68 C 8734/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec část obce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalované , PSČ , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , PSČ o zaplacení 19 238,36 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 19 238,36 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 22,68% ročně z částky 13 528,76 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 391,20 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky z důvodu, že jeho aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen banka). [příjmení] dne [datum] uzavřela s původně žalovaným smlouvu [číslo] na základě níž byla žalovanému vydána kreditní karta [číslo] nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, když karta byla žalovanému vydána v souladu s jejich bodem [anonymizováno]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na kreditní kartě úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet měsíčními splátkami alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5% čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, jak vyplývá z výpisu z účtu. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, banka využila svého práva a od předmětné smlouvy odstoupila, čímž se stal celý dluh splatný. Ke dni odstoupení činil čluh žalovaného částku 19 238,36 Kč, tvořený jistinou ve výši 13 528,76 Kč, dluhem na úrocích z jednotlivých dlužných splátek kreditní karty ode dne prodlení do odstoupení od smlouvy ve výši 2 082,60 Kč a dluhem na poplatcích ve výši 3 627 Kč Smluvní strany si v obchodních podmínkách (bod [anonymizováno]) sjednali, že v případě ukončení smluvního vztahu je banka oprávněna učinit veškeré závazky klienta ze smlouvy splatnými a je oprávněna i nadále, a to až do úplného splacení veškerých pohledávek za klientem úročit dlužnou částku úrokovou sazbou sjednanou dle smlouvy a uveřejněnou v úrokovém lístku. Žalobce požaduje zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 22,68% ročně z žalované jistiny úvěru ode dne zesplatnění úvěru. Žalovaný byl o uhrazení dluhu opakovaně upomínán, avšak dluh neuhradil ani po výzvě k úhradě dluhu ve smyslu § 142a obč. zák.

2. V průběhu řízení žalovaný zemřel a usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] (PM [datum rozhodnutí]) do řízení namísto něho vstoupila na stranu žalovanou [celé jméno žalované], jeho dcera, jako dědička.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že v dědickém řízení vedeném pověřenou soudní komisařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], uplatnila výhradu soupisu pozůstalosti a za splnění povinností původního žalovaného v souladu s § 1706 obč. zák. odpovídá výhradně do výše ceny nabytého dědictví. Soud měl v souladu s rozsudkem NS ČR sp. zn. 21 Cdo 220/2009 při rozhodování o procesním nástupnictví tuto skutečnost zohlednit a zkoumat skutečnou míru, v jaké přešly povinnosti uhradit dluhy původního žalovaného na právní nástupkyni; ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu převyšujícím cenu nabytého dědictvím) mělo dojít k zastavení řízení. Povinnost uhradit dluhy původního žalovaného do výše ceny nabytého dědictví, tedy do částky 1 421 407,37 Kč je již splněna v rámci exekučního řízení o dřívějším (a vyšším) dluhu, který žalovaná po svém otci zdědila. Žalovaná má tedy za to, že úhradou dluhů do výše hodnoty nabytého dědictví v jiném řízení žalovaná ztratila pasivní věcnou legitimaci v této věci, neboť nemá povinnost hradit dluhy převyšující hodnotu nabytého dědictví. Navrhla žalobu zamítnout.

4. Žalobkyně v replice k tomuto vyjádření uvedla, že mu není známo, proč v rámci exekučního řízení došlo k uspokojení zrovna těchto konkrétních věřitelů, resp. jejich závazků. Při úhradě zůstavitelových dluhů měla totiž žalovaná postupovat stejně jako pozůstalostní soud při likvidaci pozůstalosti, tedy uhrazovat pasiva pozůstalosti postupem podle § 273 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. Pakliže takovýmto způsobem dědic nepostupoval a nedosáhl-li proto některý z věřitelů úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, byl by dědic dle § 1713 obč. zák. zavázán nad rámec uplatněné výhrady soupisu do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti a odkázal se na judikát NS ČR Rv I 485/29. Z toho vyplývá, že žlaobce má nárok na zaplacení pohledávky, a to minimálně z části. Pasiva v pozůstalosti měla být rozdělena mezi věřitele poměrně podle výše jejich pohledávek (viz rovněž komentářová literatura). Žalobkyně řádně přihlásila svou pohledávku dne [datum] do dědického řízení a tato pohledávka měla být uspokojena podle uvedených pravidel, a proto nesouhlasila se zamítnutím žaloby.

