74 C 62/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení 169 400 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu ve výši 17 594 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 149 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 149 400 Kč ve výši 15 % ročně od 15.12.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 15 % ročně od 15.12.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Vzájemný návrh žalované, kterým se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení částky 17 594 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení za žalobu částku 50 318 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení za vzájemný návrh částku 6 360 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5.9.2023 se žalobkyně domáhala uhrazení částky 169 400 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení jistoty složené v souvislosti s uzavřenou nájemní smlouvou. Uvedla, že mezi žalovanou jako nájemcem a žalobkyní jako podnájemcem byla dne 26. 7. 2016 uzavřena Smlouva o podnájmu nebytových prostor v budově s číslem popisným , Anonymizováno, na LV č. , hodnota, , stojící na pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, na LV , Anonymizováno, , v obci a k. ú. , adresa, . Dle čl. III odst. 6 Smlouvy o podnájmu nebytových prostor uhradila žalobkyně žalované jistotu za účelem zajištění řádné a včasné úhrady všech plateb a splnění všech závazků ve výši 169 400 Kč s tím, že po ukončení účinnosti této Smlouvy jí bude jistota vrácena (čl. III odst. 11). Smlouva o podnájmu nebytových prostor ze dne 26. 7. 2019 zanikla na základě výpovědi žalující společnosti ke dni 31. 10. 2022. Poté žalobkyně užívala nebytové prostory v budově č. p. , Anonymizováno, se souhlasem žalovaného jako nájemce až do 30. 11. 2022 za nájemné, vyúčtované jí žalovanou fakturou č. , hodnota, z 1. 10. 2022 s označení „nájem za listopad 2022 dle Smlouvy o podnájmu nebytových prostor“, splatnou 15. 10. 2022, na částku 182 107 Kč, doručenou žalobkyni v příloze emailu ze dne 24. 11. 2022. Na Smlouvu o podnájmu ze dne 26. 7. 019, která zanikla výpovědí k 31. 10. 2022, tak plynule navázala samostatná smlouva o podnájmu nebytových prostor na měsíc listopad 2022. Ke dni ukončení podnájmu 30. 11. 2022 předala žalobkyně předmět podnájmu zpět žalované. O tom byl sepsán protokol. Dle čl. III odst. 11 Smlouvy o podnájmu nebytových prostor z 26. 7. 2019 je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jistotu do 15 dnů od ukončení smlouvy. Dne 11. prosince 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení jistoty ve výši 169 400 Kč, žalovaná však svoji povinnost k vrácení jistoty nesplnila.

