65 C 98/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 107 332 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 107.332 Kč a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 27.684,80 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 107.332 Kč s příslušenství. K žalobě uvedl, že dne 1. 12. 2011 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo]. Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky a doplňkové pojistné podmínky. Pojistná smlouva zanikla ke dni 1. 10 2019, a to k žádosti (výpovědi) žalobce. Žalovaný vyplatil žalobci v souvislosti s ukončením pojištění odkupné ve výši 22.668 Kč.

2. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný mylně stanovil částku odkupného, neboť v souvislosti se zánikem pojištění měl stanovit odkupné ve vyšší výši, v souladu se smluvní dokumentací.

3. Dle § 3 písm. x) zákona o pojistné smlouvě je odkupné definováno jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění.

4. Dle článku 8 odst. 3 VPP pak„ Výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad“, a dle článku 1 bod 8.

3. DPP:„ Odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění.“ Okamžik zániku pojištění je dle článku 8 bod 2 VPP vázán na výplatu odkupného v hotovosti pojistníkovi, vystavení šeku, nebo zadání příkazu k provedení výplaty odkupného peněžnímu ústavu.

5. Zákon o pojistné smlouvě v § 66 odst. 2 písm. f) ukládá povinnost seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného. Tuto informační povinnost žalovaný vůči žalobci nesplnil a s matematickými metodami použitými při výpočtu odkupného žalobce neseznámil. Z přílohy dokumentu„ Potvrzeni o zániku pojištění ze dne 28. 11. 2019“ vyplývá, že žalovaný na vrub zaplaceného pojistného účtoval počáteční a správní náklady a rizikové pojistné, ačkoliv tyto položky nebyly v Pojistné smlouvě sjednány. Ke snižování kapitálové hodnoty tak docházelo v rozporu s Pojistnou smlouvou. Srážky počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného neměly být realizovány. Na základě výše uvedeného žalobce rekapituluje, že v souladu se zákonnou, jakož i smluvní definicí odkupného je v daném případě odkupné rovno zaplacenému pojistnému, neboť smluvní dokumentace neumožňuje žalovanému zaplacené pojistné snižovat (spotřebovával) o jakoukoliv položku.

6. Žalobce uhradil žalovanému za dobu trvání pojištění pojistné v celkové částce 130.000 Kč. Žalovaný vyplatil žalobci výplatu při zániku pojištění plnění ve výši 22.668 Kč. Žalobce požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného plnění, tj., částku 107.332 Kč spolu s úrokem z prodlení od data nesprávně vyplaceného plnění při zániku pojištění. Žalobce předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2022 vyzval žalovaného k plnění, a to ve lhůtě 15ti dnů od doručení předžalobní výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 7. 5. 2022 a žalovaný na ni do dnešního dne žádným způsobem nereagoval.

7. Žalobce na jednání dne 3. 1. 2023 výslovně uvedl, že žalobou uplatněného nároku se domáhá z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

8. Žalovaný nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznává a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce v žalobě tvrdí, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce tím, že bez právního titulu snižoval kapitálovou hodnotu pojištění. Žalovaný je nicméně přesvědčen, že žalobce účelově v žalobě nezmiňuje, že požaduje vydání bezdůvodného obohacení, neboť si je vědom toho, že jeho nárok na jeho vydání je promlčen.

9. Skutečnost, že i žalobce si je vědom skutečnosti, že se jedná o bezdůvodné obohacení, je zřejmá i z výzvy žalobce k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ze dne 20. 3. 2017, prostřednictvím které žalovaný vyzýval k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce za tímto účelem již dne 9. 3. 2017 zplnomocnil advokáta, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to konkrétně k vydání bezdůvodného obohacení. Následně pak žalobce podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne 9. 5. 2017, kterým se domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Následně byl finančním arbitrem vydán nález ze dne 2. 11. 2018, kterým bylo návrhu žalobce částečně vyhověno. Žalobce však vzal svůj návrh zpět, zřejmě s ohledem na částečné zamítnutí jeho návrhu.

10. S ohledem na výše uvedené je žalovaný přesvědčen, že v předmětné věci se jedná a vždy jednalo o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný i nadále tvrdí, že riziková složka i nákladová struktura Pojistné smlouvy byla sjednána zcela určitě a plně v souladu s právními předpisy účinnými v době uzavření Pojistné smlouvy a žalobce s ní byl seznámen. Pokud by však nadepsaný soud došel k opačnému závěru, je třeba v předmětném sporu o požadovaném plnění uvažovat jako o bezdůvodném obohacení.