5. Žalobkyně k námitkám žalobkyně uvedla, že nebylo v její moci postupovat podle § 273 zák. o zvl. řízeních soudních, neboť nemohla ovlivnit míru uspokojení pohledávky jiného věřitele, která již v době přechodu pohledávky byla ve fázi výkonu rozhodnutí.

6. Žalovaná sice požádala soud o odročení jednání z důvodu na straně jejího právního zástupce spočívající v kolizi jiného jeho jednání s termínem jednání v této věci, avšak soud tuto žádost o odročení neakceptoval, neboť se nejednalo o řádnou a včasnou žádost ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Omluva se žádostí, ač datována [datum], byla soudu doručena den před jednáním, tj. dne [datum] a do sféry dispozice soudce se dostala v odpoledních hodinách, tj. není ji možno považovat za včasnou. Navíc tato žádost nebyla ničím podložena, např. dokladem o kolizním jednání jiného soudu a nebylo ani uvedeno, proč není možné substituční zastoupení právního zástupce žalované. V tomto směru se soud ohledně kritérií„ včasné omluvy z důležitých důvodů“ odkazuje např. na judikaturu NS 31 Cdo 2432/98. Nepřítomnost žalované strany při jednání v tomto řízení navíc z hlediska dokazování a rozhodnutí soudu nebyla nezbytná, neboť veškerou argumentaci soudu žalovaná již přednesla a jednalo se pouze o právní posouzení věci. S ohledem na stáří věci (přes [anonymizováno] let) již nebylo možné v této věci činit další průtahy bezdůvodným odročováním, a z těchto důvodů tedy soud jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., aniž by tedy shledal důvody pro odročení jednání.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba], obchodních podmínek banky, sazebníku cen za peněžní a obchodní služby pro fyzické osoby nepodnikatele [právnická osoba] platné od [datum], úrokového lístku banky, výpisu ke kreditní kartě [anonymizováno] z účtu původně žalovaného za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], změnového listu k produktovým podmínkám spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu, produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba] přehledu platební historie, výpisu z pohybu na účtu původně žalovaného vedeného právního předchůdce žalobce, ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou a seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [právnická osoba] na [anonymizováno] [právnická osoba], z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi bankou a současným žalobcem, z poštovního podacího archu ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], poštovních podacích archů a soupisu podaných zásilek pro fakturaci právního zástupce žalobce a předžalobní výzvy žalovanému ze dne [datum] soud zjistil skutečnosti popsané v žalobě, které žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, tj. neučinila spornou výši pohledávky, která žalobci po původně žalovaném vznikla, ani z jakého titulu a ani to, že byla řádně postoupena na současného žalobce, a proto soud tyto skutečnosti vzal za prokázané.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má tedy soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr jako fyzické osobě a ten se zavázal jej za podmínek stanovených v úvěrové smlouvě, obchodních podmínkách a sazebníku splácet v pravidelných splátkách spolu s úroky a dalšími dohodnutými poplatky. Tuto svou povinnost však řádně nesplnil, proto došlo po právu k zesplatnění celého úvěru a vzniku nároku na dohodnuté sankce v případě neplnění závazku.

10. Spornou otázkou zůstalo, zda žalovaná má povinnost tento dluh za žalovaného jako jeho dědička uhradit. V tomto směru tedy soud doplnil dokazování:

11. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] ve znění usnesení uvedeného soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] bylo zjištěno, že po provedeném dědickém řízení soud určil jako obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částku 1 711 759,23 Kč, výši pasiv pozůstalosti na částku 29 351,86 Kč a tedy čistou hodnotu dědictví na částku 1 421 407,37 Kč. Jako jediná dědička nabyla z pozůstalosti veškerý majetek žalovaná.

12. Z usnesení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [obec], ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] bylo zjištěno, že ve věci oprávněného [právnická osoba], [IČO] proti původně povinnému [příjmení] [celé jméno žalovaného], zemřelému dne [datum], a nyní povinné - žalované, bylo exekuční řízení co do nevymoženého nároku ve výši 952 797,87 Kč zastaveno s ohledem na to, že vymáhaná pohledávka převyšuje výši majetku, který povinná jako jediná dědička nabyla a za dluhy zůstavitele odpovídá pouze do výše nabytého dědictví.

