65 C 89/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem finančního arbitra

I. Řízení se co do částky 16 356 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 356 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% p. a. zastavuje.

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 18 465,5 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% p. a.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 34 241 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% p. a.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26.684 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy, kdy je přesvědčen, že byl dotčen na svých právech nesprávným úředním postupem finančního arbitra. Žalobce k žalobě uvedl, že jako spotřebitel zahájil dne [datum] řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti [právnická osoba] [ulice] pojišťovna, a.s, bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení.

2. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne 4. 10. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo], kterým finanční arbitr žalobci část nároku přiznal. Žalobce, jakož i instituce, podali proti nálezu námitky. Tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 4. 10. 2019 zamítnul, ačkoliv z části nález změnil v neprospěch žalobce, když mu nepřiznal plnění. Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. Řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum] tedy více jak 45 měsíců.

3. Žalobce spolu s návrhem na zahájení řízení předložil finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, zejména pojistné smlouvy, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu instituci. Jak vyplývá z později vydaného nálezu, svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy finanční arbitr opírá právě a jen o pojistné smlouvy a příslušné pojistné podmínky. Žalobce tedy důvodně očekával, že finanční arbitr rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí prodloužil po jejím uplynutí a nález vydal až [datum]. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobce přiměřená. Dle názoru žalobce začala finančnímu arbitrovi běžet lhůta k vydání nálezu dne [datum], tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení. Žalobce uzavírá, že ze spisu FA/SR/ZP [číslo] jednoznačně vyplývá, že finanční arbitr nevydal nález v přiměřené lhůtě a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. FA/SR/ZP [číslo] zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 ZFA a řízení o námitkách tak zatížil nesprávným úředním postupem.

4. Žalobce vyzval žalovaného dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaný na výzvu reagoval dopisem„ Vyrozumění o vyřízení – Žádost o náhradu škody“ ze dne [datum], doručeným právnímu zástupci žalobce dne [datum], v němž konstatoval, že v řízení spis. zn. FA/SR/ZP [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta třetí zákona o náhradě škody tím, že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou.“ Žalovaný konstatoval porušení práva a dospěl k závěru, že je na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva se jeví jako nedostačující. S tímto závěrem žalobce souhlasí, nicméně má za to, že nebyl důvod k redukci předmětné částky, jak to učinil žalovaný.

5. Řízení, které žalobce před finančním arbitrem zahájil, se týkalo smluv investičního životního pojištění, které žalobce uzavřel s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobce se na finančního arbitra obrátil v obtížné životní situaci, kdy měl důvodné podezření o neplatnosti svých smluv životního pojištění a obával se, že by o investované peníze mohl přijít. Po celou dobu řízení tak byl žalobce i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobce významné výše finančních prostředků (v souhrnu činil nárok žalobce 94.520 Kč se zákonným příslušenstvím). Žalobce řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobce se sporem obrátil na finančního arbitra, a ne na obecný soud. Předmětem řízení byla částka 94.520 Kč. Takovou částku nelze považovat za zanedbatelný předmět řízení a je tady na místě přiznat žalobci odškodnění peněžité.

6. Je rovněž nutno zdůraznit, že finanční arbitr je pro rozhodování sporů z životního pojištění specializovaným orgánem a z pohledu jeho specializace nebylo řízení sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] složitým případem. Ostatně složitost případu nekonstatoval ani finanční arbitr, ačkoliv zákon mu umožňuje u složitých případů prodloužit lhůtu k rozhodnutí.

7. Dále žalobce poukazuje na skutečnost, že finanční arbitr své rozhodnutí opřel výlučně o podklady, které obdržel od žalobce při podání návrhu na zahájení řízení, popř. o podklady, které obdržel od Instituce v rámci jejího vyjádření. Žalovaný tedy měl podklady pro rozhodnutí již [datum], přesto nález vydal až [datum].

8. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobou uplatňovaný nárok neuznává, a to ani z části. Žalovaný je názoru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí o celkové délce [číslo] dnů, a to v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě. Ačkoli zákon, neurčuje finančnímu arbitrovi žádnou lhůtu, po kterou může sbírat podklady po vydání rozhodnutí, může se shromažďování podkladů o celkové délce [číslo] dnů jevit jako průtahové. Tuto délku lze však přičítat ze značné části také samotnému žalobci, který nedoplňoval potřebné doklady k rozhodnutí a záměrně zamlčoval rozhodné skutečnosti důležité pro rozhodnutí, zejména ukončení pojištění v lednu 2017 a 2 mimořádné výběry ještě před ukončením pojištění, kdy se nakonec v řízení prokázalo, že již obdržel plnění vyšší než by činilo bezdůvodné obohacení instituce na jeho úkor.

9. V posuzovaném případě překročil finanční arbitr lhůtu o 100 dní, než byla zákonná lhůta, o prodloužení lhůty v souladu s možností mu danou zákonem finanční arbitr účastníky řízení neinformoval. Co se týče nesprávného úředního postupu v souvislosti s porušením povinnosti finančního arbitra vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu řízení o námitkách, přičemž nález byl vydán v zákonné 180 denní lhůtě.

10. Žalobce uplatnil dne [datum] u žalované v důsledku nesprávného úředního postupu finančního arbitra, který nevydal v řízení sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž měl udržovat žalobce v nejistotě ohledně výsledku sporu, nárok na náhradu škody ve výši 69 062,50 Kč.

11. Žalovaný dospěl k závěru, že celkovou dobu řízení před finančním arbitrem ve věci sp. zn.: FA/SR/ZP [číslo] je možno posoudit jako nepřiměřenou, přičemž za 12. přiměřenou dobu by bylo možno považovat dobu 24 měsíců, tato ale byla v daném případě překročena o 21 měsíců na celkových 45 měsíců.

13. Vzhledem k tomu, že se v projednávaném případě samotné konstatování porušení práva jevilo jako nedostačující, bylo na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše poskytnutého zadostiučinění za takto žalobci vzniklou nemajetkovou újmu kdy s ohledem na postup a průběh řízení, složitost řízení, význam řízení pro žadatele, který mohl sám nést důkazní břemeno přímo v soudním řízení s institucí, neboť řízení u finančního arbitra je pro žadatele méně náročnou alternativou k řízení před soudem, náleží žadateli odškodnění v dolní hranici ve výši 15.000 Kč za jeden rok řízení, přičemž s ohledem na skutečnost, že každé řízení vyžaduje určité trvání, snížil žalovaný odškodnění za první dva roky řízení v souladu se stanoviskem o polovinu, tedy na částku 7.500 Kč za první dva roky řízení. Celková délka řízení činí od [datum] do [datum] celkem [číslo] dní, tj. 3 roky 9 měsíců a 20 dní. Náhrada činí za první dva roky (2 x 7.500 Kč, tj. 15.000 Kč), za třetí rok 15.000 Kč, za 9 měsíců a 20 dní – tj. 265 dní ([číslo] Kč/365 x 265 dní), tj. 10.890,40 Kč Celkem po zaokrouhlení 40.890,40 Kč, přičemž tato částka je redukována na 40 % tj. na částku 16.356,16 Kč po zaokrouhlení 16.356 Kč. [příjmení] ve výši 16.356 Kč byla poukázána na bankovní účet č. [bankovní účet] uvedený v žádosti žalobce. Přesto není v žalobě provedená platba náhrady ve výši 16.356 nikterak zohledněna v rámci požadovaného plnění a žalobce se tak prostřednictvím svého právního zástupce domáhá částky 69 062,50 Kč.

14. Žalovaný je přesvědčen, že přiznaná a žalobci již vyplacená náhrada nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu finančního arbitra v řízení vedeném pod sp. zn.: FA/SR/ZP [číslo], byla stanovena správně a žalobcem uplatňované další nároky nejsou důvodné.

15. Žalobce vzal za řízení žalobu částečně zpět, a to co do částky 16.356 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 356 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% p. a. Žalovaný se zpětvzetím souhlasil, soud tak řízení ve výroku shora ad. I. dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

16. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že řízení před finančním arbitrem, vedeném pod spisovou značkou FA/SR/ZP [číslo] trvalo od 26. 5. 2016 do [datum].

17. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků má soud za prokázané, že řízení před finančním arbitrem vedeném pod spisovou značkou FA/SR/ZP [číslo] bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce dne [datum], kterým se žalobce domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění„ Top4life“ [číslo] (později přečíslováno na [číslo]), kterou žalobce uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ instituce“), a vydání bezdůvodného obohacení vyčísleného částkou 94 520 Kč s příslušenstvím. Dne [datum] vyzval arbitr k odstranění nedostatků návrhu žalobce, dne [datum] odstranil žalobce vady návrhu. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků)

18. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků má soud za prokázané, že v řízení před finančním arbitrem vedeném pod spisovou značkou FA/SR/ZP [číslo] dne 13. 9. 2016 oznámil Finanční arbitr zahájení řízení instituci, která dne [datum] požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] finanční arbitr prodloužil lhůtu instituci k vyjádření, následně instituce požádala opětovně dne [datum] o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] finanční arbitr vyhověl žádosti o prodloužení a dne [datum] vyzval arbitr instituci k vyjádření k návrhu. Dne [datum] instituce předložila vyjádření k návrhu. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků)

19. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků má soud za prokázané, že v řízení před finančním arbitrem vedeném pod spisovou značkou FA/SR/ZP [číslo] dne 7. 3. 2017 poučil finanční arbitr žalobce o řízení, dne [datum] žalobce potvrdil, že poučení rozuměl. Finanční arbitr předběžně posoudil shromážděné podklady a dne [datum] vyzval žalobce, aby zvážil další procesní postup v řízení zejména s ohledem na skutečnost, že finanční arbitr pojistnou smlouvu shledává platnou. Dne [datum] žalobce požádal finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace. Dne [datum] žalobce požádal o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr mu dne [datum] vyhověl. Dne [datum] se žalobce vyjádřil k předběžnému posouzení finančního arbitra s tím, že s ním nesouhlasí, předkládá novou argumentaci a trvá na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobce a instituci, aby se dne [datum] seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Instituce se seznámila se spisem dne [datum] a dne [datum] finanční arbitr zaslal žalobci spisovou dokumentaci, která byla žalobci doručena dne [datum]. Žalobce dne [datum] finančnímu arbitrovi sdělil, že plně odkazuje na obsah svých podání, která v řízení před finančním arbitrem předložil. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí, protože instituce nereagovala, vyzval ji finanční arbitr dne [datum] opakovaně. Instituce dne [datum] předložila vyjádření a podklady. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků)

20. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků má soud dále za prokázané, že v řízení před finančním arbitrem vedeném pod spisovou značkou FA/SR/ZP [číslo] dne 4. 10. 2019 vydal finanční arbitr nález pod č. j. FA/SR/ZP [číslo] (dále jen:„ Nález“), který byl dne [datum] doručen žalobci i instituci. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků)

21. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků má soud dále za prokázané, že v řízení před finančním arbitrem vedeném pod spisovou značkou FA/SR/ZP [číslo] dne 9. 10. 2019 podal žalobce námitky proti [příjmení]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr instituci k vyjádření se k námitkám, která se vyjádřila dne [datum]. Finanční arbitr rozhodl o námitkách dne [datum] a vydal rozhodnutí o námitkách pod č. j. FA/SR/ZP [číslo] (dále jen:„ rozhodnutí o námitkách“), které nabylo dne [datum] právní moci rozhodnutí. Mezi účastníky je nesporný obsah [příjmení] a rozhodnutí o námitkách. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků)

22. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků má soud dále za prokázané, že žalobce uplatnil nárok u žalovaného výzvou ze dne [datum], kterou uplatnil nárok na částku ve výši 69 062,50 Kč, přičemž žalovaný na výzvu ze dne [datum] reagoval přípisem ze dne [datum], kterým přiznal žalobci částku ve výši 16 356 Kč, která byla žalobci zaplacena. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků)

23. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém základu věci a zásadní skutečnosti učinili nespornými, dospěl soud k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Účastníci výslovně uvedli, že žádné důkazy s ohledem na právě uvedené nenavrhují. <i>Podle § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) Ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2 nebo 3, jedná za stát Ministerstvo financí. Bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno Českou národní bankou nebo na základě mezinárodní smlouvy orgánem dohledu nad finančním trhem jiného členského státu Evropské unie) nebo došlo-li u [obec] národní banky nebo tohoto orgánu dohledu k nesprávnému úřednímu postupu, jedná za stát [ulice] národní banka. Bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno Nejvyšším kontrolním úřadem nebo došlo-li u Nejvyššího kontrolního úřadu k nesprávnému úřednímu postupu, jedná za stát tento orgán. Úřad určený podle odstavců 1 až 6 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.</i> <i>Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.</i> <i>Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> 24. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve rekapituluje, že žalobce se žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 69 062,50 Kč s příslušenstvím (kdy, jak je uvedeno výše, žalobce vzal za řízení žalobu částečně zpět, a to co do částky 16.356 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 356 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% p. a. z důvodu dobrovolné úhrady této částky žalovaným, soud tak řízení ve výroku shora ad. I. dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil), přičemž po částečném zastavení (výrok I.) je předmětem žaloby již jen nárok žalobce na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 52.706,5 Kč s příslušenstvím. Vznik nemajetkové újmy přičítá žalobce nepřiměřené délce řízení před finančním arbitrem vedeném pod sp. zn.: FA/SR/ZP [číslo] (dále jen:„ předmětné řízení“).

25. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

26. V této souvislosti je třeba uvést, že pro existenci nemajetkové újmy u nepřiměřené délky řízení jsou aplikovatelné závěry Stanoviska (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206 [číslo], dále jen:„ Stanovisko“), které odkazuje na závěry Evropského soudu, jenž vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Současně však ale judikatura dovodila závěry, podle kterých uvedené Stanovisko nelze bez dalšího aplikovat na každé správní řízení a presumovat vznik nemajetkové újmy vždy, když nebylo vydáno rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stanovisko je možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod [číslo] Sb. (dále jen:„ Úmluva“), což jsou ze správních řízení jen ta řízení, v nichž jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný, a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tedy soukromoprávní) povahy.

27. Obecně k řízení před finančním arbitrem je třeba zmínit, že finanční arbitr je orgánem veřejné moci s pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním (pro srovnání rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 2 Afs 176/2006, uveřejněný pod [číslo] Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Za škodu způsobenou při výkonu funkce finančního arbitra odpovídá stát dle OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. 25 Cdo 4744/2010).

28. Pro řízení před finančním arbitrem lze dovodit, že kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen:„ Úmluva“) zcela nepochybně splňuje. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 30 Cdo 519/2015:„ Z judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části (srov. [příjmení] a kol. Komentář k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv. C. H. Beck, [obec], 2012, s. 584): (1) Je zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku? (2) Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu? (3) Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní povahy? V případě správního řízení je tudíž nezbytné nejprve zodpovědět uvedené otázky. Jsou-li zodpovězeny kladně, je nutné dojít k závěru o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Jelikož z tohoto ustanovení vychází rovněž Stanovisko, je třeba v takovém případě veškeré závěry ve Stanovisku vyjádřené aplikovat i na správní řízení, jež čl. 6 odst. 1 Úmluvy podléhají. Současně, hovoří-li Stanovisko o správních řízeních, má tím na mysli pouze ta správní řízení, na něž čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá. Je-li však odpověď na některou z výše uvedených otázek záporná, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani Stanovisko“ 29. Nejvyšší soud ČR následně revidoval rozsah aplikovatelnosti Stanoviska v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, č. j. 31 Cdo 2402/2020-292, kdy se odchýlil od svých dřívějších závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a v judikatuře Nejvyššího soudu ČR vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a posuzovat tak přiměřenost jejich délky. Pod prizmatem nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, velký senát Nejvyššího soudu ČR konstatoval, že právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum. Stále jsou přitom aktuální dříve vyslovené judikatorní závěry Nejvyššího soudu ČR, že pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy jsou podřaditelná ta řízení, v nichž jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy.