11. Žalobce v žalobě uvádí, že žalovaný mu vyplatil při zániku pojištění částku ve výši 22.668 Kč. Žalovaný s tímto nesouhlasí. V návaznosti na obdržení výzvy k plnění ze dne 5. 4. 2022 a prověřování nároku žalobce byl žalobci poukázán doplatek odkupného ve výši 4.455 Kč. Žalovaný tedy v souvislosti se zánikem pojištění vyplatil žalobci celkem částku 27.123 Kč. Žaloba je tedy v částce 4.455 Kč zcela neoprávněná.

12. Žalovaný dále zdůrazňuje, že to byla žalobce, který přestal hradit předepsané pojistné v rozporu s Pojistnou smlouvu, a to aniž by Pojistnou smlouvu vypověděl. Žalobce dlužné pojistné ani přes opakované výzvy žalovanému nedoplatil. Tím způsobil přechod pojistné smlouvy do tzv. redukce, o čemž byl žalobce informován dopisem ze dne 12. 10. 2017. Pojistná smlouva byla žalobcem vypovězena až výpovědí ze dne 1. 8. 2019, která byla žalovanému doručena dne 8. 8. 2019. Žalobce pouze svou nečinností způsobil, že se pojištění nacházelo téměř 2 roky ve stavu redukce, kdy nebylo hrazeno žádné pojistné, čímž došlo pouze ke snížení částky odkupného. Žalovanému tedy nelze přičítat k tíži nespokojenost žalobce s výší odkupného, která byla především ovlivněna jeho vlastním jednáním.

13. Žalovaný upozorňuje na skutečnost, že nárok žalobce uplatněný žalobou je promlčen a vznáší námitku promlčení celého uplatněného nároku. Pojistná smlouva byla uzavřena dne 1. 12. 2011 za účinnosti SOZ. Již při uzavření měla žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy, a měla tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti a domáhat se vydání údajného bezdůvodného obohacení.

14. Žalobce dovozuje neoprávněné snižování kapitálové hodnoty pojištění a tedy i vznik údajného bezdůvodného obohacení pouze z textu Pojistné smlouvy a s absencí informací o nákladové a poplatkové struktuře pojištění. Žalobce však byl se způsobem nakládání s pojistným a stanovením odkupného prokazatelně seznámen nejpozději v okamžiku uzavření Pojistné smlouvy, a to převzetím a seznámením se se všeobecnými pojistnými podmínkami a doplňkovými pojistnými podmínkami. Žalobce se tedy o údajném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při první platbě pojistného, neboť již v okamžiku uzavírání Pojistné smlouvy měl k dispozici veškeré informace, ze kterých mu byl znám způsob nakládání s pojistným a tak mohl dovodit případnou neurčitost či neplatnost Pojistné smlouvy. Po uzavření Pojistné smlouvy byla navíc žalobce o vývoji kapitálové hodnoty pojištění a nakládání s pojistným pravidelně informována prostřednictvím výročních dopisů a informace k Pojistné smlouvě.

15. Všechny výše uvedené skutečnosti prokazují vědomost žalobce o způsobu nakládání s pojistným a strhávání nákladů, poplatků a rizikového pojistného od částky uhrazeného pojistného již ode dne uzavření Pojistné smlouvy. Žalovaný tedy i v souladu s uvedenou ustálenou judikaturou trvá na tom, že promlčecí lhůta pro vydání údajného bezdůvodného obohacení plyne již ode dne uzavření Pojistné smlouvy, resp. seznámení se s DPP a následně od každé jednotlivé platby pojistného. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba byla podána až dne 3. 5. 2022. Promlčená jsou tedy veškerá plnění uhrazená přede dnem 3. 5. 2020. Žalobce uhradil poslední pojistné dne 31. 5. 2017 a je tedy zcela zřejmé, že v současné době jsou veškerá plnění žalobce promlčena.

16. Žalobce tvrdí, že žalovaný jednala v rozporu s Pojistnou smlouvou. K tomu žalovaný uvádí, že součástí Pojistné smlouvy byly i náklady a poplatky a rizikové pojistné sjednané v Pojistné smlouvě. Žalovaný opakovaně upozorňuje, že před uzavřením Pojistné smlouvy žalobce převzal plné znění Pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením Pojistné smlouvy související, tj. mimo jiné, DPP a VPP a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Žalovaný uvádí, že náklady byly v Pojistné smlouvě, respektive v pojistných podmínkách sjednány, a to čl. 1 bod 3. odst. 3.

