65 C 82/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb., v platném znění o 164 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 103 232 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% p.a.

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 61 268 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% p.a.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26.280 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce požaduje touto žalobou náhradu nemajetkové újmy, jež mu byla způsobena nepřiměřenou délkou správního a na něj navazujícího soudního řízení. Žalobce dále uvedl, že [stát. instituce], jako správní orgán I. stupně oznámením ze dne 4. 6. 2012, č.j. 731/ [spisová značka] oznámil žalobci zahájení řízení o odstranění stavby s vlastníky stavby„ Sklep“ na pozemcích st. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobce byl jako vlastník dotčeného pozemku st. [číslo] účastníkem správního řízení ve smyslu ust. § 27 odst. 1 správního řádu.

2. Správní řízení, vedené stavebním úřadem o odstranění nepovolené stavby (včetně navazujícího soudního řízení) trvalo až do [datum], když nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 15. 4. 2020, [číslo jednací], když tímto rozhodnutím bylo pravomocně rozhodnuto o odstranění nepovolené stavby sklepa na pozemku žalobce, když bylo potvrzeno rozhodnutí o odstranění stavby, vydané Městským úřadem Stříbro ze dne [datum].

3. V dané věci bylo vedeno i soudní řízení, když ve věci bylo zrušeno nezákonné správní rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 18. 7. 2016, čj. [spisová značka], a to rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. července 2018, č. j. [spisová značka].

4. Žalobce uvádí, že se shora uvedeného je zřejmé, že pravomocné rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 18. 7. 2016, čj. [spisová značka] je rozhodnutím nezákonným. Žalobci vznikla nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky správního a na něj navazujícího soudního řízení (jako celku).

5. Žalobce k věci uvádí, že uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy pro nepřiměřenou délku řízení a to jak správního, tak navazujícího soudního řízení, jež je potřeba pro účely náhrady nemajetkové újmy ve správním a navazujícím soudním řízení tato posuzovat jako jeden celek. Žalobce uvádí, že k neodůvodněným průtahům došlo opakovaně, jak ve správním řízení, tak v řízení před soudem. Ve správním řízení, jež předcházelo řízení soudnímu, došlo k několika dílčím průtahům a porušení lhůt pro vydání správních rozhodnutí, jež činí dle správního řádu 30 dní. V řízení před soudem pak šlo o dílčí průtah, přesahující 1 rok, a to v řízení před Krajským soudem v Plzni Tyto dílčí průtahy mimo jiné pak zapříčinily to, že na celkovou délku řízení před správním orgánem a soudy lze pohlížet jako na nepřiměřenou.

6. Řízení v dané věci celkem trvalo 7 let a 10 měsíců, kdy tuto dobu nelze považovat za přiměřenou a není v daném případě postačující konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

7. Žalobci byly nepřiměřenou délkou řízení způsobeny mnohé komplikace - nepovolená podzemní stavba se nachází na pozemku č. par.. [anonymizováno], když je vlastnicí tohoto pozemku a jedná se o příjezdovou cestu k jeho nemovitosti, jež nemohl (z důvodu prevence) dlouhodobě plnohodnotně užívat, když byl v užívání svého pozemku omezen. Žalobce má tak právo na základní zadostiučinění ve výši 117.500 Kč. Lze také konstatovat, že rozhodnutí v této věci má pro žalobce zvýšený význam. Žalobce má za to, že je na místě navýšení základního zadostiučinění o 20 %. Je také třeba konstatovat, že žalobce se na délce řízení nijak výrazně negativně nepodílel, žalobci nelze ve věci nic vytknout. Naopak žalobce byl ve věci aktivní, opakovaně namítal průtahy v řízení, což vyplývá například ze sdělení Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne [datum], dále z urgence ze dne [datum] a žádosti žalobkyně ze dne [datum].

8. Žalobce velmi negativně hodnotí postup orgánů veřejné moci, kdy nejen, že celková doba řízení je nepřiměřená, avšak je skutečností, že ve správním řízení a následně v soudním řízení došlo k několika dílčím průtahům v řízení (průtahy mezi jednotlivými rozhodnutími) porušení lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Tyto dílčí průtahy lze přičíst k tíži správního orgánu, který rozhodoval věc v I. a II. stupni. K více jak ročnímu průtahu došlo i v řízení před soudem. Vzhledem k tomu má žalobce za to, že je na místě navýšit základní částku zadostiučinění o 20 % vzhledem k postupu orgánů veřejné moci během řízení.