2. Důvody podané žaloby sporovala žalovaná, která uvedla, že popírá, že by od žalobkyně na základě uzavřené nájemní smlouvy někdy inkasovala jistotu ve výši 169 400,- Kč. Dovozuje-li žalobkyně, že jistotu složila žalované na základě čl. III. odst. 6 smlouvy, pak je toto tvrzení nesprávné. V čl. III. odst. 6 smlouvy je totiž uvedeno pouze to, že žalobkyně složila částku ve výši 169 400,- Kč společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , a to na základě smlouvy o podnájmu nebytových prostor, kterou dne 1. 3. 2017 uzavřela společnost , právnická osoba, a žalobkyně. Nikoliv ovšem to, že částka složená společnosti , právnická osoba, má být považována za jistotu dle smlouvy. A i kdyby částka složená žalobkyní společnosti , právnická osoba, za jistotu považována být měla, bylo by k platnosti a účinnosti takového ujednání bezesporu třeba souhlasu společnosti , právnická osoba, , jež finančními prostředky ve výši 169 400,- Kč disponovala Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně navíc ve sporu není a nemůže být legitimována, když na základě smlouvy o převodu závodu, nabyla dne 9. 12. 2022 tuto tvrzenou pohledávku od žalobkyně společnost , právnická osoba, . Zároveň žalovaná uplatnila při jednání dne 7.2.2024 námitku započtení a vznesla vzájemný návrh, když uvedla, že má vůči žalobkyni z titulu předmětné smlouvy pohledávku na úhradu smluvní pokuty ve smyslu ust. čl. V odst. 4 smlouvy v celkové výši 195.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedla, že k ukončení smlouvy došlo dne 31.10. 2022. V čl. V odst. 4 smlouvy bylo ujednáno, že nejpozději ke dni ukončení smlouvy žalobkyně vyklidí předmět podnájmu a předá jej žalované. Pro případ, že by žalobkyně tento svůj závazek řádně a včas nesplnila, zavázala se uhradit žalované smluvní pokutu ve výši 5 000,- Kč za každý den trvání prodlení. K úplnému předání předmětu podnájmu došlo až dne 9. 12. 2022. S ohledem tuto skutečnost se tak žalobkyně ocitla v prodlení s předáním předmětu podnájmu, které trvalo celkem 39 dnů. Smluvní pokuta tak činí částku 195.000,- Kč s příslušenstvím. Žalovaná následně zaslala k rukám žalobkyně dne 19. 12. 2022 svou výzvu k úhradě smluvní pokuty. Jelikož nebyla Smluvní pokuta ze strany žalobkyně uhrazena, zaslal právní zástupce žalované dne 20. 3. 2023, předžalobní výzvu k plnění smluvní pokuty, doručenou do datové schránky žalobkyně dne 3. 4. 2023, a žalované znovu stanovil k úhradě této smluvní pokuty lhůtu 5 dnů ode dne doručení výzvy. Jelikož žalobkyně na základě výše uvedené výzvy svůj dluh vůči žalované neuhradila, a to ani zčásti vznikl žalované ve smyslu ust. § 1970 občasného zákoníku nárok požadovat úrok z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to nejpozději od 9. 4. 2023. Jelikož má žalovaná vůči žalobkyni svou splatnou pohledávku na úhradu smluvní pokuty ve výši 195.000,- Kč s příslušenstvím a žalobkyně se po žalované domáhá úhrady žalované částky ve výši 169 400,- Kč, žalovaná uplatnila v rozsahu, v němž se tyto pohledávky vzájemně kryjí, námitku započtení. Ve zbývajícím rozsahu 17.594,11 Kč pak vznesla vzájemný návrh.

3. Mezi účastníky je nesporé, že mezi žalobkyní jako podnájemcem byla dne 26. 7. 2016 uzavřena Smlouva o podnájmu nebytových prostor v budově s číslem popisným , Anonymizováno, na LV č. , hodnota, , stojící na pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, na LV , Anonymizováno, , v obci a k. ú. , adresa, .

4. Mezi účastník však zůstalo i přes snahu soudu dovést je ke smírnému vyřešení věci sporné, zda byla žalobkyní složena jistota ve výši 169 000 Kč ve prospěch žalované, v kladném případě zda tato pohledávka za žalovanou přešla či nepřešla v rámci převodu závodu ze žalobkyně na společnost , právnická osoba, a konečně zda došlo k zániku této pohledávky zápočtem učiněným žalovanou. V této souvislosti pak byl zkoumán i vzájemný návrh žalované na úhradu smluvní pokuty uplatněné vůči žalobkyni, ve výši převyšující započtenou částku.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že smlouvou o podnájmu nebytových prostor uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 26.7.2019 strany deklarovaly že původní nájemce společnost , právnická osoba, jako postupitel uzavřela se společností , právnická osoba, . jako postupníkem dne 1.3.2018 smlouvu o postoupení nájemní smlouvy, na jejímž základě byla společností , Anonymizováno, účinností k 1.3.2018 postoupená celá dosud nesplněná nájemní smlouva. Tato společnost pak jako postupitel uzavřela s žalovanou společností jako postupníkem dne 12.12.2018 smlouvu o postoupení nájemní smlouvy na jejímž základě byla s účinností k 1.1. 2019 postoupena na žalovanou celá dosud nesplněná nájemní smlouva a Žalovaná se stala nájemcem. V článku II. smlouvy je ujednáno že nájemce touto smlouvou podnajímá žalující společnosti prostory v budově specifikované v příloze číslo 1, dle úvodních ustanovení jde o prostory v budově č.p. , Anonymizováno, , v ulici v obci , adresa, , v části obce , adresa, . V článku III bod 6 smlouvy se podnájemce zavazuje za účelem zajištění řádné a včasné úhrady všech plateb a splnění všech závazků složit jistotu ve výši 200 000 Kč + DPH, celkem 242 000 Kč (ve smlouvě dále označeno jako „Jistota“ s velkým J). Smluvní strany v tomto článku výslovně prohlašují, že podnájemce složil před podpisem této smlouvy část Jistoty ve výši 169 400 Kč, jež odpovídá jistotě, kterou složil podnájemce právnímu předchůdci nájemce, tedy společnosti , právnická osoba, . V zájmu zamezení všech pochybností podnájemce prohlašuje že souhlasí s tímto způsobem vypořádání předchozí jistoty, a že z tohoto důvodu není oprávněn ani vůči nájemci ani vůči společnosti , právnická osoba, požadovat vrácení předchozí jistoty ve smyslu čl. II. odst. 9 předchozí smlouvy. Dle čl. III. bodu 7 smlouvy rozdíl ve výši jistoty a předchozí jistoty tedy částku ve výši 72 600 Kč se podnájemce se zavazuje uhradit nájemci nejpozději do 31.8.2019. V čl. III. bodu 11 smlouvy je stanovena povinnost nájemce vrátit po ukončení účinnosti této smlouvy Jistotu do 15 dnů od ukončení smlouvy. Dle čl. V. bodu 4. smlouvy je ke dni ukončení smlouvy podnájemce povinen předmět podnájmu vyklidit a předat je nájemci. Pokud podnájemce předmět nájmu nevyklidí do 5 dnů od ukončení pod nájemního vztahu, je povinen zaplatit nájemci smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení. (viz smlouva o podnájmu nebytových prosto ze dne 26.7.2019).