1. DPP a čl. 1 bod 3 odst. 3.

2. Rizikové pojistné pak bylo sjednání čl. 1 bod 1 odst. 1. 6. a 1.

7. DPP.

17. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný předložil žalobci všechny nezbytné dokumenty. Dále je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce až do roku 2017, tedy po dobu 6 let od uzavření pojistné smlouvy nijak neprojevil jakýkoli nesouhlas s jejím obsahem. I z hlediska formální a vizuální podoby byla Pojistná smlouva uzavřena v souladu s právními předpisy platnými v době jejího uzavření. Nemůže být proto přičítáno žalovanému k tíži, pokud by žalobce podpisem akceptoval uzavření smluvního vztahu, aniž by se zajímal o obsah podepisované Pojistné smlouvy či smluvní dokumentace.

18. V každém případě žalobce měl možnost – pokud by naznal, že informace, které dostal od žalovaného, pro něj nejsou dostatečné, neobjasňují relevantně způsob a výši výpočtu počátečních a správních nákladů spojených s Pojistnou smlouvou, příp. další ujednání a parametry sjednaného produktu – buď rovnou využít institutu výpovědi pojistné smlouvy do 2 měsíců od sjednání, nebo se dovolat relativní neplatnosti právního úkonu v promlčecí době. Žalobce tak ovšem neučinil.

19. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 1. 12. 2011 smlouvu životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen:„ Pojistná smlouva“). Jedná se o smlouvu formulářového typu, s počátkem pojištění 2. 12. 2011 a pojistnou dobou 32 let. Sjednává se pojištění pro případ smrti, pojištění zproštění od placení pojistného s [anonymizováno], pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici, úrazové pojištění dospělých. Celkové pojistné bylo stanoveno na 2000 Kč měsíčně. Bylo sjednáno umístění pojistného 30 % fond ropného a energetického průmyslu, 40% fond zlatý, a 30% fond dynamické portfolio. Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále také:„ VPP“ a„ Všeobecné pojistné podmínky“) a doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále také:„ DPP“ a„ Doplňkové pojistné podmínky“)), kdy Pojistná smlouva obsahuje prohlášení: "jako pojistník potvrzuji, že jsem při uzavření pojistné smlouva převzal (a) [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] pro sjednaná pojištění a byl (a) s nimi seznámen (a) ." Dle bodu 1 čl. 1 DPP:„ Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění.“ Dle bodu 1 čl. 1 DPP:„ Rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“ Dle bodu 3 čl. 3 DPP:„ Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele.“ Dle bodu 3 čl. 3 DPP:„ Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“ <i>Z DPP se dále podává, že při alokaci pojistného, se nejprve z daného uhrazeného pojistného oddělí část určená k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, jež se v souladu s bodem 2 čl. 2 DPP připíše do tzv. kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou, a dále se pak dle bodů 1 čl. 1 a 1.7 DPP a 3 čl. 3 a 3.2 DPP strhávají srážky za jednotlivá Pojistnou smlouvou sjednaná životní pojištění, správní náklady, inkasní náklady a splátky počátečních nákladů. Počáteční náklady jsou do výše pojistného rozloženy rovnoměrně po celou sjednanou dobu pojištění, tedy jsou hrazeny průběžně po celou pojistnou dobu. Dojde-li k ukončení pojistné smlouvy před uplynutím sjednané pojistné doby, stává se část počátečních nákladů, která doposud nebyla splacena, splatnou, načež je odečtena z kapitálového hodnoty pojištění.</i> <i>Ze zbývající výše uhrazeného pojistného se vyčlení část pojistného určená k investování, jež představuje tzv. kapitálovou hodnotu negarantovanou (bod 2 čl. 2 DPP), jejíž výše je rovna pojistnému sníženému o část, která je určena k pokrytí životního pojištění včetně nákladů.</i> <i>(viz důkaz Pojistná smlouva [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 1. 12. 2011, VPP- [číslo], DPP- [číslo])</i> 20. Soud má dále za prokázané, že žalovaný vystavil k Pojistné smlouvě pojistku, ze které se podává, že počátek pojištění je sjednán ke dni 2. 12. 2011, konec pojištění 1. 12. 2043, pojistná doba 32 let, sjednává se pojištění pro případ smrti nebo dožití v částce 1.000.000 Kč, celkové měsíční pojistné činí 2.000 Kč, umístění pojistného: 30 % fond ropného a energetického průmyslu, 40% fond zlatý, a 30% fond dynamické portfolio. (viz důkaz životní pojistka k pojistné smlouvě)

21. Soud má dále za prokázané, že žalovaný pravidelně informoval žalobce o stavu pojistné smlouvy a celkového stavu portfolia výročními dopisy ze dne 2. 12. 2012, 2. 12. 2013, 2. 12. 2014, 2. 12. 2016. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal žalobci dopis označený jako informace k pojistné smlouva [anonymizována dvě slova] s úrazovým benefitem ze dne 28. 3. 2017 (viz důkaz výroční dopis ze dne 2. 12. 2012, výroční dopis ze dne 2. 12. 2013, výroční dopis ze dne 2. 12. 2014, výroční dopis ze dne 2. 12. 2016, Informace k pojistné smlouvě ze dne 28. 3. 2017)

