65 C 90/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu nemajetkové újmy

I. Řízení se zastavuje co do částky 16.767 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z částky 16.767 Kč jdoucím od 9. 10. 2020 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 14.569,5 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 9. 10. 2020 do zaplacení.

III. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci toho rozsudku zákonný úrok z prodlení z částky 37.726 Kč od 9. 10. 2020 do 8. 3. 2021.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 37.726 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 9. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% p.a.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30.798 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným úředním postupem. Žalobce k žalobě uvedl, že je fyzická osoba, spotřebitel, který zahájil dle 31. 5. 2016 řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení.

2. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne 3. 10. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], kterým finanční arbitr nárok žalobce zamítl. Žalobce, jakož i instituce, podali proti Nálezu námitky. Tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 16. 3. 2020 zamítnul, Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 31. 5. 2016 do 16. 3. 2020 tedy více jak 45 měsíců.

3. Žalobce spolu s návrhem na zahájení řízení předložil finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, zejména pojistné smlouvy, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu Instituci. Jak vyplývá z později vydaného nálezu, svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy finanční arbitr opírá právě a jen o pojistné smlouvy a příslušné pojistné podmínky. Žalobce tedy důvodně očekával, že finanční arbitr rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí prodloužil po jejím uplynutí a nález vydal až 3. 10. 2019. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobce přiměřená. Žalobce uzavírá, že ze spisu [spisová značka] [číslo] jednoznačně vyplývá, že finanční arbitr nevydal nález v přiměřené lhůtě a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu.

4. Proti nálezu podal jak žalobce, tak Instituce, námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl rovněž po uplynutí zákonné lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 ZFA, který mu ukládá rozhodnout o námitkách do 30 dnů od jejich doručení finančnímu arbitrovi. Námitky žalobce byly finančnímu arbitrovi doručeny dne 18. 10. 2019. Finanční arbitr tak měl rozhodnout nejpozději do 18. 11. 2019. Finanční arbitr však v uvedené lhůtě nerozhodl a ani neprodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne 16. 3. 2020. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 ZFA a řízení o námitkách tak zatížil nesprávným úředním postupem.

5. Žalobce je přesvědčen, že délku řízení, která činila téměř 45 měsíců, je nutno hodnotit jako nepřiměřenou, přičemž nelze přehlédnout, že naprostá většina úkonů finančního arbitra byla ryze administrativního charakteru a mezi jednotlivými úkony byly několikaměsíční odstupy. Tvrzení žalované že úkony finančního arbitra byly většinou pravidelné a nelze hovořit o nečinnosti neodpovídá skutkovým zjištěním vyplývajícím ze spisu [spisová značka] [číslo].

6. Žalobce vyzval žalovaného dne 8. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaný na výzvu nijak reagoval a v zákonem stanovené lhůtě nárok neprojednal a je tady na místě přiznat žalobci odškodnění peněžité.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že lze konstatovat, že namítanou délku řízení v trvání 45 měsíců je možné považovat za nepřiměřenou.

8. Po vyhodnocení skutkového stavu a všech zjištěných skutečností žalovaný učinil závěr, že v předmětném řízení vedeném finančním arbitrem pod sp. zn.: [spisová značka] [číslo] ode dne 31. 5. 2016 do dne 16. 3. 2020, tedy celkem 1385 dní, tj. 3 roky 9 měsíců a 16 dní došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že namítanou celkovou délku řízení lze již považovat za nepřiměřenou.

9. Při stanovení zadostiučinění žalovaný vycházel z okolností a faktorů shora uvedeného případu a dospěl k závěru, že je v projednávaném případě na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva se jeví jako nedostačující. V celkovém výsledku tak byla základní částka ponížena o 60 % a žalobkyni bylo přiznáno odškodnění imateriální újmy v celkové částce 16.767 Kč.

10. Uvedená částka byla žalobci na jeho účet připsána dne 12. 3. 2021, přičemž není v žalobě provedená platba náhrady ve výši 16.767 KČ nikterak zohledněna v rámci požadovaného plnění a žalobce se tak prostřednictvím svého právního zástupce domáhá částky 69.062,50 Kč. Žalovaný je přesvědčen, že přiznaná a žalobci již vyplacená náhrada nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu finančního arbitra v řízení vedeném pod sp. zn.: [spisová značka] [číslo], byla stanovena správně a žalobcem uplatňované další nároky nejsou důvodné.

11. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo] bylo zahájeno dne 31. 5. 2016. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba] (dále také:„ Instituce“), bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení. V řízení byly činěny tyto úkony: <i>finanční arbitr dne 14. 7. 2017 vyzval žalobce k odstranění vad návrhu ze dne 31. 5. 2016;</i> <i>dne 22. 7. 2016 žalobce odstranil nedostatky návrhu;</i> <i>dne 25. 10. 2016 oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci;</i> <i>dne 16. 11. 2016 finanční arbitr vyzval instituci opakovaně;</i> <i>Instituce předložila vyjádření a podklady dne 30. 11. 2016;</i> <i>Finanční arbitr předběžně posoudil shromážděné podklady a dne 13. 7. 2018 vyzval žalobce a Instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí s tím, že Instituci současně vyzval k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy;</i> <i>Instituce dne 20. 7. 2018 požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace</i> <i>v elektronické podobě;</i> <i>dne 27. 8. 2018 požádal žalobce finančního arbitra zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Finanční arbitr jejich žádosti dne 11. 9. 2018 a 12. 9. 2018 vyhověl;</i> <i>dne 20. 7. 2018 Instituce současně předložila podklady požadované finančním arbitrem s tím, že uvedla, že žalobci dne 14. 2. 2017 vyplatila mimořádný výběr ve výši 3.297 Kč a že pojištění z Pojistné smlouvy zaniklo na základě výpovědi Pojistné smlouvy ze dne 23. 2. 2017;</i> <i>žalobce dne 27. 9. 2018 předložil vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, ve kterém potvrdil ukončení pojištění a současně vznesl námitku promlčení nároku Instituce a disponoval předmětem řízení, když namísto dosavadní částky 94.520 Kč vyplývající z návrhu na zahájení řízení, resp. částky 65.032 Kč, vyplývající z doplnění návrhu ze dne 22. 7. 2016, nově požadoval částku 12.344 Kč;</i> <i>dne 31. 10. 2018 zaslal finanční arbitr žalobci a Instituci sdělení o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do 12. 11. 2018;</i> <i>dne 2. 11. 2018 finanční arbitr Instituci vyzval k vysvětlení a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí a současně Instituci seznámil s nově shromážděnými podklady od žalobce;</i> <i>dne 13. 11. 2018 zaslal finanční arbitr žalobci a Instituci sdělení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do 12. 12. 2018;</i> <i>dne 15. 11. 2018 Instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr žádosti vyhověl a lhůtu instituci prodloužil do 27. 11. 2018;</i> <i>dne 14. 12. 2018 zaslal finanční arbitr žalobci a Instituci sdělení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do 11. 1. 2019 a současně opakovaně vyzval Instituci k vyjádření a předložení podkladů podle výzvy ze dne 2. 11. 2018;</i> <i>Instituce předložila vysvětlení a vyjádřila se dne 18. 12. 2018;</i> <i>dne 18. 6. 2019 vyzval finanční arbitr žalobce k doložení právního zájmu na určení neplatnosti Pojistné smlouvy, kterého se žalobce domáhal. Žalobce na výzvu nereagoval;</i> <i>dne 18. 6. 2019 finanční arbitr současně vyzval Instituci, aby vysvětlila rozpory v podkladech, které finančnímu arbitrovi předložila, a současně ji vyzval, aby se vyjádřila k předběžnému právnímu posouzení a zvážila smírné řešení sporu;</i> <i>Instituce předložila vyjádření a podklady dne 8. 7. 2019;</i> <i>Finanční arbitr dne 3. 10. 2019, vydal nález č. j. [spisová značka] [číslo], kterým nárok žalobce zamítl. Nález byl žalobci doručen dne 3. 10. 2019 a instituci dne 4. 10. 2019;</i> <i>žalobce podal proti nálezu námitky dne 18. 10. 2019;</i> <i>dne 22. 10. 2019 vyzval finanční arbitr instituci k vyjádření k námitkám;</i> <i>dne 6. 3. 2020 vyzval žalobce finančního arbitra k opatření proti nečinnosti;</i> <i>finanční arbitr dne 16. 3. 2020 rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] zamítl.</i> 12. Soud má dále za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra, kterou žádá žalovaného o úhradu kompenzace nemajetkové újmy v celkové výši 69.062,50 Kč. Mezi účastníky je nesporné, že výzva k úhradě přiměřeného zadostiučinění byla žalovanému doručena dne 8. 9. 2020 (viz důkaz Výzva [anonymizováno] k úhradě nemajetkové újmy ze dne 8. 9. 2020)