6. Soud má taktéž za prokázáno, že žalobkyně složila jistotu ve výši 169 400 Kč na účet společnosti , právnická osoba, dne 4.5.2017 (viz výpis z účtu žalobkyně č. , Anonymizováno, a kniha bankovních výpisů žalobkyně). Jistota ve výši 72 600 Kč byla žalovanou uplatněna (viz faktura č. , hodnota, ), avšak dle nesporných tvrzení účastníků nebyla žalovanou uhrazena. Po skončení nájemního vztahu vyzvala žalobkyně emaile ze dne 11.12.2022 žalovanou k vrácení složené jistoty do 15 dnů (email mezi , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 11.12.2022 ).

7. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a spol. , Anonymizováno, byla uzavřena smlouva o koupi závodu žalobkyně. Z č.l. 9.4 této smlouvy vyplývá, že součástí závodu nejsou žádná práva a povinnosti vyplývající ze Smlouvy o nájmu prostor (v č.l. 1 jsou prostory definovány jako nebytové prostory situované v budově č.p. , Anonymizováno, , v , adresa, , , adresa, (…), které je prodávající oprávněn užívat na základě Smlouvy o užívání prostor za účelem provozování závodu). Toto zjištění soud učinil ze smlouvy o koupi závodu z 1.12.2022 a z notářského zápisu , Anonymizováno, .

8. Soud má dále za prokázáno, že smlouva o podnájmu nebytových prostor ze dne 26.7.2019 byla ze strany žalobkyně vypovězena dne 6.4.2022 a to k 30.10.2022 (viz výpověď smlouvy ze dne 6.4.2022).

9. Soud má taktéž za prokázáno, že mezi účastníky probíhala intenzivní komunikace týkající se společnosti Autopatron, která byla podpodnájemcem žalobkyně a měla uzavřít smlouvu o podnájmu přímo se žalovanou, což pomáhala zprostředkovat právě žalobkyně a řešila kromě znění smlouvy se žalovanou i pomoc při převodu elektroměru na nového nájemce. Dne 3.11.2022 žalobkyně žalované sdělila, že již dva měsíce je jednáno o „prodloužení nájmu“ se společností Autopatron, žalobkyně uvedla, že k řešení zbývá pouze přepis energií na Autopatron a že žalobkyně má jinak všechny věci připravené k odvozu nebo přesunu k Autopatron, neboť stěhování se o tři týdny zdrželo, o čemž byla žalovaná informována. K tomu byl potřeba předávací protokol, avšak žalovaná dne 10.11.2022 žalobkyni upozornila, že jelikož dosud prostory vyklizeny nejsou, nemůže jí protokol podepsat. K tomu pak dne 20.11.2022 žalobkyně žalované sdělila, že potvrzuje, že k 30.11.2022 vyklidí tu část prostor, kterou užívá, v hale zůstane společnost , Anonymizováno, dle dohody mezi touto společností a žalovanou. (viz emailová komunikace , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 28.10.2022, 3.11.2022, 20.11.2022, 30.11.2022, 1.12.2022).