22. Soud má dále za prokázané, že žalobce uhradil k Pojistné smlouvě celkem částku 130.000 Kč, a to v jednotlivých pravidelných měsíčních platbách ve výši 2.000 Kč počínaje dnem 7. 12. 2011 do 31. 5. 2017, kdy byla provedena poslední úhrada ze strany žalobce ve výši 2.000 Kč. Žalovaný uhradil žalobci dne 2. 12. 2019 částku ve výši 22.668 Kč (viz důkaz výpis plateb pojistného k pojistné smlouvě ke dni 9. 5. 2022)

23. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal žalobci dopis ze dne 26. 5. 2017, kterým informuje žalobce o chybějící platbě pojistného ve výši 2.000 Kč a žádosti o její doplacení. Dále pak dopisem ze dne 27. 6. 2017 opět vyzval k doplacení nedoplatku ve výši 2.000 Kč. Dopisem ze dne 12. 7. 2017 označeného jako upomínka dlužného pojistného vyzval žalovaný žalobce k úhradě částky 4.050 Kč s poučením:„ pokud nebude dlužné pojistné v plné výši zaplaceno do 1. 10. 2017, Vaše pojištění zanikne v souladu s ustanovením § 20 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, nebo dojde k redukci pojištění podle Všeobecných obchodních podmínek pro životní pojištění.“ Následně dopisem ze dne 11. 8. 2017 zaslal žalovaný žalobci další upomínku, a to co do částky 6.000 Kč. Dopisem ze dne 12. 10. 2017 informoval žalovaný žalobce o redukci pojistné doby, kdy ode dne 2. 10. 2017 se pojištění mění na pojištění se zkrácenou (redukovanou) pojistnou dobou. Důvodem redukce je neplacení běžného pojistného. (viz důkaz informace o chybějící platbě pojistného ze dne 26. 5. 2017, informace o chybějící platbě pojistného ze dne 27. 6. 2017, informace o chybějící platbě pojistného ze dne 12. 7. 2017, upomínka dlužného pojistného ze dne 11. 8. 2017, oznámení o redukci pojištění ze dne 12. 10. 2017)

24. Soud má dále za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému výpověď Pojistné smlouvy dopisem ze dne 1. 8. 2019 (dle razítka doručeno 8. 8. 2019) a to dle čl. 1 bod 6.2 DPP. Současně požádal o vyplacení negarantované kapitálové hodnoty pojištění ve výši stanovené po odečtení řádně sjednaného poplatku za ukončení pojištění. Současně požádal o detailní vyúčtování vývoje kapitálové hodnoty pojištění za celou dobu trvání Pojistné smlouvy. (viz důkaz výpověď pojistné smlouvy ze dne 1. 8. 2019)

25. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal žalobci dopisem ze dne 14. 8. 2019 informaci k ukončení pojištění, kterou reaguje na žádost o ukončení pojištění žalobce. Dopisem sděluje informativní výši odkupného ke dni 14. 8. 2019 ve výši 32.835 Kč, s tím, že se jedná o předběžnou informaci a finální částka, která bude vyplacena, se může ještě lišit. (viz důkaz informace k ukončení pojištění ze dne 14. 8. 2019)

26. Soud má dále za prokázané, že žalovaný sdělil žalobci dopisem ze dne 20. 11. 2019 informaci, že pojištění [anonymizována dvě slova] s úrazovým benefitem zaniká ke dni 1. 10. 2019. Dále pak dopisem ze dne 25. 11. 2019 sdělil, že plnění spojené se zánikem pojištění činí 22.668 Kč (viz důkaz informace o zániku pojištění ze dne 20. 11. 2019, potvrzení o zániku pojištění ze dne 25. 11. 2019)

27. Soud má dále za prokázané, že žalobce udělil advokátovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] plnou moc dne 9. 3. 2017, kterou advokáta zmocnil výslovně:„ ve věci uplatnění nároku na náhradu škody, popř. vydání bezdůvodného obohacení a dovolání se neplatnosti smluvního vztahu..“ Právní zástupce žalobce pak dopisem ze dne 20. 3. 2017 vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti Pojistné smlouvy ve výši 128.000 Kč. Tato výzva obsahuje úplný a podrobný rozbor důvodů neplatnosti Pojistné smlouvy, které byly následně uvedeny i v řízení před finančním arbitrem. (viz důkaz výzva ze dne 20. 3. 2017, plná moc žalobce ze dne 9. 3. 2017)

