74 C 30/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 131 235 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 131 235 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 131 235 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 24 248,40 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 131 235 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvádí, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu investičního životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ Pojistná smlouva"). Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako ŽP-VPP-DIM [číslo] (dále jen„ VPP") a doplňkové pojistné podmínky označené jako ŽP-DPP-DIM [číslo] (dále jen„ DPP"). Výpovědí ze dne [datum] žalobkyně vypověděla Pojistnou smlouvu k nejbližšímu možnému termínu. Žalobkyně totiž tvrdila, že v pojistné smlouvě nebyly sjednány srážky, o kterých tvrdí žalovaná, že byla oprávněna srazit z částky souhrnné, kterou žalobkyně zaplatila na pojistném. To vyplývá z dokumentu Mechanismus a výše počátečních a správních nákladu vyhotoveného k Pojistné smlouvě k datu [datum] z něhož se podává, že žalovaná v rozporu s Pojistnou smlouvou nakupovala podílové jednotky zvolených fondů pouze za část zaplaceného pojistného, nikoli za celé zaplacené pojistné. Žalovaná tak tvořila negarantovanou kapitálovou hodnotu v nižší výši, než odpovídalo ujednání Pojistné smlouvy. Při ukončení Pojistné smlouvy proto žalobkyně obdržela nižší plnění, než odpovídalo ujednání Pojistné smlouvy. Podle žalobkyně však nebyla žalovaná oprávněna činit žádné snížení negarantované kapitálové hodnoty ve smyslu článku 1 bodu 6.

2. DPP, neboť add a) v Pojistné smlouvě nebyl sjednán žádný další závazek žalobkyně, s výjimkou závazku žalobkyně hradit žalované běžné pojistné, což žalobkyně řádně plnila a add b) dokument Přehled poplatků nebyl součástí Pojistné smlouvy, proto z něj nemohly pro žalobkyně ani žalovanou vyplývat žádné smluvní závazky. Následně pak dopisem„ Potvrzení zániku o pojištění“ ze dne [datum] informovala žalovaná žalobkyni o zániku pojištění k datu [datum] s tím, že v souvislosti se zánikem pojištění jí vyplatí částku 208.765 Kč, která byla na účet žalobkyně skutečně připsána. Žalobkyně ve svém žalobním návrhu zdůraznila, že jde o žalobu na plnění, má za to, že pojistná smlouva je platná a žaloba směřuje na řádné plnění ze smlouvy, resp. jeho doplatek, protože žalobkyni bylo dosud plněno pouze částečně.

2. Oproti tomu žalovaná celý žalobní nárok sporuje, když uvedla, že má zejména za to, že žalobní nárok je promlčen, a to uplynutím subjektivní promlčecí doby podle starého občanského zákoníku. Žalovaná uvedla, že se fakticky jedná o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť v žalobě je napadána nákladová a poplatková struktura pojistné smlouvy a je tedy v podstatě ze strany žalobkyně tvrzeno, že nebyly platně sjednány poplatky. Žalovaná dále uvedla, že před podáním žaloby, bylo vedeno řízení před Finančním arbitrem, které bylo zahájeno v roce 2017 a ve kterém se žalobkyně domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení a domáhala se také neplatnosti pojistné smlouvy. Až poté, co byl návrh k Finančnímu arbitrovi vzat zpět, byla podaná tato žaloba na zaplacení. Dle názoru žalované tak jde o účelový postoj žalobkyně, která si je vědoma toho, že ten nárok je již promlčen, a to i v souladu s aktuální rozhodovací praxí MS v [obec], který ve svých rozhodnutích konstatoval, že vědomost pojistníka o důvodech neplatnosti té pojistné smlouvy, byla přítomna už při uzavření samotné pojistné smlouvy, a tedy již v tu dobu se nároku mohl domáhat. Žalovaná zároveň odkázala na dvě nejnovější rozhodnutí MS v [obec] ze dne [datum], které stojí na závěrech, že pojistník mohl mít vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy již při jejím uzavření a bylo konstatováno, že by se měla uplatnit dvouletá subjektivní promlčecí doba, běžící vždy od každé platby toho jednotlivého pojistného (29 Co 275/2021, 29 Co 271, 272, 273, 274/ 2021). V daném případě byla žaloba ke zdejšímu soudu podána v roce 2021 a žalovaná má za to, že žalobkyní skrytě namítanou neplatnost nákladové a poplatkové struktury mohla žalobkyně dovodit již k datu uzavření pojistné smlouvy, což bylo již v roce 2012, popř. nejpozději v roce 2016, kdy byla zaslána výzva ze strany žalobkyně žalované, kde bylo konstatováno bezdůvodné obohacení.

3. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu o životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] Počátek pojištění byl sjednán ode dne [datum] s pojistnou dobou 30 let, s měsíčním běžným pojistným ve výši 4000 Kč, sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s umístěním 100 % běžného i mimořádného pojistného do fondu Zlatý„ ČP [anonymizováno]“ (viz smlouva o životním pojištění [anonymizována dvě slova], [číslo] ze dne [datum] a potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, [číslo]). Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění verze ŽP – VPP-DIM [číslo] a Doplňkové pojistné podmínky verze ŽP –VPP-DIM [číslo], z nichž vyplývá, že v č.l. 1 bodu 3.. Doplňkových pojistných podmínek bylo ujednáno, že„ Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele“. V č.l. 1 bodu 1.. Doplňkových pojistných podmínek bylo ujednáno, že Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. V č.l. 1 bodu 1.. Doplňkových pojistných podmínek bylo ujednáno, že„ [příjmení] pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“ V čl. 8 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek bylo ujednáno, že„ výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad.“ V č.l. 1 bodu 8.

3. Doplňkových pojistných podmínek bylo ujednáno, že„ odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku pojištění. (viz Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, verze ŽP-VPP-DYM [číslo] a Doplňkové pojistné podmínky, verze ŽP-DPP-DYM [číslo]). Z výpisu plateb pojistného má soud za prokázáno, že poslední platbu běžného pojistného ve výši 4000 Kč uhradila žalobkyně před zánikem pojištění dne [datum], celkem uhradila pojistné ve výši 340 000 Kč (viz výpis plateb pojistného ze dne [datum]). Pojištění založené pojistnou smlouvou zaniklo na základě výpovědi žalobkyně ze dne [datum] k datu [datum] s výplatou odkupného ve výši 208 765 Kč dne [datum] (viz výpověď pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a potvrzení o zániku pojištění ze dne [datum]). Mezi účastníky byl následně veden spor před finančním arbitrem a dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017, které bylo však na základě zpětvzetí žalobkyně zrušeno a řízení zastaveno usnesením finančního arbitra, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ze dne [datum]. Mezi účastníky probíhala následně komunikace, z níž vyplývá, že žalobkyně nesouhlasí s vyplacenou částkou a požaduje zaplacení částky odpovídající rozdílu výše negarantované kapitálové hodnoty podle svého výkladu Pojistné smlouvy (viz přípis Advokátní kanceláře [jméno], [příjmení] a partneři žalované ze dne [datum], odpověď na stížnost právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] (e-mail) a předžalobní výzva ze dne [datum]).