10. Ve vztahu k placení nájemného a dohodě o nájemním vztahu na listopad 2022 má soud za prokázáno, že dne 14.11.2022 žalobkyně emailem sdělila žalované, že „dle poslední dohody s Vámi beru na vědomí, že ukončení nájmu se posune na 30.11.2022. Do 20.11.2022 se dohodnete s , Anonymizováno, na nájemní smlouvě pro ně. (…) Na nájemné za poslední měsíc (říjen je zaplacen) vystavte fakturu s textem prodloužení nájmu o 1 měsíc a my ji zaplatíme, pokud tedy nejde použít kauci“. Dne 20.11.2022 pak žalobkyně opětovně píše emailem žalované, že nájemné je zaplacené, nemají však fakturu za listopad s prodloužením nájmu o měsíc. Dne 24.11.2022 zaslal emailem , jméno FO, ze žalované společnosti fakturu č. , hodnota, datem vystavení 1.10.2022 a splatností dne 15.10.2022 na částku 182 107 Kč odpovídající smlouvě o nájmu nebytových prostor z 26.7.2019 s označením předmětu plnění „Fakturujeme Vám dle Smlouvy o podnájmu nebytových prostor nájem za listopad 2022“ se stejným průvodním emailem. (viz emailová komunikace , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 14.11.2022, 20.11.2022, 24.11.2022).

11. Soud má dále za prokázáno, že podnajaté prostory byly částečně předány dne 30.11.2022, nicméně při tomto předání byly zjištěny vady, které se podnájemce (žalobkyně) zavázal odstranit do 14 dnů, zejména pak odstranění movitých věcí, které je ještě v předmětu nájmu nacházely. Dne 9.12.2022 došlo k dalšímu předání prostor s tím že smluvní strany potvrzují že byla převzata i zbývající část předmětu podnájmu(viz předávací protokol z 30.11.2022, předávací protokol z 9.12.2022).

12. Soud má ve vztahu k žalovanou uplatňované smluvní pokutě za prokázáno, že žalovaná vyzvala žalobkyni přípisem ze dne 19.12.2022 k úhradě smluvní pokuty za prodlení s předáním předmětu podnájmu v celkové délce 39 dnů (celkem 195 000 Kč). Ve vztahu k tomuto nároku zaslal dne 20.3.2023 a ze dne 3.5.2023 právní zástupce žalované společnosti k rukám žalující společnosti předžalobní výzvu (viz přípisy ze dne 19.12.2022, 20.3.2023 a 3.5.2023). Na tyto dva přípisy reagovala žalobkyně popřením tvrzených skutečností v předpisech ze dne 23.12.2022 a ze dne 13.4.2023. Přípisem ze dne z 4.5. 2023 pak vyzvala v souladu s §142 a o.s.ř. žalovanou k vrácení složené jistoty (viz přípisy ze dne 23.12:2022, 13.4.2023 a 4.5.2023). Obsahy těchto přípisů jsou shodné s argumentací přednesenou účastníky v tomto řízení.

13. Soud má taktéž za prokázáno, že při ústním jednání konaném dne 7.2.2024 žalovaná učinila ve vztahu k žalobkyni co do vyčíslené a uplatněné smluvní pokuty (195 000 Kč) zápočet do výše žalované částky a nad její rámec vznesla vzájemný návrh. Toto doplnila písemným podáním předloženým soudu i žalující straně.

14. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, narozeného , datum, má soud za prokázáno, že pro žalovanou pracuje jako správce budovy na adrese , adresa, . Svědek uvedl, že v případě, že se měl dělat právní úkon typu uzavření smlouvy, byl samozřejmě zplnomocněn k tomuto konkrétnímu úkonu. Zastupoval jednatelku žalované společnosti a v podstatě nebyl, kdo jiný by to měl řešit. Ve vztahu k ukončení nájemního vztahu vypověděl, že žalující společnost sdělila, že předmět nájmu stihne vyklidit do 31.10.2022, tento termín však neustále protahovala. Když se 24.11. 2022 vidělo, že žalující společnost zvládne vyklidit prostor až na konci listopadu, domluvili se s panem , jméno FO, na tom, že za listopad ještě bude vyúčtováno nájemné za celý měsíc.

15. Z účastnické výpovědi jednatele žalující společnosti , jméno FO, , nar. , datum, , má soud za prokázáno, že domluva na vyklizení předmětu nájmu byla k 30.10.2022, nicméně toto žalující společnost nestihla. V měsíci listopadu několikrát urgoval pana , jméno FO, k uzavření smlouvy se společností Autopatron. S ohledem na probíhající jednání ohledně smlouvy se společností Autopatron účastník sdělil, že vyzval pana , jméno FO, k prodloužení nájemní smlouvy do 30.11. 2022, protože věděl, že to je termín, kdy to již zvládne vyklidit. Skutečnost, že mu přišla faktura na 182 107 Kč, což bylo nájemné podle původní smlouvy, považoval za odsouhlasení dohody o prodloužení nájmu o 1 měsíc. Vždy jednal pouze s panem , jméno FO, . Ten mu byl také představen jako někdo, kdo je za společnost oprávněn jednat. Účastník byl na základě jednání se žalovanou přesvědčen o dohodě o „prodloužení“ nájmu o měsíc, neboť žalované společnosti v mezidobí také vyjednával uzavření smlouvy se spol. Autopatron, která měla v prostorech dále pokračovat a navíc žalované společnosti dojednal i vyšší platby na nájemném.

16. Skutkově tak lze shrnout, že žalovaná je jako nájemce v důsledku smlouvy o postoupení právním nástupcem společnosti , právnická osoba, a smlouvou ze dne 26.7.2019 podnajala žalobkyni prostory v budovy na adrese , adresa, . Ve smlouvě byla sjednána jistota ve výši 242 000 Kč. Dle deklarace smluvních stran podnájemce složil před podpisem této smlouvy část jistoty ve výši 169 400 Kč, jež odpovídá jistotě, kterou složil podnájemce právnímu předchůdci nájemce, tedy společnosti , právnická osoba, . V zájmu zamezení všech pochybností podnájemce prohlásil že souhlasí s tímto způsobem vypořádání předchozí jistoty, a že z tohoto důvodu není oprávněn ani vůči nájemci ani vůči společnosti , právnická osoba, požadovat vrácení předchozí jistoty. Žalobce prodal smlouvou o koupi závodu z 1.12.2022 svůj závod, avšak bez práv a povinností vyplývajících ze smluv o pronájmu prostor, které byly předmětem podnájemní smlouvy. Nájemní vztah ze smlouvy o pronájmu prostor ze dne 26.7.2019 zanikl výpovědí žalobkyně k 30.10.2022. Žalovaná se se správcem nemovitosti pověřeným žalovanou domluvila na tom, že v nemovitosti může zůstat do konce listopadu 2020, za což jí bylo vyúčtováno a žalobkyní i zaplaceno nájemné dle smlouvy o pronájmu prostor ze dne 26.7.2019. Fakticky žalobkyně nebytové prostory vyklidila dne 9.12.2022.

17. Po právní stránce soud vycházel z následujících ustanovení:Dle § 2302 z.č. 89/2012 Sb., dále jen „NOZ“ platí, že ustanovení tohoto pododdílu (pozn. soudu. nájem prostoru k podnikatelské činnosti) se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.Dle § 2201 NOZ platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Dle § 2202 NOZ platí, že pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.Dle § 556 odst. 1 NOZ platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle § 556 odst. 2 NOZ platí, že při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.Dle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Dle § 430 NOZ platí, že pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.