28. Soud má dále za prokázané, že finanční arbitr rozhodl nálezem č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] (dále jen:„ Nález“) na návrh žalobce ze dne 9. 5. 2017 proti žalovanému ve věci určení neplatnosti Pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení, tak že <i>„ I. Řízení o platnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení z pojištění zproštění od placení pojistného, úrazového pojištění, pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti a pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici sjednaných v pojistné smlouvě [číslo] kterou dne 1. 12. 2011 uzavřeli navrhovatel, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], a instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], se podle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 písm. a)</i> <i>zákona o finančním arbitrovi zastavuje.</i> <i>II. Určuje se, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne 1. 12. 2011 uzavřeli navrhovatel, [jméno] [příjmení], a instituce, [právnická osoba], je v části životního pojištění od počátku neplatná.</i> <i>Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [jméno] [příjmení], zaplatit částku ve výši 32.592,48 Kč (slovy třicet dva tisíc pět set devadesát dva korun českých a čtyřicet osm haléřů) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32.592,48 Kč od 7. 4. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu.</i> <i>Návrh se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá.</i> <i>Instituce, [právnická osoba], je povinna uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 15.000 Kč (slovy patnáct tisíc korun českých), a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u České národní banky, č. ú. [číslo], [variabilní symbol], [konstantní symbol]“</i> <i>(viz důkaz nález [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum])</i> 29. Soud má dále za prokázané, že finanční arbitr rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] tak že Nález podle § 24 zákona o finančním arbitrovi zrušila řízení zastavil, protože žalobce vzal svůj návrh zpět. (viz důkaz Usnesení FA č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum])

30. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal žalobci dopisem ze dne 17. 5. 2022 sdělení, kterým uvádí, že při stanovení výše odkupného po zániku pojistné smlouvy nedopatřením započetl duplicitně částku 4.455 Kč, kterou tedy žalobci vrací. (viz důkaz sdělení k výpočtu odkupného ze dne 17. 5. 2022)

31. Soud má dále za prokázané, že žalobce doručil žalovanému předžalobní výzvu ze dne 5. 4. 2022, kterou jej vyzval k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s Pojistnou smlouvou ve výši 107.332 Kč do 15 dnů ode dne doručení výzvy, spolu s náklady advokáta. (viz důkaz předžalobní výzva ze dne 5. 4. 2022)

32. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to: Dohledový benchmark ČNB č. 3, Úřední sdělení ČNB ze dne 3. 5. 2012.

33. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ OZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 3036 OZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.</i> <i>Podle § 1 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ zákon o pojistné smlouvě“) nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem.</i> <i>Podle § 4 odst. 4 a 5 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.</i> <i>Podle ustanovení § 37 zákona č. 40/1967Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:“ SOZ“) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.</i> <i>Podle ustanovení § 41 SOZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.</i> <i>Podle ustanovení § 451 odst. 1 SOZ kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.</i> <i>Podle ustanovení § 451 odst. 2 SOZ je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> <i>Podle ustanovení § 457 SOZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.</i> 34. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve konstatuje, jak je výše uvedeno, že žalobce se domáhá uplatněného nároku z titulu bezdůvodného obohacení plněním k neplatné Pojistné smlouvě.

35. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce a žalovaný uzavřeli (sepsali) dne 1. 12. 2011 Pojistnou smlouvu (listinu), jejíž součástí byly VPP a DPP. S ohledem na okamžik uzavření Pojistné smlouvy a přechodná ustanovení OZ (§ 3028 OZ), je třeba na právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti OZ, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení Pojistné smlouvy aplikovat dosavadní právní předpisy, tedy zejména zákon o pojistné smlouvě a SOZ. Současně nelze přehlédnout skutečnost, že žalobce vystupoval ve vztahu s žalovaným v pozici spotřebitele, a tedy je na místě aplikovat i úpravu ochrany spotřebitele.

36. Soud konstatuje, že ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě představuje zvláštní právní úpravu inkorporace nepřímých smluvních ujednání pro pojistné smlouvy, přičemž zákon o pojistné smlouvě volí pro tyto vztahy striktnější konstrukci. Nepřímá smluvní ujednání, která obsahují pojistné podmínky, se stanou součástí pojistné smlouvy jen tehdy, jestliže je s nimi pojistník před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen (nejde-li o výjimku dle § 23 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě). Pokud až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další (druhou) úroveň nepřímých smluvních ujednání, musí být tyto inkorporovány za stejných podmínek jako podmínky první; konstrukce pojistných podmínek, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání, možná je, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Pokud tedy § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě požaduje, aby pojistné podmínky byly k pojistné smlouvě připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení.

37. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, dle DPP„ Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění.“ Dle bodu 1 čl. 1 DPP:„ Rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“ A dále:„ Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele.“ Dle bodu 3 čl. 3 DPP:„ Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“ 38. Z uvedeného je tedy zřejmé, že konkrétní výše rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů v Pojistné smlouvě ujednána nebyla, a nelze ji zjistit ani z Doplňkových pojistných podmínek, či jiných smluvních dokumentů. Odkazované pojistně technické zásady pojistitele jsou metody, které sice žalovaný obligatorně používá, avšak zcela neznámé žalobci a nevyjádřené v Pojistné smlouvě, či jiných dokumentech, v rozporu s požadavky § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě. Z Pojistné smlouvy, ani Všeobecných obchodních podmínek, Doplňkových pojistných podmínek není možné určit výši ani způsob, který by vedl ke stanovení jejich výše. Neplatnost je dána neurčitostí předmětného ujednání plynoucí již jen z toho, že nelze bez pochyb stanovit, co konkrétně je myšleno„ počátečními“ či„ správními“ náklady a jaká je faktická výše rizikového pojistného. Je sice nepochybné, že konkretizace smluvního ujednání může byt různá, není kupř. nezbytně nutné, aby byly náklady, jejichž náhrada může být v průběhu trvání smluvního vztahu požadována, určeny již na jeho počátku konkrétní peněžitou částkou. Vždy však musí být bez pochybností zřejmé, o jaké konkrétní náklady (na co, resp. za co) se bude jednat, aby pak bylo možno v každém jednotlivém případě posoudit oprávněnost požadavku na zaplacení té které částky (tj. aby bylo možno posoudit, zda tu jde o náklad vynaložený skutečně na ten který sjednaný konkrétní účel). Taktomu ovšem v daném případě není.

39. Soud tak shrnuje, že shledává ujednání o oprávnění žalovaného snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné a počáteční a správní náklady za neplatná z důvodu neurčitosti ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ.

40. Nelze také opomenout, že žalobce ve vztahu k žalovanému vystupoval v pozici spotřebitele. Touto optikou pak neobstojí ujednání Pojistné smlouvy o režimu určení výše rizikového pojistného, ale i počátečních a správních nákladů v testu přiměřenosti podle ustanovení § 56 odst. 1 SOZ. Obecně je ve spotřebitelských smlouvách možné všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

41. Dle názoru soudu právě nemožnost objektivního stanovení výše rizikového pojistného, ale i počátečních a správních nákladů, naplňuje definici ustanovení, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dotčená ujednání Pojistné smlouvy obsažená v DPP ve svém důsledku totiž umožňují, aby žalovaný stanovoval jednostranně, bez jakýchkoliv omezení smluvní podmínky (určující výši rizikového pojištění a počátečních a správních nákladů) a současně zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž neměl objektivní možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Uvedená ujednání výrazně posouvají celkový ekonomický výsledek Pojistné smlouvy a lze předpokládat, že průměrný spotřebitel, který by byl dostatečně seznámen s důsledky takového ustanovení spočívající v jeho neurčitosti, a tím i v možnosti žalovaného de facto jednostranně určit snížení kapitálové hodnoty pojištění, by s takovým ujednáním v rámci negociačního procesu s žalovaným nesouhlasil.

42. Soud tak rekapituluje, že shledal ujednání Pojistné smlouvy o stanovení výše rizikového pojistného a počátečních a správních nákladech za absolutně neplatná.

43. Dle § 41 SOZ platí, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Oddělitelnost části právního úkonu od ostatního jeho obsahu je třeba vždy dovodit výkladem z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo. Neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahovém nikoliv reálné neoddělitelnosti.

44. Jak již bylo výše uvedeno, obě neplatná ujednání nejsou z hlediska celkového výsledku poskytovaných plnění z Pojistné smlouvy a důsledků pro žalobce zanedbatelná, jak konkrétní výše rizikového pojistného, tak i počáteční a správní náklady jsou zásadním elementem hospodářského výsledku Pojistné smlouvy a jejich znalost (nebo alespoň přesný způsob jejich určení) je bezesporu jedním ze základních ukazatelů při rozhodování žalobce o uzavření Pojistné smlouvy. Absence těchto informací, respektive jejich neurčitost, má klíčový negativní důsledek spočívající v tom, že objektivně není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného a počátečních a správních nákladů má být investována do nákupu podílových jednotek. Vůle žalovaného vyplatit pojistné plnění v kapitálové hodnotě snížené o náklady a rizikové pojistné byla zásadní při uzavírání Pojistné smlouvy nejen pro žalobce, ale i pro žalovaného, kdy v případě absence ujednání o nákladech a rizikovém pojistném, by žalovaný [příjmení] smlouvu neuzavřel, neboť v ekonomické rovině by absence těchto ujednání pro žalovaného znamenala, že by pojistnou ochranu a správu investic poskytoval bezúplatně. Nemožnost objektivního určení, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného a počátečních a správních nákladů má být investována do nákupu podílových jednotek, se tak promítá do všech relevantních aspektů smluvního vztahu Pojistné smlouvy. Toto ujednání proto nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit a způsobuje tedy neplatnost celé uzavřené Pojistné smlouvy jako takové; jde přitom o neplatnost absolutní.

