75 C 120/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na vyklizení nebytových prostor

I. Žalovaná je povinna vyklidit a předat žalobkyni vyklizené nebytové prostory o celkové výměře 83,83m2 nacházející se v 1. podzemním podlaží dle aktuálního pasportu označené jako [anonymizována tři slova] a v 1. nadzemním podlaží dle aktuálního pasportu označené jako [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] budovy [příjmení] město, [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] město, obec Praha, zapsaného na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 3 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 10. 2021 domáhala vyklizení nebytových prostor specifikovaných ve výroku I. rozsudku. Tvrdila, že je spoluvlastníkem spoluvlastnického podílu id. 2/3 k pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa] - jiná stavba, v k.ú. [obec], obec Praha, zapsaného na [list vlastnictví], což bylo deklaratorně určeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] s právní mocí k 10. 10. 2019. Rozsudkem MS v Praze bylo určeno, že spoluvlastnický podíl na nemovitosti je od roku 2000 ve vlastnictví žalobkyně. Domnělým spoluvlastníkem dle katastru nemovitostí byla [země] a právo hospodařit s ním měl [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizováno], [IČO] (dále také jako„ [jméno]“). Menšinovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem o výši 1/3 je pan [jméno] [příjmení], bytem [adresa] [jméno] uzavřel se žalovanou dne 1. 7. 2016 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor o celkové výměře 81,63 m2 dle čl. III odst. 3.1 nájemní smlouvy a situačním plánku, který je přílohou č. 3 nájemní smlouvy, tedy prodejní prostor o výměře 77,46 m2 označený dle přílohy 3 nájemní smlouvy jako 02,03 a 04 a sklad o výměře 2,25 m2 označený dle přílohy č. 3 nájemní smlouvy jako 05, vše v 1. nadzemním podlaží předmětné budovy a sklad o výměře 1,92 m2 nacházející se v 1. podzemním podlaží. V roce 2020 byla provedena nová pasportizace budovy, kdy došlo přečíslování a přeměření jednotlivých místností a bylo zjištěno, že žalovaná užívá nebytové prostory dle nájemní smlouvy s upřesněním dle pasportizace tak, jak je specifikováno ve výroku I. Žalobkyně měla za to, že nájemní smlouva uzavřená s domnělým vlastníkem nemůže být právně závazná, neboť nikdo nemůže převést víc práv než sám má. Je tedy neplatná. Nájemní smlouva navíc v rozporu s § 27 odst. 1 a 2 zákona č. 219/2000 Sb. namísto toho, aby vylučovala automatickou prolongaci, tak jí výslovně umožňovala. Neumožňovala ani okamžité zrušení nájemní smlouvy a možnost výpovědi nájemní smlouvy je užší než požaduje citovaný zákon. Dle čl V. odst. 1 nájemní smlouvy bylo sjednáno trvání nájmu od 1. 7. 2016 - 30. 6. 2021. Dle čl. V. odst. 2 smlouva může být opakovaně prodloužena, pokud nájemce nebo pronajímatel neoznámí 6 měsíců před jejím ukončením, že na jejím ukončení trvá. Žalobkyně nechala z důvodu zachování případné dobré víry žalovanou užívat jím užívané prostory do 30. 6. 2021, avšak požadovala úhradu bezdůvodného obohacení. Současně dopisem ze dne 15. 12. 2020 sdělila žalované, že pro případ, že je nájemní smlouva platná a účinná, trvá na tom, aby nájemní vztah skončil k 30. 6. 2021. Závěry žalobkyně o neplatnosti nájemní smlouvy musely být žalované známy nejpozději z výzvy k zahájení jednání o uzavření nové nájemní smlouvy a výzvy k vydání bezdůvodného obohacení z 24. 3. 2021. Žalovaná byla povinna nebytové prostory vyklidit v okamžiku, kdy se dozvěděla, že je užívá neoprávněně, nejpozději k 30. 6. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení prostor předžalobní výzvou ze dne 17. 8. 2021, avšak k dobrovolnému vyklizení nedošlo.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Nájemní smlouvu uzavřenou dne 1. 7. 2016 s osobou zapsanou jako vlastník v katastru nemovitostí měla za platnou. Žalovaná vždy řádně platila nájemné, spory o vlastnictví nemohla nikterak ovlivnit. Měla za to, že pro všechny je lepší, když je nemovitost užívána, než když je prázdná. Namítala, že předmět nájmu využívá se souhlasem menšinového spoluvlastníka [jméno] [příjmení], který s jednáním žalobkyně dlouhodobě nesouhlasí. V podání ze dne 30. 11. 2021 na č.l. 12 žalovaná uvedla, že menšinový spoluvlastník s podáním žaloby nesouhlasil. Měla za to, že žalobkyně samostatně nemá dostatek aktivní legitimace. Ve shodném podání uvedla, že opomenutý spoluvlastník při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že vůči němu takové rozhodnutí nemá právní účinky. Dále uvedla, že žalobkyně jen formálně informovala právního zástupce druhého spoluvlastníka o podání žaloby, ale jeho názor ho nezajímal a podání žaloby s ním neprojednal. Žalovaná včas požádala o prodloužení smlouvy a úřednice žalobkyně jí sdělila, že se připravuje.