30. Soud tak rekapituluje, že řízení před finančním arbitrem, který rozhodoval spor mezi spotřebitelem a institucí (jako pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem) při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění, a který je nepochybně opravdovým a vážným závazkem civilní (soukromoprávní) povahy se základem ve vnitrostátním právu ve smyslu judikatorního a doktrinálního výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a má bezprostřední dopad do majetkové sféry žalobce, spadá do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

31. Jak bylo výše uvedeno, soud zjistil, že předmětné řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 3 roky a 296 dní. Tuto dobu řízení před finančním arbitrem je možno posoudit jako nepřiměřenou. Vzhledem k tomu, že se v projednávaném případě samotné konstatování porušení práva jeví jako nedostačující, je na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše poskytnutého zadostiučinění za takto žalobci vzniklou nemajetkovou újmu podle ustanovení § 31a OdpŠk je na místě aplikovat Stanovisko. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud ČR pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč). Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a OdpŠk podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu ČR by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

32. Soud tak s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že pro předmětné řízení je při určení základní částky na místě vycházet z částky 15.000 Kč, přičemž pro první dva roky řízení je tato částka o polovinu menší. Soud neshledal důvody pro stanovení vyšší základní částky, neboť předmětné řízení nelze označit jako krátké řízení, ale současně se se nejedná ani o extrémní délku řízení (celková délka řízení činí 3 roky a 296 dní). Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí za celou dobu trvání předmětného řízení částku 42.164 Kč.

33. Uvedená částka byla následně modifikována zákonnými kritérii dle § 31a OdpŠk, kdy soud dospěl k závěru, že vzhledem k neodůvodněným průtahům na straně finančního arbitra v části řízení, kdy shromažďoval podklady pro vydání nálezu a poté ve fázi námitkového řízení, je na místě zvýšit základní částku o 20% z důvodu postupu finančního arbitra během řízení.

34. V ostatních modifikačních atributech dle § 31a OdpŠk soud neshledal důvodnost navýšení, či ponížení základní částky. Význam řízení pro žalobce soud hodnotí jako standardní, jedná se o majetkový nárok, jehož důsledky pro žalobce nevybočují z významu běžného majetkového sporu. Z hlediska složitosti řízení, je soud toho názoru, že předmětné řízení nevybočovalo z běžné agendy finančního arbitra, který (a to je soudu z úřední činnosti známo) rozhodoval stovky zcela právně a skutkově podobných sporů. Také množství instancí, ve kterých byl předmětný spor rozhodován, nedává důvod pro úpravu základní částky. Soud je dále názoru, že žalobce se negativně nepodílel na celkové délce řízení, kdy bylo zcela v kompetenci a procesních možnostech finančního arbitra učinit takové kroky, aby ve věci bylo rozhodnuto v přiměřené době. Jak již bylo uvedeno, celkovou délku předmětného řízení nelze označit za extrémní a soud je tak přesvědčen, že není dán důvod pro modifikaci základní částky z důvodů celkové délky řízení.

35. Pro výpočet celkového zadostiučinění pak je základní částka ve výši 42.164 Kč navýšena o 20 % na celkovou částku 50.597 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci uhradil na náhradě nemajetkové újmy již částku 16.356 Kč, zůstává tak oprávněným nárok co do částky 34.241 Kč. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl ve výroku shora ad. III. Ve zbytku žalobu zamítl ve výroku shora ad. II.

36. Protože žalobce má právo na úrok z prodlení rozhodl soud dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak, že žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tedy ode dne [datum].

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř. (neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění). Pokud se tedy žalobci podařilo prokázat nesprávný úřední postup, imateriální újmu jemu způsobenou i příčinnou souvislost mezi touto újmou a nesprávným úředním postupem, prokázal základ nároku a je třeba na něj v zásadě hledět jako na úspěšného účastníka řízení. Jevilo by se jako nespravedlivé, pokud by za to, že jeho odhad výše odškodnění nesouzněl s úvahou soudu, měl být žalobce sankcionován v rámci náhrady nákladů řízení (pro srovnání nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1310/09). Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč a dále z odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2599/2013), tj. z částky 50.000 Kč ve výši 3.100 Kč (§ 7 advokátního tarifu) za celkem 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žádost o předběžné projednání nároku na náhradu nemateriální újmy, podání žaloby částečné zpětvzetí, vyjádření ke vstupu vedlejšího účastníka, účast u jednání soudu dne [datum]). Součástí náhrady nákladů řízení je i paušální náhrada 6 hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 1.800 Kč. K odměně a náhradě advokáta byla dále přiznána i částka připadající na 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celková výše náhrady nákladů tak představuje částku 26.684 Kč.