4. Z ostatních provedených důkazů (výroční dopisy ze dne [datum], 2014, 2015, 2016 a informace k pojistné smlouvě ze dne [datum], 2018, 2019, mechanismus a výše počátečních a správních nákladů) soud nezjistil nic pro posouzení věci zásadního.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce níže uvedeným způsobem, když nejprve však nevyhověl žádosti žalobkyně o poskytnutí dodatečné lhůty pro doplnění tvrzení a důkazů po sdělení předběžného názoru soudu, že smlouva je neplatná a soud bude věc posuzovat jako bezdůvodné obohacení. Podle § 100 o.s.ř. platí, že jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Právní zástupce žalobkyně si byl vědom rozhodovací praxe soudů, které v desítkách případů smlouvy o životním pojištění posuzují jako neplatné a to at´ již v řízeních podle části V. o.s.ř. nebo nyní v řízeních na plnění, které pojištěnci prostřednictvím několika advokátních kanceláří hromadně podávají, a tento postup je aprobovaný senátem 29 Co Městského soudu v Praze. Ostatně svědčí o tom i samotná reakce právního zástupce žalobkyně na předběžný názor soudu při jednání, že takový právní názor očekával. Za této situace soud považoval za procesně nehospodárné, aby lhůtu k doplnění tvrzení žalobkyni poskytl. Skutečnost, že vývoj sporu není překvapivý lze dovodit i ze skutečnosti, že žalovaná ve svém vyjádření na možnou neplatnost smlouvy poukázala a vznesla námitku promlčení. Žalobkyně měla jednoznačně možnost se na tuto argumentaci vybavit potřebnými tvrzeními a důkazními návrhy již k prvnímu nařízenému jednání. Nejde tak dle názoru soudu o odepření spravedlnosti, jak se domnívá žalobkyně, ale spíše o aplikaci §6 o.s.ř., který stanoví, že„ v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.“ 6. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Právní vztah žalobkyně a žalované z předmětné pojistné smlouvy uzavřené dne [datum] se řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“) a zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013.

8. Podle ust. § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

9. Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

10. Podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle ust. § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

11. Podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

12. Právní úkon je určitý, lze-li jeho obsah zjistit výkladem (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 573/2005).

13. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Soud zkoumal nejprve platnost smlouvy z úřední povinnosti a shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti, když jeho výši nelze zjistit, a to ani výkladem, z žádného smluvního ujednání ať již v předmětné pojistné smlouvě či jejích doplňkových, resp. zvláštních pojistných podmínkách, a to ani odkazem na blíže neurčené technické zásady pojistitele. Toto smluvní ujednání o výši rizikového pojistného přitom soud považuje za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu ust. § 41 obč. zák., neboť se o ujednání o rizikovém pojistném, jehož určitá a konkrétní definice však absentuje, je opřena celá předmětná pojistná smlouva (§ 2 zákona o pojistné smlouvy), přičemž neplatnost ujednání o rizikovém pojistném pro případ smrti působí neplatnost ujednání o rizikovém pojištění pro případ smrti jako takovém a tedy i neplatnost i celé pojistné smlouvy, neboť neurčitost a neplatnost tohoto ujednání má za následek, že nedošlo k platnému sjednání životního pojištění. Přitom samotný závěr o neplatnosti ujednání o rizikovém pojistném postačuje pro závěr o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku. Soud proto pouze stručně konstatuje, že za absolutně neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák., § 41 obč. zák.) považuje rovněž ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. S ohledem k závěru o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy je ve smyslu ust. § 457 obč. zák. namístě přistoupit k vypořádání plnění, která si žalobkyně a žalovaná z předmětné neplatné pojistné smlouvy poskytly.

15. Jak bylo instruktivně uvedeno v rozhodnutí MS v [obec], sp. zn. 29 Co 73/2019 platí, že pro počátek běhu subjektivní dvouleté doby je rozhodné, kdy se poškozený dozví o vzniklé škodě (nikoli tedy o protiprávním úkonu či o škodné události) a kdo za ni odpovídá. Stejná úprava platí i pro stanovení počátku běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, tj. i v tomto případě je pro počátek běhu promlčecí doby rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. V případě neplatného právního úkonu je třeba rozlišovat, zda jde o neplatnost absolutní či relativní. V tomto případě jde o absolutně neplatný právní úkon a objektivní promlčecí doba pro vydání bezdůvodného obohacení běží od okamžiku, kdy bylo na takovou smlouvu plněno. Pro počátek běhu subjektivní doby je, jak již bylo řečeno, rozhodující den, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že na její úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dosuzována absolutní neplatnost pojistných smluv spočívající v samotném textu smluvních ujednání musely být žalobkyni známy již v okamžiku jejich uzavření. Soud tedy vycházel ze subjektivní promlčecí doby v návaznosti na uzavření předmětné pojistné smlouvy s tím, že se samozřejmě promlčuje každá jednotlivá splátka zvlášť. Vzhledem k podání žaloby dne [datum] je nepromlčené pouze plnění za období od [datum] – [datum].