13. Soud má dále za prokázané, že žalovaný sdělil dopisem ze dne 9. 3. 2021 žalobci, že shledal délku naříkaného řízení jako nepřiměřenou a přiznal mu odškodnění nemajetkové újmy za délku řízení 1.385 dní ve výši 16.767,12 Kč. Účastníci shodně označují za nesporné, že žalovaný uhradil žalobci po podání žaloby odškodnění ve výši 16.767 Kč (viz důkaz vyrozumění o předběžném projednání ze dne 9. 3. 2021)

14. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. <i>Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.</i> <i>Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.</i> <i>Podle § 31 odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k</i> <i>a. celkové délce řízení,</i> <i>b. složitosti řízení,</i> <i>c. jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,</i> <i>d. postupu orgánů veřejné moci během řízení a</i> <i>e. významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> 15. Při posouzení žalobou uplatněného nároku soud konstatuje, že žalobce se domáhá odškodnění nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk za nepřiměřenou délku řízení vedeného před finančním arbitrem spis. zn. [spisová značka] [číslo], jehož předmětem bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení.

16. Soud dále uvádí, že byla naplněna podmínka předběžného projednání nároku dle § 14 odst. 3 OdpŠk.

17. S ohledem na povahu žalobcem vymezené řízení a otázku možnosti aplikace stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen:„ Stanovisko“), soud zdůrazňuje, že účelem čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) je zajistit právo na spravedlivý proces pouze dvěma kategoriím osob: těm, jejichž občanská (civilní) práva nebo závazky jsou nějakým způsobem zpochybněny, a těm, kdož čelí trestnímu obvinění. V této souvislosti je zásadní skutečností to, že finanční arbitr je orgánem veřejné moci s pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním (pro srovnání rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn.: 2 Afs 176/2006, uveřejněný pod č. 1258/2007 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 21. 2. 2017 sp. zn.: 30 Cdo 519/2015:„ Z judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části (srov. KMEC a kol. Komentář k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv. C. H. Beck, Praha, 2012, s. 584): (1) Je zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku? (2) Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu? (3) Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní povahy? V případě správního řízení je tudíž nezbytné nejprve zodpovědět uvedené otázky. Jsou-li zodpovězeny kladně, je nutné dojít k závěru o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Jelikož z tohoto ustanovení vychází rovněž Stanovisko, je třeba v takovém případě veškeré závěry ve Stanovisku vyjádřené aplikovat i na správní řízení, jež čl. 6 odst. 1 Úmluvy podléhají. Současně, hovoří-li Stanovisko o správních řízeních, má tím na mysli pouze ta správní řízení, na něž čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá. Je-li však odpověď na některou z výše uvedených otázek záporná, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani Stanovisko“ Soud je přesvědčen, že všechny tři otázky lze v posuzovaném případě zodpovědět kladně. Závazek, jehož splnění se žalobce v řízení před finančním arbitrem domáhal, je nepochybně závazkem civilní (soukromoprávní) povahy ve smyslu judikatorního a doktrinálního výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když výsledek daného řízení má bezprostřední dopad do majetkové sféry žalobce. Řízení před finančním arbitrem tak výše uvedená (judikaturou dovozená) kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy zcela nepochybně splňuje. Za škodu způsobenou při výkonu funkce finančního arbitra tak odpovídá stát dle OdpŠk.

