74 C 70/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 41 250 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 41 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne [datum] k [název soudu] se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu“), jež mu byla způsobena nesprávným úředním postupem v podobě porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě. K porušení této povinnosti došlo v rámci přestupkového řízení vedeném [stát. instituce], jakožto správním orgánem prvního stupně, odvolacího správního řízení vedeném [anonymizována dvě slova] [územní celek], a dále v rámci navazujícího soudního řízení dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ s.ř.s.“) o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedeném [název soudu], resp. [název soudu] rozhodujícím o kasační stížnosti. Celé řízení trvalo celkem 3 roky, 9 měsíců a 16 dnů. Základní částka peněžitého zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu žalobce činí 15 000 za každý jeden rok trvající řízení a částka o polovinu nižší za první dva roky řízení. Žalobce dále uvádí, že v souladu s § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu může být základní částka přiměřeně zvýšena či snížena. Tato skutečnost je reflektována rovněž i metodikou Nejvyššího soudu. Stran zvýšení základní částky žalobce poukazuje zejména na samotnou povahu řízení o přestupku, jakožto řízení o obvinění trestní povahy ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. Díky povaze tohoto řízení lze dovodit závažný zájem žalobce, jakožto tehdejšího obviněného, aby toto řízení bylo skončeno v co nejkratší době. Žalobce v této skutečnosti spatřuje důvod pro zvýšení základní částky o 20 %. Další důvod pro zvýšení základní částky pak žalobce spatřuje ve skutečnosti, že byl projednáván„ pouze“ dopravní přestupek, který nevyžadoval rozsáhlejší a náročnější dokazování ze strany rozhodujících správních orgánů. Právě„ banalita“ (zde představována skutečností, že nebylo potřeba složitějšího dokazování) projednávané věci pak představuje důvod pro zvýšení základní částky o dalších 20 %. Důvody pro snížení základní částky naopak představuje skutečnost, že řízení bylo projednáváno na čtyřech stupních (před správním orgánem prvého stupně, odvolacím správním orgánem, krajským soudem a Nejvyšším správním soudem). Dle metodiky je tato skutečnost důvodem pro snížení základní částky o 40 %. Žalobce vycházel z této procentuální míry snížení základní částky i navzdory skutečnosti, že dva ze„ stupňů“ tvořilo rozhodování před správními orgány. Celkové výše újmy žalobce vyjádřené v penězích tak činí 41 250 Kč. Společně s nárokem na náhradu újmy se žalobce rozhodl uplatnit nárok rovněž na příslušenství v podobě úroků z prodlení. Za začátek prodlení žalobce považuje den následující po dni, co byl nárok uplatněn u ministerstva. Za den prodlení žalované tedy žalobce považuje [datum] (srov. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Svůj nárok žalobce uplatnil v souladu s § 6 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu u žalované.

2. Žalovaná se bránila podané žalobě, když zdůraznila, že nepovažuje délku tohoto řízení za nepřiměřenou, a to s ohledem na skutečnost, že řízení bylo vedeno nejen dvěma instancemi v rámci správního řízení, ale délka zahrnuje i řízení před Krajským soudem a Nejvyšším správním soudem. Je nepochybné, že s narůstajícím počtem orgánů, které se na předmětném řízení podílejí, roste úměrně tomu i délka celého řízení. Zároveň platí, že i v případě průtahů v řízení nemusí být celková délka řízení nepřiměřená a naopak. Žalovaná dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, ze dne 10. 3. 2011, ve kterém dospěl k závěru, že je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může být mimo jiné to, že řízení nemohlo v osobnostní sféře účastníka řízení vyvolat žádnou citelnou újmu. Přiměřenost délky řízení se mimo jiné hodnotí s ohledem na složitost řízení, chování poškozeného, postup správních orgánů a rovněž význam řízení pro poškozeného, resp. co je pro poškozeného v sázce. Žalovaná má za to, že v případě žalobce nemohlo dojít ke vzniku nemajetkové újmy v důsledku délky předmětného řízení. Ostatně žalobce její vznik ani netvrdí. Tento svůj závěr žalovaná odůvodňuje tak, že žalobci hrozilo pouze uložení pokuty ve výši 3.500 Kč. Možný rámec pro uložení pokuty se v tomto případě pohyboval pouze v rozmezí 2.500 Kč až 5.000 Kč. Jde tedy o zcela bagatelní částku. Lze poznamenat, že tzv.„ v sázce“ nebylo vzhledem k charakteru přestupku ani přičtení bodů v rámci bodového hodnocení řidiče. Zároveň již od okamžiku vydání rozhodnutí správním orgánem I. stupně měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu reformatio in peius naprostou jistotu, že mu v řízení nebude uložena sankce vyšší. Je třeba též zdůraznit, že okolností, která vznik nemajetkové újmy vyvrací, může být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel právě za délku daného řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl uložen trest. Příslušné řízení je tedy pouze logickým důsledkem protiprávní činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Tento závěr plyne z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2595/2010, ze dne 31. 8. 2011. Dle žalované tak daném případě presumovaná újma žalobci nevznikla, a není tedy co odškodňovat. Žalovaná též opakovaně zdůrazňuje, že poskytnutí odškodnění v jakékoliv formě by bylo dle jejího názoru v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, obecnou zásadou slušnosti a veřejným pořádkem.

3. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že: Dne [datum] vypracoval Městský úřad oznámení o zahájení řízení ve věci správního deliktu provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. proti žalobci [číslo jednací]. Žalobce byl zároveň předvolán k ústnímu jednání na den [datum]. Tato písemnost byla žalobci doručena dne [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání ve věci, na něž se řádně obeslaný žalobce bez omluvy nedostavil. Dne [datum] vypracoval [anonymizována tři slova] [číslo jednací], jímž uznal žalobce vinným ze správního deliktu provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu uložil pokutu ve výši 3.500 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] bylo Městskému úřadu doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne [datum], a to prostřednictvím datové schránky žalobcova zmocněnce, [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO]. Dne [datum] vypracoval Městský úřad výzvu k odstranění vad podaného odvolání. Tato výzva byla zmocněnci žalobce doručena dne [datum]. Dne [datum] bylo Městskému úřadu opětovně doručeno blanketní odvolání žalobce, a to prostřednictvím datové schránky zmocněnce (viz [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo]). Dne [datum] vypracoval Krajský úřad rozhodnutí [číslo jednací], jímž odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Městského úřadu ze dne [datum] potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (viz Spis [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [číslo] [spisová značka]). Dne [datum] žalobce podal proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne [datum] správní žalobu ke Krajskému soudu. Tentokrát již byl zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa]. Dne [datum] vydal Krajský soud rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž žalobu zamítl (viz [anonymizována tři slova] [obec] [pobočka] [anonymizováno] [spisová značka]). Dne [datum] podal žalobce proti rozsudku Krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Dne [datum] vydal Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž kasační stížnost žalobce zamítl. Téhož dne nabyl tento rozsudek právní moci (viz [anonymizována tři slova] [spisová značka]). Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy byl uplatněn u žalované dne [datum] (viz shodná tvrzení účastníků při ústním jednání).

4. Skutkově tak lze shrnout, že se žalobcem bylo vedeno [stát. instituce], jakožto správním orgánem prvního stupně přestupkové řízení zahájené dne [datum rozhodnutí]. Rozhodnutí [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným ze správního deliktu provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu byla uložena pokutu ve výši 3.500 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Na základě odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo v řízení pokračováno před Krajským úřadem [územní celek] a dále v rámci navazujícího soudního řízení dle zákona č. 150/2002 Sb. s.ř.s. bylo rozhodováno o žalobě žalobce proti rozhodnutí správního orgánu. O žalobě bylo rozhodováno v řízení vedeném [název soudu]. Proti rozhodnutí správního soudu podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu O kasační stížnosti bylo rozhodnuto [datum]. Celé řízení trvalo celkem 3 roky, 9 měsíců a 16 dnů, tj. od [datum] do [datum].

5. Soud na daný případ aplikoval následující zákonná ustanovení:

6. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen„ OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a. rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b. nesprávným úředním postupem.

7. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu 8. Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve konstatuje, že podmínka uplatnění nároku dle ustanovení § 14 a 15 OdpŠk byla splněna.

10. Soud připomíná, že pro aktivaci odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk musí být naplněny tři podmínky, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, dále vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

11. V posuzovaném případě se žalobce domáhá nemajetkové újmy, jež mu vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správních a navazujících soudních řízení. Ve vazbě na uvedené je na místě připomenout, že Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen:„ Úmluva“) garantující (mimo jiné) právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, se vztahuje nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků. Občanskými právy nebo závazky účastníků takových (správních) řízení se míní jen ta práva a závazky, jež mají civilní (soukromoprávní) povahu. Rozhodnutí správního orgánu o takovém právu či závazku musí mít současně na existenci, rozsah nebo způsob výkonu takového práva či závazku přímý vliv. Ve vztahu k přestupkovému řízení se judikatura ustálila na názoru, že tato řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a lze tak toto řízení hodnotit z pohledu přiměřenosti jeho délky.

