74 C 10/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: na zdržení se protiprávního jednání

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zdržet se snižování kapitálové hodnoty pojištění z pojistné smlouvy [anonymizována dvě slova] [číslo] uzavřené dne [datum] o rizikové pojistné a o počáteční, správní a inkasní náklady, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 8 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zdržení se protiprávního jednání žalované, když tvrdila, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ Pojistná smlouva“), a to na pojistnou dobu 37 let. Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako ŽP-VPP-DIM [číslo] (dále jen„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako ŽP-DPP-DIM [číslo] (dále jen„ DPP“). Pojistná smlouva nebyla ukončena a trvá. Žalobce [příjmení] smlouvu uzavřel zejména s cílem zajištění finančních prostředků na stáří a jejich pravidelného zhodnocování. Smluvní strany si v Pojistné smlouvě sjednaly, že zaplacené běžné pojistné bude z 80% alokováno do žalobcem zvolených fondů i mimořádné pojistné bude do těchto fondů alokováno z 50%. Zaplacené pojistné tak mělo být z 80% alokováno do kapitálové hodnoty negarantované tvořené podílovými jednotkami zvolených fondů. Z dokumentu„ Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum]“ zaslaného žalobci žalovanou žalobce však zjistil, že v uplynulém roce žalovaná provedla na úkor kapitálové hodnoty pojištění srážky ve výši 7.043 Kč a že obdobné srážky hodlá na úkor kapitálové hodnoty pojištění provádět po celou dobu trvání Pojistné smlouvy. Tato skutečnost vyplývá i z dalšího přípisu žalované žalobci s názvem„ Modelový příklad pojištění [anonymizována dvě slova] k návrhu [číslo]“. Doplňkové pojistné podmínky připouštějí možnost snižování kapitálové hodnoty pojištění o rizikové pojistné v článku 1 bod 1.

6. DPP; o počáteční a správní náklady v článku 1 bod 3.

1. DPP a o inkasní náklady v článku 1 bod 3.

2. DPP. Pojistná smlouva však nesjednává explicitní výši rizikového pojistného ani počátečních, správních a inkasních nákladů. Žalobce je přesvědčen, že ujednání o snižování kapitálové hodnoty pojištění rizikové pojistné a o počáteční, správní a inkasní náklady jsou neplatná pro neurčitost ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), neboť neurčitost smluvních ujednání v článku 1 bod 1., 3.1. a 3.

2. DPP nelze překonat ani výkladem. Žalobce uvádí, že dalším důvodem, pro který není žalovaná oprávněna snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční, správní a inkasní náklady je skutečnost, že smluvní ujednání definující formování kapitálové hodnoty pojištění - odstavce 2.5 až 2.7 DPP jsou rovněž neurčitá, a tedy neplatná ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 starého občanského zákoníku, neboť způsob snižování kapitálové hodnoty pojištění o rizikové pojistné a počáteční a správní náklady není srozumitelně a jednoznačně popsán. Žalobce na základě výše uvedeného požaduje, aby se žalovaná zdržela nakládání se zaplaceným pojistným v rozporu s Pojistnou smlouvou, alokovala zaplacené pojistné výlučně dle ujednání Pojistné smlouvy, tj. 80 % zaplaceného pojistného umísťovala do zvolených podílových jednotek vnitřních fondů a zdržela se provádění srážek na vrub kapitálové hodnoty pojištění 2. Žalovaná oproti tomu sporovala důvody podané žaloby, když tvrdila, že žalovaná je primárně přesvědčena, že proto, aby jí byla uložena povinnost zdržet se žalobcem navrhovaného jednání, není dán nezbytný hmotněprávní základ. Negatorní žaloba, tak, jak je koncipována žalobcem, totiž není ničím jiným než žalobou na jeden ze čtyř druhů plnění, tedy na splnění povinnosti "zdržet se". Takovou povinnost ovšem nelze soudním rozhodnutím založit, může být soudem toliko deklarována. To tedy znamená, že tato povinnost musí před rozhodnutím soudu již existovat, vyplývat z právního předpisu, smlouvy nebo jiného právního titulu. Ze zákona o pojistné smlouvě, ani ze současného občanského zákoníku ovšem nevyplývá, že by se pojistník mohl domáhat zdržení se jakékoli činnosti v rámci trvání smluvního vztahu. Typickým příkladem zdržovací žaloby jsou žaloby na zdržení se zásahů do vlastnického práva, žaloby se sousedských sporů nebo žaloby týkající se věcných břemen či žaloby na ochranu práv spotřebitelů. V předmětné věci se však žalobce domáhá splnění povinnosti "zdržet se" bez jakéhokoli právního titulu a z důvodů, které nemají žádný právní základ. Žalobce pravděpodobně vychází z předpokladu, že takovou "povinností" by měla být částečná neplatnost některých ujednání Pojistné smlouvy. Následkem neplatnosti, ani částečné, ovšem za žádných okolností není vznik povinnosti zdržet se souvisejícího právního jednání, ale možnost žalobce žalovat na vydání bezdůvodného obohacení. Na straně jedné tedy žalobce argumentuje údajnou neplatností dílčích ujednání Pojistné smlouvy, na straně druhé následně žádá, nechť se žalovaná zdrží určitého jednání do budoucna (což je možné pouze u existujícího právního vztahu). Pokud by přitom příslušná dílčí ujednání Pojistné smlouvy byla neplatná, s čímž žalovaná nesouhlasí, muselo by vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení. Mělo-li by se jednat fakticky o určení, v jaké výši bude pojištěnému (žalobci) vyplacena pojistná částka v případě pojistné události dožití se konce pojistné doby či při předčasném ukončení Pojistné smlouvy, pak je dle žalované zřejmé, že není dán naléhavý právní zájem na straně žalobce. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003, o naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým.