45. Z právě uvedeného závěru vyplývá, že žalobce platil žalovanému pojistné na základě absolutně neplatné Pojistné smlouvy, čímž vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 SOZ představující jednotlivé platby pojistného, které je dle § 451 odst. 1 SOZ povinen žalovaný vydat.

46. Soud považuje za významné uvést, že ze samotné skutečnosti, že žalovaný se žalobcem uzavřel neplatnou Pojistnou smlouvu, nelze dovodit úmysl žalovaného se bezdůvodně obohatit. O úmyslné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného by šlo pouze v případě, že by věděl, nebo byl alespoň srozuměn s tím, že přijímáním běžného pojistného od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný jednal po celou dobu s žalobcem tak, jako by Pojistná smlouva byla platně uzavřena, poskytoval mu z ní plnění, a vždy postupoval v souladu s Pojistnou smlouvou, jako by byla platná. Dle názoru soudu z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný přijímal plnění od žalobce z domnělého titulu platné Pojistné smlouvy a nelze tak dovodit, že tato plnění přijímal s úmyslem bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce.

47. Vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovaným soud zdůrazňuje, že podle § 107 odst. 1 SOZ se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ, jimž se řídí i posuzovaný právní vztah založený Pojistnou smlouvou (§ 3028 OZ), rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají. Touto vědomostí přitom ustanovení § 107 odst. 1 SOZ nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Objektivní a subjektivní promlčecí doby pak počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba.

48. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané Pojistné smlouvy, musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření této smlouvy, neboť se jedná o neplatnost spočívající v textu samotné Pojistné smlouvy, jejíž obsah a skutečnosti vedoucí k jejímu uzavření žalobce znal nejpozději jejím podpisem. Neplatnost Pojistné smlouvy nezaložila žádná další skutečnost, která vznikla, či se stala seznatelnou, až po uzavření Pojistné smlouvy. Ač, jak bylo výše uvedeno, lze žalobce ve smluvním vztahu s žalovaným považovat za spotřebitele, kterému je vnitrostátním a evropským právem poskytována zvýšená ochrana slabší smluvní strany, nelze zcela rezignovat na základní aspekty svéprávné osoby soukromoprávních vztahů a povinnosti počínat si při právním jednání alespoň minimálně obezřetně. Žalobci nic nebránilo použít totožnou argumentaci (vyjádřenou v návrhu) již ihned po podepsání Pojistné smlouvy a ani nebyly žádné překážky, které mu bránily v uplatnění jeho práva domoci se neplatnosti Pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení. Jinými slovy, žalobce měl a mohl vědět o neplatnosti Pojistné smlouvy ihned v okamžiku jejího podpisu a tedy i při každé platbě pojistného tak věděl (měl a mohl), že zde není platný důvod poskytovat plnění, dále věděl, komu takové plnění poskytoval a v jaké výši, tj. komu vzniklo na jeho úkor bezdůvodné obohacení a v jaké výši. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného žalobcem na podkladě absolutně neplatné Pojistné smlouvy je tak rozhodný okamžik, kdy žalobce hradil jednotlivé úhrady pojistného.

49. V kontextu uvedeného nelze pominout, že žalobce byl o způsobu nakládání s hrazeným pojistným pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů a informací k pojistné k smlouvě po celou dobu trvání pojistného vztahu. Přesto žalovaný od obdržení prvního výročního dopisu ze dne 2. 12. 2012, až do dne zaslání první výzvy k vydání bezdůvodného obohacené ze dne 20. 3. 2017 proti způsobu nakládání s pojistným ničeho nenamítal. Od roku 2017 pak měl výroční dopis formu Informace k pojistné smlouvě, která obsahovala i podrobný rozpis jednotlivých složek této kapitálové hodnoty, tedy konkrétní částku uhrazenou na rizikové pojistné, na náklady i aktuální výši odkupného.