3. Na to žalobkyně reagovala tím, že uvedla, že to, že je ve věci sama aktivně legitimována vyplývá z ustálené rozhodovací praxe, např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 800/2014. Nad to uvedla, že o zájmu žalobkyně podat žalobu byla s předstihem informována jak žalovaná, tak i menšinový spoluvlastník pan [příjmení], a to prostřednictvím právního zástupce, a to e- mailem ze dne 4. 10. 2021 a na schůzce konané dne 12. 10. 2021 Pan [anonymizováno] se mohl k žalobě přidat, avšak, jak je zřejmé z e-mailu z 15. 10. 2021, hlasoval proti. Žalobkyně tak menšinového spoluvlastníka přehlasovala, a to i pokud by se podání žaloby mělo považovat za správu významnou ve smyslu § 1128 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. K dotazu soudu učiněnému na jednání o tom, zda probíhá nějaké konkrétní řízení ve vztahu k hlasování spoluvlastníků o podání žaloby, žalovaná uvedla, že nikoliv.

5. V závěrečné řeči žalovaná uvedla, že jednání žalobkyně je šikanózním výkonem práva, a proto by mu neměla být přiznána právní ochrana a to dovozovala z toho, že žalobkyně se žalovanou jednala o uzavření nové nájemní smlouvy, k čemuž následně nedošlo. Současně, pro případ, že by soud žalobě vyhověl, navrhla, aby žalované nebyly přiznány náklady za zastoupení advokátní kanceláří, neboť ty nejsou účelné, neboť nejde o těžký případ.

6. Skutkový stav, ze kterého soud při rozhodnutí vyšel je následující:

7. Mezi účastnicemi řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná užívá nebytové prostory specifikované v nájemní smlouvě uzavřené dne [datum] mezi [jméno] a žalovanou, jejichž výměra byla upřesněna pasportizací z roku 2020, o níž se opírá žalobní petit převzatý do výroku I. rozsudku (viz. také nájemní smlouva a aktuální pasport budovy).

8. Byl však spor o to, zda žalovaná užívá ve výroku I. specifikované nebytové prostory oprávněně či nikoliv, když žalobkyně považovala nájemní smlouvu ze dne [datum] za neplatnou a žalovaná zase tvrdila, že je platná.

9. Byl spor také o to, zda byla žalobkyně jako většinový spoluvlastník vlastnící 2/3 podíl na pozemku a na něm stojící budovy, v níž se předmětné nebytové prostory nachází, sama aktivně legitimována k podání žaloby.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [parcelní číslo], jsou [územní celek] s podílem 2/3, a to na základě rozsudku o určení právního vztahu [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací] s právní mocí k [datum]. Druhým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem 1/3 je pan [jméno] [příjmení] dle dohody o vydání věci [anonymizováno] [číslo] a usnesení soudu o dědictví [anonymizována dvě slova] - [číslo] ze dne [datum], právní moc k [datum]. Vše je zapsáno na [list vlastnictví].

11. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] vyplývá, že tímto rozsudkem bylo v prvním stupni rozhodnuto o žalobě [územní celek] podané dne [datum] proti žalované 1 - [země] [anonymizována tři slova] a žalované 2 - [země] [anonymizováno] [stát. instituce] tak, že výrokem I. soud prvního stupně určil, že [územní celek] je vlastníkem id. 2/3 pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], zapsáno u k.ú. pro hlavní město Prahu, katastrálním pracovištěm Praha na [list vlastnictví].

12. Z rozsudku MS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] vyplývá, že o podaném odvolání proti shora specifikovanému prvostupňovému rozsudku bylo výrokem I. rozhodnuto takto: rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé (výrok I, II) mění tak, že ve vztahu mezi žalobcem ([územní celek]) a prvním žalovaným ([země] - [ulice] [anonymizováno]) se určuje, že žalobce je vlastníkem id. 2/3 pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] jiná stavba, zapsaných u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, na LV [číslo] v k. ú. [obec], a 2/3 pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], v k. ú [obec], a co do požadavku na určení, že žalobce je vlastníkem id. 1/3 pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], v k. ú. [obec], se žaloba zamítá, ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným se žaloba zamítá. V odst. 33 je uvedeno, že:„ K rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] v [obec] ze dne [datum], číslo [anonymizována dvě slova] [číslo]: Je třeba předeslat, že samotné rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] zakládalo vklad vlastnického práva pro obec, která se na základě tohoto rozhodnutí stala vlastníkem. Jedná se o rozhodnutí přídělové, kdy účelem rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] bylo vyřídit zbylé konfiskáty, k nimž docházelo i v posledních dnech roku 1949. Jinak řečeno, právní účinky přídělu, zejména nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku přiděleného podle dekretu prezidenta republiky nastaly již uvedeným rozhodnutím. Skutečnost, že v úředním rozhodnutí se k rozhodnému dni vztahoval výslovně přechod držby, užívání a správy, a nikoliv vlastnictví, není sama o sobě podstatná, neboť toto ustanovení jen vyjádřilo, že obec je oprávněna odevzdaný majetek fakticky převzít a vykonávat všechna jmenovaná oprávnění (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2770/2010, 28 Cdo 1615/2015). Je tomu tak proto, že nabytí konfiskovaného majetku bylo veřejnoprávní povahy a rozhodovalo se o něm pravomocným rozhodnutím pověřeného [anonymizováno 6 slov]. Bylo to rozhodnutí přídělové, pro nabytí vlastnického práva proto nebylo zapotřebí ani vkladu vlastnického práva do pozemkových knih (tzv. intabulace práva vlastnického), ani hmotného odevzdání nemovitosti. Dekret prezidenta republiky číslo 108/1945 Sb. byl ryze veřejnoprávní normou, ve které není výslovně stanoveno, že přídělce se stává vlastníkem. Obsahem těchto právních vztahů je přechod vlastnictví nejprve na stát a potom na přídělce, což je možno dovodit z obecného významu použitých slov a z § 13, který upravuje nakládání s přiděleným majetkem, a z § 16, který upravuje přechod nemovitosti a knihovních práv na stát, s použitím zákona č. 90/1947 Sb. o provedení knihovního pořádku, který na tyto věci již pamatuje výslovně. Dává totiž přídělci právo žádat o vklad, ukládá statním úřadům vklad pro přídělce zařídit, což znamená, že přídělce musí být vlastníkem (shodně nález Ústavního soudu ze dne 21. 10. 1998, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1615/2015). Odvolací soud z uvedených důvodů rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] v [obec] ze dne [datum], na rozdíl od soudu prvního stupně, posoudil v režimu § 2a zákona, když rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky se přiklonila k názoru, že § 2a zákona představuje samostatný právní důvod nabytí vlastnictví obcí a rozhodným datem pro posouzení vzniku vlastnictví je přitom dle novely provedené zákonem č. 114/2000 Sb. den 1. 7. 2000. Tímto způsobem tedy v souzené věci na žalobce přešlo vlastnické právo k ideálním 2/3 pozemku číslo parcelní 612 a ideálním 2/3 budovy [číslo] jakož i k ideálním 2/3 pozemku číslo parcelní [anonymizováno]“ 13. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že ta byla uzavřená dne 1. 7. 2016 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako nájemcem a [anonymizováno 5 slov] jako pronajímatelem. V odst. 1.1 je konstatováno, že [datum] byla mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto tehdejším nájemcem a nájemcem [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřena Dohoda o změně v osobě nájemce ve Smlouvě o nájmu nebytových prostor a nájmu nemovitosti uzavřené 1. 2. 2011 mezi [právnická osoba], s.r.o. a pronajímatelem [anonymizováno 5 slov], na základě které vstoupila [právnická osoba] na místo tehdejšího nájemce, tedy do všech práv a závazků, práv a povinností vyplývajících z předchozí nájemní smlouvy a touto předchozí smlouvou založenými. Nájemní smlouva byla změněna dodatkem č. 1 uzavřeným dne 19. 12. 2011. Předmětem nájmu jsou prostory sloužící k podnikání, a to prodejní prostory o výměře 77,46 m2 v 1. nadzemním podlaží předmětné budovy, skladové prostory o výměře 2,25 m2 umístěné v 1. podzemním podlaží předmětné budovy a skladové prostory o výměře 1,92 m2 umístěné v 1. nadzemním podlaží budovy zakreslené v příloze č. 3 budovy. V čl. 5 je uvedeno, že vzhledem k tomu, že nájemce ve smyslu ustanovení 5.2 předchozí nájemní smlouvy kvalifikovaně oznámil dne 17. 12. 2015 pronajímateli, tedy ve lhůtě 6 (šesti) měsíců před uplynutím doby nájmu sjednané v odst. 5.1 předchozí nájemní smlouvy, že trvá na prodloužení nájmu o dobu dalších 5 (pěti) let, prodlužuje se nájem upravený touto smlouvou na dobu určitou, a to do 1. července 2016 do 30. června 2021 (dále jen„ prodloužená doba nájmu“), přičemž tato doba začíná běžet dnem nabytí obligačně-právní účinnosti této smlouvy. V čl. 5 je uvedeno, že účinnost této smlouvy a doba nájmu se opakovaně prodlužuje vždy na dobu dalších dvanácti měsíců za podmínky, že nájemce nebo pronajímatel neoznámí vždy nejpozději 6 (šest) kalendářních měsíců před předpokládaným dnem skončení účinnosti této smlouvy a prodloužené doby nájmu, že na jeho skončení trvá. V odst. 14.3 je uvedeno, že smluvní strany se výslovně dohodly na tom, že předchozí nájemní smlouva se v celém rozsahu nahrazuje touto smlouvou… [ulice] tohoto odstavce je uvedeno (novace privativní).