18. Soud vycházel v rámci posuzování sporných okolností jak z uzavřené podnájemní smlouvy, tak z výše uvedených zákonných ustanovení. Ve vztahu ke složené jistotě soud konstatuje, že je třeba respektovat uzavřenou smlouvu, v níž si strany jednoznačně uvedly, že žalobkyně složila část jistoty, která je sporná a jíž se domáhá žalobkyně zpět tím, že ji složila právnímu předchůdci žalované. Okrajem lze konstatovat, že soud nemá pochyb o tom, že smlouvou o postoupení nájemní smlouvy byla i tato otázka mezi žalovanou a jejími právními předchůdci upravena a právě proto v ustanovení smlouvy mezi účastníky je jasně uvedeno, že jistota se považuje za složenou, přestože byla složena právnímu předchůdci žalované. To ostatně vyplývá i ze samotné podstaty postoupení práv a povinností z nájemní smlouvy na žalovanou jakožto nového nájemce.

19. Soud vypořádal i další námitku žalované ohledně aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, když s odkazem na uzavřenou smlouvu o koupi závodu práva a povinnosti z podnájemního vztahu na nového nabyvatele nepřešla a proto je žalobkyně ve sporu aktivně legitimována.

20. Soud se následně nejintenzivněji zabýval zápočtem a vzájemným nárokem žalované, která uplatnila svůj nárok ze smluvní pokuty sjednané v čl. V. bodu 4. smlouvy o podnájmu ze dne 26.7.2019 , když tvrdila, že v důsledku pozdního vyklizení předmětu (dle předávacího protokolu dne 9.12.2022) podnájmu se žalobkyně dostala do prodlení, za které byla sjednána ve smlouvě smluvní pokuta ve výši 5000 Kč denně od šestého dne prodlení. Soud vycházel z nesporné skutečnosti, že nájemní vztah zanikl výpovědí žalobkyně k 30.10.2022. Proto bylo třeba k argumentaci žalobkyně zkoumat, zda nebyla smlouva „prodloužena“. Soud konstatuje, že má za to, že smlouvu, která zanikla nelze prodloužit, lze maximálně uzavřít smlouvu novou v totožném znění a tímto směrem zaměřil své dokazování a k povinnosti tvrzení a důkazní vyzval při prvním jednání ve věci i žalobkyni. Soud se řídil § 556 NOZ a po provedeném dokazování listinami a výslechu svědka i účastníka dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena na měsíc listopad nájemní smlouva na nebytové prostory nová v témže znění jako smlouva původní a to z toho důvodu, že účastníci měli za to, že nájemní smlouvu o měsíc „prodlužují“. Takovou smlouvu lze uzavřít ústně. Byť zprvu mělo dojít k vyklizení nemovitosti do 30.10.2022, došel soud ke zjištění, že ze svědecké výpovědi pan , jméno FO, shodně s výpovědí účastníka, která je podložena četnou emailovou komunikací, lze dovodit vůli účastníků s ohledem na prodlení žalobkyně a možná i s ohledem na jednání se spol. Autopatron užívání prostor žalobkyní nějakým způsobem „zlegalizovat“, tedy vztah o měsíc „prodloužit“. Toto vyplývá i z vystavené faktury žalované, která bezprostředně navazuje na jednoznačný shrnující email žalobkyně ze 14.112022, v němž dohodu o „prodloužení“ nájemního vztahu na měsíc listopad (do 30.11.2022) deklaruje. Toto shrnutí dohody nebylo žalovanou zpochybněno, naopak lze konstatovat, že vyúčtované plnění za užívání prostor jednoznačně koresponduje s nájemným v stanoveným v původní nájemní smlouvě. V kontextu provedených důkazů to lze považovat za další dílek do skládačky, z níž je složeno ústní uzavření nájemní smlouvy mezi účastníka za měsíc listopad 2022 ve znění smlouvy původní. Soud by považoval za nemravné v případě, kdy bylo žalobkyni vyúčtováno nájemné a bylo jí dovoleno v daných prostorech zůstat, následně vyúčtovat smluvní pokutu za prodlení s předáním prostor.