9. Žalobce tedy ze shora uvedených důvodů žádá o náhradu nemajetkové újmy ve výši 164.500 Kč. Žalobce uplatnil v rámci předběžného projednání nárok u ústředního orgánu státní správy, žalovaný žádost nevyřídil v zákonné 6 měsíční lhůtě. Původní žádost byla doručena žalovanému dne [datum] a lhůta k vyřízení žádosti uplynula dnem [datum].

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Žalovaný má za to, že délka řízení v dané věci není nepřiměřená. V daném případě byla vedena dvě samostatná (byť spolu související a na sebe navazující) správní řízení (řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečné povolení stavby) a dále soudní řízení správní (řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a následně řízení o kasační stížnosti žalobce).

11. Co se týče řízení o dodatečném povolení stavby, toto řízení trvalo přibližně 1 rok (od července 2012 do srpna 2013) a téměř po celou dobu svého trvání bylo (pravomocně) přerušeno do vyřešení předběžné otázky související s tímto správním řízením. V rámci tohoto řízení o dodatečném povolení stavby nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a v souvislosti s vydanými rozhodnutími a usneseními správních orgánů v tomto řízení nebylo ani vedeno žádné soudní řízení správní.

12. Co se týče řízení o odstranění stavby, toto bylo zahájeno z moci úřední oznámením písemnosti stavebního úřadu ze dne [datum] a již usnesením stavebního úřadu ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum] bylo (pravomocně) přerušeno do doby skončení řízení o dodatečném povolení dané stavby. Poté správní orgány obou stupňů činily úkony a vydávaly rozhodnutí až do doby, kdy bylo usnesením stavebního úřadu ze dne [datum] (pravomocně) přerušeno dané správní řízení o odstranění stavby z důvodu uplatněné správní žaloby žalobcem. Toto přerušení řízení bylo navíc vyvoláno samotným žalobcem, který o přerušení požádal stavební úřad. Ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, platí, že v průběhu přerušení správního řízení lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Tento stav, kdy je správní řízení přerušeno, nelze sám o sobě bez dalšího považovat za nesprávný úřední postup a přičítat k tíži správním orgánům, jak naznačuje žalobce v žalobě.

13. Pokračování v řízení stavební úřad oznámil písemností ze dne [datum]. Poté správní orgány obou stupňů opět činily úkony v dané věci a řízení o odstranění stavby bylo skončeno vydáním rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum]. Z výše uvedeného vyplývá, že též řízení o odstranění stavby bylo z více než poloviny doby svého trvání (pravomocně) přerušeno, a to též k žádosti žalobce (podání žaloby v rámci správního soudnictví).

14. Soudní řízení správní vedené v dané věci trvalo celkem přibližně 3 roky, přičemž rozhodoval jak Krajský soud v Plzni, tak i Nejvyšší správní soud ČR o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. Vzhledem k výše zmíněným kritériím ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., především s přihlédnutím ke složitosti řízení a k samotnému postupu orgánů veřejné moci během řízení, žalovaný neshledává, že by se délka tohoto soudního řízení správního významně odchýlila od standardní délky rozhodování správních soudů, resp. že by tato délka soudního řízení byla zjevně nepřiměřená. Žalobce v žalobním návrhu tvrdí průtah v řízení před Krajským soudem v Plzni, kdy toto řízení přesáhlo dle slov žalobce dobu jednoho roku. K tomu žalovaný uvádí, že ze statistik prováděných pro posouzení průměrné délky správního řízení vyplývá, že průměrná délka správního řízení u krajských soudů byla v roce 2019 stanovena na 486 dní.

15. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána dne [datum], příslušný správní soud rozhodl dne [datum], neshledává žalovaný ve světle výše uvedeného, že by v rámci řízení ve správním soudnictví došlo k průtahům v tomto řízení. Ačkoliv se tedy celková doba řízení (o odstranění dané stavby) v tvrzené délce 7 let a 10 měsíců může zdát žalobci dlouhá a nepřiměřená, po zohlednění výše uvedených dílčích skutečností nelze dát v tomto směru žalobci za pravdu.