13. Jak soud zjistil z dědického spisu vedeného [anonymizováno] pro [část Prahy] zn. [spisová značka], žalovaná podáním ze dne [datum] uplatnila výhradu soupisu dědictví a podala žádost o konvokaci věřitelů, přičemž popřela pohledávku žalobce, která je předmětem tohoto řízení a kterou uplatnil i v rámci dědického řízení, neboť jej označila za promlčený, když jeho případnou úhradu projedná s věřitelem po skončení dědického řízení a detailním prověřením oprávněnosti pohledávky. Z tohoto důvodu nebyla pohledávka zahrnuta do pasiv dědictví. Udělila souhlas soudu, aby rozhodl o nahrazení soupisu pozůstalosti jejím prohlášením o pozůstalostním majetku a soud tak učinil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Dopisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky projednávající dědictví po zemřelém [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] [obec a číslo] bylo zjištěno, že exekutorka byla informována o výsledku dědického řízení s tím, že nabytí veškerého majetku bylo potvrzeno jediné dědičce-žalované, která byla zároveň správkyní pozůstalosti, která byla povinna oznámit po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti známým věřitelům a dlužníkům zůstavitele, kdo podle rozhodnutí nabyl pohledávku nebo dluh zůstavitele a bance, pobočce zahraniční banky nebo spořitelnímu a úvěrovému družstvu, kde se stal majitelem zůstavitelova účtu. Soud projednávající dědictví následně oznámil právnímu zástupci žalobce, že dědička uplatněnou pohledávku žalobce v rámci dědického řízení neuznala, neboť ho považovala za promlčený s tím, že jeho případnou úhradu projedná s věřitelem po skončení řízení o pozůstalosti a po detailním prověření oprávněnosti pohledávky.

14. Podle § 1713 obč. zák. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý věřitel úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § 1692 (správně § 1706) obč. zák. a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu.

15. Podle § 1706 obč. zák. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví.

16. Ze shora uvedeného ustanovení vyplývá výklad, že není-li pozůstalost předlužena, musí i dědic, který uplatnil výhradu soupisu, uhradit všechny dluhy v plné výši.

17. Žalobce svoji pohledávku v dědickém řízení řádně uplatnil, avšak z důvodu jednání žalované, která pohledávku označila bez bližšího zdůvodnění za promlčenou a tedy spornou, nebyla zahrnuta do pasiv dědictví. Žalovaná však nesplnila to, co uvedla v rámci dědického řízení a neřešila tuto pohledávku mimo dědické řízení, naopak v tomto řízení, kde je předmětem sporu uvedená pohledávka, nejenže nenamítla její promlčení, ale nezpochybnila ani její existenci a výši a argumentuje tím, že s ohledem na uspokojení jiného věřitele z dědictví, tato pohledávka zanikla a řízení tedy mělo být zastaveno. S tímto tvrzením se však soud neztotožnil, neboť není pravdivé, a naopak musí dát za pravdu argumentaci žalobce, na níž se zcela odkazuje. Žalovaná se tedy mýlí, pokud má za to, že neodpovídá za pohledávku žalobce, tato pohledávka na její osobu přešla spolu s nabytým dědictvím, které nebylo předluženo, a to v plné výši, neboť byla zcela naplněna dikce § 1713 obč. zák., protože žalovaná, ač správkyně dědictví, upřednostnila před žalobcem v uspokojení jiné věřitele, a odpovídá tedy za ni až do výše, v jaké by byla uspokojena v dědickém řízení a protože se nejednalo o předlužené dědictví, žalobce měl být uspokojen v plné výši své pohledávky (tedy pohledávka měla být zahrnuta do pasiv dědictví) bez ohledu na to, že byla uplatněna výhrada soupisu podle § 1706 obč. zák. Odkaz žalované na to, že musela uspokojit mnohem vyšší pohledávku zůstavitele již se nacházející ve fázi v exekučního řízení, je nepravdivý, neboť řízení bylo ohledně této neuspokojené pohledávky soudní exekutorkou zastaveno s ohledem na výši aktiv dědictví a do pasiv dědictví tento dluh nebyl vůbec zahrnut. Z těchto důvodů bylo žalobě zcela vyhověno.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů na právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, celkem za 6 úkony právní služby po 1820 Kč, DPH 21%, včetně 6x paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tedy 1800 Kč plus DPH 21%, tedy celkem 16391,20 Kč.