14. Z emailu ze dne 14.5.2021 vyplývá, že k žádosti žalované o uzavření nové nájemní smlouvy bylo ze strany právního zástupce žalobkyně reagováno tak, že možnost uzavření nové nájemní smlouvy s klientem probrali, klient nemá zájem novou smlouvu uzavřít. Bylo žádáno o potvrzení, zda dojde k 30. 6. 2021 k vyklizení prostor.

15. Z emailu ze 14.6.2021 vyplývá, že k žádosti žalované o krátkodobé prodloužení nájmu bylo právním zástupcem žalobkyně reagováno tak, že tuto možnost probral s klientem a žádosti není vyhověno, neboť klient nemá zájem ani o uzavření krátkodobé smlouvy.

16. Z emailu ze dne 4.10.2021 soud zjistil, že dne 4. 10. 2021 se právní zástupce žalobkyně obracel na advokátku [jméno] [příjmení], kdy uvedl, že se na ni obrací v návaznosti na jejich konverzaci z minulého týdne týkající se budovy [ulice a číslo], jež mají jejich klienti v podílovém spoluvlastnictví. V tomto emailu jsou podávány informace o tom, že [anonymizováno] rozhodlo, že s ohledem na pravidla pro pronájem ve vlastnictví [anonymizováno] v pražské památkové rezervaci není možné [právnická osoba] [anonymizováno] umožnit užívání předmětných prostor. [anonymizováno] s podílem 2/3 hlasovalo pro to, aby byl [příjmení] [anonymizováno] vyklizen. Dále je uváděno, že [anonymizováno] připravilo žalobu na vyklizení [příjmení] [anonymizováno] (její projednání bude taktéž předmětem čtvrteční schůzky).

