soudu] dopisem ze dne 13. 9. 2019 sdělil žalobci, že s ohledem na výsledky kontroly provedené v měsíci červenec 2019 Ministerstvem spravedlnosti ČR, se zaměřením na hospodaření s majetkem státu a s ohledem na podmínky pro podnájem nebytových prostor zakotvených v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v pozdějším znění, odvolává udělené souhlasy pronajímatele s podnájmem nebytových prostor. (viz důkaz odvolání souhlasu s podnájmem ze dne 13. 9. 2019 – dopis sp. [spisová značka] [rok])

15. Soud má dále za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému dopis označený výpověď smlouvy o podnájmu nebytových prostor, ze které se mimo jiné podává, že žalovaný sděluje žalobci, že obdržel od pronajímatele odvolání souhlasu pronajímatele s podnájmem Nebytových prostor a toto dovolání souhlasu je (jiný) závažný důvod pro vypovězení nájmu, neboť bez souhlasu pronajímatele nelze dále poskytovat podnájemní vztah. Žalovaný dále sděluje, že na základě uvedeného označenou podnájemní smlouvu vypovídá, a to ve výpovědní době, která činí tři měsíce od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi. Výpovědní doba skončí 31. 12. 2019. Na jednání dne 30. 10. 2020 učinili účastníci nesporným, že výpověď dopisem ze dne 18. 9. 2019 byla žalobci doručena dne 30. 9. 2019 (viz důkaz výpověď ze dne 18. 9. 2019)

16. V řízení byla dále k důkazu provedena listina označená:„ Věc: námitky proti výpovědi z podnájmu (analogie § 2314 NOZ)“, ze které se podává, že žalobce v reakci na obdrženou výpověď ze dne 30. 9. 2019 sděluje, že s touto výpovědí nesouhlasí. Dle žalobce žalovaný nesdělil ani neprokázal naplnění důvodu veřejného zájmu. Podnájemci (žalobci) není zřejmé, z jakého důvodu byl souhlas s podnájmem odvolán, když podnájemce právě se souhlasem pronajímatele má uzavřenou podnájemní smlouvu do 30. 11. 2023. Podnájemce vždy plnil své povinnosti řádně a včas. Žalobce dále uvádí, že s výpovědí nesouhlasí a žádá, aby žalovaný vzal svou výpověď zpět. (viz důkaz námitky proti výpovědi z podnájmu ze dne 14. 10. 2019)

17. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to výpis z OR žalobce.

18. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: účastnický výslech žalobce, účastnický výslech žalovaného, kdy s odkazem na ustanovení § 131 odst. 1 o.s.ř., účastnický výslech (případně výslech statutárního orgánu právnické osoby dle § 126a o.s.ř.) lze provést, jen jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Soud poznamenává, že účastníci (případně členové statutárního orgánu společnosti) vyjevili své procesní postoje a skutková tvrzení prostřednictvím písemných a ústních podání ve věci. Soud dále zamítl neurčitý návrh žalobce na výslech blíže neoznačeného zaměstnance žalobce, kterým mělo býti prokázáno doručení námitek ze dne 14. 10. 2019. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že žalobce je právnickou osobou, zastoupenou advokátem a žalovaný rozporoval doručení námitek proti výpovědi ze dne 14. 10. 2019 již ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne 5. 2. 2020. Je tedy zřejmé, že žalobce věděl, nebo musel vědět o rozporu v této zásadní skutečnosti již před prvním jednání ve věci, přičemž označení nového důkazu výslechem zaměstnance žalobce, navíc zcela nekonkrétní, učinil až po poučení o neunesení břemene důkazního ve smyslu § 118a o.s.ř., kdy nově uvedl, že námitky ze dne 14. 10. 2019 předal žalobce osobně žalovanému, za přítomnosti zaměstnance žalobce. K tomu je na místě uvést, že žalobce rozporoval skutečnost, že by mu kdy byly námitky doručeny a ze samotné listiny označené:„ Věc: námitky proti výpovědi z podnájmu (analogie § 2314 NOZ)“, se podává, že v zápatí je uvedeno:„ Převzal nájemce:“, aniž je toto převzetí potvrzeno jakýmkoliv podpisem. Dle názoru soudu je nepravděpodobné, že by v situaci, kdy žalobce věděl, nebo měl vědět - pokud tak činil, jaké zásadní účinky má podání námitek proti výpovědi z podnájmu, netrval na podpisu převzetí tohoto dokumentu žalovaným, případně, odmítl-li by žalovaný uvedené převzetí potvrdit, nezaslal námitky žalovanému poštou. Argument o neznalosti právní úpravy těžko obstojí, kdy žalobce, právnická osoba podnikatel, v předložených námitkách poměrně sofistikovaně argumentuje platnou právní úpravou. (Nutno poukázat, že zcela totožný text, včetně mezer za závorkami, je obsažen na straně 2 žaloby, kterou zpracovával již právní zástupce žalobce ke dni 10. 12. 2019) Za této situace soud zamítl pro nadbytečnost a neurčitost návrh důkazu:„ výslechem zaměstnance žalobce bez bližšího určení“. <i>Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ OZ“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.</i> <i>Podle § 2215 odst. 1 a 2 OZ souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Zřídí-li nájemce třetí osobě užívací právo k věci bez souhlasu pronajímatele, považuje se to za hrubé porušení nájemcových povinností způsobující pronajímateli vážnější újmu. Užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci; k odchylnému ujednání se nepřihlíží.</i> <i>Podle § 2309 OZ jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby, a) má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící podnikání nachází, odstraněna, anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru, a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat, nebo</i> <i>b) porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli, zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu s ustanovením § 2305, nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání.</i> <i>Podle § 2310 OZ Ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná. Výpovědní doba je tříměsíční.</i> <i>Podle § 2314 OZ Vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.</i> 20. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve zdůrazňuje, že má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Podnájemní smlouva na dobu určitou, kdy předmětem podnájmu byly prostory sloužící k podnikání – výše vymezené Nebytové prostory. Soud má dále za prokázané, že žalovaný doručil žalobci výpověď z podnájemní smlouvy dne 30. 9. 2019, kdy důvodem pro vypovězení podnájmu bylo označené odvolání souhlasu pronajímatele s podnájmem.

21. S ohledem na tvrzený důvod výpovědi ze dne 30. 9. 2019 (okamžik doručení) je třeba uvést, že dle § 2215 odst. 1 OZ je podmínkou sjednání podnájmu souhlas pronajímatele. Udělení souhlasu je jednostranné jednání pronajímatele. S ohledem na to, že udělení takového souhlasu je jedním ze způsobů realizace vlastnického práva pronajímatele a zákon nestanoví, že by takový souhlas byl neodvolatelný, lze konstatovat, že pronajímatel může již udělený souhlas odvolat. Užívací právo třetí osoby, které vzniklo ještě před tím, než byl souhlas odvolán, však zůstává zachováno. V navazujícím období však již nemůže nájemce věc znovu podnajmout, resp. zřídit užívací právo k věci jiné třetí osobě.

22. Ač z právě uvedeného lze dovodit, že nebyly naplněny výpovědní důvody, soud přesto žalobu zamítl, a to pro nesplnění podmínek k uplatnění žaloby na určení neplatnosti výpovědi.

23. V OZ je podnájem upraven v pododdíle o obecných ustanoveních o nájmu (výše uvedený § 2215 - 2216 OZ) a dále v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2274 – 2278 OZ). Jde o právní úpravu poměrně kusou, zabývající se zejména podmínkami, za nichž může nájemce dát předmět nájmu či jeho část do podnájmu, následky porušení těchto povinností pro nájemce (presumpce hrubého porušení povinností) a je zdůrazněna závislost podnájemního vztahu na vztahu nájemním. Z právní úpravy je zřejmé, že se na tradičním vnímání podnájmu nic nemění. Podstatou podnájmu, který bývá vymezován jako„ nájem nájemního práva“, je, že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo jí může zřídit jen na dobu nájmu věci (§ 2215 odst. 3, 2277, 2278 OZ). Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, tzn., že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo, a bez zřetele k tomu, co si ohledně skončení podnájmu sjednali nájemce a podnájemce.