16. Dle názoru žalovaného na složitost tohoto případu, a v tomto ohledu zejména na procesní složitost, poukazuje samotná skutečnost, že se ve věci vedly dvě správní řízení, o jednotlivých rozhodnutích správních orgánů též velice často rozhodovaly nadřízené správní orgány v celém průběhu řízení (věc tedy byla vedena před více instancemi). Ve věci byla též podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, přičemž o rozhodnutí správního soudu prvého stupně bylo v rámci řízení o kasační stížnosti rozhodováno Nejvyšším správním soudem ČR, který věc vrátil zpět správnímu orgánu, který v jednom ze správních řízeních rozhodoval v prvém stupni.

17. Žalovaný se též domnívá, že vzhledem ke skutkovým okolnostem týkajícím se samotného procesu stavění stavby sklepa za souhlasu vlastníků předmětného pozemku parc. č. st. 663 v k.ú. [obec] a následné změně vlastnictví tohoto pozemku, jakož i vzhledem k občanskoprávnímu sporu o určení vlastnictví k části předmětného pozemku mezi žalobcem a vlastníky stavby, je zřejmé, že k celkové složitosti případu přispívají i kritéria skutkové a právní složitosti. Dle názoru žalovaného navíc tuto skutkovou i právní komplikovanost případu, a to ve smyslu, kdy původní vlastníci pozemku, manželé [příjmení], udělili souhlas se stavbou sklepa, měli o celém faktickém stavu nemovitých věcí, které následně přešly do vlastnictví žalobce, informovat žalobce, přičemž žalobce sám měl řádně zjistit stav nabývané nemovitosti, nelze přičítat k tíži správních orgánů, které ve správních řízeních musely ve věci rozhodnout, a také tak dle průběhu správních řízení (i soudního řízení správního) činily.

18. Dle názoru žalovaného, tedy délka všech souvisejících řízení byla úměrná právní, skutkové i procesní složitosti tohoto případu. Žalovaný se též nedomnívá, že by správní orgány byly v řízení nečinné, naopak dle názoru žalovaného v řízeních vydávaly rozhodnutí a plnily svoji zákonnou povinnost.

19. Kritérium zvýšeného významu pro účastníka řízení je nutné tvrdit a dostatečně prokázat. Dle názoru žalovaného žalobce důkazní břemeno v této souvislosti neunesl, jelikož nepředložil žádné relevantní důkazy k prokázání svých tvrzení.

20. K výše uvedenému žalovaný doplňuje, že samotné tvrzení o nemožnosti v užívání předmětné části pozemku z důvodu prevence shledává účelovým, a to především vzhledem ke skutečnosti, že stavba se na daném pozemku nacházela po dlouhou dobu a právní předchůdci žalobce s ní výslovně souhlasili. S ohledem na výše uvedené má žalovaný za to, že kritérium zvýšeného významu tohoto řízení nebylo naplněno.

21. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že písemností ze dne [datum] (viz oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 4. 6. 2012, č.j. 731/ OVÚP/12/Če) oznámil stavební úřad zahájení řízení o odstranění stavby sklepa na pozemcích parc.č.st. 663 a 848 v k.ú. [obec]. Vlastníci dané stavby jsou Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ vlastníci stavby“). Dne [datum] se konalo ústní jednání. Usnesením stavebního úřadu ze dne [datum] (viz usnesení o přerušení řízení ze dne 3. 7. 2012, č.j. 731/ OVÚP/12/213) bylo řízení o odstranění stavby přerušeno, a to z důvodu, že vlastníci stavby podali dne [datum] u stavebního úřadu žádost o dodatečné povolení této stavby. Proti zmíněnému usnesení stavebního úřadu ze dne [datum] podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum] (viz rozhodnutí krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 14.11.2012, č.j. RR/3524/12) zamítnuto a odvoláním napadené usnesení stavebního úřadu ze dne [datum] bylo potvrzeno.

22. Soud má dále za prokázané, že stavební úřad pokračoval v řízení o odstranění dané stavby a usnesením ze dne [datum] (viz usnesení o zastavení řízení o odstranění stavby ze dne 25. 8. 2014, č.j. 731/ OVÚP/12-14 [číslo]) toto řízení zastavil. Žalobce podal proti tomuto usnesení stavebního úřadu odvolání, na základě kterého krajský úřad rozhodnutím ze dne [datum] (viz rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 10. 12. 2014, č.j. RR/4454/14) napadené usnesení stavebního úřadu ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. [ulice] úřad písemností ze dne [datum] (viz oznámení o pokračování řízení o odstranění stavby ze dne 9. 2. 2015; č.j. 731/ OVÚP/12/Če) oznámil pokračování v řízení o odstranění stavby a následně vydal rozhodnutí ze dne [datum] (viz rozhodnutí Městského úřadu Stříbro ze dne 13. 4. 2015, č.j. 731/ OVÚP/12-15 [číslo]), kterým rozhodl o neodstranění dané stavby. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, na základě kterého krajský úřad rozhodnutím ze dne [datum] (viz rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 29. 7. 2015, č.j. RR/2756/15) napadené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