21. K námitce žalované, že pan , jméno FO, nemohl za žalovanou uzavírat žádné smlouvy soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 2114/2019 ze dne 19. 3. 2021, podle něhož „ustanovení § 430 odst. 1 o. z. zakotvuje úpravu zákonného zastoupení podnikatele, přičemž k tomu, aby určitá osoba mohla jednat za podnikatele, vyžaduje zákon současné splnění dvou podmínek. Především musí jít o osobu, která je pověřena určitou činností; pověřená osoba nemusí být zaměstnancem, ani v jiném obdobném vztahu k podnikateli (není zde žádné omezení týkající se poměru těchto osob k podnikateli). Druhou podmínkou vzniku oprávnění pověřené osoby zastupovat podnikatele přímo ze zákona bez zvláštní plné moci je to, že činnost, kterou je tato osoba pověřena, je činností při provozu podniku. Jednatelské oprávnění pověřené osoby vyplývající z uvedeného ustanovení je tedy založeno především na obvyklosti právních jednání, k nimž při činnosti, k níž je pověřena, dochází, přičemž jejich obvyklost je třeba posuzovat objektivně (srov. — ve vztahu k obsahově obdobné dřívější právní úpravě obsažené v ustanovení § 15 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník — například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 29Odo 569/2002, uveřejněný pod č. 49 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1161/2008). Občanský zákoník blíže nevymezuje, co se rozumí "pověřením". Výslovně nevyžaduje, aby takové pověření bylo určitým způsobem formalizováno. V praxi takové pověření může mít například podobu vymezení pracovní náplně ve vnitřních organizačních předpisech podnikatele, avšak tato skutečnost není podmínkou pro vznik pověření. Pověření může být učiněno neformálně, nemusí vyplývat ani z organizačního členění subjektu a ani z pracovního zařazení.“ Z právě uvedeného se podává, že pověření k určité činnosti může být učiněno neformálně. V nyní posuzované věci soud vyšel ze skutečnosti, že pan , jméno FO, byl žalovanou pověřen jako správce nemovitosti, je nesporné, že se žalující společností komunikoval v podstatě výhradně on a řešil veškeré otázky týkající se podnájemního vztahu. V takovém případě není neobvyklé, že osoba správce může domluvit s nájemcem „prodloužení“ nájmu, tedy nechat i po uplynutí nájemní smlouvy podnájemce po dohodě v pronajatých prostorech o měsíc déle a vyfakturovat o jedno měsíční nájemné více. Je to právě osoba správce, která má povědomí o obsazenosti prostor a o tom, zda je či není možné. Na základě ustanovení § 430 NOZ tedy není vyloučeno uzavření smlouvy o podnájmu na měsíc listopad panem , jméno FO, , byť nejde o statutární orgán žalované.

22. Závěrem pak soud uvádí, že započtení žalované bylo přeci co do základů důvodné, když žalobkyně vyklidila předmětné nebytové prostory až 9.12.2022 namísto 30.11.2022 a dostala se na základě výše dovozené ústní smlouvy, která měla stejný obsah jako smlouva původní, do prodlení s předáním prostor o 4 dny, když 5 dnů po ukončení nájmu bylo koncipováno jako období „tolerance“. Smluvní pokuta tak celkem představuje částku 20 000 Kč, o kterou byl žalobní nárok v rámci započtení pokrácen, neboť do této částky pohledávka žalobkyně zanikla.

23. O náhradě nákladů řízení za žalobu rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 318,09 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8470 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 169 400 Kč sestávající z částky 7900 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci ze dne 3.1.2024, ústní jednání konané dne 7.2.2024, 27.4.2024, 22.5.2024) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Tato částka v celkové výši 65 870 Kč je však krácena neúspěchem žalobkyně, což představuje celkovou procentuální úspěšnost žalobkyně ve výši 76,39 % (to vše při respektování pravidla, že nejprve je třeba od úspěchu odečíst neúspěch, z čehož vyplyne finální úspěšnost účastníka). Proto soud z částky 65 870 žalobkyni na náhradu nákladů řízení ze žalobu přiznal částku 50 318 Kč.

24. O náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 360 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 594,11 Kč sestávající z částky 1820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ze dne 12.3.2024, ústní jednání konané dne 27.4.2024, 22.5.2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.