50. Avšak i v případě, kdyby uvedené závěry neobstály, a vycházel-li by soud ze situace, že žalobce nemohl seznat neplatnost Pojistné smlouvy již ze samotného textu Pojistné smlouvy, jak žalobce tvrdí, je třeba zdůraznit zásadní skutečnost, že v posuzovaném případě žalobce vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti Pojistné smlouvy výzvou ze dne 20. 3. 2017, která obsahovala zcela konkrétní detailní právní a skutkovou argumentaci (viz výše). Je tak zcela zřejmé, že žalobce již v tomto okamžiku si byl vědom neplatnosti a skutkových okolností způsobujících neplatnost Pojistné smlouvy. Následně bylo dne 9. 5. 2017 zahájeno řízení před finančním arbitrem, ve kterém se žalobce dále domáhal vydání bezdůvodného obohacení z titulu plnění k neplatné Pojistné smlouvě. O tomto návrhu bylo rozhodnuto Nálezem dne [datum] tak, že finanční arbitr určil neplatnost Pojistné smlouvy a uložil žalovanému povinnost zaplatit část uplatněného nároku (viz výše). Řízení bylo zastaveno k návrhu žalobce dne 2. 5. 2019. Soud je tak názoru, že žalobce, který ve výzvě žalovanému ze dne 20. 3. 2017 a následně v řízení před finančním arbitrem jednoznačně vyjádřil neplatnost Pojistné smlouvy spolu s rozsáhlou právní argumentací, musel o důvodech neplatnosti Pojistné smlouvy vědět, nejpozději k okamžiku zahájení řízení před finančním arbitrem. To lze samozřejmě vztáhnout i na vědomost žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši, i o subjektu, kterému tvrzené obohacení vzniklo. Pro posuzovaný případ pak uvedené znamená, že u každé jednotlivé platby pojistného běží subjektivní dvouletá promlčecí lhůta. Poslední platba pojistného ze strany žalobce byla učiněna dne 31. 5. 2017 (viz výše). Subjektivní promlčecí doba počala běžet nejpozději dne 9. 5. 2017 (či spíše 20. 3. 2017) a uplynula 10. 5. 2019. Pro poslední platbu žalobce ze dne 31. 5. 2017 je rozhodným dnem pro uplynutí promlčecí doby den 1. 6. 2019. S ohledem na skutečnost, že v posuzované věci byla žaloba podána 3. 5. 2022 lze uzavřít, že veškeré nároky žalobce jsou promlčeny uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby, když poslední platba pojistného byla uhrazena 31. 5. 2017, zatímco předmětná žaloba byla podána až 3. 5. 2022.

51. Dále se soud zabýval otázkou, zda námitka promlčení uplatněná žalobcem je v rozporu s dobrými mravy. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení pak lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je totiž třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku.

52. Jinými slovy, je třeba posoudit skutkové okolnosti, které nastaly až po úhradě každé jednotlivé splátky žalobce a vztahují se pouze k uplatnění námitky promlčení, nikoliv k platnosti či neplatnosti Pojistné smlouvy, okolnostem jejího vzniku atp. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný po celou dobu trvání (neplatné) Pojistné smlouvy poskytoval žalobci informace o jejím průběhu (viz výše výroční dopisy), nikterak neomezoval, či ovlivňoval žalobce v jeho uvážení, kdy uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to po celou dobu trvání (neplatné) Pojistné smlouvy. Skutečnost, že žalobce uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení až po uplynutí subjektivní promlčecí doby, bylo tak pouze na jeho úvaze a bdělosti. Navíc, a to soud považuje za zásadní, žalobce již v řízení před finančním arbitrem nárok s argumentací principiálně totožnou této žalobě uplatnil v roce 2017, ale vlastním uvážením vzal návrh zpět (viz výše usnesení finančního arbitra ze dne 2. 5. 2019). Žalobce tak měl možnost domoci se ochrany svých práv, které však vlastním uvážením nevyužil, aniž žalovaný jakýmkoliv způsobem bránil, či omezoval toto právo žalobce.

53. Soud proto shrnuje, že v posuzované věci neshledal, že by k promlčení nároků žalobce došlo vinou žalovaného, nebo že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor žalobce a ani, že by některý z těchto důvodů byl naplněn v tak výjimečné intenzitě, která by odůvodňovala odepření práva uplatnit námitku promlčení. Soud připomíná, že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

54. S ohledem na výše uvedenou argumentaci soud uzavírá, že nelze vyhovět návrhu žalobce zaplacení žalobou uplatněné částky a žalobu tak zamítl shora ve výroku ad. I.

55. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k tomu, že žalovaný byl v žalobě zcela úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení ve výši 27.684,80 Kč spočívající v náhradě právního zastoupení dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 4 úkony právní služby ve výši 5.420 Kč (příprava a převzetí zastoupení, 2x vyjádření ve věci, 1xúčast na jednání) dále pak 4x paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč. Součástí nákladů řízení je i DPH v zákonné výši.