70 C 495/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Říhovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 56 992,43 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 56 992,43 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 56 992,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy s úvěru (Smlouva o půjčce [anonymizována dvě slova] [číslo], dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou uzavřeli dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaný.

2. Dle tvrzení žalobkyně se v této smlouvě banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 172,59 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 19,90 % p. a. a s dalšími poplatky. [příjmení] poskytla žalovanému úvěr, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto banka přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru.

3. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a. s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a [právnická osoba] a. s..

4. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 56 159,43 Kč, dlužných poplatků ve výši 833 Kč a dále z příslušenství, které tvoří dlužný smluvní úrok ve výši 5 436,74 Kč a dlužný úrok z prodlení ve výši 1 095,80 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím opatrovníka dne [datum], který mu byl ustanoven usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to z důvodu, že žalovaný je neznámého pobytu. Ve svém vyjádření žalovaný zejména namítl, že při uzavření smlouvy byla nedostatečně zkoumána schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a z tohoto důvodu je smlouva absolutně neplatná.

6. Žalobkyně reagovala podání, kde uvedla, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že uvedený postup je v souladu s odbornou péčí a splňuje veškeré zákonem stanovené podmínky.

7. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo], na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který mu byl téhož dne připsán na jeho účet vedený u banky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že úvěr splatí v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 127,59 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 19,90 % p. a. a poplatkem za pojištění ve výši 119 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy nejpozději do 20. dne měsíce, počínaje [datum], s poslední splátkou splatnou dne [datum]. Z výpisu spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaný se opakovaně dostával do prodlení se splátkami a banka tedy dne [datum] žalovaného informovala o okamžité splatnosti úvěru. Pohledávka byla nejprve bankou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] a. s.. Tato společnost pohledávku následně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně informovala žalovaného dopisem ze dne [datum] o postoupení pohledávky a následně byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne [datum]. Z mimořádného výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný splatil bance celkem 129 801,53 Kč.

9. Ohledně šetření úvěruschopnosti žalovaného ze strany banky soud zjistil následující. [příjmení] při prověřování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vycházela v první řadě z informací, které jí byly poskytnuty přímo žalovaným, který deklaroval měsíční příjem ve výši 18 474 Kč. Při prověření tohoto příjmu, stejně jako dalších případných příjmů a výdajů na straně žalovaného vycházela banka z finančních toků na běžném účtu, který měl žalovaný u banky již veden. Dále banka provedla kontrolu v interním systému [anonymizováno], v systému [příjmení] a v registrech [anonymizováno] a [anonymizováno], přičemž všechny tyto systémy vyhodnotily žalovaného bez negativního záznamu.

10. Jelikož Smlouva byla uzavřena dne [datum], tedy před účinností současného zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dne [datum], soud nejprve posoudil, který právní předpis lze na právní vztah aplikovat. Dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Smlouva byla uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., zároveň si strany neujednaly, že se jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem, proto je třeba na právní vztah aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen z. s. ú.), který byl účinný ke dni uzavření smlouvy.

11. Dle § 9 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na základě provedených důkazů dospěl k názoru, že banka nedostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládá § 9 odst. 1 z. s. ú.. [příjmení] vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovaným a z peněžních toků na bankovním účtu žalovaného. Z předložených důkazů nevyplývá, že by banka údaje jí poskytnuté žalovaným jakkoliv ověřovala (např. kontaktováním zaměstnavatele a vyžádáním potvrzení o zaměstnání a příjmech, či zjišťováním jak vysoké jsou reálné měsíční výdaje žalovaného a z čeho se skládají). [příjmení] se v tomto ohledu spokojila s výpisem z účtu žalovaného, ze kterého ale vyplývá, že mzda od zaměstnavatele začala být na tento účet posílána pouze 6 měsíců před poskytnutím úvěru. Z peněžních pohybů na účtu není ani možné spolehlivě posoudit výdajovou stránku, kdy většina peněžních prostředků byla každý měsíc vybrána v hotovosti, a nelze tedy spolehlivě zjistit, jak jsou výdaje žalovaného složeny. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že ve třech ze čtyř měsíců předcházejících měsíci, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr, převyšovaly výdaje z účtu žalovaného jeho příjmy. Soud, který vychází též z ustálené judikatury vyšších soudů ČR, je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr s odbornou péčí zcela jistě nepředstavuje pouhé získání si informací od žadatele o úvěr, jakožto spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že údaje, které žadatel o úvěr věřiteli uvede, ať již jde o jeho příjmy či výdaje, si věřitel ověří, respektive si je objektivně podloží. Z předložených důkazů nevyplývá, že by banka tvrzení žadatele takto objektivizovala, přičemž tento nedostatek nemůže být zhojen ani skutečností, že banka prověřila žalovaného jakožto žadatele o úvěr lustrací v registrech [příjmení], [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], které samy o sobě také nijak nevypovídají o aktuálních příjmech a zejména výdajích žadatele, a tedy o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.

17. Z těchto důvodů tedy soud uzavřel, že banka nedostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a tedy smlouva, kterou byl spotřebitelský úvěr sjednán, je neplatná v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 věta poslední z. s. ú.. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) je taková smlouva neplatná absolutně, a tedy soud k takové neplatnosti přihlédne i z úřední povinnosti. Pokud bylo plněno na absolutně neplatnou smlouvu, tedy neplatnou od samého počátku, je nutné daný případ posoudit dle zásad bezdůvodného obohacení dle o. z., kdy věřitel má právo na vrácení toho, co plnil; tedy v tomto případě jistiny 120 000 Kč. Jak bylo uvedeno výše, z mimořádného výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalovaný bance na splátkách zaplatil celkem 129 801,53 Kč, tedy částku vyšší, než byla jistina úvěru, a proto soud právo žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení nenalezl a tudíž žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, měl nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.