17. Z emailu z 15.10.2021 soud zjistil, že advokátka pana [jméno] [příjmení], který byl též v kopii emailu informovala právního zástupce [anonymizováno] [obec] takto:„ Dobrý den, pane doktore, v návaznosti na [příjmení] dotazy vznesené na našem jednání dne 12.

10. Vám po projednání s klientem sděluji, že s žalobou na vyklizení spol. [právnická osoba] nesouhlasí, a proto se k ní nepřipojí.“ 18. Z předžalobní výzvy ze dne 16.8.2021, vč. potvrzení o odeslání soud zjistil, že právní zástupkyni žalované a žalované byla zasílána výzva k vyklizení podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb. 17. 8. 2021 byla výzva dodána do datové schránky JUDr. [příjmení], dne a 18. 8. 2021 byla doručena.

19. Ze stížnosti menšinového spoluvlastníka p. [jméno] [příjmení] z 11.10.2021 vyplývá, že ten vyjadřoval nesouhlas s neekonomickým hospodařením s nemovitostí v [anonymizováno] ze strany žalobkyně.

20. Další dokazování soud neprováděl, a to proto, že shora uvedenými důkazy byl skutkový stav zjištěn v míře dostatečné pro vydání rozhodnutí vzhledem níže uvedenému právnímu posouzení. Další dokazování by tak bylo nadbytečné.

21. Právní posouzení soudu je následující:

22. Soud se nejprve zabýval námitkou žalované o tom, že žalobkyně samostatně není aktivně legitimovaná k podání žaloby. Soud se s takovou námitkou neztotožnil z níže uvedených důvodů:

23. Soudní praxe již v minulosti dovodila, že jeden ze spoluvlastníků je oprávněn i bez souhlasu druhého spoluvlastníka podat žalobu na vyklizení, k čemuž soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.09.1988, sp. zn. 3 Cz 61/88, kde Nejvyšší soud konstatoval, že:„ Právo domáhat se ochrany předmětu spoluvlastnictví vůči neoprávněným zásahům ze strany třetích osob náleží spoluvlastníkům společně, ale zároveň i každému z nich samostatně, aniž by k tomu bylo souhlasu druhého spoluvlastníka zapotřebí. Protože každý ze spoluvlastníků musí mít možnost dovolat se ochrany, je proto rovněž i legitimován k podání žaloby o vydání neoprávněně zadržované věci (o vyklizení nemovitosti). U bezpodílového spoluvlastnictví je tomu tak proto, že každému ze spoluvlastníků náleží právo k celé věci, omezené jen stejným právem druhého spoluvlastníka…“ 24. Rozhodná právní úprava souzené věci je pak následující:

25. Podle § 1126 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako„ OZ“) (1) Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. (2) Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

26. Podle § 1127 OZ Z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

27. Podle § 1128 OZ (1) O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. (2) Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. (3) Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

28. Podle § 1129 OZ (1) K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. (2) Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

29. Podle § 1130 OZ Přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

30. Žalovaná v řízení tvrdila, že minoritní spoluvlastník se spoluvlastnickým podílem ve výši 1/3 byl opomenut při rozhodování o podání žaloby. Soud takový názor nesdílí, a to proto, že v řízení bylo prokázáno, že e-mailem ze dne 4. října 2021 byla právní zástupkyně menšinového spoluvlastníka informována o tom, že žalobkyně hlasovala pro to, aby byla žalovaná vyklizena. Z uvedeného e-mailu současně vyplývá, že projednání žaloby mělo být předmětem schůzky. To, že k ní došlo, má soud za prokázané z emailu právní zástupkyně menšinového spoluvlastníka ze dne 15.10.2021, ve kterém uvedla, že v návaznosti na dotazy vznesené na jednání konaném dne 12.10 po projednání s klientem sděluje, že s žalobou na vyklizení žalované nesouhlasí.