23. Soud má dále za prokázané, že stavební úřad pokračoval v řízení o odstranění stavby. Dne [datum] a [datum] bylo konáno ústní jednání. Rozhodnutím ze dne [datum] (viz rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 27. 1. 2016, č.j. 731/ OVÚP/12/16 [číslo]). stavební úřad nařídil vlastníkům stavby odstranění dané stavby. Usnesením stavebního úřadu ze dne [datum] byly opraveny nesprávnosti v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum]. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum] (viz rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 18. 7. 2016, č.j. RR/2500/16) bylo zrušeno rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] a řízení bylo zastaveno. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum] (viz rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 3. 8. 2016, č.j. RR/2863/16) bylo zrušeno rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání.

24. Soud má dále za prokázané, že žalobce uplatnil u Krajského soudu v Plzni správní žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum]. Usnesením stavebního úřadu ze dne [datum] (viz usnesení o přerušení řízení o odstranění stavby ze dne 17. 8. 2016, č.j. 731/ OVÚP/12/16 [číslo]) bylo řízení o odstranění stavby z důvodu uplatněné žaloby přerušeno. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. 30 A 133/2016-64 ze dne 30. 11. 2017 (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 30 A 133/2016-64 ze dne 30. 11. 2017) byla žaloba zamítnuta. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 69/2018-49 ze dne 18. 7. 2019 (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 69/2018-49 ze dne 18. 7. 2019) byl zrušen zmíněný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] a též rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] a věc byla vrácena krajskému úřadu k dalšímu řízení.

25. Soud má dále za prokázané, že stavební úřad písemností ze dne [datum] (viz oznámení o pokračování řízení o odstranění stavby ze dne 9. 9. 2019, č.j. [číslo] OVÚP/19/Če) oznámil pokračování v řízení o odstranění dané stavby. Usnesením ze dne [datum] stavební úřad přerušil řízení o odstranění stavby. Na základě odvolání vlastníků stavby stavební úřad rozhodnutím ze dne [datum] zrušil své usnesení ze dne [datum]. Rozhodnutím ze dne [datum] (viz rozhodnutí Městského úřadu Stříbro ze dne 31. 12. 2019, č.j. [číslo] OVÚP/19/394) stavební úřad nařídil odstranění dané stavby. Proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu podali vlastníci stavby odvolání, které bylo rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum] (viz rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 15. 4. 2020, č.j. PK- RR/1456/20, v právní moci dne [datum]) zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] bylo potvrzeno. Žalovaný poté nevyhověl podnětu vlastníků stavby na přezkum zmíněného rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] v rámci přezkumného řízení.

26. Soud má dále na základě nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že [ulice] úřad vedl řízení o dodatečném povolení stavby sklepa. Usnesením ze dne [datum] (viz usnesení o přerušení řízení ze dne 11. 7. 2012, č.j. 921/ OVÚP/12/221) stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby přerušil do doby vyřešení předběžné otázky (skončení odvolacího řízení ve věci zrušení sdělení stavebního úřadu – ověření pasportu stavby sklepa). Proti tomuto usnesení stavebního úřadu ze dne [datum] podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum] (viz rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 5. 10. 2012, č.j. RR/3026/12) zamítnuto a odvoláním napadené usnesení stavebního úřadu ze dne [datum] bylo potvrzeno. Usnesením stavebního úřadu ze dne [datum] (viz usnesení o zastavení řízení ze dne 16. 7. 2013, č.j. 921/ OVÚP/12/13 [číslo], v právní moci dne [datum]) bylo řízení o dodatečném povolení stavby zastaveno.

27. Soud má dále za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil dne [datum] (dopisem datovaným dne [datum]) u žalovaného nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 164.500 Kč. Žádost žalobce o zadostiučinění za nemajetkovou újmu nebyla žalovaným předběžně projednána, resp. žalobci nebyl sdělen výsledek tohoto předběžného projednání.

28. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to podání žalobce ze dne [datum].

29. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: podání ze dne [datum]. Žádné další důkazy nebyly účastníky s ohledem na nespornost skutkových tvrzení navrženy. <i>Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nesprávným úředním postupem.</i> <i>Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.</i> <i>Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k</i> <i>a. celkové délce řízení,</i> <i>b. složitosti řízení,</i> <i>c. jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,</i> <i>d. postupu orgánů veřejné moci během řízení a</i> <i>e. významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> <i>Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.</i> <i>Podle § 139 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ stavební zákon“) není-li stavba řádně udržována a její vlastník neuposlechne výzvy stavebního úřadu k provedení udržovacích prací, stavební úřad mu nařídí zjednání nápravy. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení nařízených udržovacích prací.</i> 30. Při posouzení žalobou uplatněného nároku soud nejprve shrnuje, že předmětem tohoto řízení je nárok žalobce na nemajetkovou újmu jemu vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeném stavebním úřadem o odstranění nepovolené stavby na pozemcích parc.č.st. 663 a 848 v k.ú. [obec], a to včetně navazujícího soudního řízení, které bylo zahájené oznámením o zahájení řízení ze dne [datum] a trvalo až do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne [datum].

31. Ve vztahu k podstatě uplatněného nároku z titulu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu soud uvádí, že nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, tj. nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, za níž se odpovídá a vznikem škody. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny.

32. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

33. V této souvislosti je třeba uvést, že pro existenci nemajetkové újmy u nepřiměřené délky řízení lze aplikovat závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen:„ Stanovisko“), které odkazuje na závěry Evropského soudu, jenž vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Současně však ale judikatura dovodila závěry, podle kterých uvedené Stanovisko nelze bez dalšího aplikovat na každé správní řízení a presumovat vznik nemajetkové újmy vždy, když nebylo vydáno rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stanovisko je možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod [číslo] Sb. (dále jen:„ Úmluva“), což jsou ze správních řízení jen ta řízení, v nichž jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný, a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tedy soukromoprávní) povahy.

34. Další významnou otázkou v projednávané věci, tj. zda a za jakých okolností správní řízení a soudní řízení při posuzování délky řízení tvoří jeden celek, se opakovaně zabýval ve své judikatuře Nejvyšší soud. V rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, přijal závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, jde-li o takové řízení, jež podléhá čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V rozsudku ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014, Nejvyšší soud dále přijal a odůvodnil závěr, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících před správními orgány a správními soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek, pokud na dané správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ačkoliv odkazované rozhodnutí spojuje návaznost řízení před správními orgány výslovně s následným rozhodováním soudu v režimu správního soudnictví, skutečnost, zda řízení pokračuje v linii civilního nebo správního soudnictví není určující. Odlišný závěr by znemožnil dostát požadavkům, jež na posuzování délky řízení plynou z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4728/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2836/2017).

35. Posuzované správní řízení a na něj navazující soudní řízení je tedy nutno brát z hlediska posuzování jeho délky za jeden celek až do jeho skončení, bez ohledu na to, že postupně probíhalo před různými správními orgány a soudy v režimu správního či civilního soudnictví. Současně lze dospět k závěru, že na posuzované řízení je aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i Stanovisko, a tedy i presumpce vzniku nemajetkové újmy.

36. Jak bylo výše uvedeno, soud zjistil, že předmětné řízení trvalo ode dne [datum] až do [datum], tj. [číslo] dní. Tuto dobu řízení je možno posoudit jako nepřiměřenou. Dle názoru soudu je na místě započítat do celkové doby řízení i období přerušení řízení, kdy k přerušení došlo nikoliv ze zákonné podmínky, ale pouze na základě uvážení správního orgánu, aniž přerušení bylo nutné pro vyřešení podstatné otázky, bez které by správní orgán nemohl ve věci rozhodnout. Doba paralelně běžícího řízení před správním soudem je započítávána do celkové doby.