18. S ohledem na skutková zjištění lze konstatovat, že naříkané řízení bylo zahájeno dne 31. 5. 2016 uplatněním nároku u finančního arbitra žalobcem a skončilo vydáním rozhodnutí o námitkách dne 16. 3. 2020. Celé řízení tak trvalo 1385 dní, tedy cca 3,8 roku. Žalobce se v řízení před finančním arbitrem domáhal určení neplatnosti Pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení. Dle ust. § 15 odst. zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi platí, že„ Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ Z uvedeného tak lze dovodit, že pro rozhodnutí finančního arbitra je zásadním okamžik„ shromáždění všech podkladů“, na který navazuje 90 denní resp. 180 denní lhůta pro vydání nálezu. V posuzovaném řízení tak finančnímu arbitrovi„ shromáždění všech podkladů“ trvalo (po odečtení lhůt pro rozhodnutí ve věci) bezmála tři roky. Soud je názoru, že posuzovaného řízení nelze mít za řízení obzvláště složité, kdy řešené stěžejní otázky (neplatnost pojistné smlouvy, vznik, výše bezdůvodného obohacení, promlčení, námitky rozporu s dobrými mravy) skutkově vycházejí z listinných důkazů, věc není dotčena mezinárodním prvkem. Také nelze přehlédnout, a je soudu z úřední činnosti známé, že finanční arbitr řeší stovky obdobných žalob s obdobným právním a skutkovým základem. Soud je tak názoru, že celkovou dobu řízení před finančním arbitrem lze mít za nepřiměřeně dlouhou a tedy, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.

19. Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Soud toliko připomíná, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Stanovisko s odkazem na rozhodovací praxi Evropského soudu konstatuje, že Evropský soud vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva.

20. Ve vztahu k výši přiměřeného zadostiučinění Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud ČR přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud ČR pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč). Při stanovení základní částky tak hraje roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

21. S ohledem na uvedené zásady u posuzované věci soud vycházel při stanovení základní částky ze spodní hranice tj. 15.000 Kč/rok, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že délka posuzovaného řízení není extrémní, a do trvání posuzovaného řízení se promítají specifika řízení před finančním arbitrem, kdy toto řízení není ovládáno koncentrační zásadou, ale zásadou vyšetřovací, což nepochybně má vliv celkovou dobu řízení. Pro první dva roky řízení byla tato částky snížena o polovinu. Pro základní částku pak platí výpočet: 15000 Kč + (15.000 Kč/365 x 655) = 41.918 Kč.

22. Takto stanovená základní částka, byla následně podrobena modifikačním kritériím ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. soud přihlédl při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Uvedená kritéria musejí být brána v potaz jednak každé zvláště a jednak ve svém souhrnu jakožto soubor okolností daného případu. Obecná a závěrečná úvaha o přiměřenosti délky řízení musí vycházet z okolností případu, jejichž jsou daná kritéria součástí, přičemž tyto okolnosti musejí být hodnoceny ve své celistvosti.

23. Z hlediska celkové délky řízení je soud názoru, jak již výše uvedl, že se nejednalo o extrémní délku řízení, byť nepřiměřenou, avšak nezakládající důvod pro navýšení (či ponížení) základní částky s ohledem na celkovou délku řízení. Je třeba nepřehlédnout, že v rámci (byť jednotného) řízení před finančním arbitrem bylo rozhodováno v části nálezové a dále také v části rozhodnutí o námitkách, což pochopitelně ovlivňuje celkovou délku řízení. Dle názoru soudu základní částka tak, jak byla stanovena, odpovídá z hlediska celkové délky řízení nemajetkové újmě vzniklé žalobci.

24. Z hlediska složitosti řízení nevybočuje naříkané řízení svou složitostí skutkovou a právní z věcí běžně řešených finančním arbitrem (§ 1 zákona č. zákona 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi). Jak již soud konstatoval, je mu z úřední činnosti (řízení o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra podle části páté o.s.ř.) známo, že finanční arbitr řeší velké množství skutkově a právně obdobných věcí. V posuzované věci finanční arbitr vycházel z předložených listinných důkazů, věc nebyla dotčena mezinárodním prvkem, rozsah dokazování nevybočil ze standardního řízení. Posuzované právní otázky (neplatnost právního jednání, vznik bezdůvodného obohacení, promlčení, rozpor s dobrými mravy) nejsou zásadně vybočující z běžné agendy finančního arbitra. Soud je tak názoru, že u posuzovaného řízení není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska složitosti řízení.