31. Z uvedeného tedy nevyplývá, že by byl menšinový spoluvlastník opomenut. K tomu soud dodává, že zákon nestanoví přesnou formu hlasování. V posuzované věci je rozhodující, že žalobkyně menšinovému spoluvlastníkovi sdělila své rozhodnutí ve vztahu k otázce vyklizení (kdy soud podotýká, že finální vůle žalobkyně se vytváří v rámci interního procesu žalobkyně jakožto obce a v poměrech hl. m. [obec] též kraje), poté se konala schůzka, výsledkem čehož bylo sdělení menšinového spoluvlastníka o tom, že s podáním žaloby nesouhlasí.

32. Nejvyšší soud ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 192/2017 dovodil, že rozhodnutí spoluvlastníků o podstatném snížení nájemného za užívání nebytových prostor v kancelářské budově, představující pokles výnosu ze společné věci o 70%, je rozhodnutím, dotýkajícím se záležitosti mimořádné správy, neboť se jedná o podstatné omezení participace všech spoluvlastníků na braní užitků ze společné věci, což představuje významný zásah do výkonu spoluvlastnického práva, jehož jednou z obsahových složek je i požívání věci (viz § 1011 a § 1118 obč. zák.).

33. Je - li rozhodnutí o podstatném snížení nájemného rozhodnutím spadajícím pod mimořádnou správu, o to více musí být stejně významným rozhodnutím rozhodnutí o tom, zda bude podána žaloba na vyklizení nájemce či nikoliv. V posuzované věci tak došlo k tomu, že minoritní spoluvlastník s podílem ve výši 1/3 byl přehlasován majoritním spoluvlastníkem s podílem 2/3.

34. Podle § 1129 odst. 2 OZ měl tak spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování právo navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud. Žalovaná však netvrdila, že by takové řízení, příp. řízení dle § 1130 OZ probíhalo, resp. bylo vůbec zahájeno. Za takové situace byl pak soud povinen vycházet ze skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí (§ 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), který je tedy takový, že minoritní spoluvlastník byl majoritním přehlasován a toto rozhodnutí nebylo u soudu napadeno, a tudíž je rozhodnutím platným. Z výše uvedených důvodů tedy soud uzavírá, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

35. Dále se soud zabýval tím, zda žalované svědčí platný právní titul k užívání předmětných nebytových prostor, resp. prostor sloužících k podnikání či nikoliv.

36. Žalovaná tvrdila, že její užívací právo vyplývalo z nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 7. 2016. V řízení však bylo prokázáno, že většinovým spoluvlastníkem s podílem 2/3 však k datu [datum] byla žalobkyně a nikoliv [země] [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno 7 slov], který nájemní smlouvu ze dne 1. 7. 2016 jako pronajímatel uzavíral (jak vyplývá z rozsudku MS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]).

37. K tomu, že žalobkyně majoritní spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech nabyla právě k okamžiku 1. 7. 2000 a nikoliv ke dni právní moci specifikovaného rozsudku Městského soudu v Praze pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 26 Cdo 3589/2007, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že:„ Rozhodnutí konstitutivní jsou přímo důvodem vzniku, změny nebo zániku hmotněprávních vztahů. Rozhodnutí deklaratorní tedy zůstávají svou povahou nutně skutečností pouze procesní, vytvářející vztahy procesní založené závazným výrokem soudu o hmotných subjektivních právech, které trvaly již před vydáním rozhodnutí a které mají tedy účinky ex tunc. Deklaratorní rozsudek proto nemá vliv na existenci hmotněprávních vztahů mezi účastníky řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 1997, sp. zn. 3 Cdon 1121/96, uveřejněné na straně 589 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Právní rozhledy, a dále např. ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 65/2005). Naproti tomu rozhodnutí konstitutivní jsou svou podstatou nejen skutečností procesní, nýbrž i hmotněprávní, neboť jsou přímo ve smyslu ustanovení hmotného práva samy teprve důvodem vzniku nového předtím neexistujícího hmotněprávního vztahu, popřípadě jeho změny či zániku; jsou s nimi proto spojeny nutně účinky ex nunc. Konstitutivní rozhodnutí tedy nedeklaruje již existující práva a povinnosti, ale zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004) …Rozsudek o určení, že zde existuje určitý právní vztah nebo právo, lze – s přihlédnutím k uvedenému – jednoznačně pokládat za rozhodnutí deklaratorní. Hmotné subjektivní právo, jehož existence byla takovým rozsudkem deklarována, tu proto existovalo již v době před vydáním rozsudku. Proto den právní moci rozsudku, jímž bylo určeno, že žalovaná je vlastnicí předmětného domu (v daném případě rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 4. dubna 2006, č. j. 11 C 1784/2004-99), nelze považovat za okamžik, kdy žalovaná (teprve) nabyla vlastnické právo k domu.“ 38. Z uvedeného lze dovodit, že [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] nebyl oprávněn přenechat předmětné prostory k užívání jiné osobě. Za takové situace je třeba dovodit, že předmětná nájemní smlouva zavazovala k plnění od počátku nemožnému, a proto je ve smyslu § 588 OZ absolutně neplatná.