37. Vzhledem k tomu, že se v projednávaném případě samotné konstatování porušení práva jeví jako nedostačující, je na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše poskytnutého zadostiučinění za takto žalobci vzniklou nemajetkovou újmu podle ustanovení § 31a OdpŠk je na místě aplikovat Stanovisko. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč). Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a OdpŠk podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu ČR by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

38. Soud tak s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že pro předmětné řízení je při určení základní částky na místě vycházet z částky 15.000 Kč, přičemž pro první dva roky řízení je tato částka o polovinu menší. Soud neshledal důvody pro stanovení vyšší základní částky, neboť předmětné řízení nelze označit jako krátké řízení, ale současně se se nejedná ani o extrémní délku řízení, a to i s ohledem na skutečnost, že řízení sice posuzováno jako jeden celek, sestávalo z řízení před správními orgány ale i soudního přezkumu. Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí za celou dobu trvání předmětného řízení částku 103.232 Kč.

39. Soud dále při vztažení modifikačních kritérií dle § 31a OdpŠk na projednávanou věc, má za to, že předmětné řízení nevybočovalo z běžné agendy stavebního úřadu, také množství instancí, ve kterých bylo předmětné řízení vedeno, nedává důvod pro úpravu základní částky. Jak již bylo uvedeno, celkovou délku předmětného řízení nelze označit za extrémní a soud je přesvědčen, že není dán důvod pro modifikaci základní částky ani z důvodu celkové délky řízení.

40. Soud je dále názoru, že žalobce se negativně nepodílel na celkové délce řízení, kdy bylo zcela v kompetenci a procesních možnostech správního orgánu (a soudu) učinit takové kroky, aby ve věci bylo rozhodnuto v přiměřené době. Na druhou stranu má soud za to, že postup jak správních orgánů, tak i soudů v posuzované věci nezakládá důvod pro modifikaci základní částky.

41. Soud zdůrazňuje, že posuzované řízení nespadá do kategorie řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje. V posuzované věci bylo předmětem řízení před správním orgánem odstranění stavby ve vlastnictví třetí osoby (nikoliv žalobce) kdy tato stavba (sklep) zasahovala na pozemek žalobce. Soud se přiklání k názoru, že význam toho, co bylo pro žalobce v sázce v posuzovaném řízení, nevybočoval ze standardního významu předmětu řízení, a tedy nedospěl k závěru o potřebě navýšit (či redukovat) základní částku z důvodu významu řízení pro žalobce.

42. Soud tak uzavírá, že neshledal důvod pro další úpravu základní částky dle modifikačních kritérií dle § 31a OdpŠk a proto přiznal žalobci ve výroku shora ad. I. odškodnění nemajetkové újmy ve výši 103.232 Kč, což je částka, která, dle názoru soudu představuje spravedlivé odčinění nemajetkové újmy žalobce způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících před správními orgány a správními soudy v posuzované věci. Ve zbytku uplatněného nároku soud žalobu zamítl ve výroku shora ad. II.

43. Protože poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk (viz Stanovisko), přiznal soud žalobci zákonný úrok z přiznané částky do zaplacení počínaje dnem [datum] dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř. (neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění). Pokud se tedy žalobci podařilo prokázat nesprávný úřední postup, imateriální újmu jemu způsobenou i příčinnou souvislost mezi touto újmou a nesprávným úředním postupem, prokázal základ nároku a je třeba na něj v zásadě hledět jako na úspěšného účastníka řízení. Jevilo by se jako nespravedlivé, pokud by za to, že jeho odhad výše odškodnění nesouzněl s úvahou soudu, měl být žalobce sankcionován v rámci náhrady nákladů řízení (pro srovnání nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1310/09).

45. Soud tak žalobci ve výroku shora ad. III. přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 26.280 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč a dále odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2599/2013), tj. z částky 50.000 Kč ve výši 3.100 Kč (§ 7 advokátního tarifu) za celkem 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žádost o předběžné projednání nároku na náhradu nemateriální újmy, podání žaloby, sepis repliky k vyjádření žalovaného, účast u jednání soudu dne [datum]). Součástí náhrady nákladů řízení je i paušální náhrada 5 hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 1.500 Kč a dále i náhrada za promeškaný čas advokáta (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu) za celkem 10 půlhodin á 100 Kč (jednání před soudem I. stupně), a dále náhrada cestovních výdajů ve výši 2.066 Kč (jednání před soudem I. stupně - při cestě OA [anonymizována dvě slova] [obec] - [obec] a zpět, jedna cesta 150 km, celkem 300 km, spotřeba Natural 95 5,9 l [číslo] km, cena dle vyhlášky 37,10 /l benzin Natural 95). K odměně a náhradě advokáta byla dále přiznána i částka připadající na 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).