3. Provedeným dokazováním má soud za zjištěno, že mezi účastníky byla [datum] uzavřena smlouva o životním pojištění s pojistnou dobou 37 let, v níž bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití žalobce v částce 10 000 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky, Všeobecné pojistné podmínky pro úraz a Doplňkové pojistné podmínky. V doplňkových pojistných podmínkách je v bodě 1.6 upraveno rizikové pojistné, bod 3. se týká nákladů a poplatků a bod 3. se týká inkasních nákladů. V bodech [číslo] je upraveno formování kapitálové hodnoty pojištění. (viz Smlouva o životním pojištění PROF [anonymizováno] ze dne [datum], Písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy [číslo] Všeobecné pojistné podmínky ŽP-VPP-DIM [číslo], Doplňkové pojistné podmínky označené jako ŽP-DPP-DIM [číslo], Modelový případ pojištění [anonymizována dvě slova] k návrhu [číslo]). Vzhledem k nespokojenosti žalobce s plněním z Pojistné smlouvy zaslal žalobce dne [datum] žalované předžalobní výzvu, na kterou žalovaná reagovala přípisem ze dne [datum], v němž popírala neoprávněnost snižování kapitálové hodnoty (Předžalobní výzva ze dne [datum] včetně dodejky, Přípis žalované žalobci ze dne [datum]). Další provedené důkazy považoval soud za nerozhodné zejm. ([příjmení] pojistné smlouvy ze dne [datum], Usnesení hospodářského výboru Poslanecké sněmovny z [datum], Přípis ministryně financí předsedovi hospodářského výboru ze dne [datum]).

4. Skutkově tak lze shrnout, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o životním pojištění, přičemž žalobce nesouhlasí se tím, aby žalovaná na základě této smlouvy snižovala kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné v článku 1 bod 1.

6. DPP; o počáteční a správní náklady v článku 1 bod 3.

1. DPP a o inkasní náklady v článku 1 bod 3.

2. DPP. Proto požaduje, aby se žalobce tohoto konání zdržel.

5. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) s tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Právní vztah žalobce a žalované z předmětné Pojistné smlouvy uzavřené dne [datum] se řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“) a zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (též jen„ obč. zák.“).