12. Pro posouzení celkové délky napadaných řízení je na správní řízení a navazující soudní řízení nutné nahlížet jako na jednotné řízení, ač z hlediska procesních předpisů se jedná o samostatná řízení, ale pro účely posouzení předmětného nároku žalobce je nutno je považovat za řízení jediné, které skončilo až právní mocí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz výše). Řízení jsou totiž z tohoto hlediska úzce věcně i časově propojena.

13. Soud tak dospěl k závěru, že na správní řízení a navazující soudní řízení se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy a z hlediska celkové doby řízení je třeba hodnotit celkovou dobu řízení (jak správního, tak i soudního) jako jednotného řízení. Ve vztahu k zákonné úpravě odpovědnosti státu za škodu soud poznamenává, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka.

14. Soud s ohledem na výše uvedené nejprve posuzoval, zda je zde dán vůbec odpovědnostní titul, tedy zda řízení trvající 3 roky 9 měsíců a 16 dnů bylo pro žalobce nepřiměřeně dlouhé. [příjmení] řádně posoudil délku řízení, zabýval se nejen všemi kritérii, které slouží dále také k výpočtu náhrady vzniklé újmy, tedy složitostí věci, postupem žalobce a postupem žalované, podle nichž posuzoval přiměřenost délky řízení, ale také významem řízení pro žalobce. Složitost řízení soud shledává v průběhu přestupkového řízení před několika stupni správních i soudních orgánů, což odůvodňuje delší čas, který je potřebný k projednání věci. Soud oproti tomu neshledal jako zásadně vybočující postup žalobce v daných řízeních (soud připomíná, že řízení bylo zahájeno a žalobce újmu požadoval pouze za od okamžiku oznámení o zahájení řízení ve věci správního deliktu provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. proti žalobci [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], tedy nezapočítává do řízení nahlášení následně„ neztotožnitelného“ řidiče) ani postup žalované. Soud se dále zabýval významem řízení pro žalobce, u něhož je třeba zdůraznit, že ve věci šlo o řízení, ve kterém byla žalobci uložena toliko sankce ve výši 3 500 Kč, jejíž se po celou dobu řízení nezměnila, přičemž s ohledem na princip zákazu reformatio in peius se situace žalobce po dobu řízení ani zhoršit nemohla (od uložení pokuty dne [datum]), a tedy žalobcem pociťovaná nejistota ohledně výsledku řízení nemohla dosáhnout významné intenzity. Soud je tak přesvědčen, že z hlediska míry škodlivého zásahu do nemajetkové sféry žalobce, je újma vzniklá v příčinné souvislosti s délkou uvedených řízení zcela nepatrná. (Soud nepovažuje za nutné vyjádřit se k úvaze žalovaného o účelovosti procesního postupu žalobce s nadějí prekluze nároku.) Dle názoru soudu tento závěr o téměř nulitním zásahu do nemajetkové sféry žalobce v posuzované věci zcela koresponduje s účelem zákonné odpovědnosti státu za škodu a obecně vnímanou představou spravedlnosti, kdy jak bylo uvedeno, žalobce se jednoznačně dopustil přestupku, za který byl uznán pravomocně vinným, správní trest pokuty mu byl uložen v bagatelní výši 3.500 Kč, přičemž žalobce využil zcela neúspěšně všech procesně dostupných opravných prostředků, kdy volba rozsahu uplatněních opravných prostředků, při vědomí procesní náročnosti takového postupu ve vazbě na skutkový stav věci a výše sankce za protiprávní čin uložené, zcela spočívala na žalobci. Posoudil-li soud kritéria v celé své komplexnosti, dospěl k závěru, že byť délka řízení 3 roky 9 měsíců a 16 dnů je hraniční délkou, nelze přehlédnout složitost věci s ohledem na potřebu rozhodování na několika stupních správních a soudních instancí a zejména pak i nepatrný význam řízení pro žalobce, který hraniční délku řízení převažuje. Z výše uvedeného pramení závěr, že délka řízení nepřiměřená nebyla a není zde dán odpovědnostní titul. Proto žalobu v plném rozsahu zamítl a z důvodu absence odpovědnostního titulu nebylo možné uvažovat ani nároku na konstatování porušení práva.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.