16. Soud má s ohledem na ustálenou judikaturu NS ČR (29 Odo 52/2002, Cpj [číslo], R 15/89) zato, že správný postup při zúčtování je takový, že se zúčtují veškerá vzájemně poskytnutá plnění a nikoli jen nepromlčená. Povinnost vrátit plnění vzniká (a tedy i právo na vrácení) již v okamžiku přijetí takového plnění a k uplatnění nároku není třeba vzájemného návrhu ani započtení (srov. odůvodnění rozhodnutí 29 Odo 52/2002). Proti nároku toho, čí je nárok je vyšší, lze pak uplatnit námitku promlčení.

17. V daném případě však plnění mezi smluvními stranami proběhlo tak, že žalobkyně plnila celkem 340 000 Kč (poslední platba proběhla dne [datum]) a žalovaná plnila celkově 208 765 Kč (dne [datum]). Saldo ve prospěch žalobkyně představuje částku 131 235 Kč. Dále se soud zabýval určením nepromlčených plateb:

18. V období od [datum] – [datum], které je nepromlčené, žalobkyně nezaplatila ničeho a není zde žádná nepromlčená platba, kterou by bylo možné žalobkyni v rámci bezdůvodného obohacení vydat.

19. K námitkám vzneseným žalobkyní týkající se tvrzeného úmyslu žalované se obohatit a odtud odvozené desetileté promlčecí doby a rozporu námitky promlčení s dobrými mravy soud konstatuje, že z jednání žalované v okamžiku uzavření pojistné smlouvy a vlastně i z jednání žalované v rámci celého pojistného vztahu (i po jeho skončení) vyplývá, že žalovaná přistupovala k pojistné smlouvě jako platnému právnímu úkonu (to žalobkyně nepopírá), podle této smlouvy po celou dobu jejího trvání postupovala a po ukončení žalobkyni vypočetla a vyplatila odkupné. Pokud byla platnost pojistné smlouvy v průběhu let zpochybněna, žalovaná takový závěr opakovaně popírala. Ostatně nebyla to žalovaná, která by smlouvy vypovídala, žalovaná jak v řízeních před finančním arbitrem, tak v řízení před soudy intenzivně bojovala za to, že smlouvy jsou platné. Z jednání žalované nelze při uzavírání smlouvy dovodit úmysl přímý (věděl, že svým jednáním se bezdůvodně obohatí a chtěl se obohatit) ani úmysl nepřímý (věděl, že svým jednáním může způsobit bezdůvodné obohacení, a v případě, že se tak stane, byl s tím srozuměn), jak ostatně opět konstatoval i Městský soud v Praze např. ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Co 420/2019.

20. Soud posoudil i námitku rozporu s dobrými mravy vznesenou žalobkyní, avšak přidržel se ustálené judikatury ve skutkově obdobných věcech, kdy např. v rozhodnutí MS v [obec] sp. zn. 29 Co 73/2019 již jasně judikoval, že uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 59/2004). V daném případě totiž z ničeho nelze dovodit (není tvrzeno ani prokazováno), že by žalovaná uplatněním námitky promlčení zneužila tohoto práva na úkor žalobkyně, popř. že žalobkyně tyto nároky nemohla uplatnit z důvodů zaviněných žalovanou. Ostatně žalobkyně podala již [datum] návrh k finančnímu arbitrovi a arbitr jí přiznal částku 236 000 Kč, přičemž žalobkyně ze soudu neznámého důvodu vzala následně svůj návrh zpět a o přiznanou částku tak dalším během promlčecí doby přišla. [jméno] žalobkyně tedy mohla zcela evidentně podat návrh na vydání bezdůvodného obohacení k soudu bez problémů dříve a není to vina žalované, že tak neučinila. Soud proto nedospěl k závěru, že by včasné neuplatnění tohoto jeho práva bylo možné přičítat k tíži žalované a aplikovat na námitku promlčení rozpor s dobrými mravy.

21. Ze všech výše uvedených důvodů nezbylo soudu než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24248,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, za které jí náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 131235 Kč sestávající z částky 6380 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze [datum], účast na ústním jednání dne [datum]) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 4 208,40 Kč.