39. Soud se současně zabýval i tím, zda na výsledek sporu může mít vliv případná dobrá víra [anonymizována čtyři slova] či žalované. Vzhledem k tomu, že žaloba na určení vlastnictví byla k soudu podaná dne 29. 12. 2010, nejpozději tímto dnem musela [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] dobrou víru pozbýt.

40. Ochrana dobré víry ve správnost údajů zapsaných ve veřejném seznamu, kterým je i katastr nemovitostí ve smyslu § 984, 985 a 986 OZ se pak vztahuje toliko na ochranu věcného práva a nikoliv práva obligačního (tedy práva nájmu). Ani případná dobrá víra žalované v oprávnění [příjmení] - [anonymizována dvě slova] nájemní smlouvu uzavřít, by tedy na závěru o neplatnosti nájemní smlouvy nemohla ničeho změnit.

41. Jiný závěr by bylo možné dovodit toliko v případě, že by šlo o nájem bytu, jak vyplývá z § 2238 OZ, který uvádí, že užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Uvedené ustanovení však na nájem prostoru sloužícího k podnikání nedopadá, což odpovídá i podstatě chráněného zájmu, tedy ochrany obydlí člověka.

42. V uvedené věci tak soud dospěl k závěru, že je třeba přiklonit se k ochraně vlastnického práva žalobkyně, když vlastnické právo je chráněno čl. 11 Usnesení č. 2/1993 Sb., Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, a to i za situace, kdy minoritní spoluvlastník s podáním žaloby a s vyklizením žalované nesouhlasí, a to proto, že ke dni rozhodnutí zdejšího soudu nevyužil svých práv minoritního spoluvlastníka, která mu občanský zákoník poskytuje.

43. Jiný závěr nemůže odůvodnit ani tvrzení žalované o tom, že o uzavření nové nájemní smlouvy bylo jednáno, když nebylo sporu o tom, že k jejímu uzavření nedošlo. Ač v řízení vyšlo najevo, že vztahy mezi spoluvlastníky jsou problematické, nelze dospět k závěru, že by ze strany žalobkyně bylo jednáno způsobem natolik excesivním, aby jej bylo možné označit za šikanózní. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Lhůtu ke splnění výrokem I. stanovené povinnosti pak soud určil v souladu s § 160 o.s.ř.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který není zastoupen zástupcem náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1) předžalobní výzva dle písm. a), 2) žaloba dle písm. a), 3) vyjádření ze dne 16. 12. 2021 dle písm. a), 4) příprava účasti na jednání dle písm. b), 5) a účasti na jednání konaném dne 19. 8. 2022 dle písm. c). Soud neshledal důvodným návrh žalobkyně na přiznání nákladů - odměny advokáta dle advokátního tarifu, a to proto, že soud má za to, že předmět řízení nevybočoval z běžné agendy, kterou žalovaná řeší v rámci své činnosti svými zaměstnanci, a proto náklady vynaložené na zastoupení advokátem v tomto řízení neshledal soud vynaloženými účelně.