24. Pokud tedy není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah„ slabší“ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce.

25. Je-li tedy předmětem podnájmu prostor sloužící podnikání, pak – kromě ustanovení § 2215 a 2216 OZ - se na tento podnájem použijí zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání (§ 2302 a násl. OZ), ovšem jen přiměřeně s přihlédnutím k specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upravena podnájemní smlouvou.

26. V posuzovaném případě a s ohledem na uvedené, tedy při aplikaci ustanovení § 2314 OZ, je zřejmé, že podání námitek je nezbytnou podmínkou pro uplatnění žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Platí totiž, že nesouhlasí-li vypovídaná strana s uplatněným výpovědním důvodem, případně má-li za to, že výpověď je neplatná či zdánlivá, a chce se proto domáhat u soudu přezkumu její oprávněnosti, musí vznést proti této výpovědi námitky, a to v písemné formě a vypovídající straně je musí dodat do jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena. Jen tak jí zůstane právo na přezkoumání výpovědi u soudu (§ 2314 odst. 2 OZ). Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne.

27. Jak bylo výše uvedeno, žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o doručení námitek žalovanému, kdy soudu nezbývá než uzavřít, že žalobce nevznesl proti podané výpovědi doručené dne 30. 9. 2019 námitky dle § 2314 odst. 1 OZ, a tedy zaniklo její právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi.

28. I při vědomí právě uvedeného lze, při aplikaci OZ na podnájemní vztah prostoru sloužícího k podnikání, zejména s ohledem na minimum úpravy a úplnou absenci zvláštní úpravy přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího podnikání, dospět k odlišné právní argumentaci, která však ve svém důsledku pro projednávanou věc znamená stejný procesní výsledek.

29. Dospějeme-li totiž na základě výkladových postupů k závěru, že ustanovení § 2314 OZ dává možnost uplatnit námitky proti výpovědi jen stranám nájemního vztahu, pak uvedené nelze automaticky vztáhnout i na akcesorické podnájemní vztah. Podnájemnímu nájemnímu vztahu, jako závislému na nájemním vztahu, nemůže být poskytnuta stejná ochrana jako nájemnímu vztahu. V případě ustanovení § 2314 OZ pak jde o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, při níž žalobce nemusí prokazovat naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř.. Smysl a účel úpravy ani povaha podnájemního vztahu nevyžaduje, aby se tento speciální institut a s tím spojené námitkové řízení vztahovalo i na podnájemní vztah. Z uvedeného pak vyplývá, že není-li podaná žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi žalobou ve smyslu § 2314 OZ, je třeba ji - stejně jako žalobu na určení neplatnosti - posoudit v intencích § 80 o.s.ř., tedy zabývat se otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

30. K tomu je třeba uvést, že soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba (§ 80 o. s. ř.) je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá.

31. Z uvedeného pak vyplývá, že žaloba o určení podle § 80 o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší, nebo nemůže řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah významný pro právní poměry účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Posouzení platnosti výpovědi z nájmu je totiž jen posouzením předběžné otázky předcházejícím úsudku, zda nájemní vztah nadále trvá nebo trval. Soud tak uzavírá, že zde není naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi.

32. S ohledem na výše uvedenou argumentaci soud žalobu shora ve výroku ad. I. zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k tomu, že žalovaný byl v žalobě zcela úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení ve výši 10.164 Kč spočívající v náhradě právního zastoupení dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby ve výši 2.500 Kč dle § 9 odst. 3 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci, účast na jednání) dále pak 3x paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč. Součástí nákladů řízení je i DPH v zákonné výši.