74 C 27/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení et Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 19 853 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 853 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 437 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 116 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 853 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná nezaplatila příspěvek za následující nepojištěná vozidla, včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání: (i) za nepojištěné vozidlo osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla UG409173 za dobu ode dne [datum] do dne [datum] a (ii) za nepojištěné vozidlo nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla AO754430 za dobu ode dne [datum] do dne [datum].

2. Svůj nárok blíže odůvodnila žalobkyně tím, že ohledně uvedených vozidel vozidla nebyla v tomto období uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, jak ukládá § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobkyni tak dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vznikl nárok na příspěvek: (i) ve výši 10 137 Kč (za 109 dní porušení povinnosti při denní sazbě 93 Kč dle ust. § 2 odst. 1, písm. I) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.), (ii) ve výši 9 116 Kč (za 106 dní porušení povinnosti při denní sazbě 86 Kč dle ust. § 2 odst. 1, písm. O) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.), a dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti rovněž právo na náhradu nákladů spojených s uplatnění pohledávky ve výši 2 x 300, tj. celkem 600 Kč (dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.).

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná byla vlastníkem v odst. I. uvedených vozidel v uvedeném období /zjištěno z výpisu evidence vedené žalobkyní podle § 15 odst. 1 až 3 zákona o pojištění odpovědnosti/, přičemž v těchto obdobích neměla ohledně těchto vozidel uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem těchto vozidel. Příspěvek za nepojištěná vozidla nezaplatila (což žalovaná vzhledem ke své procesní pasivitě v řízení nerozporovala a netvrdila opak, natož aby toto prokazovala) ač byla k tomu vyzvána žalobkyní a ač byla o zaplacení upomínána. Žalovaná byla rovněž vyzvána k úhradě nákladů na uplatnění pohledávky, a to v rámci stejných výzev. /zjištěno z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP a z Předžalobní výzvy od právního zástupce žalobkyně, včetně podacích archů/ 6. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti je žalovaná povinna zaplatit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla v její vlastnictví provozována bez pojištění odpovědnosti. Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku a druhy vozidel pro účely denní sazby stanoví Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb., přičemž v daném případě je výše denní sazby 93 Kč v případě vozidla pod písm. (i) odst. 1 a 86 Kč v případě vozidla pod bodem (ii) odst. 1 (dle písm. I) a O) vyhlášky) a počet dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, je 109 dní v případě vozidla pod písm. (i) odst. 1 a 106 dní v případě vozidla pod písm. (ii) odst.

1. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti platí, že„ osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek“, které dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč za každou pohledávku, tedy celkem 600 Kč.

7. Soud z důvodů výše uvedených žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když shledal nárok uplatněný žalobkyní oprávněným. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku a částky vynaložené na uplatnění pohledávky a náklady na vymáhaní dle podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 853 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

9. Výrokem III. soud rozhodl rovněž v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s Položkou 2 odst. 1 Sazebníku, který je přílohou cit. zákona, o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek do výše dle Položky 1 odst. 1 písm. a) tohoto Sazebníku, tedy do výše 1 000 Kč. Poplatek je možné zaplatit v kolcích nebo na bankovní účet [číslo] pod [variabilní symbol]. Soud tak postupoval proto, že nebylo možné vydat elektronický platební rozkaz, když žalovaná neměla dle veřejného rejstříku osobu oprávněnou ji zastupovat.