7. Po právní stránce soud hodnotil žalobu jako zápůrčí (negatorní) žalobu s tím, že dle definice Nejvyššího soudu ČR je zápůrčí žaloba žalobou na plnění, kterou je uplatňováno splnění hmotněprávní povinnosti, která vznikla žalovaným tím, že neoprávněně zasáhli do vlastnického práva žalobce (NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1485/2005). Žalobou na plnění lze žalovat o splnění určité povinnosti, která vyplývá ze zákona nebo z právního vztahu, a to klasicky buď jako povinnost: něco dát (dare), něco konat (facere) nebo něčeho se zdržet. Nejtypičtější zápůrčí (negatorní) žalobou je právě žaloba na zdržení se zásahu do vlastnického práva (§1042 zák. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Obecně lze žalovat pouze splnění povinnosti zdržet se nějakého jednání, které vyplývá z právního předpisu či ze smlouvy (viz definice žaloby na plnění), chybí-li však hmotněprávní základ žaloby, tedy chybí-li povinnost (např. nezasahovat do autorského díla, zdržet se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů (§25 z.č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele apod.), nelze zápůrčí žalobu využít. Žalobcem žalovaná povinnost zdržet se strhávání nákladů a rizikového pojistného nikde stanovena není (ani ve smlouvě ani v právním předpise) a proto se jí nelze zápůrčí žalobou domáhat. Tuto právní premisu soud považuje za hlavní důvod zamítnutí žaloby, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Okrajem pak poznamenává, že se soud nezabýval žalobou určovací, neboť má za to, že dle textu výroku i samotné žaloby žalobce žaluje jednoznačně na zdržení se určitého konání žalované a nikoli na určení, zda a jaká výše počátečních, správních a inkasních nákladů by měla být dle smlouvy žalovanou strhávána a jaká výše pojistného plnění by v případě pojistné události dožití se konce pojistné doby či při předčasném ukončení Pojistné smlouvy měla být žalobci správně vyplacena.

8. Nad rámec výše uvedeného – aniž by to cokoliv měnilo na závěrech soudu rozebraných výše - soud ještě uvádí, že žalobce zpochybňuje platnost dílčích ustanovení o nákladech správních, počátečních a inkasních. K tomu soud vzhledem ke konstantní judikatuře jak soudu zdejšího, tak i Městského soudu v Praze uvádí, že shledal předmětnou Pojistnou smlouvu absolutně neplatnou pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti, když jeho výši nelze zjistit, a to ani výkladem, z žádného smluvního ujednání ať již v předmětné Pojistné smlouvě či jejích doplňkových, resp. zvláštních pojistných podmínkách, a to ani odkazem na blíže neurčené technické zásady pojistitele. Toto smluvní ujednání o výši rizikového pojistného přitom soud považuje za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu ust. § 41 obč. zák., neboť se o ujednání o rizikovém pojistném, jehož určitá a konkrétní definice však absentuje, je opřena celá předmětná Pojistná smlouva (§ 2 zákona o pojistné smlouvy), přičemž neplatnost ujednání o rizikovém pojistném pro případ smrti působí neplatnost ujednání o rizikovém pojištění pro případ smrti jako takovém a tedy i neplatnost i celé Pojistné smlouvy, neboť neurčitost a neplatnost tohoto ujednání má za následek, že nedošlo k platnému sjednání životního pojištění. Přitom samotný závěr o neplatnosti ujednání o rizikovém pojistném postačuje pro závěr o neplatnosti Pojistné smlouvy jako celku. Soud považuje za absolutně neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák., § 41 obč. zák.) rovněž ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. Absolutní neplatnost smlouvy soud zkoumá z úřední povinnosti. S ohledem k závěru o absolutní neplatnosti Pojistné smlouvy je ve smyslu ust. § 457 obč. zák. tedy spíše namístě přistoupit k vypořádání plnění, která si žalobce a žalovaná z předmětné neplatné Pojistné smlouvy poskytli, když tak ostatně právní zástupce žalobce činí v řadě obdobných sporů vedených u zdejšího soudu. K žádosti žalobce o poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř., shledá-li soud absolutní neplatnost smlouvy soud uvádí, že toto poučení dopadá„ pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto.“ (viz NS ČR 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda je či není žalováno splnění hmotněprávní povinnosti, která vyplývá ze zákona nebo z právního vztahu, bylo možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 712 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů (příprava a převzetí právního zastoupení, písemné podání ze dne [datum], písemné podání ze dne [datum], účast na jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.