25. Z hlediska jednání poškozeného v řízení, je možné uzavřít, že nelze v konání žalobce shledat znaky obstrukčního chování a nelze mít za to, že žalobce zavinil průtahy v řízení či se negativně podílel na celkové době řízení. Významné z hlediska tohoto modifikačního kritéria je skutečnost, že žalobce se aktivně domáhal rozhodnutí ve věci, a to výzvou k opatření proti nečinnosti ze dne 6. 3. 2020. Soud tak dospěl k závěru, že je dán důvod pro zvýšení základní částky o 10 % z hlediska zohlednění jednání žalobce v posuzovaném řízení.

26. Z hlediska postupu orgánů veřejné moci během řízení, je dle názoru soud třeba především zdůraznit skutečnost, že finanční arbitr nedodržel zákonné lhůty k vydání rozhodnutí a to jednak k vydání nálezu dle ust. § 15 odst. zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, ale také k rozhodnutí o námitkách dle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi (aniž o prodloužení lhůty rozhodl). Soud současně nepovažuje délku fáze řízení před finančním arbitrem spočívající ve„ shromáždění všech podkladů“ trvající bezmála tři roky za efektivní a hospodárně vedení řízení, naplňující účel a podstatu institutu finančního arbitra. Soud tak považuje za spravedlivé a odpovídající poměrům projednávané věci, navýšení základní částky o 20% z hlediska postupu finančního arbitra v posuzovaném řízení.

27. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného je soud toho názoru, že řízení, ve kterém je posuzována platnost pojistné smlouvy a případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je pro účastníky dostatečně vážné a nelze jej vnímat jako řízení se sníženým významem. Opačně však není takový předmět řízení významu pro žalobce zvýšeného, a tedy ani význam řízení pro žalobce nelze mít za zvýšený. Soud tak dospěl k závěru, že není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska významu řízení pro žalobce.

28. Soud tak uzavírá, že základní částku je dle výše uvedených modifikačních kritérií třeba navýšit o 30% tj. na částku 54.493 Kč, kterou lze považovat za ekvivalentní náhradu nemajetkové újmy, která byla způsobena žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již uhradil na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 16.767 Kč, ponížil soud přiznanou částku o tuto částku a žalobci přiznal shora ve výroku ad. IV. přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 37.726 Kč. Protože poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk (viz Stanovisko), přiznal soud žalobci dále zákonný úrok z přiznané částky do zaplacení počínaje dnem 9. 3. 2021 dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku uplatněného úroku z prodlení z této částky soud žalobu zamítl ve výroku shora ad. III.

29. Žalobce vzal za řízení částečně žalobu zpět, a to co do částky 16.767 Kč včetně uplatněného příslušenství z důvodu úhrady přiznaného zadostiučinění žalovaným. Soud tak v tomto rozsahu řízení zastavil dle § 96 odst. 2 o.s.ř. ve výroku shora ad. I.

30. Ve zbytku nepřiznané částky soud žalobu zamítl ve výroku shora ad. II.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř. (neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění). Pokud se tedy žalobci podařilo prokázat nesprávný úřední postup, imateriální újmu jí způsobenou i příčinnou souvislost mezi touto újmou a nesprávným úředním postupem, prokázal základ nároku a je třeba na něj v zásadě hledět jako na úspěšného účastníka řízení. Jevilo by se jako nespravedlivé, pokud by za to, že jeho odhad výše odškodnění nesouzněl s úvahou soudu, měl být žalobce sankcionován v rámci náhrady nákladů řízení (pro srovnání nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1310/09). Současně je třeba uvést, že částečné zastavení bylo způsobeno úhradou žalovaným po zahájení řízení, žalobce je tak, procesně posuzováno, úspěšný i v této části uplatněného nároku. Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč a dále odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2599/2013), tj. z částky 50.000 Kč ve výši 3.100 Kč (§ 7 advokátního tarifu) za celkem 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žádost k plnění, podání žaloby, vyjádření dne 2. 8. 2021, ½ návrh na pokračování řízení, účast u jednání soudu dne 10. 1. 2023 ½ účast na vyhlášení rozsudku). Součástí náhrady nákladů řízení je i paušální náhrada 7 hotových výdajů ve výši 300 Kč. K odměně a náhradě advokáta byla dále přiznána i daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celková výše náhrady nákladů tak představuje částku 30.798 Kč (výrok V).